Prostor lásky - Vladimír Megre

5. září 2015 v 10:44 | Anna 13 |  Duchovní nauky
Prostor Lásky

Žánr: Duchovní nauka
Rok vydání: 2002
Počet stran: 184
Nakladatelství: Valentýna Lymarenko-Novodarská - Zvonící cedry
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Zvonící cedry Ruska, 3. díl (celkem 10 knih)-----------


Anotace: Třetí kniha nás opět přenáší do tajgy. Autor poprvé navštíví svého malého synka - společné dítě s Anastasií. Mladá poustevnice na vlastním příkladu ukazuje geniální přístup k výchově dětí a vysvětluje roli rodičů v tomto procesu. Najdeme zde také informace o unikátní škole akademika Ščetinina, v níž žáci během jednoho roku jsou schopni probrat program celé střední školy, hledají spojitost mezi vědami a vytváří své vlastní vzdělávací programy.

Můj názor: Tohle byla rozhodně nejdůležitější kniha mého života. Díky ní vím, jak být šťastná, jak vychovat své budoucí děti a jak žít. Přehodnotila jsem veškeré své názory a strašně moc pochopila a poznala. Jsem vděčná své mamince, která mi knihu dala do rukou. A já jsem díky ni mohla poznat příběh, který jednoduše a přirozeně vplul do mé duše a některé myšlenky a úvahy z knihy tam už dokonce dávno byly, nabraly jenom na síle.

TEĎ, DNES, NIKOLIV ZÍTRA AŤ JE KAŽDÝ ČLOVĚK ŠŤASTNÝ.

Z knihy pochopíte, že jsme strašně hloupí, nepřirození. Naprogramovaní. Pokud si myslíte, že jsme šli a pořád jdeme cestou vzestupu, tak se strašně mýlíte. Lidstvo upadá. Kde jsou naše city, emoce? Naše touhy, přání, sny? Známe sami sebe? Cítíme svou duši? Víme o ní?

POUZE SRDCEM LZE POCÍTIT, POUZE SRDCE JE SCHOPNO POCHOPIT.

Věřím v Anastasii. Ona existuje. Od první chvíle ji považuji za člověka. Ona je žena, člověk, jak sama pořád opakuje. Je taková, jací jsme byli kdysi dávno my. Je taková, jací pořád v hloubi našich duší a srdcí jsme.
Nazýváte ji bohyní, poustevnicí, mimozemšťankou, čarodějnicí. Vy si totiž nechcete připustit, že jste takoví také. Že by jste takoví mohli být. A že je to normální. To co jsme teď my, to co teď děláme a jak se chováme není lidské... Přečtěte si knihu, snad pochopíte...

PROSÍM VÁS LIDÉ, NEČTĚTE TATO SLOVA SPĚŠNĚ, UVĚDOMTE SI JE.

Toužím, dychtím. Tolik sním po tom vést takovýto šťastný bezstarostný život. Být zdravá, šťastná, porodit své dítě bez bolestí v přírodě: v Prostoru lásky, vychovat jej a v podstatě nevychovat, nechat své dítě svěřit do spárů orla, aby se vzneslo nad svou zemi.

Nikdy to nebude možné!
Nebo bude?

ANASTASIA PŘISTUPUJE K NOVOROZENÉMU DÍTĚTI JAKO K BOHU NEBO ČISTÉMU ANDĚLOVI.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama