Sanctum - Madeleine Rouxová

Sobota v 19:40 | Anna 13 |  Horory
Sanctum

Originální název: Sanctum
Žánr: Horor
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 336
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Série: Asylum (1.díl), Sanctum (2.díl), Katakomby (3.díl)-----------


Anotace: Tři kamarádi, talentovaní a tak trochu netradičně pro vzdělání zapálení středoškoláci aspirující na univerzitní studium, Dan, Abby a Jordan, které známe z knihy Asylum, se snaží zapomenout na to, co prožili na letní přípravce v New Hampshire College. Hrůzné zážitky je pronásledují ve snech i v každodenním životě, přestože si nepřejí nic víc než zapomenout. Leč neúspěšně. Někdo (či něco?) je kontaktuje (příznačně prostřednictvím moderních technologií, ale i "staromódní" poštou) a dává najevo, že "ještě není konec". Danovi se do rukou dostává část fotografie, která vytvoří jeden celek s bizarními černobílými snímky, které již dříve dostali Jordan a Abby. Jordan vyluští význam čísel na rubu fotografie - jedná se osouřadnice míst v Camfordu, městečku v němž sídlí kampus NHC. A je jasné, co musí následovat!
Trojice přátel se vrací na známá místa, aby odhalila tajemství, které, jak doufají, je jednou provždy osvobodí od minulosti. Odlupují jednotlivé vrstvy záhady jako cibuli (a občas je to skutečně i k pláči!), aby zjistili... Ale to už je na čtenářích.
Napínavé pokračování knihy Asylum vás zavede na známá místa, ale ukáže je v novém světle. Vyprávění je opět ozvláštněno dobovými fotografiemi, které pomáhají navodit atmosféru, v níž se tři přátelé pohybují na tenké hranici mezi minulostí a současností, genialitou a šílenstvím.


Můj názor: Na knížku jsem se strašně moc těšila, neboť jsem se do její první části úplně zamilovala. Kniha Asylum, kterou jsem četla měsíc před touto, jsem si šíleně užívala a objevila jsem příběh, který mne hluboce zasáhl. Rozhodně doporučuji si tuto knihu předem přečíst a nepouštět se do dvojky, když příběh neznáte. To by jste o hodně přišli a zamotali se v detailech, které jsou ale velmi důležité a celý čtenářský zážitek, kterým knihy Sanctum i Asylum bezpochyby jsou, byste měli zkažený.
Kdybych měla řící jestli byl druhý díl lepší či horší, nebo zda mne zklamal, odpověděla bych, že jednička měla více toho děsu a strašidelných momentů a byla svým způsobem kouzelnější, ale dvojka mne od začátku chytla, bavila a nepustila až do samotného konce. Takže první díl má blíže mému srdci, ale já nerada příběhy kouskuji a rozděluji, když je to v podstatě jeden příběh. A ten pokračuje v knize Katakomby, kterou již můžete sehnat na pultech knihkupectví. Takže pro mne má hodnotu celý ten příběh. Protože v něm jsou hrdinové, které berete jako své nejlepší přátele, o které se celou dobu strachujete a přejete si být s nimi, i když ty situace, které zažívají jsou k zešílení.
Knihu opět doplňují nádherné historické fotografie, které vás vtáhnou více do příběhu a někdy vás úplně zmrazí.
Příběh, který se zabývá historií psychiatrické léčebny mne opět úplně odtrhl od reality a roztřásl a rozbušil mé srdce. Ale bohužel tu bude pár mini negativ... :(

POTLAČOVANÁ REALITA SE VRACÍ JAKO NOČNÍ MŮRA.
- PHILIP K. DICK

Trochu mi občas vadil překlad. Ten, kdo ji překládal používá výrazy, které dnešní teenageři, a ať jsou jakkoli inteligentní a vychovaní, prostě nepoužívají. Když se to opakuje, začíná to pak lézt nervy, protože příběh ztráci autentičnost a to se prostě nesmí stávat.
Pak mi také přišlo, že spoustu věcí v knize nebylo pořádně vysvětleno a vyřešeno. Ale mohla jsem jen něco špatně pochopit nebo si budu muset počkat do třetího dílu. Vždyť i tady vycházela na světla vysvětlení, které jsem postrádala v prvním díle.
Tohle jen moje subjektivní výtka, ale vážně mi bylo líto, že autorka nedala prostor Jordanovi. Minule se více projevoval a řešil se i jeho život mimo Brookline (=psychiatrická léčebna). Z trojice přátel ho mám nejraději a v této knize šlo spíše o Abby a Dana. Snad se jeho úžasná povaha rozvine v Katakombách více. Těším se na další shledání s ním.
A mimochodem, vážně se mi nelíbí, že tam Abby zůstala. Ale kvůli ní se tam podle mě budou muset kluci vrátit a dovyřešit situaci.
A jakkoli byl konec grandiózní a napínavý, tak byl možná trošku přitažený za vlasy. Například vraždy dvou vysokoškoláků budou muset mít ještě dohru a určitě se to projeví na psychice Abby a Dana, kteří k nim měli blízko.
A trochu větší zklamání bylo, že se parta nevydala do Brooklinu. Ten plánek celého podzemí léčebny mám v hlavě vypálený a nemohu ho pustit z hlavy. Strašně jsem se těšila, že se tam opět podívám a budu se klepat strachy a dusit pod baldachýny prachu. Autorka nás tam zavede jen na samotný konec (kde jinde by mohlo dojít k famóznímu vyvrcholení, než tam, že?). Bohužel se do něj nepodívám ani v trojce, protože už neexistuje... Vážně, to mne ohromilo, že to autorka nechala zajít tak daleko a tím si i sama ztížila třetí díl.
Ale i přes tyto malé nedostatky jsem nadšená, spokojená, vyděšená a natěšená na pokračování. Proč se tak strašně bojím konce? Možná proto, že si myslím, že to nikdy skončit nemůže? Proto, že se bojím, že si další pokračování budu muset napsat sama, abych ukojila svou ztřeštěnou touhu se do příběhu nastěhovat???

JE V POŘÁDKU BÁT SE! JÁ SE BOJÍM POŘÁD.


 

Kam dál

Reklama