Listopad 2017

Tisíc polibků - Tillie Coleová

22. listopadu 2017 v 22:39 | Anna 13 |  Pro mládež
Tisíc polibků

Originální název: A Thousand Boy Kisses
Žánr: Young Adult literatura (Pro mládež)
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Euromedia
Počet stran: 352
Vazba knihy: Brožovaná


Anotace: Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků může vydržet na celý život.
Jeden chlapec, jedna dívka. Pouto mezi nimi je ukováno v jediném okamžiku a střeženo v srdci celou dekádu. Jejich pouto vydrží navždy. Nebo tomu alespoň věří.
Když se sedmnáctiletý Rune po dvou letech vrací z rodného Norska do ospalého městečka Blossom Grove, kde se v dětství spřátelil s krásnou Poppy, vrtá mu hlavou pouze jediné: Proč mu dívka, která byla druhou polovinou jeho duše a která mu slíbila, že bude věrně čekat na jeho návrat, přestala před dvěma lety odpovídat na jeho dopisy a telefonáty? Poppyino mlčení zlomilo Runovi srdce. Zatrpkl a zatvrdil se. Když však odhalí pravdu, zároveň zjistí, že ta největší bolest ho teprve čeká.
Samostatný román pro čtenáře od 14 let.
Přichystejte si kapesníky.


Můj názor: Mozek není schopen zapamatovat si všechny ty nádherné příběhy, které za život přečte. Ale některé, ty opravdu velmi výjimečné, zůstanou v paměti po celá desetiletí. Protože vyvolávají ohromné a neutišitelné emoce, a většinou jejich hrdinové jsou tak skuteční a jasní, že vám ze srdce neuniknou a nikdo je nenahradí.
A opravdu nezapomenutelný příběh je Tisíc polibků...

VŽDYCKY TVRDILA, ŽE MÁ V SRDCI MĚSÍČNÍ PAPRSKY A V ÚSMĚVU SLUNCE. ŘEKLA MI, ŽE TO ZNAMENÁ, ŽE JE ŠŤASTNÁ.

Když jsem tento vskutku skvostný romantický příběh začala číst, věděla jsem, že čtu něco jedinečného a vysněného. A hned mne napadlo, že tohle bude sklízet kritiku. Spoustu lidí v tom uvidí sladkobolné vyjádření teenagerské lásky, přecitlivělost hlavních hrdinů a přikrášlené scény, které ztrácejí na uvěřitelnosti... Pro mne však autorka napsala zázrak. Dokonalý příběh o skutečné lásce... Neboť tohle je to, co chce každý. Co potřebuje každý. Je mi jedno, že je to možná trochu naivní, já chci takové příběhy číst, chci tomu všemu věřit, protože, kdybychom tomu nevěřili, tak pro co bychom tady byli?

NAVĚKY. NAVŽDY A VĚČNĚ.

Předem se omlouvám za spoilery. Nestěžujte si pak, když něco "omylem" vyzradím. Varovala jsem vás. :)

VÍDAL JSEM POPPY KAŽDÝ DEN OD SVÝCH PĚTI LET. SPAL JSEM VEDLE NÍ SKORO KAŽDOU NOC OD SVÝCH DVANÁCTI. OD OSMI LET JSEM JI KAŽDÝ DEN LÍBAL A MILOVAL JI VŠÍM, CO MÁM, UŽ TAKOVOU FŮRU DNÍ, ŽE JSEM TO PŘESTAL POČÍTAT. NEMĚL JSEM TUŠENÍ, JAK PROŽÍT DEN BEZ NÍ PO SVÉM BOKU. JAK MÁM BEZ NÍ VEDLE SEBE DÝCHAT...

Příběh pojednává o lásce dvou mladých lidí, kteří se poznali ve svých pěti letech a stali se nejlepšími přáteli. Když zemře krásné Poppy v osmi letech babička, daruje ji ještě před smrtí zavařovací sklenici s tisíci růžovými srdíčky, které má Poppy popsat všemi naprosto mimořádnými polibky. A v tomto věku začíná nevinná, čistá a skutečně naplňující láska Poppy a Runeho. Zasáhne osud a v jejich patnácti letech musí Rune odjet s rodiči do Skotska. Dělí je celý oceán. Odloučení trvá celé dva roky. Slíbili si, že na sebe budou věrně čekat, že své rty navždy věnují tomu druhému. Nikdy nebudou patřit nikomu jinému. Jenže Poppy se po pár měsících přestane ozývat. Runeho to porazí, zabije... Přestane žít... Po dvou letech se vrací zpátky do rodné Georgie... A nalézá Poppy, která mu přestala odepisovat, aby ho chránila před nevýslovným utrpením. Umírá... Jak bude vztah Poppy a Runeho pokračovat? Stihnou zaplnit všechna srdce polibky, při kterých pukají srdce... Přijde konec? A bude něco po něm?

MOŽNÁ JSME JAKO TEN TŘEŠŇOVÝ KVĚT, RUNE. JAKO PADAJÍCÍ HVĚZDY. MOŽNÁ JSME SE MILOVALI AŽ MOC A PŘÍLIŠ MLADÍ. ZAPLÁLI TAK JASNĚ, ŽE MUSÍME ZANIKNOUT. EXTRÉMNÍ KRÁSA, RYCHLÁ SMRT...

Příběh jsem od začátku silně prožívala. Bylo mi jedno, že v něm ležím čtyři dny. Chtěla jsem si vychutnat každé slovo, vtisknout si do paměti každý jejich polibek. Chtěla jsem, abych na tohle nikdy nezapomněla. Věřím, že budu knihu ještě mnohokrát otvírat... Nemám mnoho literárních postav, pro které bych dýchala, ale tihle dva mi byli vším. Kdykoliv trpěli, tak mě to bolelo a svíralo hruď. Nedokázala jsem se dívat na zlomeného Runeho, jak klečí na mrakodrapu v Manhattanu a řve žalem. Nedokázala jsem unést, jak tak dobrá bytost, jakou byla Poppy, snáší statečně svůj osud a chtěla jsem na ní zavolat: klidně to ze sebe pusť, rozbreč se: máš přece Runeho, který tě podrží... Miluju je. Strašně je miluju. Strašně mi na nich záleží. Autorka mi tím jejich koncem zničila v daném okamžiku život a pak mi ho v epilogu navrátila. Epilog je živou vodou, po které se znovu zase nadechnete...

JAK SE DOSTANETE PŘES TO, ŽE NEJSTE SCHOPNI POMOCT?

Kdybych uměla malovat, tak bych brala do rukou štětce a tempery a začala vytvářet jejich příběh v obrazech. Je to neuvěřitelná inspirace... Namíchala bych tu nejrozkošnější růžovou a namalovala ty dva v rozkvetlém třešňovém hájku, nebo na pláži při východu slunce...

"PROČ JE TŘEBA KONCE ŽIVOTA, ABYCHOM SE NAUČILI, JAK SI UŽÍVAT KAŽDÝ DEN? PROČ MUSÍME ČEKAT, DOKUD NÁM NEDOCHÁZÍ ČAS, ABYCHOM ZAČALI USKUTEČŇOVAT VŠECHNO, O ČEM JSME KDY SNILI, KDYŽ JSME PŘEDTÍM MĚLI VŠECHEN ČAS SVĚTA? PROČ SE NEPODÍVÁME NA ČLOVĚKA, KTERÉHO MILUJEME NEJVÍC NA SVĚTĚ, JAKO BY TO BYLO NAPOSLEDY, CO HO VIDÍME? PROTOŽE KDYBYCHOM TO DĚLALI, ŽIVOT BY ZÁŘIL. SKUTEČNĚ A DOKONALE BYCHOM JEJ PROŽÍVALI."
- ZADÍVAL JSEM SE NA HOLKU, KTEROU MILUJU NEJVÍC NA SVĚTĚ, JAKO BY TO BYLO NAPOSLEDY, CO JI VIDÍM, A MĚL JSEM POCIT, ŽE ŽIJU.

Navždy budu mít před očima tebe Rune. Nádherný Vikingu. Norský chlapče. S očima jako nebe a s dlouhými blonďatými vlasy. Jak jsi celý v černém, na krku máš foťák a v náručí neseš svou Poppy.
Tebe Poppy si budu pamatovat jako tu malou upatlanou holčičku s bílou mašlí ve vlasech a modrých šatičkách, jak vylézáš z okna svého pokoje a prahneš po dobrodružstvích. Nebo jak sedíš v prázdném Carnegie Hall se svým cellem a hraješ Labuť z Karnevalu zvířat...
Mám vás v srdci a v duchu si vás budu představovat ve všech vašich nezapomenutelných okamžicích vaší věčné lásky. Rozbušili jste mi srdce, svírali se mi vnitřnosti vzrušením i bolestí, potrhali jste mi srdce a zase jste ho dávali dohromady, a já na vás NIKDY, prostě NIKDY (říkejte si všichni, co chcete) nezapomenu...
Vím, že nikde nejste dokonalejší než v mých představách. A tam jste také věční...

TOUŽIL JSEM JI POLÍBIT VÍC, NEŽ JSEM POTŘEBOVAL DÝCHAT.

Když já nevím, co teď číst. Existuje něco, co mne po tomhle nezklame? Tahle kniha mi vypálila do útrob mého já cejch. Prostě si mne označkovala jako tu, která jí podlehla...

BOJÍŠ SE, POPPYMIN? PROTOŽE JÁ JSEM PODĚLANÝ STRACHY. JSEM VYDĚŠENÝ KVŮLI TOMU, JAK SAKRA ŽIVOT BEZ TEBE VYPADÁ.

Tohle se nedá k ničemu přirovnat, ale doporučuji to všem těm, kteří milují Colleen Hooverovou. Obě autorky mají velmi podobný styl podávání příběhu. Odhalují emoce a nitra hlavních hrdinů, vyždímají z nich vše. A ta atmosféra, kterou kolem sebe jejich hrdinové mají, prýští i na vás. Nejde se ubránit jejich podmanivým kapitolám... A také obě dvě autorky vytvářejí kluky, kteří se k holkám chovají tak, jak o tom my sníme. A my je v těch příbězích milujeme...
Spousta lidí bude namítat, že jsou to druhé Hvězdy nám nepřály..., ale tohle je mnohem silnější a krásnější. Avšak Hvězdy... v sobě mají zase více filosofie a geniálních myšlenek.

KDO JSME JEDEN BEZ DRUHÉHO?

Díky knize jsem se dnes byla ochotná vzdát svých milovaných seriálů a věnovat se přemýšlením nad ní. Protože jsem ji v sobě musela nechat naplno doznít. A teď si jdu pustit ještě všechny hudební skladby, které se v knize objevili...
Příběh mě udělal šťastnou...

JEDNOU JSEM ČETLA, ŽE KDYŽ KAŽDOU NOC SNÍŠ, JE TO, JAKO BYS ŠEL NA NÁVŠTĚVU DOMŮ.

Možná to je trochu limonádové, ale co to mění na tom, že je to tak krásné???

PROTOŽE POPPYMIN BYLA PŘESNĚ JAKO TŘEŠŇOVÉ KVĚTY. MĚLA JEN KRÁTKÝ ŽIVOT, JAKO MAJÍ ONY, ALE NA KRÁSU, KTEROU SVĚTU PŘINESLA, SE NIKDY NEZAPOMENE. NIC TAK KRÁSNÉHO NEMŮŽE VYDRŽET NAVĚKY. BYLA JAKO OKVĚTNÍ PLÁTEK, JAKO MOTÝL... JAKO PADAJÍCÍ HVĚZDA... DOKONALÁ... JEJÍ ŽIVOT BYL KRÁTKÝ, ALE BYLA MOJE. STEJNĚ JAKO JSEM JÁ BYL JEJÍ.


Kabinet milostných dopisů - Alyson Richmanová

18. listopadu 2017 v 19:44 | Anna 13 |  Historické romány
Kabinet milostných dopisů

Originální název: The Garden of Letters
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 344
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Inspirováno skutečnými událostmi-----------


Anotace: Elodii je teprve devatenáct, když její život plnou silou postihne krutá realita. Píše se rok 1943 a v Itálii jsou u moci fašisté. Elodie se dosud věnovala pouze milované hudbě a své mimořádné nadání uplatnila jako nadějná violoncellistka, ale po náhlé otcově smrti se zapouje do italského hnutí odporu. Poznává zde svou první velkou lásku a navzdory tíživé politické situaci i hrozícímu nebezpečí prožívá s Lukou krásný sen. Když však Němci obsadí severní Itálii, musí z rodné Verony uprchnout - nejprve do Benátek a pak až do zapadlé vesničky na vzdáleném italském pobřeží. Tím se vydává na pouť, která jí překvapivě může přinést nový smysl života.


Můj názor: Četbu této knihy jsem prožívala, jako žádnou jinou. Úplně mě autorka svým strhujícím vyprávěním uchvátila a já toužila být pohlcena každým jednotlivým slovem. Knihu šíleně moc miluji a jsem ještě více šťastná, že po ní mohu sáhnout kdykoli znovu, protože ji vlastním. Takže vám ji všem doporučuji celým svým srdcem...

POCHOPILA, ŽE KRÁSA JE ZBRAŇ, KTEROU JE LEPŠÍ MÍT UKRYTOU, A VYTÁHNOUT JI POUZE V PŘÍPADĚ ABSOLUTNÍ NUTNOSTI.

Kolik knih se vejde do jednoho lidského srdce? Jakou cenu má mozek starého čtenáře, který se doslova promiloval literaturou? Kolik příběhů nás ještě roztrhá a položí, dojme, rozveselí i rozesmutní? Jaká kniha nám změní život? Kolik úchvatných hrdinů ještě potkáme a budeme za ně v myslích bojovat? Proč, my čtenáři, bez kouzla četby nedokážeme existovat? Otázky, které se mi teď honí v hlavě jedna přes druhou. Navzájem se chytají a hledají odpovědi, které neexistují...

A VĚDĚLA JSEM, ŽE MUŽ, KTERÝ DOKÁŽE STVOŘIT TAKOVOU KRÁSU, JE MUŽ, KTERÉHO CHCI MILOVAT.

S touto knihou si nejen uvědomíte, v jakém blahobytu žijete, jelikož se příběh odehrává za druhé světové války, ale také jaký význam má hudba, literatura a lidský dotek.
Pohled této knihy na válku je jiný než z mnoha jiných. Hlavní hrdinové netrpí ani tolik hladem a chudobou. Nejsou uvězněni v pracovních a koncentračních táborech, nejsou Židé. Jsou to mladí lidé, kteří v Itálii statečně vzdorují fašismu a přidávají se k odbojářům a společně bojují za své milované, které kvůli nacistům navždy ztratili. Krutost války je v knize vystižena velmi reálně, surově, ale jinak. Nabízí ne zcela častý pohled na lidi v roce 1943.

MÁ SNAD KAŽDÝ SVOU PÍSEŇ? ELODIE PŘEMÝŠLELA, JESTLI I LIDÉ, JIMŽ SE DO VÍNKU NEDOSTALO HUDEBNÍHO SLUCHU, MAJÍ NĚKDE V SOBĚ UZAMČENOU MELODII.

Příběh vezme za srdce všechny, kteří milují hudbu a knihy. Mladá Elodie je vynikajicí violoncellistka a pasáže, které se zabývají jí v hudbě jsou úchvatné. Četla bych je stále dokola. Úplně hlavní sympatickou hrdinku vidíte před očima, jak tančí za svým violoncellem a slyšíte ty tóny, které vyluzuje. Autorka umí svým procítěným a živým jazykem stvořit přenádhernou a autentickou atmosféru, ze které se vám nechce odcházet.
A tato krásná hudebnice se zamiluje do mladého knihkupce s očima barvy jantaru. Naučí ji milovat knihy, společně se zabývají Malým princem a pracují v odboji. To knihkupectví budete milovat. Tu jejich lásku také. Luca s Elodií jsou velmi plastickými hrdiny, které vás citově vyprahnou.

ROZEVŘELA RTY JAKO ORCHIDEJ.
ZPEČETIL JEJICH LÁSKU DALŠÍM POLIBKEM.
NYNÍ UŽ ZNAL ODPOVĚĎ NA OTÁZKU, KTEROU MU KDYSI DAL JEDEN Z JEHO SPOLUŽÁKŮ: KDY JE ŽENA NEJKRÁSNĚJŠÍ? KDYŽ TI POPRVÉ ODHALÍ SVÉ TĚLO? SVÉ SRDCE? NEBO DUŠI?
V TOMTO VZÁCNÉM OKAMŽIKU DRŽEL V NÁRUČÍ ŽENU, KTEROU MILOVAL A KTERÁ PŘED NÍM NESKRÝVALA ANI JEDNO.

Velmi se mi líbilo, že autorka zasadila příběh do Itálie a konkrétně do těch nejkrásnějších míst. Začínáme ve Veroně (ve městě Romea a Julie), kde se předávají šifry a zbraně ukryté v knihách, kde mladá láska rozkvétá mezi regály knih, kde se ale také vraždí, zatýká a projít se po ulici je strachem o život. Za noci tu však hraje dívka na cello...
Dostáváme se i do Benátek, když se hrdinové vydávají na útěk z Verony. Budete se toulat jejich uličkami, vnímat tu historickou dobu a ve městě mlhavých lagun se budete cítit o trochu bezpečněji. Benátky jsou místem, kde se určitě ztratíte, když se ztratit chcete. A končíme v Portofinu, v přístavní vesničce, kde začíná ta nejkrásnější část příběhu, kde byste chtěli navždy zůstat. Dala bych nevím co, za to, abych mohla navždy zůstat v tom domečku plným knih, se zahradou bohatou na květiny a citrusy, s výhledem na oceán a s ložnicí polepenou dopisy lásky. Žila bych tam s Angelem a byla navěky šťastná. Nejkrásnější literární místo, které jsem zatím v knihách objevila. A ještě nikdy jsem netoužila po lásce nějakého hrdiny, jako po lásce Angela, toho nejlaskavějšího muže...

PŘÍLIŠNÉ VYSTAVOVÁNÍ JE ZÁHUBA KRÁSY.

Je to příběh války, silné lásky, touze... Je plný hudby, knih, příběhů,... vůní, dojetí, napětí a strachu.
A především je o odvaze a statečnosti.

VŮNĚ KNIH JÍ PŘINÁŠELA ÚTĚCHU. UVAŽOVALA NAD TÍM, PROČ PRÁVĚ TISKAŘSKÁ ČERŇ, PAPÍR, KLIH A PLÁTĚNÁ VAZBA VONÍ TAK ZVLÁŠTNĚ. MOŽNÁ PROTO, ŽE ŠLO O VŮNI VĚDOMOSTÍ. INFORMACÍ. MYŠLENEK A NÁPADŮ. BÁSNÍ A LÁSKY. VŠECHNO SPOJENÉ DOHROMADY NA JEDNOM DOKONALÉM KLIDNÉM MÍSTĚ. PODOBNĚ JAKO SE POD CIFERNÍKEM HODINEK UKRÝVÁ SLOŽITÝ MECHANISMUS, TAK I KNIHKUPECTVÍ TOHO NABÍZELO MNOHEM VÍC, NEŽ BYLO PATRNÉ NA PRVNÍ POHLED.

Vždy mě fascinují mladí lidé a jejich činy, které za války udělají. Často přemýšlím, a v této knize jsem se v takových myšlenkách doslova topila, jak bych se za takové doby chovala já. Měla bych takovou odvahu a statečnost? Riskovala bych svůj život? Bojovala bych za svou vlast nebo bych s rodinou někam utekla? A jaké by to bylo ocitnout se v cizí zemi? Co bych si zabalila do kufru? Co by bylo s mou rodinou? Jaké by to bylo vyjít na ulici ve strachu, že vás mohou zastřelit? Jak bych v té době vnímala barvy, knihy, básně a hudbu? Jak bych žila?
Všichni lidé v tomto příběhu jsou propojeni odhodláním a nesmírnou, opravdu neuvěřitelnou odvahou. Fascinují mne. Jsou mými vzory. Kéž by se, již historie neopakovala... Kéž by lidstvo četlo takovéto knihy, vzdávalo hold opravdickým hrdinům a ponaučilo se z minulosti. Nedopusťme, aby se Gatsbyho slova naplnila: Minulost se může opakovat.

S KNIHOU NIKDY NEBUDEŠ OPUŠTĚNÁ.

Knihu doporučuji každému citlivému čtenáři, který prahne po dávce lásky v nelehké době a po napětí a síle lidských činů. Kniha je mimo jiné i o tom, jak rozumět a pochopit lidi, aniž byste s nimi museli mluvit... Pohledy očí, doteky paží, síla hudby o člověku více napoví...

TVÝMI DOPISY VYTAPETUJI LOŽNICI.

Mám chuť se na celý večer zahalit do klasické hudby plné smyčců a pochopit příběh ještě pomocí melodií...

ŽENA, KTERÁ MILUJE KNIHY, UMÍ SNÍT A KAŽDÝ PŘÍBĚH, KTERÝ PŘEČETLA, TVOŘÍ ČÁST JEJÍ DUŠE.

Možná, že jsem ještě žádnou knihu tolik neprožila jako tuto. Je to zázrak... Patří jí celé mé srdce...
Úcta autorce...

BUDU TĚ VĚČNĚ MILOVAT. NA TO NEZAPOMEŇ. I Z HVĚZD.


Zimní evangelium - Brendan Kiely

17. listopadu 2017 v 10:32 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Zimní evangelium

Originální název: The Gospel of Winter
Žánr: Román
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 252
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Inspirováno skutečnými událostmi-----------


Anotace: Hlavním hrdinou strhujícího debutu amerického prozaika Brendana Kielyho Zimní evangelium je obyčejný šestnáctiletý středoškolák Aidan. Potají rodičům krade sedativa a alkohol a řeší zdánlivě banální problémy se spolužáky a učiteli. Jenže pod slupkou na první pohled ospalého městečka kdesi na východním pobřeží USA kousek od New Yorku tiká časovaná bomba.
Autor se příběhem Aidana vrací k jednomu z největších skandálů novodobých amerických dějin - sexuálnímu zneužívání dětí ze strany kněží. Nejde však bulvární cestou, nelibuje si v explicitních sexuálních scénách ani dramatických citových výlevech. Je spíše psychologickou studií jedné z obětí, kdy sleduje Aidanovy snahy vyrovnat s celou zkušeností, počínající absolutním popřením po finální uvědomění si, že mlčet znamená dovolit, aby se stejné věci děly dál i jiným. Zimní evangelium navíc není jen obžalobou kněží, kteří zneužili důvěry svých svěřenců. Je obžalobou celé americké společnosti, a to především bohatých "bílých" komunit Nové Anglie, v nichž se dospělí ženou za pochybnými hodnotami a přehlížejí do očí bijící volání o pomoc svých osamělých a mnohdy i zanedbávaných dětí, které touží stejně jako všechny děti po jediném: lásce a pozornosti.

Můj názor: Román zabývající se velmi citlivým a těžkým tématem mne zpočátku silně zaujal, ale postupem děje nadšení uvadalo a já z konce ani z průběhu knihy nebyla kdovíjak odvázaná. Problémem bylo, že se mi postavy nedokázaly dostat do srdce a i přes veškerou autorovu snahu mi přišlo, že to mohlo být ještě více rozpitvané do hloubky. Ale to může být jen můj pocit. Někomu bude z pohledu psychologie připadat román dost výstižný a dostačující. Mně tam však spousta věcí scházelo a přišlo mi zbytečné se nimrat v popisech počítačové hry, která najednou zaplnila celou scénu a nebyl prostor pro emoce a dusivou atmosféru v místnosti.
Autor si vybral složité téma, nicméně se mi vlastně líbilo, že si vybral podat ho tak, že jsme vlastně začali v momentě, kdy má hlavní hrdina otřesné a ponižující chvíle za sebou a již se s nimi vyrovnává. V celé knize nejde o ty činy, jako spíš o jejich následky. A to je celkem ojedinělé a zajímavé. Co je na knize dalším plusem je skutečnost, že to autor vyjádřil tak, aby byly těmi činy postihnuty rovnou tři hrdinové. A tím vlastně ukázal jedinečnost každého člověka v tom, že každý reaguje jinak, každý potřebuje něco jiného a že žádná reakce není ta "správná".
Příběh zachycuje bezmoc, zoufalství, samotu a úplné dno, na které se hrdinové dostávají.
Nemyslím si, že je to špatná kniha. Jen autor dle mého nevytěžil vše, co z tak zajímavého a ne tak častého tématu, mohl.

CHTĚL JSEM NABÝT JISTOTY, ŽE KAŽDÝ STRACH SE MŮŽE ROZPLYNOUT, ŽE JE SAMOTA NEMOC, KTERÁ SE MŮŽE LÉČIT, KDYŽ SE NĚČÍ VÝDECH STANE MÝM NÁDECHEM. PAK UŽ SE ANI JEDEN Z NÁS NEBUDE CÍTIT OSAMĚLÝ.

Nevím, zda knihu vyloženě doporučit, ale každopádně by měla být čtena z důvodu toho, aby se o takovýchto skandálech, které ničí mladým lidem budoucnost, vědělo a nezavíraly se před tím oči.
Pokud se pro knihu rozhodnete, tak vám přeji, abyste v ní objevili více než já.
Rozhodně, ale kniha hodně dá...

Hledání Aljašky - John Green

13. listopadu 2017 v 18:09 | Anna 13 |  Pro mládež
Hledání Aljašky

Originální název: Looking for Alaska
Žánr: Young Adult literatura
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Euromedia
Počet stran: 256
Vazba knihy: Brožovaná
Ocenění: YALSA Book Awards 2006, Americkou knihovnickou asociací je zařazena mezi 10 nejlepších knih pro mládež

-----------Chystá se filmové zpracování-----------


Anotace: Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh.
Aljaška Youngová je krásná, chytrá, zábavná - a naprosto fascinující. Miles Halter ji miluje tak, že to víc ani nejde. Díky ní objeví hodnotu a bolest bezpodmínečné lásky i bezpodmínečného života. A nakonec už snad ani nezáleží na tom, že se tím všechno navždy změní.

Román má dvě části:
Předtím: V celé dosavadní existenci Milese Haltera zvaného Váleček se zatím nic zajímavého nestalo, a tak jeho posedlost slavnými posledními slovy významných osobností v něm vyvolala ještě větší touhu hledat své velké Možná. Vypraví se tedy do občas bláznivého, trochu nejistého a rozhodně ne nudného světa internátní školy Culver Creek a život přestane být bezpečný - ba změní se v pravý opak. Jen o pár dveří dál totiž bydlí nádherná, chytrá, zábavná, sexy, sebedestruktivní, ujetá... a zkrátka úžasná Aljaška Youngová, kapitola sama pro sebe. Vtáhne Válečka do svého světa, nasměruje ho k velkému Možná a uloupí mu srdce.
Potom: Nic už není takové jako dřív.


Můj názor: Tahle knížka byla ta úplně první, kterou jsem od Greena četla. Hvězdy nám nepřály přišli až po ní. Vlastně jsem měla to štěstí, že jsem ji četla ještě před tím obrovským HALÓ, které Hvězdy... udělaly. Okouzlila mne už ve třinácti letech, a i když je pravda, že jsem jí v tom věku rozhodně nemohla úplně porozumět, tak jsem si zamilovala Greenův svět. Jeho ojedinělé a barvité metafory, jeho jedinečné a originální hrdiny, jeho styl, který se vymykal všemu, co jsem do těch třinácti zatím četla. To on stál v počátcích dnešního fenoménu Young Adult literatury a řadí se právem mezi nejlepší světové autory píšící pro naši generaci. Jeho knihy nám lámou srdce a patří mezi ty, ke kterým se vždy ráda a několikrát vracím...

NESNÁŠEL JSEM DISKUSNÍ HODINY. TADY JSEM VE ŠKOLE, TAK MĚ UČTE.

Hledání Aljašky je doslova má srdcová záležitost... Často ji nechávám v mé hlavě soupeřit s Hvězdami... a občas je i trochu napřed. Papírová města a Příliš mnoho Kateřin jsou knihy, které se do mého srdce nevtiskly... Ty až tak úplně nedoporučuji. A co se týče jeho nejnovějšího románu Will Grayson, Will Grayson, tak ta jediná mi chybí přečíst a budu znát komplet jeho knihy vydané u nás.
Teď pojďme ale k samotné knize, ve které se hledá to "velké Možná".

VY VŠICHNI KOUŘÍTE, PROTOŽE VÁM TO CHUTNÁ. JÁ KOUŘÍM, ABYCH UMŘELA.

Kniha je každým coulem filosofická, ale místy i dost vtipná. Dojemná, smutná, přinášející kouzlo mládí v příběhu tak záhadném, že by mu neporozuměl ani Sherlock Holmes. A o tom to je. O neporozumění, o záhadách, které nikdy a nikdo nevyřeší...
Dvě hlavní filosofické otázky jsou: Jdu hledat velké Možná. a Jak se kdy dostanu z tohohle labyrintu? Jedná se o poslední slova amerických osobností. Hlavní hrdina má totiž kouzelnou zálibu v tom vyhledávat a zapamatovávat si poslední slova známých osobností. Stejnou zálibu má i John Green, kterou právě svému hrdinovi půjčil.
Co na knize miluju nejvíc? Co mi na ní přijde úplně nejskvělejší a proto ji tak často otvírám (četla jsem ji již asi čtyřikrát)? No přece ALJAŠKA YOUNGOVÁ! To je literární hrdinka, která je tak výrazná, že ji vidíte před očima do všech možných detailů. Obdivujete ji, ale svým způsobem jí i pohrdáte. Nechápete ji, a přitom vám je něčím tak blízká. Zaráží vás její inteligence a zároveň povrchní lhostejnost k životu. Její prudká náladovost. Její tajemství. Její počet vykouřených cigaret a vypitých flašek od vína. Baví vás. Fascinuje vás. Chcete ji znát blíž. Chcete ji umět předvídat. A proto vás konec roztrhá. Tahle postava je tak plastická... Nelze na ni zapomenout. Bude vaší inspirací i otřesným vzorem... Má v sobě všechno a nic. A bude už navždy žít ve vašich myslích a srdcích. Nezbavíte se jí...
Od třinácti se mi vybavuje. Nebráním se myšlenkám na ni. Mám ji ráda...

CELÝ ŽIVOT STRÁVÍŠ V LABYRINTU A MYSLÍŠ NA TO, JAK Z NĚJ JEDNOU UNIKNEŠ A JAK TO BUDE SKVĚLÝ, A PROTOŽE SI PŘEDSTAVUJEŠ BUDOUCNOST, DOKÁŽEŠ JÍT POŘÁD DÁL, ALE NIKDY NEUNIKNEŠ. BUDOUCNOST PROSTĚ POUŽÍVÁŠ K TOMU, ABYS UTEKL PŘED DNEŠKEM.

V Greenových dílech spatřuji velmi podobné znaky a otázky, kterými se zabývá. Jsem pozorný čtenář a vím, že Green svým hrdinkám velmi rád lakuje nehty namodro. Že miluje metafory. A že každá jeho postava je strašně chytrá a inspirativní. A zvlášť v knihách Hvězdy nám nepřály a Hledání Aljašky spatřuji vypořádávání se s tématem smrti, životem po ní a zapomněním. Zvlášť to zapomnění hraje v obou knihách velkou roli. Augustus Waters z Hvězd... je posedlý tím, aby se na něj nezapomnělo a s Hazel Grace dojde k osvíceným myšlenkám, které mu dovolí odejít... Zde hrdinové nejsou tak zatvrzelí jako on a přijdou na východ z labyrintu utrpení spontánněji a přirozeněji. Uvědomí si v čem je jejich životní naděje a jak se pohnout vpřed a vypořádat se s vinou a nevědomostí... Obě knihy jsou chytré a rozvíjí vaše myšlenkové pochody různými směry, které vás obohatí... Více inteligentního čtení pro mladé prosím...

JAK SE KDY DOSTANEME Z TOHOTO LABYRINTU UTRPENÍ?

Za zmínku stojí i to, že by mělo být v příštím roce už snad hotové i filmové zpracování tohoto ojedinělého příběhu. Herci zatím známi nejsou. Já se však opravdu hodně obávám, kdo bude hrát Aljašku... Tu mám ve své hlavě do nejmenších detailů vybarvenou a nehodlám se smířit s nějakou tuctovou herečkou. Doufám ve filmový zázrak. Pokud mne trailer nenadchne, nechám se filmovým zážitkem minout.

VŠICHNI ODCHÁZÍME, POMYSLEL JSEM SI, A PLATÍ TO PRO KRABY I PRO KRABICE, PRO ALJAŠKU-MÍSTO A ALJAŠKU-DÍVKU, PROTOŽE NIC NEVYDRŽÍ, DOKONCE ANI SAMA ZEMĚ NE. KDYŽ SI ČLOVĚK PŘESTANE PŘÁT, ABY SE VĚCI NEROZPADALY, NEBUDE TRPĚT, KDYŽ SE TO STANE.

Doporučuji vám tuto knihu celým srdcem. Jsou dva tábory lidí: ti co ji milují a upřednostňují ji i před Hvězdami... a ti, které nezaujala a nedokážou pochopit, co v ní my hledáme a nacházíme... Až dnes, po pátém přečtení téhle knihy jsem pochopila její název a mnohem víc jsem si její četbu užila, protože jsem ji rozuměla. I Aljašku jsem viděla v jiném rozlišení...

NEŽ JSEM SEM PŘIJEL, DLOUHO JSEM SI MYSLEL, ŽE CESTOU Z LABYRINTU JE PŘEDSTÍRAT, ŽE NEEXISTUJE, VYBUDOVAT SI MALÝ, UZAVŘENÝ SVĚT V NĚJAKÉM ZASTRČENÉM KOUTĚ NEKONEČNÉHO BLUDIŠTĚ A PŘEDSTÍRAT, ŽE NEJSEM ZTRACENÝ, ŽE JSEM DOMA. ALE VÝSLEDKEM BYL JEN OSAMĚLÝ ŽIVOT VE SPOLEČNOSTI POSLEDNÍCH SLOV MRTVÝCH, A TAK JSEM SEM PŘIŠEL HLEDAT VELKÉ MOŽNÁ, SKUTEČNÉ PŘÁTELE A ŽIVOT, KTERÝ NEBUDE TAK BEZVÝZNAMNÝ.

Kniha vás přesvědčí mimo jiné i o tom, že John Green doopravdy umí psát a tvořit. Že Hvězdy nám nepřály nebyla jen náhoda či podceňované dílo, jak si mnozí z vás myslí, ale jen výsledek mnohaleté práce se slovy a fantazií. Mimochodem Hledání Aljašky je jeho debutem... Stojí za vaši pozornost. Dejte Greenovi šanci... A nebraňte se, až na vás ten příběh začne působit...

NARODIL JSEM SE DO BOLÍVAROVA LABYRINTU, A PROTO MUSÍM DOUFAT V NADĚJI RABELAISOVA VELKÉHO MOŽNÁ.


Na konci samoty - Benedict Wells

11. listopadu 2017 v 20:09 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Na konci samoty

Originální název: Vom Ende der Einsamkeit
Žánr: Román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Plus
Počet stran: 304
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Ocenění: Cena Evropské unie za literaturu 2016


Anotace: Těžké dětství je jako neviditelný nepřítel: nikdy nevíte, kdy udeří. Julesovo bezstarostné dětství přeruší tragická autonehoda, v níž zahynou oba jeho rodiče. Spolu se dvěma sourozenci je vytržen z klidného, vřelého prostředí rodiny a odchází do internátu, kde se s traumatickou ztrátou vyrovnává každý z nich po svém. Jules se stáhne do vnitřního, snového světa, kam k sobě nikoho nepouští. Dokud si k němu do lavice nepřisedne Alva, dívka s rusými vlasy a kostěnými obroučkami. Také ona má svoje tajemství. Mezi Julesem a Alvou se rozvine dětsky důvěrné přátelství, ale na prahu dospělosti se jejich cesty rozdělí. Znovu se setkají až po letech. A zdá se, že jejich vzájemná láska konečně dojde naplnění a doženou spolu promarněný čas. Avšak tíživá minulost, ten skrytý nepřítel, stále číhá na svou příležitost... Působivý román o překonání ztráty a osamělosti a o tom, co je v lidech neměnné. A zároveň velký milostný příběh.


Můj názor: Knihu jsem objevila díky jedné skvělé knižní blogerce. Pěla na ni ódy a mne se zalíbila i neobvyklou obálkou, a tak jsem se rozhodla si ji přečíst.
Sledujte knižní blogery a recenzenty, dostanete pak tipy na knihy, které nejsou tolik propagované, ale jsou velmi kvalitní a krásné. Jsem vděčná té náhodě, že jsem na ni mohla narazit.

TAKY BYCH CHTĚLA BÝT TAKOVOU LITERÁRNÍ POSTAVOU. TAKOVOU, CO BLOUMÁ ZA TMY SAMA PO MĚSTĚ A PAK JDE PO PŮLNOCI NĚKAM DO KAVÁRNY.

Kniha je protkaná upřímnými a uvěřitelnými emocemi, postavy jsou psychologicky perfektně vystižené. Vyprávění nemá žádná hluchá a nudná místa a tolik vám bude připomínat samotný život. Nestane se v ní nic, čemu byste nevěřili.
A příběh byl prostě stvořen pro to, abyste si ho zamilovali a nemohli od něj odejít.

KDYŽ ČETLA, NĚCO SE V NÍ ZMĚNILO. TVÁŘ SE JÍ UVOLNILA, ÚSTA MĚLA MALIČKO POOTEVŘENÁ, NAJEDNOU SE ZDÁLA BÝT NENAPADNUTELNÁ A CHRÁNĚNÁ.

Autor pouze nevypráví jednotvárný příběh, ale lehce filosofuje a má neotřelý způsob myšlení. Jeho názory se mi zaryly do mozku a myslím, že utvořili nový směr mé mysli. Kniha mne fascinovala od samého začátku a musím říci, že od mladého německého spisovatele jsem tolik neočekávala. Grandiózně překvapil a já se stala jeho fanynkou. Kéž by se u nás vydaly i další jeho díla, na které mám neuvěřitelný zálusk. A všimli jste si, jak Benedict Wells skvěle vypadá? :)

- JULESI, TY VE MNĚ POŘÁD VIDÍŠ NĚKOHO, KÝM NEJSEM.
- NE, NAOPAK. TY JSI NĚKDO, KOHO NEVIDÍŠ.

Autor vypráví příběh malého chlapce, který se musí vypořádat s náhlou ztrátou svých rodičů, se samotou a prázdnem, které cítí, a tak si začne vytvářet svůj vlastní snový svět ve své hlavě. Emoce a city kniha podává uvěřitelně, rozpitvává je na dřeň a vy postavám rozumíte, i když jste sami nic podobného nezažili. Máte pocit, že to znáte. Jak je tohle možné? Jak to autor dokázal?
Dospívající Jules se brodí smutkem a plachostí spolu se svou nejlepší kamarádkou Alvou, kterou zatěžuje také tragický zážitek z dětství. Ty dva si rozumí jako nikdo jiný. Chápou navzájem své světy a milují se. Nikdy si to však ze strachu ze ztráty toho druhého neřeknou. A potkají se po letech, kdy dají své lásce šanci. Co se jim postaví do cesty? Proč se minulost vynořuje v nejhorší možné podobě? Ten příběh má hloubku, sílu i velikost. Je velkolepý a prostě vážně strašně nádherný...

NĚKDY SI MYSLÍM, ŽE EXISTUJOU LIDI, CO VŮBEC NEVĚDÍ, ŽE MUSEJÍ UMŘÍT.

Příběh se zabývá tou pravou skutečnou láskou, ale je i o ztrátě a o tom, co s námi udělá. Je o tom neměnném v nás i o strachu, který nám brání v životě. Wells se hluboce rozepisuje i o smrti a nevyhnutelnosti, o způsobech vnímání času a síle vzpomínek.

JE JEDNO, JESTLI UMŘU BRZY, PROTOŽE STEJNĚ BUDU MOCT ŘÍCT: BYLA JSEM NAŽIVU.

Já knihu silně doporučuji všem romantickým duším, které z knih potřebují cítit pravdu a chtějí, aby je příběh naprosto ovládnul a rozehrál jim emoce všemi barvami. A také těm, kteří hledají méně známé, ale kvalitní spisovatele, kteří se teprve chystají zazářit. Věřím, že Benedict Wells se ve své kariéře dostane velmi vysoko a strašně mu fandím.

SVÍRALA KNIHU OBĚMA RUKAMA, ZŘEJMĚ JÍ MEZI PRSTY PRÁVĚ ZEMŘELA MILOVANÁ POSTAVA. A TEPRVE V TÉ CHVÍLI JSEM SI VŠIML, ŽE PLÁČE. NECHTĚL JSEM JI RUŠIT, A PŘECE JSEM NEMOHL ZMĚNIT NIC NA TOM, ŽE S NÍ TENHLE INTIMNÍ OKAMŽIK SDÍLÍM. DÍVAL JSEM SE NA JEJÍ ZARUDLOU TVÁŘ A UVĚDOMOVAL SI, JAK MOC MILUJE LITERATURU, MNOHEM VÍC NEŽ KDOKOLI JINÝ, KOHO JSEM ZNAL. A SKUTEČNOST, ŽE SEDÍ VEDLE MĚ A TOLIK JI DOJÍMÁ TEN PŘÍBĚH, DOJÍMALA ZASE MĚ.

Ke knize se strašně ráda v budoucnu vrátím, aby mi mohla ukradnout srdce podruhé...

JÁ JSEM VLASTNĚ ODJAKŽIVA ČETLA PROTO, ABYCH UTEKLA, ABYCH SE NECHALA UTĚŠIT NĚKOLIKA VĚTAMI NEBO PŘÍBĚHEM. DŘÍV JSEM SI STRAŠNĚ PŘÁLA BÝT ROMÁNOVOU POSTAVOU. STÁT SE NESMRTELNOU A NAVĚKY ŽÍT V KNÍŽCE, ZATÍMCO ZVENČÍ MĚ KDOKOLI MŮŽE ČÍST A POZOROVAT.

...

A ČETLA. PANEBOŽE, TA ŽENA ALE ČETLA, NA SCHODECH, NA ŽIDLÍCH, NA PODLAZE, KAŽDOU VOLNOU MINUTU MĚLA NA KLÍNĚ KNIHU.

...

EXISTUJÍ V ČLOVĚKU VĚCI, KTERÉ PŘEŽIJOU VŠECHNO?

...

SUNDAL JSEM OSUDU MASKU Z TVÁŘE A NAŠEL POD NÍ JENOM NÁHODU.

...

OD NAROZENÍ JSME NA TITANICU. POTOPÍME SE, TOHLE NEPŘEŽIJEME, O TOM UŽ BYLO ROZHODNUTO. NIC NA SVĚTĚ TO NEMŮŽE ZMĚNIT. ALE MŮŽEME SI VYBRAT, JESTLI BUDEME KŘIČET A V PANICE BĚHAT SEM A TAM, NEBO JESTLI BUDEME MUZIKANTI, CO STATEČNĚ A DŮSTOJNĚ HRAJOU DÁL, I KDYŽ SE LOĎ POTÁPÍ.


Muži, kteří nenávidí ženy - Stieg Larsson

8. listopadu 2017 v 19:45 | Anna 13 |  Detektivky
Muži, kteří nenávidí ženy

Originální název: Man som hatar kvinnor
Žánr: Detektivka
Rok vydání: 2008
Nakladatelství: Host
Počet stran: 536
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Ocenění: Nejlepší skandinávský román roku 2005, Skleněný klíč 2006, Anthony Award - nejlepší debut 2009, SpecSavers National Book Awards - krimithriller roku 2009

Série: Muži, kteří nenávidí ženy (1.díl), Dívka, která si hrála s ohněm (2.díl), Dívka, která kopla do vosího hnízda (3.díl), Dívka v pavoučí síti (4.díl), Muž, který hledal svůj stín (5.díl) - poslední dva díly jsou od Lagercrantze

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Novinář Mikael Blomkvist má za úkol vyšetřit starý kriminální případ: Harriet Vangerová, vnučka průmyslníka Vangera, zmizela beze stopy téměř před čtyřiceti lety. Blomkvist se seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou svéhlavou ženou, nepřekonatelnou hackerkou, která se stane pro jeho pátrání nepostradatelnou. Blomkvist a Salanderová tvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně začnou brzy rozkrývat temnou a krvavou rodinnou historii.
Trilogie Milénium nové hvězdy švédské kriminální literatury Stiega Larssona sklidila ihned po svém vydání mimořádný úspěch u čtenářů i kritiky. První díl (Muži, kteří nenávidí ženy) dostal v roce 2005 cenu za nejlepší skandinávský kriminální román, druhý díl (Dívka, která si hrála s ohněm) byl oceněn jako nejlepší švédský kriminální román roku 2006 a poslední (Ztracené vzdušné zámky) získal cenu Kniha roku.


Můj názor: Vzdáváte často knihy? Nebo jste naopak ten typ čtenáře, který nenechá žádnou knihu rozečtenou a vždy ji zdolá, i kdyby se sebevíc nudil? Nejsem typ, co by vzdal všechno, co mu od první strany nevoní, ale literaturou se netýrám a pokud se mi to fakt nelíbí netrávím u špatných knih čas. Na světě je příliš mnoho dobrých knih a příliš málo času na ně. Proto jim uvolňuji prostor tím, že odkládám ty, které nezaujaly... Možná, že dělám chyby?
Tato kniha zaujala názvem i obálkou, avšak její první kapitoly byly rozvleklé a týkaly se finančních podvodů, což není zrovna záživné téma a autor se mu věnuje dost popisně. V první části se ale všechno teprve rozjíždí... Chtěla jsem skončit. Naštěstí jsem se při rozhodování zda ji dát ještě šanci nebo se pustit do nové knížky podívala na Databázi knih a pročítala komentáře. Lidi z té knihy šíleli. Padaly tam výrazy, že neexistuje čtenář, který by ji odložil. A pokud ano, nebude to ten správný nadšenec knih. A tak jsem se rozhodla vydržet a odhalit to temné tajemství, kvůli kterému je kniha vyzdvihována a milována. Takže jsem ji nakonec přečetla. Lidi, vážně nevím, co by bylo, kdybych ji odložila. Víte o co přijdete, pokud se této knihy nebudete držet a necháte její příběh plavat? Přemýšlím nad tím, kolik dobrých příběhů mi již uplavalo...

MYSLÍM, ŽE PO TOMHLE PŘÍBĚHU BUDE SHAKESPEARE VYPADAT JAKO NENÁROČNÁ RODINNÁ ZÁBAVA.

Kniha se kromě jedné extra napínavé a nerozluštitelné záhady zabývá i žurnalistikou, ekonomikou a politikou. To je trochu útrpné pro ty, které tyto témata nebaví a tolik se v nich neorientují. Ale dá se to vydržet...
Jinak je kniha absolutní špičkou mezi krimithrillery a detektivkami. U mě překonala i Zmizelou, kterou jsem v tomto žánru měla na prvním místě.
Strašně se mě příběh po tři dny držel a já se do něj vracela každou volnou chvíli. Z příběhu mrazí... Není to nic pro příliš velké citlivky. Je tam spoustu brutálního násilí. Nic horšího jsem fakt ještě nikdy nečetla. Ale celé vyústění je fascinující a vy budete Larssona pokládat za spisovatelského génia, neboť tohle vymyslet a neudělat v tom žádný zádrhel je ohromující. Má to velkou dávku napětí, děsů, šoků a nechutenství. Konec fyzicky rozbolí každou citlivou duši...
DOPORUČUJI!!! A nevzdejte to!
Strašně se těším a zároveň se i obávám dalších dílů... Každopádně se musím znovu setkat s Lisbeth Salanderovou. Hrdinka, která čeká na vaše srdce... Stačí rozevřít knihu...
Ke knize se pojí i spousta zajímavostí. Jelikož Stieg Larsson zemřel, tak má série Milénium spoustu nevyjasněných spekulací. Existuje například rozepsaný čtvrtý díl, který se dodnes skrývá v autorově laptopu. Larsson také plánoval sérii o Lisbeth rozvést tak na šet až osm dílů. Někde se uvádí i deset. Jeho náhlá smrt způsobila i to, že se spekuluje o tom, že Milénium vlastně nenapsal on nýbrž jeho žena, která se stále domáhá práva román dopsat. Na Databázi knih najdete zajímavostí i více. Doporučuji přečíst.
Co se týče filmového zpracování: nemám žaludek na to to vizuálně vidět. Brutalitu zvládnu v knihách, ve filmech je to těžké. A drastické běsnění v tomto příběhu má nádech neskutečného lidského zla. V americké verzi hraje hlavního hrdinu Daniel Craig a mou milovanou Lisbeth Rooney Mara, kterou mám velice ráda a vlastně ji i do role této hrdinky schvaluji... Existuje i dánská verze příběhu...
Jedno je jisté... Na tohle nejde zapomenout a nevylučuji, že se ke knize budu ještě ráda v budoucnu vracet.


Vyzvědačka - Paulo Coelho

1. listopadu 2017 v 15:46 | Anna 13 |  Historické romány
Vyzvědačka

Originální název: La Espía
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 168
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Skutečný příběh-----------


Anotace: Jejím největším hříchem bylo, že měla svobodného ducha.
Paříž roku 1917, vězení Saint-Lazare. V cele tráví dny žena, jejímž jediným přáním je, aby její dcerka jednou poznala pravdu o své matce a nepopřála sluchu jiným. Proto se chápe pera, aby vylíčila svůj dobrodružný a mnohdy kontroverzní život.
Touto ženou ve věznici Saint-Lazare je Mata Hari, žena, která ve své době byla předmětem nesčetných tužeb. Pohoršlivá tanečnice, úspěšná svůdkyně nejbohatších a nejmocnějších mužů té doby, jejichž kurtizánou i spolehlivou důvěrnicí se stávala. Proto také vzbuzovala závist a žárlivost pařížských žen z vyšších kruhů.
Je ženou mnoha jmen: když se narodila, dali jí jméno Margaretha, na Jávě jí říkali paní McLeodová, jako tanečnice se stala Matou Hari, Němci jí za války jako své agentce dali označení H21. Minulost Maty Hari je temná a její přítomnost vždy plná nebezpečí - svůj život zasvětila svobodě a touze, čelila předsudkům společnosti. Nyní čelí potupnému obvinění, že je špionkou. Její jediné provinění však spočívá v tom, že jako žena je svobodná.
Paulo Coelho nám předkládá mimořádný portrét ženy, dobrodružný román i příběh lidského zrání. Při práci na tomto díle prostudoval dosud nezveřejněné dokumenty, ale nejmocněji na něho zapůsobilo neuvěřitelně moderní poselství pro dnešního čtenáře, které v životě Maty Hari nachází.


Můj názor: Tohle dílo je myslím velmi odlišné od všech co tento brazilský autor doposud napsal. Říkám "myslím" proto, že jsem od něj četla pouze dvě knihy a o autorovi vím jen zhruba, jaké příběhy píše. Pokud jste však četly známého Alchymistu a budete očekávat něco podobného, tak se vám toho nedostane. Coelho zabrouzdal v minulosti a vytáhl na světlo příběh, který propracoval tak, aby nám dokázal říci i něco o současném světě a dnešních lidech. Sice filosofuje, ale příliš si nevymýšlí. Přesto však nečtete biografii.
Příběh je plný svobody, kontroverze, odvahy, "nevinnosti", tragédie i pohoršení...

NEDOKÁZAL CHÁPAT, ŽE TANEC JE BÁSEŇ A KAŽDÝ POHYB ŽE PŘEDSTAVUJE NĚJAKÉ SLOVO.

Myslím, že je velmi málo lidí, kteří znají Matu Hari. Ženu, o které je celá tato kniha a jejíž pravou tvář vidíme na obálce. Orientální tanečnici, prostitutku, milenku, manželku, cestovatelku... Tu svobodnou, neotřesitelnou a odvážnou, výjimečnou a krásnou... Smířenou?
Hned v první kapitole se prostřednictvím silného šoku dozvíte, jak to s talentovanou umělkyní dopadne. Až poté půjdete ve stopách jejího neobvyklého života, ocitnete se v drahých hotelech a divadlech Francie, okusíte nezávislost mladé ženy, kterou byste však netoužili žít a dostanete se do počátků šílenství 1. světové války.
Autor se plíží minulostí bravurně... V příběhu nepostrádáte city, lidství, filosofii... Co místy chybí je láska a to, jak se hlavní postava vypořádává s opuštěním své dcery...

NEJŽENŠTĚJŠÍ ZE VŠECH ŽEN, JEŽ SVÝM TĚLEM PÍŠE JAKOUSI NEZNÁMOU TRAGÉDII.

Příběh mohu jedině doporučit. Chytil mne od samého začátku, i když mne Coelho dost překvapil volbou tohoto tématu... Porval se s tím ale famózně a příběh obsahuje mnohé cenné myšlenky a pohádky. Zvlášť silně mě zaujala ta od Oscara Wildea a ta řecká báje o Psyché a Erosovi... Pokud se rozhodnete do knihy nakonec nejít, zkuste si někdy vyhledat tyhle dva kraťounké příběhy. Jsou silné a bolestné. A pravdivé...

KDYŽ NEVÍME, KAM NÁS ŽIVOT UNÁŠÍ, NEJSME NIKDY ZTRACENI.