Deník - Anne Franková

11. března 2016 v 22:08 | Anna 13 |  Literární klasika
Deník

Originální název: Het Achterhuis
Žánr: Autobiografie
Rok vydání: 2006
Počet stran: 262
Nakladatelství: Triáda
Vazba knihy: Brožovaná s přebalem

-----------Skutečný příběh----------

-----------Zfilmováno-----------


Anotace:Annelies Marie Franková (12. června 1929 - březen 1945) uprchla v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který dříve patřil otcově firmě. Dospívající Anne psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a Polsku, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků a zdramatizován. Do tohoto vydání byly zahrnuty nově nalezené a v českém překladu dosud nepublikované stránky z deníku.


Můj názor:Annu Frankovou jsem neznala do doby, než se mí oblíbení hrdinové z románu Hvězdy nám nepřály nedostaly do jejího domu v Amsterodamu. Tedy přesněji: do jejího zadního domu: útočišti a úkrytu před válkou. Od té doby jsem si ji vyhledala na internetu a její deník (mimochodem neuvěřitelné dílo) jsem si vypůjčila v knihovně...

NORMÁLNÍ LIDÉ NETUŠÍ, CO ZNAMENAJÍ KNIHY PRO ČLOVĚKA, KTERÝ JE POD ZÁMKEM.

Annin příběh mne fascinoval...
Ze začátku je kniha trochu dětinská. Vždyť si Anna začala psát svůj deník ve třinácti letech! Sama si pak v půlce knihy říkala, jak mohla to a to napsat před rokem. Ze začátku je tedy trošičku nudná, ale prosím, vydržte to. Kniha je neuvěřitelná. Jsem z ní úplně mimo a pochybuji, že se z ní zas tak lehce dostanu...

JENOM BYCH TAK RÁDA CÍTILA OTCOVU OPRAVDOVOU LÁSKU, NEJEN JAKO JEHO DÍTĚ, NÝBRŽ JAKO ANNE, TAKOVÁ, JAKÁ JE.

V knize je nejůžasnější ten přelom. Ta změna v samotné Anně. Anna se neuvěřitelně změnila. Už to není třináctileté děvčátko, které je mírně rozmazlené, vzteká se kvůli hloupostem, výkyvy nálad jsou u ní na denním pořádku a o velmi intimních věcech píše tak neosobně a odměřeně. To byla Anna.
Po roce stráveném v zadním domě se však velmi změnila. Začala přemýšlet o podstatě života, o válce, o lásce, o její rodině, o svém těle, o budoucnosti... Ach můj bože... Když víte, jak to s ní dopadne a zároveň se dozvídáte všechny její sny a touhy, tak vám z toho běhá mráz po zádech...

JEZDIT NA KOLE, TANCOVAT, PÍSKAT, VIDĚT SVĚT, CÍTIT SE MLADÁ, VĚDĚT, ŽE JSEM SVOBODNÁ - PO TOM JÁ TOUŽÍM.

Až jsem se divila, ale hlavně žasla nad tím, jak moc se s Anne ztotožňuji. Jak moc jsme si podobné. Jak na svět shlížíme podobnýma očima, že máme stejné pocity,... Měla jsem jí tak strašně moc ráda. Jestli by někde na světě měla být dívka, která by mi rozuměla a se kterou bych mohla sdílet své emoce, tak by to jednou provždy byla Anne Franková. Je neuvěřitelná. Nepřestanu na ni myslet, uctívat ji,... Zkrátka: Nikdy nezapomenu...

ČLOVĚK V SOBĚ MÁ PUD K NIČENÍ, PUD K ZABÍJENÍ, K VRAŽDĚNÍ A BĚSNĚNÍ, A POKUD CELÉ LIDSTVO NEPROJDE PROMĚNOU, BUDE ZUŘIT VÁLKA...

Už opravdu dlouho jsem si u knihy takhle nepobrečela. Překvapilo mne to... Slzy mi stékaly po tvářích i když se vlastně ještě nic tak hrozného nedělo... Brečela jsem nad jejím osudem. Proč Annu nemohla chránit nějaká hvězda? Plakala jsem nad tím, jak šťastným člověkem byla a jakým mohla být...

KAŽDÉ DÍTĚ SE MUSÍ VYCHOVÁVAT SAMO.
RODIČE NÁM MOHOU POMOCI JENOM RADOU ČI NÁVODEM.
KONEČNÉ UTVÁŘENÍ CHARAKTERU KAŽDÉHO ČLOVĚKA JE VÝSLEDKEM JEHO VLASTNÍ SNAHY A NÁMAHY.

Anna byla významnou bytostí, která změnila svět. A já doufám, že se dívá. Že vidí tento svět, který zdaleka není dokonalý, ale lidé jsou možná svobodnější než dříve. Doufám, že vidí ty slzy na našich tvářích... Doufám, že nás, Anno, vidíš, jak nás tvá slova dojímají...
Nakonec jsi to dokázala.
Svět na tebe nikdy nezapomene...

NEMYSLÍM NA UTRPENÍ, ALE NA KRÁSU, KTERÁ STÁLE JEŠTĚ TRVÁ.
MYSLI NA VŠECHNO KRÁSNÉ, CO JE JEŠTĚ V TOBĚ A KOLEM TEBE, A BUĎ ŠŤASTNÁ!
KDO MÁ ODVAHU A DŮVĚRU, NIKDY NEZAHYNE V NEŠTĚSTÍ!

Chci jet do Amsterodamu a vidět zadní dům, ve kterém se rodina Frankova schovávala. Chci vidět místnosti, ve kterých Anna Franková vytvářela věty, které dojaly svět. Pozdě, ale přece...
A hlavně: chci vidět tajuplné okno, ze kterého Anna viděla štěstí a Boha.

BŮH CHCE VIDĚT LIDI ŠŤASTNÉ V PROSTÉ A KRÁSNÉ PŘÍRODĚ.

Neskutečný příběh židovské rodiny, který sepsala pouze patnátiletá dívka, je ohromujícím dílem, na které se nezapomene. Nutí nás přemýšlet nad štěstím, které vlastně máme a vůbec si ho neuvědomujeme a nad našimi životy. Věřím tomu, že Anna jich svým dílem změní ještě mnoho.
Kolikrát jsem nad Annou přemýšlela. Jaká byla asi její poslední myšlenka? A viděla ještě nebe?

DOKUD MŮŽEŠ BEZ BÁZNĚ HLEDĚT NA NEBE, DOTUD VÍŠ, ŽE JSI VNITŘNĚ ČISTÝ A ŽE BUDEŠ ZASE ŠŤASTNÝ.

Anno Franková, děkuji Bohu za tebe, že tě stvořil. Nikdy na tebe nezapomenu a budu tě mít navždy v mém srdci...
Na tvá slova o štěstí a lásce stále myslím...

KDYŽ JSEM DNES RÁNO SEDĚLA U OKNA A UPŘENĚ A BEDLIVĚ POZOROVALA BOHA A PŘÍRODU, BYLA JSEM ŠŤASTNÁ, NIC NEŽ ŠŤASTNÁ. A DOKUD EXISTUJE TOTO VNITŘNÍ ŠTĚSTÍ, ŠTĚSTÍ Z PŘÍRODY, ZE ZDRAVÍ A JEŠTĚ Z MNOHA VĚCÍ, BUDE TEN, KDO JE NOSÍ V SOBĚ, VŽDYCKY ZASE ŠŤASTEN.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama