Tíha vesmíru - Jennifer Nivenová

1. srpna 2017 v 13:50 | Anna 13 |  Pro mládež
Tíha vesmíru

Originální název: Holding Up the Universe
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Euromedia Group
Počet stran: 408
Vazba knihy: Brožovaná


Anotace: Každý si myslí, že dobře zná Libby Stroutovou - odvážnou dívku s úctyhodnou váhou, jejíž fotku s titulkem "nejtlustší teenagerka Ameriky" otiskly před dvěma roky snad všechny noviny v USA. Libby se ale od té doby změnila - a nejen co se váhy týče.

Stejně tak si každý myslí, že dobře zná i Jacka Masselina. Mezi spolužáky je oblíbený, randí s nejkrásnější holkou ze školy a na první pohled to může vypadat, že má všechno, co si může přát. Až na to, že trpí prosopagnosií - není schopný rozeznávat lidské tváře a svůj handicap samo sebou skrývá.

Když tedy na sebe Stroutová a Masselin narazí ve škole, svět se rázem obrátí vzhůru nohama - minimálně Van Burenova střední. A malér je na světě!


Můj názor: ................................................................................................slova, slova, slova. Potřebuju slova, které ji vystihnou.

STŘEDNÍ ŠKOLA JE TEN NEJHORŠÍ ZÁŽITEK NA SVĚTĚ.

Napsat tuhle recenzi bude těžké, protože tohle je kniha, kterou nemohu žádným slovem vyjádřit. Jasně, mohu napsat, že je krásná, ohromující, neuvěřitelná, ale tyto slova doopravdy nevystihují to, jaká doopravdy je a co dokáže s člověkem udělat. Takže i když tu recenzi nakonec nějak napíšu, tak mi věřte, že bude nepovedená a absolutně nevystihující tento malý literární zázrak.

MŮJ SKUTEČNÝ KLUK JE FIKTIVNÍ.

Jennifer Niven je autorkou veleúspěšné knihy Všechny malé zázraky, kterou jsem já k mé smůle četla v období kdy mi tak úplně nesedla. Neprožila jsem ji, neužila jsem si ji. K myšlenkám se k ní stále vracím a vím, že ta kniha je asi velmi dobrá s velkým potenciálem, ale že chyba byla ve mě, když jsem ji četla. Tu knihu vlastním, takže nebude problém se k ní kdykoli vrátit a konečně ji pochopit. Theodor Finch, který v ní vystupuje je tím klukem, kterého toužíte pochopit a svým způsobem ho milujete, ale víte, že se k němu nikdy doopravdy nedostanete. Tohle si pamatuji. I když už to bude víc než rok, co jsem knihu četla, tak se mi stále vybavuje jeho Jupitero-plutónský gravitační efekt. Sama sobě si slibuji, že se ke knize vrátím... obzvlášť teď, když mě autorka s Tíhou vesmíru absolutně dostala.

NĚKDO JE HNUSNEJ PROTO, ŽE NEMÁ RÁD SÁM SEBE, ALE PAK VIDÍ NĚKOHO JINÝHO, KDO SÁM SEBE ZNÁ A MÁ SE RÁD TAKOVEJ, JAKEJ JE, A TO MŮŽE TOHO DOTYČNÝHO VYDĚSIT A PŘIMĚT HO, ABY SE NENÁVIDĚL JEŠTĚ VÍC.

Jennifer Niven je úžasná v tom, že upozorňuje na psychické nemoci, o kterých nikdo nic moc neví. Ve své první, již zmiňované knize, se zaobírala bipolární poruchou, která vyústila v něco tragického. V této knížce reaguje na lidi s neurologickou poruchou, na lidi s prosopagnosií. Tato porucha mozku spočívá v tom, že si jedinec není schopen zapamatovat, tedy poté i rozeznat lidské tváře, obličeje. Pokaždé je to, jako by toho člověka neznal, i když ho miluje. Identifikuje ho podle vůně, hlasu, oblečení, způsobu, jakým se pohybuje, či jinými tělesnými identifikátory. Obličejovou slepotou trpí jeden člověk z padesáti.
Tento hendikep "věnovala" svému hrdinovi Jackovi Masselinovi, kterému budou patřit vaše srdce, protože je naprosto úžasnej.

CO KDYBY CELÝ SVĚT TRPĚL OBLIČEJOVOU SLEPOTOU?
KDYBY MĚLI PROSOPAGNOSII VŠICHNI, TI MÉNĚ HEZCÍ BY NA TOM NEBYLI TAK ZLE. PROTOŽE VZHLED BY PŘESTAL BÝT DŮLEŽITÝ.

Další hlavní hrdinkou je dívka, která trpí poněkud větší nadváhou a ta vyúsťuje v šikanu, která je v poslední době snad všude. Myslím jako filmy a knihy. Ale to samozřejmě není na škodu, protože se o tomhle musí mluvit a psát.
Trochu mi kniha připomněla můj milovaný seriál 13 Reasons Why, který pojednává také o šikaně na střední škole, avšak hrdinku v seriálu to zničilo, ale Libby Stroutovou (tu úžasnou tlustou dívku) to nevyvedlo z její rovnováhy.
Libby se stala mým vzorem, co se týče jejího sebevědomí, jejího smyslu pro život. Věřím, že si ji zamilujete všichni do jednoho, protože vám dodá sílu a sebedůvěru.

KDYŽ NĚKDO TRPÍ OBLIČEJOVOU SLEPOTOU, TAK VLASTNĚ POŘÁD ZTRÁCÍ LIDI, KTERÝ MILUJE.

Tohle je kniha o lásce, o tom, co to znamená někoho doopravdy vidět. Je o tom, jak si věřit a mít se rád. O tom, přijmout svou jinakost a vydávat ji za jedinečnost. Je o tom, jak správně a plně žít, jak se nebát a všemu se postavit. Je to prostě kniha, která vás změní. Budete asi trochu jiní, po jejím přečtení. Tato kniha vede lidi k laskavosti..., která změní svět.

SICE TO NENÍ VIDĚT, ALE UVNITŘ SE USMÍVÁM.

YA (Young Adult) literatura je v posledních letech na špičkové úrovni. Pro dospívající se píše strašně chytře a tak, že když ty knihy čtete máte pocit, že to nepsal dospělý člověk, ale někdo v našem věku, protože jak by jinak bylo možné, že se v těch knihách tolik najdete. Ale to myslím jen co se týká těch teenagerovských pocitů. Jinak je samozřejmě poznat, že knihu psal vyspělý spisovatel, který má světu co nabídnout.
Mezi ty nejlepší se řadí včetně této autorky samozřejmě John Green, David Levithan, Colleen Hooverová, Jandy Nelsonová,... Takže pokud chcete opravdu kvalitní lehce filosofická díla, tak tohle jsou jejich autoři...

OBLIČEJ JE MAPA ŽIVOTA.

Myslím, že autorka touto knihou zachránila naše světy. Zachraňuje naše já, naši budoucnost a pokud někdo sám v sobě prožívá něco těžkého, ať je to cokoliv, nikdy to není malicherné. A jako lék, vám na to vaše trápení poslouží tento příběh.
Ale připravte se na to, že vám ukradne srdce, které by mohlo přestat bít, pokud byste mu nedopřáli další kapitolu...

...SDÍLEJÍ SPOLU TO, CO S NIKÝM JINÝM.

A strašně budete prožívat tu lásku obou hrdinů. A budete jim závidět. To jejich jiskření se prosakuje z každé stránky do vašeho těla a celé vás rozechvěje. Přistihnete se, že se usmíváte jako blázni, nebo, že najednou nevidíte. A ne, netrpíte prosopagnosií, jenom brečíte. :)

JSI TEN NEJÚŽASNĚJŠÍ ČLOVĚK, JAKÝHO JSEM KDY POTKAL. JSI JINÁ. JSI SAMA SEBOU. POŘÁD. A TO O SOBĚ NEMŮŽE TVRDIT JEN TAK NĚKDO...

Také si toho spoustu uvědomíte, co se týká vaší osoby. Já mám například velký problém se sebevědomím, o kterém samozřejmě vím, ale překvapilo mne, že mám také problém důvěřovat jenom trochu cizím lidem. Když si uvědomím, co Libby všechno vyprávěla svým kamarádkám, které mohli klidně jít a říci to všechno někomu dalšímu, obzvlášť když jste jako čtenář věděli, co všechno se na té škole děje...
Mám problém se otevřít. A vůbec nevidím důvod, proč by o mě lidé měli něco vědět...

VEZMU TĚ NA MĚSÍC A ZPÁTKY, A AŽ TAM BUDEME, NASBÍRÁM TI HVĚZDY NA PAMÁTKU.

Kniha je psaná v krátkých kapitolách, ve kterých se střídají pohledy Jacka s pohledy Libby. To bylo samozřejmě strašně zábavné a výborně promyšlené. A kolik myšlenek v knize najdete. Sem do recenze jsem musela opravdu dlouho vybírat, protože jich bylo tolik, že by hrozilo, že bych prozradila celý děj a také, že by se to do článku vůbec nevešlo.

LIBBY STROUTOVÁ, TY SI ZASLOUŽÍŠ, ABY TĚ BYLO VIDĚT.

Budete zbožňovat jak se Jack s Libby postupně sbližují, jak se svěřují. Jak tam od první chvíle roste něco tak křehkého jako je důvěra.

ŘÍKÁM SI, JAK ÚŽASNÝ BY BYL SVĚT, KDYBYCHOM VŠICHNI VŠUDE TANČILI.

Autorka ve vás celou tu dobu pěstuje pocit, že nejste sami. A že můžete dokázat cokoli a můžete všechno. Že vzhled není důležitý. Což jistě všichni víme, ale nikdo z nás se s tím doopravdy neztotožnil. Kdo z nás neřeší sám sebe?
Jack se svou poruchou nebyl sám, Libby se svou nadváhou nebyla sama. Opět to tak nějak všichni podvědomě víme, že je určitě někde někdo, kdo trpí stejnými problémy, ale dokud ho nepoznáme, tak tomu úplně nevěříme a máme pocit té samoty.
Ale nejsme sami. Na nic. A nejsme jediní, co mají ten problém, co zrovna řešíme. Lidé ho už měli, lidé ho mají, a až ho vyřešíte vy, bude ho mít zase někdo jiný.
Kniha ve vás vypěstuje počátky sebevědomí, které by bylo dobré využít a rozvinout je. V mém případě nevím, pořád cítím hlavně zbabělost, ale třeba...

NEMŮŽU SE OD TÝ KNÍŽKY ODTRHNOUT. NENUŤ MĚ ZAČÍNAT O TOM, CO VŠECHNO SE MNĚ LÍBÍ NA TOBĚ. TO BYCH TO NIKDY NEDOČET, A JÁ SI VYTKNUL ZA ŽIVOTNÍ ÚKOL, ŽE TO ZA VEČER ZVLÁDNU.

...třeba začnu tím, že mám strašnou chuť napsat autorce. Napsat jí anglicky email, protože to, co napsala ve mě doteď rezonuje... Nevím jestli je to s mou angličtinou a vyjadřovacími schopnostmi dobrý nápad, ale nějak potřebuji, aby věděla...

TYHLE JSOU PRO CHVÍLE, AŽ BUDEŠ TANČIT SAMA NA JEVIŠTI
NEBO VE SVÉM POKOJI
NEBO KDEKOLIV JINDE TVOJE SRDCE ZATOUŽÍ.
JSOU TU PRO TEBE, AŽ BUDEŠ TANČIT VE SVÝCH SNECH,
TANČIT V BUDOUCNOSTI,
TANČIT S LÁSKOU A TVOŘIVOSTÍ A RADOSTÍ,
TANČIT, PROTOŽE JE TO TVOJE PŘIROZENOST.
PROTOŽE AŤ JE TO JAK CHCE, TY JSI TANEČNICE -
SKRZ NASKRZ.
HLAVNĚ
TANČI
DÁL.

Příběh Jacka a Libby z vás dostane všechny možné emoce, které existují. Naučíte se vidět... A poznáte ty nejsuprovější literární hrdiny, co se jen v knihách skrývají...

ZAPAMATUJTE SI TOHLE: NĚKDO VÁS CHCE. AŤ JSTE VELCÍ, MALÍ, VYSOCÍ, PRŤAVÍ, PĚKNÍ, OBYČEJNÍ, PŘÁTELŠTÍ, PLAŠÍ. NENECHTE NIKOHO, ABY VÁM TVRDIL OPAK, DOKONCE ANI SAMI SEBE NE.
HLAVNĚ NE SAMI SEBE.

Mimochodem, co se týká té prosopagnosie, tak ji autorka dokázala popsat a vystihnout tak, že jste doopravdy dokázali pocítit jaký život s ní asi je. Popisuje všechny projevy, to, jak k ní člověk přijde, jak se s ní vypořádává, jak probíhá vyšetření... Prostě si myslím, že se do toho opravdu ponořila a dostala ze sebe všechno.
Na konci knihy, v poděkování, píše o tom, že vycházela ze své vlastní zkušenosti a proto je kniha taková jaká je. Ta upřímnost z ní je cítit... Sama se v dospívání potýkala s nadváhou a úzkostmi. V její rodině se vyskytuje prosopagnosie. Věřte, že autorka NÁM rozumí.

2 VĚCI, KTERÝ MI NA LIBBY NEJVÍC CHYBÍ
1. TO,JAK MI JE, KDYŽ JSME SPOLU. JAKO KDYBYCH PRÁVĚ SPOLKNUL SLUNCE A VYZAŘOVAL HO VŠEMA PÓRAMA.
2. VŠECHNO.

Na obalu knihy se píše: Hvězdy nám nepřály mají dvojče! Ale tohle je podle mne jen lákadlo pro ty, kterým se Hvězdy... líbily, aby sáhli i po tomto románu. Jinak s nimi nesouvisí. Tento příběh ze mě dostal mnohem víc, byl dojemnější, strhující, srdcervoucí, kouzelný, nezapomenutelný a tak brilantně vystihnutelný, že to ani víc nejde. Hvězdy nám nepřály jsou srdcovkou mnoha čtenářů (i mou), ale z YA literatury už je u mne překonalo spoustu knih. Ale určitě je pravda, že kterým se líbily, bude se líbit i tohle... to nepopsatelné...

NIKDY BYCH NEMĚLA ZLOMENÉ SRDCE, PROTOŽE BYCH SE PŘÍLIŠ BÁLA. A I KDYŽ MĚ TO ZLOMENÉ SRDCE BOLÍ JAKO ČERT, JE TO O TOLIK LEPŠÍ NEŽ NECÍTIT NIC.

Knihu bych doporučovala všem, co jsou neukotvení, nevyrovnaní. Nevěří si, mají strachy. I já taková jsem. Tahle kniha vám nepřičaruje sebevědomí a sebedůvěru, ale má moc ve vás zasadit jejich kořínky, má moc z vás udělat lepšího člověka. Může změnit stovky a tisíce myslí teenagerů celého světa. Tak jí dejte šanci...
Je to kniha, která bude holkám zdvihat sebevědomí, které postrádají...
Bude měnit střední školy...
A může změnit i učitele. I když na profesora Levina bych nechtěla narazit ani omylem. Jeho psychoterapeutický kroužek by mě zničil.
Kniha je optimistická...
V podstatě.

MYSLÍM, ŽE BEZ PROSOPAGNOSIE BYCH SÁM SEBE NIKDY TAK DOBŘE NEPOZNAL.

Doufám, že se někdy dostanu ven...

OPRAVDU SE TO DĚJE. POTKALI JSME SE A ZMĚNILI SI NAVZÁJEM SVĚT.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama