Říjen 2016

Dlouhé stíny - Leila Meachamová

28. října 2016 v 21:40 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Dlouhé stíny

Originální název: Tumbleweeds
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2013
Počet stran: 400
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Série: Poselství růží (1. díl), Sen o Somersetu (2. díl), Dlouhé stíny (3. díl)-----------


Anotace: Když se osiřelá Cathy Bensonová v jedenácti letech musí přestěhovat ze svého privilegovaného domova v Kalifornii do městečka Kersey v texaském Panhandle, má pocit, že se ocitá v málem nekulturní pustině. V prostředí, kde jasně vládne americký fotbal, si ji však rychle vezmou pod svá křídla dvě vycházející fotbalové hvězdy - její obdivovaní spolužáci John Caldwell a Trey Don Hall. A Cathy s nimi navazuje přátelství nezvratně směřující k milostnému trojúhelníku, který pak určí běh dalšího života každého z nich...
Dojemný a napínavý román sleduje tři přátele v letech jejich dospívání i studií. Přichází čas zrání, v jehož závěru je několik tragických událostí hluboce poznamená a rozthne od sebe. Stáváme se svědky jejich nových profesních kariér, osobních úspěchů i porážek a dramatický vývoj směřuje ke chvíli, kdy se ve svých čtyřiceti letech znovu shledávají.
Autorka vypráví jejich příběh se svým charakteristickým smyslem pro zásadní okamžiky, vytváří nezapomenutelné postavy a dějovou linii protíná nečekanými zvraty. Nezbývá proto než dychtivě obracet stránku za stránkou až do konce tohoto podivuhodného příběhu.


Můj názor: To byl tak nádherně zamotaný srdceryvný příběh plný nástrah, které čekaly na jejich odhalení...
O autorce jsem nic neslyšela, její předchozí romány jsem neznala a ani jsem nevěděla, že nějak souvisí s tímto. Teda, oni spolu vlastně asi ani nic společného nemají, ale tato kniha je třetí ze série Roses (česky Růže). A je to krásná kniha. K přečtení mě zlákala obálka a nálepka Bestseller. Opravdu nelituji, že jsem této knize věnovala svůj prázdninový čas, neboť jsem se při jejím čtení napínala jak struna a každá stránka mne nutila ke stránce další. No prostě, ta pravá kniha, která vás nepustí.

BOJ S NAŠÍ POVAHOU NIKDY NEKONČÍ, ALE LZE NAD NÍ ZVÍTĚZIT.

Perfektně vykreslené postavy, dokonale promyšlená a rozprostřená dějová linie,... Vypravěčský talent autorky jen podtrhává kvalitu knihy. Doporučuji všem (asi především ženám), kteří mají rádi v knihách zvraty, napětí, neočekávané dramatické události a postavy, které vám nedají spát.
Skvělá knížka pro podzimní pošmourné dny.

Mně se tak nechce se s postavy rozloučit... :)

LÁSKA NENÍ NIKDY PROMARNĚNÁ...


Dívka, která si říkala Tuesday - Stephen Williams

23. října 2016 v 13:02 | Anna 13 |  Thrillery
Dívka, která si říkala Tuesday

Originální název: Tuesday Falling
Žánr: Thriller
Rok vydání: 2016
Počet stran: 328
Nakladatelství: Domino
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Hluboko pod ulicemi Londýna žije Tuesday. Labyrint opuštěných tunelů se stal jejím domovem i útočištěm. Sem se uchýlila, aby se schovala před lidmi, kteří ji krutě ublížili. Odtud se jim mstí. Ukradli jí celý život. A ona jim teď vezme ten jejich. Nemá už totiž co ztratit.
Když se objeví spojení mezi Tuesday a brutálními útoky na členy londýnského gangu, přistane případ na stole detektiva Losse: vyhořelého policajta, kterého pronásleduje stín nikdy nevyřešené vraždy jeho dcery.
Před třemi lety mu zemřela v náručí. Přišel pozdě a nikdy si to nepřestal vyčítat. Co je to za policajta, když neumí najít ani vraha vlastní dcery? Teď ale Loss poprvé znovu cítí naději: možná je právě případ Tuesday klíčem ke zjištění, proč musela jeho dcera zemřít.


Můj názor: Úchvatně krutý thriller, který vás přikove k místu, na kterém se nacházíte, když knihu rozečítáte. Je těžké přestat, když se jednou začtete. Tento román má sílu, napětí, které by se dalo krájet. Příběh je prosycený strachem a hrozivým tajemstvím, které vyplouvá na povrch pomalu, pomalinku. Cíl vám přijde v nedohlednu a nakonec se na něm nacházíte. Čtete si poslední větu od Tuesday (kterou si nejde nezamilovat) patřící vám. Jste na konci knihy? Ne, vy jste tím pokračováním...

TUESDAY SE TOTIŽ OBJEVILA AŽ PŘED TŘEMA ROKAMA, PŘEDTÍM NEEXISTOVALA.

Knížka mne dostala. Je sice strašně brutální (opravdu hodně), ale také chytrá a její čtení vás bude tak strašně bavit, že vám bude líto, že už to dobrodružství s Tuesday končí. Jak už bylo řečeno na obalu knihy, tento román je rozhodně kandidátem na thriller roku. Doporučuji všem nadšencům takovýchto příběhů i detektivek. Mrazit vás z toho bude tak, že se budete bát opustit byt. A pokud se naleznete v metru, už budete kolem sebe vidět navždy nápisy TUESDAY, TUESDAY. Teda alespoň pokud příběhy prožíváte tak naplno jako já.
Vždycky mne bavily příběhy odehrávající se pod zemí. Mají tu pravou děsivou atmosféru. S Tuesday se však bát nebudete. Existuje snad něco, co by nedokázala elegantně zvládnout? Možná, že ano...
Opravdu perfektní thriller, na který nezapomenete. Doporučuji!!!

PŘESTAŇ PŘEMÝŠLET. ŽIJ PŘÍTOMNOSTÍ. BER BUDOUCNOST JAKO HRU, KTEROU UŽ JSI VIDĚLA.


Šťastní lidé čtou a pijou kávu - Agnés Martin-Lugand

22. října 2016 v 12:43 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Šťastní lidé čtou a pijou kávu

Originální název: Les gens heureux lisent et boivent du café
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2016
Počet stran: 224
Nakladatelství: Motto
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Série: Šťastní lidé čtou a pijou kávu (1. díl), Šťastní lidé mají snadný život (2. díl)-----------

-----------Chystá se filmové zpracování-----------


Anotace: Dá se vyléčit zlomené srdce?
Mladá Pařížanka Diane je přesvědčená, že šťastní lidé čtou a pijou kávu, a proto tak nazve svou kavárnu. Když však při automobilové nehodě zahyne její manžel i malá dcerka, Diane ztratí smysl života. Zoufalá mladá žena se zcela uzavře před světem a přestane se starat i o svou literární kavárnu. Nakonec se rozhodne odjet do Irska, které toužil navštívit její muž, a na jeho bouřlivém a drsném pobřeží dát do pořádku svůj život. Netuší, že tu potká muže, který rázem její život změní. Záhadný fotograf Edward, kolem nějž se dějí podivné věci, ji přiměje vrátit se do života.
V současné době se podle knihy natáčí i film.


Můj názor: Tahle knížka je omyl, který se mi dostal do rukou. Takovou slátaninu jsem vážně dlouho nečetla. Ovšem pokud jsem někdy vůbec četla něco tak... trapného. Ano, trapného. Tohle totiž vypadá, jako by to napsala nějaká puberťačka, která si naivně vybarvuje životy dospělých.
Opravdu ubohý pokus o vytvoření nezapomenutelného příběhu. Vážně se mi chce smát. Jak se tohle mohlo dostat na knižní trh? Jak se to proboha mohlo přeložit? To už dnešní ženy nebaví číst něco mnohem těžšího, dojemnějšího, emotivnějšího? Co v téhle knize kdo našel? Nepřestává mne udivovat, co zmůže reklama, co zmůže krásná obálka s ještě krásnějším názvem. A to jsem tu ještě nehovořila o stylu psaní. Fakt úlet.
A o čem jako sakra má být ten film? O tom jak se jedna ženská pokouší získat muže, kterého se nejdříve bojí, pak si nepřeje nic jiného, než se s ním chytnout za ruku a dojít s ním až na konec svých dní a nakonec ho odkopnout, protože si uvědomí, že má vlastně srdce někde jinde? Možná měla ten rok po smrti jejich blízcích více číst? Ale ona snad za celý román, vzala do rukou jen jednu knihu a místo kávy pila irské břečky. O čem je tedy ten název knihy? A o čem je vlastně kniha samotná? Že bych zkusila druhý díl? Ufff, dělám si srandu. Po žádné knize autorky už nesáhnu, jen se na ně budu dívat z bezpečné vzdálenosti v knihovnách a knihkupectvích. Vždyť v té druhé knize už bude mít zase někoho jiného. Autorka si možná myslí, že na postavě jménem Diane vybuduje novou senzaci, ale to já se pak tedy ptám všech žen: kam se v těch knihkupectvích koukáte???
Všem vřele doporučuji vyhnout se této knize. Nedovolte, aby vám tato kniha ukradla večer.
Mějte se krásně! :) A odpusťte, že dnešní recenze byla taková, jaká byla. Někdy prostě šlápneme vedle, a já vás od tohoto kroku chci ochránit touto recenzí.

Bílá jako sníh, rudá jako krev - Alessandro dAvenia

10. října 2016 v 21:12 | Anna 13 |  Pro mládež
Bílá jako sníh, rudá jako krev

Originální název: Bianca come il latte, rossa come il sangue
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2014
Počet stran: 270
Nakladatelství: Jota
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Leo je šestnáctiletý kluk jako každý jiný: rád se poflakuje s kamarády, hraje fotbal, prohání se na mopedu a žije v dokonalé symbióze se svým iPodem. Školní hodiny by nejraději vymazal a učitele vidí jako živočišný druh, v jehož brzké vyhynutí nepřestává doufat. Takže když přijde nový supl na dějepis a filozofii, Leo ho přivítá pořádnou dávkou cynismu. Ale zdá se, že tenhle mladý profesor je mezi ostatními vyučujícími raritou. Když přednáší, dokáže všechny strhnout, často zabrouzdá mimo osnovy a každým slovem nenápadně pobízí své žáky, aby žili naplno a šli za svými sny. A Leo jeden velký sen má - jmenuje se Beatrice, nejhezí holka ve škole. Beatrice je ztělesněním vášně, její rudé vlasy září na miliony světelných let a jediný její pohled Leovi otevírá brány ráje... Ale než Beatrice vůbec zjistí, že ji někdo dokáže milovat tak opravdově a upřímně, onemocní leukémií. Leo si poprvé v životě klade otázky, na které nenajde odpověď na internetu, ale musí se s nimi vypořádat sám, a vydává se bojovat za svůj sen. Pochopí nakonec, že sny neumírají, a najde sílu věřit v něco většího, než je on sám?


Můj názor: Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem zatím četla...

KDYBY BYLA FILM, BYL BY TO ÚPLNĚ NOVÝ ŽÁNR.
A KDYBY BYLA VŮNĚ, VONĚLA BY JAKO PÍSEK PO RÁNU, KDY JSOU SPOLU PLÁŽ A MOŘE JEŠTĚ SAMI.
A KDYBY BYLA BARVA? BYLA BY RUDÁ...

jsem se do knihy zamilovala hned od první stránky...

NEBÝT ŠKOLY, BYL BYCH NAVÍC ODPOČATĚJŠÍ, HEZČÍ A SLAVNĚJŠÍ.

Byl přede mnou volný den. Zachumlala jsem se do peřin, obklopená tichem, které miluji. A nic jiného jsem už nepotřebovala, jen tuto knihu. Četla jsem a četla, absolutně nevnímala čas. Byla jsem někde jinde. Málem jsem zapomněla z té postele vylézt, abych nezmeškala trénink. Vůbec jsem se nechtěla té knihy pustit. Odtrhnout se od ní bylo to nejtěžší, co jsem ten den udělala...

SVOBODA NÁM DÁVÁ MOŽNOST SNÍT A SNY JSOU KRVÍ NAŠEHO ŽIVOTA, I KDYBY NÁS TO MĚLO STÁT CESTY PLNÉ NEBEZPEČÍ A PÁR VÝPRASKŮ.

Knížka vypráví příběh šestnáctiletého kluka s typickými zájmy středoškoláka. Fotbal, kámoši, balení holek, moped a mobil. Tenhle kluk má ale přeci jenom v sobě něco víc. A to něco v něm začne rozkvétat po té, co zjistí, že bez dívky, kterou bezhlavě miluje nedokáže volně dýchat, po té, co mu nový učitel otevře bránu k jeho snům, po té co ho jeho otec naučí číst ve hvězdách. A když teprve Leo objeví svůj sen, začne žít...

KDYŽ SE SNY NERODÍ V TICHU, STÁVAJÍ SE NOČNÍMI MŮRAMI.

Kniha je velmi hluboká. Příběh to není nijak napínavý, strhující, nemá mnoho zvratů ani zápletek. Jen tak si plyne, stejně tak, jako plyne život a vy se na jeho řádcích necháte unášet. Kniha skrývá neuvěřitelnou moudrost. Má tolik zajímavých myšlenek a citací... V podstatě vám ukáže vše, co potřebujete vědět. Kniha je filosofická a dá vám do života více než populární Alchymista. Tomu všemu, o čem se v knize píše, totiž dokážete uvěřit...

ŽIVOT BEZE SNŮ JE JAKO ZAHRADA BEZ KVĚTIN, ALE ŽIVOT SE SNY, KTERÉ NEJDOU USKUTEČNIT, JE JAKO ZAHRADA S UMĚLÝMA KYTKAMA...

Možná si řeknete, že knihy pro teenagery, ve kterých by se neobjevila rakovina, už neexistují. Tahle ji má taky. Ale není vyprávěná z pohledu nemocného, nýbrž tím, kdo možná, jenom možná, trpí více. Je vyprávěna z pohledu člověka, který tu na smrt nemocnou dívku miluje natolik, že by za její zdraví obětoval všechny hvězdy na obloze, všechnu vodu z oceánů. Obětoval by se natolik, že by navěky uvízl v bílé...

KDYŽ SE ČLOVĚK NUDÍ, ZNAMENÁ TO, ŽE NEŽIJE DOSTATEČNĚ.

Láska. Hlavní cit tohoto příběhu. Leo miluje svou Beatrice, a přitom s ní ani slůvko neprohodil. Ona možná ani neví, že existuje. On se však za ni modlí, píše jí dopisy, daruje ji krev a věří, že právě jeho krev v jejím těle ji dokáže uzdravit. Nepřestává snít a nepřestává milovat...

KNÍŽKY... VŠECHNY TY ŘÁDKY PLNÉ PŘÍBĚHŮ A SNŮ NEMAJÍ ANI CENU ČÍSLA POKOJE V NEMOCNICI, KDE LEŽÍ BEATRICE PROMĚNĚNÁ NA HOLČIČKU, KTERÁ SE VRACÍ DO BŘICHA ZEMĚ.

Četli jste někdy o tak silné lásce? Vy o tom člověku nevíte téměř nic, on vás nezná a vy byste si s ním vyměnili život? Neuvěřitelný příběh lásky v této knize je vážně překrásný.

ČEKÁM NA DVĚ VĚCI: ŽE MĚ NĚKDO ZACHRÁNÍ ANEBO ŽE PŘIJDE KONEC SVĚTA.
TO DRUHÉ JE PRAVDĚPODOBNĚJŠÍ NEŽ TO PRVNÍ.

Kniha vypráví o snech. O štěstí. O hvězdách.
Kniha napsaná přímo pro mě. A nejen pro mě. Osloví téměř všechny teenagery, protože je o nich.

PODĚLIT SE S NĚKÝM O VLASTNÍ BOLEST JE TEN NEJVĚTŠÍ PROJEV DŮVĚRY, JAKÝ EXISTUJE.

Každý z nás se něčeho bojí. My náctiletí většinou budoucnosti. Sníme, ale stejně se bojíme, že se nám to všechno, co se nám honí hlavou před usnutím, nesplní. Hledáme marně recepty na štěstí, protože šťastní nejsme. A ptáme se, proč musíme prosedět tolik hodin ve škole, o učitelích máme své teorie a neumíme si za Boha představit, že by svět mohl vypadat také jinak. Jsme natěšení vystresovaní snílci se staženými zadečky. Unaveni stereotypem a zbytečnostmi, které nám kradou náš čas. Někteří z nás nudící se, hledající marně cestu ven z kruhu, ve kterém se začínají dusit. Plýtváme časem, protože si myslíme, že ho máme dostatek. Debatujeme o smrti, přitom se zdráháme vyslovit slovo mrtvý. Bojíme se věřit v Boha a co je ještě horší: opouštíme své sny.
Najdete se alespoň v nějaké větě? Buďte upřímní. Nenajdete se v podstatě téměř ve všem? Právě pro vás je tato kniha.

JSOU DVA ZPŮSOBY, JAK SE PODÍVAT NĚKOMU DO OČÍ. TÍM PRVNÍM JE SE DÍVÁT NA OČI JAKO NA SOUČÁST CELÉHO OBLIČEJE. TÍM DRUHÝM SE DÍVÁTE JEN DO OČÍ A NIC VÍC, JAKO BY BYLY CELÝM OBLIČEJEM. JE TO JEDNA Z TĚCH VĚCÍ, CO ČLOVĚKU NAHÁNÍ STRACH.

Knihu napsal učitel. Neděste se. Tím, že se denodenně pohybuje mezi námi mladými, tak nás nejspíš dokáže velmi dobře pochopit. Je to úžasný člověk. Mým nesplnitelným snem je se teleportovat na jeho hodiny filosofie. Teda alespoň myslím, že ji učí. Myslím, že ano. :)

KDYBYCHOM MĚLI K DISPOZICI DOSTATEK ČASU A TU SPRÁVNOU LAVIČKU, ŠTĚSTÍ BY BYLO ZARUČENÉ. JENŽE NĚKDO BOHUŽEL VYMYSLEL POVINNOU ŠKOLNÍ DOCHÁZKU.

Kniha vám vlije do žil neskutečný optimismus. Neříkám, že jsem si po ní začala vážit života. To ne. Vážím si ho již dlouho. Po tom, co jsem přečetla ve třinácti Hvězdy nám nepřály a žila životy Hazel a Augusta, pochopila jsem, jaké to je být zdravý. Představovala jsem si svůj život v zajetí zákeřné nemoci, představovala jsem si o co všechno bych přišla, co všechno bych naopak musela vytrpět a začala jsem si toho vážit. Vážit si zdraví, nadechnutí, chůze. Hvězdy nám nepřály je kniha, která přivedla spoustu lidí ke čtení, která si ukradla spoustu srdcí po celém světě, která skrývala hrdinu, o kterém si nechalo zdát milion holek. A pokud jste jí propadli i vy, tak si přečtěte tento příběh. Bude se vám líbit.

LÁSKA TU NENÍ PROTO, ABY NÁS DĚLALA ŠŤASTNÝMI, ALE ABY NÁM UKÁZALA, JAK SILNÁ JE NAŠE SCHOPNOST SNÁŠET BOLEST.

Na přebalu knihy je napsáno, že si knihu zamilovali i rodiče. A já ji určitě doporučuji. Pokud se do ní dokáží začíst, zavzpomínají na své dospívání, jaké to bylo takhle žít a pochopí své děti, které právě svádí své vnitřní souboje a mnohdy prohrávají. Podívejte se do jejich světa touto knihou. Věřte, že mi šestnáctiletí jsme na tom všichni dost podobně. :)

JE TO VŮBEC MOŽNÝ, ŽE V ŠESTNÁCTI JE ČLOVĚK PŘESVĚDČENÝ, ŽE CELÝ ŽIVOT JE JEN ŠKOLA A ŠKOLA ŽE JE CELÝ ŽIVOT? ŽE PEKLO JSOU UČITELÉ A RÁJ JSOU PRÁZDNINY? ŽE ZNÁMKY JSOU POSLEDNÍ SOUD? JE TO VŮBEC MOŽNÝ, ŽE V ŠESTNÁCTI MÁ CELÝ SVĚT ROZMĚRY ŠKOLNÍHO DVORA?

Tato recenze je dlouhá především proto, že mne v ní zaujalo tolik myšlenek a já jsem je musela pustit ven. Třeba vás přesvědčí o tom, si knihu přečíst.

PROČ BOLEST A RADOST PLÁČOU ÚPLNĚ STEJNĚ?

Nenechte se zmást malým procentulním hodnocením na Databázi knih. Lidé už podle mne nevědí co chtějí. To prostě u této knihy není možné...

JEJÍ NOHY NÁSLEDUJÍ MÉ KROKY A SPOLEČNĚ VYNAÉZAJÍ CHOREOGRAFII PRVNÍHO TANCE MUŽE SE ŽENOU.

Budu ráda, když mi napíšete, jak se vám kniha líbila. Pište buď dolů do komentářů nebo na mail anka.nov@seznam.cz, kde všem odpovím. Ráda si píši o knihách a příbězích a mám ráda každého, kdo jim věnuje svůj čas.

JÁ JSEM TOMU NEVĚŘIL, ALE NEBE JE PLNÝ PŘÍBĚHŮ. NEJDŘÍV JSEM HO ANI NEVIDĚL, A TEĎ SI V NĚM ČTU JAKO V KNÍŽCE.

S touto knihou se možná znovu narodíte. Znovu se bezstarostně nadechnete.

JENOM PĚKNÝ PŘÍBĚHY SI ZASLOUŽÍ, ABY BYLY V SOUHVĚZDÍCH.

Nejsem blázen, když tuto knihu opěvuji. Ona je zázrakem. Klenotem literatury. Je barevná, hořká, pravdivá a optimistická. Miluju ji.

TAJEMSTVÍ ŠTĚSTÍ JE ZAMILOVANÉ SRDCE.

Doporučuji všem teenagerům, jejich rodičům a všem, kteří potřebují nakopnout, aby se někam dostali.

NOC JE TO SPRÁVNÉ MÍSTO PRO SLOVA.

Čtěte následující odstavce. To jsou mé rady, jak naložit se životem. To co cítím a co dělám já.

BOŽE, HVĚZDY UŽ K NIČEMU NEJSOU: ZHASNI JE JEDNU PO DRUHÉ.
SUNDEJ SLUNCE A ZAKRYJ MĚSÍC.
VYPUSŤ OCEÁN, ROSTLINY VYRVI Z KOŘENŮ.
TEĎ UŽ STEJNĚ NA NIČEM NEZÁLEŽÍ.
A HLAVNĚ MĚ NECH NA POKOJI!

Žij. Prostě žij. - To řekl Will Traynor z knihy Než jsem tě poznala. A já to říkám znovu. Cítíš tu sílu z té věty?

NARODIL JSEM SE NA PRVNÍ ŠKOLNÍ DEN, VYROSTL A ZESTÁRL ZA POUHÝCH DVĚ STĚ DNÍ.

Přečti si tuto knihu. Otevře ti nový obzor. Rozhodně ti něco dá. Uschovej si její kouzlo v sobě navždy.

NEMŮŽU SI DOVOLIT ZAHODIT ANI JEDINÝ DEN SVÉHO ŽIVOTA.

Dělej to, co miluješ a co tě naplňuje. To má smysl.

VE ŠKOLE JE VŠECHNO UDĚLANÉ TAK, ABY SE TO DALO RYCHLE ZAPOMENOUT.

Zakaž si marnit své dny. Každý den může být tvůj poslední. Uvědom si, že život je tvůj. A že je krátký. Vzpomeň si na Beatrice a těž z jejího příběhu do toho svého.

V HORÁCH JSOU VEČER VIDĚT HVĚZDY JAKO NIKDE JINDE.

Najdi si lavičku. Tvou lavičku, na které budeš sedět a přemýšlet. Řešit problém zn. štěstí. Ze které se budeš dívat na nebe.

KAŽDÝ DEN JE ZAČÁTKEM NOVÉHO ŽIVOTA.

Zamiluj se. Nebraň se. Pokud chceš být opravdu šťastný, musíš milovat. Miluj opravdově, hluboce, upřímně.

VÍC JSEM DO TVÝCH ŘÁDKŮ NEZASAHOVAL. BYLO BY TO, JAKO BYCH ZASAHOVAL DO TVÉHO ŽIVOTA, KTERÝ BY MĚL ZŮSTAT NEDOTKNUTELNÝ.

Začni se dívat na hvězdy. Nemusíš v nich hned muset umět nutně číst. Stačí, když načerpáš sílu z vesmíru. Vždyť, jaký vlastně můžeš mít problém, když máš nad sebou takovou krásu?

KULTURY A CIVILIZACE VYVINULY ZA STOVKY LET TO, CO TY JSI POCHOPIL BĚHEM JEDNOHO ŠKOLNÍHO ROKU.

Nepřestávej, prosím, věřit ve své sny. Sni, kdykoliv to bude možné. Sen ti někdy může zachránit život...

PAK NÁSLEDOVALO TICHO TĚCH, KTEŘÍ SE DÍVAJÍ NA MĚSÍC A NA NEBE A MLUVÍ, S KÝM SE JIM ZACHCE, TAM ZA HVĚZDAMI.


Nespavost - Stephen King

8. října 2016 v 13:43 | Anna 13 |  Sci-fi a fantasy
Nespavost

Originální název: Insomnia
Žánr: Fantasy
Rok vydání: 1997
Počet stran: 660
Nakladatelství: Melantrich
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Hrdina románu má problémy. V poslední době nemůže spát. Má vidění, ale není si zcela jistý, zda jsou to opravdu halucinace. Nezvykl si ještě, že je vdovcem, a prožívá hrozné časy... A není divu, vždyť děj jednoho z posledních románů Stephena Kinga se odehrává v Derry, malém městečku tak dobře známém všem ctitelům tohoto autora, kde pod klidným povrchem všedního života zuří nemilosrdné síly, strhávající jeho obyvatele do smrtícího víru.


Můj názor: Z knihy, kterou jsem četla celý měsíc mám dost rozporuplné pocity. Nemohu říci, že by mne King zklamal, nemohu ani říci, že by mne nadchl, jako to v jeho případě bývá skoro pravidlem. Nevím, jestli je to tím, že jsem měla knihu rozkouskovanou po celý měsíc, nebo tím, že mi prostě nesedla příliš okatá nepravděpodobnost celého příběhu... Nicméně, je mi to líto...

- JESTLIPAK MOHOU BÝT ZLÉ SNY TAKÉ PŘÍČINOU SMRTI?
- MOHOU, I KDYŽ V LÉKAŘSKÉ ZPRÁVĚ OBVYKLE JAKO PŘÍČINA SMRTI BÝVÁ UVEDENO SEBEVRAŽDA.

Moji dvanáctou knihu od Kinga jsem začala číst jednoho večera, kdy jsem čekala na noční hokejový zápas. Neuvěřitelným způsobem mne chytla a zatáhla do děje. Oblíbila jsem si postavy, opět jsem se s nimi potulovala po ulicích jednoho z nejděsivějších měst, jaké znám. Městečko Derry mi přišlo stejně tajemné, jako když jsem četla To. King strašně poutavě a opravdově píše o obyčejných lidech. Popisuje v podstatě lidi, věci, jejich chování a jejich činy tak, že vás to neuvěřitelně baví a přitom v tom příběhu o nic moc nejde. Postavy se normálně lidsky chovají, ale Stephen King píše s dokonalou autentičností.

VRAŽDA JE MODRÁ.

No a to se mi právě líbilo. Pořád hledat důvod, proč hlavní hrdina nemůže noc co noc pořádně zabrat, proč mládne... Bylo to napínavé, pro někoho možná zdlouhavé, ale právě tohle se mi prostě strašně líbilo. Bavilo mne poznávat Ralfovi přátele, vysedávat s ním na Harris Avenue a prostě jen čekat, co s ním bude a co za napínavý příběh tento stařičký muž prožije. Na obálce je napsáno, že Nespavost je hororový příběh, ale mne to tak vůbec nepřišlo. Horor to pro mou duši nebyl rozhodně, spíš potrhlá přebarvená sci-fi, ve které jsem se v podstatě ztrácela. Když na scénu nastoupili Holohlaví doktůrci, říkala jsem si, že se bude konat dobrodružství s nějakými mimozemšťany, ale jakmile tito mužíci, připomínající figuríny z výloh obchodů, otevřeli pusy a
začali plácat ty blbosti o Náhodě a Účelu, zvažovala jsem jestli mám v četbě pokračovat. Jenže já se zase chtěla dostat pod město Derry a zajímalo mne, co bude s hlavními postavami, tak jsem knihu nakonec dočetla.

UMŘE SE SNADNO, ALE ŽIJE TĚŽKO.

Kniha je psána tím dobře známým brilantním stylem mistra hororu, námět je však PRO MNE nevydařený. Začalo to skvěle a do poloviny knihy jsem se tam fakt ráda vracela, ale pak mi již přišlo, že se King asi zbláznil, že tuhle blbost přeci nemohl vymyslet on. Je mi to líto, že i u Kinga muselo dojít na takové menší zklamání, ale mě fakt fantasy literatura nebere.

JEJÍ SYN JE TAK JINÝ, TAK ZVLÁŠTNÍ... JENŽE SVĚT TAKOVÉ LIDI NEMÁ RÁD. SVĚT SE JE SNAŽÍ ZADUSIT, JAKO PLEVEL NA ZAHRÁDCE.

U Kingových příběhů mne vždy bavilo to, že obyčejní lidé prožívají v obyčejném světě neobyčejné věci. King, ať už popisoval cokoli, dokázal v čtenáři vyvolat pocit, že tohle by se mohlo stát, zvlášť, když jste jeho knihy četli v noci. Ale u tohohle se mi tento pocit nedostavil.
Kinga stále obdivuji, ale tohle bude u mne jedna z jeho slabších knížek...

V DERRY SE TOTIŽ PŘEDMĚTY, KTERÉ SE DOSTANOU DO KANALIZAČNÍHO SYSTÉMU, VŽDYCKY ZASE NĚJAKÝM ZPŮSOBEM - A ČASTO DOST NEPŘÍJEMNÝM - VYNOŘÍ.