Líbali jsme se - David Levithan

23. prosince 2016 v 21:34 | Anna 13 |  Pro mládež
Líbali jsme se

Originální název: Two Boys Kissing
Žánr: Pro mládež
Rok vydání: 2015
Počet stran: 192
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná

-----------INSPIROVÁNO skutečnou událostí-----------


Anotace: Bestsellerový autor David Levithan napsal příběh založený na skutečné události - Harry a Craig, dva sedmnáctiletí kluci, se zůčastnili líbacího maratonu, aby překonali Guinnessův rekord a zároveň upozornili na předsudky panující ve společnosti. Dehydratovaní a nevyspalí se snaží překonat rekord a jejich úsilí se stává ohniskem, kolem kterého se točí příběh dalších dospívajících kluků, již hledají svou vlastní identitu, lásku, řeší rodinné problémy - a hlavně touží objevit své místo v tomto světě.
Levithan umně splétá nitky jejich osudů do jednoho velkého příběhu o dospívání a hledání vlastní identity, zkrátka o tom, jaké to dnes je být mladý kluk na kluky.


Můj názor: Miluji Davida Levithana, pro jeho odvahu napsat tuto knihu... Nejlepší kniha pro dospívající, ale i pro ty dospělí, kteří prohrávají svůj boj se životem. Kteří se bojí ukázat. Mají a nemají pro to důvod. Neumím si ani trochu představit jak strašně těžké musí být homosexuálem v této době. Ale i jak těžké to MUSELO být...

NEMÁTE PONĚTÍ, JAK RYCHLE SE MOHOU VĚCI ZMĚNIT. NEMÁTE PONĚTÍ, JAK RYCHLE MOHOU ROKY UPLYNOUT A ŽIVOTY SKONČIT.

David Levithan patří bezpochyby mezi světovou špičku autorů píšících pro dospívající. Je asi tak stejně famózní jako John Green či Colleen Hooverová. Vím, že má na svém kontě spoustu bestsellerů z nichž jsem četla snad jen knihy Den co den a Dash a Lily: Kniha přání. Mimochodem, tu druhou jmenovanou velmi doporučuji. Zvlášť v tomto období. Ta vánoční atmosféra v knize má nekonečný dech...
Když nad tím tak přemýšlím, je to vlastně přesně na den rok, co jsem ji četla. A dnes jsem s četbou Levithanových děl pokročila... Kniha Líbali jsme se, k jejíž názvu se ještě vyjádřím, mne vzala dech. Naprosto ji zbožňuju a řadím ji mezi nejlepší knihy pro mládež.

NEVĚDOMOST NENÍ BLAHO. BLAHO JE ZNÁT CELÝ SMYSL TOHO, CO BYLO ČLOVĚKU DÁNO.

Téma knihy? Homosexualita.
V poslední době se mi knih s tímto tématem dostalo spoustu. Četla jsem Carol. Kniha o lásce mezi dvěma ženami. Dám ti slunce: také kniha, která se nedá dost barvitě popsat. A toto téma se objevovalo i v dalších knihách byť jen okrajově. Ale až tento příběh mi dal to, co jsem chtěla, co jsem potřebovala, aby obsahovala kniha o gayích. Naději...

ČAS SE DÁ NADNÁŠET MLČENÍM, ALE POTŘEBUJE ZAKOTVIT VE SLOVECH.

Kniha je v podstatě určena lidem, kteří se hledají. Kteří se za svou orientaci stydí a mají pocit, že svět je místo, které se nedá zvládnout. Doporučila bych ji všem, které to táhne ke stejným pohlavím.

KDYŽ ZAVŘETE OČI, MŮŽETE SI VYKOUZLIT SVĚT.

Příběh je vyprávěn homosexuály, kteří tu byli, a kteří se na náš svět dívají jakoby shora. Jsou mrtví, ale rozumí vám. Uvědomují si, jak to máte těžké, protože to všechno prožili, akorát v jiné době. Tady by se dalo polemizovat o tom, v jaké době to měli tito lidé těžší. Já ale nevím. Možná, že dnešní doba už je pokročilejší a spoustu z nás gaye a lesby toleruje, necítí k nim nic špatného... Ale přiznejme si to upřímně. Kolik nás je? Rozhodně menšina. Velmi malé procento, pokud bysme to brali celosvětově. Oni se pořád většinou skrývají, neboť bývají oběti útoků, jsou odsuzování veškerým náboženstvím, když na to v dospívání přijdou, řeší problém, jak to říci rodině... Spoustu z nich se zabije, spoustu z nich to zvládne... Ale dokud si lidé neuvědomí a nepřijmou to, že homosexuálové tu byly vždy (jen se o nich nemluvilo), že tu jsou (pravda, teď se o nich mluví) a že tu budou, bude všechno stejné. Věřím však, že se pohneme. A to třeba právě prostřednictvím takovýchto knih, které obměkčí a zlidští každého...

TANEC DOKÁŽE UVOLNIT, KDYŽ JSTE MLADÍ. KDYŽ SE TO PODAŘÍ, TA SVOBODA NEVEZME ZA SVÉ S POSLEDNÍ PÍSNIČKOU. ODNESETE SI JI S SEBOU. VYUŽIJETE JI PRO NĚCO VĚTŠÍHO.
POZNÁTE, KDYŽ O NI PŘIJDETE.

A tento příběh dává všem lidem naději. Že se nemají bát, nemají se cítit provinilí, špatní, nechutní, nesprávní... Cítí to jinak. Ale slovo jiný není špatný, jak je psáno v knize. Jste svým způsobem výjimeční a mnohdy fascinující, nepochopitelní, ale přijatelní... Nikdy se nestyďte za ty, které milujete...

ŠPATNÁ PRVNÍ RANDE NIC JINÉHO NEJSOU - POVÍDKY. DOBRÁ PRVNÍ RANDE JSOU VÍC NEŽ POVÍDKY. JSOU TO PRVNÍ KAPITOLY.

Příběh je o dvou klucích, kteří se rozhodli překonat světový rekord v nejdelším líbání. Bylo to něco okolo dvaatřiceti hodin. Neuvěřitelné? Jejich láska to zvládla a oni zbořili předsudky. Jejich líbání se dostalo do všech světových televizí, kolovalo po internetu. Vysloužili si spoustu podpory od lidí, také se však staly oběťmi jak slovního tak fyzického napadení.

JE MNOHO TAKOVÝCH OKAMŽIKŮ, KTERÉ NEČEKÁTE, ŽE PŘEŽIJETE.
A POTOM PŘEŽIJETE.

A okolo nich se prolínají další příběhy gayů.
Ryan, který byl celou svou pubertu kvůli své orientaci šikanovaný.
Avery. Narozen v dívčím těle. K vysněnému pohlaví mu dopomohly hormony a operace. Trpící poruchami příjmu potravy. Sebepoškozující. Ale také snad již zamilovaný a alespoň trochu šťastný...
Cooper, odsouzený vlastními rodiči, zdrhající z domova, páchající sebevraždu...
Peter, který má neuvěřitelné štěstí ve svých rodičích. Podporují ho, milují ho... Obdivuji je. A miluji všechny rodiče, kteří své potomky nezavrhnou, kvůli jejich způsobu lásky. Dojímáte mne...

A to byl jen výčet uvězněných kluků a jejich problémů, kterým bych strašně ráda pomohla, kdybych mohla a kdyby existovali.

OČEKÁVÁNÍ RADOSTI NENÍ NIKDY STEJNÉ JAKO RADOST. OČEKÁVÁNÍ BOLESTI NENÍ NIKDY STEJNÉ JAKO BOLEST. OČEKÁVÁNÍ VÝZVY NENÍ ANI TROCHU TO SAMÉ JAKO VÝZVU PROŽÍVAT...

Nevěřím, že kniha neosloví i ty, co tyto lidi zavrhují, co s nimi mají problém. Změní váš názor. Pochopíte, že i v těhlech vztazích nejde o nic jiného než o lásku...

POCIT, ŽE SVĚT JE PLNÝ LIDÍ PŘESVĚDČENÝCH, ŽE JINÝ JE SYNONYMUM PRO ŠPATNÝ.

Kniha mne přiměla zamyslet se nad tím, jak bych brala to, kdyby mi můj vysněný syn jednoho dne řekl, že gay. A neumím si představit, že bych reagovala špatně. Prostě neumím. Mohla bych ho jen obejmout, přijmout to a dát mu to také najevo...

CHYBA NENÍ VE MNĚ. CHYBA JE VE SPOLEČNOSTI.
PROTOŽE NENÍ DŮVOD, PROČ BY MUŽI A ŽENY MĚLI MÍT ODDĚLENÉ ZÁCHODY. NENÍ DŮVOD, PROČ BYCHOM SE KDY MĚLI STYDĚT ZA SVOJE TĚLO NEBO ZA SVOJI LÁSKU. JE NÁM PŘEDEPISOVÁNO SE ZAHALOVAT, SCHOVÁVAT SE, ABY NÁS DRUZÍ MOHLI OVLÁDAT, MOHLI NÁS PŘIMĚT ŘÍDIT SE JEJICH PRAVIDLY.

V knize byl jediný odstavec věnovaný zamyšlení otce nad svým synem homosexuálem. A ten mne úplně dojal... Muži chtějí ze svých synů vychovat chlapi a gayové pro ně nejsou představou mužství. Tenhle názor je na každým. Ale tento tatínek byl na svého syna hrdý a moc ho miloval. Vážně mne to šíleně dojalo...
A pak tam byla ještě jedna scéna věnovaná otci a synovi: otec se šel s jedenáctiletým synkem podívat na Harryho a Craiga, jak se líbají. V knize bylo vysvětleno, že on s jeho ženou ho vychovávají tak, že není samozřejmé a jediné správné mít mámu a tátu, ale že může mít tátu a tátu, mámu a mámu, nebo jen tátu, či jen mámu. U tohohle se mi už vážně chtělo plakat. Kéž by takovíto lidé doopravdy existovali. Doopravdy si přeji a doufám, že existují... Bohužel doufat a věřit, jsou pořád odlišné pojmy.

NIC JINÉHO PO VÁS NECHCEME. BUĎTE VÍC NEŽ PRACH.

Tak strašně moc bych si přála, aby tito lidé už neměli strach. A abychom je my brali jako samozřejmé obyvatele naší planety. Aby se mohli na ulici políbit a nikdo by ani nemrkl, aby mohli chodit na všechny akce a držet se tam za ruce, aby nemusely chodit jen na ty vlastní, speciálně pro ně určené. Aby si mohli udělat pořádnou svatbu. Aby mohli vychovávat děti. Přála bych si, aby byli šťastní.
Buď je můžeme brát jako výjimečné, kteří jsou svým způsobem fascinující, anebo jako normální, kteří do našeho života běžně patří. Obojí je správné...

JE NENADÁLÉ. JE KONEČNÉ.
A MEZI TÍM JE ŽIVÉ.

A na konci sáhodlouhé recenze, kterou jsem tu v tento večer stvořila, a ze které je vám doufám jasné, že knihu všem doporučuji, se ještě vyjádřím k názvu knihy, který něco vypovídá o českých nakladatelích. V Americe se kniha jmenuje Two Boys Kissing nebo-li Dva kluci se líbají... Nechci nic říkat, ale proč nemáte kuráž knihu přeložit doslovně? Ten název nezní špatně. Bojíte se snad, že až příliš doslovně upozorňuje na homosexualitu v knize? Mne to přijde jako vrchol zbabělosti... Takže jen Líbali jsme se... No, ale alespoň ji přeložili a vydaly. I to se cení...

PŘIJDE ČAS - MOŽNÁ DOKONCE DŘÍV, NEŽ SI TOHLE PŘEČTETE - KDY LIDI UŽ NEBUDOU NA FACEBOOKU. PŘIJDE ČAS, KDY HVĚZDY VAŠEHO OBLÍBENÉHO SERIÁLU PRO MLADÉ OSLAVÍ ŠEDESÁTKU. PŘIJDE ČAS, KDY BUDETE MÍT STEJNÁ NEZCIZITELNÁ PRÁVA JAKO VÁŠ NEJHETEROSEXUÁLNĚJŠÍ KAMARÁD. PŘIJDE ČAS, KDY SE GAY PLES NEBUDE MUSET POŘÁDAT ZVLÁŠŤ. PŘIJDE ČAS, KDY SE PODÍVÁTE NA NA NĚKOHO MLADŠÍHO NEŽ VY A BUDETE MÍT POCIT, ŽE VÍ MNOHEM VÍC, NEŽ JSTE KDY VĚDĚLI VY. PŘIJDE ČAS, KDY SE BUDETE BÁT, ŽE SE NA VÁS ZAPOMENE. PŘIJDE ČAS, KDY SE PŘEPÍŠÍ DOKTRÍNY.
KDYŽ VYLOŽÍTE VŠECHNY TRUMFY, PŘÍŠTÍ GENERACE BUDE MÍT O TOLIK VÍC, NEŽ JSTE MĚLI VY.

VY VŠICHNI BYSTE SE MĚLI DOŽÍT SHLEDÁNÍ SE SVÝM BUDOUCÍM JÁ.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama