Říjen 2017

Ten, kdo stojí v koutě - Stephen Chbosky

29. října 2017 v 23:19 | Anna 13 |  Young Adult
Ten, kdo stojí v koutě

Originální název: The Perks of Being a Wallflower
Žánr: Román pro mládež
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 216
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít.
Strhujícímu románu Stephena Chboskyho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů.
Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně.
V Charliem se Chboskymu podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.


Můj názor: Jsem té knize absolutně oddaná...

NĚKDY SE LIDÉ UCHYLUJÍ DO SVĚTA VLASTNÍCH MYŠLENEK, ABY SE NEMUSELI ZAPOJIT DO SKUTEČNÉHO ŽIVOTA.

V létě dávali na ČTArt stejnojmenný film, který mne celkem zaujal. Sice jsem asi nedostala všechno, co jsem myslela, že po zhlédnutí dostanu, ale byla jsem především zvědavá na knížku. Zajímavostí určitě je to, že film zrežíroval sám autor této dokonalé knihy. A co mne ještě zaujalo? Kniha se umístila na patnáctém místě v žebříčku 100 nejzakazovanějších knih 21. století. Je to vůbec možné, že se někdo rozhodl zakázat někoho seznámit s tak úžasným vypravěčem, jakým je Charlie?

TO JE TEN, CO STOJÍ V KOUTĚ. VIDÍ VĚCI KOLEM SEBE. MLČÍ O NICH. A ROZUMÍ.

Příběh je psán formou dopisů. Patnáctiletý Charlie píše neznámému příteli (je i dost možné, že si ho vymyslel) a svěřuje se mu se svými myšlenkami, pocity, strachy, zkušenostmi a zážitky. Charlie je strašně zvláštní a naprostou kouzelná osoba. Introvertní, přemýšlivý, štědrý, nesmělý, nevinný a upřímný kluk, který se snaží napasovat se do společnosti a komunity středoškoláků. Jeho první dopisy začínají obavami ze střední školy, kde se celkem netypicky skamarádí hned s několika čtvrťáky, kteří jakoby vypadly z románů Johna Greena. Zamilujete si svérázně krásnou Sam, křehkého, vtipného a kamarádského gaye Patricka a i upovídanou Mary Elizabeth. Samotný Charlie je sice hodně přecitlivělý (opravdu v té knize až strašně často bulí), ale vy ho budete milovat. Hlavně pro jeho nevědomost a upřímnost, která někdy nahání hrůzu. Občas dělá a říká věci, které by nikdo nikdy neudělal a neřekl, ale tím také neustále překvapuje a překypuje obdivuhodnou odvahou.

CÍTÍM SE NEKONEČNĚ.
A PŘÍSAHÁM, ŽE V TEN OKAMŽIK JSME BYLI NEKONEČNÍ.

Charlie a jeho přátelé vás mohou zachránit. Zvlášť v posledním dopise jsem měla pocit, že ho Charlie posílá mně, protože jsem ty slova aktuálně opravdu hodně potřebovala. A jediné co mi rozbíjí srdce je to, že mu nemůžu napsat...

PROSTĚ SI MYSLÍM, ŽE KDYŽ SE KLUK DÍVÁ NA HOLKU A MÁ POCIT, ŽE ZPŮSOB, KTERÝM SE NA NI DÍVÁ, JE LEPŠÍ NEŽ TA HOLKA SAMOTNÁ, JE TO ŠPATNĚ.

Zbožňovala jsem to, jakým byl Charlie čtenářem. Nejen, co četl za knihy, ale jak je vnímal, jakým způsobem je četl. Myslím, že jsem až dnes pochopila jednu část knihy z Velkého Gatsbyho. Ne, že by mi ji Charlie vysvětlil, ale ve svém životě zažil jev, o který se Gatsby přel s Nickem Carrawayem. A mne to teď došlo. Tahle scéna z mé milované knihy se mi vybavila hned při Charlieho popisech a já už věděla na jakou stranu se přiklonit a jak to bylo myšleno.
I tohle můžete jako čtenář zažít: v úplně odlišné knize najdete odpovědi na otázky z knihy ještě odlišnější... Ach, jak já miluju ty čtenářské zázraky.

JE MEZI NIMI JEDNA FOTOGRAFIE SAM, KTERÁ JE PROSTĚ NÁDHERNÁ. ASI NENÍ MOŽNÉ POPSAT, JAK NÁDHERNÁ JE, ALE ZKUSÍM TO.
KDYŽ SE ZAPOSLOUCHÁŠ DO ASLEEP A VYBAVÍŠ SI TY DNY, KDY BYLO KRÁSNĚ A TY JSI VZPOMÍNAL, A PŘITOM BUDEŠ MYSLET NA TY NEJKRÁSNĚJŠÍ OČI, JAKÉ ZNÁŠ, A BUDEŠ BREČET A TA OSOBA TĚ NEBUDE CHTÍT, TAK POTOM SI MYSLÍM DOKÁŽEŠ PŘEDSTAVIT TU FOTOGRAFII.

Kniha, respektive spíše Charlie, vám ukáže svět z jiné perspektivy. Je obohacující přemýšlet jako on. Zkusit to prostě jednou vidět všechno jinak.

ŘÍKAL, ŽE JE TO TEN TYP KNÍŽKY, KTEROU ČTE KAŽDÝ PO SVÉM.

