Osvětimská knihovnice - Antonio G. Iturbe

25. března 2017 v 11:46 | Anna 13 |  Historické romány
Osvětimská knihovnice

Originální název: La Bibliotecaria de Auschwitz
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Akropolis
Počet stran: 448
Vazba knihy: Vázaná
Ocenění: cena Troa udělovaná španělským svazem knihkupců (2012)

-----------Skutečný příběh-----------


Anotace: Když v září 1943 dorazil do Osvětimi-Březinky transport vězňů z Terezína, stalo se něco neobvyklého - neproběhla selekce. Všichni, včetně starých lidí a dětí, byli umístěni do prvního, výhradně českého rodinného tábora. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky dnes čtyřiaosmdesátileté Dity Krausové, se též vracíme k polozapomenuté historii bloku 31. Tento blok pod vedením všeobecně respektovaného Fredyho Hirsche (1916 - 1944) se pro děti stal útočištěm i tajnou školou. Hrdinka příběhu, čtrnáctiletá Dita, osvětimská knihovnice, je strážkyní podivuhodného táborového tajemství - několika zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem. Dita je ovšem také nedobrovolnou strážkyní tajemství Hirschova...


Můj názor: Jedna z nejlepších knih o holokaustu. Rozhodně jedna z nejlepších knih mého života...

KNIHY JSOU VELMI NEBEZPEČNÉ, NUTÍ PŘEMÝŠLET.

Tohle je kniha, která dokáže vykreslit tu hrůzu, děs a zvrácenost tak, že si přejete, aby kniha brzy skončila. Ne proto, že byste se nudili, ale proto, že chcete, aby to ti lidé měli už za sebou a vy s nimi nemuseli prožívat ty hrůzy. Utrpení to muselo být nepředstavitelné. NIKDO si to nedokáže představit, ať má jakoukoli fantazii. Každý z nás u takových knih přemýšlí o tom, jaké by to bylo, kdybychom žili v této době, ale ono se nedá říci, co bychom v takové situaci dělali. Nemůžeme nikoho z té doby soudit. Ani příslušníky řad SS. Nikoho.
Když čtu knihy o koncentračních táborech, mám husí kůži a všechno to, co se dělo, se zdá jako sci-fi. Vážně byl člověk schopen něčeho takového? Vždyť o takovýchto věcech čteme v románech o budoucnosti, ale takovéhle vraždění a týrání se skutečně dělo a vlastně to ani není tak strašně dávno. Člověk je zrůda. Když se stalo tohle, dokázala bych už uvěřit tomu, že v budoucnosti by se mohl odehrát podobný děj knihy Bez šance.
Měli bychom si tyto příběhy připomínat. A všichni bychom měli znát méně známé, avšak velmi důležité a staečné osoby: Fredyho Hirsche a Ditu Krausovou...

VE VŠÍ ÚCTĚ, PANE HIRSCHI, JE MI UŽ ČTRNÁCT. VY SI OPRAVDU MYSLÍTE, ŽE KDYŽ KAŽDÝ DEN VIDÍM, JAK KÁRA S MRTVOLAMI KŘÍŽÍ CESTU HRNCI, VE KTERÉM NÁM VEZOU SNÍDANI, A KDYŽ SE DÍVÁM, JAK TUCTY LIDÍ VCHÁZEJÍ DO PLYNOVÝCH KOMOR NA KONCI LÁGRU, ŽE MĚ MŮŽE VYVÉST Z MÍRY, CO BYCH SI MOHLA PŘEČÍST V NĚJAKÉM ROMÁNU?

O jejich příběhu vám poví tato kniha. Dita Krausová, čtrnáctileté děvče, které se stalo opatrovnicí osmi knih, které se v Osvětimi objevily zázrakem. Tento příběh je skutečný, většina hrdinů této knihy opravdu existovala a prožívala to, co se píše v knize. Dita riskovala svůj život, kvůli knihám. Byla ochotná jít kvůli nim pod skalpel doktora Mengeleho. Ano, i tato lidská zrůda se v knize objevovala velmi často. O této osobě se smýšlí těžce: byl to člověk? Jeho emoční inteligence byla zřejmě na nule. O to více mne štve, že ho do jeho smrti nenašli a on si žil dál v utajení. Ale zpátky k Ditě, která si prošla snad všemi hrůzami, které koncentrační tábory mohou nabídnout, měla neuvěřitelnou odvahu a kuráž. Obdiv a úcta jsou na místě.

V TÉ CHVÍLI SE DITA SPÍŠ NEŽ KNIHOVNICÍ STALA OŠETŘOVATELKOU KNIH.

Fredy Hirsch, muž skrývající tajemství, které v této knize bude Dita opatrovat. Člověk, který v továrně na smrt vybudoval tajnou školu, žil pro děti, kterým chtěl pobyt v táboře zpříjemnit, jak jen to šlo. Byl to muž, ke kterému vzhlížel celý rodinný tábor, a který nedostal možnost změnit dějiny. Byl důležitější, než si všichni myslí. Jeho smrt byla tajemnější, než se zdálo. Otázky okolo jeho odchodu z tohoto světa se v knize mihotají stále, a i když se bude zdát, že na ně nikdo nemá odpověď, tak pravda přesto existuje.

NIKDO NIKOHO NEZNÁ.

Knihu vidím na filmovém plátně. Tento příběh by za to stál, aby byl opravdu kvalitně zfilmován.
Ale kniha je brilantně psaná. Hluboké myšlenky i velmi kvalitní a dechberoucí popisy onoho strašného místa. Opět si s knihou uvědomíte, co máme, jak si žijeme. Na obyčejný rohlík se budete dívat jinak a pocítíte důležitost literatury, která v takové šílené době zachraňovala lidské duše. Malá Dita si v táboře četla Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od Haška nebo Kouzený vrch od Manna. Ty knihy tam držely při životě lidství, ty zbědované duše se každý den vydávaly na výpravy se svými fiktivními hrdiny.
Jak už bylo v knize psáno, někomu se bude zdát zbytečné ochraňovat tak horečnatě pár potrhaných knih, když šlo v koncentračních táborech o mnohem důležitější věci, ale každý čtenář ví, co pro něj taková kniha může znamenat v těžkých chvílích jeho života. Co tedy asi znamenala pro lidi tak neuvěřitelně trpící? Mnoho, protože by je nevyměnily ani za kus chleba.
A představte si, že v Osvětimi bylo osm svazků knih, ale mnohem více bylo knih živoucích? Co je to živoucí kniha? Přečtěte si dojemný, děsivý, strašný, ale i krásný, naděje plný a odvážný příběh malé knihovnice, velitele utajené školy, příslušníka SS, který se zamiloval do vězenkyně, Rudyho Rosenberga, který vynesl hrůzu Osvětimi na světlo, podařilo se mu utéci a svým svěděctvím válku ukončit. Přečtěte si osudy lidí, kteří se dostaly na nejhorší místo na světě. Čtěte o hrdinech. Inspirujte se. Příběh je to šílený, ale strašně důležitý. Budete brečet a budete se smát, budete planout obdivem a úctou k těm lidem, budete přemýšlet, budete se bát a budete se zabývat mnoha otázkami. A také budete vdeční za tuto knihu.

KDYKOLI ZAČNEŠ ČÍST KNIHU, CÍTÍŠ SE, JAKO BYS NASTOUPIL DO VLAKU, KTERÝ TĚ VEZE NA PRÁZDNINY.

Co mne překvapilo a potěšilo i roztřáslo a rozplakalo bylo, že se v této knize objevila moje oblíbená hrdinka: Anna Franková. Dívka, která si v průběhu války psala deník, ze kterého vzniklo dechberoucí a uznávané dílo. Dívka, se kterou souzním. Dívka vyspělejší než se zdálo. Zemřela na tyfus vedle své sestry Margot. A její tělo zmizelo s těly ostatních vězňů. Dita Krausová jí viděla, proto se také objevila v knize. Její tělo se stalo bezvýznamným, ale její duše a talent žijí dodnes. Zanechala po sobě své dílo. A co když vedle Anny ležela dívka, která uměla nádherně kreslit, ale nestalo se z níc nic, co z Anny? Bůh není.
Děkuji autorovi za tuto knihu, Ditě za otevřenost, děkuji za zmínku o Anně.
Kniha o ohromné bolesti.

V MLÁDÍ JE JEDEN JEDINÝ ROK TÉMĚŘ CELÝM ŽIVOTEM.

Pro lidi, kteří zajímá 2. světová válka a holokaust. A pro ty, kteří milují literaturu a knihy, které o kouzlu knih umí překrásně vyprávět. Tak pro ty je tato kniha...

KNIHY NELÉČÍ NEMOCI, ANI SE NEMOHOU POUŽÍT JAKO ZBRANĚ K PORÁŽCE VOJSKA KATŮ, NELZE JIMI NAPLNIT ŽALUDEK ANI ZAHNAT ŽÍZEŇ. JISTĚ, KULTURA NENÍ ZAPOTŘEBÍ K TOMU, ABY ČLOVĚK PŘEŽIL. K TOMU SLOUŽÍ CHLÉB A VODA. JE PRAVDA, ŽE S CHLEBEM K JÍDLU A S VODOU K PITÍ ČLOVĚK PŘEŽIJE, ABY VŠAK PŘEŽILO LIDSTVÍ V ČLOVĚKU, TO NESTAČÍ. NEDOJÍMÁ-LI NÁS KRÁSA, NEZAVŘEME-LI OČI A NEUVEDEME-LI DO POHYBU MECHANISMY PŘEDSTAVIVOSTI, NEJSME-LI SCHOPNI KLÁST SI OTÁZKY A SPATŘIT HRANICE NAŠÍ NEVĚDOMOSTI, JSME BUĎ MUŽEM NEBO ŽENOU, NIKDY VŠAK ČLOVĚKEM. NENÍ NIC, CO BY NÁS ODLIŠILO OD LOSOSA, ZEBRY NEBO TURA PIŽMOVÉHO.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alexandra Alexandra | Web | 25. března 2017 v 11:57 | Reagovat

veľmi ti dakujem za tento článok. uložila som si nazov knižky a skusim si ju zohnat, znie to ... nuž, povedat užasne je nevhodne. ale či chce m alebo nie tato tema ma fascinuje. takže naozaj dakujem za tip na dobrú knihu! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama