Květen 2017

Voda pro slony - Sara Gruenová

27. května 2017 v 11:27 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Voda pro slony

Originální název: Water for Elephants
Žánr: Román
Rok vydání: 2008
Nakladatelství: Tatran
Počet stran: 288
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Ocenění: YALSA Book Awards (Axel Awards) - 2007

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Jacob Jankowski sice o svých vzpomínkách nemluvil, ale v jeho devadesátileté paměti zůstávaly. Přechovával v ní vzpomínky na dobu, kdy ho osud hodil do vlaku, v němž měl domov cirkus Benzini - nejúžasnější podívaná na světě. Vzpomínky na svět zalidněný podivíny a klauny, který byl plný zázraků, bolesti, zloby a vášně. Na svět s vlastními úzce vymezenými iracionálními pravidly, s vlastním pojetím života i smrti. Svět cirkusu byl pro Jacoba zároveň spásou i peklem. Přišel do něho, protože ho opustilo štěstí - zůstal bez rodiny a bez peněz a netušil, jak dál, dokud nepřistál na své lokomotivou tažené "lodi komediantů". Právě začínala krize a každý v tomhle třetiřadém cirkuse byl rád, že má alespoň nějakou práci. Marlenu, hvězdu volné drezúry koní, sem přivedla láska k nesprávnému muži, řediteli zvěřince s násilnickými sklony. Slonice Rosie se k cirkusu dostala jako obrovská šedivá naděje, nové číslo, které mělo cirkus zachránit. Jenže s Rosie nebylo možné žádné číslo nacvičit, nebyla schopná poslechnout ani jednoduché příkazy. Pouto, které mezi touto nesourodou trojicí vzniklo, bylo založené na lásce a důvěře a nakonec bylo pro všechny tři jejich jedinou nadějí na přežití.


Můj názor: Tenhle příběh jsem znala z filmu a ani jsem netušila, že jeho předlohou je kniha. Když jsem ji v knihovně objevila byla jsem nadšená. Celkem mě ale literární pojetí dost zklamalo. Na obálce knihy je psané, jaký je to bestseller a jaké emoce jsou do toho vloženy, ale mne přišlo, že je příběh nepropracovaný, v některých částech nudný, pořád dokola opakující se děj, a vůbec celkově mi tam chybí zvraty, převratné myšlenky, napětí... Nevím, jestli je to tím, že jsem nejdříve viděla film, ale je pravda, že pokud bych z filmu nevěděla, že se příběh rozjede, knihu bych přestala číst už v začátcích.
Myslím, že se kniha bude líbit velkým nadšencům cirkusů, neboť jejich historie je myslím napsána zdařile, ale velké lásky se tu nedočkáme, zvratů, při kterých se nám bude tajit dech a budou nás nutit číst dál také ne. Je mi to líto. Ale u knihy jsem strávila jen den. Přesvědčilo mne to v tom, že film někdy může být úchvatnou, dechberoucí a srdceryvnou podívanou, při které vám buší srdce, jste ve svalovém napětí a brečíte, zatímco kniha byla pouze zajímavou předlohou pro úžasného režiséra a scénáristu, kteří z takovéhle knihy dokážou vytvořit něco nezapomenutelného...

BÝT TÍM, KDO PŘEŽIJE, JE HROZNÉ.

Film, ale vyloženě doporučuji. Má vynikající obsazení, nádherné kostýmy i výpravu. Strašně se mi líbil a viděla jsem ho už mnohokrát. V hlavních rolích Robert Pattinson, Reese Witherspoon a Christoph Waltz. Herecký výkon posledního jmenovaného je opravdu výborný. Nikdo by se nehodil na záporného Augusta lépe. Je mi celkem záhadou, že film nedostal žádná významná ocenění, protože je opravdu vydařený. U nás ho shlédnete pod názvem Vlak do neznáma.
Tak přeji příjemné chvíle u knihy či filmu.


Jana Eyrová - Charlotte Bronteová

21. května 2017 v 14:14 | Anna 13 |  Literární klasika
Jana Eyrová

Žánr: Román
Rok vydání: 1968
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 364

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Ubohý sirotek, Jana Eyrová, nemá nikoho, kdo by ji chránil před zlými příbuznými a učiteli. Odhodlaná najít své štěstí se stane vychovatelkou a začne tak svůj nový život v Thornfield Hall. Zanedlouho však Jana zjistí, že Thornfield a vlastník usedlosti, pan Rochester, před ní skrývají tajemství.


Můj názor: Už dlouho jsem si říkala, že začnu číst romány Charlotte Bronteové a Jane Austenové. Je to klasika, kterou prostě čtenář jako já musí znát a román Jana Eyrová se mi už dlouho tiskl v poličce k mým knihám, tak jsem po něm jednou sáhla s tím, že ho možná ani nedočtu, ale alespoň to zkusím. Okamžitě mne učaroval jazyk, jakým Bronteová vypráví a nebylo pochyb o tom, že bych tenhle román dokázala odložit. Nikdy jsem nepoznala krásnější a vznešenější formu psaní. Nic se tomu nikdy nepodobalo a podobat nebude. Jana Eyrová je román, který si vás nezíská ničím moc novým, co se týče zápletek a situací, které potkávají hlavní hrdiny, ale uhrane vás krása jazyka, obšírně dokonalé popisy okolí i charakterů postav a především samotná Jana Eyrová. A pak samozřejmě láska, která je trnitá, bolestivá, krásná, osvěžující a zakázaná. V knize je hodně tajemství a celý příběh se zdá jako pohádka s přešťastným koncem.
I když je to příběh velmi starý, odnesete si z něj nesčetně ponaučení, hlubokomyslných pravd a inspirací.

LIDSKÉ BYTOSTI MUSÍ NĚCO MILOVAT.

Kniha začíná v Janině dětství, kdy se jako desetiletý sirotek musí vypořádat s tyranií svých příbuzných, kteří ji mají v péči. Později se ocitá v sirotčí dívčí škole, kde si pobude osm let. Stane se z ní silná, vzdělaná, moudrá, odvážná a svá dívka, která si půjde za štěstím.
Ocitne se v odlehlém Thornfieldu v krásné divé přírodě. Stane se vychovatelkou osmileté holčičky a v domě se zamiluje do svého pána. On ji lásku opětuje. Avšak vše je komplikovanější než by se mohlo zdát a nejde zdaleka ani tolik o postavení či majetek nebo věkový rozdíl. Pan Rochester skrývá tajemství, které postupně odkrývá a způsobí pohromu, která ovlivní životy všech.
Milovala jsem to vyobrazení zakázané lásky, milostné rozhovory Jany a Edvarda. Celý ten příběh, jeho postavy, prostředí, jeho malebnost a jedinečnost jsem si zamilovala a četla jsem ho každou volnou chvíli.

JE TO SLABOST A HLOUPOST ŘÍKAT, ŽE BYS NĚCO NESNESLA, KDYŽ TI JE SOUZENO, ŽE TO MUSÍŠ SNÁŠET.

S tím příběhem jsem souznila. Těšila jsem se i do školy, kde všechny přestávky prožiji v dalekém Thornfieldu v mlze lásky, která se nemohla úplně probudit. Usínala jsem a přemýšlela nad příběhem.
Četla jsem ho týden a teď je mi líto, že už skončil.
Jana Eyrová zůstane už napořád jednou z mých nejoblíbenějších ženských postav. Po celý příběh jsem ji obdivovala a v duchu s ní rozmlouvala a radila jí. Ne vždy mne poslechla. :)
Dala mi naději a odvahu.

JE PRAVDA, ŽE KRÁSU VIDÍ TEN, KDO JI CHCE VIDĚT.

Nebudete se chtít z románu vynořit a vnímat to všechno kolem nás, co není ani zdaleka tak nádherné, jako samotný Thornfield nebo city hlavních postav.

POCÍTILA JSEM PRUDKOU ROZKOŠ, JAK JSEM SE NA NĚHO DÍVALA - ÚŽASNOU, ALE BOLESTNOU ROZKOŠ, RYZÍ JAKO ZLATO, ALE TRÝZNIVOU JAKO OSTRÝ OCELOVÝ HROT - ASI TAKOVOU, JAKOU POCÍTÍ ČLOVĚK ZMÍRAJÍCÍ ŽÍZNÍ, KDYŽ SE PŘIPLAZÍ KE STUDÁNCE, ALE VÍ, ŽE JE OTRÁVENÁ, A PŘECE SE NAD NÍ SKLONÍ A HLTÁ TY BOŽSKÉ DOUŠKY.

Příběh končí šťastně, ale pořád tam je ta hrozba, která vychází z povah hrdinů, že se vše zhroutí a nastane zkáza. Štěstí, kterým je protkaný konec, však neprožije snad žádný z nás. A pokud někomu je souzeno prožívat takovouhle bezpodmínečnou lásku, tak získal tu nejvyšší cenu této planety.

CIT NEKOŘENĚNÝ SOUDNOSTÍ JE MDLÝ NÁPOJ, ALE SOUDNOST NEMÍRNĚNÁ CITEM JE HOŘKÉ A DRSNÉ SOUSTO, KTERÉ ČLOVĚKU UVÍZNE V KRKU.

Ať se teď rozhodnu pro jakoukoli knihu ke čtení, tak vím, že budu nejspíše trpět u stylu psaní. Po Bronteové se mi bude zdát, že jsme zapomněli, jak vyjádřit opravdu opravdově a upřímně to, co chceme vyjádřit, jak cítíme, že to chceme vyjádřit. Možná sáhnu po Rutě Sepetysové nebo Rowan Colemanové. Ty se mi vždy líbili. Ale dám si den pauzu od čtení, abych vstřebala ten nádherný konec, který jsem hlavním hrdinům tolik přála. Dlouho jsem si žádnou knihu takhle neužila.

KÉŽ BY SES NIKDY, TAK JAKO JÁ, NEDĚSIL, ŽE SE STANEŠ NÁSTROJEM ZLA PROTI TOMU, KOHO Z CELÉHO SRDCE MILUJEŠ.

Příběh byl mnohokrát zfilmován a já bych se na nějakou jeho podobu ráda podívala, ale v tom nepřeberném množství nevím, který z nich je nejkvalitnější. Pokud někdo z vás viděl Janu Eyrovou na plátně a líbila se vám, tak mi prosím napište rok zfilmování. Já se na to pak podívám. I když nemám ráda filmy podle knih, tak myslím, že tohle by nemusela být tragédie, ale krásné zpracování.

NAŠE LÍBÁNKY BUDOU TRVAT CELÝ NÁŠ ŽIVOT.

Knihu doporučuji všem milovníkům klasické literatury, ale ty ji už mají bezesporu dávno přečtenou. Je to kniha všech romantiků, kteří fandí pravým láskám. Je to úžasný historický román. Je to nesmrtelný příběh. A já jsem šťastná, že ho znám, že jsem ho mohla prožít...

VÍM, CO TO JE, ŽÍT JEN PRO ČLOVĚKA A S ČLOVĚKEM, KTERÉHO MILUJI NADE VŠECHNO OSTATNÍ TADY NA ZEMI. ŽÁDNÁ ŽENA NA SVĚTĚ NEBYLA SVÉMU MUŽI NIKDY TAK BLÍZKÁ, JAKO JSEM JÁ, NIKDY NEBYLA NATOLIK KOSTÍ Z JEHO KOSTI A TĚLEM Z JEHO TĚLA. NIKDY NÁM NEPŘESTANOU V PRSOU BÍT NAŠE SRDCE V DOKONALÉM SOULADU - PROTO JSME STÁLE POSPOLU.


Pět dní - Julie Lawson Timmerová

13. května 2017 v 19:04 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Pět dní

Originální název: Five Days Left
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Fortuna Libri
Počet stran: 368
Vazba knihy: Vázaná


Anotace: Strhující příběh o lásce, přátelství, odpovědnosti, odvaze, o síle vzepřít se ranám osudu.
Zbývá pět dní - pět dní do fatálního rozhodnutí, jež ukončí utrpení hlavní hrdinky, ale ovlivní i život její rodiny a přátel. Sebevědomá, ctižádostivá právnička Mara jednoho dne zjistí, že trpí nevyléčitelnou Huntingtonovou chorobou, která postupně ničí nejen její tělesnou schránku, chování a vzhled, ale především její intelektuální schopnosti. Dá si slib, že vydrží do chvíle, kdy už nebude moci žít důstojně a stane se pro svou dceru a manžela i pro rodiče nesnesitelnou přítěží. Není to snadné rozhodnutí, ale Mara je odhodlaná slib dodržet a na osudovou chvíli se systematicky připravuje.
Na internetu se virtuálně sblíží se Scottem. I on stojí před bodem zlomu. I jemu nemilosrdně běží čas a blíží se chvíle, kdy se bude muset rozloučit s chlapcem, o nějž se společně se svou ženou staral, když si chlapcova matka odpykávala trest ve vězení.


Můj názor: Tak tohle byla tedy kniha. Měla jsem ji v knihovničce už pěkně dlouhou dobu, ale pořád jsem na ni neměla patřičnou chuť. Lidé, kteří četli knihu Než jsem tě poznala ji hodně doporučovali a tak jsem si ji půjčila.
Ze začátku mne kniha automaticky chytla. Příjemný styl psaní, zajímaví hrdinové, od začátku jste v napětí... Nejvíce se mi líbil námět, který, jak jsem později zjistila, šel možná trochu lépe zpracovat.
Jedná se o knihu, ve které jsou dva hlavní hrdinové, kteří se ale za celou dobu příběhu nepotkají, píší si jen přes chatovací fórum. Na jedné straně je žena: úspěšná právnička, která má nádherného muže a adoptovanou pětiletou dcerku. Trpí Huntingtnovou chorobou a chystá se spáchat sebevraždu. Na druhé straně muž: basketbalový trenér a učitel, který se svou krásnou ženou očekává své první dítě a mezitím s ní má v pěstounské péči osmiletého chlapce, který se však brzy vrátí ke své matce vracející se z vězení.
Pro ni zbývá pět dní do konce života, pro něj pět dní, než bude muset navždy opustit kluka, o kterého se rok staral, a kterého začal považovat za vlastního syna.

PATŘÍ SNAD MEZI DOVEDNOSTI NEZBYTNÉ PRO MATEŘSTVÍ KOORDINOVANÝ POHYB? NEBO JE TO LÁSKA - TOLIK LÁSKY, ABY SE ČLOVĚK DOKÁZAL VZDÁT ŠANCE UTÉCT, A MOHL TEDY BÝT SE SVÝM DÍTĚTEM, A TO ZA JAKÝCHKOLIV PODMÍNEK?

Příběh je to velmi bolestný pro obě strany. Bavilo mě téma pěstounství, které se řešilo u Scotta, ale ještě mnohem více mne nadchnul nápad psát o Huntingtnově chorobě, která se objevila u Mary. Četla jsem o ní něco málo v časopisech a zděsila jsem se, jak je ta nemoc strašná, děsivá, jak vás pomaloučku dokáže úplně zdevastovat. Je dobře, že se píše i o něčem jiném než o rakovině a alzheimerovi.
Přesto, že téma a hrdinové byli zajímaví a obohacující, objevovala se v knize hluchá, nudná a zbytečná místa, které se dala využít lépe nebo měla být odstraněna. Jsem však ráda, že jsem knihu dočetla, protože jsem na konci tak šíleně brečela, že to se nestalo ani u knihy Než jsem tě poznala. Neumím si představit tu bolest všech hrdinů a nedokážu popsat ani to štěstí, kteří někteří měli.
Je to krásná kniha, která rozhodně zaslouží naši pozornost. Je dobré věnovat tomuto příběhu své myšlenky...


Svět malé January - Michael Schofield

7. května 2017 v 16:57 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Svět malé January

Originální název: January First, A Childs Descent into Madness and Her Fathers Struggle to Save Her
Žánr: Román
Nakladatelství: Triton
Rok vydání: 2014
Počet stran: 296
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Skutečný příběh-----------


Anotace: Svět malé January je strhující, podmanivý a bolestný příběh o tom, jak se otec snaží pomoci své malé dceři najít místo v tomto světě navzdory její vážné duševní nemoci. Michael Schofield nás nechává nahlédnout do mysli dítěte, jež žije po většinu svého života v jiném světě se svými "kamarády", kteří existují jen v jeho hlavě. Janiin otec nás s sebou bere na cestu, která začíná jeho přesvědčením, že Jani je jen nedoceněný génius, a pokračuje přes pochopení, že něco skutečně není v pořádku, až po konečnou diagnózu schizofrenie. Michael a jeho žena se ale nevzdávají. Jejich oddanost a vytrvalost mohou být inspirací pro všechny. Janiin příběh velice ocení především rodiny s dětmi, jež trpí nějakou duševní chorobou - a vlastně všechny rodiny, které mají s dětmi jakékoli problémy. Kniha končí celkem optimisticky - Jani je lépe, ale my cítíme, že její boj nikdy neskončí.


Můj názor: Příběh šíleného osudu jedné zdánlivě obyčejné rodiny. Rodiny, do které se dostala duševní nemoc, která postihla bezbranný mozek malé Janni. Holčičky trpící halucinacemi a nezvladatelnými agresivními záchvaty.
Kniha vám dopodrobna ukáže život s nejhorší duševní poruchou na světě. Alespoň tak se o schizofrenii mluví v knize. Budete neskutečně obdivovat celou rodinu, která toho musela vytrpět tolik a vidět toho tolik, prožít si tolik emocí, které snad ani nejsou pojmenované, že se divíte, že ještě dokážou mezi tím vším najít vděk a naději.
Ztratili čas na sebe, málem se vytratila i partnerská láska, hrozilo nebezpečí smrti nejmladšímu členovi rodiny, přišla doba, kdy se otec rodiny pokusil zabít, ale oni tohle všechno vydrželi a podařilo se jim dojít do bodu, kdy je Janni dobře, lépe, dokáže normálně fungovat, chodit mezi lidi, studovat, ale její životní boj nikdy nezmizí. Bojuje stále a svých halucinací se nikdy nezbaví...

SCHIZOFRENIE JE V NĚČEM PODOBNÁ RAKOVINĚ. NEMŮŽETE SE TOTIŽ SPOLEHNOUT, ŽE JEDNOHO DNE ÚPLNĚ ZMIZÍ.

Janni je výjimečným dítětem postiženém právě touto nemocí. Schizofrenie se zrovna neprojevuje u dětí. Janni ji měla nejspíše od narození, ale diagnostikována jí byla až v šesti letech jejího života, tedy po neuvěřitelném utrpení, kterým si ty roky procházela.
Kniha nám chce ukázat nejen život rodiny, ve kterém figuruje dítě s duševní nemocí, ale také upozorňuje na to, jak jsou lidé trpící duševními poruchami vnímány společností a jaké psychiatrické péče se jim dostává. Zde se nahlíží samozřejmě na americký zdravotnický systém v letech 2006 až zhruba 2010.
Je to výjimečná kniha, která dokáže pomoci rodinám s podobnými osudy. Myslím, že dává naději.

TVOJE NEMOC NEJSI TY.

Janni je hrdinkou knihy, hrdinkou rodiny, ale i hrdinkou, která dokáže obstát a neztratit se v reálném světě, ale i v tom jejím "imaginárním". Je to dívenka, která má kolem sebe spoustu imaginárních přátel, kteří ji ovládají, ona se jich však nebojí. Nařizují ji, aby mlátila lidi kolem sebe, i ty, které miluje. Prošla si těmi nejotřesnějšími zařízeními pro psychicky labilní osoby, v šesti letech se dvakrát pokusila o sebevraždu...
Lidi v knize nemůžete soudit, nemůžete k nim vyslat žádné negativní myšlenky, neboť to nejsou fiktivní hrdinové, ale reálné osoby a prošly si takovými situacemi, o kterých nikdo z nás nemůže tvrdit, že ví, jak by se v nich zachoval.
Nemůžeme se divit absolutnímu zhroucení Janniina otce na konci knihy, které ho málem stálo život, protože to, co si vytrpěl nelze popsat slovy, neboť ani emoce, které prožil nejsou pojmenovatelné. V životech těchto lidí se druží láska s nenávistí...

SCHIZOFRENIE NENÍ ROZSUDKEM SMRTI. JE TO CHOROBA, KTERÁ SE DÁ A MUSÍ ZVLÁDNOUT. JE TO ALE TAKÉ SOUČÁST BOHATÉHO SPEKTRA LIDSKOSTI.
CHCI, ABY JANI CELÉ TO SPEKTRUM VIDĚLA. I JÁ HO CHCI VIDĚT. PROTO JSEM NAPSAL TUTO KNIHU.

Život těchto lidí stále pokračuje.
Autor nás nechal nahlédnout do dvou let jejich rodinného života a popsal to vše bravurně, emotivně, až vás to drásalo. Ty dva roky byli nejtěžšími, kterými si prošly. Strach o to, že jejich dcera zabije svého malinkého bratříčka, strach o to, že se jim zabije sama..., děsivé pobyty na odděleních psychiatrie trvajících měsíce, při kterých jejich dítě trpí ve světě, který oni sami nikdy neobjeví. Strach z budoucnosti. Bezmoc, protože nemohou pomoci od úzkostí své dcery.
Kniha je krásně napsána, ale to co v ní objevíte se vám bude vracet a bude se to bránit veškerému vašemu pochopení.

JEJÍ MYSL JE STARŠÍ NEŽ JEJÍ TĚLO.