Prosinec 2016

Život po tobě - Jojo Moyesová

27. prosince 2016 v 16:19 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Život po tobě

Originální název: After you
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2016
Počet stran: 392
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Série: Než jsem tě poznala (1.díl), Život po tobě (2.díl)-----------


Anotace: Kdybyste ztratili někoho, koho jste milovali, jak moc by to změnilo váš pohled na svět? Jak moc byste se změnili vy sami? V pokračování bestselleru Než jsem tě poznala nacházíme Louisu Clarkovou v přesně takové situaci. Po intenzivním půlročním vztahu s ochrnutým Willem Traynorem, který se rozhodl ukončit svůj život asistovanou sebevraždou, je Louisa sama, v cizím Londýně, zmítána smutkem a výčitkami svědomí.
Po vážném úrazu se navíc musí vrátit domů do rodného městečka, aby se o ní postarali rodiče. Jako by byla najednou zpátky na začátku cesty - život po Willově smrti totiž znamená učit se leccos znovu, stavět na nových základech. Záchranář Sam Fielding, pro něhož je kontakt se smrtí každodenní náplní práce, by snad mohl být právě tím, kdo Louise pomůže se zase vrátit do života, jenomže pak se z Willovy minulosti nečekaně jako uragán vynoří Lily - jeho šestnáctiletá nezvladatelná dcera. A všechno je rázem jinak...


Můj názor: Přiznávám, že tohle je moje chyba, to, že jsem zklamaná. Nějak jsem před čtením tušila, že pokračování té úžasné knihy Než jsem tě poznala, nebude nic skvělého. A tím pádem jsem se do ní neměla pouštět. Ale když něco, co v jedné knize skončilo, pokračuje na stránkách další knihy, když víte, že se opět setkáte s Louisou Clarkovou, tak prostě té touze si knihu přečíst neutečete. Jsou ale slova bylo to fajn dostatečná, abyste po knize sáhli? A poradila bych vám si ji přečíst?

NEVÍM, JESTLI ZROVNA ŠTĚSTÍ JE NĚCO, CO SI ČLOVĚK ZASLOUŽÍ.

Samozřejmě, je to Moyesová, takže kvalita a styl psaní je opět ten, který očekáváte. To je možná jediné pozitivum.
Než jsem tě poznala se stala senzací. Spoustu lidí tuto knihu pokládá za nejlepší, jakou kdy četli, nebo za tu, která jim změnila život. Souhlasím s nimi. Ta kniha byla úchvatná, nedá se přesně popsat to, co s vámi udělá, dokud ji nepřečtete. Nedá se snad na ni zapomenout. Louisa a Will byly tak jiní, než všechny literární postavy světa. Zbožňuji ten příběh. Letos v létě jsem byla tak šťastná, když se filmovým tvůrcům povedlo tento příběh udržet na filmovém plátně, tak, jakoby přímo vystoupil z knihy. (Mimochodem, Jojo Moyesová v této knize děkuje hercům a producentům filmu. Ještě nikdy jsem to u žádného autora nezažila). Co by tento nádherný duchaplný příběh mohlo zkazit? No jasně, to co se obvykle děje, když se autor snaží příběh protáhnout, udělat z něj další bestseller... Tedy jeho pokračování...

MÁM TAKOVÝ POCIT, LOUISO, ŽE KDYŽ SE SE MNOU BAVÍŠ, NĚKDE SE PŘITOM ODEHRÁVÁ JEŠTĚ ÚPLNĚ JINEJ ROZHOVOR.

Tohle se nemělo stát. Od této chvíle, vždy, když budu znovu číst Než jsem tě poznala, to už nebude stejné. Už vždy budu vědět, co se stane. Jojo Moyesová v tomto díle přičarovala na svět Willovu dceru. Z Louisy, z té úžasné barevné veselé optimistické Louisy, udělala holku, která se úplně naprosto zhroutila. Celý příběh už byl tak strašně obyčejný. Willovu dceru jsem nenáviděla, byla to pitomá puberťačka a to, co zbylo z té super skvělé Louisy, jsem na stránkách marně hledala. Slzy mi vhrkly do očí, když jsem se na stránkách shledala s Willovými rodiči a s černo-žluto proužkovanými punčochy... Jinak mne příběh v podstatě nudil, chtělo se mi křičet a vrátit se zpátky k první knize, ale nakonec jsem ji dočetla. A záchranář Sam se k Louise absolutně nehodil. To byl takový neslaný nemastný týpek, kterého najdete v každém levném románku pro ženy. Ach ne. Proč jsem si to krásné Než jsem tě poznala nechala takhle zkazit? Prostě teď budu na Jojo až do jejího nového románu naštvaná.
Než jsem tě poznala byl úžasný příběh barevné Louisy a cynického Willa. Příběh lásky mezi ošetřovatelkou a kvadruplegikem. Příběh, ve kterém není smrt za tu zlou. Příběh, který je pravdivý a bolestný, ale také povznášející a úsměvný...
Louisa bez Willa nebyla Louisou. Will mi po jejím boku šíleně chyběl. A také se mi zdálo, že to, co Jojo v prvním díle dokázala, se tady snažila udupat a přehodnotit velmi podstatný názor...
Pokud vám to prostě nedá, stejně jako mě, a přečtete si tuto knihu, chápu to. Udělala jsem to taky. Ale pokud ten příběh doopravdy milujete a máte pro něj mnohem větší slabost, jelikož je pro vás třeba až životně důležitý, v něčem vám pomohl, tak si tuto knihu nepřečtěte. Neboť vám zapíchne do srdce ostrý trn, vysměje se předchozímu příběhu a vy budete litovat. Vy ještě máte šanci, uchovat si ty pocity z první knihy. Tak tu šanci nepromarněte a četbu této knihy si ještě hodně rozmyslete.

Ale pokud jste nečetli první díl a pustíte se rovnou do druhého, možná zklamaní nebudete. Možná se vám to bude hodně líbit. A to je důvod, proč jsem ji na Databázi knih dala dvě hvězdy. Protože jako samotná je kniha dobrá, fajnová. Jako pojítko na první díl, to už... No, vždyť víte. Nestojí to v podstatě skoro za nic. A ještě jedno plus kniha má. Myslím, že může hodně pomoci lidem, kteří ve svém životě ztratily blízkou osobu. Kniha může fungovat jako vaše terapie. Proto není zbytečná a možná si najde nějaké srdce, které ji uvítají...

JSI NULA, UBOHÁ NULA. SEDĚLA JSI U MÝHO TÁTY A KOUKALA SES, JAK UMÍRÁ, A NIC JSI S TÍM NEUDĚLALA!


Líbali jsme se - David Levithan

23. prosince 2016 v 21:34 | Anna 13 |  Pro mládež
Líbali jsme se

Originální název: Two Boys Kissing
Žánr: Pro mládež
Rok vydání: 2015
Počet stran: 192
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná

-----------INSPIROVÁNO skutečnou událostí-----------


Anotace: Bestsellerový autor David Levithan napsal příběh založený na skutečné události - Harry a Craig, dva sedmnáctiletí kluci, se zůčastnili líbacího maratonu, aby překonali Guinnessův rekord a zároveň upozornili na předsudky panující ve společnosti. Dehydratovaní a nevyspalí se snaží překonat rekord a jejich úsilí se stává ohniskem, kolem kterého se točí příběh dalších dospívajících kluků, již hledají svou vlastní identitu, lásku, řeší rodinné problémy - a hlavně touží objevit své místo v tomto světě.
Levithan umně splétá nitky jejich osudů do jednoho velkého příběhu o dospívání a hledání vlastní identity, zkrátka o tom, jaké to dnes je být mladý kluk na kluky.


Můj názor: Miluji Davida Levithana, pro jeho odvahu napsat tuto knihu... Nejlepší kniha pro dospívající, ale i pro ty dospělí, kteří prohrávají svůj boj se životem. Kteří se bojí ukázat. Mají a nemají pro to důvod. Neumím si ani trochu představit jak strašně těžké musí být homosexuálem v této době. Ale i jak těžké to MUSELO být...

NEMÁTE PONĚTÍ, JAK RYCHLE SE MOHOU VĚCI ZMĚNIT. NEMÁTE PONĚTÍ, JAK RYCHLE MOHOU ROKY UPLYNOUT A ŽIVOTY SKONČIT.

David Levithan patří bezpochyby mezi světovou špičku autorů píšících pro dospívající. Je asi tak stejně famózní jako John Green či Colleen Hooverová. Vím, že má na svém kontě spoustu bestsellerů z nichž jsem četla snad jen knihy Den co den a Dash a Lily: Kniha přání. Mimochodem, tu druhou jmenovanou velmi doporučuji. Zvlášť v tomto období. Ta vánoční atmosféra v knize má nekonečný dech...
Když nad tím tak přemýšlím, je to vlastně přesně na den rok, co jsem ji četla. A dnes jsem s četbou Levithanových děl pokročila... Kniha Líbali jsme se, k jejíž názvu se ještě vyjádřím, mne vzala dech. Naprosto ji zbožňuju a řadím ji mezi nejlepší knihy pro mládež.

NEVĚDOMOST NENÍ BLAHO. BLAHO JE ZNÁT CELÝ SMYSL TOHO, CO BYLO ČLOVĚKU DÁNO.

Téma knihy? Homosexualita.
V poslední době se mi knih s tímto tématem dostalo spoustu. Četla jsem Carol. Kniha o lásce mezi dvěma ženami. Dám ti slunce: také kniha, která se nedá dost barvitě popsat. A toto téma se objevovalo i v dalších knihách byť jen okrajově. Ale až tento příběh mi dal to, co jsem chtěla, co jsem potřebovala, aby obsahovala kniha o gayích. Naději...

ČAS SE DÁ NADNÁŠET MLČENÍM, ALE POTŘEBUJE ZAKOTVIT VE SLOVECH.

Kniha je v podstatě určena lidem, kteří se hledají. Kteří se za svou orientaci stydí a mají pocit, že svět je místo, které se nedá zvládnout. Doporučila bych ji všem, které to táhne ke stejným pohlavím.

KDYŽ ZAVŘETE OČI, MŮŽETE SI VYKOUZLIT SVĚT.

Příběh je vyprávěn homosexuály, kteří tu byli, a kteří se na náš svět dívají jakoby shora. Jsou mrtví, ale rozumí vám. Uvědomují si, jak to máte těžké, protože to všechno prožili, akorát v jiné době. Tady by se dalo polemizovat o tom, v jaké době to měli tito lidé těžší. Já ale nevím. Možná, že dnešní doba už je pokročilejší a spoustu z nás gaye a lesby toleruje, necítí k nim nic špatného... Ale přiznejme si to upřímně. Kolik nás je? Rozhodně menšina. Velmi malé procento, pokud bysme to brali celosvětově. Oni se pořád většinou skrývají, neboť bývají oběti útoků, jsou odsuzování veškerým náboženstvím, když na to v dospívání přijdou, řeší problém, jak to říci rodině... Spoustu z nich se zabije, spoustu z nich to zvládne... Ale dokud si lidé neuvědomí a nepřijmou to, že homosexuálové tu byly vždy (jen se o nich nemluvilo), že tu jsou (pravda, teď se o nich mluví) a že tu budou, bude všechno stejné. Věřím však, že se pohneme. A to třeba právě prostřednictvím takovýchto knih, které obměkčí a zlidští každého...

TANEC DOKÁŽE UVOLNIT, KDYŽ JSTE MLADÍ. KDYŽ SE TO PODAŘÍ, TA SVOBODA NEVEZME ZA SVÉ S POSLEDNÍ PÍSNIČKOU. ODNESETE SI JI S SEBOU. VYUŽIJETE JI PRO NĚCO VĚTŠÍHO.
POZNÁTE, KDYŽ O NI PŘIJDETE.

A tento příběh dává všem lidem naději. Že se nemají bát, nemají se cítit provinilí, špatní, nechutní, nesprávní... Cítí to jinak. Ale slovo jiný není špatný, jak je psáno v knize. Jste svým způsobem výjimeční a mnohdy fascinující, nepochopitelní, ale přijatelní... Nikdy se nestyďte za ty, které milujete...

ŠPATNÁ PRVNÍ RANDE NIC JINÉHO NEJSOU - POVÍDKY. DOBRÁ PRVNÍ RANDE JSOU VÍC NEŽ POVÍDKY. JSOU TO PRVNÍ KAPITOLY.

Příběh je o dvou klucích, kteří se rozhodli překonat světový rekord v nejdelším líbání. Bylo to něco okolo dvaatřiceti hodin. Neuvěřitelné? Jejich láska to zvládla a oni zbořili předsudky. Jejich líbání se dostalo do všech světových televizí, kolovalo po internetu. Vysloužili si spoustu podpory od lidí, také se však staly oběťmi jak slovního tak fyzického napadení.

JE MNOHO TAKOVÝCH OKAMŽIKŮ, KTERÉ NEČEKÁTE, ŽE PŘEŽIJETE.
A POTOM PŘEŽIJETE.

A okolo nich se prolínají další příběhy gayů.
Ryan, který byl celou svou pubertu kvůli své orientaci šikanovaný.
Avery. Narozen v dívčím těle. K vysněnému pohlaví mu dopomohly hormony a operace. Trpící poruchami příjmu potravy. Sebepoškozující. Ale také snad již zamilovaný a alespoň trochu šťastný...
Cooper, odsouzený vlastními rodiči, zdrhající z domova, páchající sebevraždu...
Peter, který má neuvěřitelné štěstí ve svých rodičích. Podporují ho, milují ho... Obdivuji je. A miluji všechny rodiče, kteří své potomky nezavrhnou, kvůli jejich způsobu lásky. Dojímáte mne...

A to byl jen výčet uvězněných kluků a jejich problémů, kterým bych strašně ráda pomohla, kdybych mohla a kdyby existovali.

OČEKÁVÁNÍ RADOSTI NENÍ NIKDY STEJNÉ JAKO RADOST. OČEKÁVÁNÍ BOLESTI NENÍ NIKDY STEJNÉ JAKO BOLEST. OČEKÁVÁNÍ VÝZVY NENÍ ANI TROCHU TO SAMÉ JAKO VÝZVU PROŽÍVAT...

Nevěřím, že kniha neosloví i ty, co tyto lidi zavrhují, co s nimi mají problém. Změní váš názor. Pochopíte, že i v těhlech vztazích nejde o nic jiného než o lásku...

POCIT, ŽE SVĚT JE PLNÝ LIDÍ PŘESVĚDČENÝCH, ŽE JINÝ JE SYNONYMUM PRO ŠPATNÝ.

Kniha mne přiměla zamyslet se nad tím, jak bych brala to, kdyby mi můj vysněný syn jednoho dne řekl, že gay. A neumím si představit, že bych reagovala špatně. Prostě neumím. Mohla bych ho jen obejmout, přijmout to a dát mu to také najevo...

CHYBA NENÍ VE MNĚ. CHYBA JE VE SPOLEČNOSTI.
PROTOŽE NENÍ DŮVOD, PROČ BY MUŽI A ŽENY MĚLI MÍT ODDĚLENÉ ZÁCHODY. NENÍ DŮVOD, PROČ BYCHOM SE KDY MĚLI STYDĚT ZA SVOJE TĚLO NEBO ZA SVOJI LÁSKU. JE NÁM PŘEDEPISOVÁNO SE ZAHALOVAT, SCHOVÁVAT SE, ABY NÁS DRUZÍ MOHLI OVLÁDAT, MOHLI NÁS PŘIMĚT ŘÍDIT SE JEJICH PRAVIDLY.

V knize byl jediný odstavec věnovaný zamyšlení otce nad svým synem homosexuálem. A ten mne úplně dojal... Muži chtějí ze svých synů vychovat chlapi a gayové pro ně nejsou představou mužství. Tenhle názor je na každým. Ale tento tatínek byl na svého syna hrdý a moc ho miloval. Vážně mne to šíleně dojalo...
A pak tam byla ještě jedna scéna věnovaná otci a synovi: otec se šel s jedenáctiletým synkem podívat na Harryho a Craiga, jak se líbají. V knize bylo vysvětleno, že on s jeho ženou ho vychovávají tak, že není samozřejmé a jediné správné mít mámu a tátu, ale že může mít tátu a tátu, mámu a mámu, nebo jen tátu, či jen mámu. U tohohle se mi už vážně chtělo plakat. Kéž by takovíto lidé doopravdy existovali. Doopravdy si přeji a doufám, že existují... Bohužel doufat a věřit, jsou pořád odlišné pojmy.

NIC JINÉHO PO VÁS NECHCEME. BUĎTE VÍC NEŽ PRACH.

Tak strašně moc bych si přála, aby tito lidé už neměli strach. A abychom je my brali jako samozřejmé obyvatele naší planety. Aby se mohli na ulici políbit a nikdo by ani nemrkl, aby mohli chodit na všechny akce a držet se tam za ruce, aby nemusely chodit jen na ty vlastní, speciálně pro ně určené. Aby si mohli udělat pořádnou svatbu. Aby mohli vychovávat děti. Přála bych si, aby byli šťastní.
Buď je můžeme brát jako výjimečné, kteří jsou svým způsobem fascinující, anebo jako normální, kteří do našeho života běžně patří. Obojí je správné...

JE NENADÁLÉ. JE KONEČNÉ.
A MEZI TÍM JE ŽIVÉ.

A na konci sáhodlouhé recenze, kterou jsem tu v tento večer stvořila, a ze které je vám doufám jasné, že knihu všem doporučuji, se ještě vyjádřím k názvu knihy, který něco vypovídá o českých nakladatelích. V Americe se kniha jmenuje Two Boys Kissing nebo-li Dva kluci se líbají... Nechci nic říkat, ale proč nemáte kuráž knihu přeložit doslovně? Ten název nezní špatně. Bojíte se snad, že až příliš doslovně upozorňuje na homosexualitu v knize? Mne to přijde jako vrchol zbabělosti... Takže jen Líbali jsme se... No, ale alespoň ji přeložili a vydaly. I to se cení...

PŘIJDE ČAS - MOŽNÁ DOKONCE DŘÍV, NEŽ SI TOHLE PŘEČTETE - KDY LIDI UŽ NEBUDOU NA FACEBOOKU. PŘIJDE ČAS, KDY HVĚZDY VAŠEHO OBLÍBENÉHO SERIÁLU PRO MLADÉ OSLAVÍ ŠEDESÁTKU. PŘIJDE ČAS, KDY BUDETE MÍT STEJNÁ NEZCIZITELNÁ PRÁVA JAKO VÁŠ NEJHETEROSEXUÁLNĚJŠÍ KAMARÁD. PŘIJDE ČAS, KDY SE GAY PLES NEBUDE MUSET POŘÁDAT ZVLÁŠŤ. PŘIJDE ČAS, KDY SE PODÍVÁTE NA NA NĚKOHO MLADŠÍHO NEŽ VY A BUDETE MÍT POCIT, ŽE VÍ MNOHEM VÍC, NEŽ JSTE KDY VĚDĚLI VY. PŘIJDE ČAS, KDY SE BUDETE BÁT, ŽE SE NA VÁS ZAPOMENE. PŘIJDE ČAS, KDY SE PŘEPÍŠÍ DOKTRÍNY.
KDYŽ VYLOŽÍTE VŠECHNY TRUMFY, PŘÍŠTÍ GENERACE BUDE MÍT O TOLIK VÍC, NEŽ JSTE MĚLI VY.

VY VŠICHNI BYSTE SE MĚLI DOŽÍT SHLEDÁNÍ SE SVÝM BUDOUCÍM JÁ.


Sedmilhářky - Liane Moriarty

22. prosince 2016 v 16:15 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Sedmilhářky

Originální název: Little Lies
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 439
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Jane je ve městě nová. Hloubavá, do sebe uzavřená šedá myška, která to v životě vůbec nemá jednoduché, protože sama vychovává pětiletého syna. A ten se teď navíc začal ptát po svém tátovi.
Madeline je velká parádnice a přitom neřízená střela. Bezmezně miluje ty, které si oblíbí, se stejným nasazením však zároveň nenávidí své nepřátele. Momentálně jí ztrpčuje život její exmanžel: po letech si zničehonic vzpomněl, že by se mohl taky podílet na výchově jejich dcery.
Celeste je věčně zasněná, leč poněkud vynervovaná kráska. Co by ji mohlo trápit, když má navíc hodného a snad až hříšně bohatého manžela a přepychový domov? Snad jen že ta jejich dvojčata jsou občas na zabití...
Každá z nich je úplně jiná, a přesto jsou nejlepší kamarádky. Jsou však k sobě skutečně upřímné? Vždyť i drobné lži a polopravdy můžou časem, krůček po krůčku, přerůst v obrovskou tragédii...


Můj názor: Od této autorky, kterou mám ráda asi stejně jako Jojo Moyesovou, jsem asi před rokem četla její dvě nejznámější díla. Tím byli Manželovo tajemství a kniha Na co Alice zapomněla. Tahle autorka píše neskutečně zábavné příběhy, které vás neskutečně rychle vtáhnou do děje a vy se jich nemůžete nabažit. Nejsou zábavné v tom smyslu, že by byli vtipné, ale prostě vás baví ty postavy a styl psaní a tak nějak všechno...
Vtipné však nejsou ani trochu. Každá z knížek, kterou jsem od ní zatím četla nese velká tajemství a dotýká se velmi závažných témat, jako bylo v tomto případě například domácí násilí...

JE JEN TAK HROZNĚ NEUVĚŘITELNÉ, ŽE TEN HEZKÝ, USTARANÝ MUŽ, KTERÝ JI MILUJE Z CELÉHO SVÉHO PRAZVLÁŠTNÍHO SRDCE, JI S NEJVĚTŠÍ PRAVDĚPODOBNOSTÍ JEDNOHO DNE ZABIJE.

Kniha vypráví příběhy tří žen. Svobodné mladé plaché maminky, která se během knihy vyrovnává s traumatem, které ji v jejim srdci zanechal otec jejího dítěte a rázem se musí potýkat se situací, kterou nechce řešit žádná matka a to, když vaše dítě začne šikanovat. Krásná Madeline je vlastně nejzábavnější postavou se třemi dětmi, která řeší možná jednu z nejbanálnějších věcí: výchovu dospívající dcery zdrhající ke svému otci, kterého však pěkných pár let vůbec nezajímala. Bohatá Celeste žije život, který navenek vypadá jako z pohádky. Co se však odehrává za zdmi jejich přepychu? Křik, hádky, pláč a... rvačky, pěsti, násilí...
Na začátku knihy, když se s postavami setkáváte, víte, že jedna z nich bude zavražděna. A jedna z nich bude vrahem. Postav je tam dost, takže to může být kdokoliv. Já jsem o té tragédii, která se blížila tak rychle, jak rychle jsem četla, neměla tušení. Netroufla jsem si vůbec tipnout, kdo nás opustí a z koho se stane vrah.

Kniha je prostě úžasná. Dá vám všechno, co od ní očekáváte. Mne teda neuvěřitelně chytla a rozhodně to není naposledy, co jsem ji četla. Už se těším na další knihy od autorky a pokud byste chtěli nějaké srovnání například s Manželovým tajemstvím, tak vám mohu říci jedno: obě dvě knihy jsou na špici. A bestsellery se staly právem.

TOHLE NENÍ ŽÁDNÝ CIRKUS. VYŠETŘUJEME TU VRAŽDU.


Hausfrau - Jill Alexander Essbaum

18. prosince 2016 v 16:49 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Hausfrau

Originální název: Hausfrau
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 254
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Nic by nebylo tak vzdálené od pravdy jako tvrzení, že se má atraktivní Američanka Anna dobře. Neděje se jí nic strašlivého, přesto však nenachází v životě nic, z čeho se radovat. Žije v Curychu a její manžel je švýcarský bankéř, jemuž vychovává tři děti. Čas tráví na hodinách němčiny pro cizince, péčí o domácnost - a se svými milenci.
Nehledá u nich lásku a porozumění, tedy to, co jí není schopen dát Bruno. Všichni tito muži pro ni pouze představují způsob, jak utéct od všední reality a dokázat si vlastní hodnotu. Tedy vyjma jednoho, do něhož se zamiluje. Vztah dlouho nevydrží, neboť dotyčný k němu přistupuje úplně stejně, jako to obvykle činí ona sama - tedy pouze jako k románku. Pragmaticky.
Přátel Anna moc nemá, ty blízké už vůbec ne, a ani se nijak zvlášť nesnaží si je najít. Den za dnem pomalu přežívá v jakési podivné prázdnotě nešťastného osamění, zatímco nad hlavou se jí pomalu stahují mračna. Když při nehodě zemře její syn, je to pouze začátek jedné velké tragédie...


Můj názor: Ptám se, co mne vlastně pořád tak strašně fascinuje na bestsellerech. Proč je tak často hltám a vyhledávám. No, to je přeci logické. Většinu z nás bestsellery přitahují, protože nás prostě fascinuje, když má kniha takovou moc. A jsme strašně zvědaví, co za příběh se v ní skrývá. Čím to, že ovládla tolik lidí?
Málokdy se mi stane, že masově čtená kniha zklame. To největší zklamání jsem měla u Marťana. Na to nelze zapomenout. Ale co bylo tohle proboha za slátaninu??? OMG...

JESTLIŽE SE ZÁRMUTEK NEROZPUSTÍ V SLZÁCH, PLÁČOU I JINÉ ORGÁNY NEŽ SRDCE.

V jednu dobu, když přišla na trh, tak se o ní všude psalo. Byla všude. To Hausfrau je dokonalé, zničí vás... - hlásali titulky v letácích a časopisech. A když se k tomu ještě přidá informace, že je to debut, o který se pralo jen v jedné zemi 19 nakladatelství, tak to prostě zatraceně chcete číst. Já vám ale radím dobře: nedělejte to.
Je to slabé, nemá to pointu, nemá to ani závažný podnět, je to vycucané z prstu, je to naivní, je to brak, je to směšné, strašně se omlouvám, ale tohle je prostě odpad. Je to napsané podobně jako Šťastní lidé čtou a pijou kávu. Dočetla jsem ji jen proto, že jsem doufala v to, že se to všechno začne měnit po smrti jedné z postav. Že děj zezvláštní, že zvážní, že se někam ta ukrutná hrdinka, kterou celou knihu proklínáte, někam uklidí a začne se chovat dospěle a zodpovědně. No pravda je, že se uklidí, to jo... Ale celá kniha je strašně nepravděpodobná, nereálná... Ufff... Bylo těžké ji dočíst... Už jsem ani nevnímala poslední stránky, které byly tak nudné a zbytečné... Díkybohu, že to skončilo, tak, jak to skončilo a tím pádem se nemůže konat pokračování...
A pokud se tu na trhu objeví další kniha od této autorky, přísahám, že se na ni ani nepodívám...


POJISTKY NĚKDY SELŽOU. NEPOTOPITELNÉ LODĚ SKONČÍ NA DNĚ MOŘE A RAKETY SE OBČAS NEVRÁTÍ NA ZEM. LÁSKA NENÍ PRO KAŽDÉHO. NIKDO NEMÁ ZÍTŘEK JISTÝ...


Vážka - Michel Bussi

17. prosince 2016 v 10:14 | Anna 13 |  Thrillery
Vážka

Originální název: Un avion sans elle
Žánr: Thriller
Rok vydání: 2016
Počet stran: 422
Nakladatelství: Motto
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Kdo přežil pád letadla, Lyse-Rose, nebo Emilie?
Když se ve Francii těsně před Vánoci zřítí letadlo letící z Instanbulu, vypadá to, že všichni zahynuli. Pak ale záchranáři najdou poblíž letadla živé miminko. Jenže na palubě letadla byly dvě děti v tomto věku. A protože se tak stalo v době, kdy testy DNA jsou ještě věcí neznámou, stojí policie před těžkým rozhodnutím: je miminko Lyse-Rose z bohaté a vlivné rodiny Carvilleových, nebo Emilie z z obyčejné rodiny Vitralových? Nakonec je dítě prohlášeno za Emilie. Carvilleovi se s tím ale nechtějí smířit a najmou si soukromého detektiva, který má dokázat, že dítě patří jim. Osmnáct let pátrá bývalý policista ve Francii i v Turecku, ale marně. Rozhodující důkaz se mu najít nepodaří. Když už chce se vším skončit, padne jeho zrak na staré noviny, kde se o případu psalo. A vše se mu náhle spojí a on pochopí, jak to bylo. Byla nalezeným dítětem Lyse-Rose, Emilie, anebo bylo všechno úplně jinak a někdo celou tu dobu se všemi postavami dramatu obratně manipuloval?


Můj názor: Jedna z nejlepších knih tohoto roku. Rozhodně se dostává tak mezi desítku nejlepších knih v mém životě. Nedejte tedy na negativní recenze a ponořte se do příběhu, který vás bude bavit, budete nad ním přemýšlet a spoustu si toho z něho odnesete. Já jsem do knihy už zamilovaná...

COPAK MÁ NĚJAKÝ SOUDCE TAKOVOU MOC: ZABÍT JEDNO DÍTĚ, ABY JINÉ MOHLO ŽÍT?

Autora jsem neznala. Jen mne velmi silně zaujala anotace, která nepřímo slibovala ohromný zážitek v podobě velkého napětí. Konečně na mne v knihovně vyšla řada a já jsem se slastně mohla zahalit takto napínavou detektivkou. Knihu jsem četla přes nedostatek času dva týdny. To je celkem dost. A trochu mne to mrzí. Zážitek by byl ještě lepší, kdyby jsem knihu slupla za kratší čas. Ale já věřím, že se k ní ještě někdy dostanu...

VY, CO ČTETE TYTO ŘÁDKY, DEJTE SI POZOR, ABY TO NEPRONIKLO DO VAŠICH MYŠLENEK, HNĚTENO VAŠÍ FANTAZIÍ A ZKOUMÁNO VAŠÍ LOGIKOU. NAVŽDY.

I když nemám ráda knihy psané retrospektivně, tato mi nevadila. Hlavní děj se samozřejmě odehrával v přítomnosti a do minulosti jste se vraceli prostřednictvím deníku detektiva, který v něm popisuje jak těžké bylo pátrání po tom, kým je to zázračné dítě. Celých osmnáct let se snažil případ vyřešit. Byl na něm závislý.
Musím říci, že mne konečné řešení napadlo již v průběhu prvních sto stran a některým to dojde také tak brzy. To ale na kvalitě knihy neubírá, vy si totiž stejně nemůžete být ničím na sto procent jistí, protože autor přímo mistrně vyčarovává hodně nečekané zvraty a napětí je tam tedy více než dost.

CHTĚL BÝT VŠÍM, CO JÍ CHYBĚLO. JEJÍM PLÁŠTĚM. JEJÍM HROMOSVODEM. JEJÍM DEŠTNÍKEM. JEJÍM RÁJEM.

Ten příběh je strašně dobře psychologicky zpracován. Velmi charakterově napsán. Žádná stránka není zbytečná...
Celý případ, kterým kniha samotná vlastně je, je neuvěřitelně zajímavý, složitý a přitom strašně jednoduchý. Jedno je jisté: nikdo ten případ nemohl vyřešit dřív než za osmnáct let od té letecké katastrofy. Opravdu nikdo. Bylo to nemožné. Ale za osmnáct let se vynoří stopa, kterou by už dokázal vyřešit i laik.
Kniha neuvěřitelně graduje. Otvírá nitra lidí, kteří jsou postiženi katastrofou tak, že se nebojí vraždit. Jeden soud dokáže vyvolat šílenství, se kterým si není radno zahrávat. A co má dělat dívka, která zázračně přežila pád letadla, je v rodině, která možná není její rodinou a hluboce a opravdově miluje kluka, který by mohl být jejím bratrem? Zakázaná láska mne vždy fascinovala... A v této knize je pokušení úžasně popsané...

NĚKDY LYLIE ČETLA DLOUHO DO NOCI. SVĚTLO BRÁNILO MARCOVI V USÍNÁNÍ, ALE NIKDY NIC NEŘEKL. ČLOVĚK NECHCE PO SLUNCI, ABY ZHASLO.

Já knihu silně doporučuji těm, co milují detektivky, thrillery, napětí a nečekané zvraty. No, a který čtenář by alespoň ty poslední dvě věci nemiloval?
Je to opravdu kniha, která se u nemálo čtenářů dostane na stupně vítězů. Zbožňuju ji...

TEN ZATRACENÝ STRACH Z TOHO, ŽE BUDE MÍT STRACH...


Život jedna báseň - Colleen Hooverová

2. prosince 2016 v 13:33 | Anna 13 |  Pro mládež
Život jedna báseň

Originální název: Slammed
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2014
Počet stran: 264
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Série: Život jedna báseň (1.díl), další díly se zřejmě chystají-----------


Anotace: Autorka bestsellerů Colleen Hooverová předkládá čtenářům další romantický příběh, na jehož počátku je rodina otřesená tragickou událostí... a na konci shledání dvou spřízněných duší, které to k sobě přitahuje navzdory osudu i společenským pravidlům. Osmnáctiletou Layken, zdrcenou smrtí milovaného tatínka, čeká další rána: musí se s matkou a mladším bráškou odstěhovat z rodného Texasu na sever země, do Michiganu, kde sněží už v září a kde nezná živou duši.
Snaží se ze všech sil držet, aby nepřidělávala matce starosti, ale v duchu si zoufá a ztrácí naději, že se její život někdy změní k lepšímu. A přece k tomu stačí tak málo: mladík z protějšího domu, přitažlivý jednadvacetiletý Will, s nímž ji pojí záliba v poezii recitované autory v klubech... a jemuž se nová hezká "sousedka" zalíbí na první pohled.
Layken a Willa to k sobě neodolatelně táhne a po první vášnivé schůzce se zdá, že je nemůže nic rozdělit. Přesto však stačí jedno šokující odhalení, aby slibný vztah rázem skončil. Neskončí ale jejich vzájemné city a každodenní setkávání je pro oba mnohem bolestnější, než kdyby se už nemuseli nikdy potkat. Síla emocí se tak ocitá na jednom konci lana, zatímco se s ní z druhého konce přetahují morální zásady a společenské konvence, které jsou zdánlivě nepřekonatelnou překážkou jejich lásky.


Můj názor: Knížky Colleen Hooverové zbožňuji. Vždy mne chytí a nutí číst dál a dál, vždy skrývají nějakou temnou událost a vždycky ovládnou moje srdce. Colleen sice píše romány pro dívky, ale její příběhy mají náboj. Dokáže z nich mrazit nebo se naopak rozpustíte nad tou dokonalou romantikou. Těšila jsem se na tuto knihu už dost dlouho. Ale zase mi moc dlouho nevydržela. Zhltla jsem ji jako malinu...
A je to další příběh, pro který bych dýchala...

JSOU TŘI OTÁZKY, NA KTERÉ BY SI ŽENA MĚLA ODPOVĚDĚT ANO, NEŽ SPOJÍ SVŮJ ŽIVOT S NĚJAKÝM MUŽEM:
VÁŽÍ SI TĚ - ZA VŠECH OKOLNOSTÍ?
POKUD BUDE ZA DVACET LET OD NYNĚJŠKA STEJNÝ JAKO TEĎ, CHTĚLA BYS S NÍM POŘÁD BÝT?
A NAKONEC, INSPIRUJE TĚ K TOMU, ABY SES SNAŽILA BÝT LEPŠÍM ČLOVĚKEM?
AŽ NAJDEŠ NĚKOHO, S KÝM NA VŠECHNY TŘI ODPOVÍŠ ANO, PAK JSI NAŠLA DOBRÉHO CHLAPA.

S touto autorkou jsem se setkala poprvé prostřednictvím knih Bez naděje a Ztracená naděje. Ty knížky mne ovládly, omráčily. Dosud je považuji za ty nejlepší z nejlepších, co se týče beletrie pro náctileté. Zamilovala jsem se v nich do Deana Holdera, četla je více než jednou a už je dokonce díky úžasným lidem i vlastním. Ale vypadá to, že se k nim brzy připojí i tato kniha. To vám, ale teda byla kniha...

NENÍ PODSTATNÉ, CO SI O VAŠICH TEXTECH MYSLÍ NĚKDO JINÝ. KDYŽ SE POSTAVÍTE NA JEVIŠTĚ, CHCETE SE PODĚLIT O ČÁST SVÉ DUŠE. TO SE NEDÁ HODNOTIT.

Kniha mě vtáhla do děje téměř od první věty. Oblíbila jsem si postavy, zbožňovala jsem jejich temnější stránky, které je dělaly mnohem lidštějšími a opravdovějšími. Fandila jsem jejich lásce, která byla tak neuvěřitelně poetická. (Will ale rozhodně nepředčil Deana Holdera, i když skládá krásné básně :)). Dlouho jsem přemýšlela nad tím co by mohlo být tak hrozné, že je to od sebe odtrhne. Co by mohlo být nemorální a nebezpečné. Pokud to chcete vědět, čtěte dál, varuji předem, že to vyzradím. Vztah učitele a studentky je zřejmě velmi nebezpečný a to tak, že by mohl ovlivnit už tak dost zapeklité osudy. Hrdinové knihy se s tím vypořádají každý jinak, a přesto stejně...

LETOS MĚ VŠICHNI NĚCO NAUČILI.
DEVÍTILETÝ BRATR MĚ NAUČIL, ŽE SE OBČAS DÁ ŽÍT POZADU A SMÁT SE VĚCEM, KTERÉ VÁM NEPŘIJDOU VŮBEC K SMÍCHU.
LETOS MĚ UČILA I HUDEBNÍ SKUPINA! UČILA MĚ, JAK CÍTIT, CO CÍTÍM, ZNOVU.
TAKY MĚ LETOS UČILA PACIENTKA S RAKOVINOU. NAUČILA MĚ POCHYBOVAT. NIKDY NELITOVAT. POSUNOVAT HRANICE, PROTOŽE OD TOHO TU JSOU.
LETOS MĚ HODNĚ UČILA DÍVKA Z PĚSTOUNSKÉ PÉČE. NAUČILA MĚ, ŽE RODINA NEMUSÍ BÝT POKREVNÍ...
MŮJ UČITEL MĚ LETOS NAUČIL, ŽE SMYSLEM JE POEZIE.
MŮJ TÁTA MĚ TAKY HODNĚ NAUČIL. ŽE HRDINOVÉ NEJSOU VŽDYCKY NEPORAZITELNÍ A ŽE KOUZLO JE VE MNĚ.

TENHLE ROK MĚ UČIL TAKY JEDEN KLUK. KLUK DO KTERÉHO JSEM VÁŽNĚ, HLUBOCE, ŠÍLENĚ, NEUVĚŘITELNĚ A NEODVOLATELNĚ ZAMILOVANÁ. A NAUČIL MĚ TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ZE VŠEHO. DÁVAT DŮRAZ NA ŽIVOT.

Kniha je opět o hledání nějaké ztracené naděje. Je o zoufalství čišící z lásky, která i když existuje existovat nesmí. Příběh poučuje v tom, že v životě musíte hledat rovnováhu mezi srdcem a rozumem. Že život chce, abyste ho vzali do vlastních rukou. A že to jediné, co je doopravdy nevyhnutelné a čeká nás všechny je smrt.
Kniha je o tom, že bychom konečně měli přestat hledat smysl v poezii. A o tom, že to co cítíme, můžeme cítit znovu.

ŽIVOT ZABLOKOVAL MOJE PLÁNY, MOJE SNY, MOJE TOUHY, MOJE PŘÁNÍ, MOJE POTŘEBY.
ZABLOKOVAL MĚ PŘED TOU KRÁSNOU DÍVKOU, DO KTERÉ JSEM SE TAK TĚŽCE ZAMILOVAL.

Kniha mne zklamala hodně ubohým českým překladem. Některé pasáže z knihy byly ostudné, špatně seřazená slova rvala uši. Opravdu škoda. A to ještě nemluvím o tom, že tam chyběly písmena.
Takovéhle chyby kazí dojem z celé knihy...

A ŽIVOT ROZHODNĚ NECHCE, ABYCH ŘÍKAL TÉ DÍVCE, KTEROU JSEM POTKAL - TÉ KRÁSNÉ, SILNÉ, ÚŽASNÉ, HOUŽEVNATÉ DÍVCE, DO KTERÉ JSEM SE ZAMILOVAL, ŽE BY MĚLA BÝT AŽ TŘETÍ.
ŽIVOT SE MI SNAŽÍ ŘÍCT, ŽE BYCH TU DÍVKU, KTEROU TOLIK MILUJU, MĚL POSTAVIT NA PRVNÍ MÍSTO.
STAVÍM NA PRVNÍ MÍSTO JI.

Knihu rozhodně doporučuji všem fanynkám Colleen Hooverové a dívkám, které touží po nečem romantickém, ale ne vyloženě cukrovém. Tato kniha skrývá spoustu temnoty, který život přináší: smrt, samotu, beznaděj, nemoc... Není to zas až tak jednoduché čtení. Vždyť jsem i plakala. A to tak, že jsem si to nejdřív ani neuvědomila.
Rozhodně knihu doporučuji a těším na Colleeiin nejnovější román Odvrácenou tvář lásky.

MILION PADESÁT JEDEN TICÍC DVĚ STĚ MINUT.
ASI TOLIK MINUT TĚ MILUJU.
A PŘESNĚ MILION PADESÁT JEDEN TICÍC DVĚ STĚ MINUT OD TÉHLE CHVÍLE TĚ POŽÁDÁM O RUKU.
POŽÁDÁM TĚ, ABYS STRÁVILA ZBYTEK VŠECH MINUT SVÉHO ŽIVOTA SE MNOU.