Lolita - Vladimir Nabokov

20. října 2017 v 21:53 | Anna 13 |  Literární klasika
Lolita

Originální název: Lolita
Žánr: Román
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Paseka
Počet stran: 384
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Lolita, Lola, Lo, Lolitchen, Lottelita... Samotné jméno titulní hrdinky a jeho proměny, vyvolávající hravé i trýznivé asociace, naznačují od prvních řádek Nabokovova nejslavnějšího románu míru obsese jeho vypravěče a protagonisty Humberta Humberta mladičkou Dolores Hazeovou, zároveň ale i nekonečnou prchavost předmětu jeho vášnivého a zničujícího citu.
Bolestná, šokující i dojemná zpověď čtyřicátníka Humberta o bezmezné erotické posedlosti kouzlem dvanáctileté "nymfičky" a jejích tragických důsledcích dokáže i půlstoletí po svém vzniku zasáhnout čtenáře otevřeností a důsledností, s níž otevírá a rozvíjí své tabuizované téma, s odstupem času jej však stále výrazněji oslovuje jako to, co vždy představovala především: mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma vášně, lásky a hříchu, vycházející z bohatého kulturního zázemí a překypující pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, ironií i humorem.


Můj názor: Knihu jsem si chtěla přečíst především proto, že je to nesmrtelná klasika o které se zmiňují i současná literární díla a zbožňuji příběhy, které zamávají se světem a ani po šedesáti letech se na ně nezapomíná. Lolita je knihou, kterou asi jen tak z hlavy nevypustím a která mi tam zůstane napořád.
Příběh bych rozdělila tak na tři části: počáteční život hlavního hrdiny Humberta, kde se zmiňuje o své první lásce a životu před Lolitou, poté prostředek zabývající se vztahem k Lolitě a jejich soužitím a poslední část: Humbert bez Lolity, bez smyslu, s touhou mstít se, zabíjet... Na rovinu tu napíšu, že poslední část je bezpochyby nejhorší a to mne zklamalo. Čekala jsem něco mnohem grandióznějšího. Ale posledních šedesát stran to byla předlouhá zdržovaná nuda. Nevím zda to bylo tím, že jsem na těch stránkách postrádala Lolitino kouzlo, ale její zmizení "ze scény" má na ukončení díla jisté dopady. Poslední odstavec mne chytl za srdce asi stejně jako prvních pár řádků, které zapříčinily, že jsem se do příběhu rychle a bez námahy vžila a zamilovala si autorův jedinečný spisovatelský talent.

LOLITA, SVĚTLO MÉHO ŽIVOTA, ŽÁR MÝCH SLABIN. MŮJ HŘÍCH, MÁ DUŠE. EL-Ó-EL-Í-TÉ-Á: ŠPIČKA JAZYKA SE VYDÁVÁ NA TŘÍSTUPŇOVOU PROCHÁZKU PATREM A NA "-TŘI!" ŤUKÁ O ZUBY. LO. LI. TA.

Jsem čtenářka, která zbožňuje popisy. Musím to mít. Potřebuju vědět, jak vypadají postavy do žalostných detailů, místa, která navštěvují, popisy emocí a pocitů, které prožívají... Nesmí to být nudné a zdlouhavé, ale bazíruji na detailech a vychutnávám si je. Někdo by řekl, že je zbytečné vědět, jakou značku mají bonbony, které Lolita právě žvýká či jakým barevným odstínem a typem rtěnky si zakreslovala místa do mapy, která by chtěla navštívit. Já takové drobnosti ale zbožňuju... Jsou boží... A Vladimir Nabokov je autor, který nenechá jediný mrak na obloze bez povšimnutí a sleduje do jakých obrazců se slévají dešťové kapky na okně. Což však, uznávám, může být pro mnohé čtenáře vyčerpávající... Já jsem si to vychutnávala a autorův barvitý styl bych vyzvedla hodně vysoko...
Všichni víme, že tohle byl příběh zakazovaný, pobuřující a opovrhovaný. Chápu, že v jisté době to muselo být odvážné něco takového vydat a podepsat se pod to (mimochodem na konci knihy je doslov, kde se sám autor vyjadřuje ke svému románu a obtížím, které ho provázely s jeho vydáním, jeho vztahu k Lolitě). Kniha je de facto o pedofiliii. Čtyřicetiletý muž se "zamiluje" do dvanáctileté dívenky, která se stává jeho nymfičkou. Proč slovo zamiluje dávám do uvozovek? Protože to dle mého nemohla být láska a hlavní hrdina mne svým fňukáním, jak moc ji miluje vyloženě štval. Úplně ohyzdným způsobem Lolitě ubližoval, znásilňoval ji, ovládal a manipuloval jí, děsil ji. Čekala jsem, že to vše Lolitě dojde, čím vyšší věk bude mít a že se vzbouří. Držela jsem jí palce a stála při ní. Proto mne konec zklamal.
Samotní hrdinové nejsou sympatičtí. Ani "kouzelná a dechberoucí" Lolita, která Humbertovi vysává vnitřní orgány a zabíjí ho její pouhé pohledy. Má v sobě jakousi zkaženost a vulgárnost, drzost, ale rozhodně je to velmi symbolická postava světové literatury. Nezařaditelná a jedinečná. Má své kouzlo. Humbert je Evropou, Lolita Amerikou... Snad byste před nimi však utekly na severní pól....
Líbilo se mi na knize i to, že se Nabokov nevyžívá v erotických scénách. I když je román braný mnohými jako erotický, nemyslím si, že si toto označení zasluhuje. I o tom se autor zmiňuje v doslovu knihy, doporučuji knihu ještě nezklapovat, ale přečíst si těch pár stran navíc. Stojí za vaši pozornost.
Když Lolitu čtete, pohybujete se v jakémsi růžovém oparu. Udělat si na to vše názor je těžké a někdy skličující... Já jsem však s tímto nemoralizujícím románem spokojená. Není o lásce, ale o touze. O posedlosti, šílenství, fanatismu. O maniakovi. Je elektrizující, děsivý i hřejivý. Kouzelný i odporný. Doporučuji a Vladimira Nabokova obdivuji za jeho nezdolnost při psaní, za odvahu poslat nezkrotnou a vášnivou Lolitu do světa a za jeho talent, který mne úplně vysál.

VĚDĚL JSEM, ŽE JSEM SE DO LOLITY ZAMILOVAL NAVĚKY, ALE VĚDĚL JSEM TAKÉ, ŽE NAVĚKY LOLITOU NEZŮSTANE.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama