Tisíc polibků - Tillie Coleová

22. listopadu 2017 v 22:39 | Anna 13 |  Young Adult
Tisíc polibků

Originální název: A Thousand Boy Kisses
Žánr: Young Adult literatura (Pro mládež)
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Euromedia
Počet stran: 352
Vazba knihy: Brožovaná


Anotace: Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků může vydržet na celý život.
Jeden chlapec, jedna dívka. Pouto mezi nimi je ukováno v jediném okamžiku a střeženo v srdci celou dekádu. Jejich pouto vydrží navždy. Nebo tomu alespoň věří.
Když se sedmnáctiletý Rune po dvou letech vrací z rodného Norska do ospalého městečka Blossom Grove, kde se v dětství spřátelil s krásnou Poppy, vrtá mu hlavou pouze jediné: Proč mu dívka, která byla druhou polovinou jeho duše a která mu slíbila, že bude věrně čekat na jeho návrat, přestala před dvěma lety odpovídat na jeho dopisy a telefonáty? Poppyino mlčení zlomilo Runovi srdce. Zatrpkl a zatvrdil se. Když však odhalí pravdu, zároveň zjistí, že ta největší bolest ho teprve čeká.
Samostatný román pro čtenáře od 14 let.
Přichystejte si kapesníky.


Můj názor: Mozek není schopen zapamatovat si všechny ty nádherné příběhy, které za život přečte. Ale některé, ty opravdu velmi výjimečné, zůstanou v paměti po celá desetiletí. Protože vyvolávají ohromné a neutišitelné emoce, a většinou jejich hrdinové jsou tak skuteční a jasní, že vám ze srdce neuniknou a nikdo je nenahradí.
A opravdu nezapomenutelný příběh je Tisíc polibků...

VŽDYCKY TVRDILA, ŽE MÁ V SRDCI MĚSÍČNÍ PAPRSKY A V ÚSMĚVU SLUNCE. ŘEKLA MI, ŽE TO ZNAMENÁ, ŽE JE ŠŤASTNÁ.

Když jsem tento vskutku skvostný romantický příběh začala číst, věděla jsem, že čtu něco jedinečného a vysněného. A hned mne napadlo, že tohle bude sklízet kritiku. Spoustu lidí v tom uvidí sladkobolné vyjádření teenagerské lásky, přecitlivělost hlavních hrdinů a přikrášlené scény, které ztrácejí na uvěřitelnosti... Pro mne však autorka napsala zázrak. Dokonalý příběh o skutečné lásce... Neboť tohle je to, co chce každý. Co potřebuje každý. Je mi jedno, že je to možná trochu naivní, já chci takové příběhy číst, chci tomu všemu věřit, protože, kdybychom tomu nevěřili, tak pro co bychom tady byli?

NAVĚKY. NAVŽDY A VĚČNĚ.

Předem se omlouvám za spoilery. Nestěžujte si pak, když něco "omylem" vyzradím. Varovala jsem vás. :)

VÍDAL JSEM POPPY KAŽDÝ DEN OD SVÝCH PĚTI LET. SPAL JSEM VEDLE NÍ SKORO KAŽDOU NOC OD SVÝCH DVANÁCTI. OD OSMI LET JSEM JI KAŽDÝ DEN LÍBAL A MILOVAL JI VŠÍM, CO MÁM, UŽ TAKOVOU FŮRU DNÍ, ŽE JSEM TO PŘESTAL POČÍTAT. NEMĚL JSEM TUŠENÍ, JAK PROŽÍT DEN BEZ NÍ PO SVÉM BOKU. JAK MÁM BEZ NÍ VEDLE SEBE DÝCHAT...

Příběh pojednává o lásce dvou mladých lidí, kteří se poznali ve svých pěti letech a stali se nejlepšími přáteli. Když zemře krásné Poppy v osmi letech babička, daruje ji ještě před smrtí zavařovací sklenici s tisíci růžovými srdíčky, které má Poppy popsat všemi naprosto mimořádnými polibky. A v tomto věku začíná nevinná, čistá a skutečně naplňující láska Poppy a Runeho. Zasáhne osud a v jejich patnácti letech musí Rune odjet s rodiči do Skotska. Dělí je celý oceán. Odloučení trvá celé dva roky. Slíbili si, že na sebe budou věrně čekat, že své rty navždy věnují tomu druhému. Nikdy nebudou patřit nikomu jinému. Jenže Poppy se po pár měsících přestane ozývat. Runeho to porazí, zabije... Přestane žít... Po dvou letech se vrací zpátky do rodné Georgie... A nalézá Poppy, která mu přestala odepisovat, aby ho chránila před nevýslovným utrpením. Umírá... Jak bude vztah Poppy a Runeho pokračovat? Stihnou zaplnit všechna srdce polibky, při kterých pukají srdce... Přijde konec? A bude něco po něm?

MOŽNÁ JSME JAKO TEN TŘEŠŇOVÝ KVĚT, RUNE. JAKO PADAJÍCÍ HVĚZDY. MOŽNÁ JSME SE MILOVALI AŽ MOC A PŘÍLIŠ MLADÍ. ZAPLÁLI TAK JASNĚ, ŽE MUSÍME ZANIKNOUT. EXTRÉMNÍ KRÁSA, RYCHLÁ SMRT...

Příběh jsem od začátku silně prožívala. Bylo mi jedno, že v něm ležím čtyři dny. Chtěla jsem si vychutnat každé slovo, vtisknout si do paměti každý jejich polibek. Chtěla jsem, abych na tohle nikdy nezapomněla. Věřím, že budu knihu ještě mnohokrát otvírat... Nemám mnoho literárních postav, pro které bych dýchala, ale tihle dva mi byli vším. Kdykoliv trpěli, tak mě to bolelo a svíralo hruď. Nedokázala jsem se dívat na zlomeného Runeho, jak klečí na mrakodrapu v Manhattanu a řve žalem. Nedokázala jsem unést, jak tak dobrá bytost, jakou byla Poppy, snáší statečně svůj osud a chtěla jsem na ní zavolat: klidně to ze sebe pusť, rozbreč se: máš přece Runeho, který tě podrží... Miluju je. Strašně je miluju. Strašně mi na nich záleží. Autorka mi tím jejich koncem zničila v daném okamžiku život a pak mi ho v epilogu navrátila. Epilog je živou vodou, po které se znovu zase nadechnete...

JAK SE DOSTANETE PŘES TO, ŽE NEJSTE SCHOPNI POMOCT?

Kdybych uměla malovat, tak bych brala do rukou štětce a tempery a začala vytvářet jejich příběh v obrazech. Je to neuvěřitelná inspirace... Namíchala bych tu nejrozkošnější růžovou a namalovala ty dva v rozkvetlém třešňovém hájku, nebo na pláži při východu slunce...

"PROČ JE TŘEBA KONCE ŽIVOTA, ABYCHOM SE NAUČILI, JAK SI UŽÍVAT KAŽDÝ DEN? PROČ MUSÍME ČEKAT, DOKUD NÁM NEDOCHÁZÍ ČAS, ABYCHOM ZAČALI USKUTEČŇOVAT VŠECHNO, O ČEM JSME KDY SNILI, KDYŽ JSME PŘEDTÍM MĚLI VŠECHEN ČAS SVĚTA? PROČ SE NEPODÍVÁME NA ČLOVĚKA, KTERÉHO MILUJEME NEJVÍC NA SVĚTĚ, JAKO BY TO BYLO NAPOSLEDY, CO HO VIDÍME? PROTOŽE KDYBYCHOM TO DĚLALI, ŽIVOT BY ZÁŘIL. SKUTEČNĚ A DOKONALE BYCHOM JEJ PROŽÍVALI."
- ZADÍVAL JSEM SE NA HOLKU, KTEROU MILUJU NEJVÍC NA SVĚTĚ, JAKO BY TO BYLO NAPOSLEDY, CO JI VIDÍM, A MĚL JSEM POCIT, ŽE ŽIJU.

Navždy budu mít před očima tebe Rune. Nádherný Vikingu. Norský chlapče. S očima jako nebe a s dlouhými blonďatými vlasy. Jak jsi celý v černém, na krku máš foťák a v náručí neseš svou Poppy.
Tebe Poppy si budu pamatovat jako tu malou upatlanou holčičku s bílou mašlí ve vlasech a modrých šatičkách, jak vylézáš z okna svého pokoje a prahneš po dobrodružstvích. Nebo jak sedíš v prázdném Carnegie Hall se svým cellem a hraješ Labuť z Karnevalu zvířat...
Mám vás v srdci a v duchu si vás budu představovat ve všech vašich nezapomenutelných okamžicích vaší věčné lásky. Rozbušili jste mi srdce, svírali se mi vnitřnosti vzrušením i bolestí, potrhali jste mi srdce a zase jste ho dávali dohromady, a já na vás NIKDY, prostě NIKDY (říkejte si všichni, co chcete) nezapomenu...
Vím, že nikde nejste dokonalejší než v mých představách. A tam jste také věční...

TOUŽIL JSEM JI POLÍBIT VÍC, NEŽ JSEM POTŘEBOVAL DÝCHAT.

Když já nevím, co teď číst. Existuje něco, co mne po tomhle nezklame? Tahle kniha mi vypálila do útrob mého já cejch. Prostě si mne označkovala jako tu, která jí podlehla...

BOJÍŠ SE, POPPYMIN? PROTOŽE JÁ JSEM PODĚLANÝ STRACHY. JSEM VYDĚŠENÝ KVŮLI TOMU, JAK SAKRA ŽIVOT BEZ TEBE VYPADÁ.

Tohle se nedá k ničemu přirovnat, ale doporučuji to všem těm, kteří milují Colleen Hooverovou. Obě autorky mají velmi podobný styl podávání příběhu. Odhalují emoce a nitra hlavních hrdinů, vyždímají z nich vše. A ta atmosféra, kterou kolem sebe jejich hrdinové mají, prýští i na vás. Nejde se ubránit jejich podmanivým kapitolám... A také obě dvě autorky vytvářejí kluky, kteří se k holkám chovají tak, jak o tom my sníme. A my je v těch příbězích milujeme...
Spousta lidí bude namítat, že jsou to druhé Hvězdy nám nepřály..., ale tohle je mnohem silnější a krásnější. Avšak Hvězdy... v sobě mají zase více filosofie a geniálních myšlenek.

KDO JSME JEDEN BEZ DRUHÉHO?

Díky knize jsem se dnes byla ochotná vzdát svých milovaných seriálů a věnovat se přemýšlením nad ní. Protože jsem ji v sobě musela nechat naplno doznít. A teď si jdu pustit ještě všechny hudební skladby, které se v knize objevili...
Příběh mě udělal šťastnou...

JEDNOU JSEM ČETLA, ŽE KDYŽ KAŽDOU NOC SNÍŠ, JE TO, JAKO BYS ŠEL NA NÁVŠTĚVU DOMŮ.

Možná to je trochu limonádové, ale co to mění na tom, že je to tak krásné???

PROTOŽE POPPYMIN BYLA PŘESNĚ JAKO TŘEŠŇOVÉ KVĚTY. MĚLA JEN KRÁTKÝ ŽIVOT, JAKO MAJÍ ONY, ALE NA KRÁSU, KTEROU SVĚTU PŘINESLA, SE NIKDY NEZAPOMENE. NIC TAK KRÁSNÉHO NEMŮŽE VYDRŽET NAVĚKY. BYLA JAKO OKVĚTNÍ PLÁTEK, JAKO MOTÝL... JAKO PADAJÍCÍ HVĚZDA... DOKONALÁ... JEJÍ ŽIVOT BYL KRÁTKÝ, ALE BYLA MOJE. STEJNĚ JAKO JSEM JÁ BYL JEJÍ.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama