Zapomenuté dítě - Charlotte Linková

26. září 2017 v 21:55 | Anna 13 |  Detektivky
Zapomenuté dítě

Originální název: Das andere Kind
Žánr: Detektivka
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 376
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Ve Scarborough, poklidném městečku na severním pobřeží Anglie, byla nalezena brutálně zavražděná studentka. Policisté několik měsíců tápou v temnotě - a pak na nedaleké staré farmě dojde k dalšímu podobnému zločinu. Nic nenapovídá tomu, že by obě oběti něco spojovalo, a tak se ctižádostivá inspektorka Valerie Almondová upne na nejnápadnější okolnost: na neshody v rodině druhé oběti.
Před jejím pohledem se však dlouho ukrývá jed, který v rodině působí už léta. Při pátrání po jeho původu se musí vrátit hluboko do minulosti. Až k děsivému odhalení jednoho chladného prosincového dne před více než třiceti lety. A dokonce ještě dál, do doby 2. světové války, kdy záhadným způsobem zmizelo malé dítě...
Trvá příliš dlouho, než Valerie pochopí, že duševně nemocný pachatel zatím neuhasil svou nenávist a touhu po pomstě. S hrůzou si uvědomí, že na její zásah by mohlo být pozdě...


Můj názor: Kniha se mi velmi líbila, ale nesedla jsem si z ní "na zadek".
Příběh je vytvářen s neuvěřitelnou promyšleností a tendencí šokovat. Obsahuje spoustu nečekaných zvratů a "wow efektů". Pokud patříte k těm čtenářům, kteří snadno odhalují potencionální vrahy a už vám tahle vaše dovednost leze krkem, tak se vsaďte, že na zdejšího vraha nepřijdete. Myslím, že na světě jsou pouhá 2% čtenářů této knihy, kteří ho odhalily. Kniha by svým šokujícím závěrem a rozuzlením mohla konkurovat Zmizelé... Ale zas tak slavné to s ní nebylo.
Mrzelo mne, že jsem knihu četla po takových kouscích a neměla na ni pořádně čas. A právě to způsobilo to, že jsem se v určitých částech nudila. Na můj vkus má kniha moc stran. Příběh je na místech hodně vleklý... Ale ze začátku vás to automaticky chytne, postavy vám budou díky vynikající psychologické rozmanitosti a charakteristice strašně blízko a tuhý mráz v anglickém městečku bude dodávat příběhu více tajemna a děsu. Jak jsem řekla: v určitých částech se bude děj trochu protahovat, ale konec je famózní a vy ani nedutáte. Autorka to vše píše tak, jako by to byla historie její rodiny, protože je to celé zpracováno skrz naskrz a má to vynikající detektivní šťávu...

TOLIK LIDÍ SE DENNĚ POTÝKÁ S NEJRŮZNĚJŠÍMI ÚZKOSTMI, PLACHOSTÍ, POCHYBNOSTMI A U MNOHÝCH Z NICH NIKOHO NENAPADNE, JAK SE TRÁPÍ.

Jedná se o retrospektivní vyprávění, což mne vůbec nevadilo, i když se mi tento styl většinou nelíbí. Chvíli se jednalo o postavy ze současnosti, za chvíli jsme se ocitli v rozbombardovaném Londýně roku 1940, kde pronikáme do začátku toho tragického konce. Odhalujeme vinu lidí, kteří byli za války pouhými dětmi a kteří si neuvědomovali, jaké nevypočitatelné zlo páchají. Ten příběh viny a zla je sám o sobě dechberoucí a to, že o tolik desítek let později vyúsťuje ve vraždy je otřesné.
Kniha se okrajově zabývá i tématem autismu, mentálně duševního postižení, syndromem pomocníka či krutým týráním...
A co se mi ještě kromě samotného příběhu strašně líbilo bylo určitě to, jak byli hlavní hrdinové nedokonalí. Byli psychicky nevyrovnaní, bázliví, měli spoustu problémů, spoustu nevyřešeného sami v sobě. Měla jsem je ráda. Byli mi blízcí a úspěšná německá autorka si s jejich popisem vyhrála a napsala výborné literární dílo...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama