Návrat z nicoty - Martin Pistorius a Megan Lloyd Daviesová

Včera v 21:39 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Návrat z nicoty

Originální název: Ghost Boy
Žánr: Román
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Práh
Počet stran: 312
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Skutečný příběh-----------


Anotace: V lednu roku 1988 se jihoafrický školák Martin Pistorius vrátil domů z vyučování a stěžoval si na bolest v krku. Nikdy potom se už do školy nevrátil. Během roku do té doby naprosto zdravý chlapec degeneroval - kompletně ochrnul, přestal komunikovat i vnímat. Do čtrnáctých narozenin z něj byla jen prázdná schránka.
A pak se jeho vědomí začalo vynořovat z temných hlubin na světlo.
Nepředstavitelných devět let poté strávil Martin při plném vědomí, ale uvězněný v těle, které mu znemožňovalo dát cokoli najevo. Chápal a prožíval všechno, co se kolem něj a s ním dělo, jenže byl úplně bezmocný.
Návrat z nicoty je příběh, který napsal on sám poté, co se s pomocí moderních komunikačních metod vrátil zpět do života. S naprostou upřímností a otevřeností líčí vše, co prožíval jako jasně myslící bytost, o níž se ostatní domnívali, že jen přežívá ve vegetativním stadiu. Od perverzního a krutého chování některých takzvaných pečovatelů, hřešících na jeho bezmocnost, přes obětavost a soucit dalších až po nezdolné odhodlání těch, kteří věřili, že v jeho pohledu vidí záblesky inteligence.


Můj názor: Dnes jsem se ve volné sobotě pustila do knihy, které jsem se celkem obávala. Námět zněl velmi zajímavě, chytlavě i děsivě zároveň, ale pár knih, které napíše člověk, který svůj jedinečný osud většinou spojený s nějakým onemocněním prožil, jsem již četla a většinou to líčení jejich života bylo rozvláčné, nudné. I když jejich výdrž a trpělivost, kterou si ve svých životech prošli jsou obdivuhodné, jejich literární dílka taková nebyla.
Tento příběh, který vám svou syrovostí vezme dech je tak autenticky, opravdově, upřímně a otevřeně, citlivě napsaný, že se vám dostane pod kůži a vy se ho nezbavíte. Na Martina Pistoriuse nezapomenete...

GRAVITACE JE BOLESTIVÁ, KDYŽ SI PŘITAHUJE TĚLO, KTERÉ UŽ NESLOUŽÍ SVÝM ÚČELŮM.

Je to příběh bolesti, bezmoci, utrpení, jaké se dá přirovnat peklu.
Představte si, že jste šťastné zdravé úspěšné dítě, které si žije radostně svůj život, nic si nepřipouští a jednoho dne vás rozbolí v krku a do roka doslova přestanete existovat. Nemůžete se hýbat, nemůžete mluvit ani nijak jinak komunikovat, nevnímáte. Nejste. Pak se dostanete z hlubin temnot na světlo, ale nikdo vás nevidí, nikdo si vás nevšímá, nikdo neví, že všechno vnímáte, sledujete, že myslíte a cítíte, to hlavně. Každý vás považuje za chudáčka, imbecila, člověka, který jakoby nebyl. Tohle snášíte devět let. A pak se objeví lidé, kteří vás v tom bezmocném tělesném vězení objeví. A vy dostáváte šanci dostat se ven.

VŽDYCKY BUDU VDĚČNÝ SVÉ PŘEDSTAVIVOSTI, PROTOŽE JSEM UŽ DÁVNO ZJISTIL, ŽE TO JE MŮJ NEJVĚTŠÍ DAR.

To je příběh Martina Pistoriuse, který si nikdo z nás neumí ani představit.
Autor popisuje svůj život, který byl psychickým i fyzickým vyčerpáním. Popisuje, jak se s jeho onemocněním nedokázali poprat lékaři ani léčitelé, popisuje jak jeho stav zamíchal se vztahy v jeho rodině. Nikdy nezapomenu na scénu z knihy, která mne úplně uzemnila a já musela přestat číst a přečíst si to ještě jednou, jestli je to fakt pravda, co na stránce stojí a pak jsem se opravdu hodně snažila nesoudit.

JE NA SVĚTĚ NĚCO MOCNĚJŠÍHO NEŽ MATEŘSKÁ LÁSKA?

Scéna z knihy: Martin sedí zkroucený ve svém kolečkovém křesle v kuchyni a dívá se na svou zhroucenou matku, která se válí po podlaze kuchyně. Najednou k němu zvedne ztrhaný obličej a řekně mu: Musíš umřít. Musíš.
Jak jsem již psala, nechci soudit ženu, která ztratila své dítě, nechci soudit člověka, který ztrácí svůj život, svého muže, dívá se jak nemoc v rodině ničí i její další dvě děti, ale její syn existoval, jen to nemohl dát najevo a sám se užíral a musel si vyslechnout taková slova od vlastní matky, která mu snad musela způsobit mnohem větší bolest, než mu působilo jeho tělo a beznaděj.
Do jejich vztahu mi nic není. Martin své matce odpustil.
Já si o ní něco myslím, ale nemám na to právo...

A V TU CHVÍLI, KDY JSEM CÍTIL, JAK MĚ TÁTA OBJÍMÁ A PODPÍRÁ A DRŽÍ, JSEM VĚDĚL, ŽE JEHO LÁSKA JE DOST SILNÁ, ABY MĚ OCHRÁNILA PŘED CELÝM OCEÁNEM.

Dále se v knize objeví situace, kterými si musel uvězněný chlapec projít v různých ústavech a senatoriích, kde strávil své všední dny. Laskavost některých pečovatelek, vděčnost za rozhovory a slova, která mu vyprávěli. Jeden ústav na venkově byl však domem hrůzy, kterým si musel náš hrdina mnohokrát projít, nikdo ho z něj nevysvobodil. Tu hrůzu, kterou prožíval si nedovedu představit. Přitom sám psal, že by stačilo, kdyby se mu vnímavý člověk podíval do obličeje, že prý nemohlo být možné, aby mu ten ohromný strach z tváří nevyčetli. S některými lidmi, kteří ho měli opečovávat zažil neuvěřitelné týrání, ponižování a zneužívání. Tyto pasáže byste nejraději přeskočili, protože si neumíte představit, že někdo dokáže takhle ubližovat dětem, zvlášť nemocným, bezmocným... Je mi na zvracení z těch zrůd, co kráčí po naší Zemi.

JE MOŽNÉ ZVYKNOUT SI NA RADOST TOLIK, AŽ JI ČLOVĚK PŘESTANE VNÍMAT?

Díky úžasné pečovatelce, která objeví Martinovu vnímavost a inteligenci se dokáže začlenit do světa, kterého se bál a v který nevěřil. Pomocí augmentativní a alternativní komunikace, dokáže žít plnohodnotněji, začne pracovat. Pomoc lidí potřebuje stále, ale sám si začíná více věřit a váží si každé maličkosti.

NIKDO Z NÁS NEVÍ, CO VŠECHNO UNESE, DOKUD TO PO NĚM OSUD NECHCE.

Autor se rozepíše o svém vnitřním a mentálním i fyzickém vývoji, o vztazích, které vídá kolem sebe a které sám prožívá a má neuvěřitelnou schopnost dokonale zachytit okamžiky lásky. Fascinovala ho již jako chlapce, kterého nikdo nevnímal. Vždy si jí dokázal všimnout a z lidí vycítit. A byla také to jediné po čem toužil. Toužil po ženě, která by ho brala takového, kým doopravdy byl, aby v něm viděla víc než jen jeho nemoc a fyzickou zranitelnost.

NA ROZDÍL OD LIDÍ BŮH NEPOTŘEBUJE DŮKAZ O MÉ EXISTENCI - VÍ O NÍ.

Slzela jsem dojetím, když se v jeho životě taková žena doopravdy objevila a on tento cit začal popisovat z vlastní zkušenosti. O téhle lásce si musíte přečíst, protože i když zní jako z toho nejlacinějšího filmu a je tak nepravděpodobná, je skutečná. Martin a Joanna existují a takhle šíleně moc se milují. Je to nádherné. Jsem šťastná za něj, že je šťastný, že došel ke svému naplnění...

RODINA SICE ČLOVĚKA PODPÍRÁ, ALE NĚKDY NÁS MOHOU ZACHRÁNIT NAPROSTÍ CIZINCI - I KDYŽ SI TO ANI NEUVĚDOMUJÍ.

Tento člověk, tím, že měl odvahu psát o svém životě, který skrýval různé hlubiny děsu, promluvil za lidi, kteří na tom jsou podobně, jako byl Martin dříve a svět je vnímá negativně, jako ubohé neschopné bytosti, anebo je nevnímá vůbec, a nevím co z toho je horší.
Čím více lidí si knihu přečte, tím větší laskavostí bude svět oplývat a k těmto lidem se bude chovat s úctou a největší slušností.

JSME PŘESVĚDČENÍ O VLASTNÍ DŮLEŽITOSTI, ALE STEJNĚ JSME JEN POZNÁMKA POD ČAROU PŘÍRODNÍHO CYKLU.

Opět vás kniha donutí nad mnohým přemýšlet, vlije vám do žil velkou dávku optimismu, dojme vás.
Mne opět formovala myšlenky na jiné způsoby cest mého života a nejen za to jsem jí vděčná.

...TY PŘEDSTAVUJÍ NAŠI LÁSKU, PROTOŽE MUŠLE, KTERÉ SROSTOU K SOBĚ, NEDOKÁŽE VŮBEC NIC ODTRHNOUT.
ANI SÍLA OCEÁNU NE.

 

Kam dál

Reklama