Listopad 2017

Zimní evangelium - Brendan Kiely

Dnes v 10:32 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Zimní evangelium

Originální název: The Gospel of Winter
Žánr: Román
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 252
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Inspirováno skutečnými událostmi-----------


Anotace: Hlavním hrdinou strhujícího debutu amerického prozaika Brendana Kielyho Zimní evangelium je obyčejný šestnáctiletý středoškolák Aidan. Potají rodičům krade sedativa a alkohol a řeší zdánlivě banální problémy se spolužáky a učiteli. Jenže pod slupkou na první pohled ospalého městečka kdesi na východním pobřeží USA kousek od New Yorku tiká časovaná bomba.
Autor se příběhem Aidana vrací k jednomu z největších skandálů novodobých amerických dějin - sexuálnímu zneužívání dětí ze strany kněží. Nejde však bulvární cestou, nelibuje si v explicitních sexuálních scénách ani dramatických citových výlevech. Je spíše psychologickou studií jedné z obětí, kdy sleduje Aidanovy snahy vyrovnat s celou zkušeností, počínající absolutním popřením po finální uvědomění si, že mlčet znamená dovolit, aby se stejné věci děly dál i jiným. Zimní evangelium navíc není jen obžalobou kněží, kteří zneužili důvěry svých svěřenců. Je obžalobou celé americké společnosti, a to především bohatých "bílých" komunit Nové Anglie, v nichž se dospělí ženou za pochybnými hodnotami a přehlížejí do očí bijící volání o pomoc svých osamělých a mnohdy i zanedbávaných dětí, které touží stejně jako všechny děti po jediném: lásce a pozornosti.

Můj názor: Román zabývající se velmi citlivým a těžkým tématem mne zpočátku silně zaujal, ale postupem děje nadšení uvadalo a já z konce ani z průběhu knihy nebyla kdovíjak odvázaná. Problémem bylo, že se mi postavy nedokázaly dostat do srdce a i přes veškerou autorovu snahu mi přišlo, že to mohlo být ještě více rozpitvané do hloubky. Ale to může být jen můj pocit. Někomu bude z pohledu psychologie připadat román dost výstižný a dostačující. Mně tam však spousta věcí scházelo a přišlo mi zbytečné se nimrat v popisech počítačové hry, která najednou zaplnila celou scénu a nebyl prostor pro emoce a dusivou atmosféru v místnosti.
Autor si vybral složité téma, nicméně se mi vlastně líbilo, že si vybral podat ho tak, že jsme vlastně začali v momentě, kdy má hlavní hrdina otřesné a ponižující chvíle za sebou a již se s nimi vyrovnává. V celé knize nejde o ty činy, jako spíš o jejich následky. A to je celkem ojedinělé a zajímavé. Co je na knize dalším plusem je skutečnost, že to autor vyjádřil tak, aby byly těmi činy postihnuty rovnou tři hrdinové. A tím vlastně ukázal jedinečnost každého člověka v tom, že každý reaguje jinak, každý potřebuje něco jiného a že žádná reakce není ta "správná".
Příběh zachycuje bezmoc, zoufalství, samotu a úplné dno, na které se hrdinové dostávají.
Nemyslím si, že je to špatná kniha. Jen autor dle mého nevytěžil vše, co z tak zajímavého a ne tak častého tématu, mohl.

CHTĚL JSEM NABÝT JISTOTY, ŽE KAŽDÝ STRACH SE MŮŽE ROZPLYNOUT, ŽE JE SAMOTA NEMOC, KTERÁ SE MŮŽE LÉČIT, KDYŽ SE NĚČÍ VÝDECH STANE MÝM NÁDECHEM. PAK UŽ SE ANI JEDEN Z NÁS NEBUDE CÍTIT OSAMĚLÝ.

Nevím, zda knihu vyloženě doporučit, ale každopádně by měla být čtena z důvodu toho, aby se o takovýchto skandálech, které ničí mladým lidem budoucnost, vědělo a nezavíraly se před tím oči.
Pokud se pro knihu rozhodnete, tak vám přeji, abyste v ní objevili více než já.
Rozhodně, ale kniha hodně dá...

Hledání Aljašky - John Green

Pondělí v 18:09 | Anna 13 |  Pro mládež
Hledání Aljašky

Originální název: Looking for Alaska
Žánr: Young Adult literatura
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Euromedia
Počet stran: 256
Vazba knihy: Brožovaná
Ocenění: YALSA Book Awards 2006, Americkou knihovnickou asociací je zařazena mezi 10 nejlepších knih pro mládež

-----------Chystá se filmové zpracování-----------


Anotace: Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh.
Aljaška Youngová je krásná, chytrá, zábavná - a naprosto fascinující. Miles Halter ji miluje tak, že to víc ani nejde. Díky ní objeví hodnotu a bolest bezpodmínečné lásky i bezpodmínečného života. A nakonec už snad ani nezáleží na tom, že se tím všechno navždy změní.

Román má dvě části:
Předtím: V celé dosavadní existenci Milese Haltera zvaného Váleček se zatím nic zajímavého nestalo, a tak jeho posedlost slavnými posledními slovy významných osobností v něm vyvolala ještě větší touhu hledat své velké Možná. Vypraví se tedy do občas bláznivého, trochu nejistého a rozhodně ne nudného světa internátní školy Culver Creek a život přestane být bezpečný - ba změní se v pravý opak. Jen o pár dveří dál totiž bydlí nádherná, chytrá, zábavná, sexy, sebedestruktivní, ujetá... a zkrátka úžasná Aljaška Youngová, kapitola sama pro sebe. Vtáhne Válečka do svého světa, nasměruje ho k velkému Možná a uloupí mu srdce.
Potom: Nic už není takové jako dřív.


Můj názor: Tahle knížka byla ta úplně první, kterou jsem od Greena četla. Hvězdy nám nepřály přišli až po ní. Vlastně jsem měla to štěstí, že jsem ji četla ještě před tím obrovským HALÓ, které Hvězdy... udělaly. Okouzlila mne už ve třinácti letech, a i když je pravda, že jsem jí v tom věku rozhodně nemohla úplně porozumět, tak jsem si zamilovala Greenův svět. Jeho ojedinělé a barvité metafory, jeho jedinečné a originální hrdiny, jeho styl, který se vymykal všemu, co jsem do těch třinácti zatím četla. To on stál v počátcích dnešního fenoménu Young Adult literatury a řadí se právem mezi nejlepší světové autory píšící pro naši generaci. Jeho knihy nám lámou srdce a patří mezi ty, ke kterým se vždy ráda a několikrát vracím...

NESNÁŠEL JSEM DISKUSNÍ HODINY. TADY JSEM VE ŠKOLE, TAK MĚ UČTE.

Hledání Aljašky je doslova má srdcová záležitost... Často ji nechávám v mé hlavě soupeřit s Hvězdami... a občas je i trochu napřed. Papírová města a Příliš mnoho Kateřin jsou knihy, které se do mého srdce nevtiskly... Ty až tak úplně nedoporučuji. A co se týče jeho nejnovějšího románu Will Grayson, Will Grayson, tak ta jediná mi chybí přečíst a budu znát komplet jeho knihy vydané u nás.
Teď pojďme ale k samotné knize, ve které se hledá to "velké Možná".

VY VŠICHNI KOUŘÍTE, PROTOŽE VÁM TO CHUTNÁ. JÁ KOUŘÍM, ABYCH UMŘELA.

Kniha je každým coulem filosofická, ale místy i dost vtipná. Dojemná, smutná, přinášející kouzlo mládí v příběhu tak záhadném, že by mu neporozuměl ani Sherlock Holmes. A o tom to je. O neporozumění, o záhadách, které nikdy a nikdo nevyřeší...
Dvě hlavní filosofické otázky jsou: Jdu hledat velké Možná. a Jak se kdy dostanu z tohohle labyrintu? Jedná se o poslední slova amerických osobností. Hlavní hrdina má totiž kouzelnou zálibu v tom vyhledávat a zapamatovávat si poslední slova známých osobností. Stejnou zálibu má i John Green, kterou právě svému hrdinovi půjčil.
Co na knize miluju nejvíc? Co mi na ní přijde úplně nejskvělejší a proto ji tak často otvírám (četla jsem ji již asi čtyřikrát)? No přece ALJAŠKA YOUNGOVÁ! To je literární hrdinka, která je tak výrazná, že ji vidíte před očima do všech možných detailů. Obdivujete ji, ale svým způsobem jí i pohrdáte. Nechápete ji, a přitom vám je něčím tak blízká. Zaráží vás její inteligence a zároveň povrchní lhostejnost k životu. Její prudká náladovost. Její tajemství. Její počet vykouřených cigaret a vypitých flašek od vína. Baví vás. Fascinuje vás. Chcete ji znát blíž. Chcete ji umět předvídat. A proto vás konec roztrhá. Tahle postava je tak plastická... Nelze na ni zapomenout. Bude vaší inspirací i otřesným vzorem... Má v sobě všechno a nic. A bude už navždy žít ve vašich myslích a srdcích. Nezbavíte se jí...
Od třinácti se mi vybavuje. Nebráním se myšlenkám na ni. Mám ji ráda...

CELÝ ŽIVOT STRÁVÍŠ V LABYRINTU A MYSLÍŠ NA TO, JAK Z NĚJ JEDNOU UNIKNEŠ A JAK TO BUDE SKVĚLÝ, A PROTOŽE SI PŘEDSTAVUJEŠ BUDOUCNOST, DOKÁŽEŠ JÍT POŘÁD DÁL, ALE NIKDY NEUNIKNEŠ. BUDOUCNOST PROSTĚ POUŽÍVÁŠ K TOMU, ABYS UTEKL PŘED DNEŠKEM.

V Greenových dílech spatřuji velmi podobné znaky a otázky, kterými se zabývá. Jsem pozorný čtenář a vím, že Green svým hrdinkám velmi rád lakuje nehty namodro. Že miluje metafory. A že každá jeho postava je strašně chytrá a inspirativní. A zvlášť v knihách Hvězdy nám nepřály a Hledání Aljašky spatřuji vypořádávání se s tématem smrti, životem po ní a zapomněním. Zvlášť to zapomnění hraje v obou knihách velkou roli. Augustus Waters z Hvězd... je posedlý tím, aby se na něj nezapomnělo a s Hazel Grace dojde k osvíceným myšlenkám, které mu dovolí odejít... Zde hrdinové nejsou tak zatvrzelí jako on a přijdou na východ z labyrintu utrpení spontánněji a přirozeněji. Uvědomí si v čem je jejich životní naděje a jak se pohnout vpřed a vypořádat se s vinou a nevědomostí... Obě knihy jsou chytré a rozvíjí vaše myšlenkové pochody různými směry, které vás obohatí... Více inteligentního čtení pro mladé prosím...

JAK SE KDY DOSTANEME Z TOHOTO LABYRINTU UTRPENÍ?

Za zmínku stojí i to, že by mělo být v příštím roce už snad hotové i filmové zpracování tohoto ojedinělého příběhu. Herci zatím známi nejsou. Já se však opravdu hodně obávám, kdo bude hrát Aljašku... Tu mám ve své hlavě do nejmenších detailů vybarvenou a nehodlám se smířit s nějakou tuctovou herečkou. Doufám ve filmový zázrak. Pokud mne trailer nenadchne, nechám se filmovým zážitkem minout.

VŠICHNI ODCHÁZÍME, POMYSLEL JSEM SI, A PLATÍ TO PRO KRABY I PRO KRABICE, PRO ALJAŠKU-MÍSTO A ALJAŠKU-DÍVKU, PROTOŽE NIC NEVYDRŽÍ, DOKONCE ANI SAMA ZEMĚ NE. KDYŽ SI ČLOVĚK PŘESTANE PŘÁT, ABY SE VĚCI NEROZPADALY, NEBUDE TRPĚT, KDYŽ SE TO STANE.

Doporučuji vám tuto knihu celým srdcem. Jsou dva tábory lidí: ti co ji milují a upřednostňují ji i před Hvězdami... a ti, které nezaujala a nedokážou pochopit, co v ní my hledáme a nacházíme... Až dnes, po pátém přečtení téhle knihy jsem pochopila její název a mnohem víc jsem si její četbu užila, protože jsem ji rozuměla. I Aljašku jsem viděla v jiném rozlišení...

NEŽ JSEM SEM PŘIJEL, DLOUHO JSEM SI MYSLEL, ŽE CESTOU Z LABYRINTU JE PŘEDSTÍRAT, ŽE NEEXISTUJE, VYBUDOVAT SI MALÝ, UZAVŘENÝ SVĚT V NĚJAKÉM ZASTRČENÉM KOUTĚ NEKONEČNÉHO BLUDIŠTĚ A PŘEDSTÍRAT, ŽE NEJSEM ZTRACENÝ, ŽE JSEM DOMA. ALE VÝSLEDKEM BYL JEN OSAMĚLÝ ŽIVOT VE SPOLEČNOSTI POSLEDNÍCH SLOV MRTVÝCH, A TAK JSEM SEM PŘIŠEL HLEDAT VELKÉ MOŽNÁ, SKUTEČNÉ PŘÁTELE A ŽIVOT, KTERÝ NEBUDE TAK BEZVÝZNAMNÝ.

Kniha vás přesvědčí mimo jiné i o tom, že John Green doopravdy umí psát a tvořit. Že Hvězdy nám nepřály nebyla jen náhoda či podceňované dílo, jak si mnozí z vás myslí, ale jen výsledek mnohaleté práce se slovy a fantazií. Mimochodem Hledání Aljašky je jeho debutem... Stojí za vaši pozornost. Dejte Greenovi šanci... A nebraňte se, až na vás ten příběh začne působit...

NARODIL JSEM SE DO BOLÍVAROVA LABYRINTU, A PROTO MUSÍM DOUFAT V NADĚJI RABELAISOVA VELKÉHO MOŽNÁ.


Na konci samoty - Benedict Wells

Sobota v 20:09 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Na konci samoty

Originální název: Vom Ende der Einsamkeit
Žánr: Román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Plus
Počet stran: 304
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Ocenění: Cena Evropské unie za literaturu 2016


Anotace: Těžké dětství je jako neviditelný nepřítel: nikdy nevíte, kdy udeří. Julesovo bezstarostné dětství přeruší tragická autonehoda, v níž zahynou oba jeho rodiče. Spolu se dvěma sourozenci je vytržen z klidného, vřelého prostředí rodiny a odchází do internátu, kde se s traumatickou ztrátou vyrovnává každý z nich po svém. Jules se stáhne do vnitřního, snového světa, kam k sobě nikoho nepouští. Dokud si k němu do lavice nepřisedne Alva, dívka s rusými vlasy a kostěnými obroučkami. Také ona má svoje tajemství. Mezi Julesem a Alvou se rozvine dětsky důvěrné přátelství, ale na prahu dospělosti se jejich cesty rozdělí. Znovu se setkají až po letech. A zdá se, že jejich vzájemná láska konečně dojde naplnění a doženou spolu promarněný čas. Avšak tíživá minulost, ten skrytý nepřítel, stále číhá na svou příležitost... Působivý román o překonání ztráty a osamělosti a o tom, co je v lidech neměnné. A zároveň velký milostný příběh.


Můj názor: Knihu jsem objevila díky jedné skvělé knižní blogerce. Pěla na ni ódy a mne se zalíbila i neobvyklou obálkou, a tak jsem se rozhodla si ji přečíst.
Sledujte knižní blogery a recenzenty, dostanete pak tipy na knihy, které nejsou tolik propagované, ale jsou velmi kvalitní a krásné. Jsem vděčná té náhodě, že jsem na ni mohla narazit.

TAKY BYCH CHTĚLA BÝT TAKOVOU LITERÁRNÍ POSTAVOU. TAKOVOU, CO BLOUMÁ ZA TMY SAMA PO MĚSTĚ A PAK JDE PO PŮLNOCI NĚKAM DO KAVÁRNY.

Kniha je protkaná upřímnými a uvěřitelnými emocemi, postavy jsou psychologicky perfektně vystižené. Vyprávění nemá žádná hluchá a nudná místa a tolik vám bude připomínat samotný život. Nestane se v ní nic, čemu byste nevěřili.
A příběh byl prostě stvořen pro to, abyste si ho zamilovali a nemohli od něj odejít.

KDYŽ ČETLA, NĚCO SE V NÍ ZMĚNILO. TVÁŘ SE JÍ UVOLNILA, ÚSTA MĚLA MALIČKO POOTEVŘENÁ, NAJEDNOU SE ZDÁLA BÝT NENAPADNUTELNÁ A CHRÁNĚNÁ.

Autor pouze nevypráví jednotvárný příběh, ale lehce filosofuje a má neotřelý způsob myšlení. Jeho názory se mi zaryly do mozku a myslím, že utvořili nový směr mé mysli. Kniha mne fascinovala od samého začátku a musím říci, že od mladého německého spisovatele jsem tolik neočekávala. Grandiózně překvapil a já se stala jeho fanynkou. Kéž by se u nás vydaly i další jeho díla, na které mám neuvěřitelný zálusk. A všimli jste si, jak Benedict Wells skvěle vypadá? :)

- JULESI, TY VE MNĚ POŘÁD VIDÍŠ NĚKOHO, KÝM NEJSEM.
- NE, NAOPAK. TY JSI NĚKDO, KOHO NEVIDÍŠ.

Autor vypráví příběh malého chlapce, který se musí vypořádat s náhlou ztrátou svých rodičů, se samotou a prázdnem, které cítí, a tak si začne vytvářet svůj vlastní snový svět ve své hlavě. Emoce a city kniha podává uvěřitelně, rozpitvává je na dřeň a vy postavám rozumíte, i když jste sami nic podobného nezažili. Máte pocit, že to znáte. Jak je tohle možné? Jak to autor dokázal?
Dospívající Jules se brodí smutkem a plachostí spolu se svou nejlepší kamarádkou Alvou, kterou zatěžuje také tragický zážitek z dětství. Ty dva si rozumí jako nikdo jiný. Chápou navzájem své světy a milují se. Nikdy si to však ze strachu ze ztráty toho druhého neřeknou. A potkají se po letech, kdy dají své lásce šanci. Co se jim postaví do cesty? Proč se minulost vynořuje v nejhorší možné podobě? Ten příběh má hloubku, sílu i velikost. Je velkolepý a prostě vážně strašně nádherný...

NĚKDY SI MYSLÍM, ŽE EXISTUJOU LIDI, CO VŮBEC NEVĚDÍ, ŽE MUSEJÍ UMŘÍT.

Příběh se zabývá tou pravou skutečnou láskou, ale je i o ztrátě a o tom, co s námi udělá. Je o tom neměnném v nás i o strachu, který nám brání v životě. Wells se hluboce rozepisuje i o smrti a nevyhnutelnosti, o způsobech vnímání času a síle vzpomínek.

JE JEDNO, JESTLI UMŘU BRZY, PROTOŽE STEJNĚ BUDU MOCT ŘÍCT: BYLA JSEM NAŽIVU.

Já knihu silně doporučuji všem romantickým duším, které z knih potřebují cítit pravdu a chtějí, aby je příběh naprosto ovládnul a rozehrál jim emoce všemi barvami. A také těm, kteří hledají méně známé, ale kvalitní spisovatele, kteří se teprve chystají zazářit. Věřím, že Benedict Wells se ve své kariéře dostane velmi vysoko a strašně mu fandím.

SVÍRALA KNIHU OBĚMA RUKAMA, ZŘEJMĚ JÍ MEZI PRSTY PRÁVĚ ZEMŘELA MILOVANÁ POSTAVA. A TEPRVE V TÉ CHVÍLI JSEM SI VŠIML, ŽE PLÁČE. NECHTĚL JSEM JI RUŠIT, A PŘECE JSEM NEMOHL ZMĚNIT NIC NA TOM, ŽE S NÍ TENHLE INTIMNÍ OKAMŽIK SDÍLÍM. DÍVAL JSEM SE NA JEJÍ ZARUDLOU TVÁŘ A UVĚDOMOVAL SI, JAK MOC MILUJE LITERATURU, MNOHEM VÍC NEŽ KDOKOLI JINÝ, KOHO JSEM ZNAL. A SKUTEČNOST, ŽE SEDÍ VEDLE MĚ A TOLIK JI DOJÍMÁ TEN PŘÍBĚH, DOJÍMALA ZASE MĚ.

Ke knize se strašně ráda v budoucnu vrátím, aby mi mohla ukradnout srdce podruhé...

JÁ JSEM VLASTNĚ ODJAKŽIVA ČETLA PROTO, ABYCH UTEKLA, ABYCH SE NECHALA UTĚŠIT NĚKOLIKA VĚTAMI NEBO PŘÍBĚHEM. DŘÍV JSEM SI STRAŠNĚ PŘÁLA BÝT ROMÁNOVOU POSTAVOU. STÁT SE NESMRTELNOU A NAVĚKY ŽÍT V KNÍŽCE, ZATÍMCO ZVENČÍ MĚ KDOKOLI MŮŽE ČÍST A POZOROVAT.

...

A ČETLA. PANEBOŽE, TA ŽENA ALE ČETLA, NA SCHODECH, NA ŽIDLÍCH, NA PODLAZE, KAŽDOU VOLNOU MINUTU MĚLA NA KLÍNĚ KNIHU.

...

EXISTUJÍ V ČLOVĚKU VĚCI, KTERÉ PŘEŽIJOU VŠECHNO?

...

SUNDAL JSEM OSUDU MASKU Z TVÁŘE A NAŠEL POD NÍ JENOM NÁHODU.

...

OD NAROZENÍ JSME NA TITANICU. POTOPÍME SE, TOHLE NEPŘEŽIJEME, O TOM UŽ BYLO ROZHODNUTO. NIC NA SVĚTĚ TO NEMŮŽE ZMĚNIT. ALE MŮŽEME SI VYBRAT, JESTLI BUDEME KŘIČET A V PANICE BĚHAT SEM A TAM, NEBO JESTLI BUDEME MUZIKANTI, CO STATEČNĚ A DŮSTOJNĚ HRAJOU DÁL, I KDYŽ SE LOĎ POTÁPÍ.


Muži, kteří nenávidí ženy - Stieg Larsson

8. listopadu 2017 v 19:45 | Anna 13 |  Detektivky
Muži, kteří nenávidí ženy

Originální název: Man som hatar kvinnor
Žánr: Detektivka
Rok vydání: 2008
Nakladatelství: Host
Počet stran: 536
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Ocenění: Nejlepší skandinávský román roku 2005, Skleněný klíč 2006, Anthony Award - nejlepší debut 2009, SpecSavers National Book Awards - krimithriller roku 2009

Série: Muži, kteří nenávidí ženy (1.díl), Dívka, která si hrála s ohněm (2.díl), Dívka, která kopla do vosího hnízda (3.díl), Dívka v pavoučí síti (4.díl), Muž, který hledal svůj stín (5.díl) - poslední dva díly jsou od Lagercrantze

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Novinář Mikael Blomkvist má za úkol vyšetřit starý kriminální případ: Harriet Vangerová, vnučka průmyslníka Vangera, zmizela beze stopy téměř před čtyřiceti lety. Blomkvist se seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou svéhlavou ženou, nepřekonatelnou hackerkou, která se stane pro jeho pátrání nepostradatelnou. Blomkvist a Salanderová tvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně začnou brzy rozkrývat temnou a krvavou rodinnou historii.
Trilogie Milénium nové hvězdy švédské kriminální literatury Stiega Larssona sklidila ihned po svém vydání mimořádný úspěch u čtenářů i kritiky. První díl (Muži, kteří nenávidí ženy) dostal v roce 2005 cenu za nejlepší skandinávský kriminální román, druhý díl (Dívka, která si hrála s ohněm) byl oceněn jako nejlepší švédský kriminální román roku 2006 a poslední (Ztracené vzdušné zámky) získal cenu Kniha roku.


Můj názor: Vzdáváte často knihy? Nebo jste naopak ten typ čtenáře, který nenechá žádnou knihu rozečtenou a vždy ji zdolá, i kdyby se sebevíc nudil? Nejsem typ, co by vzdal všechno, co mu od první strany nevoní, ale literaturou se netýrám a pokud se mi to fakt nelíbí netrávím u špatných knih čas. Na světě je příliš mnoho dobrých knih a příliš málo času na ně. Proto jim uvolňuji prostor tím, že odkládám ty, které nezaujaly... Možná, že dělám chyby?
Tato kniha zaujala názvem i obálkou, avšak její první kapitoly byly rozvleklé a týkaly se finančních podvodů, což není zrovna záživné téma a autor se mu věnuje dost popisně. V první části se ale všechno teprve rozjíždí... Chtěla jsem skončit. Naštěstí jsem se při rozhodování zda ji dát ještě šanci nebo se pustit do nové knížky podívala na Databázi knih a pročítala komentáře. Lidi z té knihy šíleli. Padaly tam výrazy, že neexistuje čtenář, který by ji odložil. A pokud ano, nebude to ten správný nadšenec knih. A tak jsem se rozhodla vydržet a odhalit to temné tajemství, kvůli kterému je kniha vyzdvihována a milována. Takže jsem ji nakonec přečetla. Lidi, vážně nevím, co by bylo, kdybych ji odložila. Víte o co přijdete, pokud se této knihy nebudete držet a necháte její příběh plavat? Přemýšlím nad tím, kolik dobrých příběhů mi již uplavalo...

MYSLÍM, ŽE PO TOMHLE PŘÍBĚHU BUDE SHAKESPEARE VYPADAT JAKO NENÁROČNÁ RODINNÁ ZÁBAVA.

Kniha se kromě jedné extra napínavé a nerozluštitelné záhady zabývá i žurnalistikou, ekonomikou a politikou. To je trochu útrpné pro ty, které tyto témata nebaví a tolik se v nich neorientují. Ale dá se to vydržet...
Jinak je kniha absolutní špičkou mezi krimithrillery a detektivkami. U mě překonala i Zmizelou, kterou jsem v tomto žánru měla na prvním místě.
Strašně se mě příběh po tři dny držel a já se do něj vracela každou volnou chvíli. Z příběhu mrazí... Není to nic pro příliš velké citlivky. Je tam spoustu brutálního násilí. Nic horšího jsem fakt ještě nikdy nečetla. Ale celé vyústění je fascinující a vy budete Larssona pokládat za spisovatelského génia, neboť tohle vymyslet a neudělat v tom žádný zádrhel je ohromující. Má to velkou dávku napětí, děsů, šoků a nechutenství. Konec fyzicky rozbolí každou citlivou duši...
DOPORUČUJI!!! A nevzdejte to!
Strašně se těším a zároveň se i obávám dalších dílů... Každopádně se musím znovu setkat s Lisbeth Salanderovou. Hrdinka, která čeká na vaše srdce... Stačí rozevřít knihu...
Ke knize se pojí i spousta zajímavostí. Jelikož Stieg Larsson zemřel, tak má série Milénium spoustu nevyjasněných spekulací. Existuje například rozepsaný čtvrtý díl, který se dodnes skrývá v autorově laptopu. Larsson také plánoval sérii o Lisbeth rozvést tak na šet až osm dílů. Někde se uvádí i deset. Jeho náhlá smrt způsobila i to, že se spekuluje o tom, že Milénium vlastně nenapsal on nýbrž jeho žena, která se stále domáhá práva román dopsat. Na Databázi knih najdete zajímavostí i více. Doporučuji přečíst.
Co se týče filmového zpracování: nemám žaludek na to to vizuálně vidět. Brutalitu zvládnu v knihách, ve filmech je to těžké. A drastické běsnění v tomto příběhu má nádech neskutečného lidského zla. V americké verzi hraje hlavního hrdinu Daniel Craig a mou milovanou Lisbeth Rooney Mara, kterou mám velice ráda a vlastně ji i do role této hrdinky schvaluji... Existuje i dánská verze příběhu...
Jedno je jisté... Na tohle nejde zapomenout a nevylučuji, že se ke knize budu ještě ráda v budoucnu vracet.


Vyzvědačka - Paulo Coelho

1. listopadu 2017 v 15:46 | Anna 13 |  Historické romány
Vyzvědačka

Originální název: La Espía
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 168
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Skutečný příběh-----------


Anotace: Jejím největším hříchem bylo, že měla svobodného ducha.
Paříž roku 1917, vězení Saint-Lazare. V cele tráví dny žena, jejímž jediným přáním je, aby její dcerka jednou poznala pravdu o své matce a nepopřála sluchu jiným. Proto se chápe pera, aby vylíčila svůj dobrodružný a mnohdy kontroverzní život.
Touto ženou ve věznici Saint-Lazare je Mata Hari, žena, která ve své době byla předmětem nesčetných tužeb. Pohoršlivá tanečnice, úspěšná svůdkyně nejbohatších a nejmocnějších mužů té doby, jejichž kurtizánou i spolehlivou důvěrnicí se stávala. Proto také vzbuzovala závist a žárlivost pařížských žen z vyšších kruhů.
Je ženou mnoha jmen: když se narodila, dali jí jméno Margaretha, na Jávě jí říkali paní McLeodová, jako tanečnice se stala Matou Hari, Němci jí za války jako své agentce dali označení H21. Minulost Maty Hari je temná a její přítomnost vždy plná nebezpečí - svůj život zasvětila svobodě a touze, čelila předsudkům společnosti. Nyní čelí potupnému obvinění, že je špionkou. Její jediné provinění však spočívá v tom, že jako žena je svobodná.
Paulo Coelho nám předkládá mimořádný portrét ženy, dobrodružný román i příběh lidského zrání. Při práci na tomto díle prostudoval dosud nezveřejněné dokumenty, ale nejmocněji na něho zapůsobilo neuvěřitelně moderní poselství pro dnešního čtenáře, které v životě Maty Hari nachází.


Můj názor: Tohle dílo je myslím velmi odlišné od všech co tento brazilský autor doposud napsal. Říkám "myslím" proto, že jsem od něj četla pouze dvě knihy a o autorovi vím jen zhruba, jaké příběhy píše. Pokud jste však četly známého Alchymistu a budete očekávat něco podobného, tak se vám toho nedostane. Coelho zabrouzdal v minulosti a vytáhl na světlo příběh, který propracoval tak, aby nám dokázal říci i něco o současném světě a dnešních lidech. Sice filosofuje, ale příliš si nevymýšlí. Přesto však nečtete biografii.
Příběh je plný svobody, kontroverze, odvahy, "nevinnosti", tragédie i pohoršení...

NEDOKÁZAL CHÁPAT, ŽE TANEC JE BÁSEŇ A KAŽDÝ POHYB ŽE PŘEDSTAVUJE NĚJAKÉ SLOVO.

Myslím, že je velmi málo lidí, kteří znají Matu Hari. Ženu, o které je celá tato kniha a jejíž pravou tvář vidíme na obálce. Orientální tanečnici, prostitutku, milenku, manželku, cestovatelku... Tu svobodnou, neotřesitelnou a odvážnou, výjimečnou a krásnou... Smířenou?
Hned v první kapitole se prostřednictvím silného šoku dozvíte, jak to s talentovanou umělkyní dopadne. Až poté půjdete ve stopách jejího neobvyklého života, ocitnete se v drahých hotelech a divadlech Francie, okusíte nezávislost mladé ženy, kterou byste však netoužili žít a dostanete se do počátků šílenství 1. světové války.
Autor se plíží minulostí bravurně... V příběhu nepostrádáte city, lidství, filosofii... Co místy chybí je láska a to, jak se hlavní postava vypořádává s opuštěním své dcery...

NEJŽENŠTĚJŠÍ ZE VŠECH ŽEN, JEŽ SVÝM TĚLEM PÍŠE JAKOUSI NEZNÁMOU TRAGÉDII.

Příběh mohu jedině doporučit. Chytil mne od samého začátku, i když mne Coelho dost překvapil volbou tohoto tématu... Porval se s tím ale famózně a příběh obsahuje mnohé cenné myšlenky a pohádky. Zvlášť silně mě zaujala ta od Oscara Wildea a ta řecká báje o Psyché a Erosovi... Pokud se rozhodnete do knihy nakonec nejít, zkuste si někdy vyhledat tyhle dva kraťounké příběhy. Jsou silné a bolestné. A pravdivé...

KDYŽ NEVÍME, KAM NÁS ŽIVOT UNÁŠÍ, NEJSME NIKDY ZTRACENI.