Odpusťte mi, váš Leonard - Matthew Quick

18. června 2016 v 23:38 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Odpusťte mi, váš Leonard

Originální název: Forgive me, Leonard Peacock
Žánr: Román
Rok vydání: 2015
Počet stran: 256
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Právě dnes má Leonard Peacock narozeniny. A právě na své narozeniny si do batohu k učebnicím přibalí P-38, pistoli nacistického důstojníka, kterou zdědil po svém otci. Právě dnes Leonard zastřelí svého bývalého nejlepšího kamaráda Ashera Beala a potom i sebe. Už se nemůže dočkat. Ještě před tím se však musí rozloučit se čtyřmi lidmi, na nichž mu záleží: se stařičkým sousedem Waltem, posedlým Humphreym Bogartem, s houslovým virtuózem a spolužákem Babakem, s Lauren, jež miluje Ježíše (a do níž byl trochu zamilovaný zase Leonard), a taky s Herr Silvermanem, který v Leonardově třídě přednáší o holokaustu.


Můj názor: Věřím, že každému čtenáři patří na světě jedna kniha. Věřím, že každému patří příběh, který byl napsán přímo pro něj. Je možné, že na tu knihu do smrti nenarazíte, možná ji však objevíte.
Já si nechci tuto knihu, příběh ani jeho úžasného hrdinu nárokovat, ale cítím, že tento příběh byl napsán pro mě. A je to nepopsatelný pocit. Dnes 18. června jsem se vzbudila do obyčejné slunné soboty a našla svou knihu. Knihu, pro kterou jsem celý svůj čtenářský život doufala. Jsem z ní nadšená. Děkuji Vám, Matthewe Quicku...

ZAČAL JSI ZNOVU VĚŘIT V BUDOUCNOST. NENÍ TO NIJAK TĚŽKÉ, PROTOŽE MILUJEŠ PŘÍTOMNOST.

Od tohoto autora jsem četla Terapii láskou (tento spisovatel mne vlastně naučil chápat lidi s láskou k fotbalu). Ta se mi líbila a tuto jeho druhou knihu jsem vídala v knihkupectvích, ale myslím, že jsem po ní ani nikdy nesáhla. Teď nastal čas a já ji objevila. Je dobře, že právě teď. Kniha je psaná skvělým vypravěčským a zábavným stylem. Upoutá, nadchne a inspiruje. Ale pro mne tu v této knize čekal můj životní literární hrdina: Leonard Peacock. Ještě nikdy jsem s nikým takto nesouznila, s nikým jsem si tak dobře nerozuměla,... právě jsem se zamilovala.

PROČ PO NÁS CHCETE, ABYCHOM O POSTAVÁCH, JAKO JE HAMLET - O HRDINECH -, VŮBEC ČETLI, KDYŽ SI JE NEMÁME BRÁT ZA VZOR? KDYŽ SE MÁME STARAT JEN O BODY A PŘIJÍMAČKY NA VYSOKOU A TAK DÁL? CHOVAT SE PŘESNĚ STEJNĚ JAKO VŠICHNI OSTATNÍ?

Leonard byl coby čerstvě osmnáctiletý kluk úplně stejný jako já. No, dobře ÚPLNĚ samozřejmě ne, ale já žasla, jak strašně jsme se podobali. Měli jsme stejné strachy, podobné pocity vůči naší generaci lidí, vůči dospělým a světu. Oba dva jsme rádi hodně přemýšleli a polemizovali nad věcma. To nás bavilo. Oba dva jsme byli raději sami, byli jsme dospělejší, měli jsme stejné názory na školu a učitele, na náboženství!, (tohle bylo až opravdu neuvěřitelné, když mi Leonard začal mluvit z duše...), na život obecně... Až na to, že on měl patrně vyšší sebevědomí než já a odvahu. Ale já jsem zase nepotřebovala zachránit. On ano, ale neměl nikoho, kdo by to udělal...

JSI JINÝ, LEONARDE. JÁ JSEM TAKY JINÝ. BÝT JINÝ JE DOBRÁ VĚC. I KDYŽ JE TO TĚŽKÉ.

Oba dva jsme JINÍ, ODLIŠNÍ, PŘEMÝŠLEJÍCÍ... Takových lidí je málo. Jsou však opovrhovaní a málokdy je svět objeví. Jsme totiž uzavření. Proč právě tito lidé mizí dobrovolně ze světa a tolik z nich se trápí???

PŘEMÝŠLELI JSTE NĚKDY O VŠECH TĚCH VEČERECH, KTERÉ JSTE PROŽILI A UŽ SI NA NĚ VŮBEC NEVZPOMÍNÁTE? VEČERY TAK VŠEDNÍ, ŽE SE JE VÁŠ MOZEK PROSTĚ NEOBTĚŽOVAL ZAZNAMENAT? NEDĚSÍ VÁS TO NĚKDY?

Tenhle můj Leonard měl sebevražedné sklony. Mimochodem tohle je opravdu vynikajicí kniha o sebevraždě. Mnohem lepší než ty vaše opěvované Všechny moje zázraky. Tato kniha všechno líčí bez obalu, tak jak to je, i když se to jeví velmi surově... Jak já bych Leonardovi ráda pomohla. A stačilo by začít blahopřáním k narozeninám...

PROČ MAJÍ LIDI RÁDI, KDYŽ JIM POKLÁDÁTE OTÁZKY, NA KTERÉ UŽ ODPOVĚDĚLI MILIONKRÁT, A NESNÁŠEJÍ, KDYŽ SE POKOUŠÍTE PŘIJÍT S NĚČÍM PODMĚTNÝM? JÁ MÁM PODMĚTNÉ OTÁZKY RÁD.

Leonarda držely nad vodou 4 věci. Hamlet, houslová hudba, hodiny ve škole o holokaustu a bogartovské filmy. Měl naslouchajícího a hodného učitele a starého milého souseda, ale to bylo vše. Žádní pořádní přátelé, žádná rodina, žádná láska. A uvnitř v duši jedno ponuré trauma z dětství... Ještě nikdy jsem se o nikoho nebála tolik, jako o Leonarda Peacocka.

BAVÍ V DNEŠNÍ DOBĚ PŘEMÝŠLENÍ JEŠTĚ NĚKOHO DALŠÍHO, NEBO JSEM TOTÁLNÍ ÚCHYL?

Tohle je bezpochyby zatím má nejlepší kniha, jakou jsem četla, kniha ve které jsem se našla. Dokonce jsem se tu i hodně inspirovala. A našla jsem svou druhou polovinu. A co je na tom, že doopravdy neexistuje, že je to jen literární postava? Byla stvořena, aby mi pomohla...
Miluji tě Leonarde Peacocku... Však se jednou najdeme...

MÁŠ NĚKDY POCIT, ŽE ROZSVĚCUJEŠ SVĚTLO, ALE NIKDO HO NEVIDÍ?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Žaneta Žaneta | Web | 9. července 2016 v 9:46 | Reagovat

Knihu jsem taky četla a musím uznat, že mě vůbec nezaujala i přes zajímavé myšlenky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama