Květen 2016

Viktorie - Jana Maternová

15. května 2016 v 0:15 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Viktorie

Žánr: Román
Rok vydání: 2016
Počet stran: 288
Nakladatelství: Beletris
Vazba knihy: Brožovaná


Anotace: Také třetí kniha je věnována nejsilnější emoci této planety - Lásce. Ve střídavém vyprávění samotné hlavní hrdinky Viktorie a shlížejících průvodců čtenář prožije životní příběh ženy od doby, kdy jej začne plně určovat její poslání. Malířka, zasažená tragickou událostí, poslechne volání své duše, opouští svůj dosavadní svět a vydává se do krásného, lákavého, neodolatelného neznáma. V cizí zemi, ve které díky výborné znalosti tamějšího jazyka a novým setkáváním nachází druhý domov, prožívá dny plné opravdového naplnění z tvoření, z přátelství i z lásky. Stane se součástí malé soukromé galerie, naučí se vnímat neviditelné radosti, naslouchat vnitru svému i svých nových blízkých. Vděčně a s pokorou přijímá dar lásky ke starému muži, pro kterou touží BÝT. Dochází však k nevyhnutelnému střetu lásky partnerské s láskou mateřskou. Viktorie si ve svém tápání nechává poradit. Uvěří slovům věštírny a poddává se vyřčenému, nešťastnému osudu. Navždy tak ovlivní životní příběhy všech zůčastněných, svých dětí, manžela, přátel.
Román o hledání sebe sama, o rozmanitosti vztahů, životních posláních a silné moci Lásky.


Můj názor: Třetí kniha od této ojedinělé autorky, kterou Čechy postupně poznávají. Většiny lidí si ji kvůli jejím slovům, z kterých tvoří čarovné věty, zamilovalo. Mnozí z nich o ni možná ještě neslyšeli. To se však brzy změní. Teď jí totiž vyšel nový román Viktorie. Je o tom, co se stane, když se manželka, matka dvou dětí, nadaná malířka, ale přesto žena se svobodnou a krásnou duší vydá na svou životní cestu za naplněním. Co se stane, když krásná Viktorie zanechá své rodině vzkaz Nehledejte mne! Mám vás ráda!?

JEŠTĚ JSOU LIDÉ, KTEŘÍ SE NEBOJÍ NASLOUCHAT SVÉMU SRDCI.

Tato žena má patnáctiletou dívku a dvanáctiletého chlapce. Je vdaná za muže, kterého postupně nemůže vystát. Je to žena, která se vzdala své práce v bance a místo toho si v podkroví svého domu maluje prsty své anděly. V domu v osamělých polích, kde každý den vítá slunce, kde se s ním loučí.
Tato žena není šťastná. Poslechne své srdce a vydá se ze dne na den, bez mobilu, bez zbytečných věcí do země, kterou miluje. Do země, kde chce tvořit, kde její obrazy lidé zbožňují. Do země pomerančů, milých lidí. Do země, kde mají moře v barvě jejích očí. Do Španělska...

NÁDHERNÁ PŘÍTOMNOST ROVNÁ VZPOMÍNKY DO MUZEJNÍCH SBÍREK. A DO MUZEÍ SE AŽ TAK ČASTO NECHODÍ.

A tím se rozjíždí její dobrodružství, její životní cesta. Viktorie začíná tvořit, Viktorie miluje, Viktorie je...
Ale její rodina se začíná hroutit a z jejích blízkých se stávají trosky.
Viktorii budou lidi nenávidět a proklínat. Už to vidím. Ty dnešní, hloupé lidi s žádnou fantazíí, kteří dokážou být jen v těch zaběhnutých kolejích. Lidi, kteří si budou myslet: Jak si to jen mohla dovolit? Opustit své děti? Nechat je napospas osudu? Jejich bolestem a strastem? Co si myslí, že dělá? Viktorie nevěděla co dělá. Zbytečně totiž nepřemýšlela, šla za svým srdcem, za city, za touhou. Za teplem, sluncem a vodou. Pro mne je Viktorie symbolem odvážné, svobodné, krásné, tvořivé, rozevláté, přirozené, zdravé, silné a obdivuhodné ženy. Někteří jako já si možná řeknou, tu musel stvořit Bůh. Ale ne, stvořila ji Jana Maternová. A možná právě v ní kus Viktorie objevíte.