Všichni ti hrdinové jsou až bolestně skuteční a vám je s nimi strašně dobře.
Charlie proplouvá americkým teenagerským životem a vy se vezete s ním. Když knihu přečtete, zažijete tu nejvíc osvětlenou a hlasitou jízdu tunelem, při které se hlavní hrdinové cítí nekonečně.
Škoda, že kniha skončit musí.

NEVÍM, JESTLI SES TAK NĚKDY CÍTIL. ŽE SE TI CHCE USNOUT NA TISÍC LET. NEBO PROSTĚ NEBÝT. NEBO SI PROSTĚ NEUVĚDOMOVAT, ŽE JSI. NEBO TAK NĚCO. MYSLÍM, ŽE CHTÍT NĚCO TAKOVÉHO JE DOST MORBIDNÍ, ALE KDYŽ TO NA MĚ PŘIJDE, TAK SI TAKOVÉ VĚCI PŘEJU. PROTO SE SNAŽÍM NEPŘEMÝŠLET.

Tuhle knížečku miluju a celé mé srdce je v příběhu jako doma. Proč mám pocit, že by se nejlépe četla na Vánoce? Tak si o ní napište Ježíškovi a udělejte s Charliem do sněhu andílka.

MÁM DOJEM, ŽE SE SNAŽÍM ŘÍCT, ŽE TOHLE VŠECHNO MI PŘIJDE DŮVĚRNĚ ZNÁMÉ. ALE NENÍ TO ZNÁMÉ MNĚ. PROSTĚ VÍM, ŽE NĚKDO JINÝ UŽ TO ZAŽIL. TU CHVÍLI, KDY JE VENKU KLID A VIDÍŠ, JAK SE VĚCI HÝBOU, A TY TO NECHCEŠ A VŠICHNI SPÍ. A VŠECHNY TY KNÍŽKY, CO JSI ČETL, UŽ ČETLI JINÍ LIDÉ. A VŠECHNY PÍSNIČKY, KTERÉ JSI MĚL RÁD, UŽ POSLOUCHALI JINÍ LIDÉ. A HOLKA, KTERÁ SE TI LÍBÍ, UŽ SE LÍBILA JINÝM LIDEM. A VÍŠ, ŽE KDYŽ SE PODÍVÁŠ NA VŠECHNY TYHLE CHVÍLE, KDY JSI BYL ŠŤASTNÝ, MŮŽEŠ SE CÍTIT SKVĚLE, PROTOŽE VYTVÁŘÍŠ JEDNOTU.

V knize jsou scény a myšlenky, citáty a lidi, na které nikdy nezapomenete, neboť jsou to vaše součásti a vy je potřebujete...

LEŽEL JSEM V POSTELI A SNAŽIL JSEM SE PŘIJÍT NA TO, PROČ SE NĚKDY VZBUDÍŠ A MŮŽEŠ ZASE USNOUT A JINDY TO NEJDE.

Knihu doporučuji všem, co milují Johna Greena. Je tu někdo, kdo ho snad nemiluje? No, takže asi všem. :D
A samozřejmě těm, co hltají Young Adult literaturu. Tahle je vysoce kvalitní a originální. Povzbudí do života. Je nezapomenutelná. Je věčná a nespoutaná. Ach bože, je tak... svérázně nádherná.

BUĎ K TÉHLE KNIZE SKEPTICKÝ. JE TO SKVĚLÁ KNIHA. ALE ZKUS BÝT SPÍŠ FILTR, NE HOUBA.

PS: Je nutností si pustit k četbě či po ní píseň Asleep od Smiths. K tomu příběhu je spjata a v tom textu jsem se našla. Jak tohle někdo napsal? WOW!

PROTOŽE JE V POŘÁDKU, ŽE NĚCO CÍTÍŠ. A ŽE JSI PŘITOM TÍM, KÝM JSI.


Muž, žena a dítě - Erich Segal

28. října 2017 v 12:43 | Anna 13 |  Romány pro ženy
Muž, žena a dítě

Originální název: Man, Woman and Child
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 1998
Nakladatelství: Lucka
Počet stran: 143
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Jako blesk z čistého nebe zasáhne do života univerzitního profesora Roberta Beckwitha šokující zpráva, že je otcem nemanželského syna. Robert žije v Lexingtonu v USA s milovanou ženou Sheilou a dvěma dcerami a jeho spořádané, šťastné manželství léta sloužilo všem známým jako vzor. Najednou však stojí před osudovým rozhodnutím a nezbývá mu než se Sheile přiznat ke své krátkodobé romanci, kterou prožil před deseti roky na služební cestě ve Francii. Jeho bývalá milenka Nicole totiž tragicky zemřela a plod jejich lásky - malý Jean-Claude - zůstal úplně sám.
V klasickém příběhu manželské krize Segal opět potvrzuje svou pověst autora próz, z nichž dýchá touha po opravdových citech a jejichž hrdinové jsou hluboce založení, zranitelní lidé. Chtě nechtě nás provokuje k zamyšlení, co dělá partnerský vztah skutečně kvalitním a zda pro něj platí stále tytéž neměnné hodnoty.


Můj názor: Tuto knížku, pro mě dosud neznámého autora, mi doporučila babička. Rozhodla jsem se ji zkusit. Měla málo stránek a tak jsem počítala, že ji za večer zvládnu. Nepočítala jsem však s tím, že mne to tak vtáhne a že se do příběhu tak naplno ponořím a konec propláču. Autor mi svým podáním životních a romantických příběhů připomíná Nicholase Sparkse. Oba dva autoři píší sice romantické příběhy, ale neplní je ubohými klišé, nejsou to vyložené slaďárny a neobsahují vždy růžové happyendy. Takže Sparkse miluju a na Segala se postupně adaptuji. Rozhodně si plánuji přečíst ještě jeho další knihy, kterých napsal velké množství. Co považuji za zajímavé je to, že Erich Segal získal Zlatý Glóbus a byl sedmkrát nominovaný na Oscara.
Jediné co se mi na něm nelíbí jsou názvy jeho knih. Ty jsou vskutku otřesné a nudné. Včetně dnešního recenzovaného románu...

- DÍKY NĚMU JSEM POZNAL SVOU BUDOUCÍ ŽENU.
- KOHO?
- TEBE... NEDĚLÁM SI LEGRACI.
- SOTVA JSME SE POZNALI.
- SHEILO, ROMEO A JULIE BYLI NA TŘETÍ SCHŮZCE UŽ MRTVÍ.

Tento příběh se zabývá krizí v manželství, otázkami nevěry a odpuštění, viny a nemanželského dítěte. Autor celý příběh podal velmi emotivně, procítil každou větu. Co mi na příběhu často chybí jsou popisy, ale u této knihy mi to ani tak nevadilo. Byl to prostě mile a procítěně napsaný příběh, který dokázal rozplakat a hluboce dojmout. Jednou za čas jsou takovéhle i lehce předvídatelné románky potřeba. Ale samozřejmě číst jenom tohle, to by mi nevyhovovalo.
Takže jednou za čas takovéhle lehce odpočinkové čtení doporučuji. Nenechte se zmást nezajímavým názvem a obálkou a užijte si rodinné drama, u kterého vás leckdy zabolí u srdce...

TY JSI JEDINÁ ŽENA NA SVĚTĚ, KTERÁ MÁ DUŠI STEJNĚ KRÁSNOU JAKO TĚLO.


Utrpení mladého Werthera - J. W. Goethe

27. října 2017 v 11:38 | Anna 13 |  Literární klasika
Utrpení mladého Werthera

Originální název: Die Leiden des Jungen Werthers
Žánr: Román
Rok vydání: 1968
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 108
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Nejproslulejší román 18. století, který je psaný formou dopisů záznamů z deníku. Romantický román v dopisech líčí lásku muže, který miluje ženu svého přítele, a protože nevidí východisko ze situace, rozhodne se zemřít. Dílo rozhodujícího významu pro historii německé i světové prózy, je jedním z prototypů romantického románu v dopisech, založeného na prosté klasické zápletce. Autorovi šlo o víc, než o příběh nešťastné lásky. Jako hrdinu zvolil člověka své doby, představitele mladé buržoazie, který ve snaze dosáhnout svobody naráží na překážky v podobě feudálních konvencí. Je příliš osamělý a neschopný proti společnosti bojovat a proto raději volí smrt.


Můj názor:Utrpení mladého Werthera jsme rozebírali před dvěma týdny ve škole a mně učarovalo líčení tohoto příběhu naší učitelkou natolik, že jsem si knihu vypůjčila a přečetla. Překvapilo mě, že je tak tenká, ale nakonec jsem za to byla docela ráda. Preromantický autor J. W. Goethe píše nádherně. Líbily se mi naprosto dokonalé popisy přírody a lehce filosofické myšlenky. Bohužel však celá zápletka knihy je tak strašně primitivní, že vás příběh začne pěkně nudit. Pocity, které mladý Werther chová k černooké Lottě byly opět výstižné a čisté a je jisté, že je autor musel doopravdy prožít. Přesto mne kniha neučarovala a posledních pár stránek už jsem trpěla, jak se to všechno tak prodlužovalo a přitom jsem věděla, jak to celé skončí...

A TY, DOBRÁ DUŠE, KTERÁ JSI STRHOVÁNA TÝMŽ VÍREM JAKO ON, NABER ÚTĚCHY Z JEHO UTRPENÍ A UČIŇ TUTO KNÍŽKU SVÝM PŘÍTELEM, NEDOVEDEŠ-LI SI SUDBOU NEBO VLASTNÍ VINOU NALÉZTI BLIŽŠÍHO.

Proč jsem si vybrala zrovna tento příběh a ne známější drama Faust? Protože mne fascinovalo to, co kniha dokázala v 18. století vyvolat. Historie okolností této knihy je velmi tajemná a mrazivá. Asi vám úplně nemohu napsat o co jde, jelikož bych prozradila pointu příběhu, ale určitě si po přečtení dohledejte jistá fakta: jaké lidské šílenství kniha způsobila? Ale bylo to šílenství?

ALE KDYŽ UŽ SE TAK MÁLOKDY DOSTÁVÁM K ČETBĚ, TAK MUSÍ TAKÉ KAŽDÁ KNIHA BÝT ZCELA PO MÉ CHUTI. A MNĚ JE ZE VŠECH AUTORŮ NEJMILEJŠÍ TEN, U KTERÉHO NALÉZÁM SVŮJ VLASTNÍ SVĚT, U KTERÉHO SE ŽIJE JAKO KOLEM MNE...

I v dnešní době je možné se ve Wertherovi najít... A určité myšlenky vás zaujmou a popisy míst uhranou, ale...
Nelituji jejího přečtení ani času, který jsem knize dala, ale ani bych se nedivila, kdybych na příběh zapomněla. Vracet se k němu v myšlenkách nebudu. Doporučuji čtenářům klasiky. Od německého autora se rozhodně chystám na Fausta.

Tato kniha je i maturitním čtením a to rozhodně stojí za přečtení, neboť se knize nemusíte až tak věnovat (má necelých 100 stran) a příběh je primitivní ačkoliv obsahuje hlubší poslání...

PŘI VYJITÍ NEVYVOLAL WERTHER, JAK SE MU VYTÝKALO, NEMOC, HOREČKU, NÝBRŽ ODKRYL CHOROBU, DÁVNO V MNOHÝCH MYSLÍCH UTAJENOU.


Manželé odvedle - Shari Lapena

22. října 2017 v 17:30 | Anna 13 |  Thrillery
Manželé odvedle

Originální název: The Couple Next Door
Žánr: Detektivka, Thriller
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 272
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Nikdy nevíte, co se děje na opačné straně zdi.
Vaši sousedé nechtějí, abyste vzali své šestiměsíční dítě k nim na večírek. Nic osobního, ale rušilo by pláčem. Váš manžel prohlásí, že to nevadí. Bydlíme přece hned vedle. Zapneme dětskou chůvičku a každou půl hodinu ho přijdeme zkontrolovat.
Vaše dcerka spala, když jste ji viděli naposledy. Teď stoupáte po schodech do svého mrtvolně tichého domu a vaše nejhorší noční můry se naplnily. Je pryč.
Nikdy předtím u vás nebyla policie. Teď prohlížejí celý váš dům a kdoví, co tam najdou...
Čeho všeho jste schopni vy, když vás přinutí překročit vlastní hranice?


Můj názor: Strašně jsem se těšila až si tento tolik zmiňovaný bestseller přečtu a odhalím tajemství manželů odvedle. Příliš velké očekávání způsobilo, že jsem zpočátku byla mírně zklamaná.
Z recenzí a ohlasů cituji: Naprosto strhující příběh plný zvratů. Pečlivě vybroušené - a ostré jako břitva. Totálně přesvědčivé, absolutně realistické a podané dokonale efektivním a úsporným stylem. Maximálně napínavé - až do poslední, omračující stránky.
Já bych řekla, že je kniha silně nadhodnocena. Kdyby se k ní nevázaly tyto věty, žádné zklamání by se ani nemohlo konat, protože kniha opravdu je brilantní a napínavá. Těžko se od ní odtrhává a ta zkaženost hlavních postav je opravdu dokonale vybroušená. V příběhu je spoustu překvapení a nečekaných situací, které se nedají předvídat. ALE: kniha není napínavá až do konce, neboť se již v polovině dozvíme, kdo unesl bezbranné miminko. Všechno je to sice nakonec jinak, je to mnohem zapeklitější než by se mohlo zdát a prsty v tom má více osob, ale tvrzení, že napětí se v knize udrží až do poslední stránky je nepravdivé. Poslední tři strany jsou něčím, co by zasloužilo nějakou unikátní literární cenu, ale prostě ta napínavost tu není od začátku do konce. Někdy se příběh táhne. A co je nejhorší a nejúnavnější? Autorka nám příliš často vše pořád dokolečka připomíná. Všechny důkazy, časové údaje, podezřelé, jisté skutečnosti a fakta... My to ale víme. Jsme přeci pozorní čtenáři. :) Nepotřebujeme, aby nám to bylo každých dvacet stránek připomínáno. Není to psané tak, že byste se v tom ztratili a zamotali. A tohle neustále připomínání mi lezlo silně na nervy.
Jinak si ale myslím, že se autora propracovala celým příběhem bravurně. Úplně realistické a přesvědčivé, jak píší recenze, to nebylo. Na pár osob až příliš mnoho náhod, ale to mě nevadilo. Je to román, fikce, tedy může klidně být propojený až neuvěřitelně. Potom máte z toho všeho mnohem silnější šoky.
Také je tato perfektně mrazivá detektivka dost nepředvídatelná. Nebudete si troufat tipovat určité osoby. Sice nabydete jistých podezření, ale to je všechno.
Postavy jsou úžasné tím, kolik problémů v sobě mají. Anne rozhodně není příkladná matka. Nechá dítě samo v domě, trpí poporodní depresí a navíc ještě mnohem závažnější psychickou nemocí, a to disociativní poruchou. Marco je zase falešný a pokrytecký. Nevěříte mu absolutně nic a celou dobu doufáte, že bude pykat za všechny lži a podrazy...
Dalším dost zvláštním úkazem jsou manželé, kteří žijí hned vedle Anne a Marca. Cynthia s Grahamem. Jsou tak odporní a úchylní, že by vydali na jeden samostatný román. Mé temné já by si ho dost rádo přečetlo... :)
Takže Manželé odvedle jsou... no,... je to hodně kvalitní a napínavá knížka. Jen moc neočekávejte. Potom se vám toho dostane více a budete nadšenější a překvapenější. A ten konec: ten je jako od Stephena Kinga!!! :O


Lolita - Vladimir Nabokov

20. října 2017 v 21:53 | Anna 13 |  Literární klasika
Lolita

Originální název: Lolita
Žánr: Román
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Paseka
Počet stran: 384
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Lolita, Lola, Lo, Lolitchen, Lottelita... Samotné jméno titulní hrdinky a jeho proměny, vyvolávající hravé i trýznivé asociace, naznačují od prvních řádek Nabokovova nejslavnějšího románu míru obsese jeho vypravěče a protagonisty Humberta Humberta mladičkou Dolores Hazeovou, zároveň ale i nekonečnou prchavost předmětu jeho vášnivého a zničujícího citu.
Bolestná, šokující i dojemná zpověď čtyřicátníka Humberta o bezmezné erotické posedlosti kouzlem dvanáctileté "nymfičky" a jejích tragických důsledcích dokáže i půlstoletí po svém vzniku zasáhnout čtenáře otevřeností a důsledností, s níž otevírá a rozvíjí své tabuizované téma, s odstupem času jej však stále výrazněji oslovuje jako to, co vždy představovala především: mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma vášně, lásky a hříchu, vycházející z bohatého kulturního zázemí a překypující pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, ironií i humorem.


Můj názor: Knihu jsem si chtěla přečíst především proto, že je to nesmrtelná klasika o které se zmiňují i současná literární díla a zbožňuji příběhy, které zamávají se světem a ani po šedesáti letech se na ně nezapomíná. Lolita je knihou, kterou asi jen tak z hlavy nevypustím a která mi tam zůstane napořád.
Příběh bych rozdělila tak na tři části: počáteční život hlavního hrdiny Humberta, kde se zmiňuje o své první lásce a životu před Lolitou, poté prostředek zabývající se vztahem k Lolitě a jejich soužitím a poslední část: Humbert bez Lolity, bez smyslu, s touhou mstít se, zabíjet... Na rovinu tu napíšu, že poslední část je bezpochyby nejhorší a to mne zklamalo. Čekala jsem něco mnohem grandióznějšího. Ale posledních šedesát stran to byla předlouhá zdržovaná nuda. Nevím zda to bylo tím, že jsem na těch stránkách postrádala Lolitino kouzlo, ale její zmizení "ze scény" má na ukončení díla jisté dopady. Poslední odstavec mne chytl za srdce asi stejně jako prvních pár řádků, které zapříčinily, že jsem se do příběhu rychle a bez námahy vžila a zamilovala si autorův jedinečný spisovatelský talent.

LOLITA, SVĚTLO MÉHO ŽIVOTA, ŽÁR MÝCH SLABIN. MŮJ HŘÍCH, MÁ DUŠE. EL-Ó-EL-Í-TÉ-Á: ŠPIČKA JAZYKA SE VYDÁVÁ NA TŘÍSTUPŇOVOU PROCHÁZKU PATREM A NA "-TŘI!" ŤUKÁ O ZUBY. LO. LI. TA.

Jsem čtenářka, která zbožňuje popisy. Musím to mít. Potřebuju vědět, jak vypadají postavy do žalostných detailů, místa, která navštěvují, popisy emocí a pocitů, které prožívají... Nesmí to být nudné a zdlouhavé, ale bazíruji na detailech a vychutnávám si je. Někdo by řekl, že je zbytečné vědět, jakou značku mají bonbony, které Lolita právě žvýká či jakým barevným odstínem a typem rtěnky si zakreslovala místa do mapy, která by chtěla navštívit. Já takové drobnosti ale zbožňuju... Jsou boží... A Vladimir Nabokov je autor, který nenechá jediný mrak na obloze bez povšimnutí a sleduje do jakých obrazců se slévají dešťové kapky na okně. Což však, uznávám, může být pro mnohé čtenáře vyčerpávající... Já jsem si to vychutnávala a autorův barvitý styl bych vyzvedla hodně vysoko...
Všichni víme, že tohle byl příběh zakazovaný, pobuřující a opovrhovaný. Chápu, že v jisté době to muselo být odvážné něco takového vydat a podepsat se pod to (mimochodem na konci knihy je doslov, kde se sám autor vyjadřuje ke svému románu a obtížím, které ho provázely s jeho vydáním, jeho vztahu k Lolitě). Kniha je de facto o pedofiliii. Čtyřicetiletý muž se "zamiluje" do dvanáctileté dívenky, která se stává jeho nymfičkou. Proč slovo zamiluje dávám do uvozovek? Protože to dle mého nemohla být láska a hlavní hrdina mne svým fňukáním, jak moc ji miluje vyloženě štval. Úplně ohyzdným způsobem Lolitě ubližoval, znásilňoval ji, ovládal a manipuloval jí, děsil ji. Čekala jsem, že to vše Lolitě dojde, čím vyšší věk bude mít a že se vzbouří. Držela jsem jí palce a stála při ní. Proto mne konec zklamal.
Samotní hrdinové nejsou sympatičtí. Ani "kouzelná a dechberoucí" Lolita, která Humbertovi vysává vnitřní orgány a zabíjí ho její pouhé pohledy. Má v sobě jakousi zkaženost a vulgárnost, drzost, ale rozhodně je to velmi symbolická postava světové literatury. Nezařaditelná a jedinečná. Má své kouzlo. Humbert je Evropou, Lolita Amerikou... Snad byste před nimi však utekly na severní pól....
Líbilo se mi na knize i to, že se Nabokov nevyžívá v erotických scénách. I když je román braný mnohými jako erotický, nemyslím si, že si toto označení zasluhuje. I o tom se autor zmiňuje v doslovu knihy, doporučuji knihu ještě nezklapovat, ale přečíst si těch pár stran navíc. Stojí za vaši pozornost.
Když Lolitu čtete, pohybujete se v jakémsi růžovém oparu. Udělat si na to vše názor je těžké a někdy skličující... Já jsem však s tímto nemoralizujícím románem spokojená. Není o lásce, ale o touze. O posedlosti, šílenství, fanatismu. O maniakovi. Je elektrizující, děsivý i hřejivý. Kouzelný i odporný. Doporučuji a Vladimira Nabokova obdivuji za jeho nezdolnost při psaní, za odvahu poslat nezkrotnou a vášnivou Lolitu do světa a za jeho talent, který mne úplně vysál.

VĚDĚL JSEM, ŽE JSEM SE DO LOLITY ZAMILOVAL NAVĚKY, ALE VĚDĚL JSEM TAKÉ, ŽE NAVĚKY LOLITOU NEZŮSTANE.


Sanctum - Madeleine Rouxová

14. října 2017 v 19:40 | Anna 13 |  Horory
Sanctum

Originální název: Sanctum
Žánr: Horor
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 336
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Série: Asylum (1.díl), Sanctum (2.díl), Katakomby (3.díl)-----------


Anotace: Tři kamarádi, talentovaní a tak trochu netradičně pro vzdělání zapálení středoškoláci aspirující na univerzitní studium, Dan, Abby a Jordan, které známe z knihy Asylum, se snaží zapomenout na to, co prožili na letní přípravce v New Hampshire College. Hrůzné zážitky je pronásledují ve snech i v každodenním životě, přestože si nepřejí nic víc než zapomenout. Leč neúspěšně. Někdo (či něco?) je kontaktuje (příznačně prostřednictvím moderních technologií, ale i "staromódní" poštou) a dává najevo, že "ještě není konec". Danovi se do rukou dostává část fotografie, která vytvoří jeden celek s bizarními černobílými snímky, které již dříve dostali Jordan a Abby. Jordan vyluští význam čísel na rubu fotografie - jedná se osouřadnice míst v Camfordu, městečku v němž sídlí kampus NHC. A je jasné, co musí následovat!
Trojice přátel se vrací na známá místa, aby odhalila tajemství, které, jak doufají, je jednou provždy osvobodí od minulosti. Odlupují jednotlivé vrstvy záhady jako cibuli (a občas je to skutečně i k pláči!), aby zjistili... Ale to už je na čtenářích.
Napínavé pokračování knihy Asylum vás zavede na známá místa, ale ukáže je v novém světle. Vyprávění je opět ozvláštněno dobovými fotografiemi, které pomáhají navodit atmosféru, v níž se tři přátelé pohybují na tenké hranici mezi minulostí a současností, genialitou a šílenstvím.


Můj názor: Na knížku jsem se strašně moc těšila, neboť jsem se do její první části úplně zamilovala. Kniha Asylum, kterou jsem četla měsíc před touto, jsem si šíleně užívala a objevila jsem příběh, který mne hluboce zasáhl. Rozhodně doporučuji si tuto knihu předem přečíst a nepouštět se do dvojky, když příběh neznáte. To by jste o hodně přišli a zamotali se v detailech, které jsou ale velmi důležité a celý čtenářský zážitek, kterým knihy Sanctum i Asylum bezpochyby jsou, byste měli zkažený.
Kdybych měla řící jestli byl druhý díl lepší či horší, nebo zda mne zklamal, odpověděla bych, že jednička měla více toho děsu a strašidelných momentů a byla svým způsobem kouzelnější, ale dvojka mne od začátku chytla, bavila a nepustila až do samotného konce. Takže první díl má blíže mému srdci, ale já nerada příběhy kouskuji a rozděluji, když je to v podstatě jeden příběh. A ten pokračuje v knize Katakomby, kterou již můžete sehnat na pultech knihkupectví. Takže pro mne má hodnotu celý ten příběh. Protože v něm jsou hrdinové, které berete jako své nejlepší přátele, o které se celou dobu strachujete a přejete si být s nimi, i když ty situace, které zažívají jsou k zešílení.
Knihu opět doplňují nádherné historické fotografie, které vás vtáhnou více do příběhu a někdy vás úplně zmrazí.
Příběh, který se zabývá historií psychiatrické léčebny mne opět úplně odtrhl od reality a roztřásl a rozbušil mé srdce. Ale bohužel tu bude pár mini negativ... :(

POTLAČOVANÁ REALITA SE VRACÍ JAKO NOČNÍ MŮRA.
- PHILIP K. DICK

Trochu mi občas vadil překlad. Ten, kdo ji překládal používá výrazy, které dnešní teenageři, a ať jsou jakkoli inteligentní a vychovaní, prostě nepoužívají. Když se to opakuje, začíná to pak lézt nervy, protože příběh ztráci autentičnost a to se prostě nesmí stávat.
Pak mi také přišlo, že spoustu věcí v knize nebylo pořádně vysvětleno a vyřešeno. Ale mohla jsem jen něco špatně pochopit nebo si budu muset počkat do třetího dílu. Vždyť i tady vycházela na světla vysvětlení, které jsem postrádala v prvním díle.
Tohle jen moje subjektivní výtka, ale vážně mi bylo líto, že autorka nedala prostor Jordanovi. Minule se více projevoval a řešil se i jeho život mimo Brookline (=psychiatrická léčebna). Z trojice přátel ho mám nejraději a v této knize šlo spíše o Abby a Dana. Snad se jeho úžasná povaha rozvine v Katakombách více. Těším se na další shledání s ním.
A mimochodem, vážně se mi nelíbí, že tam Abby zůstala. Ale kvůli ní se tam podle mě budou muset kluci vrátit a dovyřešit situaci.
A jakkoli byl konec grandiózní a napínavý, tak byl možná trošku přitažený za vlasy. Například vraždy dvou vysokoškoláků budou muset mít ještě dohru a určitě se to projeví na psychice Abby a Dana, kteří k nim měli blízko.
A trochu větší zklamání bylo, že se parta nevydala do Brooklinu. Ten plánek celého podzemí léčebny mám v hlavě vypálený a nemohu ho pustit z hlavy. Strašně jsem se těšila, že se tam opět podívám a budu se klepat strachy a dusit pod baldachýny prachu. Autorka nás tam zavede jen na samotný konec (kde jinde by mohlo dojít k famóznímu vyvrcholení, než tam, že?). Bohužel se do něj nepodívám ani v trojce, protože už neexistuje... Vážně, to mne ohromilo, že to autorka nechala zajít tak daleko a tím si i sama ztížila třetí díl.
Ale i přes tyto malé nedostatky jsem nadšená, spokojená, vyděšená a natěšená na pokračování. Proč se tak strašně bojím konce? Možná proto, že si myslím, že to nikdy skončit nemůže? Proto, že se bojím, že si další pokračování budu muset napsat sama, abych ukojila svou ztřeštěnou touhu se do příběhu nastěhovat???

JE V POŘÁDKU BÁT SE! JÁ SE BOJÍM POŘÁD.



Zázraky z nebe - Christy Wilson Beamová

8. října 2017 v 17:33 | Anna 13 |  Skutečné příběhy
Zázraky z nebe

Originální název: Miracles from Heaven
Žánr: Skutečný příběh, Náboženství/Víra
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Noxi
Počet stran: 208
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Skutečný příběh-----------

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Dojemný, skutečný příběh devítileté nemocné Annabel z Texasu poutavě líčí její nebezpečnou nehodu, cestu do nebe a záhadné zmizení příznaků vážné chronické choroby.
Annabel Beamová kvůli vzácné a nevyléčitelné poruše trávicího traktu, která jí od pěti let bránila vést život normálního zdravého dítěte, strávila většinu dětství po nemocnicích a ordinacích specializovaných lékařů. Jednoho zimního dne, když jí bylo natolik dobře, že si mohla hrát venku se svými sestrami, spadla z výšky deseti metrů do starého dutého stromu. Pád mohl skončit smrtí nebo ochrnutím, ona však nepochopitelně vyvázla bez jediného škrábnutí, a navíc se navzdory všem vědeckým prognózám z chronické choroby vyléčila…
Tato knížka změní váš pohled na svět kolem nás, posílí vaši víru v Boha a život po životě.


Můj názor: Tenhle příběh je ohromující, strašně bolestný. Ale i přes všechnu tu tíhu je šíleně optimistický a povznášející.
Ve škole nám pouštěli film natočený podle této knihy. A ten mne zasáhl natolik, že jsem si ho od té doby pustila asi sedmkrát, nechala jsem své sestry, aby se do něj též měli šanci zamilovat. Se sestrou je to náš takový rituál, že si ho jednou za čas na určitém místě pustíme. Mne dožene k slzám a přesvědčí o tom, že život je vlastně nádherný. Často si ho snažím připomínat, když mi není nejlíp a mám pocit, že jde všechno špatným směrem a že nic nemá smysl. Tento pravdivý příběh v sobě nese neuvěřitelnou sílu a víru. Naději, kterou každý potřebuje…
Film doporučuji a líbí se mi možná o trochu více než kniha. Nádherná Jennifer Garner se zhostila role matky, která bojuje za své těžce nemocné dítě i za celou svou rodinu, která nepřestává stát při sobě a která je sama o sobě zázrakem...

- MAMI… JÁ CHCI UMŘÍT A JÍT DO NEBE A BÝT S JEŽÍŠEM TAM, KDE NENÍ ŽÁDNÁ BOLEST.
- ANNABEL… KDYŽ… KDYŽ ODEJDEŠ DO NEBE, NEBUDEŠ TU SE MNOU A S TÁTOU. V MOJÍ DUŠI BUDE OHROMNÁ DÍRA. BUDU STRAŠNĚ SMUTNÁ.
- NE, MAMI. ZABIJEŠ SE A PŮJDEŠ SE MNOU.

Devítiletá Anna od pěti let trpí nevyléčitelnou chorobou: pseudoobstrukční poruchou střevní motility. Je odkázána na velké množství léků, na infuze, hadičky, sondy a katetry. Tato malá dívenka se topí v moři bolesti a propadá se do depresí. A s ní tenhle krutý a nespravedlivý boj svádí celá její rodina. Jednoho dne spadne do dutého starého topolu. Pád z výšky desíti metrů nejen přežije, ale navíc je i bez dalších zranění. Anna se během šesti hodin, co se jí hasiči snažili vyprostit, dostala do nebe a setkala se s Bohem, který ji slíbil, že až se vrátí, bude zdravá. Děvčátko se do roka uzdravilo a dnes žije úplně "normální" a zdravý život dospívající slečny.
Kniha vás donutí přemýšlet nad náboženstvím a vírou. Příběh, ačkoliv se zdá nereálný, je nezpochybnitelný a šokující. Z celého srdce to té malé bojovnici přejete, ale zároveň nechápete, proč to utrpení musela zažít a proč tolika dětem a lidem po celém světě ničí těla hnusné nemoci. A proč těm ostatním Bůh nepomůže. Nemá to logiku, ani vysvětlení…
Nemohu tedy říci, že rodině Beamovým nevěřím. Nezpochybňuji téměř nic, co Annina matka sepsala do této knihy. Nesnažím se si to nějak vysvětlit… Beru to jako fakt, i když kulím oči. Jediné, čemu tak úplně nevěřím, z veškeré úcty k malé Annabel, je to, co viděla v nebi… Mé ateistické já to prostě odmítá přijmout. Něco snad je, ale tohle?
Kniha je hodně náboženská a nevěřícím mohou opakované výňatky z Bible vadit, ale já jsem tak nějak věděla do čeho jdu, takže jsem to přijala bez problému. Trochu mi kniha svým stylem připomněla Dítě smíření.
Doporučuji knižní i filmové zpracování. Obojí je kvalitní a může vám změnit život. Může změnit tok vašich myšlenek i vaše hluboce zakořeněná přesvědčení… Je jen na vás, jak se s příběhem seznámíte.
Přečtení této knihy nebudete litovat…


Osudová zatáčka - Nicholas Sparks

4. října 2017 v 18:32 | Anna 13 |  Romány pro ženy
Osudová zatáčka

Originální název: A Bend in the Road
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2002
Nakladatelství: Cesty
Počet stran: 328
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Před dvěma lety zemřela při autonehodě žena šerifova náměstka Milese Ryana. Viník z místa havárie ujel a třicetiletý Miles zůstal na výchovu pětiletého syna sám.
Chlapcova učitelka Sarah Andrewsová záhy zjistila, že znalosti druháka Jonaha jsou nedostatečné. Její kolegyně jej zřejmě ze soucitu nezkoušely a nechtěly po něm žádnou práci. Proto nabízí Milesovi, že bude ve volných chvílích chlapce doučovat.
Statný a sympatický muž hezké osmadvacetileté učitelce imponuje. A protože i ona touží najít ve svém životě oporu - její manželství ztroskotalo proto, že nemohla mít vlastní děti - začne se mezi nimi brzy rozvíjet silný milostný vztah. I Miles pociťuje touhu založit novou rodinu. Stále ho však provází utkvělá myšlenka: musí zjistit, kdo zabil jeho ženu. Čím více se prohlubuje vztah mezi Milesem a Sarah, tím blíže je rozluštění záhady, kdo zavinil smrt jeho manželky. Tím více je však ohrožen jeho nový vztah...


Můj názor: S touto knihou se dostavilo poměrně silné zklamání. Nicholase Sparkse zbožňuji. Přečetla jsem asi něco okolo osmi jeho knížek a všechny mě chytly za srdce. Je v nich ta nejčistší láska, plno romantiky, sympatičtí hlavní hrdinové, kterým budete fandit, a přesto jeho knihy neoplývají žádným klišé, nekončí vždy šťastně, zabývají se i vážnějšími tématy a jsou často nepředvídatelné, plné zvratů a napětí.
Osudové zatáčce toho chybělo trochu víc. Kniha sice byla o lásce, ale přeci jenom se od ní na posledních sto stranách upustilo a autor se začal věnovat jakési kriminálce, která se do příběhu zrovna moc nehodila. Narušila celou rovnováhu příběhu, zamilovanou dvojici oddělila... Navíc byl vývoj toho všeho dost předvídatelný a tím pádem kniha ubírala na napínavosti a takovém tom udržení čtenáře "vzhůru".
Neříkám, že celý příběh stál za nic. Autor si pohrál s city a na konci v nás čtenářích vyvolal doslova emocionální bouři. Nad knihou se také často zamyslíte. Ale jak jsem již psala, ztrácí to spád, napětí opadá...
A možná, že je to také stylem, kterým je kniha zpracována. Odmítám uvěřit (vzhledem k tomu, že Sparkse dobře znám), že by tento celosvětově úspěšný autor psal tak kýčovitě, jednoduše a zadrhávaně. Český překlad byl velmi ubohý a u toho tedy budete trpět. Takže se asi na jeho starší knižní vydání moc netěším...
Nemohu knihu doporučit. Příběh: ...dobrý. Ale kniha jako celek celkem nic moc. Velké zklamání.
Avšak jiné knihy od Nicholase Sparkse doporučuji s velkou láskou k nim. Zde jsou: Zápisník jedné lásky, Vzkaz v láhvi, To nejlepší z nás, Talisman, Noci v Rodanthe, Nejdelší jízda, Milý Johne,...