Můj boj 1 - Smrt v rodině - Karl Ove Knausgard

19. února 2017 v 20:51 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Můj boj 1: Smrt v rodině

Originální název: Min kamp. Foerste bok.
Žánr: Autobiografie
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 416
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Série: Můj boj 1 - Smrt v rodině (1.díl), Můj boj 2 - Zamilovaný muž (2.díl), následovně by měly vyjít ještě asi čtyři díly-----------

-----------Skutečný příběh-----------


Anotace:Přímočarý, upřímný a poctivý - ale také gigantický, kontroverzní a provokativní: těmito přívlastky (a ještě mnoha dalšími) je označován autobiografický román Můj boj (v originále Min kamp), který se kritika i média nebály prohlásit za literární událost 21. století a který ze svého autora, norského spisovatele Karla Ove Knausgarda, učinil globální hvězdu první velikosti. A přitom stačilo tak málo: do široka se rozepsat o sobě a o čemkoli, co se děje kolem, kdykoli odbočit z děje, vzpomínat, uvažovat.
Na počátku této všeobjímající, necenzurované a místy až groteskní zpovědi stojí události spjaté s Knausgardovým problematickým vztahem k otci - právě ten a posléze jeho skon tvoří ústřední téma první části celkem šestisvazkového opusu, jímž si Knausgard dokázal znepřátelit půlku vlastní rodiny, zato však prodat jen v Norsku půl milionu výtisků a ve Spojených státech postavit stovky lidí do front na podpis. Můj boj lze totiž vnímat nejen jako příběh někoho cizího, ale též coby výpověď o nás samých, o našich myšlenkách, ke kterým bychom se často ani nepřiznali, a životech, které jsou často tak nudné...
Karl Ove Knausgard si Mým bojem vysloužil přirovnání k novodobému Marcelu Proustovi, a ne náhodou.


Můj názor:Tak nevím. Mám strašně rozporuplné pocity a pořádně nevím, co si mám o knize a o autorovi myslet. Každopádně za literární událost 21. století bych knihu nevydávala...

OBRACÍM NARUBY FEEDBACK SVÉ DUŠE,
HRANÍM SI VYLIJU CELÉ SVÉ SRDCE...

Věřím tomu, že kniha dokázala lidi dostat do dost silných depresí, ale zároveň si v ní autor na nic nehraje, nic nepřikrášluje. Ukáže se vám doslova nahý, odhalí celou svou rozdrásanou děravou duši a vy s ním souzníte, jelikož takový život,o kterém píše, žijete také. Je to opravdové a psané bez záměru ohromit. Já jsem z toho tedy takový pocit měla. Autor dle mého psal, nebyl záměr to vydat a kniha nebyla napsána pro to, aby se lidem vryla do srdcí. Přesto se však (možná až záhadně) stalo, okouzlila a zlákala doslova masy lidí. Byla už přečtena tolika očima, tolik lidí nad ní přemýšlelo a brečelo, tolik lidí už jí ohmatalo... Neuvěřitelné. Mne to ale stejně až tak neodrovnalo...

VIDĚL JSEM ŽIVOT, MYSLEL JSEM NA SMRT.

Prvními stránkami knihy jsem byla unešená. Autor psal a zamýšlel se nad srdcem, jeho tlukotem, životem. Psal o mrtvých tělech a jejich vztahu k lidem. Ohromující, strašně chytré, překvapivé, vybroušené jazykem dokonalejším jak hudba. Perfektní. Bavily mne i následující stránky z autorova dětství a jeho strachu z otce. Pak se Knausgard dostal ke svému dospívání a tam zůstal asi 150 stran. Zvláštní, zajimavé hlavně pro mě, neboť byl autor v mém věku. Tolik podobných emocí, myšlenek, situací... Život, který žijete v životě jiném, přesto tak strašně odlišném. Nakonec jsem se už, ale i v jeho pubertě začala nudit. Poprvé, za celou dobu knihy. Hrdina nám začal chlastat. Opakované mejdany a stránky vyprávějící o jeho kapele a o oblíbené hudbě se strašně táhly. NUDA. Pak jsme se dostaly nejspíše do současnosti, kdy má autor tři děti, ženu: není šťastný. Brilantní popisy a vykreslené situace. Kniha dostala úplně jiný rozměr. Opět se příběh otevřel. Nakonec se dostáváte k té části, kdy mu zemře otec (opět jste o pár let jinde) a začne strašná nuda (opravdu opravdu ukrutná) propletená se zajímavými úvahami... Toť obsah prvního dílu...

TO JE JEJÍ JEDINÝ ZÁKON: VŠE SE MUSÍ PODŘÍDIT FORMĚ. JE-LI NĚKTERÝ ZE ZBÝVAJÍCÍCH PRVKŮ LITERATURY, NAPŘÍKLAD STYL, ZÁPLETKA, TÉMA, SILNĚJŠÍ A FORMA SE MU PŘIZPŮSOBÍ, JE VÝSLEDEK SLABÝ. TO PROTO SPISOVATELÉ S VÝRAZNÝM STYLEM TAK ČASTO PÍŠOU SLABÉ KNIHY. A PROTO TAKÉ SPISOVATELÉ SE SILNOU TEMATIKOU PÍŠOU TAK ČASTO SLABÉ KNIHY. SILNÉ STRÁNKY TEMATIKY I STYLU JE TŘEBA POTLAČIT, ABY MOHLA LITERATURA VZNIKNOUT. A PRÁVĚ TOTO POTLAČENÍ SE NAZÝVÁ PSANÍ. PSÁT ZNAMENÁ SPÍŠ NIČIT NEŽ TVOŘIT. NIKDO TO NEVĚDĚL LÉPE NEŽ RIMBAUD.

Autorův talent je velkolepý. Kdyby psal jen úvahy a filosofoval o životě, jeho knihy bych hltala. Vždy, když se v knize zastavil a zamyslel, srdce se mi nad jeho nádhernými souvětími a myšlenkami rozbušilo. Knausgard je velký myslitel. Úžasně psal o smrti, literatuře, hudbě, umění: bože, jak ten dokázal popsat co cítí při pohledu na obraz. Ujišťuji vás, že nic tak krásného jste nikdy nečetli. A ještě jak nádherně dokázal psát o první lásce a také o svobodě. Souznil s Rimbaudem. Udělal mi strašnou radost, když mu věnoval jeden odstavec. Konečně někdo, kdo jeho vášeň a povahu neodsoudil, ale kdo ho jako člověka vyzdvihl.
Chci tím říci, že pokud se jedná o autorův styl psaní je nepřekonatelný a jedinečný. Když se však pustí do popisů, neví kdy přestat. Já zbožňuji popisy v knihách, ale tohle bylo už i na mne moc. Umírala jsem nudou, když autor po celých dvěstě stránek líčil jak uklízí dům od ložnice k záchodům, jak vaří večeři, povídá si s babičkou, pak odbočí k historce, jak dělal rozhovor s nějakým známým autorem a zařizuje pohřeb se svým ještě nudnějším bratrem. Tohle autor nezvládl, tohle se prostě nepovedlo.

NOC JE TAK NĚJAK SPOJENÁ SE SVOBODOU. CHTĚLI JSME BÝT SVOBODNÍ, TAK JSME PONOCOVALI. ŽE JSEM V TOM POKRAČOVAL I POZDĚJI, ZPŮSOBOVALA SPÍŠ NEŽ TOUHA PO SVOBODĚ ROSTOUCÍ POTŘEBA BÝT SÁM.

Každopádně kniha mi něco dala. Nejenže jsem si mohla vychutnat krásu slov, krásu samotného jazyka, ale také jsem přemýšlela. Pokud přečtu celý šestisvazkový opus, doberu se dle mého k hlubšímu poznání. Kniha jednoho života vám ukáže, jak je život krátký. I když je to strašné klišé, z této knihy to cítíte velmi naléhavě. Jste v dětství a najednou už máte děti, ohlédnete se do puberty a zanedlouho vám vychází vaše první kniha.
I když jsem z knihy trošku zklamaná a od poloviny znuděná, tak s touto sérií rozhodně nekončím. Autor je zajímavý člověk s obrovským talentem a já chci číst dál. Také se kniha musí přečíst vícekrát, aby byla plně pochopena a to s velkým časovým rozpětím. Něco jiného si z ní odnesete, když je vám šestnáct, něco jiného v třiceti, natož pak v šedesáti. Třeba bude jeho následující kniha mnohem lepší, podle názvu by se snad měla týkat lásky.

Neočekávejte příběh s napětím a zápletkami, tohle je spíš taková plavba životem, který všichni prožíváme, plavba mezi situacemi, které všichni zažijeme nebo jsme již zažili. Některé osloví více, některé méně, ale věřím, že každého.
Není to jednoduché čtení... Není to senzace 21. století.... Je to obyčejné a zároveň jedinečné.... Je to nádherné i ošklivé... Nudné, ale i opravdové...

Kniha plná rozporuplnosti, pravdy, temnoty a svobody.

O CO JSEM SE POKOUŠEL A MOŽNÁ SE O TO POKOUŠÍ VŠICHNI SPISOVATELÉ, CO JÁ VÍM, BYLO PORAZIT FIKCI FIKCÍ.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama