Sezóna v pekle, Iluminace, Dopisy vidoucího - Arthur Rimbaud

12. února 2017 v 18:43 | Anna 13 |  Poezie
Sezóna v pekle - Iluminace - Dopisy vidoucího

Originální název: Oeuvres completes
Žánr: Poezie
Rok vydání: 2004
Nakladatelství: Garamond
Počet stran: 136
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Iluminace, obsahující čtyřicet básní v próze a dvě básně ve volném verši, jsou text uhrančivé krásy, který narušuje hradby mezi realitou a halucinací a vzpírá se jakémukoli jednoznačnému výkladu. Rimbaud je napsal mezi sedmnáctým a devatenáctým rokem a poprvé je bez jeho vědomí (Rimbaud byl v té době v Africe) vydal Verlaine v roce 1886.
Sezóna v pekle je jakousi Rimbaudovou duchovní autobiografií, jejíž poslední část Sbohem je považována za autorovo rozloučení s básnickou tvorbou.
To, co Rimbaud později uvedl do praxe ve svém díle, předznamenávají dva takzvané dopisy vidoucího. Básník v nich navzdory svému věku naprosto jasně formuluje poslání básníka a své představy o básnické tvorbě. Podle Rimbauda nestačí jen veršovat: básník musí rozjitřit své vědomí, jako se jitří poranění, obnažit svou duši a vyvést své smysly z navyklého řádu a jejich souzvuku - jedině tak se stane vidoucím.


Můj názor: Dnešní recenze bude trochu jiná. Nebudu totiž hodnotit knihu ani její obsah, tak jako to dělám vždy. Smyslem tohoto článku bude spíše upozornit na prokletého básníka Arthura Rimbauda, který tvořil poezii absolutně neuvěřitelně odlišnou, pobuřující, povznášející a zároveň tak krásnou. Ano, nádhernou, přímo božskou... Jeho spojení slov, jeho věty a rýmy jsou tajemné, magické a nepochopitelně uchopené...

RUKA S PEREM SE VYROVNÁ RUCE S PLUHEM.

Poprvé jsem jeho jméno postřehla na základní škole, když jsme probírali prokleté básníky a vím, že jsem se jím nijak nezabývala. V osmé třídě totiž nemůžete Rimbauda pochopit ani pocítit, můžete se naučit jeho život nazpaměť, možná vás zaujme, že většinu svých děl vytvořil velmi mladý a snadno si ho zapamatujete podle jeho hezké mladistvé tváře, ale jinak to pro vás nejspíš bude další básník, kterého se musíte naučit, stejně jako horu dalších autorů.

ČINNOST NENÍ ŽIVOT, ALE ZPŮSOB, JAK PROMRHAT URČITOU SÍLU, JE TO PODRÁŽDĚNÍ.

Před rokem a půl u mne propukla platonická láska k Leonardovi DiCapriovi a já začala poznávat jeho filmografii. Přehrávala jsem si všechny filmy bez ohledu na žánr, prostě důležité bylo jen to, že tam hraje on. A objevila jsem film Úplné zatmění. Mimochodem, vážně úchvatný, výborně zpracovaný a brilantně podaný příběh Paula Verlaina a Arthura Rimbauda. A tam jsem o Rimbaudovi uslyšela podruhé. A nebyl to jen učebnicový výčet, nýbrž jeho dechberoucí život, kterému se snad nedá věřit. Ve filmu jsou citovány i jeho verše a myšlenky z jeho knih a mne prostě tenhle mladý Francouz strašně zaujal. Ne proto, že ho ztvárnil Leonardo (i když dokázal jeho rozervanou duši předvést v obrovské opravdovosti a jeho výkon byl dechberoucí), ale protože tento básník byl jiný, a mě jiní lidé přitahují, protože myslí a vidí věci jinak. A především jsem si ho zamilovala díky jeho úchvatným slovním spojením a větám, které se vymykají jakémukoli pochopení.
Ale děkuji za ten film, neboť tam jsem Rimbauda blíže poznala a jeho shlédnutím se odstartovala má vášeň k jeho básním...

DNES UMÍM POZDRAVIT KRÁSU...

Ten film jsem si pustila již vícekrát a od té doby jsem přečetla jeho sbírku básní Opilý koráb a tuto, kterou recezuji. Z první jeho sbírky jsem byla upřímně mimo, protože jsem dosud nečetla nic tak ohromného. U této druhé jsem byla ještě unešenější. Už první stránkou si mne Rimbaud získal znovu a získá si mne ještě mnohokrát. V mém srdci je už navždy vepsaná báseň Génius, neboť mne neuvěřitelně uklidnila a otevřela spoušťeč slz. Nepochopím, že tohle napsal osmnáctiletý kluk...

JSEM MISTREM TICHA.

Rimbaud byl mezi vyvolenými lidmi z této planety, které od narození byli předurčeni k úspěchu. Možná mi nerozumíte, ale pokud si přečtete Sézónu v pekle, pochopíte. Byl to člověk, který provokoval, tíhnul k zemi i ke hvězdám, miloval noci a moře, tíhnul ke svobodě a patřil peru. Byl jeho Bůh. Je to Bůh básníků. Zbožňuji jeho kritiku, jeho popisy, jeho alegorie. Fascinuje mne tím, kým byl, co dokázal, jakou měl odvahu. Chtěla bych poznat ještě blíže jeho vnitřní svět...

NAŠÍ TOUZE SCHÁZÍ DOKONALÁ HUDBA.

Proč nechci hodnotit knihu? Pocity z ní jsem vám vypsala a ty jsou podstatné...
Poezie se nedá hodnotit, i když je posuzována kritiky odnepaměti... Pokud ji však hodnotíte, či vykládáte a trváte na vašem názoru, ztrácí kouzlo, kterým jsou samotné básně opředené. Nikdy nevíte, co tím vším chtěl básník říci. Nevíte jestli slunce, opravdu hraje roli slunce, a jestli opilý koráb, je korábem a pokud ano, jestli... Nevíte...

POKUD JDE O SVĚT, AŽ ODEJDEŠ, CO SE S NÍM STANE? V KAŽDÉM PŘÍPADĚ NIC Z DNEŠNÍ PODOBY.

Smyslem poezie není smysl. Poezie je sama smyslem - Colleen Hooverová


JÁ JE NĚKDO JINÝ.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama