Musela jsem zemřít - Anita Moorjani

8. dubna 2017 v 23:02 | Anna 13 |  Duchovní nauky
Musela jsem zemřít

Originální název: Dying To Be Me: My Journey from Cancer, To Near Death, To True Healing
Žánr: Duchovní nauka, Autobiografie
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 208
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Skutečný příběh-----------

-----------volné pokračování: Co když je to nebe?-----------


Anotace: Anita Moorjani ve své inspirativní aubiografii líčím, jak jí po čtyřech letech boje se zákeřnou nemocí tělo vypovědělo službu. Dostala se do neobyčejného stavu zážitku blízké smrti a v něm si uvědomila svou vlastní hodnotu... i skutečnou příčinu své nemoci. Když nabyla vědomí, její stav se zlepšoval takovou rychlostí, že ji za několik týdnů bez jakýchkoli známek rakoviny propustili z nemocnice.
Vyrůstala v tradiční hinduistické rodině uprostřed převážně čínské a britské společnosti a odmalička ji silně ovlivňovaly nejrůznější kulturní a náboženské zvyklosti. Po léta se snažila najít svou vlastní cestu a zároveň splnit veškerá očekávání ostatních. V důsledku zjevení, které prožila na onom světě, si uvědomila, že má sílu samu sebe vyléčit... a že ve vesmíru se dějí zázraky, jaké si nedokázala ani představit.
V knize Musela jsem zemřít se Anita dělí s čtenáři o všechno, co už ví o nemocích, léčení, strachu, bytí láskou a skutečné velkoleposti každého člověka.
Její kniha nás utvrzuje v přesvědčení, že jsme duchovní bytosti, které prožívají lidskou zkušenost, a že všichni tvoříme jednotu.


Můj názor: Dočetla jsem knihu, která mne naprosto upřímně ohromila, přesvědčila, dovedla k poznání, dokázala mne uklidnit, vyvolat emoce a ukázat cestu, po které bych se měla vydat. A vydám. Svou duchovní cestu. Chci získat odvahu, naprosto upřímně se milovat, abych jednou mohla říci miluji tě, někomu druhému. Přestanu předstírat, odprostím se od všech svých strachů, změním svůj vnitřní svět, budu sama sebou. Jen budu. A pokud tohle všechno dokážu, tak je to to jediné, co potřebuji, to jediné, co vlastně musím, abych mohla doopravdy žít. Děkuji autorce, že se postavila své obavě z publicity a podělila se o svůj neuvěřitelný příběh, kterému jsem bezpochyby uvěřila. Nějak cítím, že tato žena má pravdu, kterou se rozhodla šířit pro dobro ostatních. A já ji za to děkuji... neboť pomohla i mě.

RAKOVINA JE JEN SLOVO, KTERÉ VZBUZUJE STRACH.

Kdo čte můj blog pravidelně, tak ví, že se o duchovní a filosofické knihy zajímám. Mou první byla kniha Muž, který chtěl být šťastný. Pak následovaly další od Laurenta Gounella, knihy o Anastasii, Mnich, který prodal své ferrari, Coelho a další s podobnými tématikami. Vyhledávám je nejspíše proto, že nejsem vnitřně ukotvená, nejsem schopna žít ve vnějším světě, mám spoustu strachů, kterých se nedokážu zbavit, jsem hluboce introvertní člověk, který by byl nejšťastnější někde blízko přírody a sám, zbaven povinností všedního života. Duchovní nauky mění mé myšlení, pomáhají mi žít v souladu se svým egem, tvořit si rituály, které mi dopomohou ke štěstí.
Problém je ten, že je beru moc doslova. Tato kniha, ale poukázala na ty největší problémy a na ta nejjednodušší řešení. Být sám sebou a milovat se. Jednoduchá, dobře známá formulka. Klišé? Každý z nás to slyšel. Každý z nás to ví. Kdo ale oplývá bezpodmínečnou sebeláskou? A kdo všude kudy chodí doopravdy nepředstírá, ale je? Kdo žije přítomným okamžikem, neřeší prachy a je naprosto šťastný a zdravý??? Jste to vy, čtenáři tohoto článku?
Já to nejsem. Přiznám to. Ale budu s tím něco dělat. Z každé knihy, kterou jsem přečetla se budu řídit a žít jen podle toho, co je pro mne dobré, co MNE dělá dobře, co MNE vyjadřuje. Nemůžeme se slepě řídit tím, co někdo napíše. Musíme nad tím přemýšlet, uvést daný rituál, způsob nebo myšlenku do praxe, ochutnat to a poté se rozhodnout jestli to pro nás je, nebo ne.
Myslím, že už bych konečně mohla být na dobré cestě. Neboť mne tato kniha okouzlila, odhalila PRAVDU.

KAŽDÝ, KDO NEMĚL RAKOVINU, MĚL V MÝCH OČÍCH ŠTĚSTÍ.

Nebudu vám tu psát o čem kniha je, na to máte anotaci nahoře. Do recenzí spíše píši pocity z knih a to, jaký na mne měli dopad. Emoce. Na tom, jak jsem se již rozepsala v uvodních odstavcích, je vidět, že tato kniha je zázrakem, neboť ji napsala žena, která zázrak zažila.
Nechci lidi k ničemu nabádat: chci jen říci, sdělit vám: NEBOJTE se uvěřit. Nepíšu: UVĚŘTE. V tom je zásadní rozdíl.

NIKDY MĚ NIKDO NEUJIŠŤOVAL, ŽE JE V POŘÁDKU BÝT JINÁ.

Anita Moorjani existuje. Doopravdy onemocněla rakovinou, opravdu měla před zážitkem blízké smrti v těle nádory velké jako citrony. Po návštěvě onoho světa bylo její tělo po pár týdnech, ne-li dnech beze stop rakoviny. Jsou na to důkazy. A tento případ, lékařsky popsaný jako spontánní remise, není jediný.
Znám nádherný skutečný příběh děvčátka, které zničehonic onemocnělo, přestalo přijímat potravu na základě poškození žaludku nebo střev, už si to nevybavuji přesně. Jednoho dne spadla ze stromu a prožila velmi podobný zážitek, ne-li stejný, jako autorka této knihy. Po zážitku klinické smrti, byla zdravá. Kniha, kterou napsala její matka se jmenuje Zázraky z nebe a je podle ní natočen i stejnojmenný film. Film jsem viděla, knihu se číst teprve chystám. Miluji ten příběh, který mi dal naději, který mi dal víru v zázraky. Tohle nejsou spontánní remise, jsou to ZÁZRAKY. Nesnažme se v tom pitvat, nevysvětlujme to. Proč? Možná bychom měli raději vnímat. A přemýšlet.

TO, ŽE JSEM POCHOPILA, ŽE JSEM LÁSKA, BYLA NEJDŮLEŽITĚJŠÍ LEKCE, JAKOU JSEM SE NAUČILA.

Anita se tedy uzdravila. Uzdravila se sama. Pochopila co způsobilo její nemoc, změnila na sebe názor, stala se láskou, kterou koneckonců byla odjakživa. Pochopila, že po této proměně bude její tělo zdravé, protože už nebude odrážet vnitřní svět. Respektive tedy bude, ale bude zdravá, protože už byla šťastná, milovaná sama sebou, zbavená všech strachů, předsudků, názorů a přesvědčení...
Víte, ono se tohle všechno hrozně těžko popisuje a vysvětluje a já s tím raději přestanu nebo něco pochopíte jinak a já tu zprávu, kterou nám Anita vložila do této knihy, nechci přetvořit nebo nevědomky pozměnit. Pokud chcete předejít nemoci, chcete se vyléčit, chcete změnit svůj život, nebo se jen zajímáte o zázraky, zážitky blízké smrti, chcete se zbavit svých vnitřních strachů nebo chcete poznat pravdu této ženy, tak si přečtěte knihu... Do knihy je vtisknuta duše této spisovatelky, je v ní moudrost, poselství, pravda, hluboké uklidnění...
Ano, to mi ta kniha dala vlastně nejvíc. Obrovský klid.

AŽ SE KAŽDÝ Z NÁS BUDE SCHOPEN PODÍVAT DO OČÍ SVÉHO NEJHORŠÍHO NEPŘÍTELE A SPATŘIT V NICH SVÉ VLASTNÍ OČI, POTOM ZAŽIJEME OPRAVDOVOU TRANSFORMACI CELÉ LIDSKÉ RASY.

Za všechny nemoce může strach, náš vnitřní nesoulad. Strach ze smrti, z nemocí, ze společnosti, z neúspěchu... Každý nějaký máme. A je dobré si je uvědomit a přijmout je. Pracovat s nimi, zbavit se jich. A nakonec žít svůj život beze strachu.

RÁJ OPRAVDU NENÍ MÍSTO, ALE STAV.

Nejsem fanatik, který převzal veškerou moudrost z této knihy a vzal ji za svou a vyjadřuje vše, co je v této knize napsané. To ani není správné. Já se pouze inspirovala a nadýchla se té atmosféry a této, dalo by se říci, filosofie. Nadchla mne, přesvědčila o pravdě. Ale dokážu poslouchat své srdce, řekla bych, že se znám a proto vím, že některé autorčiny názory a tipy pro mne nejsou a řídit se jimi nebudu. Nepatří k mé povaze, k mému já. Mou duši by neočistili, neudělali by mne šťastnou, to vím. Je třeba u knihy přemýšlet a opravdu dlouho a do hloubky získané informace zpracovávat. Vzít si z ní jen to cenné pro váš život.

ŘÍCI MILUJI TĚ, KDYŽ NEMILUJI ANI SÁM SEBE, ZNAMENÁ HRÁT DIVADLO.

Je mi šestnáct let. Jsem plachá, stydlivá, introvertní, nespolečenská osoba. Člověk bez cílů, ale se sny. Chci plynout, jen... jen být. Nic nepotřebuji. Kromě lásky, rodiny, dětí. Miluji tanec, četbu, bruslení, přírodu, hudbu, umění,... Jsem dobrý člověk, vím to. Jsem vemi jiná, ale jsem za to ráda. Vážím si sama sebe. Není důvod se nenávidět. Není důvod se ničit. Jsem to já. Jsem na své cestě, která může a nemusí být dlouhá. Budu si naslouchat, budu sama sebou. Nebudu se snažit měnit. Jen se zbavím strachu a určité nechuti, kterou k sobě mám. Chci doopravdy žít. Šťastně a skromně.
Děkuji ještě jednou za zázrak, který se stal této ženě a za odvahu této ženy toto sdělení vypustit do světa. Sama jste zázrakem, Anito Moorjani.

NÁŠ ŽIVOT JE NAŠE MODLITBA.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama