Den, kdy jsem se naučil žít - Laurent Gounelle

21. října 2015 v 17:22 | Anna 13 |  Duchovní nauky
Den, kdy jsem se naučil žít

Originální název: Le jour ou jai appris a vivre
Žánr: Román
Rok vydání: 2015
Počet stran: 248
Nakladatelství: Rybka Publishers
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Představte si, že se jednoho obyčejného nedělního odpoledne procházíte po nábřeží v sanfranciském přístavu, celkem nezůčastněně pozorujete dění kolem, když v tom vás chytne za ruku mladá cikánka a nabídne se, že vám z dlaně přečte budoucnost. Nebráníte se a pro pobavení a snad trochu i ze zvědavosti nabídku přijmete. Cikánka si vaši dlaň zkoumavě prohlíží, po chvíli však její tvář zbledne a v jejích očích se zračí nepředstírané zděšení. Zlověstná věštba, kterou posléze vysloví, vás nenechá chladným, a třebaže jste racionálně založený člověk a na věštecké předpovědi nevěříte, od tohoto okamžiku už nemůžete žít poklidným, stereotypním způsobem jako doposud a váš život se převrátí vzhůru nohama. Co když cikánka nelhala, co když na jejích slovech něco je? A proč vzápětí po vyslovení věštby zmizela, aniž vás požádala o peníze? Od té chvíle se pro vás všechno změní, vše, co jste dosud považovali za důležité, po čem jste se pídili, oč jste usilovali a čemu jste věřili, vám najednou připadá pošetilé a nicotné. Tváří v tvář konečnosti života si uvědomíte, že musíte celu svou existenci od základů proměnit. Musíte se naučit skutečně žít.


Můj názor: Na knihu jsem se strašně moc těšila. Velmi jsem si oblíbila duchovní nauky a zvlášť knihu Muž, který chtěl být šťastný od tohoto autora. Nicméně mne tato kniha trošililinku zklamala... :(

NÁŠ ŽIVOT ZAČÍNÁ TEPRVE V DEN, KDY SI UVĚDOMÍME, ŽE JEDNOU ZEMŘEME, A PLNĚ TO PŘIJMEME.

Čekala jsem, že mi dá kniha víc. Že z ní budu opět nadšená, že budu přemýšlet o životě a o jeho smyslu stejně jako u té první knihy, ale nedočkala jsem se. V knize je jedna postava: tetička Margie, kterou jsem si dost oblíbila. Ona tam má ty duchovní pasáže, které tolik miluji. Ta tu knihu zachraňovala. Samozřejmě kniha je krásná, ale hodně věcí mi tam vadí. Jsou tam zbytečné pasáže o tenisu, které se tam vůbec nehodí a šílený bloger, který mne dost nudil. Přeci jenom si z knihy odnesete hodně, to mi zas můžete věřit. Kniha vás VNITŘNĚ obohatí a vy se zamyslíte. Ale čekala jsem od ní o dost více...
Moc se mi například líbí, že si uvědomíte běžné maličkosti všedního dne, které mi už od teď budou dělat radost i když jsem si je předtím neuvědomovala... Kniha vám rozhodně prosvítí dny...

SPOLEČNOST NÁM BRÁNÍ, ABYCHOM BYLI SPOKOJENÍ S TÍM CO MÁME A KÝM JSME. POŘÁD NÁM NAMLOUVÁ, ŽE NEJSME ÚPLNÍ.

Knihu doporučuji, ale na mé poličce knih se neobjeví...
Muž, který chtěl být šťastný ve mne vyvolal skutečné štěstí...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | 21. října 2015 v 17:40 | Reagovat

Dáš prosím "To se mi líbí" na odkazech pod tyhle dvě fotky?
http://www.mundo.cz/soutez/kaplicka-irsko
http://www.mundo.cz/soutez/pohled-na-dunmore-head :-) moc díky!! :-)
(podmínka je přihlášení na facebook)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama