Možná jednou - Colleen Hooverová

8. srpna 2017 v 23:41 | Anna 13 |  Pro mládež
Možná jednou

Originální název: Maybe Someday
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Euromedia Group
Počet stran: 392
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Série: Možná jednou (1.díl), pokračování zatím nepřeloženo-----------


Anotace: Tyhle narozeniny se Sydney zrovna nepovedly - zjistila, že její přítel ji podvádí. S její nejlepší kamarádkou... a spolubydlící k tomu. Takže je bez přítele, kamarádky a bytu. Naštěstí zasáhne Ridge, sympatický hudebník odvedle, který se Sydney ujme. Noví spolubydlící sice nejsou zrovna normální, ale sám Ridge je fajn a navíc... navíc chce po Sydney texty ke svým písničkám. Jejich spolupráce je to nejlepší, co Sydney kdy potkalo, ale hrozí přerůst v něco víc. Jenže mezi jejich srdci stojí víc než jen šokující skutečnost, že Ridge je hluchý - je tu především Maggie, kterou Ridge upřímně miluje a kterou Sydney nehodlá vystavit stejné zradě, kterou sama zažila...


Můj názor: Vždy, když se pouštím do knih od této ženy, vím, že se k nim přilepím a neodlepím se, dokud nepřečtu poslední slovo toho dokonalého příběhu. U této knihy bylo silné, velmi silné nutkání ji nepouštět z ruky, ale také tu byla touha mít ji alespoň na dva dny. Do knihy jsem spadla a milovala ji od první kapitoly...

KDYŽ NEVĚŘÍM VERŠŮM, JE TĚŽKÉ BÝT SPOKOJENÝ S HUDBOU.

Měla už někdy kniha svůj vlastní soundtrack? Já o žádné nevím, ale tahle jich má rovnou osm. Věřte mi, že tohle jste ještě nezažili, tohle je prostě moje láska. Literatura a hudba spojená v jedno. Autorka napsala příběh o hudebníkovi, který neslyší a o dívce, která skládá srdceryvné texty. A tyhle dva se dají, alespoň co se týče muziky, dohromady. A vznikají zázraky, které si opravdu můžete poslechnout. Četla jsem už tolik knih, ve kterých hudba hrála téměř hlavní roli, ale tu jste si mohli jen představovat.
Neumím ani popsat co TOHLE je. Představte si, že čtete ty uchvatné kapitoly o tom, jak ty dva skládají hudbu. Jak Ridge, kluk, který neslyší, tiskne svou kytaru k tělu, aby slyšel ty vibrace, ty tóny. Je nesmírně talentovaný. A ten kluk hraje dívce, která sedí na posteli vedle něho a která tu hudbu opravdu cítí, proto čmárá do bloku slova, které pak oba dva spojují s hudbou. A tohle samotné skládání, kterého je v knize požehnaně a přece ne dost, je už samo o sobě skvělým zážitkem. Ale vy o těch tónech, o kterých Colleen píše nemusíte jen snít. Vy máte možnost je doopravdy slyšet, procítit, vnímat. Griffin Peterson totiž všechny ty texty zhudebnil, zahrál, zazpíval a vzniklo tak osm úchvatných, dechberoucích a srdcervoucích songů, které si můžete prostřednictvím autorčiných webových stránek stáhnout a tu hudbu průběžně poslouchat s příběhem, který čtete. Ani neumím popsat, jak moc to působí, co se ve mě odehrávalo. Příběh je ještě více autentičtější a opravdovější. Nehledě na to, že samotné písničky jsou textařské unikáty. Hudební taky, ale ty verše...


JEŠTĚ NIKDY JSEM ZA CELÝ ŽIVOT STRÁVENÝ V NAPROSTÉM TICHU TOLIK NETOUŽIL NĚCO SLYŠET JAKO TEĎ JEJÍ ZPĚV.

Co je na knize dalšího, co miluju? Ridge Lawson. Hluchý kluk, hrající na kytaru tak, jako by byla jeho tělesná součást, vnímajícího svět tak, jako ho nikdo nevidí. A jeho oddanost a upřímnost z něj tryská. Miluju jeho vlasy a to jak se pohybuje a jak píše a jak se směje. A ten jeho talent.
Tato autorka již stvořila Deana Holdera z knih Bez naděje a Ztracená naděje, na kterého myslím ještě dnes.
Teď se jí podařil ještě smyslnější hrdina. Hluchý hudebník, který vnímá hlavně srdcem, a který je prostě tak... Musíte ho objevit. Čeká na vás v této knize...
Pořád přemýšlíte o tom, jak ty tóny, které na kytaře loudí, musí znít pro něj. Co to dělá s jeho tělem? Jak tu hudbu cítí uvnitř sebe? Jak taková hudba zní? Má takový prožitek?
Opět si uvědomíte, jak je sluch cenný. Představte si, že byste už nikdy neslyšeli skladbu, kterou na celém světě milujete nejvíc. Alespoň ne ušima? Dá se bez hudby přežít? I hluchý ji potřebuje... Pro život je možná nezbytná stejně jako kyslík. Možná je stejně tak důležité žít v melodiích a tónech, slastných symfoniích, jako v atmosféře...

TEĎ MĚ DRŽEL, JAKO BYCH BYLA JEHO SOUČÁSTÍ.

Během četby se ve vás toho bude strašně moc prát. Protože hlavní, milovaní hrdinové jsou v situacích bez východisek. Doslova. A vy se kvůli nim budete vnitřně drásat. Někdy vás doopravdy až zabolí u srdce, někdy se roztřesete, někdy ukápne slza, někdy se vám žaludkem proletí houf motýlů, někdy nebudete moc zklidnit srdce...
Autorka totiž píše tak, že vás to ovlivňuje vnitřně i fyzicky. Pocity hrdinů se přenášejí na vás a vy někdy musíte přestat a přemýšlet. Čas s touto knihou jsem doopravdy prožila. Hltala každé slovo z knihy, ale zároveň si ho vychutnávala...
Bože, já tu knihu miluju!!!

SLOVA DOKÁŽOU NĚKDY SRDCE ZASÁHNOUT MNOHEM VÍC NEŽ ČINY.

Ráno se probouzíte se slovy těch písní, které při četbě posloucháte, na rtech. A už chcete vědět, co se v příběhu stane dál. Už chcete další úžasnou písničku...
Na začátku knihy je upozornění, že kniha má soundtracky. Já jsem tedy ještě před jejím přečtením zabrouzdala na webovky paní Hooverové a nastahovala si do přehrávače všechny ty songy. A pak, když se v knize objevily jsem si je pouštěla. Takže tedy, když s knihou někam půjdete, musíte k ní přibalit i sluchátka a MP3 přehrávač či mobil. Kniha nefunguje bez písniček. Písničky nefungují bez knihy.
Tenhle nápad: doslova propojit hudbu a literaturu je na velmi významné ocenění, protože přetransformovává čtenářské požitky na jiné čtenářské planety...

POTŘEBUJU NĚKOHO, KDO BUDE OCHOTNÝ SLEDOVAT, JAK ČELÍM OCEÁNU, A PODPOROVAT MĚ, ABYCH SE NEUTOPILA. JENŽE TY MĚ K OCEÁNU ANI NEPUSTÍŠ.

Příběh je o zakázané lásce, silné oddanosti a neuvěřitelné upřímnosti. O touhách, o citu a realitě. O válce s vlastním srdcem, kterou člověk nemůže nikdy vyhrát...

KDYBYS CELÝ ŽIVOT VĚDĚL, ŽE V PŘÍŠTÍ MINUTĚ MŮŽEŠ UMŘÍT, SPOKOJIL BY SES S TÍM, ŽE BUDEŠ JEN TAK PŘEŽÍVAT? NEBO BYS DO TOHO DAL VŠECHNO?

Psané je to všechno tak, jak jsme u Colleen Hooverové zvyklí. Tedy neuvěřitelně procítěně. Opravdu máte pocit, že to zažíváte, že v tom příběhu jste, jenom neviditelní. Jakmile vás něco od četby vyruší, v duši zuříte. Ty chvíle Sydney a Ridgeho jsou magické... A poslední kapitola je tou, která se nezapomíná, neboť popisuje to, co již bylo v mnoha knihách popsáno do nejminiaturních detailů, avšak až teď to bylo teprve opravdově a neuvěřitelně procítěně popsáno. Bude se vám tajit dech nad autorčiným talentem.

KDYŽ NEMŮŽU SLYŠET OKOLNÍ SVĚT, VÍC SE SOUSTŘEĎUJU NA SVĚT VE MNĚ. A V MÉM SVĚTĚ JE VŽDYCKY TICHO. TAKŽE SI VŽDYCKY UVĚDOMUJU TLUKOT SRDCE.

Víte, co? Přečtěte to, zažijte to.
Já jsem té knize dala srdce. Ale nejen jí. Taky těm písničkám, bez kterých nevím, jak jsem doposud žila. Fakt to nechápu. :)
Tu knihu vlastním a na každé straně zbyla určitá část mého vnitřního světa. Roztrhala jsem se pro ten příběh. Ty kousky sebe budu ještě hodně dlouho dávat zpátky na místa v sobě a tak knihu musím přečíst ještě alespoň xkrát, abych je všechny posbírala. Proč mám, ale pocit, že na těch stránkách a v tónech těch písní zůstanou napořád?

PŘITISKL JSEM UCHO K JEJÍMU SRDCI. POPRVÉ V ŽIVOTĚ JSEM SLYŠEL ABSOLUTNĚ VŠECHNO.

Slovy to začíná, tóny to končí...
Tohle jsou výsledky literárních vzrušení v srdcervoucích melodiích...

I KDYŽ TEĎ NEMŮŽEŠ BÝT MÁ
BUDU ČEKAT, JAK DLOUHO SE DÁ
AŽ SI MĚ ODVEDEŠ, JEDNOU
MOŽNÁ JEDNOU
MOŽNÁ JEDNOU

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama