Červenec 2017

Dívka ve vlaku - Paula Hawkins

30. července 2017 v 13:47 | Anna 13 |  Thrillery
Dívka ve vlaku

Originální název: The Girl on the Train
Žánr: Detektivka, Thriller
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 328
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Ocenění: VítězGoodReads Choice Awards 2015 (kategorie Best Mystery a Thriller)

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Neznáte ji. Ona zná vás.
Den co den Rachel dojíždí ranním vlakem do Londýna a po cestě si prohlíží útulné předměstské domky. Když vlak na chvíli zastaví u návěstidla, pravidelně se jí naskýtá letmý pohled do soukromí jednoho mladého páru. Postupem času Rachel začíná mít pocit, že ty dva zná. Představuje si, že je zná. Dá jim dokonce jména: Jason a Jess.
Jednoho dne však Rachel letmo zahlédne něco, co ji šokuje. Stačí pouhá minuta, než se dá vlak zase do pohybu, a náhle je všechno jinak... Krátce nato se Rachel z novin dozví, že se její "Jess" pohřešuje, a i když si není jistá, zda tím nenadělá více škody než užitku, rozhodne se obrátit na policii. A ačkoli by se jí nic z toho zdánlivě nemělo týkat, stále více a více se zaplétá do příběhu, ve kterém je těžké věřit i sám sobě, natožpak ostatním, a jenž nakonec obrátí život naruby úplně všem...


Můj názor: Tohle je kniha s doslova "nespolehlivým" vyprávěním...
Knize vládne nejistota, protože hlavní vypravěčkou příběhu je alkoholička, která neustále nasává a pak si na nic nevzpomíná. A když už si na něco vzpomene, pořád není jisté, jestli ty obrazy v hlavě nemá zkreslené či vymyšlené. Takže i když se objeví důkaz, vzpomínka, která by obrátila vše naruby, pořád nic není jisté... Rachel Watsonová je velmi nespolehlivou svědkyní, která nevěří ani sama sobě. Tato hrdinka vás bude vytáčet, protože vás budou deptat její snaživé pokusy odhalit to, co se stalo sobotního večera, kdy zmizí mladá žena. Budete vědět, že je do toho zapletená, ale nemáte žádná vodítka. Nakonec si tuto postavu zamilujete, protože to ona dává knize to, proč s ní zůstáváte dlouho do noci a nemůžete se odtrhnout.
Knihu šíleně moc doporučuji všem nadšencům detektivek a thrillerů. A všem co si zamilovali Zmizelou. Ne nadarmo je k ní Dívka ve vlaku přirovnávána. Obě dvě vás drží v pozoru a nepustí vás, obě se zabývají partnerskými a především manželskými vztahy, obě vyústí v něco nepředstavitelného a z obojích vás neuvěřitelně mrazí. Miluju obě dvě na stejné úrovni.

KDO ŘEKL, ŽE ŘÍDIT SE VLASTNÍM SRDCEM JE DOBRÉ? JE TO ČIRÝ EGOISMUS, SOBECTVÍ, KTERÉ VÍTĚZÍ NADE VŠÍM.

Této knize vládne úžasná atmosféra a pokud jezdíte vlakem, tak vám rozhodně radím, abyste si knihu vzali s sebou. Tím se vám tento famózní literární zážitek zintenzivní. Z knihy mrazí...
Nejvíce se mi líbí její postupná naléhavost, důležitost, ta vystupňovaná gradace. Nejdřív se v tom vlaku jen tak kodrcáte, občas se zastavíte, pak se rozjedete, zrychlujete a nakonec se nemůžete zastavit. Samým napětím se neodvážíte zabrzdit. A pokud dáváte přednost psychologickým románům, tak se vám tato kniha bude líbit, i když zrovna nečtete thrillery. Autorka mi svým nádherným psychologickým popisem připomíná Picoultovou, která se umí na svých postavách, také takto vyřádit... Kniha má smysl, není to bezduchá detektivka. Věřte, že vás bude bavit.
Co se týče zfilmované verze příběhu, tak vám k ní nemohu nic napsat, protože jsem ji neviděla a ani ji nezkouknu. Emily Blunt, která hraje naši pomatenou Rachel, mám ráda, ale do této role se mi moc nehodí. Kniha na mne zapůsobila tak, že se nenechám o tento až vizuální zážitek v mé hlavě připravit.
Určitě si ji ještě někdy přečtu a jsem nadšená. Označení bestseller má oprávněné. Knihou roku 2015 se stala díky své nenapravitelné hrdince, atmosféře, která vás dusí a vlaku, kterým dojedete až na samotný konec, ale nebudete chtít vystoupit...

OBČAS SE MI NIKAM NECHCE, ZDÁ SE MI, ŽE KDYŽ NEBUDU MUSET V ŽIVOTĚ VYSTRČIT NOS Z DOMU, BUDU NEJŠŤASTNĚJŠÍ ČLOVĚK NA SVĚTĚ.


Tři přání - Liane Moriarty

28. července 2017 v 16:50 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Tři přání

Originální název: Three Wishes
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 368
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Říká se "do třetice všeho dobrého a zlého" a pro Kettlovy sestry to platí trojnásob - jsou totiž trojčata. Rozumná Lyn se pokouší ustát roli vzorné matky, starostlivé manželky a úspěšné podnikatelky, aniž by při tom přišla o rozum. Její zdánlivě méně úspěšná sestra Cat, pracující v oddělení marketingu, se snaží nepřijít o vysněné dítě a o manžela, jakého jí každá závidí, a "chudák" Gemma ani nemá co ztratit, neboť střídá příležitostné práce, bydlení i muže.
Přestože jsou na pohled stejné, rozdílnější být Kettlovy sestry v jádru snad ani nemůžou a trápí se naprosto odlišnými věcmi. A i když se znají doslova odjakživa a jsou si tak blízké, že by jedna za druhou položily ruku do ohně, najdou se chvíle, kdy si šíleně lezou na nervy. Jenže pak jsou tu také chvíle, kdy jsou si tak podobné, že dvě z nich zatouží po tomtéž. Dokud byly ještě malé a jednalo se o hračky, končilo to obyčejným brekem, případně štípancem. Jenomže teď může jít o daleko víc...
A tak je hádka na společné oslavě jejich třiatřicátých narozenin tak bouřlivá, že se o ní mluví po celém Sydney a vzduchem při ní létají vidličky. Co když se totiž předmětem sporu stane muž, nebo dokonce dítě? Je sesterská náklonnost silnější než mateřský pud nebo láska k manželovi?