...LÁSKA MUSÍ MÍT PLETKY S NEBEM...

Kniha je psaná krásně. I když mi občas přijde, že autorka má krátké věty, které by chtěly trochu pospojovat, stejně vám to nakonec bude jedno, protože ona nádherným způsobem popisuje pocity a popisy činností a míst. To se mi moc líbilo. Občas bych uvítala rozsáhlejší a zajímavější dialogy. Jinak se, ale autorce povedl román. Příběh. Konečně příběh, který by stál za zfilmování, za přeložení do cizích jazyků... Protože Viktorie lidi zaujme, chytne je,... Já věřím, že každý bude mít po dočtení v sobě kousek z ní. Každý bude mít chuť udělat to co ona, bude se podobným způsobem dívat na svět.

KDO VLOŽIL LÁSKU DO RŮŽE?

Viktorie je úžasná kniha, která by zasloužila být rozdávána, jako ty španělské pomeranče...

ŽIVOTY SE AŽ NEUVĚŘITELNĚ PODOBAJÍ POHÁDKÁM.

Už nevím co psát. Dalšími slovy bych akorát všechno přesolila.
Viktorii musíte prožít. Dát jí šanci, aby vás naplnila...

SRDEČNÍ ZÁLEŽITOSTI PÍŠÍ PŘÍBEHY. NIKOLIV VŠAK NEKONEČNÉ PŘÍBĚHY.

Užijte si tu pouť s Viktorií, protože ona jednou skončí...

KDE JE VIKTORIE?


Vypravěčka - Jodi Picoultová

11. května 2016 v 17:40 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Vypravěčka

Originální název: The Storyteller
Žánr: Román
Rok vydání: 2014
Počet stran: 512
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Sage se skrývá se svými jizvami na tváři i na duši v pekařství, protože je to osamělá noční práce. Její rodina má židovské kořeny, babička přežila holokaust, ale ona sama se víře brání. Společnost nevyhledává, nicméně se při skupinové terapii, na níž se snaží vypořádat se smrtí své maminky, seznámí a pak i spřátelí se sympatickým devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich dlouhých rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu, neboť ho již dlouhá léta tíží svědomí. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech.
Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje odbor ministerstva spravedlnosti pro lidská práva a zvláštní vyšetřování a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže - byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi?


Můj názor: ......................................................................................................
Slova jsou někdy zbytečná, ale někdy jsou potřeba. Slovy někdy nelze popsat, to co cítíme, nejde to vyjádřit. Někdy se slovům nedá porozumět, ale někdy je dokážeme třeba pocítit. A to se povedlo slovy, která vytvořila Jodi Picoultová v tomto příběhu. I když tomu, co se v knize odehrává nikdy neporozumíme, pocítíme to...

NEDÍVÁ SE LIDEM DO OČÍ. TVRDÍ, ŽE TAK SE DÁ ČLOVĚKU UKRÁST JEHO DUŠE.

Jodi Picoultovou jsem už před touto knihou znala. Četla jsem od ní knihy Desátý kruh a Nejsem jako vy. První kniha o Danteho pekle, druhá o síle autizmu a tato třetí o hrůzách 2. světové války. To vypráví Vypravěčka.

POKUD VÁS MUČÍ JEN KVŮLI VAŠÍ VÍŘE, MŮŽE BÝT POTOM JEŠTĚ NÁBOŽENSTVÍ SVĚTLEM, ZA NÍMŽ SE DÁ JÍT?

Oslovilo mne jméno autorky, vyvedená obálka, nálepka Světový bestseller a anotace. Kniha vypráví příběh současnosti: zjizvené, plaché dívky, která se seznámí s bývalým nacistou, který ji požádá, aby mu pomohla ho zabít. Vypráví i příběh z minulosti: babička té plaché dívky přežívá v polském ghettu, trpí v Osvětimi a vytváří příběh, díky kterému přežije...
Silná propletenost minulosti se současností mne přesvědčila o tom, že jsou jedno a to samé...

KDYŽ ŽIJETE V PEKLE, PŘEDSTAVUJETE SI SMRT JAKO NEBE.

Co se týče stylu psaní, nelze mu nic vytknout. Autorka je velmi zkušená a talentovaná. A také velmi citlivá, ale zároveň nic neobaluje v růžové vatě. Spíš v krvi.

MOJE BABIČKA BY PŘEDČILA I STEPHENA KINGA.

Znám druhou světovou válku ze školy. Vím fakta. Znám jména skutečných lidí, kteří za této doby žili. Vím, co se tehdy dělo z knih a příběhů, které mne stihly obklopit. Ale doopravdy jsem si to vše uvědomila až s touto knihou. Když jsem v noci, co jsem knihu četla, plakala nad židy, oběťmi druhé světové války, srdce mi pukalo...

JAK MŮŽE ČLOVĚK SBALIT SVŮJ ŽIVOT JEN TAK DO KUFRU?

Nechápala jsem. Protože tuto hrůzu, tyto zločiny proti lidskosti se pochopit nedají. Nedá se porozumět lidem, kteří za této doby žili.
Pro většiny z nás je druhá světová válka jen látkou z učebice dějepisu. Jen málokdo ji pocítí. Ona je totiž vykládána špatně.
Učitelé dějepisu, dejte dětem do rukou tuto knihu a už nebudete muset nic vysvětlovat. Je v ní vše, co potřebují budoucí generace vědět. Je v ní dostatek slz...

JE TO ASI TA NEJTĚŽŠÍ VĚC NA POCHOPENÍ: JAK JE MOŽNÉ, ŽE I HRŮZA ČLOVĚKU ZEVŠEDNÍ?

Není zvláštní, že tato kniha u mne předčila i tolik populární a opěvovanou Zlodějku knih?

POKUD ZEMŘEŠ, BUDE TO KULKOU DO SRCE, NE DO HLAVY. SLIBUJU.

V knize je smrt, hrůza z let 1939 - 1945. Je v ní naděje, násilí, válka, krutost, myšlenky nacisty, pocity židovky. Pestrobarevně popisované události z koncentračních táborů. Hlad, bída, nenávist, láska... A příběh o upírech, který život jednoho člověka bude ovlivňovat až do smrti a jedné jí ho zase zachrání...
A abych nezapomněla: tento příběh je zároveň příběhem chleba...

JEDINÝ ZPŮSOB, JAK SE DÁ Z TOHOHLE PEKLA DOSTAT, JE V PODOBĚ POPELA, KTERÝ VYLETÍ TĚMI KOMÍNY.

Miluji tento příběh a stále mám před očima scény z knihy, které v mé mysli vždy oživnou. Hlas z amplionů žádá matky, aby odevzdaly své děti do transportu, na ulici matky řvou, křičí, tisknou své děti,...
Mladá Minka vidí svého otce jít doleva, ona sama jde do prava... Kdyby nepromluvila německy, zemřela by spolu s otcem v plynu... Slovo dokáže zachránit život...
A já vám další scény popisovat dál nebudu. Nejsem totiž tak dobrou Vypravěčkou, jako Paní Spisovatelka Picoultová.

PŘÍBĚHY VŽDYCKY PŘEŽÍVAJÍ SVÉ AUTORY.

Při čtení těchto hrůz si budete připadat provinile. A budete se stydět za dnešní svět...

PROČ SE SNAŽIT VYPSAT NA PAPÍR POCITY, KTERÉ JSOU PŘÍLIŠ PROPLETENÉ, OBROVSKÉ A OHROMUJÍCÍ, NEŽ ABY SE DALY SPOUTAT ABECEDOU?
KDYŽ ČLOVĚK NĚCO TAKOVÉHO PROŽIJE, JE MU JASNÉ, ŽE NEEXISTUJÍ SLOVA, KTERÁ BY TO DOKÁZALA ALESPOŇ PŘIBLIŽNĚ POPSAT.
A I KDYBYCH TO UDĚLALA, OSTATNÍ NEMOHOU NIKDY POROZUMĚT.

Pokud tuto knihu nepřečtete, neposunete se v životě dál...

ZEPTALA JSEM SE HO, CO NA MNĚ VLASTNĚ VIDÍ. A ON MI ODPOVĚDĚL, ŽE SVOJI BUDOUCNOST.