Nebe je všude - Jandy Nelsonová

18. srpna 2017 v 14:04 | Anna 13 |  Young Adult
Nebe je všude

Originální název: The Sky is Everywhere
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 302
Vazba knihy: Vázaná


Anotace: Sedmnáctiletá Lennie je knihomolka, má ráda muziku a svůj klarinet. Žije spokojeně ve stínu své báječné sestry a trochu jí hraje druhé housle. Sedmnáct let se dělily o šaty, myšlenky, radosti i strasti. Ale teď je Bailey mrtvá a Lennie najednou přespává v domě plném smutku pod zamračenou oblohou. Jako by někdo vypnul nebe. Lennie se navíc k tomu všemu zamiluje - poprvé ve svém životě a hned do dvou kluků. Joeův tajemný úsměv trumfne snad už jen jeho hudební talent a Toby je tichý pohodář, skejťák a hlavně Baileyina velká láska.

Nebe je všude je křehký a dojemný příběh o ztrátě a životě, o palčivých pocitech bezmoci a nenávisti i lásce zároveň.


Můj názor: Když jsem před rokem přečetla autorčinu knihu Dám ti slunce, cítila jsem, že je tu někdo, kdo svým dílem předčil famózního Johna Greena. Samotná kniha byla filosofií. Byla plná barev, umění, byla ohromující a skutečná. Byla jsem jí tak okouzlená, že jsem si v knihovně zamluvila i její další knihu. Čekala jsem na ni rok a včera ji shltla za den. Tahle kniha není taková jako ta první. Ta první pro mne bude něčím víc, ale i téhle jsem se neubránila plnému počtu hodnocení... Protože při jejím čtení vás zaplaví doslova celá paleta lidských emocí, v příběhu spatříte všechny barvy světa...
Autorka kreslí slovy a vytváří příběhy tak dojemné, milé a nevinné, že chytí za srdce většinu žen a dívek... Ráda si ji jednou přečtu znovu...

KDYŽ JSEM S NÍM, JE NĚKDO SE MNOU V MÉM DOMĚ ŽALU. NĚKDO, KDO ZNÁ JEHO ARCHITEKTURU STEJNĚ JAKO JÁ, KDO MŮŽE PROCHÁZET SE MNOU Z JEDNOHO TESKLIVÉHO POKOJE DO DRUHÉHO, TAKŽE CELÁ TA OBROVITÁ STAVBA Z VĚTRU A PRÁZDNOTY NENÍ TAK STRAŠNÁ, TAK OSAMĚLÁ JAKO PŘEDTÍM.

Příběh je prodchnutý ztrátou, bolestí a žalem. Sedmnáctileté Lennie zemře sestra a kniha dokonale popisuje všechny ty smutné a bezmocné okamžiky rodiny, která se s její ztrátou vypořádává. Musím podotknout, že všechny postavy jsou tu pohádkově kouzelné. Samotná Lennie, která je takovým zmateným skřítkem umí pozvednout náladu už jen tím, že provádí neodpustitelné věci, které jí vy promíjíte ještě dřív než se k nim uchýlí. Zamilujete si její babičku, která je prostě tou nejúžasnější bytostí z celé knihy, teda až na Joea, z kterého nebudete moci usnout. Hodněkrát se při čtení zastavíte a přemýšlíte. Vychutnáváte si tu atmosféru první lásky, která se tluče s bodavým zoufalstvím...

HRAJ HUDBU, NE NA NÁSTROJ.

Vždy, když si vzpomenu na ty dvě knihy od Jandy Nelson, první co my vstoupí do mysli jsou ty barvy. Nevím, jak to dělá, že jsou její příběhy tak umělecky vybarvené, ale takovéhle pocity zažívám jen málokdy. A také má úžasný talent procítit každou lidskou emoci a pohrát si s ní a přirovnávat ji k určitým věcem a skutečnostem či jevům.
Tahle autorka je velmi nadaná a já doufám, že ještě zasytí svými příběhy spustu knihoven po celém světě...

ZTRATIT SE JE TA NEJSNADNĚJŠÍ VĚC NA SVĚTĚ, KDYŽ SE NĚKDO ZTRATIT CHCE.

Kniha mi vehnala i slzy do očí, když jsem jako čtenář byla svědkem vraždy jedné knihy. Hlavní hrdinka se rozhodla, že rozstříhá stránky i postavy, výroky i situace. To, jak je hlavní hrdinka skvělá podtrhuje i fakt, že jsem jí odpustila i toto. S přihlížením na danou situaci se jí to dá prominout. Ale vzalo mě to. Této scéně byla věnována celá jedna strana a já si pobrečela. Myslím, že obzvlášť můj tatínek by si scénu pochvaloval, protože rozstříhanou knihou byla Větrná hůrka...

KDYŽ TO NEŽIJETE, NEMŮŽE VÁM TO VYJÍT Z TRUBKY.

Kniha je i o knihách, o hudbě a básních. Lennie po městě a po lese rozhazuje své básnické umění a vy se ho můžete pokusit rozluštit. Každá kapitola je totiž zahájena a ukončena fotografií, na které je doslova naškrábana báseň. Je pravda, že některé kousky luštíte dost dlouho a už vidím, jak si na to bude část čtenářů stěžovat, ale mne se ten nápad líbil. Poklona Jandy...

KDYŽ JOE HRAJE NA TRUBKU, PADÁM ZE ŽIDLE NA KOLENA. KDYŽ HRAJE, VŠECHNY KVĚTINY MĚNÍ BARVY A ROKY A DESETILETÍ A STALETÍ DEŠTĚ SE LIJÍ ZPÁTKY DO NEBE.

...emoce a pocity se totiž také odrážejí na našem písmu. Je tedy jasné, že rozzuřená báseň bude téměř k nepřečtení, že ze zoufalství budou rozmazaná určitá písmena vlivem slaných slz. A navíc je tajemné pokoušet se luštit... Mě se to líbilo, nadchlo a dodalo to příběhu nejen originalitu, kterou sice nepotřeboval, protože sám je jedinečný a neopsatelný, ale i nadčasovost a inspiraci...

KDYŽ NĚKDO UMŘE, VYHOŘÍ KNIHOVNA.

Jak je možné, že vás kniha přinutí cítit fyzickou bolest???
MILUJU LITERATURU!!!

JAK JE MOŽNÉ, ŽE V KLASICKÉ LITERATUŘE PRAVÁ LÁSKA TAK MÁLOKDY ZVÍTĚZÍ?

Knihu doporučuji všem milovníkům Young Adult děl. Všem, kterým zůstal v srdcích žal po milovaných osobách, všem, kdo chtějí prožívat první lásku s hlavními hrdiny. Kniha se bude líbit teenagerkám i starším ženám. Je lehká jako vánek a přinutí vás otevřít oči a hledět na nebe. A budete toho tolik cítit... Opravdu kniha, která je právem oceňována našimi srdci za tu, která nám ho zastavila...

PAMATUJEŠ, JAK TO BYLO, KDYŽ JSME SE POLÍBILI? NÁRUČE A NÁRUČE SVĚTLA PADALY PŘÍMO NA NÁS. JAKO PROVAZ SPUŠTĚNÝ Z OBLOHY. JAK SE MŮŽE SLOVO LÁSKA, SLOVO ŽIVOT VŮBEC VEJÍT DO ÚST?

...a nezapomeňte, že nebe je všude a začíná u vašich nohou.

TOHLE JE ONO - PRO TOHLE JE VŠECHEN TEN ROZRUCH, O TOMHLE JE VĚTRNÁ HŮRKA - JE TO TENHLE POCIT, KTERÝ MNOU PROBÍHÁ, JAK TADY STOJÍM S JOEM A NAŠE RTY SE ODMÍTAJÍ OD SEBE ODDĚLIT. JAK JSEM MOHLA CELOU TU DOBU VĚDĚT, ŽE JEN JEDEN POLIBEK MĚ DĚLÍ OD CATHY A JULIE A ELIZABETH BENNETOVÉ A LADY CHATTERLYOVÉ?!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama