Hvězdy nám nepřály - John Green

30. června 2016 v 10:55 | Anna 13 |  Pro mládež
Hvězdy nám nepřály

Originální název: The Fault in Our Stars
Žánr: Román
Rok vydání: 2013
Počet stran: 240
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Ocenění: výhra GoodReads Choice Awards 2012, kniha roku 2013 na Databázi knih

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Jemu je sedmnáct, jí šestnáct.Potkají se a zamilují se do sebe. Ona má rakovinu v posledním stadiu, on ze souboje s rakovinou vyšel s amputovanou nohou. Ti dva se výborně doplňují, a navíc je spojuje osobitý pohled na život i na chorobu, která je postihla... Jejich společná cesta trvá jen pár měsíců a jako každý velký milostný příběh končí smrtí. Přesto kniha není o smrti. Je o lásce. O tom, že hrdinové nemusejí být zblízka takoví, jak jsme si je představovali, že svět není továrna na splněná přání a že opravdová statečnost nemusí vždycky zachraňovat lidstvo. O tom, že i za pár měsíců se dá prožít malá věčnost.
Originální a citlivá knížka je napsána s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmem a díky autorovu vypravěčskému talentu má neuvěřitelně silné vyznění.

Hvězdy nám nepřály - tak se jmenuje dojemné, čtenáři milované dílo neobyčejně oceňovaného autora Johna Greena. Je to kniha chytrá, odvážná, neuctivá a drsná, která se zabývá vzrušujícím, tragickým a vlastně i zábavným tématem - totiž tím, jaké to je, když je člověk naživu a zamiluje se.


Můj názor: V těchto posledních dnech jsem si opět vrátila ke knihám,které mne inspirují.Vždy na mě čekají v knihovničce, až zase přijde jejich čas. V těchto dnech jsem se opět začetla do Ztracené naděje a opět se zamilovala do Deana Holdera. Včera jsem si přečetla Velkého Gatsbyho, protože ten příběh prostě miluju. A dnes jsem asi počtvrté dočetla Hvězdy nám nepřály. A byla jsem překvapená, protože jsem na ně trochu změnila názor...

I KDYŽ PŘEŽIJEME ZHROUCENÍ NAŠEHO SLUNCE, NEPŘEŽIJEME NAVŽDYCKY.

Hvězdy nám nepřály je kniha, která zdobí mou knihovnu, mnou je čtená mnohokrát. I když, jak na tím teď přemýšlím, zas tolikrát jsem ji vlastně nečetla. Naposledy asi před rokem. Líbila se mi, zbožňovala jsem Augusta, vypisovala si citáty z knihy,... ale vždy mne kniha uváděla do depresí, necítila jsem se po ní dobře po těle, jestli víte jak to myslím. A přestala jsem ten příběh tak často vyhledávat.

OBČAS SI ČLOVĚK PŘEČTE NĚJAKOU KNÍŽKU A POCÍTÍ AŽ FANATICKOU POTŘEBU PŘESVĚDČIT ÚPLNĚ KAŽDÉHO, ABY SI JI PŘEČETL TAKÉ, PROTOŽE SE MU ZDÁ, ŽE JE TO JEDINÝ ZPŮSOB, JAK NÁŠ ROZTŘÍŠTĚNÝ SVĚT UVÉST ZASE DO POŘÁDKU.
A PAK JSOU KNIHY, O KTERÝCH LIDEM VYPRÁVĚT NEMŮŽETE, KNIHY TAK JEDINEČNÉ A ZVLÁŠTNÍ A VAŠE, ŽE KDYŽ O SVÉ LÁSCE K NIM PROMLUVÍTE, MÁTE DOJEM, ŽE JE ZRAZUJETE.

Johna Greena miluju. Četla jsem od něj ještě tři knihy, které měly taky takové greenovské kouzlo. John je určitě právem takovým autorem, jakým je, protože mi přijde, že rozumí naší generaci, fascinuje ho mládí, a také proto, že nepíše své obyčejné příběhy obyčejně. Je určitě jedním z mých nejoblíbenějších autorů a já ho obdivuji.

JSEM GRANÁT A JEDNOU VYBUCHNU A RÁDA BYCH, ABY BYLO CO NEJMÍŇ OBĚTÍ...

Hvězdy nám nepřály byla vlastně první kniha, která mne seznámila s rakovinou a od té doby jsem knih s tímto tématem četla hodně. Bohužel lepších knih. Nezapomenu například na Dívku s devíti parukami nebo na knihu Ještě než umřu.
Hvězdy nám nepřály však paří do mého srdce i po včerejší změně, která se nejspíš přes ten rok odehrála ve mě a já už na knihu hledím jinak. Kniha je neuvěřitelně skvěle podaná, vyprávěná brilantně, bere dech. Jen ty postavy mi už nějak neseděly. Jenže já je nemohu hodnotit, jsou to fiktivní hrdinové s rakovinou, oni umírají, a tak ty řeči co vedou jsou asi takové, jaké by puberťáci s tímto životem vedly. Hazel mne občas už fakt vytáčela a Augustova posedlost, aby se na něj nezapomnělo, mi už nepřišla tak vhodná.
Na knihu, na nemoc, na postavy, na myšlenky, které by mimochodem měly získat Nobelovku se již dívám jinak. Zdá se mi, že knize více rozumím.

TY JSI TAK MOC TY, ŽE TI ANI NEDOCHÁZÍ, JAK JSI VÝJIMEČNÁ.

Pokud se vám tato kniha líbí, přečtěte si První lásku. To je kniha o Lásce.
Green má na přebalu napsáno, že kniha není o rakovině, není o smrti, je o lásce. Ale mne to teď už vůbec nepřišlo. Rakovina se tam rozebírá ze všech stran, stránek o umírání je tam také požehnaně a ta láska mi nepřijde tak silná. Překvapilo mne, že mne ta kniha tak rozvášnila. Musela jsem nad ní včera celý večer přemýšlet, ale k žádnému kloudnému výsledku jsem se nedobrala. Já tu knihu miluju a zároveň ji po včerejšku nemohu vystát.. Vím jen, že kniha mi nikdy nepřišla vtipná, ale pěkně depresivní, takže opravdu nechápu, proč je na přebalu napsáno: Nejvtipnější smutný příběh.

MILUJU TĚ A VÍM, ŽE LÁSKA JE JENOM VÝKŘIK DO PRÁZDNA A ŽE NEVYHNUTELNĚ PŘIJDE ZAPOMNĚNÍ, ŽE JSME VŠICHNI ODSOUZENÍ K ZÁHUBĚ A NASTANE DEN, KDY SE VŠECHNO NAŠE SNAŽENÍ OBRÁTÍ V PRACH, A VÍM, ŽE SLUNCE POHLTÍ JEDINOU ZEMI, KTEROU KDY BUDEME MÍT, A MILUJU TĚ.

První láska je kniha o lásce. Ta ano. Rakovina se tam objeví, ale zůstane pod povrchem, protože není důležitější než láska. A v knize nejsou nemocnice, léky, není to bílý příběh.
Je však tak strašně krásný.

TURISTÉ SI MYSLÍ, ŽE AMSTERODAM JE MĚSTO HŘÍCHU, ALE VE SKUTEČNOSTI JE TO MĚSTO SVOBODY. A SPOUSTA LIDÍ VIDÍ VE SVOBODĚ HŘÍCH.

Film Hvězdy nám nepřály je opravdu hodně povedený a strašně dojemný. Je to jeden zmála případů, kdy je film i kniha na stejné úrovni. Takže po dočtení knihy určitě doporučuji film.

VĚŘÍM, ŽE VESMÍR SE DOŽADUJE POZORNOSTI. ŽE JE RÁD, KDYŽ SI NĚKDO VŠIMNE JEHO ELEGANCE. A KDO JSEM JÁ, KTERÝ TADY ŽIJU UPROSTŘED HISTORIE, ABYCH VESMÍRU VYKLÁDAL, ŽE ON, ANEBO FAKT, ŽE HO POZORUJU, JSOU DOČASNÉ?

Vidíte. Když jsem knihu četla poprvé asi ve třinácti, přišla mi strašně sladká, překrásná, dojemná, brečela jsem nad ní, ve snech si představovala Augusta Waterse a pořád dokola koukala na film. Když jsem si knihu přečetla dnes, vidím ji jako neskutečně chytrou a citlivou, která vás donutí přemýšlet, něco cítit. Její počet na databázi knih jsem snížila o jednu hvězdu. Už si nemyslím, že je to kniha, kterou si musí přečíst každý, ale ze svého srdce ji nevymažu. I když mi příběh přijde lehce naivní, navadí mi to tolik, protože vím, že ta lehká naivita má své kouzlo a všichni jsme takoví.

AŽ SE NĚKDY V BUDOUCNOSTI OBJEVÍ V MÉM DOMĚ VĚDCI S ROBOTICKÝMA OČIMA A NABÍDNOU MI, AŤ SI JE ZKUSÍM, ŘEKNU JIM, AŤ SI JE STRČÍ NĚKAM, PROTOŽE NECHCI VIDĚT SVĚT BEZ AUGUSTA WATERSE.

Kniha vás přesvědčí o nespravedlnosti vesmíru, někdo si bude více vážit svého života a svého těla. Ale o síle lásky mne nepřesvědčila. Vždyť i samotná Hazel po smrti Augusta řekla, že jejich vztah by stejně nevydržel.

SVĚT SICE NEBYL STVOŘENÝ PRO LIDI, ALE ČLOVĚK ROZHODNĚ BYL STVOŘENÝ PRO SVĚT.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama