Domov je místo, odkud tě nevyhodí ...ani když vyrosteš - Dagmar Zezulová

4. února 2017 v 19:49 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Domov je místo, odkud Tě nevyhodí...ani když vyrosteš

Žánr: Naučná literatura
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Smart Press
Počet stran: 160
Vazba knihy: Vázaná

-----------Skutečný příběh-----------


Anotace: Příběh o tom, jak se z jedné běžné české rodiny stala rodina pěstounská.
Domov je místo, odkud tě nevyhodí, ani když jsi něco provedl. Tento nápis se jednoho dne objevil na dveřích od Gábinina pokoje a zůstal tam dlouhou řadu let. Gábina o tom ví své... Patří k dětem, které měly to štěstí, že po době strávené v dětském domově mohly usednout na svoje místo u stolu ve specifickém světě, kterému se říká RODINA.


Můj názor: Vždy, když jedu do pražského Luxoru, mám chuť si z něj něco odvést. A asi před týdnem jsem si koupila právě tuto knihu. Zaujala mne nejen příznivou cenou, ale především tématem, kterým se zabývala. Je to kniha o pěstounství. No, a jelikož naše rodina je pěstounská (mám malou nádhernou sestřičku, která je u nás již přes pět let), tak mne samozřejmě hodně zajímají všechny ty příběhy podobné tomu našemu. Knihu jsem přečetla za pouhý den a neuvěřitelně mne zaujala. Tenhle příběh se skutečně stal a odkrývá pravdivé příběhy čtyř dětí, které se ocitly v náhradní rodinné péči. Nesmírně obdivuji autorku, která musí mít srdce doslova nafouklé láskou... Je to velmi silná žena a milující matka...

POKUD MOJE KNIHA POMŮŽE JEDINÉMU DÍTĚTI, KTERÉ BY BEZ NÍ PROŽILO SVOJE DĚTSTVÍ V ÚSTAVU, POTOM SPLNILA SVŮJ ÚČEL.

Je to příběh rodiny. Klasické normální rodiny: máma, táta, dvě děti (kluci). Rodina se však začala rozrůstat, když začala poskytovat náhradní rodičovství dětem, které neměly v životě štěstí. V rodině se postupně ocitly ještě čtyři holčičky, z kterých v rodině zůstali jen tři. A po pár letech se našlo místo ještě pro jednoho člena: dospívajícího chlapce.
Jak ohromnou náruč měli oba rodiče, když si pod svou střechu vzali čtyři nevlastní děti. Obdivuji je a jejich příběh mne neuvěřitelně dojímá...

JAK MOHOU PROBOHA VRÁTIT DĚTI ŽENĚ, KTERÁ JE VE VĚZENÍ ZA TÝRÁNÍ?!

Vždycky jsem toužila po velké rodině, po spoustu dětech a vždycky jsem věděla, že si budu chtít někoho adoptovat. Vychází to z mé povahy, z mé vlastní zkušenosti z mé rodiny. Také jsme pomohly jedné dívence a pro mne je v podstatě samozřejmé udělat to v životě taky. Před přečtením této knihy jsem si myslela, že až tato chvíle v mém životě nastane, tak dám přednost adopci před pěstounstvím. Pěstounstvím ztrácíte soukromí, musíte se vzdělávat v oboru rodičovství, a tak nějak stále jste pod dohledem. Teď už vím, že mým hlavním cílem v životě je hlavně pomoci a dát domov a lásku dítěti, které to potřebuje. A doufám, že mi za pár let, v dospělosti, bude stále jedno jestli to bude holka nebo kluk, Rom či vietnamec, nemocný anebo zdravý, mladší - starší.
My máme doma zdravou holčičku. Tato rodina si ale k sobě přizvala děti, které neměli v pořádku dušičku. Nesli si s sebou různá traumata z předešlých domovů, jedna z dívek trpěla autismem... Tak strašně ráda bych jednou v životě svou láskou vyléčila nějaké zranitelné dítě. Takže doufám, že mé představy nejsou příliš naivní (i když asi jsou, protože v šestnácti vidí člověk svět jinak) a že jednou budu hrdým náhradním rodičem.
A je mi již jedno jestli si na cestě za rodičovskou láskou zvolím adopci, pěstounství, hostitelskou péči,...

LEZLA DO TELEVIZE ZEZADU, PROTOŽE CHTĚLA ZA VEČERNÍČKEM...

Lidé čtěte tuto knihu. Nebojte se a rozdávejte lásku, když můžete. Ty děti tam trpí a touží po rodičích, sourozencích, po zážitcích...
Kniha má poselství a ducha a skrývá v sobě hlubokou pravdu. Mne dojímala k slzám po celou dobu čtení. Plakala jsem nad výlevy lásky, nad utrpeními těch dětí, nad různými příhodami a situacemi a uvědomila jsem si jak tuto rodinu respektuji a obdivuji a že její příběh přečtu ještě mnohokrát.
Kniha je také strašně inspirující. Opravdu hodně. Může pomoci s výchovou nebo jen nějakým nápadem či rituálem, které rodina měla...

JÁ MYSLÍM, ŽE ČLOVĚK SE STÁVÁ DOSPĚLÝM, KDYŽ DOKÁŽE ADOPTOVAT SVÉ RODIČE.

A kdo mne po celou knihu fascinoval nejvíce a koho bych si přála poznat? Malá Sašenka. Jak jí asi teď je, co dělá, trápí se, či je šťastná? Její hlášky a postřehy mne rozesmívaly. A to nahlas, vážně. Její svět, její vnímání, to vše bylo obohacující a nádherné.
Když jsem přečetla knihu Nejsem jako vy od Jodi Picoultové, která se zabývala dospívajícím chlapcem s autismem, začaly mne tito lidé fascinovat. Zajímal mne jejich svět, jejich vnitřní svět. Přečetla jsem spousty článků z časopisů na toto téma. Asi měsíc (myslím, že to byla právě ta doba, kdy jsem dočetla již zmiňovanou knihu) jsem si pohrávala dokonce i s myšlenkou, že bych se těmito dětmi, lidmi chtěla v budoucnu zabývat. A pořád mne fascinují. Malá Sašenka teda rozhodně. Když jsem o ní v knize četla, viděla jsem její vnitřní svět, jako nekonečnou rozkvetlou zahradu plnou zelené, růžové a modré. Nevím proč zrovna tohle, ale to se mi vybavovalo. To jsem v ni viděla.

Knihu doporučuji všem pěstounům a lidem, kteří mají zkušenosti s náhradním rodičovstvím či těm, kteří se o toto téma zajímají a sami se by se třeba chtěli stát pěstouny. Věřím, že vás kniha přesvědčí o tom, abyste do toho šly.
Anebo si knihu přečtěte už jen kvůli Sašence. Kvůli té nádherné holčičce, která žije v jiném světě, ale je tak úžasná, že změní váš svět. Rodiče mají neuvěřitelné štěstí, že do péče získaly zrovna ji. Díky ní jste museli vést úžasný život...

A paní autorce bych vzkázala: to co jste dokázala je zázrak. Celý váš život je zázrak. A to znamená, že vaše možná zprvu nenápadná knížka je zázrak, která bude plodit zázraky další. Věřím v to...

JE PĚSTOUN RODIČ?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama