Květen 2016

Vypravěčka - Jodi Picoultová

11. května 2016 v 17:40 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Vypravěčka

Originální název: The Storyteller
Žánr: Román
Rok vydání: 2014
Počet stran: 512
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Sage se skrývá se svými jizvami na tváři i na duši v pekařství, protože je to osamělá noční práce. Její rodina má židovské kořeny, babička přežila holokaust, ale ona sama se víře brání. Společnost nevyhledává, nicméně se při skupinové terapii, na níž se snaží vypořádat se smrtí své maminky, seznámí a pak i spřátelí se sympatickým devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich dlouhých rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu, neboť ho již dlouhá léta tíží svědomí. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech.
Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje odbor ministerstva spravedlnosti pro lidská práva a zvláštní vyšetřování a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže - byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi?


Můj názor: ......................................................................................................
Slova jsou někdy zbytečná, ale někdy jsou potřeba. Slovy někdy nelze popsat, to co cítíme, nejde to vyjádřit. Někdy se slovům nedá porozumět, ale někdy je dokážeme třeba pocítit. A to se povedlo slovy, která vytvořila Jodi Picoultová v tomto příběhu. I když tomu, co se v knize odehrává nikdy neporozumíme, pocítíme to...

NEDÍVÁ SE LIDEM DO OČÍ. TVRDÍ, ŽE TAK SE DÁ ČLOVĚKU UKRÁST JEHO DUŠE.

Jodi Picoultovou jsem už před touto knihou znala. Četla jsem od ní knihy Desátý kruh a Nejsem jako vy. První kniha o Danteho pekle, druhá o síle autizmu a tato třetí o hrůzách 2. světové války. To vypráví Vypravěčka.

POKUD VÁS MUČÍ JEN KVŮLI VAŠÍ VÍŘE, MŮŽE BÝT POTOM JEŠTĚ NÁBOŽENSTVÍ SVĚTLEM, ZA NÍMŽ SE DÁ JÍT?

Oslovilo mne jméno autorky, vyvedená obálka, nálepka Světový bestseller a anotace. Kniha vypráví příběh současnosti: zjizvené, plaché dívky, která se seznámí s bývalým nacistou, který ji požádá, aby mu pomohla ho zabít. Vypráví i příběh z minulosti: babička té plaché dívky přežívá v polském ghettu, trpí v Osvětimi a vytváří příběh, díky kterému přežije...
Silná propletenost minulosti se současností mne přesvědčila o tom, že jsou jedno a to samé...

KDYŽ ŽIJETE V PEKLE, PŘEDSTAVUJETE SI SMRT JAKO NEBE.

Co se týče stylu psaní, nelze mu nic vytknout. Autorka je velmi zkušená a talentovaná. A také velmi citlivá, ale zároveň nic neobaluje v růžové vatě. Spíš v krvi.

MOJE BABIČKA BY PŘEDČILA I STEPHENA KINGA.

Znám druhou světovou válku ze školy. Vím fakta. Znám jména skutečných lidí, kteří za této doby žili. Vím, co se tehdy dělo z knih a příběhů, které mne stihly obklopit. Ale doopravdy jsem si to vše uvědomila až s touto knihou. Když jsem v noci, co jsem knihu četla, plakala nad židy, oběťmi druhé světové války, srdce mi pukalo...

JAK MŮŽE ČLOVĚK SBALIT SVŮJ ŽIVOT JEN TAK DO KUFRU?

Nechápala jsem. Protože tuto hrůzu, tyto zločiny proti lidskosti se pochopit nedají. Nedá se porozumět lidem, kteří za této doby žili.
Pro většiny z nás je druhá světová válka jen látkou z učebice dějepisu. Jen málokdo ji pocítí. Ona je totiž vykládána špatně.
Učitelé dějepisu, dejte dětem do rukou tuto knihu a už nebudete muset nic vysvětlovat. Je v ní vše, co potřebují budoucí generace vědět. Je v ní dostatek slz...

JE TO ASI TA NEJTĚŽŠÍ VĚC NA POCHOPENÍ: JAK JE MOŽNÉ, ŽE I HRŮZA ČLOVĚKU ZEVŠEDNÍ?

Není zvláštní, že tato kniha u mne předčila i tolik populární a opěvovanou Zlodějku knih?

POKUD ZEMŘEŠ, BUDE TO KULKOU DO SRCE, NE DO HLAVY. SLIBUJU.

V knize je smrt, hrůza z let 1939 - 1945. Je v ní naděje, násilí, válka, krutost, myšlenky nacisty, pocity židovky. Pestrobarevně popisované události z koncentračních táborů. Hlad, bída, nenávist, láska... A příběh o upírech, který život jednoho člověka bude ovlivňovat až do smrti a jedné jí ho zase zachrání...
A abych nezapomněla: tento příběh je zároveň příběhem chleba...

JEDINÝ ZPŮSOB, JAK SE DÁ Z TOHOHLE PEKLA DOSTAT, JE V PODOBĚ POPELA, KTERÝ VYLETÍ TĚMI KOMÍNY.

Miluji tento příběh a stále mám před očima scény z knihy, které v mé mysli vždy oživnou. Hlas z amplionů žádá matky, aby odevzdaly své děti do transportu, na ulici matky řvou, křičí, tisknou své děti,...
Mladá Minka vidí svého otce jít doleva, ona sama jde do prava... Kdyby nepromluvila německy, zemřela by spolu s otcem v plynu... Slovo dokáže zachránit život...
A já vám další scény popisovat dál nebudu. Nejsem totiž tak dobrou Vypravěčkou, jako Paní Spisovatelka Picoultová.

PŘÍBĚHY VŽDYCKY PŘEŽÍVAJÍ SVÉ AUTORY.

Při čtení těchto hrůz si budete připadat provinile. A budete se stydět za dnešní svět...

PROČ SE SNAŽIT VYPSAT NA PAPÍR POCITY, KTERÉ JSOU PŘÍLIŠ PROPLETENÉ, OBROVSKÉ A OHROMUJÍCÍ, NEŽ ABY SE DALY SPOUTAT ABECEDOU?
KDYŽ ČLOVĚK NĚCO TAKOVÉHO PROŽIJE, JE MU JASNÉ, ŽE NEEXISTUJÍ SLOVA, KTERÁ BY TO DOKÁZALA ALESPOŇ PŘIBLIŽNĚ POPSAT.
A I KDYBYCH TO UDĚLALA, OSTATNÍ NEMOHOU NIKDY POROZUMĚT.

Pokud tuto knihu nepřečtete, neposunete se v životě dál...

ZEPTALA JSEM SE HO, CO NA MNĚ VLASTNĚ VIDÍ. A ON MI ODPOVĚDĚL, ŽE SVOJI BUDOUCNOST.