Březen 2016

Aspoň trochu normální - Trish Dollerová

27. března 2016 v 12:33 | Anna 13 |  Pro mládež
Aspoň trochu normální

Originální název: Something like normal
Žánr: Dívčí román
Počet stran: 200
Nakladatelství: Albatros Media - CooBoo
Vazba knihy: Vázaná


Anotace: Když se Travis vrátí domů z mise v Afghánistánu, zjistí, že jeho rodiče se rozvádějí, bratr mu přebral přítelkyni a ukradl auto. A navíc ho pronásledují noční můry, v nichž stále dokola vidí smrt svého nejlepšího přítele. Zdá se, že jeho život je úplně v troskách. Pak ovšem potká Harper, svou dávnou kamarádku ze školy, s kterou se začne prodírat minovým polem rodinných problémů i posttraumatické poruchy. A konečně se zdá, že život by mohl být aspoň trochu normální. travisův suchý humor, smysl pro čest a povinnost i schopnost věřit v životě v to dobré z něj dělají neobyčejného a neodolatelného hrdinu.
Trish Dollerová, autorka knihy Kde hvězdy stále září, se tentokrát pustila do neobyčejně aktuálního tématu. Ale z pozice mužského vypravěče se jí ho podařilo uchopit poutavě, zajímavě, ale ne pateticky. Příběh o tom, že i v sebehorší situaci nesmíme ztrácet naději a že život je vlastně krásný.


Můj názor: Příběh o sympatickém klukovi jménem Travis, vracející se z mise z Afghánistánu, plný děsivých vzpomínek, které se mu vkrádají i do snů... Příběh mladé lásky...
Kniha mne zaujala nádhernou obálkou a zajímavým názvem... Vystačila mi na celý večer, který jsem prožila na slunečné Floridě se super lidmi...

OFICIÁLNĚ TĚ PROHLAŠUJI ZA NEJÚŽASNĚJŠÍ HOLKU NA SVĚTĚ.

Je to takový typický dívčí románek, který potěší, ale asi nijak zvlášť nezaujme. Příběh je psaný poutavým stylem, ale není to prostě žádná knižní bomba. Nicméně si zaslouží čtyři hvězdičky, které jsem knize udělila na Databázi knih. Nevím však, co o knize napsat...

NEPOTŘEBUJU TERAPII. POTŘEBUJU JEN VÍC DNÍ, JAKO JE TENHLE.

Je to klasický a jednoduchý příběh americké mládeže, která prožívá své léto na pláži, na brigádách, na večírcích, jsou se svými láskami... Knížku doporučuji všem, které hledají oddychové, ale ne hloupé čtení na večer... Knihu tu vychvalovat do nebes nebudu, nebudu ji kritizovat. Doporučím vám ji a vy si o ní udělejte svůj obrázek... Krásné čtení.

JEDNA Z OPRAVDU ÚŽASNÝCH VĚCÍ V AFGHÁNISTÁNU BYLY PRÁVĚ HVĚZDY.

Autorka napsala prý populární knihu Kde hvězdy stále září. Četl ji tu někdo? Pokud ano, napište mi na ni názor do komentářů... Užijte si čtení a já se jdu vydat do sci-fi světa. Potřebuji zase jiný žánr...

TO JE MOJE MÁMA - JEDINEJ RODIČ NA CELÝ PLANETĚ, KTEREJ SE SNAŽÍ VLASTNÍ DÍTĚ PŘESVĚDČIT, ŽE DROGY JSOU ROZHODNĚ LEPŠÍ NEŽ PŘIDAT SE K MARIŇÁKŮM.


Zhubni - Stephen King

26. března 2016 v 17:00 | Anna 13 |  Horory
Zhubni

Originální název: Thinner
Žánr: Horor
Rok vydání: 2012
Počet stran: 242
Nakladatelství: BETA - Pavel Dobrovský
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Billy Halleck má všechno, co si může přát - drahý dům, hezkou rodinu a výnosné zaměstnání v advokátní kanceláři. Má však také výraznou nadváhu a jeho lékař ho varuje před infarktem. Ve chvíli nepozornosti za volantem Billy přejede cikánku, jejíž starý otec nad ním vysloví podivnou kletbu: Zhubni, řekne mu a pohladí ho po tváři. Jedno jediné slovo, ale za několik týdnů je Billy téměř o třetinu lehčí a naprosto zoufalý a vyděšený. Vsadí všechno na jednu kartu a dostává se do souboje se silami zla, které způsobují, že dál nedobrovolně hubne...


Můj názor: Tak tahle kniha mne zaujala především tím, jak se jmenovala. To byl doslova přitažlivý název. :) A protože Kinga prostě miluju, tak jsem si tu knihu přečetla hned druhý den, co jsem ji po dlouhé době ukořistila v knihovně... A rozhodně nezklamala. Spíš mne opět usvědčila v tom že King zůstane nesmrtelným člověkem. Zanechá tu po sobě tolik příběhů, tolik postav, tolik myšlenek, které lidé budou v jeho knihách číst donekonečna. King totiž umí čtenáře připoutat ke křeslu, k posteli, nebo já nevím kam si s jeho knihami zalízáte. Nemůžete se, ale z příběhu vymanit a strašně vás to baví a zároveň se třesete strachy...

NEJSOU ŽÁDNÝ KLETBY, JEN ZRCADLA, KTERÝ NASTAVUJEM DUŠÍM LIDÍ.

Upřímně nechápu, proč lidé nepřišli na to, že ve skutečnosti tento fantastický příběh napsal King. Že se za Bachmanem ukrýval ve skutečnosti náš Král. Vždyť přece, kdo jiný by tohle vymyslel? Kdo jiný by dokázal tohle stvořit, tohle napsat? Kdo jiný by mohl dýchat za tyto postavy a vytvářet jim slova, které vypouštějí ze svých ustrašených úst? Tohle je King, jakého ho milujeme. A zůstane takovým navždy....
Strana 85 mne prostě pobavila. King se doslova do této knihy vložil.

VE VŠECH MYŠLENKÁCH NĚCO DÝCHALO A PULSOVALO, A ON TO NEVIDĚL, PROTOŽE TO BYLO V JEHO NITRU.

A teď už bych mohla psát konkrétněji ke knize. Kniha je o jedné automobilové nehodě, kterou zaviní jeden tlustý chlapík. O cikánech, které kočují napříč Amerikou a jeden z nich: nemocný staroušek vysloví děsivou kletbu. Kniha je o kletbě, uvalené na tři postavy z knihy. Ztráta váhy, tvoření beďarů, aligátoří kůže, strach,... osud těchto hrdinů se začne krutě vymykat a všichni přítomní začínají prožívat peklo. Americký horor začíná a vám se to začíná líbit čím dál víc. Vyřeší vše cikánský koláč?
Cikáni jsou hlavním tématem knihy, která v sobě skrývá hluboký podtext o dnešních lidech. Cikání vs. bílí měsští lidé. Skončí tyto spory někdy? A i když byli cikání sebekrutější a děsivější, neměli právo se takto zachovat? A nebo už všichni překračujeme hranice lidskosti? Jak jednou skončíme proboha?
O tom tato kniha mluví...
Je to skvělá kniha! Tak se dejte do hubnutí.

NIKDY TO Z VÁS NESEJMU, BÍLÝ MUŽI Z MĚSTA. ZEMŘU S TÍM NA JAZYKU.


Dánská dívka - David Ebershoff

25. března 2016 v 11:08 | Anna 13 |  Historické romány
Dánská dívka

Originální název: The Danish Girl
Žánr: Světový román
Rok vydání: 2016
Počet stran: 376
Nakladatelství: Domino
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Zfilmováno-----------

-----------Skutečný příběh-----------


Anotace: Románové zpracování skutečného příběhu malíře Einara Wegenera a jeho manželky Grety začíná nevinnou prosbou o pomoc, aby se na dalších stránách rozvinulo ve strhující vyprávění o neobvyklé lásce, osobní svobodě a odvaze vzepřít se obecnému mínění.
Uděláš pro mě něco? zeptala se Greta a netušila, co tím rozpoutá. Potřebovala dokončit obraz, a protože jí nepřišla na závěrečné sezení modelka, neviděla jinou možnost, než použít jako náhradní model svého muže. Sotva si však Einar oblékne punčochy, dámské šaty a střevíce, v jeho nitru se cosi změní: uvědomí si, že je ve skutečnosti ženou, nikoli mužem, a zatouží po změně pohlaví.
Není to však snadné. Einarův příběh se odehrává ve dvacátých letech, kdy lidé jako on často končí v ústavech pro choromyslné. V pařížských salonech možná dekadence dostupuje vrcholu, ale ve většinové společnosti stále převládá názor, že cítit se jako zajatec ve vlastním těle může jen psychopat, a toho je nutné razantně léčit.
Einar už ale sní svůj velký sen a nechce se jeho splnění vzdát. Kolik osobní odvahy, pochopení a podpory bude potřebovat, aby se mohl vnitřně osvobodit? Jak silná musí být láska ženy, která je ochotna vyhovět tak nevšednímu přání svého muže? Jaké jsou pocity člověka, který by rád unikl své předem dané identitě?


Můj názor: Nedávno jsem byla na tomto přenádherném citlivém příběhu v kině. Naprosto mne uchvátil, jak hereckými výkony, tak klidným prostředím, ale hlavně tak emocionálním příběhem plné lásky... U filmu mi několikrát vhrkly slzy do očí a nebylo to jen u závěrečné scény, která se od knižního zpracování liší. Z kina jsem odcházela a byla jsem pořád v tom příběhu. Nakonec jsem zaplula do knihkupectví a koupila si tam tento příběh. Těšila jsem se, až poznám mé postavy, které nehorázně obdivuji blíže. Toto je historický příběh vlévající se do současnosti plný lásky, pochopení, svobody a vnitřního života propojeného s vnějším...

EINAR A LILI BYLI JEDNA BYTOST, ALE NASTAL ČAS JE ROZDĚLIT.

Pokud se k vám ještě nedoneslo o čem vlastně kniha s filmem vyprávějí, tak vám to tu ve stručnosti odhalím. Předem je potřeba říci, že kniha je volně inspirovaná skutečným příběhem Lili Elbeové a ženou Gerdou, ale knížka je z větší části pouze fiktivní. Nicméně krutě a zároveň citlivě odhaluje duši malíře Einara Wegenera: úspěšného malíře, který cítil, že se příroda spletla a že mu jeho tělo nepatří. Že není Einarem Wegenerem, ale dánskou dívkou: Lili. Stejně tak důležitá, jako on je v knize Einarova žena Greta (ve skutečném životě Gerda), která Einara i Lili miluje tak ohromnou láskou, která je až obdivuhodná. Je také malířkou, kterou však proslaví až ta záhadná dívka Lili, která má vnitřní kouzlo a Greta ji tedy začne malovat.
Příběh vypráví o jejich šesti strávených letech, ale odhalíte zde i jejich minulost...

NIKDY NEZAPOMENU NA TO, JAK JSEM JEDNOHO ODPOLEDNE ZJISTIL, ŽE JE ZÁROVEŇ MUŽEM I ŽENOU.

S postavami budete trávit čas v Dánsku, ve Francii i Německu. Začne to Kodaní, vyvíjet se to bude v Paříži a zázraky se začnou dít v Drážďanech. Procestujete s nimi Evropu...
Co tu autor dokázal nenásilným a nevyřčeným způsobem? Budete číst a i když budete vědět, že v jednom těle žijí dva lidé, stejně si budete uvědomovat, že Lili je jedinečnou bytostí v dějinách lidstva a s Einarem nemá nic společného. Nakonec Einar zemře, ale nestane se to pouze tím, že mu změní tělo. Je to tím, že Lili vyhrála? Není to náhodou tak, že v tomto těle žili dvě duše, ale jenom jedné se podařilo být šťastnou. Einar odešel, stejně tak, jako se objevil a vznikla Lili. Něžná, krásná, hnědooká Lili.
Neumím to tu moc popsat, ale chci říci, že se autorovi geniálně povedlo oddělit dva lidi pocházející z jednoho těla.

V MÉM NITRU ŽIJE JEŠTĚ JEDNA OSOBA - DÍVKA JMÉNEM LILI.

Další neuvěřitelnou a nádhernou postavou, která si zaslouží obdiv celé planety je rozhodně Greta, která svého manžela neskutečně milovala a milovala i Lili. A s těmito dvěma rozdílnými lidmi žila, dávala jim lásku, podporovala je a chápala. Nedá se popsat. Dle mého názoru je ještě více obdivuhodnější než Lili...

VE TVÉ DUŠI JE HEZKÁ MLADÁ DÁMA JMÉNEM LILI.

Knihu velmi doporučuji, protože je prostě krásná. A tentokrát se mi úplně stejně líbil i film. Prostě jsem si zamilovala tento příběh, zamilovala jsem si Dánsko a v něm Gerdu s Lili. Toužila bych vidět pravý obraz této ženy. Ženy, která udělala pro splnění svého snu vše. Která věřila, že se osvobodí, která měla citlivý vniřek, možná ještě krásnější než zevnějšek. Zašeptejte Lili...
Kniha o lidské identitě, touze, lásce, osobnosti... Příběh plný vzduchu, obrazů, barev, lásky a dvou ženách: podle mne nejdůležitějších ženách v dějinách lidstva. Jaké štěstí, že máme jejich příběh...

KAŽDÝ SE ALESPOŇ JEDNOU PODÍVAL DO ZRCADLA A POMYSLEL SI: SVĚT VŮBEC NETUŠÍ, KDO DOOPRAVDY JSEM...


Všechny malé zázraky - Jennifer Nivenová

21. března 2016 v 21:19 | Anna 13 |  Pro mládež
Všechny malé zázraky

Originální název: All the Bright Places
Žánr: Literatura pro mládež
Rok vydání: 2015
Počet stran: 360
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná
Ocenění: GoodReads Choice Awards (Best Young Adult Fiction)


Anotace: Strhující příběh o hledání a (ne)nalezání, o lidských předsudcích, přátelství a první lásce.
Theodora Finche fascinuje smrt. Neustále přemýšlí nad způsoby, jak by se mohl zabít. Ale pokaždé ho něco - bez ohledu na to, jak je to zdánlivě bezvýznamné - nakonec zastaví.
Violet Markeyová zase žije pro budoucnost - upíná se k dokončení střední školy a k momentu, kdy bude moct opustit rodné městečko v Indianě. To jí totiž až příliš bolestně připomíná nedávnou tragickou smrt její sestry.
Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat. Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat krásy Indiany, a oba přitom učiní zajímavé objevy. Finch zjišťuje, že jen s Violet může být sám sebou - podivínským, přemýšlivým, ale zároveň zábavným a originálním, a že není až takový blázen, za jakého ho ostatní považují. Violet zase zapomene počítat dny do konce školy a konečně začíná znovu žít. Jenže zatímco Violetin svět se rozrůstá a získává nové barvy, Finch se propadá do temnoty deprese.


Můj názor: Knihu jsem dostala k Vánocům. Předtím jsem jí vůbec neznala (nějakou záhadou se mi její marketing vyhnul), ale stačilo si přečíst, že kniha je nutností pro fanoušky knih Hvězdy nám nepřály a Eleanor a Park. Oboje knihy zbožňuji a tak jsem si říkala, že tohle bude další kniha zabývající se hlubšími tématy ve světě dospívajících. Nechci tu knihu kritizovat, už jen kvůli těm holkám, kterým změnila život, které ji milují a které ještě víc milují Theodora Finche. Napíšu si k ní, ale svoje.

MUSÍŠ ŽÍT TAK, ABYS NIKDY NELITOVALA.

Kniha pojednává o dvou sedmnáctiletých lidech. O hloubavém klukovi trpící bipolární poruchou, o dívce, která jaksi zapomněla po své smrti své sestry znovu žít. Tito dva lidé se střetávají na střeše školy. Oba s myšlenkami na sebevraždu?
Nicméně se o sebe začnou zajímat, jak to v knihách chodí a zamilují se do sebe. Zde chci upozornit na nedostatek vypsaných citů a emocí. Nicméně Slova jsou v knize velmi důležitá a perfektní.
Já se do knihy nevžila. Postavy mi k srdci nepřirostly. A byl tragický konec opravdu tragický?

LITERATURA. LÁSKA. ŽIVOT.

Kniha je o sebevraždách, lásce, o myšlenkách dospívajích. Mimochodem, nejvíce jsem si z celé knihy oblíbila a uchovala Jupitero-plutónský gravitační efekt. Kvůli němu už stojí za to knihu číst.
Kdo nechce znát konec: nečtěte dál! Finch na konci knihy spáchá sebevraždu. Utopí se. Občas si říkám jestli to byla sebevražda, ale autorka to asi tak chtěla, takže to jako sebevraždu budeme brát. Na sebevrahy mám svůj vlastní názor a nechápu, proč je lidé odsuzují. Každý má právo si vybrat, jestli chce tento život žít nebo ne. Pořád si však naše společnost o sebevrazích šušká jen to nejhorší, ale ve skutečnosti nic nechápe. Finch byl zvláštní: měl Violet, miloval ji, byl milovaný a přesto se zabil. Nedal nikomu možnost, aby mu pomohl. Uzavřel se. A způsobil bolest dívce, která si jeho smrt bere na sebe...

NĚKDY JE PRAVDA TO, CO CÍTÍME UVNITŘ, I KDYŽ TO TAK VE SKUTEČNOSTI NENÍ.

Každých čtyřicet vteřin někdo ve světě spáchá sebevraždu. Mrazí vás z toho?
Autorka psala ze své vlastní zkušenosti se sebevraždou a se svou zkušeností se smrtí. Já, ale knihu nijak neobdivuji. Psaná je dobře, má zajímavý, smysluplný a důležitý příběh, ale já jsem prostě četla knihy lepší, zajímavější, příběhy procítěnější. Doporučuji lidem v depresi, lidem co milují Young Adult a těm, kteří chtějí myslet... Také těm co se trápí myšenkami na sebevraždu nebo těm, kteří myslí na smrt nebo se jí bojí...

CHCI BÝT KLUK, KTERÝ PATŘÍ DO TOHOTO SVĚTA A DO SVÉ VLASTNÍ KŮŽE A JE PŘESNĚ TÍM, KÝM CHCI BÝT JÁ SÁM, A CHCI, ABY MŮJ EPITAF ZNĚL: KLUK, CO MILUJE VIOLET MARKEYOVOU.

Trochu mi vadilo, že o bipolární poruše nebylo napsáno více...
Tato věta mne nadchla:

JE TO TAK KRÁSNÉ, BÝT KRÁSNÝ V SOUKROMÍ.

Přeji krásné počtení. Hvězdy nám nepřály jsou emotivním příběhem s úžasnými postavami. Setkáte se tu blíže s rakovinou, ale hlavně s teenagery, kteří se bláznivě zamilovali, ale hvězdy jim neseslaly to, co si zasloužili... Eleanor a Park je kniha o sladkých letech náctiletých, a o tom, jaké neuvěřitelné náboje a elektrický proud vám proudí v ruce, když v ní držíte svou lásku. Je o ohňostroji v duši a mravenci v těle. Všechny malé zázraky jsou o putování, lásce, slovech, která znamenají život, o Jupitero-plutónském gravitačním efektu a o tom, co se stane, když zůstanete pod vodou...

NENÍ MRTVÝ. JEN PRÁVĚ OBJEVIL EXISTENCI JINÉHO SVĚTA.

Dlouhý pochod - Stephen King

13. března 2016 v 15:27 | Anna 13 |  Sci-fi a fantasy
Dlouhý pochod

Originální název: The Long Walk
Žánr: Román
Rok vydání: 2005
Počet stran: 280
Nakladatelství: Beta
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...


Můj názor: Na knihu jsem se těšila. Úžasný námět, který je napsán stylem Stephena Kinga. Myslela jsem si, že to bude nezapomenutelný příběh... Kniha mne, ale maličko zklamala, což bylo překvapení... King mne ještě nezklamal nikdy!

KAŽDÝ MÁME VE SVÉM NITRU MÍSTA, KDE PRŠÍ TAKŘKA NEUSTÁLE, KDE JSOU STÍNY VŽDYCKY DLOUHÉ A LESY PLNÉ PŘÍŠER.

Kniha vypráví příběh 100 mladíků, kteří se vydali na Dlouhý pochod. Nikdo nevěděl, jak dlouho potrvá... Věděli však, že 99 z nich zastřelí a jeden přežije. Ale v jakém stavu? A chtěli vlastně všichni vyhrát? Proč se přihlásili na dobrovolnou sebevraždu? Otázky, na které si možná během knihy odpovíte, ale po přečtení nejste o nic moudřejší. Konec je otevřený a vy ho buď pochopíte nebo budete zmatení jako já a budete nad ním přemýšlet. Já už pomalu docházím k mým vlastním závěrům, jak to vlastně skončilo...

JÁ DOŠEL AŽ SEM, NEMOHL UŽ BYCH DOMŮ?

Teď vás asi zajímá, co mi na knize tedy tak vadilo, že? Ale já přesně úplně nevím co. Cítím však, že to mohlo být lepší...
Proč se mi zdá, že King nám tentokrát nechtěl otevřít nitra postav? Proč mám pocit, že před námi skrýval jak hlavní myšlenku, tak i tajemství celé této zvrácené show?
King ve svých knihách má spousty postav, které umí úchvatně vykreslovat a popisovat jejich zevnějšky i vnitřky. Zde měl k dispozici 100 kluků, vojáky, pořadatele soutěže, diváky,... Proč je nevyužil? Vždyť mohl být román o dost bohatší! Proč se jen musel pořád motat kolem Garratyho a vytvořit mu takovýto konec a nemohl se ve své tvorbě věnovat více Stebbinsonovi? Klukovi s tajemstvím a neproniknutelnou myslí?

NEDÁ SE TO PORAZIT. VŠICHNI JSME BYLI CVOCI, ŽE JSME TO ZKOUŠELI...

Také mi bylo líto, že jsem se o souěži nedozvěděla více. Například, proč ji pořádali, něco z její historie,... Kdo to byl vlastně ten Major?
Mám pocit, že kniha by měla ohromné publikum, kdyby se rozrostla o myšlenky.
I tak se mi líbila, ale mírně mne zarazila. Jen sám King ví...

CHTĚL JSEM UMŘÍT. PROTO TADY JSME, NE?

Deník - Anne Franková

11. března 2016 v 22:08 | Anna 13 |  Literární klasika
Deník

Originální název: Het Achterhuis
Žánr: Autobiografie
Rok vydání: 2006
Počet stran: 262
Nakladatelství: Triáda
Vazba knihy: Brožovaná s přebalem

-----------Skutečný příběh----------

-----------Zfilmováno-----------


Anotace:Annelies Marie Franková (12. června 1929 - březen 1945) uprchla v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který dříve patřil otcově firmě. Dospívající Anne psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a Polsku, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků a zdramatizován. Do tohoto vydání byly zahrnuty nově nalezené a v českém překladu dosud nepublikované stránky z deníku.


Můj názor:Annu Frankovou jsem neznala do doby, než se mí oblíbení hrdinové z románu Hvězdy nám nepřály nedostaly do jejího domu v Amsterodamu. Tedy přesněji: do jejího zadního domu: útočišti a úkrytu před válkou. Od té doby jsem si ji vyhledala na internetu a její deník (mimochodem neuvěřitelné dílo) jsem si vypůjčila v knihovně...

NORMÁLNÍ LIDÉ NETUŠÍ, CO ZNAMENAJÍ KNIHY PRO ČLOVĚKA, KTERÝ JE POD ZÁMKEM.

Annin příběh mne fascinoval...
Ze začátku je kniha trochu dětinská. Vždyť si Anna začala psát svůj deník ve třinácti letech! Sama si pak v půlce knihy říkala, jak mohla to a to napsat před rokem. Ze začátku je tedy trošičku nudná, ale prosím, vydržte to. Kniha je neuvěřitelná. Jsem z ní úplně mimo a pochybuji, že se z ní zas tak lehce dostanu...

JENOM BYCH TAK RÁDA CÍTILA OTCOVU OPRAVDOVOU LÁSKU, NEJEN JAKO JEHO DÍTĚ, NÝBRŽ JAKO ANNE, TAKOVÁ, JAKÁ JE.

V knize je nejůžasnější ten přelom. Ta změna v samotné Anně. Anna se neuvěřitelně změnila. Už to není třináctileté děvčátko, které je mírně rozmazlené, vzteká se kvůli hloupostem, výkyvy nálad jsou u ní na denním pořádku a o velmi intimních věcech píše tak neosobně a odměřeně. To byla Anna.
Po roce stráveném v zadním domě se však velmi změnila. Začala přemýšlet o podstatě života, o válce, o lásce, o její rodině, o svém těle, o budoucnosti... Ach můj bože... Když víte, jak to s ní dopadne a zároveň se dozvídáte všechny její sny a touhy, tak vám z toho běhá mráz po zádech...

JEZDIT NA KOLE, TANCOVAT, PÍSKAT, VIDĚT SVĚT, CÍTIT SE MLADÁ, VĚDĚT, ŽE JSEM SVOBODNÁ - PO TOM JÁ TOUŽÍM.

Až jsem se divila, ale hlavně žasla nad tím, jak moc se s Anne ztotožňuji. Jak moc jsme si podobné. Jak na svět shlížíme podobnýma očima, že máme stejné pocity,... Měla jsem jí tak strašně moc ráda. Jestli by někde na světě měla být dívka, která by mi rozuměla a se kterou bych mohla sdílet své emoce, tak by to jednou provždy byla Anne Franková. Je neuvěřitelná. Nepřestanu na ni myslet, uctívat ji,... Zkrátka: Nikdy nezapomenu...

ČLOVĚK V SOBĚ MÁ PUD K NIČENÍ, PUD K ZABÍJENÍ, K VRAŽDĚNÍ A BĚSNĚNÍ, A POKUD CELÉ LIDSTVO NEPROJDE PROMĚNOU, BUDE ZUŘIT VÁLKA...

Už opravdu dlouho jsem si u knihy takhle nepobrečela. Překvapilo mne to... Slzy mi stékaly po tvářích i když se vlastně ještě nic tak hrozného nedělo... Brečela jsem nad jejím osudem. Proč Annu nemohla chránit nějaká hvězda? Plakala jsem nad tím, jak šťastným člověkem byla a jakým mohla být...

KAŽDÉ DÍTĚ SE MUSÍ VYCHOVÁVAT SAMO.
RODIČE NÁM MOHOU POMOCI JENOM RADOU ČI NÁVODEM.
KONEČNÉ UTVÁŘENÍ CHARAKTERU KAŽDÉHO ČLOVĚKA JE VÝSLEDKEM JEHO VLASTNÍ SNAHY A NÁMAHY.

Anna byla významnou bytostí, která změnila svět. A já doufám, že se dívá. Že vidí tento svět, který zdaleka není dokonalý, ale lidé jsou možná svobodnější než dříve. Doufám, že vidí ty slzy na našich tvářích... Doufám, že nás, Anno, vidíš, jak nás tvá slova dojímají...
Nakonec jsi to dokázala.
Svět na tebe nikdy nezapomene...

NEMYSLÍM NA UTRPENÍ, ALE NA KRÁSU, KTERÁ STÁLE JEŠTĚ TRVÁ.
MYSLI NA VŠECHNO KRÁSNÉ, CO JE JEŠTĚ V TOBĚ A KOLEM TEBE, A BUĎ ŠŤASTNÁ!
KDO MÁ ODVAHU A DŮVĚRU, NIKDY NEZAHYNE V NEŠTĚSTÍ!

Chci jet do Amsterodamu a vidět zadní dům, ve kterém se rodina Frankova schovávala. Chci vidět místnosti, ve kterých Anna Franková vytvářela věty, které dojaly svět. Pozdě, ale přece...
A hlavně: chci vidět tajuplné okno, ze kterého Anna viděla štěstí a Boha.

BŮH CHCE VIDĚT LIDI ŠŤASTNÉ V PROSTÉ A KRÁSNÉ PŘÍRODĚ.

Neskutečný příběh židovské rodiny, který sepsala pouze patnátiletá dívka, je ohromujícím dílem, na které se nezapomene. Nutí nás přemýšlet nad štěstím, které vlastně máme a vůbec si ho neuvědomujeme a nad našimi životy. Věřím tomu, že Anna jich svým dílem změní ještě mnoho.
Kolikrát jsem nad Annou přemýšlela. Jaká byla asi její poslední myšlenka? A viděla ještě nebe?

DOKUD MŮŽEŠ BEZ BÁZNĚ HLEDĚT NA NEBE, DOTUD VÍŠ, ŽE JSI VNITŘNĚ ČISTÝ A ŽE BUDEŠ ZASE ŠŤASTNÝ.

Anno Franková, děkuji Bohu za tebe, že tě stvořil. Nikdy na tebe nezapomenu a budu tě mít navždy v mém srdci...
Na tvá slova o štěstí a lásce stále myslím...

KDYŽ JSEM DNES RÁNO SEDĚLA U OKNA A UPŘENĚ A BEDLIVĚ POZOROVALA BOHA A PŘÍRODU, BYLA JSEM ŠŤASTNÁ, NIC NEŽ ŠŤASTNÁ. A DOKUD EXISTUJE TOTO VNITŘNÍ ŠTĚSTÍ, ŠTĚSTÍ Z PŘÍRODY, ZE ZDRAVÍ A JEŠTĚ Z MNOHA VĚCÍ, BUDE TEN, KDO JE NOSÍ V SOBĚ, VŽDYCKY ZASE ŠŤASTEN.


Dítě smíření - Francine Riversová

5. března 2016 v 19:55 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Dítě smíření

Originální název: The Atonement Child
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2014
Počet stran: 312
Nakladatelství: Návrat domů
Vazba knihy: Brožovaná


Anotace: Všem, kdo žijí s bolestí z potratu, a jejich rodinám, které v skrytu a tichosti trpí spolu s nimi.
Příběh dívky z dobré rodiny, která měla před sebou báječná studentská léta na vysoké škole, ale po tragické události znásilnění je nucena řešit velké dilema a čelit nejistotě. Jak se k tomu postaví přítel? Co řekne rodina? Jak ji poradí lékař? Víra a naděje všech procházejí velkou zkouškou a každý je nucen zaujmout postoj, zda přijmout, či ukončit šanci na život, který právě vzniká.
Kniha známé americké autorky vyváženě a s pochopením přináší novou perspektivu z různých úhlů pohledu k jednomu z nejkontroverznějších témat dnešní doby.


Můj názor: Tak to bylo drama. Znásilněná dívka silně věřící v Boha, studenka vysoké školy, která po této tragické události otěhotní... Příběh plný emocí, silně a citlivě podaný, zabývající se především potraty, se mi moc líbil a opravdu hodně jsem nad ním přemýšlela. A já se obohatila o dva mé další názory. Názor o vysokém počtu potratů v našem světě a názor na křesťanskou víru...

TO JENOM JÍ SE ZDAJÍ SNY O DÍTĚTI, KTERÉ NECHALA POTRATIT?

Příběh se mi moc líbil, ale téměř všechny postavy se točí kolem křesťanské víry a tak je tento příběh trochu jinak založený. My, kteří nevěříme v Boha, nebo naše víra není tak silná, nebo o těchto věcech máme své vlastní představy, tak my bychom se na celou situaci dívali jinak. Kniha se točí nejen kolem znásilnění, ale hlavně o potratech. Když jsem knihu brala do rukou, čekala jsem bolest matek, které potratily samovolně. Ale zde se jedná o bolest žen, které se pro tento radikální čin rozhodly sami. V knize se objevil jen jeden případ samovolného potratu...

ČLOVĚK BY ŘEKL, ŽE JE MOŽNÉ STAVĚT ŽIVOT NA ZÁKLADECH SMRTI.

Jaký má názor na potrat znásilněná dívka, která dítě vnímá jako malého vetřelce? A co její rodiče, silní křesťané? Co si o tom myslí dívky přítel, kteří se hlavně bojí o svou pověst a budoucnost? Jaký na to má názor vedení vysoké školy, křesťanské školy? A co ženy, které už na potratu dobrovolně byli? Jak se cítí doktoři, kterou tuto práci denně vykonávají? V knize najdete názory mnoho mužů i žen, odborníků i obyčejných lidí, věřících,...

ZNÁT JI BYLO JAKO DÍVAT SE NA OHŇOSTROJ...

Jak já se na tohle dívám? Je těžké říci svůj názor naplno, ale já jsem o něm přesvědčená! Potraty jsou zlo, které na naší planetě pácháme. Proč opovrhujeme eutanázií, ale ne těmito nechutnými zákroky? Že je to skoro stejné? Tak to tedy rozhodně není. Jak si vůbec můžeme dovolit zasahovat do života, který nám byl darován? Copak se necítíte jako vrazi? Jak můžete sami se sebou žít? A proč se tolik bojíte? Proč asi ženy, které podstoupili interrupci nemohou tak často znovu otěhotnět? Protože totiž neznamená, že když nám bylo dítě dáno jednou, že je samozřejmostí počít dítě znovu. Někdo, kdo naše životy řídí už nám za ten hřích, který jsme napáchali nedovolí, abychom byli šťastni způsobem, kterého jsme se tak snadno a rychle zbavili. Je to TREST! Víte, že potrat je jedním z důvodů výskytu rakoviny? Možná si neuvědomujete, že váš čin může nejen zničit vaše tělo, ale poznamená vás na celý život a potrhá vám duši...

NEČINNOST JE SKUTEK SÁM O SOBĚ A MLČENÍ DOKÁŽE MLUVIT HLASITĚJI NEŽ SLOVA.

A jaký je můj názor na zde již zmiňovanou křesťanskou víru? Celá je postavena na lži. Nedokážu to popsat slovy. Já cítím, že je to špatně, vím to. A ví to i Anastasia. Křesťané si neuvědomují, že je Bůh neřídí, že provinit se můžou jen sami sobě. Že všechno na světě má svůj důvod. Jsou strašně svázaní... Jsou hloupí, protože se oddávají něčemu, co možná někdy ani sami pořádně necítí. Lidi, Bůh nám dal svobodu. Ano my jsme jeho lidé, ale můžeme si dělat co chceme. On nás stejně bude mít rád. A víte, vy křesťané, proč nás stvořil? Proč chtěl, abychom žili? Chtěl vidět naše štěstí a to, jak dokážeme milovat své děti...
Možná jsem ten názor vyjádřila ostře a možná jste mne úplně nepochopili, ale jak říkám: nedokážu své pocity popsat.
Nezlobte se za můj názor, který byl možná trochu drsný. Ale jednám přímo.
Tak to byli mé pocity z této knihy...

JAK SOUVISÍ NĚMECKO S POTRATEM?


Léto na druhý pokus - Morgan Matsonová

4. března 2016 v 16:00 | Anna 13 |  Pro mládež
Léto na druhý pokus

Originální název: Second Chance Summer
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2014
Počet stran: 406
Nakladatelství: Albatros Media - CooBoo
Vazba knihy: Brožovaná


Anotace: Poslední léto, které by mělo trvat navěky...
Rodina Taylor Edwardsové nepatří zrovna mezi ty, co drží pohromadě. Pak ale přijde táta s tou hrozivou novinkou, zbývá mu už jen pár týdnů života a přeje si strávit svoje poslední léto s rodinou ve starém domě u jezera, kde byli naposledy, když bylo Taylor dvanáct. Nacpaní do domečku, co se najednou zdá mnohem menší a mnohem víc venkovský než kdy dřív, se teď snaží najít cestu jeden k druhému.
Taylor má moc ráda třpytivé jezero a vonící les, večery na pláži... Ovšem před lety tu zklamala nejen svoji nejlepší kamarádku, ale i první lásku, takže vrátit se sem pro ni vůbec není snadné. Teď se to pokouší napravit, neutéct od odpovědnosti a co možná nejvíc si užít tohle léto a poslední dny se svým tátou, které se nenávratně krátí. Každý si ale zaslouží druhý pokus - rodina, kamarádi i láska.
Nová kniha od Morgan Matsonové, autorky knihy Amy a Roger: Na cestě, vám zase zlomí srdce!


Můj názor: Měla jsem chuť na něco jednoduššího na odlehčení. Tuto knížku jsem měla půjčenou z knihovny už od srpna a dostala jsem se k ní až teď. Je to krásné letní počtení, které doporučuji na horké prázdniny k vodě. Nejlépe by se tato knížka četla na molu, ale ne na ledajakém. Na molu, kde je vyryto Taylor+Henry=NAVŽDY. Na molu, kde se plní sny a odkud uvidíte nejen ohňostroj, ale i padající hvězdy třpytící se na hladině jezera...

NECHALA JSEM SE NATOLIK UNÉST TÍM, JAK TO MEZI NÁMI SKONČILO, ŽE JSEM SKORO ZAPOMNĚLA, JAK TO ZAČALO.

Kniha vypráví příběh sedmnáctileté Taylor a její sympatické rodinky, která se vydává strávit poslední léto v Pensylvánii v jejich domě u jezera. Taylor to léto obnovuje své znovunalezené přátelství a ztracenou lásku. Všechno není tak růžové, jak by se mohlo zdát a i léto dokáže mrazit. Taylořin otec má totiž rakovinu čtvrtého stádia a sem přijel strávit své poslední teplé měsíce, poslední noci pod hvězdami...

ZAŽILAS NĚKDY VEČER, KTEREJ... JAKO BY VŠECHNO ZMĚNIL?

Kniha se odehrává v nádherném prostředí: Edwardsovi mají nádherný dům, hned vedle rozžhaveného mola a blýštícího se jezera. A kousek od nich je tajemný les, který v korunách stromů skrývá bunkr vzpomínek....
Knížka je to moc pěkná, ale že by mi zlomila srdce, jak je napsané zezadu na obálce, to ne...
V knížce mě štval jeden fakt: autorka u jedné postavy pravidelně zaměňovala barvu jeho očí. Nejdříve byla teple hnědá, pak zase zelenkavá,... Dost mi to vadilo. Ať si autoři své hrdiny nejdříve vykreslí do podrobností a nemění jejich důležité rysy, které jsou pro postavy jedinečné, kdy se jim zachce. I my je totiž zbožňujeme...

A ZATÍMCO JSME SE LÍBALI, NAHOŘE MEZI STROMY, DÉŠŤ POSTUPNĚ SLÁBL, AŽ NAKONEC VYŠLO SLUNCE.

Občas mi přišlo i divné, že se sourozenci chovaly možná někdy trochu moc přehnaně šťastně a pohodově na to, že jim umíral otec. Strávili s ním málo času na to, že věděli, že jsou to s ním jejich poslední chvíle.
Nečekala jsem, že mi na konci vhrknou slzy do očí. Nebyli tam, když jim táta zemřel, ale když to poslední co jejich milovaný tatínek viděl byla noční obloha, posetá padajícími hvězdami a když poslední co slyšel bylo Mám tě ráda, tati...

JAK TO, ŽE TU TYHLE VĚCI, TYHLE STUPIDNÍ NEDŮLEŽITÉ VĚCI, POŘÁD JEŠTĚ BYLY, KDYŽ SVĚT SKONČIL NĚKDY KOLEM ÚSVITU?

Jak říkám, asi bych nechodila na brigádu a nevymetávala občasné večírky, když vím, že bych ty vzácné chvíle toho léta mohla trávit s rodinou, ale i tak mi byli hrdinové sympatičtí. S hlavní hrdinkou jsem se v něčem shodovala, ale v některých chvílích bych ji nejradši seřvala. Malou Gelsey posedlou baletem jsem zbožňovala a Henry byl prostě Henry. Postavy i prostředí byly skvělé. Příběh někdy přestřelený, někdy naivní...

DNEŠEK BUDE DEN, KTERÝ ROZDĚLÍ MŮJ ŽIVOT NA ČÁST PŘED A ČÁST PO.

Knihu doporučuji pro romantické snílky a lidi, kteří milují hvězdy, tak jako já, a kteří si stejně jako já myslí, že nemohou chybět v žádném příběhu... Tady jich je rozeseto hodně... A možná k vám jedna spadne a vy si ji uchováte navždy...

KRÁSNÉ DNY NEJSOU NĚCO, ČEHO SE NÁM DOSTANE NEOMEZENÝ POČET.