Můj názor: Myslíte si, že víte jak to dopadne... a ono to pak skončí všechno úplně jinak.
Liane Moriarty je mou oblíbenou spisovatelkou, která se ve svých románech věnuje především ženám a dokáže je popsat tak úchvatně a zábavně, že vás její příběhy baví natolik, že se od nich prostě neodtrhnete. I když některé situace v nich jsou jako vystřižené ze sitcomů a ubohých telenovel, vám to nevadí, protože zde je to podáno tak lidsky, že ji i přehnané situace odpustíte. Liane je famozní vypravěčka, která toho má v rukávu ještě asi hodně.
Všechny její romány, které jsem doposud četla jsou na začátcích obtížné. I když je tam spoustu postav a vy tomu všemu ze začátku moc dobře nerozumíte, tak s četbou nepřestávejte. Za chvíli vám vše bude dávat smysl. Rozjezdy jejích knih se tedy rozjíždí poněkud pomalu, ale rozhodně ne nezáživně.
Její postavy mají šmrnc a autorka s nimi řeší v podstatě závažné ženské otázky a problémy. Její knihy nepatří do červené knihovny, nejsou přeslazené ani moc humorné. V této knize pojednává o nevěře, potratu i domácím násilí.
Jelikož jsem četla Sedmilhářky, které u ní řadím na první místo, a které jsou vůbec jejím nejúspěšnějším románem, tak tato kniha tolik neoslnila. To ale neznamená, že zklamala. Četla jsem o ní, že je nejslabší, ale mě se líbila a zabavila mne na tři večery. Určitě by si zasloužila trochu více chvály.
Jinak od autorky doporučuji již zmíněné Sedmilhářky, které si prostě musíte přečíst, protože jsou bombastické. Určitě nosí právem označení Světový bestseller a podle mě je to jeden z nejlepších románů pro ženy dnešní doby. Také jsem si zamilovala knihy Manželovo tajemství či Na co Alice zapomněla. Ty mají také hluboký potenciál. A ještě jedno: nepustí vás.
Takže Tři přání, byť trochu slabší oproti jiným Moriartovkám, se líbily a těším se na knížku Poslední výročí, která je zatím posledním jejím titulem vydaným u nás.


Někdy prostě prší - Michel Faber

22. července 2017 v 12:45 | Anna 13 |  Povídky
Někdy prostě prší

Originální název: Some Rain Must Fall
Žánr: Povídky
Rok vydání: 2011
Nakladatelství: Kniha Zlín
Počet stran: 256
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Cesty do literatury bývají někdy trnité, ale u Michela Fabera tomu tak nebylo. Stačilo mu psát si dvacet let do šuplíku, učit se řemesko a nakonec se nechat svou ženou přesvědčit, že už by nemusel psát jen pro sebe. Povídkou Někdy prostě prší na první pokus vyhrál soutěž Iana St Jamese a téhož roku triumfoval povídkou Ryby v Macallanově ceně. Nadějného autora si záhy povšimlo edinburské nakladatelství Canongate a roku 1998 mu vydalo stejnojmennou sbírku povídek Někdy prostě prší, za niž obdržel Cenu ondřejského kříže za nejlepší prvotinu.
Ve své první povídkové sbírce prokázal Michel Faber výjimečně živou fantazii, lásku k jazyku i podivuhodnou všestrannost. Jeho povídky jsou hravé a zároveň hluboce dojemné, satirické, a přitom upřímně lidské. Setkáváme se v nich s Bohem, který najde Zemi na skládce, s láskou v sexshopu i s rybami, které plují ve vzduchu a číhají v uličkách. Michel Faber bývá přirovnáván k Ianu McEwanovi či Roaldu Dahlovi, ale už touto první sbírkou dokázal, že je to spisovatel naprosto originální.


Můj názor: Proč já mu dávám pořád šanci?
Tak zaprvé možná proto, že vím, že umí psát a že jeho fantazie dokáže vyplodit velmi zajímavé náměty, které on pak ale dle mého názoru nezvládá zpracovat tak, aby nadchnul. Nevytváří kolísavé obraty v ději, netají se vám dech, nic, vůbec nic vás nepopohání v četbě dopředu. Tyto povídky byly lepší než samotný román Evangelium ohně, ale nebyli nic moc. Když vás totiž ta povídka najednou začne opravdu bavit, tak prostě skončí. Když se vleče a vás neuvěřitelně nudí, tak máte před sebou ještě dvacet stránek. Silně mě zaujaly asi tři povídky, které ale brzy skončili. U některých povídek, ale opravdu nevím proč vůbec jsou. Nenašla jsem v nich smysl, pointu, nebyly ani zábavné. Nic. Myslím, že autora nechápu. Není to autor pro mě.

LIDI UŽ SI NEDOKÁŽOU PŘEDSTAVIT, ŽE BY NĚKDO MOHL MÍT NADĚJE PŘESAHUJÍCÍ JEHO VLASTNÍ ŽIVOT.

Kdo jste četl Kvítek karmínový a bílý, tak mi prosím napište co si o té knize myslíte. Ta mě zajímá ze všech nejvíce, ale po třetím zklamání s tímto autorem nevím, jestli se do jeho dalších 900set stránek pouštět.
Dám si od něj, ale pěkně dlouhou pauzu, protože jestli něco umí, tak mě akorát unudit k smrti.



Tragický příběh dánského prince Hamleta - William Shakespeare

19. července 2017 v 20:12 | Anna 13 |  Literární klasika
Tragický příběh dánského prince Hamleta

Originální název: The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark
Žánr: Divadelní hra
Rok vydání: 1959
Nakladatelství: Československý spisovatel
Počet stran: 270
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Výpravné vydání klasické tragédie s hlubokou psychologií prince Hamleta, zklamaného lidmi i světem. Hra má niterné vztahy k osobnosti i tvorbě autorově, neboť znamená obrat k pesimismu. Kniha je ilustrována cyklem meditativních kreseb Josefa Šímy.


Můj názor: Hamleta jsem nevolila jako povinnou četbu, ani jsem nijak netoužila po shakespearovském verši, ale chtěla jsem porozumět mé nejoblíbenější literární postavě, která příběh Hamleta miluje. Chtěla jsem vědět proč ho Leonard Peacock tak zbožňuje, proč se v něm vidí... A pochopila jsem ho.

TY, SRDCE, KŘIČ, PROTOŽE MOJE ÚSTA MUSÍ MLČET.

Nedávno jsem četla Romea a Julii, ale nebudu tu tyto dvě tragédie srovnávat. Nemohu říci, která se mi líbila více, protože obě dvě mě nějak obohatily a huboce zaujaly. I když příběh lásky odehrávající ve Veroně asi možná o krůček vede. Ale spíše se Hamlet nehodil pro dnešní den, protože jsem nebyla v tom správném psychickém rozpoložení. Proto jsem ten příběh do sebe tolik "nenasála" a nenechala ho, aby na mne tak zapůsobil.
Ale už vím, kdo je Hamlet, proč je to mezi literárními postavami takový hrdina a proč tuto nesmrtelnou knihu uznává tolik lidí.

VŠEMU DÁVÁ VLASTNOSTI TEPRVE NAŠE MYŠLENÍ.

Knihu nesoucí si tolik filosofie bych doporučila všem, pro která takováhle díla nestárnou.
Četla jsem, že Gillian Flynnová (autorka Zmizelé) se chystá přepsat Hamleta do modernější podoby. Opravdu nevím, co si o tomto nápadu myslet, spíš mě to děsí. Vážně chceme měnit/přetvářet Shakespeara? Proč? Bojíme se, že by jeho díla mohli zaniknout? Nechci kritizovat předem něco, co ještě nespatřilo světlo světa, ale spíše se mi ten nápad nelíbí. Ale kdo ví, co z pera mistryně thrilleru vzejde...

ACH ANO, VÍME SNAD, CO JSME, ALE NEVÍME, CO SE Z NÁS MŮŽE STÁT...


Já, Mattoni - Legenda o prodavači vody - Petr Zikmund

18. července 2017 v 11:45 | Anna 13 |  Historické romány
Já, Mattoni - Legenda o prodavači vody

Žánr: Historický román
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Česká televize
Počet stran: 456
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Na motivy skutečných událostí-----------

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Heinrich Mattoni dokázal ve své době nepředstavitelné - díky až pošetilé touze po úspěchu, vášnivé dravosti a geniálnímu, byť spíše intuitivnímu obchodnímu duchu to dotáhl z malého chudého úředníka na velkopodnikatele, jehož jméno dodnes vyslovuje přinejmenším polovina Evropy.
Kniha ovšem není popisem podnikání v druhé polovině 19. století. Není ani biografií raného kapitalisty a charismatického bouřliváka v jedné osobě, i když obsahuje reálné prvky ze života skutečných postav. Je to sága o dramatických rodinných zvratech ve vzrušující době soumraku Rakousko-uherské říše a nástupu nového řádu. Je to legenda o vnitřní síle a až bezbřehé odvaze, ale také o náhodě a zejména o vztazích, v nichž často platí, že od lásky může být jen krůček k nenávisti.


Můj názor: Když se minulý podzim ocitl na obrazovkách České televize nový seriál Já, Mattoni, tak jsem se každý pátek těšila na jeho premiéru. Zamilovala jsem se do celého příběhu. Líbily se mi herci, kostými, výprava, scénář... David Švehlík se na roli vládního rady von Mattoni strašně hodil a skvělé výkony podaly i například Taťjana Medvecká, Aňa Geislerová nebo Alois Švehlík. Tento nádherný seriál jsem si vychutnávala plnými doušky a těšila se, až si celou tu jízdu zopakuji prostřednictvím knihy, kterou jsem si zamluvila v knihovně.

NA LODI SE ŽIJE JINAK. RYCHLEJI! DNY MAJÍ SÍLU TÝDNŮ A NOCI MĚSÍCŮ! SLOVA TU ZNAMENAJÍ MNOHEM VÍC!

Co mne na knize i seriálu zaráží je, že vlastně ten příběh není pravdivý, i když se jedná o skutečné postavy. Některé prvky by odpovídali pravdě, ale většina je jen výmysl. Když si však odmyslím tuhle celkem podstatnou výtku, tak se mi příběh strašně líbí. Miluju na něm ty rodinné zvraty, Mattoniho příběhy lásky i problémy s jeho dětmi. Nevěnuje se převážná část způsobům jeho podnikání, i když i o něm se ledacso dozvíte, ale právě jeho vztahům. Navíc z období, které vás očaruje...

ŽÁDNOU KNIHOVNU NA SVĚTĚ NEMŮŽETE PŘEČÍST ÚPLNĚ CELOU, VŽDYCKY ZBÝVAJÍ NĚJAKÉ NEPŘEČTENÉ KNIHY.

Myslela jsem si, že knihu možná odložím, jelikož je psaná PODLE seriálu, ale velice překvapila. Od první kapitoly jsem věděla, že v tomhle se tedy vyžiji, že tohle bude příjemný a vzrušující čtenářský zážitek. Poklona Petru Zikmundovi, jak příběh napsal. Líbila se mi forma i styl. Krásné čtivo. Příjemně jsem si tak tedy zopakovala ten příběh z podzimních večerů. Sice jsem si téměř vše pamatovala, ale nebylo to na škodu. Nechala jsem se unášet...

ČÍM ŽIVOT ČLOVĚKA OPRAVDU JE, LEGENDOU, NEBO PRAVDOU?

Pokud by někoho napadlo číst knihu aniž by viděl seriál, tak mu to zcela doporučuji, protože je to kvalitní až melancholické dílo a seriál si klidně můžete pustit až po přečtení. Kdybych seriál neznala, tak by mne kniha dokázala překvapovat v každé kapitole, tedy o zvraty není nouze.
Doporučuji všem nadšencům historie, ale mějte na paměti, že tohle je vymyšlený život Heinricha Mattoniho, ten skutečný možná nebyl románově ideální. Nevím. Nebo se o něm nic moc neví.
Já jsem nadšená, literárně vyžitá, prostě spokojená. Líbilo se mi to. Možná si zopakuji i seriálovou jízdu, protože Mattoni je postavou tak komplikovanou, že ho budete chvílemi nenávidět, chvílemi milovat, obdivovat i proklínat... Ale jedno je jisté...

...UŽ NEBUDE DRUHÝ MATTONI.


Copatá máma - Barbora Bečvářová

15. července 2017 v 16:39 | Anna 13 |  Pro mládež
Copatá máma

Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 264
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Inspirováno skutečnou událostí-----------


Anotace: Lucii je devatenáct, má pár měsíců před maturitou a spoustu plánů do budoucna. Co mezi nimi určitě není, je plán otěhotnět. A přesně to se stane. Po počáteční nejistotě se rozhodne dítě si nechat, i když vyrovnat se s tím, že z ní bude máma, není vůbec snadné.
Lucie se mění z potřeštěné středoškolačky v dospělou ženu a zároveň musí vyřešit vztah k Tomášovi, své dlouholeté a donedávna platonické lásce, se kterým miminko čeká. Dokáže jejich čerstvé a neprověřené zamilování zvládnout takovou zkoušku? K tomu se ještě přidává komplikovaný vztah k rodičům a spousta starostí o budoucnost...
Čtivý a poutavě napsaný příběh byl částečně inspirován autorčinou zkušeností s neplánovaným těhotenstvím v posledním ročníku střední školy.


Můj názor: Tak tohle byla další oddechovka z oddělení dívčích románků. Nepřekvapila, neurazila, ale ani nenadchla. Je to taková průměrná knížka zamířená na věkovou skupinu 13, 14, 15 let a pro ne moc zdatné čtenáře. Příběh je velmi jednoduchý, ale pěkně podaný, ze kterého vyplývá nejedno ponaučení a u kterého si odpočinete.

PROČ SE ROZMNOŽOVÁNÍM V BIOLOGII KONČÍ, MÍSTO ABY SE JÍM ZAČÍNALO? UČITELKA PAK NESTÍHÁ, SKONČÍ U VYLUČOVACÍ SOUTAVY A ČLOVĚK ANI NEVÍ, CO MU TO ROSTE V DĚLOZE.

Zvědavá jsem na knihu byla především kvůli nové české autorce, která byla zařazena mezi YA (Young Adult) literaturu, což je u našich autorů celkem pocta. Popravdě nevím, jestli si zaslouží být mezi spisovatelskými hvězdami v podobě Johna Greena, Davida Levithana, Colleen Hooverové nebo Jennifer Nivenové. Ale rozhodně píše milým stylem, který je, jak jsem již psala, určený mladším.
Také mě kniha zaujala námětem, jelikož zbožňuji vše, co se točí kolem těhotenství, porodů a miminek. Knížka mě bavila. Ale vadilo mi, že je tam vše servírované způsobem, u kterého se nemusí přemýšlet. Autorka stvořila hrdinku, která mne překvapila svou zodpovědností a citem.
Příběh se mi líbil. Ale tohle již není literatura pro mne. Jednou za čas ano, ale číst jen tohle, tak jsem jako čtenář strašně plochá a jednoduchá.
Buďme při výběru knih nároční...

NAJEDNOU MĚ ZAPLAVILA TOUHA ZŮSTAT TĚHOTNÁ NAVĚKY. CHRÁNIT TO MALÉ STVOŘENÍ SVÝM TĚLEM A NEPOUŠTĚT HO VEN, DO SVĚTA, KDE SE KAŽDÝ STARÁ JEN SÁM O SEBE A TÁTOVÉ BEZ ROZLOUČENÍ UMÍRAJÍ.


Okamžik všeho - Shelly Kingová

13. července 2017 v 18:43 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Okamžik všeho

Originální název: The Moment of Everything
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Host
Počet stran: 312
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Nezaměstnaná IT specialistka, krachující antikvariát, stará kniha a láska dvou lidí, kteří se nikdy osobně nesetkali...
Život Maggie Duprésové je vzhůru nohama. Propustili ji z firmy v Silicon Valley a ona je teď nedobrovolně vyřazena z výplatní listiny. Podle své matky selhala, protože se neprovdala, a navíc je bez práce. Před problémy se ukrývá ve Vážce, antikvariátě, který je na tom podobně jako ona. Jednou se Maggie dostane do ruky starý potrhaný výtisk Milence lady Chatterleyové, a když ho otevře, najde v něm vepsané vášnivé vzkazy dvou lidí, kteří se nikdy osobně nesetkali. Maggie zjistí, že jejich milostná konverzace neprobíhala v minulosti, jak se původně domnívala, ale že je zcela současná a ona ji přerušila. Zapojí tedy všechny své schopnosti geeka a rozhodne se dát ony dva čtenáře dohromady a zachránit krachující antikvariát. Toto předsevzetí má nečekané následky: všechno, co dosud pokládala za podstatné, se převrátí a Maggie zjistí, kým skutečně je.


Můj názor: Mám chuť knihu hned popadnout a přečíst si ji znovu...

LÁSKA NÁM OBJEVÍ TO, CO NEVÍME, ŽE CHCEME.

Vždycky jsem milovala knihy o knihách. Kde knihy mají hlavní role, kde se vše točí kolem nich a lidé je doplňují.
Tohle je excelentní kniha, která vypráví o významu literatury v dnešním světě, o lásce ke knížkám. O MÉ lásce k nim. I o VAŠÍ lásce k nim. Kniha, která se snad bude líbit každému, pro koho knihy znamenají život.

CHTĚL BYCH, ABY SES PRO MĚ STALA NEZBYTNOU.

Chtěla bych upozornit na nevkusnou obálku ke knize. Ten kdo ji navrhoval ji nečetl, anebo neumí četbu vnímat, prožívat. Tohle je velmi romantická kniha, která by zasloužila vzhled ošuntělý, jakoby starý, s nějakou uměleckou fotografií podobající se fiktivnímu antikvariátu. Zasloužila by si více pozornosti, protože pro mne je zcela výjimečnou a udělala mě strašně šťastnou.


STRACH NENÍ SKUTEČNÝ. JE TO JEN POCIT SMÍŠENÝ SE VZPOMÍNKOU. STRACH JE NEBEZPEČNÝ POUZE TEHDY, KDYŽ NÁM BRÁNÍ ZÍSKAT TO, CO CHCEME.

Pokud máte zrovna čtenářskou krizi, narážíte na špatné díla nebo jste dlouho nečetli, tak je tato kniha pro vás tou pravou. I já jsem se teď v poslední době v knihách zklamávala a odkládala je. Já mám vždy, takový divný pocit, když knihu odložím a pak potřebuji nějakou bombu, která mne nakopne a já s ní zůstanu vzhůru do dvou do rána.
No a to se právě stalo s Okamžikem všeho. Je to kniha, která vás upoutá příběhem, ale hlavně ve vás probudí tu ohromnou vášeň k četbě, tu lásku, ty pocity, které jste s knihami zažili a na které nikdy nezapomenete. Prostě si uvědomíte význam knih ve vašem životě...

NIKDY JSME SE NEPOTKALI, A PŘESTO VĚŘÍM, ŽE NEEXISTUJE JEDINÁ ČÁST TEBE, KTEROU BYCH NECHTĚL.

Knihy, ve kterých hrají hlavní roli knihy jsou vlastně těmi nejkouzelnějšími a nejkrásnějšími. Třeba taková Zlodějka knih, příběh, který asi většina z vás zná, zasazený do období druhé světové války. Dívka, která krade knihy a díky knize nepřijde o život. Zachrání ji poutavý příběh před výkřiky bomb. Z druhé světové války také příběh skutečný: Osvětimská knihovnice. O vězenkyni, která díky jejich kouzlu, díky lásce k nim, které propadla, je ochraňovala na místě, které si nikdo z nás neumí představit a riskovala kvůli nim život. A takových příběhů je více: hororové: Právo nálezce a To od Stephena Kinga. Příběhy ze života: Kniha vzpomínek, díky které jsem objevila Janu Eyrovou. Neskutečně upřímně o knihách píše i John Green nebo David Levithan.

KDO BY NECHTĚL TRÁVIT CELÉ DNY V KNIHKUPECTVÍ.

Je potřeba zasazovat knihy do knih.
Je nutné dát jim šanci i jinde a upozorňovat na ně.
Je prospěšné oživovat staré hrdiny a nechat je zasáhnout do osudů nových hrdinů.
Samotná četba je magie.

NEMÁ CENU PŘEMÝŠLET O BUDOUCNOSTI, O TOM, CO MÁ PŘIJÍT. PŘIJDE TO TAK JAKO TAK.

Příběh této knihy působí skutečným dojmem a odehrává se ve starém knihkupectví, spíše antikvariátu. Příběh lásky je velmi nenucený a nehraje hlavní roli. Kniha je tak zvláštní, že se nedá popsat. Nevíte totiž, jestli příběh hlavních hrdinů je podstatnější než celý ten knižní svět. A je to krásné.

S POUŽITÝMI KNIHAMI SE TO MÁ TAK, ŽE SI S SEBOU PŘINÁŠEJÍ SVOU MINULOST. NECHALI JE TU LIDI, KTEŘÍ JE UŽ NECHTĚLI. JSOU JAKO SIROTCI V DICKENSOVÝCH ROMÁNECH. NAŠÍM ÚKOLEM JE OSVOBODIT JE OD JEJICH PŘEDCHOZÍCH ŽIVOTŮ, ABY SE MOHLY DOSTAT K LIDEM, KTEŘÍ JE CHTĚJÍ.

Úplně přesně do detailu jsem si vysnila prostředí knihy. Napůl rušná ulice a naproti sobě dvě knihkupectví. Velká stavba obchodního řetězce typu Luxor, před kterou se to hemží davy a naproti přes silnici antikvariát Vážka, který by potřeboval vzkřísit. Na první pohled ošuňtělý krámek, uvnitř však místo zázraků. Místo knih s minulostí, knih o které bylo s láskou pečováno, knih, které však neměly své místo. Já jsem se do toho místa zamilovala a pokud byste se mně zeptali na mé nejoblíbenější fiktivní místo z knih, už bych neodpověděla Bellina a Edwardova louka, jak jsem to měla před pár dny, ale knihkupectví Vážka, kde nebyla nouze o polibky, překvapení, zklamání, slzy i okamžiky všeho...

- SVOU OBLÍBENOU KNIHU NENAVRHNEŠ KE ČTENÍ V KNIŽNÍM KROUŽKU...
MĚL PRAVDU. SVOU OBLÍBENOU KNIHU BY SI MĚL ČLOVĚK DRŽET V BEZPEČÍ, CHRÁNIT JI PŘED NÁZORY DRUHÝCH, CHOVAT JI VE SVÉM SRDCI ZABALENOU V PAPÍROVÉM UBROUSKU VONÍCÍM PO ŠEŘÍKU NEBO MOŽNÁ V SILNÉ VRSTVĚ BUBLINKOVÉ FÓLIE.

Myslím, že ke knize už není víc co napsat. Je prostě krásná, útulná. A je jedna z mých úplně nejoblíbenějších. Nehleďte na hodnocení uživatelů Databáze knih, ale dejte na svůj pocit. Sundejte z knihy obal, najděte si to nejpohodlnější a nejklidnější místečko a čtěte ji. Poznávejte ji a zamilovávejte se do ní. Objevte svět, ve kterém se chce ocitnout každý čtenář.
A hlavně si tuto knihu pak chraňte před všemi kritiky a uzamkněte ji do svého srdce.

STARÁ LÁSKA, NOVÉ LÁSKY. A S KAŽDOU NOVOU LÁSKOU JSME I MY JINÍ.

Kniha mne přesvědčila i v tom, kým chci být, co chci v životě dělat. Mám sen (mám jich mnoho), který neřestanu snít, a který možná vyjde. Někdy, někde, s někým.

TAKY MILUJETE MUŽE, KTEŘÍ SE VYZNAJÍ V KNIHÁCH?

Fantastická kniha, na jejichž stránkách jsem roztrousila kousíčky svého srdce.
Věty ze stránek, které mne pohladily po duši jste si již přečetli a čtěte je dál. Doufám, že vás přinutí si knihu přečíst. Takovýchto myšlenek je v knize nepřeberně a vás třeba zrovna pohltí nějaká jiná...

TO ČEKÁME NA NAŠE NEJDOKONALEJŠÍ JÁ, NA TO, AŽ SE NÁM ZAHOJÍ VŠECHNY RÁNY, AŽ SE ČAS A VĚDA PŘESKUPÍ A VYMAŽOU TAK NAŠE NEDOSTATKY? COPAK BUDOU NAŠE DUŠE SCHOPNY PROJEVIT VĚTŠÍ VLÍDNOST ČI USPOKOJENÍ, POKUD SI PŘED PRVNÍM SETKÁNÍM DOPŘEJEME VÍCE ČASU? NE, DRUZÍ NÁS NEMILUJÍ PRO NAŠI DOKONALOST. PRÁVĚ NEDOKONALOSTI NÁS ČINÍ HODNÝMI LÁSKY.

Já už mlčím...

NEJDE TO VRÁTIT ZPÁTKY. ROZBITÉ SKLO DO OKENÍHO RÁMU NEVRÁTÍŠ.

...

POKUD BUDEME DOPORUČOVAT KNIHY, KTERÉ MILUJEME, MĚLI BYCHOM LIDI TAKY VAROVAT PŘED KNIHAMI, KTERÉ NENÁVIDÍME.

...

VŽDYCKY JSEM SI MYSLELA, ŽE OKAMŽIK PŘEDTÍM, NEŽ DOSTANEME TO, CO CHCEME, JE MNOHEM LEPŠÍ NEŽ OKAMŽIK, KDY TO OPRAVDU ZÍSKÁME.

...

PŘÍLIŠ MNOHO KNIH, PŘÍLIŠ MÁLO ČASU.

...

O TĚŽKÝCH ČASECH VE SVÉM ŽIVOTĚ JSEM VŽDYCKY PŘEMÝŠLELA, JAKO BY ŠLO O KNIHU.

...

ŽÁDNÁ DOKONALÁ PRÁCE NEBYLA... NEEXISTOVALA DOKONALÁ LÁSKA, A DOKONCE ANI DOKONALÁ KNIHA.

...

KNIHKUPECTVÍ JSOU ROMANTICKÁ STVOŘENÍ. SVEDOU VÁS SVÝM ZBOŽÍM, ALE SVÝMI PROBLÉMY VÁM ZLOMÍ SRDCE. VŠICHNI VELCÍ ČTENÁŘI SNÍ O TOM, ŽE BUDOU VLASTNIT OBCHOD S KNIHAMI. MYSLÍ SI, ŽE TRÁVIT DNY VE SPOLEČNOSTI KNIH BY BYLO VELKÝM NAPLNĚNÍM JEJICH VÁŠNĚ...

...

LIDÉ, KTEŘÍ CHODÍ DO VÁŽKY, KNIHY JENOM NEVLASTNÍ, ONI JE POTŘEBUJÍ, PRAHNOU PO NICH, NEMOHOU BEZ NICH DÝCHAT.

...

KDE JINDE JE LIDSKÁ POVAHA TAK SLABÁ JAKO V KNIHKUPECTVÍ?
(HENRY WARD BEECHER)


Mischling - Affinity Konar

8. července 2017 v 13:54 | Anna 13 |  Historické romány
Mischling

Originální název: Mischling
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 386
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Ocenění: 5. nejlepší kniha roku 2016 (podle Amazon.com)

-----------Inspirováno skutečnými událostmi-----------


Anotace: Staša a Perla jsou sestry, dvojčata. Společně s matkou a dědečkem se v transportu dostanou do Osvětimi a dívky, které jsou si fyzicky velmi podobné, zaujmou nechvalně proslulého Josefa Mengeleho. Hlavní lékař v Březince, přezdívaný Anděl smrti, si v táboře vybudoval lidské zoo...
Sestry mají úplně rozdílné povahy: zatímco Perla je tichá a smutná, stále přemýšlí o minulosti, Staša je veselá a myslí hlavně na budoucnost. Mengeleho zrůdné experimenty se dotknou obou, ale přežijí. Jenže těsně před osvobozením tábora se Perla ztratí. Staša pak putuje zdevastovaným Polskem a snaží se ji za každou cenu najít.
Román je napsaný s nezvyklou lyrickou a psychologickou intenzitou, zajímavý je nejen tím, že o tomto tématu existuje téměř výlučně jen literatura faktu, ale hlavně tím, že příběh je vyprávěn očima mladých dívek. Bezpochyby patří k tomu nejsilnějšímu, co jsme v moderní světové literatuře mohli číst.


Můj názor: Fiktivní příběh děvčátek z Osvětimi vás nejednou rozpláče, ale také pohladí na duši. Jedná se o příběh neutuchající naděje, síle nenávisti, touze po pomstě. Příběh sesterské lásky, která byla krutě znásilněna, avšak nezpopelněna... Příběh se šťastným koncem, který by však nikdo nechtěl zažít...

I KDYŽ NÁSILÍ ŘÁDÍ DÁL, PŘETRVÁVÁ I KRÁSA...

Affinity Konar je prozaickou básnířkou. Tenhle román je jedinečný především jejím pohledem na svět, který daruje svým postavám, které za ni promlouvají. Maluje slovy, používá metafory a alegorie, vykresluje příběh z kterého mrazí i hřeje... Autorka, která mě svým stylem psaní pohltila a předčila i pro mne zdánlivě nepřekonatelnou Bronteovou... Lyrická podoba příběhu překvapí, nadchne, a míří hodně vysoko...

MÁM SNAD NĚJAKÝ DŮVOD, PROČ NETANCOVAT?

I když se jedná o fikci, příběh je složený ze spousty vzpomínek lidí, které hrůzy Osvětimi přežili. Objeví se v něm příběhy, který zná téměř každý, jako například chlapci, dvojčata, které Mengele sešil zády k sobě a oni tak pomalu umírali... Takových příběhů je více... A hlavně poukazuje na zrůdu, která experimentovala s lidskými těly, člověka, který za své pekelné činy nebyl nikdy potrestán... Přísahám vám, že se vám bude obracet žaludek, že byste ty scény, které příliš opravdově popisují všechny ty příšernosti nejraději přeskočili, ale vy víte, že je nutné je znát a přečíst, i když k pochopení či poznání nikdy nedojdete...
Opravdu takoví lidé existovali? Lidé, kteří byli schopni z dětí zaživa vyřezávat vnitřnosti, cpát je do miniaturních klecí, znásilňovat je, experimentovat s nimi takovým způsobem, který by člověka nikdy nenapadl? Proč se tohle muselo dít? Myslím, že to neví ani sám Bůh...

SVĚT, VÁLKA. JAKO BY TO NEBYLO TOTÉŽ...

Četla jsem spoustu knih z Osvětimi, či Bergen Belsenu, znám příběhy z Dachau, příběhy z pracovních táborů nebo z pochodů smrti. Tahle kniha je jiná v tom, že nastiňuje pohledy lidí, kteří přežili tyto hrůzy. A že ani po osvobození Osvětimi nebyl konec utrpení a násilí. Příběh dvou sester vypráví o tom, jak se musely vydat vstříc budoucnosti, v kterou bylo těžké věřit. Ti lidé neměli nic. Jídlo, domov, zdraví ani rodinu. Velkým bohatstvím bylo, když byli naplněni vírou a nadějí, kterou u nich obdivuji. Staša se musela vymanit z pochodu smrti, Perla znetvořená Mengelem putovala polskými městy s touhou najít sestru, svou druhou polovinu.

NOC TEHDY ZAPOMNĚLA, ŽE V OSVĚTIMI BY NEMĚLA BÝT KRÁSNÁ.

Příběh začíná tím, jak dvanáctiletá dvojčata přijíždějí v dobytčáku do Osvětimi a před plynem je ,,zachrání" doktor Mengele. Polovina knihy se odehrává v Osvětimi. Popisuje její život, hrůzy, které si nikdo neumí představit. Nebyla jsem schopna číst tento příběh před spaním. I tak se mi před ním vybavovali výjevy z knihy... V polovině příběhu je Osvětim pod Ruskou armádou osvobozena a nastává pouť zdevastovaným Polskem, kde rozdělená dvojčata zažívají další hrůzy a snaží se jedna druhou vzájemně najít.
Staša s kamarádem Feliksem, který s ní pobýval v osvětimské zoo se vymaní z pochodu smrti a poháněná pomstou se vydá do zbořené Varšavy zabít Mengeleho, který ji oddělil od druhé polovičky. Perla, která je úplně zpustošená po Mengeleho zákrocích a jeví se jako člověk na pokraji smrti je zachráněna ruským vojákem a se zbytkem zachráněných dětí se vydává najít nový domov, bezpečí...

I KDYŽ ČLOVĚK CÍTÍ KE DRUHÉMU SEBEVÍC, NIKDY TO NEMŮŽE PŘEDČIT POTŘEBU BÝT SÁM SE SVOU BOLESTÍ.

Příběh je opravdu přenádherně napsaný, i když jeho obsah děsí. Poučíte se z něj a váš obdiv k přeživším, ale i k těm co neměli to štěstí se ještě prohloubí.

JSEM JEN RÁDA, ŽE JSME SI NEDALY ZA ÚKOL NAJÍT TADY KRÁSU.

Obdivuji ty lidi nejen za to, co byli schopni vydržet, ale hlavně za to, že poté byli schopni jít dál. Žít. Sama Perla na konci knihy říká: ,,Museli jsme se znovu naučit milovat život." To je podle mě strašně těžké. Není to jen věta. A za co je ještě více obdivuji? Za to, co by pro mne snad bylo zhola nemožné: za to, že dokázali odpustit. Perla odpustila člověku, který ji zničil tělo natolik, že umírala mladá a bez možnosti počít dítě. Odpustit lidem, který jim zničili sny, zabili jim rodiny a dopustili se na nich tolika násilí je pro mne absolutně nepředstavitelné...

NEZNÁME VŽDYCKY SAMI SEBE, NEVÍME, KÝM SE MŮŽEME STÁT, CO MŮŽEME DOKÁZAT POTÉ, CO SI S NÁMI ZLO ČINÍ, CO SE MU ZLÍBÍ.

Autorka napsala příběh o Josefu Mengelem, příběh pojednávající o lásce dvojčat, které válka rozdělila. Konec je šťastný, možná až moc. Ale vy ty postavy máte rádi natolik, že jim ho z celého srdce přejete.
Poetická kniha o nejtěžších dobách v historii světa, na kterou nezapomenete. Mischling (= míšenec, kříženec, hybrid).

...MUSELY JSME SE ZNOVU NAUČIT MILOVAT SVĚT.


Romeo a Julie - William Shakespeare

5. července 2017 v 17:39 | Anna 13 |  Literární klasika
Romeo a Julie

Originální název: Romeo and Juliet
Žánr: Divadelní hra
Rok vydání: 2006
Nakladatelství: Atlantis
Počet stran: 152
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Slavná a nesmrtelná Shakespearova tragédie o lásce dvou milenců ze znesvářených rodů Monteků a Kapuletů.


Můj názor: Neznat tento příběh je snad hříchem...
Pokud se někdo považuje za knihomola a ještě nečetl Romea a Julii či jiného Shakespeara (jako já do této doby) měl by to co nejrychleji napravit.


ONI SE VRAŽDÍ Z NENÁVISTI A JÁ SE VRAŽDÍM Z LÁSKY.

Je pro mne vždy těžké psát o knihách, které jsou literární klasikou, neboť mám pocit, že je každý zná, nikdo o nich už číst nepotřebuje a píše se mi o nich těžce také proto, protože nevím, jak obdiv a úctu, kterou k nim chovám vyjádřit. Romeo a Julie je příběh, který ZNÁ celý svět. Je to ohromující...

UKAŽ MI ŽENU KRÁSNOU NAD JINÉ A JEJÍ KRÁSA MI HNED PŘIPOMENE, ŽE JÁ ZNÁM KRÁSU, CO JI VE VŠEM PŘEDČÍ.

Literární dílo je základ. Vyděsilo mne kolik lidí na Databázi knih k této knize použilo tak namyšlená a nadřazená slovní hodnocení. Komentáře typu: Nepochopila jsem, nerozuměla jsem... či: Je těžké se v dnešní době něčím takovým prokousat, mne rozhněvali. Měla jsem také obavu, jak se mi slavná tragédie bude číst, neboť veršům zrovna neholduji, ale překvapilo mne jak mne Shakespearův jazyk pohltil a já četla jednotlivé sloky třeba i pětkrát za sebou absolutně uchvácena. Myslím, že poslouchat Shakespeara a číst ho je značný rozdíl. Když jsem se například dívala na film, rýmy mi vadily. Možná to však bylo tím, že šlo o film: nejsme zvyklí, aby se ve filmu veršovalo. Každopádně mne jazyk Romeův a Juliin uchvátil a neumím si představit tento příběh vyprávět jinak.
Nevím, co dotyční, co takto komentovali četli za překlad, avšak Martin Hilský a jeho vydání z roku 2006 je krásně přebásněné a pokud tomu neporozumíte, tak si neříkejte čtenář. Použít k dílu Romeo a Julie výraz: musela jsem se tím prokousat, je ubohost.

TY LÍBÁŠ JAKO Z KNIH.

Samozřejmě toto vášnivé drama bylo mnohokrát zfilmováno a hráno na prknech světových divadel. V divadle jsem na něm nebyla, film jsem viděla jen jeden: ten z roku 1996 s Leonardem DiCapriem a Claire Danes v hlavních rolích. Jedná se o moderní pojetí příběhu kde místo mečů jsou taseny revolvery, avšak ta láska je stejná a oba již zmiňovaní protagonisté se těchto posvátných rolí zhostili s velkým zapálením a vykřesali ze sebe maximum, proto na vás film zapůsobí tak, že nad takovouto láskou s takovým koncem budete dlouho přemýšlet. V mém případě se po shlédnutí projeví nespavost a já filosofuji a pokládám si otázky, které si přede mnou položilo již spoustu příznivců shakespearovských děl.

DVĚ NEJJASNĚJŠÍ HVĚZDY NA NEBI SI NĚKAM CHTĚLY Z NEBE ODSKOČIT A JEJÍ OČI SHŮRY ZÁŘÍ ZA NĚ. CO KDYŽ SI SPOLU VYMĚNILY MÍSTA?

Co vám velice doporučuji je baletní představení Romea a Julie, ať už v jakémkoli zpracování. Příběhem se inspiroval hudební skladatel Sergej Prokofjev, který složil hudbu ke známým baletním pade deux a která mne nepřestává fascinovat.

VRAŽDÍ TEN, KDO NEPOTRESTÁ VRAŽDY.

Chtěla bych spatřit balkon Julie v italské Veroně.
Jen si dovolte snít a představte si, že pod ním sedíte s knihou a čtete si tu dobře známou scénu. To by bylo magické...

KUPU HVĚZD Z NĚJ UDĚLEJ, ROZHOĎ JE PO NEBI, AŽ ZKRÁSNÍ TAK, ŽE SVĚT SE ZAMILUJE DO NOCI A PŘESTANE UŽ VZÝVAT ŽHNOUCÍ DEN.

Viděla jsem film, byla jsem na baletním představení, příběh jsem znala ze školy, přesto mne kniha překvapila. Její přečtení neberu jen jako maturitní povinnost. Obohatila mne, opět se dostavili mnou už mnohokrát položené otázky, ale co mne překvapilo byla závěrečná scéna odehrávající se v kapuletovic hrobce. Překvapilo mne a vlastně mi to možná i vadilo, že se k umírajícím milencům připojilo tolik aktérů, ve filmu se mi scéna věnovaná pouze JIM líbila více. V knize byly sebevraždy příliš rychlé, závěrečné verše uspěchané, na scénu se drala společnost, která to vše způsobila a která tam být neměla. Každopádně takhle tu tragédii zobrazuje kniha a já její konec respektuji. Filmové vyvrcholení však upřednostňuji...

AŽ UMŘEM, BUDE ZASE DOBŘE.

Jak jsem již řekla, ke knize se vážou otázky, na které neexistují odpovědi. Otázky týkající se morálky, mládí milenců, síle lásky, závěrečného gesta znepřátelených rodů... V každém věku si na ně odpovíme jinak. V každém období života to budeme cítit jinak. A pak: je to jen příběh, ne? Nebo ne?

MINUTA BEZ TEBE JE MNOHO DNÍ!

V blízké době se tu objeví recenze na další shakespearovskou tragédii, kterou se chystám číst a tou bude Hamlet. Těším se na ni, neboť jsem si shakespearovský styl oblíbila a pochopila autorovu nesmrtelnost a genialitu.

SMUTNĚJŠÍ PŘÍBĚH NIKDO NEVYPOVÍ NEŽ TEN O JULII A ROMEOVI.


Nejdelší jízda - Nicholas Sparks

4. července 2017 v 20:49 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Nejdelší jízda

Originání název: The Longest Ride
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 432
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Jednadevadesátiletý Ira Levinson chce ještě naposledy zajet do hor na místo, kde strávil s milovanou Ruth líbánky. V hustém sněžení však nezvládne řízení, jeho vůz prorazí svodidla a sjede ze silnice. Ira uvázne se zlomenou rukou a rozbitou hlavou v havarovaném autě na zledovatělém srázu a nezbývá mu než doufat, že ho někdo najde a zachrání. Při vědomí ho udržují vzpomínky na manželku, která zemřela před devíti lety.
O pár desítek kilometrů dál se Sophia Danková, dcera slovenského emigranta a Francouzky, poprvé v životě jede podívat na býčí rodeo, aby přišla na jiné myšlenky po nepříjemném rozchodu. Seznamuje se s vítězem závodu, sympatickým kovbojem Lukem, který žije s matkou na ranči, kde od úsvitu do sumraku tvrdě dře, aby rodinný majetek dostal z finančních nesnází. Sophia se tak ocitá ve světě, jenž má jen pramálo společného s pohodlným životem studentky dějin umění. Co však Luke skrývá?
Ira a Ruth, Luke a Sophia. Dvě dvojice, lišící se věkem i životními zkušenostmi, jejichž osudy se nečekaně propletou. A kdo koho vlastně bude zachraňovat?


Můj názor: Můj milovaný spisovatel Nicholas Sparks se stal zase někým, kdo mne vytrhl z běžného světa a dostal mne na pohádkový ranč, kde jsem si doslova vychutnávala romantický příběh slibující nádech věčnosti. I když jsou jeho příběhy opravdu někdy hodně nepravděpodobné, možná je to právě ten důvod proč jeho díla vyhledávám a pak je s ohromným nadšením hltám. Chci zažívat to, co běžný život málokdy nabídne, chci to prožívat na stránkách knih, chci, aby se v mé hlavě proháněli na koních krásní milenci, aby se dostávali k osudným situacím, které jim mění životy. S postavami vytvořenými Sparksem jsem přešťastná...

- SOTVA SES NA MĚ PODÍVAL.
- NEŠLO TO. BYLA JSI NEJKRÁSNĚJŠÍ DĚVČE, JAKÝ JSEM KDY VIDĚL. TO BYLO JAKO ZKOUŠET KOUKAT SE DO SLUNCE.

Kniha vám nabídne rovnou dva příběhy lásky. Jeden z nich se odehrává současně s vaší četbou. Mladá studentka vysoké školy se zamiluje do muže, starajícího se o ranč a riskujícího svůj život při býčích zápasech. Je to přenádherné čtení do kterého se vmísí příběh vyprávěný starým mužem, který prožil neuvěřitelně silnou lásku s výjimečnou ženou, která mu byla vším, byla pro něj víc než sbírkou obrazů, které s ní za svůj život nasbíral a které mají dnes neuvěřitelnou finanční hodnotu. Příběhy se prolnou a vám se zatají dech...

UŽ TEHDY JSEM V TOM POZNALA SLIB, SLIB, ŽE MĚ TAKHLE BUDEŠ LÍBAT VĚČNĚ.

Sparks umí neuvěřitelně poutavě psát o pravé lásce, ale také umí své příběhy mitrně završit. Nikdy nezapomenu na konec knihy To nejlepší z nás, který mne dojal jako žádný jiný a dnes se téměř vyrovná konci této knihy. Jsem uhranuta. Dlouho jsem seděla, dívala se do prázdna a přemýšlela o činu či gestu z posledních stran, které vypovědělo o mnohém.
Jsem z knihy nadšená. Bylo mi v jejím příběhu prázdninově nádherně.

...A KDYŽ SE JEJICH RTY SETKALY, ZMOCNIL SE HO POCIT, JAKO KDYŽ OBJEVITEL KONČNĚ DOPLUJE KE VZDÁLENÝM BŘEHŮM, O NICHŽ JEN SLYŠEL NEBO SI JE PŘEDSTAVOVAL.

K letnímu čtení doporučuji kromě této knihy i jeho Vzkaz v láhvi (absolutně překrásný zamilovaný příběh, po jehož přečtení budete chtít vidět převalující se mořské vlny), Noci v Rodanthe, To nejlepší z nás, Milý Johne či dnes již legendární Zápisník jedné lásky.
Sparks je na léto pro romantické duše ideální volbou, která málokdy zklame.

JEDNA VĚC JE DÁT NAJEVO, ŽE NĚKOHO MILUJETE, ALE NĚCO JINÉHO JE PŘIJMOUT, ŽE TA LÁSKA VYŽADUJE, ABYSTE OBĚTOVALI SVÉ SNY.

Přeji vám krásné letní chvíle u této knihy, kterou vehementně doporučuji a upozorňuji, že je podle ní natočen i stejnojmenný film. Já si ho možná pustím neboť Sparksoviny jsou většinou mile filmově zpracované a neurazí své původní literární podoby.

VŠICHNI VÍME, ŽE UMĚNÍ NENÍ PRAVDIVÉ. UMĚNÍ JE LEŽ, DÍKY NÍŽ POZNÁVÁME PRAVDU, ALESPOŇ TAKOVOU, KTEROU JE NÁM DOPŘÁNO POZNAT.
(PICASSO)