Duben 2017

Zmizelá - Gillian Flynnová

17. dubna 2017 v 0:47 | Anna 13 |  Thrillery
Zmizelá

Originální název: Gone Girl
Žánr: Thriller
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 528
Vazba knihy: Brožovaná
Ocenění: Specsavers National Book Awards (International Author of the Year), GoodReads Choice Awards - 2012 (kategorie Mystery and Thriller)

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Zdálo se to jako ideální manželství. Zdání však může vražedně klamat...
Amy Elliottová Dunneová zmizela v den pátého výročí svatby. Nick Dunne, její muž, je po sérii nalezených důkazů obviněn z vraždy své ženy. Nick prohlašuje, že nic nespáchal, Amyini přátelé a zápisky v jejím deníku tvrdí opak. Kdo má pravdu? Jak ji poznat? A pokud je Nick nevinný, kam se poděla Amy?
Na první pohled jednoduchou zápletku dokázala Gillian Flynnová přetavit v kriminální psychologický román, jenž svými nečekanými zvraty uchvátil čtenáře, a to nejen v USA, kde bylo během půl roku 2012 prodáno více než dva miliony výtisků - vzápětí nato se stal doslova celosvětovým kultem i fenoménem. O jeho literárních kvalitách svědčí i to, že byl zařazen do užší nominace na prestižní Womans Prize for Fiction (známou též jako Orange Prize). Scénář k filmové verzi příběhu napsala Flynnová sama - a jak je jejím zvykem, dokázala překvapit i v něm...


Můj názor: Našla jsem dokonalou knihu, se kterou jsem prožila dokonalé tři dny. Příběh, tak dokonale zapletený, že by ho čtenář sám nedokázal rozplést a tak nečekaný, že vám bude doslova vyrážet dech.
Po dočtení knihy sedíte s tou tlustou knihou v rukou a víte, že jste právě přečetli něco absolutně bombastického a výjimečného, jedinečného. Víte, že i když o té knize budete psát nebo o ní mluvit, doporučovat ji, že stejně nikdy nevyjádříte slovy to, co tato kniha ve světě literatury představuje. Jsem vykolejená, jsem unešená, překvapená, giganticky užaslá. Přenadšená. Už nikdy nebudu číst lepší detektivní příběh či thriller. Tohle je samotný vrchol tohoto žánru. Nebo si snad někdo z našich světových autorů troufne porazit Flynnovou?

JSEM TĚHOTNÁ LÁSKOU!

O Zmizelé slyšel snad každý čtenář současné literatury. I já jsem se k ní dostala až po čtyřech letech, co je u nás vydaná. Já vám říkám: pokud máte možnost si ji přečíst, pokud ji držíte v ruce a přemýšlíte jestli se do ní pustit, protože to vypadá na dost velké sousto, tak prosím vás, neváhejte. Pokud byste někdy v životě měli něčeho litovat, tak toho, že vám tato kniha proklouzla mezi prsty. Litovat toho, že jste nečetli Zmizelou...

MOJE MATKA VŽDYCKY SVÝM DĚTEM ŘÍKÁVALA: KDYŽ SE CHYSTÁTE NĚCO UDĚLAT A NEVÍTE, JESTLI JE TO DOBRÝ NEBO ŠPATNÝ NÁPAD, PŘEDSTAVTE SI HO VYTIŠTĚNÝ V NOVINÁCH, KDE SI HO CELÝ SVĚT MŮŽE PŘEČÍST.

Kniha je samozřejmě klenotem všech milovníků thrillerů a detektivek, temných příběhů. Pokud milujete zápletky, zvraty, děs, překvapení, tak tuto knihu budete oslavovat, neboť se vám jich dostane nespočetně. Ale pozor: knihu doporučuji všem náruživým čtenářům. Nezáleží na tom, jestli vás zrovna tento žánr baví a jestli ho vyhledáváte. Flynnová má takový dar, takovou představivost, kterou bravurně tasí na papír, že vás chytí a nepustí. Nedokážete z cest, kterými se ubírá její příběh vystoupit, nedokážete se zastavit, nedokážete přestat v té jízdě. A až budete u konce, možná se vrátíte zpět na začátek, protože to budete chtít zažít znovu, i když to asi už nikdy nebude takové, jako poprvé.
Chci tím říci, že tento vrcholně napsaný psychologický román osloví každého OPRAVDOVÉHO čtenáře.
Tato kniha v nás totiž vyvolává ty pocity, jak skvělé, báječné, osvobozující a jedinečné je být čtenářem. O čem je vlastně četba. Tato kniha totiž splňuje vše, co má kniha mít, co má v čtenářích probudit. Jak jsem psala již na začátku: dokonalá kniha.

JSI LEPŠÍ NEŽ NĚJAKÁ KNÍŽKA, JSI LEPŠÍ NEŽ VŠECHNO, CO BY SI NĚKDO DOKÁZAL VYMYSLET.

Pokud máte čtenářskou krizi, měli jste v poslední době smůlu na knihy nebo se chcete vrátit ke čtení, potřebujete v četbě podpořit, tak to zkuste se Zmizelou.
Já ten příběh zbožňuji. Miluji styl, jakým je kniha napsaná. Já prostě miluju Gillian Flynnovou.
Vzkaz pro ni: Thank you so very much for this story. Thank you for my feelings that this book produced me. THANK YOU MRS WRITER!!! You are very admirable person, you changed literary world. Love, your faithful reader forever...

LÁSKA JE NEKONEČNÁ SCHOPNOST SVĚTA VŠECHNO MĚNIT: JSOU DO NÍ VETKÁNY LŽI, NENÁVIST, DOKONCE I VRAŽDA: NEVYHNUTELNĚ V NÍ KVETOU JEJÍ PROTIKLADY, JE SKVOSTNOU RŮŽÍ, KTERÁ SLABĚ VONÍ KRVÍ.
(TONY KUSHNER, Z KNIHY ILUZE)


V šedých tónech - Ruta Sepetysová

12. dubna 2017 v 17:33 | Anna 13 |  Historické romány
V šedých tónech

Originální název: Between Shades of Gray
Žánr: Válečný román
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 288
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Na motivy skutečných událostí-----------

-----------Chystá se filmové zpracování-----------


Anotace: Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.


Můj názor: Kniha krásná, autentická, strašlivá, opravdová, šedivá, plná bolesti a zoufalství, ale také naděje. Miluji ji. Miluji celý ten tak strašně dojemný a emotivní příběh. Miluji hlavní postavy. Tento příběh je takový ten z mála, který si budete pamatovat strašně dlouho a budete na něj vzpomínat s děsem, se slzou v oku, ale i s úsměvem na tváři. Neboť tento starý příběh nám dává naději a odvahu, ukazuje jak žít...

NĚJAKÁ ŽENA, KTERÁ BYLA TAKY NA SEZNAMU, RODILA. JAKMILE PŘESTŘIHNOU PUPEČNÍ ŠŇŮRU, NALOŽÍ JE OBA DO AUTA.

Je to už nevím kolikátý příběh z 2. světové války, ale je první, kde se lidé místo Hitlera děsí Stalina. I jeho krutovláda byla absolutně šílená a padlo mu za oběť nespočet lidí.
Příběh v této knize je fiktivní, nicméně postavy vymyšlené zažívají reálné události, okamžiky. Už během začátku se rozbrečíte a kapesníky budete potřebovat několikrát. Kniha je neuvěřitelně vybarvená, všechno zažíváte díky dokonalým popisům jakoby na vlastní kůži, je nabitá emocemi, kniha vás ovládne...
Opět si uvědomíte, co vlastně máte. A budete vděční...
Uchovejte si tento příběh ve své paměti, ze srdce ho vymazat nedokážete i kdybyste chtěli sebevíc.
Nezapomínejme na dějiny světa. Dějiny jsou lidé, dějiny jsou příběhy. I my tvoříme historii a mne začíná čím dál více bavit a zajímat.

- MUNCH ŘEKL: Z MÉHO HNIJÍCÍHO TĚLA VYROSTOU KVĚTY A JÁ JSEM V NICH A V TOM JE VĚČNOST.
NO NENÍ TO KRÁSNÉ?
- TO TY JSI KRÁSNÁ, PROTOŽE TO TAK VNÍMÁŠ.

Kniha o patnáctileté dívce, kterou s její rodinou přetransportují do pracovních táborů. Musí se naučit přežívat v těch nejhorších přírodních podmínkách, musí vydržet neustálé ponižování, nadávání, fyzické napadání a nesmí svým věznitelům dát to, co chtějí: svůj strach. Ale i v těchto podmínkách, kde zima, hlad a nemoce přivolají smrt, vládne víra a naděje. Umění i láska se objeví i v této těžké době a jsou o to vzácnější a kouzelnější.
Přečtěte si tuto knihu, protože když to neuděláte, tak se připravíte doslova o zázračný čtenářský požitek. Já řadím knihu mezi ty nejkrásnější v mém životě. Opravdu.
Zdá se, že na scéně se objevila pro mě nová a nesmírně talentovaná autorka. Patří jí můj obdiv i velký dík za tento příběh.

V HLUBINÁCH ZIMY JSEM KONEČNĚ ZJISTIL, ŽE UVNITŘ MĚ TKVÍ NEZLOMNÉ LÉTO.
(ALBERT CAMUS)


Musela jsem zemřít - Anita Moorjani

8. dubna 2017 v 23:02 | Anna 13 |  Duchovní nauky
Musela jsem zemřít

Originální název: Dying To Be Me: My Journey from Cancer, To Near Death, To True Healing
Žánr: Duchovní nauka, Autobiografie
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 208
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Skutečný příběh-----------

-----------volné pokračování: Co když je to nebe?-----------


Anotace: Anita Moorjani ve své inspirativní aubiografii líčím, jak jí po čtyřech letech boje se zákeřnou nemocí tělo vypovědělo službu. Dostala se do neobyčejného stavu zážitku blízké smrti a v něm si uvědomila svou vlastní hodnotu... i skutečnou příčinu své nemoci. Když nabyla vědomí, její stav se zlepšoval takovou rychlostí, že ji za několik týdnů bez jakýchkoli známek rakoviny propustili z nemocnice.
Vyrůstala v tradiční hinduistické rodině uprostřed převážně čínské a britské společnosti a odmalička ji silně ovlivňovaly nejrůznější kulturní a náboženské zvyklosti. Po léta se snažila najít svou vlastní cestu a zároveň splnit veškerá očekávání ostatních. V důsledku zjevení, které prožila na onom světě, si uvědomila, že má sílu samu sebe vyléčit... a že ve vesmíru se dějí zázraky, jaké si nedokázala ani představit.
V knize Musela jsem zemřít se Anita dělí s čtenáři o všechno, co už ví o nemocích, léčení, strachu, bytí láskou a skutečné velkoleposti každého člověka.
Její kniha nás utvrzuje v přesvědčení, že jsme duchovní bytosti, které prožívají lidskou zkušenost, a že všichni tvoříme jednotu.


Můj názor: Dočetla jsem knihu, která mne naprosto upřímně ohromila, přesvědčila, dovedla k poznání, dokázala mne uklidnit, vyvolat emoce a ukázat cestu, po které bych se měla vydat. A vydám. Svou duchovní cestu. Chci získat odvahu, naprosto upřímně se milovat, abych jednou mohla říci miluji tě, někomu druhému. Přestanu předstírat, odprostím se od všech svých strachů, změním svůj vnitřní svět, budu sama sebou. Jen budu. A pokud tohle všechno dokážu, tak je to to jediné, co potřebuji, to jediné, co vlastně musím, abych mohla doopravdy žít. Děkuji autorce, že se postavila své obavě z publicity a podělila se o svůj neuvěřitelný příběh, kterému jsem bezpochyby uvěřila. Nějak cítím, že tato žena má pravdu, kterou se rozhodla šířit pro dobro ostatních. A já ji za to děkuji... neboť pomohla i mě.

RAKOVINA JE JEN SLOVO, KTERÉ VZBUZUJE STRACH.

Kdo čte můj blog pravidelně, tak ví, že se o duchovní a filosofické knihy zajímám. Mou první byla kniha Muž, který chtěl být šťastný. Pak následovaly další od Laurenta Gounella, knihy o Anastasii, Mnich, který prodal své ferrari, Coelho a další s podobnými tématikami. Vyhledávám je nejspíše proto, že nejsem vnitřně ukotvená, nejsem schopna žít ve vnějším světě, mám spoustu strachů, kterých se nedokážu zbavit, jsem hluboce introvertní člověk, který by byl nejšťastnější někde blízko přírody a sám, zbaven povinností všedního života. Duchovní nauky mění mé myšlení, pomáhají mi žít v souladu se svým egem, tvořit si rituály, které mi dopomohou ke štěstí.
Problém je ten, že je beru moc doslova. Tato kniha, ale poukázala na ty největší problémy a na ta nejjednodušší řešení. Být sám sebou a milovat se. Jednoduchá, dobře známá formulka. Klišé? Každý z nás to slyšel. Každý z nás to ví. Kdo ale oplývá bezpodmínečnou sebeláskou? A kdo všude kudy chodí doopravdy nepředstírá, ale je? Kdo žije přítomným okamžikem, neřeší prachy a je naprosto šťastný a zdravý??? Jste to vy, čtenáři tohoto článku?
Já to nejsem. Přiznám to. Ale budu s tím něco dělat. Z každé knihy, kterou jsem přečetla se budu řídit a žít jen podle toho, co je pro mne dobré, co MNE dělá dobře, co MNE vyjadřuje. Nemůžeme se slepě řídit tím, co někdo napíše. Musíme nad tím přemýšlet, uvést daný rituál, způsob nebo myšlenku do praxe, ochutnat to a poté se rozhodnout jestli to pro nás je, nebo ne.
Myslím, že už bych konečně mohla být na dobré cestě. Neboť mne tato kniha okouzlila, odhalila PRAVDU.

KAŽDÝ, KDO NEMĚL RAKOVINU, MĚL V MÝCH OČÍCH ŠTĚSTÍ.

Nebudu vám tu psát o čem kniha je, na to máte anotaci nahoře. Do recenzí spíše píši pocity z knih a to, jaký na mne měli dopad. Emoce. Na tom, jak jsem se již rozepsala v uvodních odstavcích, je vidět, že tato kniha je zázrakem, neboť ji napsala žena, která zázrak zažila.
Nechci lidi k ničemu nabádat: chci jen říci, sdělit vám: NEBOJTE se uvěřit. Nepíšu: UVĚŘTE. V tom je zásadní rozdíl.

NIKDY MĚ NIKDO NEUJIŠŤOVAL, ŽE JE V POŘÁDKU BÝT JINÁ.

Anita Moorjani existuje. Doopravdy onemocněla rakovinou, opravdu měla před zážitkem blízké smrti v těle nádory velké jako citrony. Po návštěvě onoho světa bylo její tělo po pár týdnech, ne-li dnech beze stop rakoviny. Jsou na to důkazy. A tento případ, lékařsky popsaný jako spontánní remise, není jediný.
Znám nádherný skutečný příběh děvčátka, které zničehonic onemocnělo, přestalo přijímat potravu na základě poškození žaludku nebo střev, už si to nevybavuji přesně. Jednoho dne spadla ze stromu a prožila velmi podobný zážitek, ne-li stejný, jako autorka této knihy. Po zážitku klinické smrti, byla zdravá. Kniha, kterou napsala její matka se jmenuje Zázraky z nebe a je podle ní natočen i stejnojmenný film. Film jsem viděla, knihu se číst teprve chystám. Miluji ten příběh, který mi dal naději, který mi dal víru v zázraky. Tohle nejsou spontánní remise, jsou to ZÁZRAKY. Nesnažme se v tom pitvat, nevysvětlujme to. Proč? Možná bychom měli raději vnímat. A přemýšlet.

TO, ŽE JSEM POCHOPILA, ŽE JSEM LÁSKA, BYLA NEJDŮLEŽITĚJŠÍ LEKCE, JAKOU JSEM SE NAUČILA.

Anita se tedy uzdravila. Uzdravila se sama. Pochopila co způsobilo její nemoc, změnila na sebe názor, stala se láskou, kterou koneckonců byla odjakživa. Pochopila, že po této proměně bude její tělo zdravé, protože už nebude odrážet vnitřní svět. Respektive tedy bude, ale bude zdravá, protože už byla šťastná, milovaná sama sebou, zbavená všech strachů, předsudků, názorů a přesvědčení...
Víte, ono se tohle všechno hrozně těžko popisuje a vysvětluje a já s tím raději přestanu nebo něco pochopíte jinak a já tu zprávu, kterou nám Anita vložila do této knihy, nechci přetvořit nebo nevědomky pozměnit. Pokud chcete předejít nemoci, chcete se vyléčit, chcete změnit svůj život, nebo se jen zajímáte o zázraky, zážitky blízké smrti, chcete se zbavit svých vnitřních strachů nebo chcete poznat pravdu této ženy, tak si přečtěte knihu... Do knihy je vtisknuta duše této spisovatelky, je v ní moudrost, poselství, pravda, hluboké uklidnění...
Ano, to mi ta kniha dala vlastně nejvíc. Obrovský klid.

AŽ SE KAŽDÝ Z NÁS BUDE SCHOPEN PODÍVAT DO OČÍ SVÉHO NEJHORŠÍHO NEPŘÍTELE A SPATŘIT V NICH SVÉ VLASTNÍ OČI, POTOM ZAŽIJEME OPRAVDOVOU TRANSFORMACI CELÉ LIDSKÉ RASY.

Za všechny nemoce může strach, náš vnitřní nesoulad. Strach ze smrti, z nemocí, ze společnosti, z neúspěchu... Každý nějaký máme. A je dobré si je uvědomit a přijmout je. Pracovat s nimi, zbavit se jich. A nakonec žít svůj život beze strachu.

RÁJ OPRAVDU NENÍ MÍSTO, ALE STAV.

Nejsem fanatik, který převzal veškerou moudrost z této knihy a vzal ji za svou a vyjadřuje vše, co je v této knize napsané. To ani není správné. Já se pouze inspirovala a nadýchla se té atmosféry a této, dalo by se říci, filosofie. Nadchla mne, přesvědčila o pravdě. Ale dokážu poslouchat své srdce, řekla bych, že se znám a proto vím, že některé autorčiny názory a tipy pro mne nejsou a řídit se jimi nebudu. Nepatří k mé povaze, k mému já. Mou duši by neočistili, neudělali by mne šťastnou, to vím. Je třeba u knihy přemýšlet a opravdu dlouho a do hloubky získané informace zpracovávat. Vzít si z ní jen to cenné pro váš život.

ŘÍCI MILUJI TĚ, KDYŽ NEMILUJI ANI SÁM SEBE, ZNAMENÁ HRÁT DIVADLO.

Je mi šestnáct let. Jsem plachá, stydlivá, introvertní, nespolečenská osoba. Člověk bez cílů, ale se sny. Chci plynout, jen... jen být. Nic nepotřebuji. Kromě lásky, rodiny, dětí. Miluji tanec, četbu, bruslení, přírodu, hudbu, umění,... Jsem dobrý člověk, vím to. Jsem vemi jiná, ale jsem za to ráda. Vážím si sama sebe. Není důvod se nenávidět. Není důvod se ničit. Jsem to já. Jsem na své cestě, která může a nemusí být dlouhá. Budu si naslouchat, budu sama sebou. Nebudu se snažit měnit. Jen se zbavím strachu a určité nechuti, kterou k sobě mám. Chci doopravdy žít. Šťastně a skromně.
Děkuji ještě jednou za zázrak, který se stal této ženě a za odvahu této ženy toto sdělení vypustit do světa. Sama jste zázrakem, Anito Moorjani.

NÁŠ ŽIVOT JE NAŠE MODLITBA.


Beznaděj - Stephen King

5. dubna 2017 v 12:35 | Anna 13 |  Horory
Beznaděj

Originální název: Desperation
Žánr: Horor
Rok vydání: 1998
Nakladatelství: Beta - Pavel Dobrovský
Počet stran: 479
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Ocenění: Locus Poll Award


Anotace: Nevada je rozlehlý kus pouště, kterým se pouze projíždí cestou za jinými cíli. A vedle vás sedí ještě někdo jiný, pokud máte štěstí... protože je to děsivé místo. Po silnici číslo padesát ujíždějí nemilosrdným letním vedrem i lidé, kteří do cíle nikdy nedojedou. Jako profesor Jackson s manželkou, kteří se vracejí domů do New Yorku, Carverovi z Wentworthu v Ohiu, kteří mají namířeno na prázdniny do Lake Tahoe, a stárnoucí literát Johnny Marinville, který se cítí na třistapadesátikilovém Harleyi jako romantický drsňák.
Mrtvá kočka přibitá k dopravní značce ohlašuje malé hornické městečko Beznaděj, které se krčí ve stínu valu povrchového dolu, pojmenovaného Čínská jáma. Ale je to tu mnohem horší. Dopravu zde řídí Collie Entragian, obrovitý šílenec v uniformě, který se považuje za jediného představitele zákona na západ od řeky Pecos. Bůh vám buď milostiv, pokud vám třeba upadla poznávací značka nebo píchnete pneumatiku.
Cosi tu nehraje a Entragian je pouze špičkou ledovce. Tajemství, kterým je krajina v Beznaději prosycená, a zlo, které nakazí město jako prudká infekce, jsou strašlivé a nesmírné. Ale malý David Carver asi ví - i když málem umře strachem, když si to uvědomí - že jsou tu i síly, které mají zlu čelit. Stephen King v Beznaději maluje svým rozmáchlým štětcem apokalyptický souboj mezi Bohem a zlem, mezi šílenstvím a zjevením. Naplno uplatňuje geniální nadání napínat čtenáře a jeho fantazie je děsivě živá, když jeho cestovatelé - a čtenáři, kteří se odváží sledovat jejich cestu - začínají objevovat pravý význam slova BEZNADĚJ...


Můj názor: Když jsem se po dlouhé době opět začetla do tak dobře známého kingovského psaní, bylo mi blaženě. Zbožňuji ten jeho styl, ty jeho detaily a obsáhlé popisy. Jeho vybroušené postavy, jeho momenty překvapení a hrůz. King je pro mne autorem, který mě dokáže udržet v napětí, dokáže mne bavit celou knihu, i když třeba popisuje pro někoho nudné pasáže. Mne to ale prostě baví. Protože on je nejen králem hororů a děsivých příběhů, ale obecně králem SLOV... Děkuji za tohoto člověka. Je BOŽÍ. A Beznaděj byla mojí čtrnáctou knihou od něj.


- CO JE DUCHOVNÍM STAVEM VĚŘÍCÍCH?
- LÁSKA A SMÍŘENÍ. MYSLÍM.
- A CO JE PROTIKLADEM VÍRY?
- NEVÍRA?
- NE. NIKOLI NEVÍRA, ALE SKEPSE. A KDYŽ JE NĚKDO SKEPTIK, JAKÝ JE JEHO DUCHOVNÍ STAV?
- NEVÍM.

- DUCHOVNÍ STAV SKEPTIKA JE BEZNADĚJ.

Beznaděj je příběh... no, beznaděje, zoufalství...
Opuštěná silnice v poušti č. 50. Na ní se prohání na motorce známý spisovatel, v karavanu čtyřčlenná rodinka a v obyčejném automobilu manželský pár. Tyto všechny na jejich cestě zastaví děsivý obrovitý policejní šerif města Beznaděj. A všechny tři zatkne a odveze je do důlního městečka uprostřed pouště, do Beznaděje. Je to město plné rozkládajících se mrtvol, neobvyklého násilí, děsu. Je plné vyjících kojotů, agresivních supů, hadů, pavouků,... Je to snad to nejděsivější místo na světě, kde všichni jeho obyvatelé jsou mrtví, žije tu jen ta havěť a krvácející násilnícký policajt. K postavám ze silnice č. 50 se přidají ještě dva cestující, kteří se rozhodnou pro návštěvu města sami a vězněm šerifa se stane i jeden starý obyvatel města, který ze záhadných důvodů nebyl zabit. Co se tu děje? Jaké tajemství skrývá ten důl, konkrétněji Čínská jáma? Jakým způsobem jsou ovládána zvířata, a co všechno se stane, když se dotknete tajemných sošek? King vám to napsal. Tak si to přečtěte...
Mám oblíbenější knihy od Kinga, ale tahle je samozřejmě opět skvělá, báječná, děsivá, monstrózně ohromná... Jenom tam na mne bylo až moc nerealistických prvků. Lepší by bylo, kdyby se příběh točil kolem pravděpodobnějších událostí. Byl by tak o to víc děsivý. A také se tam až moc hlavní postavy zaobíraly Bohem, to mne už vytáčelo.
Jinak na knihu, ale rozhodně nezapomenu. Hlavně ne na brilantní začátek, který byl tak o 50 % lepší než konec. Na to, jak si hlavní postavy odchytí rozkládající se policajt, budu ještě dlouho myslet.
Jinak celkově je kniha prostě super, takže rozhodně čtěte...

LHANÍ JE FIKCE, FIKCE JE UMĚNÍ, A PROTO VŠECHNO UMĚNÍ JE LEŽ.