Prosinec 2017

Papírová labuť - Leylah Attar

31. prosince 2017 v 16:04 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Papírová labuť

Originální název: The Paper Swan
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Moba
Počet stran: 383
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Vytvořit si návyk prý trvá 21 dní. To je lež. 21 dní se držela.
Ale dvaadvacátý den by dala cokoli za to, aby se mohla vrhnout do sladké náruče smrti. Protože právě dvaadvacátého dne si uvědomí, že cenou za její únik bude jistá smrt jednoho ze dvou mužů jejího života. Papírová labuť je strhujícím příběhem o vášni, ztrátě a vykoupení, temnou, ale dojemnou romancí plnou intrik, odhodlání a napětí.
Vzhledem k násilnému obsahu, sexu a vulgarismům je román určen vyzrálým čtenářům.
Napínavý a zcela odzbrojující román od autorky bestsellerů z žebříčku THE NEW YORK TIMES.


Můj názor: Knihu jsem dostala k Vánocům a bylo to velké překvapení, protože jsem o ní nikdy neslyšela. Nevzpomínala jsem si ani, že bych kdy viděla tu obálku. Kniha mne však ihned zaujala svou anotací a vůní. :)
A jaká byla? Originální, fascinující, dechberoucí... Nepřekonatelná. Zdá se, že se Leylah Attar stává dalším americkým fenoménem.

VŽDYCKY JSEM TĚ MILOVAL. DOKONCE I TEHDY, KDYŽ JSEM TĚ NENÁVIDĚL.

Jelikož nám anotace nevyzrazuje moc o ději a vy tedy nevíte, co od příběhu čekat, tak vám tu udělám menší nástin. Děj se vůbec nezdržuje nějakým zdlouhavým začátkem a začíná pěkně zostra. Hlavní hrdinka Skye se stává obětí únosu. Všechno je popisováno z jejího pohledu, což ještě umocňuje tu bezmoc, strach a hrůzu, kterou musí v prvních dnech prožívat. Její tyran jí unesl na loď a jelikož se téměř měsíc plaví po otevřeném oceánu, tak není kam utéci. Začíná psychický teror a dochází i k násilí, které se slabším povahám (mně) bude jevit dost brutálním. Záhy však Skye v temných hlubinách věznitelových očí pozná člověka, se kterým se již setkala. A jeho proměna ji šíleně vyděsí.

ŽÁDNÉ MÍSTO NENÍ NATOLIK TEMNÉ, ROZSÁHLÉ NEBO NEODČINITELNÉ, ABY NEMOHLO BÝT ZAPLNĚNO LÁSKOU.

Panovala mezi nimi nenávist, kdy každý z nich chtěl toho druhého zabít.
Přerostlo to v lásku, která plodila neuhasitelnou vášeň a touhu, kterou nelze uspokojit.
Ale co když je touha po pomstě silnější než žhavé polibky? Co když láska nedokáže přemoci nenávist, která je hluboko v nás? A kdo za to zaplatí?

DVA MUŽI, KTERÉ JSEM NA SVĚTĚ MILOVALA NEJVÍC, CELÝM SRDCEM, SE CHTĚLI NAVZÁJEM ZNIČIT. MĚLA JSEM POCIT, ŽE AŽ K TOMU DOJDE, PŘEŽIJE JEN JEDEN Z NICH.

Hlavní hrdiny si velmi oblíbíte. A budete za ně dýchat.
Rozmazlená čtyřiadvacetilá Skye je holka, se kterou budete soucítit a snad ani jednou ji nebudete nic vyčítat. Což se mi u hrdinek ženského pohlaví stává málokdy. Abych je měla ráda se vším všudy.
Naopak Damian s černočernýma očima je natolik komplikovaná a zamindrákovaná osobnost, že je těžké ji pochopit. Stejně tak, jako umí milovat, umí i nenávidět. Jeho láska překypuje velkými gesty, ochranou a bezpečím, něhou i vášní. Ale jeho nenávist nezná hranic! A bohužel nad ním někdy vítězí...

BUĎ SI VYBEREŠ LÁSKU, NEBO NENÁVIST, PROTOŽE TAM, KDE JEDNA ŽIJE, DRUHÁ UMÍRÁ.

Damianův život se odehrával v podsvětí monstrózního drogového impéria. Minulost mu ublížila. Teď se mstí. Jak do toho všeho zapadá nevinná Skye? A kdo ve zrádném trojúhelníku zemře? A kdo je tedy ten třetí?

A NĚKDY SE K NÁM DOSTANOU PŘÍBĚHY JINÝCH LIDÍ, JINDY NE, ALE ZA KAŽDÝM PŘÍBĚHEM SE VŽDY UKRÝVÁ JINÝ PŘÍBĚH A ZA NÍM ZASE DALŠÍ. VŠECHNY PŘÍBĚHY JSOU NAVZÁJEM PROPOJENY, ALE MY Z TOHO ŘETĚZU VIDÍME JEN MALINKÝ KOUSEK, PROTOŽE TEN ŘETĚZ TU BYL PŘED NAŠÍM NAROZENÍM A BUDE POKRAČOVAT I PO NAŠÍ SMRTI.
A COPAK LZE BĚHEM JEDNOHO ŽIVOTA POCHOPIT VŠECHNO?

Příběh Skye a Damiana bilancuje na pokraji thrilleru a romantického příběhu. Je napínavý, nečekaný, naprosto originální, bolestný i povznášející.
Je o vině a pomstě.
O lásce a nenávisti.
O vykoupení.
O vášni.
Papírová labuť s sebou přináší bolest, ztrátu, strach. Ale taky ten ostrov, kde vítězí dobro nad zlem...

PROČ MÁME TAKOVOU SLABOST PRO LIDI, KTEŘÍ SE K NÁM NEHODÍ? DOKONCE I POTOM, CO JSME TO ZJISTILI A VÍME, ŽE TO PRO NÁS NENÍ DOBRÉ?

Kniha mě fascinuje proto, že ji vlastně tak úplně nerozumím a tím, že je odlišná od jiných příběhů o lásce. Nedokážu pochopit to, že z prolité krve nakonec vzrostou polibky. Že někoho tak strašně nenávidíte a potom ho milujete, jako nevím co. Je to vůbec možné? Copak ve Skye už není ani drobeček strachu, který v ní Damian ze začátku probouzel? Dá se zapomenout na nůž, který proti vám vaše láska použila, když jizvy se nikdy nezahojí? Jak může Damian dýchat po Skyině boku, když ví, co všechno jí provedl? A i když byl rozlámaný a rozhněvaný sebevíc, dopustil se násilí na ženě. A jelikož tedy v jejich vztahu nejde o důvěru, respekt, obdiv či úctu (alespoň zpočátku ne), tak následující vzplanutí a až bolestná oddanost oslňuje i odpuzuje zároveň.
Každopádně si myslím, že tomu nejde porozumět, pokud to neprožijete na vlastní kůži, dokud to neucítíte. A i když obvykle hrdinkám zamilovaných příběhů závidím, jsem ráda, že tenhle příběh mohu jen pozorovat. Být hlavní hrdinkou by mne zabilo dříve, než by došlo k vzájemným sympatiím. Přesto je Damian hrdinou, který bude svým drsným vnitřkem ženy vzrušovat a poskytovat jim jakýsi nesplnitelný sen. Touha přiblížit se k němu, i když je může zničit, v nich bude dlouho rezonovat. Papírová labuť je vzrušující, akční a nebezpečná...
Já však o Damianovi snít nebudu... Nedokážu se ho přestat bát...

LÁSKA K DAMIANOVI MĚ MOŽNÁ ZNIČÍ, ALE NEMILOVAT HO BY MĚ ZABILO.

Varování, že je příběh plný násilí, sexu a vulgarit bych mírně ignorovala. Téměř v každé knize nějaké násilí najdete. Na jiných knihách se o tom nepíše, a přitom by vás ani nenapadlo, že by se zrovna tam mohlo objevit. Některým to bude připadat brutální, jako mně, ale to, že mi to přišlo šílené neznamená, že to snad nezvládnu. Čtu thrillery, horory a jiné krváky, takže jsem zvyklá. A v jaké knize pro dospělé se neobjeví sprosté slovo? Téměř ve všech. Protože, kdyby Damian nemluvil vulgárně nebyl by to Damian. A je jasné, že když je v příběhu láska, objeví se i erotika. Rozhodně jí tam je méně, než toho násilí.
Z tohoto "varování" udělali z knihy na první pohled tuctový brak, ale to je škoda, protože je to příběh rozporuplný, na který nelze zapomenout. Budete nad ním přemýšlet a budete ho chtít prožívat víc než jen jednou.

JESTLI DNESKA ZEMŘU, CHCI ZEMŘÍT S VĚDOMÍM, ŽE JSEM MĚL V RUKOU CELÝ SVĚT.

Doporučuji ženám, které mají slabost pro drsňáky, zloduchy a padouchy. Ženám, které si chtějí číst o jiné lásce než o té Sparkově (nic proti němu, jeho příběhy miluju). Těm, co se chtějí zamyslet, a kromě romantiky prožít i trochu té akce a napětí. Mohla by se líbit i můžům. Prvky thrilleru nikdo nezapře a třeba vás román pro ženy překvapí.
Tahle kniha je tou pravou volbou, když se chcete nechat pohltit.

LÁSKA MÉHO ŽIVOTA SI NEPOTŘEBOVALA VYTVOŘIT MÍSTO V MÉM SRDCI, KAM BY MOHLA VKLOUZNOUT. TO MÍSTO TAM BYLO VŽDYCKY.


Krev na sněhu - Jo Nesbø

29. prosince 2017 v 21:17 | Anna 13 |  Detektivky
Krev na sněhu

Originální název: Blod pa sno
Žánr: Detektivka
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Kniha Zlín
Počet stran: 151
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Série: Krev na sněhu (1. díl), Půlnoční slunce (2. díl)


Anotace: Sedmdesátá léta v Oslu. Olav Johansen nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčilí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A píše pomaleji, než roste stalaktit. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják. Nemusí přitom jezdit autem, zabíjí většinou lidi, kteří si to zasluhují, a nejsou to žádné složité počty. Alespoň prozatím nebyly. Dokud od šéfa nedostal nový úkol: vyřídit jeho manželku.


Můj názor: Rozhodla jsem se, že zkusím Jo Nesba. Chtěla jsem poznat jeho knihy, chtěla jsem pochopit ten dav fanoušků, který s každou novou knihou narůstá. Jenomže jsem se bohužel rozhodla pro špatný titul. Nebo že by proslulý Nesbø nebyl mým šálkem kávy? Možné to je. Každopádně já mu dám druhou šanci. Protože jestli něco umí, tak psát, vyprávět. A to tak, že i kdyby byl ten příběh sebenudnější, tak ho asi dočtete. Ale nemohu zase tvrdit, že by snad tohle dílo byla nuda. To není.
Tak nějak jsem tušila, že to bude krvavé a že se bude hodně vraždit. Ale rozhodně jsem nečekala lásku nebo filosofování. Tím mě autor mile překvapil. A opravdu strašně se mi líbí, jak píše. Nedokážu to popsat, ale on se zkrátka nezaobírá blbostma. Popisuje, ale jen tak, jak je to potřeba, věnuje se psychice postav, skvěle podává akční scény a z postav tryskají emoce.
Přesto však kniha byla zklamáním. Začínalo to perfektně. Končilo to děsně. Odflákle, nedotaženě a bohužel mnou nepochopeně. V tomto příběhu se nevyskytuje mnoho postav a přesto jsem úmysly některých vůbec nepochopila. Nedokázala jsem si je ničím podložit. Tohle se mi vůbec nestává, takže jsem knihu zmateně zaklapla a nechápala vůbec jak to skončilo. A když jsem nad tím tak přemýšlela, tak mi absolutně unikla pointa.
Zbyl mi jen zmatek, zklamání, ale přesto s autorem nekončím. Musím říci, že mne v podstatě oslovil. Jenom ten příběh se mi nelíbil. Nedokázala jsem si oblíbit postavy a dostat se do norského podsvětí. Přeci jenom mi přišlo, že se ze zkušeností nájemného vraha dá vytěžit bohatší zápletka, a že ten svět plný obchodování s drogama, loupeží, prostituce a vraždění mohl být temnější a děsivější.
Každopádně už mám připraveného Nesbøva Sněhuláka, na kterého se i po této zkušenosti těším...


Všechno, úplně všechno - Nicola Yoonová

28. prosince 2017 v 21:01 | Anna 13 |  Pro mládež
Všechno úplně všechno

Originální název: Everything, Everything
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 296
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Tato originální prvotina vypráví o dívce, která je doslova a do písmene alergická na celý svět. Je zavřená doma, nikam nesmí a skoro nikdo nesmí k ní. Když se ale do sousedního domu přistěhuje nová rodina a s ní i kluk jménem Olly, začíná se odvíjet komplikovaná "lovestory", která obrátí naruby všechno, úplně všechno, co osmnáctiletá Madeline dosud znala.
Neotřelý milostný příběh je zajímavý i svým zpracováním - obsahuje Madelininy deníkové záznamy, poznámky, tabulky, seznamy či ilustrace.
Příběh o bezmezné radosti i nekonečném smutku, které zažíváme, když prorazíme stěny své ulity a kvůli lásce uděláme něco úplně bláznivého (a smrtelně nebezpečného).


Můj názor: Tenhle příběh, ačkoliv se podobá spoustu jiným, je přeci jen originální a jedinečný. Ať už se vám při jejím čtení vybaví Všechny malé zázraky nebo Hvězdy nám nepřály, stejně máte pocit, že se autorka inspirovala pohádkovou Locikou. Mladá Madeline je totiž stejně jako ona uvězněná v domě se svou matkou a nikam nemůže. Nikdy nikde nebyla. Nikdy nikoho, kromě matky, ošetřovatelky a učitele nepoznala. Je nemocná. Svět by jí mohl během pár minut zabít.

PŘEČETLA JSEM MNOHEM VÍC KNIH NEŽ VY. A JE ÚPLNĚ JEDNO, KOLIK JSTE TOHO PŘEČETLI. JÁ JICH PŘEČETLA VÍC. VĚŘTE MI. MĚLA JSEM ČAS.

Nejspíš si říkáte, že i když je to námět zajímavý, co se z takového nápadu dá vytěžit. I kdyby hlavní hrdinka chtěla, nikam prostě nemůže, protože by umřela a tím pádem by byl konec příběhu. Jenže ono to tak jednoduché není. Láska ten bezpečný svět, plný jistot, ve kterém Madeline doposud žila, úplně změní. A změní i Maddyino srdce. A už nic není jako dřív. Změní se doslova a do písmene všechno, úplně všechno...

CHTĚNÍ VEDE JEN K DALŠÍMU CHTĚNÍ. TOUHA NEZNÁ KONCE.

Pokud jste ještě neviděli film, tak budete překvapení tím nenadálým a naprosto nepředstavitelným zvratem. Já jsem bohužel film viděla před půl rokem, takže jsem nebyla překvapená vůbec ničím. Spíš jsem si celý příběh prožila znovu, trochu jinak a vlastně jsem s literární verzí spokojená. Jenom mě velmi zaskočila forma, jakou je kniha zpracována. Velmi se hodí pro začínající čtenáře respektive pro ty, kteří nikdy moc nečetli, nebo čtou málo a chtějí nenáročné díla. Také si myslím, že příběh bude bavit i dvanáctileté a třináctileté. Já jsem chtěla asi něco víc. Ale čím déle jsem knihu četla, tím jsem si na tu neobvyklost zvykla a vlastně se mi to moc líbilo. Ale není to úplně můj styl? A co je na knize tak jiného? Tak především délka kapitol. Jsou velmi kraťoulinké, někdy obsahují sotva pět řádků. Tím pádem se to čte rychle a je to dost oddychové. Na odpočinek. Také je kniha ztvárněna kupou ilustrací, Madelininých poznámek a seznamů, chatů,... Prostě stránky otáčíte téměř neustále. Přesto budete nad knihou přemýšlet. Protože i když se to jeví jako kniha, která je jednoduchá, podstatou je něco mnohem důležitějšího. Budete si představovat, jaké by to bylo být v Maddyině kůži. A bude vás to svým způsobem lákat... Bože, co to píšu? Ale vážně... Nikam nemuset, nikoho nepotkávat a potom získat takový dar: vědět, co je důležité, umět žít a milovat.

JE TO DIVNÉ, KDYŽ SI UVĚDOMÍTE, ŽE JSTE OCHOTNÍ ZEMŘÍT. NEDOJDE VÁM TO NAJEDNOU, NENÍ TO NĚJAKÉ NEČEKANÉ ZJEVENÍ. DĚJE SE TO POMALU...

Přesto autorka dokázala city, které poutaly Madeline a Ollyho k sobě, popsat neuvěřitelně nádherně. Holky, pokud se do toho doopravdy ponoříte, budou vám v žaludcích létat hejna motýlů.
Kniha je o umění žít, vážit si života, jeho daru. A je o lásce, o tom, jak dokáže úplně všechno změnit.
Doporučuji čtenářům Young Adult literatury a všem romantickým duším, toužícím po něčem jedinečném.

SLIB - LEŽ, KTEROU CHCETE DODRŽET.

SPOILER! Líbilo se mi, že autorka svůj příběh neukončila happyendem na všech frontách. Myslím, že by mne hodně naštvalo, kdyby Maddy své matce odpustila. Nebylo by to uvěřitelné. Takhle si můžeme domýšlet, zda to v budoucnu udělá nebo ne.
Ale jedno mi na knize mírně vadilo a to bylo to, že hrdinka, ačkoliv jí už bylo osmnáct, nikdy moc nepřemýšlela nad tím co bude. Četla tolik knih, ale nikdy si nepoložila otázku zda se ona sama někdy zamiluje. A jestli budoucnost bez lásky unese. Možná to byla jakási obrana, aby jí z těch představ nebylo smutno, ale podle mne by takhle dospělý a sečtělý člověk neuvažoval. Trochu mi tam chyběly myšlenky a obavy o budoucnosti. A také si myslím, že to částmi mohlo být trochu depresivnější..., protože takový ten její život chvílema musel být.

NEKONEČNÝ - STAV, VE KTERÉM NENÍ ZNÁMO, KDE JEDNO TĚLO KONČÍ A DRUHÉ ZAČÍNÁ: NAŠE ŠTĚSTÍ JE NEKONEČNÉ.


Doktoři - Erich Segal

27. prosince 2017 v 0:34 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Doktoři

Originální název: Doctors
Žánr: Román
Rok vydání: 2006
Nakladatelství: Lucka
Počet stran: 732
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Nové vydání bestselleru, který byl přeložen do mnoha světových jazyků.
Strhující příběh několika spolužáků, kteří v šedesátých letech opustili s čerstvým diplomem v kapse lékařskou fakultu Harvardu, nás zavádí do medicínského prostředí v USA. Nahlédneme do nejtajnějších zákoutí života lékařů - od piteven až po výzkumná pracoviště nabitá nositeli Nobelových cen - a zároveň do nejniternějších zákoutí lidské duše. S hlavními hrdiny prožíváme jejich lásky a touhy, skryté vášně, první profesní zkušenosti, triumfy, ale i bolestná zklamání a nečekané prohry.
Pestrá, dramaticky se proplétající mozaika osudů Barneye, Laury, Benneta, Setha a dalších, plná lidského tepla i bolesti, zaujala miliony čtenářů na celém světě a dodnes je uchvacuje svou pravdivostí a humanismem, láskou a úctou k člověku i životu...


Můj názor: Já se bojím doktorů, nemocí, nemocnic. Nejspíš nejsem jediná. Ale naprosto miluju televizní seriály z lékařského prostředí. A vždy mne bavilo studovat encyklopedie lidského těla a učit se ho i latinsky. Prostě mě všechno ohledně lékařů a diagnóz zajímá, ale nechci to prožívat na vlastní kůži. Proto pro mě objevení Doktorů bylo něčím neuvěřitelně lákavým.
Segala jsem v rámci svého pohledu na spisovatele povýšila. Předtím jsem četla jen jeho jeden román, který nebyl špatný, ale ani ničím objevný, ale touhle bichlí prokázal, že je to spisovatel nasazující vysoký kalibr. Tahle kniha nenese "jen" poselství a úctu k lékařské profesi, ale velmi důkladně mapuje historii medicíny od padesátých až do téměř osmdesátých let. Což je velmi důležité, protože s každým rokem lidstvo objevilo nové léky, metody a poznatky, určily nové diagnózy, vynalezli významné přístroje a my musíme vědět, čím vším mohou naši hrdinové léčit své pacienty.
Autor se také otírá o druhou světovou válku, do které zařazuje některé postavy. Ukazuje nám, jak v té době znesvětily hippokratovu přísahu, jaká svinstva páchali "doktoři".
Také svou knihou bojuje proti rasismu, když nám otvírá problémy černého chirurga v šedesátých letech. Dostaneme se i k válce ve Vietnamu...
Ano, otřeme se i o jiné aspekty lidského života v té době, ale především nahlédneme za zdi nemocnic a výzkumných pracovišť, o kterých jsme dosud nic nevěděli...

...HIPPOKRATOVSKOU PŘÍSAHU NELZE NIKDY ODVOLAT.

Začínáme dětstvím hlavních hrdinů. Zjišťujeme, co vede lidi k tomu, zvolit si tato povolání. Mají vzory ve svých rodičích, nebo prožili tragické události, se kterými se vyrovnávajíjí tak, že nedopustí, aby se v budoucnu stali i druhým? Poté se s postavami, které si stihneme oblíbit, dostáváme na Harvardskou univerzitu. V této části knihy neměl děj jedinou chybu. To bylo zajímavé, chytlavé a návykové. Připomínalo mi to českou sérii Básníků. Koleje, kterými se šíří strach ze zkoušek a z neúspěchu, pitevny, nervová zhroucení, lásky i žárlivost, laboratoře, nekonečné šprtání... i sebevraždy.
A nadále se hrdinové stávají mediky a rozpustí se do všech možných oborů. Tím pádem má čtenář možnost pochopit člověka, který se rozhodne pro práci v pitevně i lékaře, který se stane anesteziologem. Autor se zabývá téměř všemi obory (chirurgií, pediatrií, neonatologií, onkologií, porodnictvím, gynekologií, psychiatrií i urgentními případy), ale nezapomíná ani na důležitost výzkumných center a vědeckých pracovišť.
Prostě okusíme lékařskou profesi ze všech možných úhlů. Ještě žádná kniha neměla natolik využité téma! Tady autor vyždímal snad všechny možné lékařské otázky a opravdu se mu to povedlo! Tleskám...
Hlavní hrdinové neřeší jen své pacienty, ale i vztahy a rodinné záležitosti. Objevuje se láska i bolestná zklamání, o zvraty není nouze. A co se týče těch pacientů, jsou to případy, které by tak efektivně a s velkým procítěním nedokázala zpracovat ani Ordinace v růžové zahradě nebo seriál Modrý kód.

ŽÁDNÁ LIDSKÁ BYTOST BY NEMĚLA BÝT MUČENA, AŤ JIŽ NACISTOU - NEBO KNIHOU ZÁKONŮ.

Čím mě autor udělal ohromnou radost, bylo využítí morální a etické otázky a jistým dilematem ve zdravotnictví, a to problematikou eutanázie. Smrt ze soucitu je téma, o kterém bych mohla číst snad donekonečna. Strašně mě zajímá. Za možnost využití eutanázie pro Českou republiku bych ráda bojovala. Jsem pro ni všema deseti. Jelikož mladý lékař Seth v této knize tajně podával smrtící dávku trpícím pacientům v letech, kdy to bylo zcela nepřípustné a vyvolávalo to salvy reakcí lidí i lékařů, tak muselo dojít k odhalení a soudu. Autor se však eutanázii nevěnuje okrajově, ale jde do hloubky. Odkrývá utrpení všech: smrtelně nemocného člověka, jeho rodiny a lékaře, který již vyčerpal všechny možnosti léčby a bojuje s pocitem nutnosti svého pacienta vysvobodit. Doufám, že to otevře oči všem čtenářům a budou vyžadovat právo na důstojnou smrt v našem státě. A pokud snad tato kniha a případy v ní lidi a politiky nepřesvědčí, může to už snad jen film Doktor Smrt, který také velmi doporučuji.
A pokud byste někdo náhodou znal knihu s příběhem, ve kterém se autor eutanazií zabývá, budu všem vděčná za tipy...
Román Doktoři je příběhem odvahy, utrpení, laskavosti, sebeobětování a lidství. O pravdě a nespravedlnosti. O bolesti i zázracích. O lékařích, kterých si dost nevážíme, nevidíme do jejich duše a vydáváme je za jakési Bohy. Segal však píše o lidských bytostech...
Nádherná kniha, na kterou nelze zapomenout...

VĚDA NEMŮŽE POCHOPIT ZÁZRAK.


Probuzení Simona Spiera - Becky Albertalli

21. prosince 2017 v 14:34 | Anna 13 |  Pro mládež
Probuzení Simona Spiera

Originální název: Simon vs. the Homo Sapiens Agenda
Žánr: Young Adult, Pro mládež
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Euromedia (Yoli)
Počet stran: 296
Vazba knihy: Brožovaná
Ocenění: cena Williama C. Morrise Debut Award

-----------Chystá se filmové zpracování-----------


Anotace: Šestnáctiletý Simon už nějakou dobu ví, že je gay, ale ještě není připravený sdělit to okolnímu světu. Jedinou výjimkou je tajemný Blue, se kterým si Simon už několik měsíců vyměňuje e-maily a jejich vzájemné pouto sílí. Jenže pak citlivá korespondence padne do nesprávných rukou a Simon se stane obětí vydírání: buď udělá, co se po něm chce, i když se mu to příčí, nebo riskuje, že si tajné e-maily přečte celá škola. V sázce je však ještě mnohem víc - plachého Bluea by nechtěná publicita mohla vyděsit a Simon už by nikdy nezjistil, kdo Blue ve skutečnosti je...


Můj názor: Odmyslete si tu větu, která žlutě září na obálce knihy a usoudíte, že je dokonalá!

MLUVIL O OCEÁNU MEZI LIDMI. A O TOM, ŽE SMYSLEM VŠEHO JE NAJÍT BŘEH, KE KTERÉMU STOJÍ ZA TO PLAVAT.

Protože, že by tato kniha byla ve světě Young Adult literatury objevem? To teda fakt ne! Přečetla jsem této teenagerské literatury fakt hodně a docela dobře se v ní orientuji, takže vím, že příběh s gay tematikou není nijak originální. Silně kniha připomíná román Davida Levithana Líbali jsme se a nejnovějšího Johna Greena a jeho knihu Will Grayson, Will Grayson, kterou jsem teda zatím nečetla, ale vím, že to bude příběh asi hodně podobný.
V knize nejsou ani žádné převratné myšlenky nebo snad něco, co by jí dělalo nějakou výjimečnou. Vlastně něco jo. Absolutně výjimečný je Simon Spier!

"CO JE TO MOZKOMOR?"
TO MĚ ROZSEKÁ. "NORO, UŽ NEJSI MOJE SESTRA."
"TAKŽE TO JE NĚCO Z HARRYHO POTTERA," ŘEKNE.

Ano, je to gay. Miluje sušenky Oreo a hudbu Elliota Smithe, neumí gramatiku, vlastní psa Biebera, zamilovaný je do Harryho Pottera a má ty nejskvělejší hlášky pod sluncem, u kterých nejde zastavit smích. Takže se vlastně celou knihu pitomě culíte a myslíte si, že jste nenápadní. Čtěte to v soukromí!!! Většinou zrovna moc nějaké vtipné knihy nemusím, ale Simon mne strašně bavil. Úplně ho zbožňuju. Možná by autorka mohla vydat nějakou dodatkovou knihu, která by byla jen o jeho vtipech a myšlenkách. Věřte, že Simonův svět je boží. Veselý, bezstarostný... Také je to skvělý kamarád. Bože, proč to není můj bratr? Nebo mé dvojče? Vážně ho budete všem závidět: jeho sestrám, rodičům, kamarádům, Blueovi... No jo, holky, u něj nepochodíme... :) Moje zbožňovaná autorka Jennifer Niven napsala na přebal trefné vyjádření: Na Simona Spiera mám velký zálusk. Totálně jsem se do něj zamilovala. Jen škoda, že nejsem jeho typ... Jennifer, mluvíte mi z duše... :)

PRO MĚ JE POSLOUCHÁNÍ HUDBY DOST SAMOTÁŘSKÁ ČINNOST. ALE MOŽNÁ ŽE TO JE JEN ZÁSTĚRKA LIDÍ, CO NEMAJÍ KOULE JÍT NA KONCERT.

Kniha je psaná velmi jednoduchým a nenáročným stylem, který mne ale v tomto případě vůbec nevadil. Má být zábavná, oddechová a úsměvná. Když o ní však napíšou, že je kdovíjak objevná, tak jí to uškodí, protože my čtenáři budeme mít velká očekávání a pak budeme zklamaní z něčeho, co je vlastně výborné, jen ne objevné... No, je to trochu škoda. Ale já jsem po prvních stránkách, kdy jsem sice nechápala, co je na tomhle tak zvláštního, začala příběh milovat... A bylo mi v něm skvěle... A mohl být delší...

KDYŽ SE NAD TÍM ZAMYSLÍTE, TAK JE OD UČITELŮ VLASTNĚ DOST BLÁHOVÉ PŘEDPOKLÁDAT, ŽE VÁM MŮŽOU NADIKTOVAT, NA CO MÁTE MYSLET. JAKO BY NESTAČILO, ŽE TIŠE SEDÍTE A NECHÁTE JE UČIT. MAJÍ POCIT, ŽE MAJÍ PRÁVO OVLÁDAT VAŠE MYŠLENKY.

Autorka umí skvěle popisovat pocity a názory dospívajících. Jako by sama byla v našem věku. To se mi na knize strašně líbilo. A ten vztah Blue a Simona, který byl sice jen přes e-mail, dokázala popsat a vyjádřit přímo dechberoucím způsobem. Takže pokud jde o opravdovost a důvěryhodnost postav a celého příběhu, má ode mne tato spisovatelka jedničku s hvězdičkou.

KDYŽ ONI ZPOCHYBŇUJÍ PRÁVA HOMOSEXUÁLŮ, ZPOCHYBNÍME PRÁVA VŠECH HOMO SAPIENS.

Kniha je rozdělena do kratších kapitol, což je také sympatické. Vždy se jedna odehrává v Simonově hlavě (tedy v první osobě, běžné popisy a prožitky Simonova života: střední škola, rodina, přátelé a vyrovnávání se s realitou, že je na kluky) a druhá je tvořena e-maily mezi Bluem a naším Spierem.
Tihle dva kluci se totiž neznají. Neznají svá pravá jména, nevědí, jak vypadají. Jsou však ze stejné školy a stejného ročníku. Dopisují si několik měsíců... Co bude, až se rozhodnou jít s pravdou ven? Zažijí nejeden coming out, vydírání i šikanu, ale co bude s nimi samotnými? Kdo je Blue?
Víte, je to dost průhledné. Kdo je Blue víte asi od sté strany, ne-li dříve. Nechápu toho, kdo to nevěděl. Ale Simonova logika si neuvědomí vůbec nic, stejně jako někteří čtenáři. Aspoň budete na stejné vlně...

MOJE CITY K NĚMU JSOU JAKO SRDEČNÍ TEP - TICHÉ, ALE NEUTUCHAJÍCÍ, VŠUDYPŘÍTOMNÉ.

Ale na tom příběhu nebudete zbožňovat jen Simona, ale i jeho kamarády a rodinu. A Blue je taky strašně milý. Toho zbožňuju taky. Škoda, že jsou to jen fikce. Nebo, že já nemohu být fikcí a žít s nimi v jejich příběhu...

JE VŮBEC MOŽNÉ SE ZAMILOVAT PŘES E-MAIL?

Milovala jsem atmosféru Simonovy rodiny. Jeho rodiče, kteří nebrali nic moc vážně, milovali své děti a byli posedlí reality show a Láskou nebeskou a seriály. Jejich humor byl příjemný a neotřelý. A Simonovi sestry a jejich sourozenecký vztah měl taky co do sebe. Prostě se v tomhle příběhu žije americky dobře.

MILUJU TVŮJ ÚSMĚV, KDYŽ ANI NEVÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ. MILUJU TVOJE VĚČNĚ ROZCUCHANÉ VLASY. MILUJU NA TOBĚ, ŽE SE LIDEM DÍVÁŠ DO OČÍ O CHVILIČKU DÉLE, NEŽ JE NUTNÉ. A MILUJU TVOJE MĚSÍČNĚ ŠEDÉ OČI. TAKŽE JESTLI SI MYSLÍŠ, ŽE MI NEPŘIPADÁŠ DOST ATRAKTIVNÍ, TAK JSI BLÁZEN, SIMONE.

Co se týče připravovaného filmu, který se u nás bude jmenovat Já, Simon a do kin přijde 15. března 2018, tak už můžete shlédnout první trailery. Upřímně, nadšená z nich nejsem. Mám pocit, že to určitě nebude mít to kouzlo. Vlastně mi přijde, že z toho udělaly takovou frašku pro americké teenagery. Ale mohu se samozřejmě mýlit. Každopádně titulní roli obsadí herec Nick Robinson, kterého jsme mohli vidět v letošním filmu Všechno, úplně všechno. Já mám problém. Mě se vůbec nelíbí. A Simona miluju. To nééééééééé. Na film nejdu. Ale zase tam hraje moje zbožňovaná Katherine Langford z 13 Reasons Why. Ta se zhostí role Ley.
Nejsem nadšená, že to zfilmovali a dali tomu ještě navíc tak stupidní název. Jak u nás, tak u nich (Love, Simon).

SVĚTLÁ BARVA KŮŽE BY NEMĚLA BÝT AUTOMATICKY POVAŽOVANÁ ZA NORMÁLNÍ O NIC VÍC NEŽ HETEROSEXUALITA. VLASTNĚ BY SE ZA NORMÁLNÍ NEMĚLO POVAŽOVAT NIC.

Doporučuji všem teenagerům, jejich rodičům, všem gayům i lesbám. Všem, všem, všem. Prostě, jak říká Simon: všem homo sapiens. A probořme konečně ty trapné domněnky a smyšlenky o homosexuálech. Je 21. století, je svoboda. Ulehčeme jim život, aby byl jejich coming out něčím, co bude normální a jim se před ním nebude dělat nevolno. Že jo, Blue? :)

LIDI JSOU VÁŽNĚ JAKO DOMY S OBROVSKÝMI POKOJI A TITĚRNÝMI OKNY. A MOŽNÁ JE TO TAK DOBŘE, ASPOŇ SE NIKDY NEPŘESTANEME PŘEKVAPOVAT.

Vychutnejte si tenhle příběh se sušenkami Oreo a s dávkou dobré nálady. Vlastně nevadí, když vám do smíchu nebude: z depky vás dostane Simon. Krásné čtení s opět kvalitní Young Adult literaturou. Doporučuji!!! :)

NEMÁM RÁD KONCE. MÁM RÁD VĚCI, KTERÉ NIKDY NEKONČÍ.


Dobrá tak akorát - Barbora Šťastná

19. prosince 2017 v 14:59 | Anna 13 |  Knihy psané životem...
Dobrá tak akorát

Žánr: Fejetony
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 221
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Skutečný příběh----------


Anotace: Jsem dobrá. Tak akorát.
Ženy prý samy sebe kritizují v průměru osmkrát denně. Poprvé hned ráno v koupelně před zrcadlem. Ani mě to nepřekvapuje. Taky to dělám. Za to, že nejsem dost krásná. Za to, že nemám dost uklizeno. Za to, že nezvládám všechno v práci, že nejsem skvělá matka a že nežiju v harmonii s vesmírem. Dlouho jsem si myslela, že opravdový a báječný život začne, teprve až to všechno napravím a zlepším. Až zhubnu, až si udělám pořádek ve skříni i v účetnictví, až konečně změním účes, až se naučím meditovat. Jenže pak jsem si všimla, že život už dávno začal i bez toho. A že je chaotický a někdy i dost stresující, ale taky skvělý a zábavný, i když jsem se nezlepšila vůbec v ničem z výše uvedeného seznamu. Takže tahle kniha je plná historek o tom, co se mi nepovedlo. O tom, co všechno jsem nestihla, pokazila nebo to nedopadlo zrovna podle mých představ. Ale taky o tom, že právě takovýhle život je doopravdy můj a že přesně takhle mě to baví. Zkrátka že je dobrý tak akorát.


Můj názor: O této knížce jsem se tuším dozvěděla v časopise Moje psychologie, který jsem jeden čas četla a autorka jím v tu dobu byla šéfredaktorkou. Netuším jestli jí je ještě teď. :) Ale její knížka mě strašně moc bavila. Potěšila mě takovým líbezným způsobem, který se skrývá v Bářině stylu psaní... Její názory a postřehy nejsou nijak objevné, ale právě tím, jak je podává, s vtipem a ironií jsou právě velice otevřené a působivé. Neumím si představit ženu, která by jejími fejetony pohrdala. Každá se v jejích zápiscích najde, každá se pousměje, snad každou to bude bavit. Barbora Šťastná se rozepisuje nejen o útrapách a radostech mateřství, ale i o ženských splínech, o vztazích a manželství, o mládí a dospělosti, o knihách. Zkrátka nám odosobňuje svůj život takový jaký ho má: dobrý tak akorát. A to se mi na tom líbilo. V poslední době už mě příliš optimistické knihy vytáčejí. Ty rady prostě nejdou v normálním životě uskutečňovat ať se snažíte jakkoli a připadáte si potom ještě nešťastnější než jste. Ale jakou by zase mělo cenu číst knihy, kde by si každý jen stěžoval jak je všechno špatně? Bára píše tak jak to je. Uklidňuje své čtenáře tím, že bláznivý, vystresovaný a někdy zoufalý život žije taky. A ty situace jsou velmi komické a trefné. Ale na druhou stranu hýří svým optimistickým naladěním, všechno převrací v humor a rozdává zábavné rady a zásady, kterými se už dá řídit. A nakonec z toho vzniká velmi příjemné, odpočinkové a nenáročné počtení, které nepustí...

TO JE MOŽNÁ TO NEJVĚTŠÍ POTĚŠENÍ Z TOHO, KDYŽ JAKOUKOLI KNIHU ČTEME PODRUHÉ - VIDÍME NA NÍ, JAK JSME SE ZMĚNILI MY SAMI.

Kapitoly na které nezapomenete jsou třeba tyto: Proč se vždycky pohádáme v IKEA? nebo Přestaňte se omlouvat za to, že existujete. Perfektní tipy najdete v kapitole Dvacet způsobů, jak se cítit blbě a velice inspirující a uklidňující je i Proč ze mě nikdy nebude femme fatale nebo Neplaťte nikomu za to, že ve vás objeví vnitřní bohyni. A u čeho se nasmějete je rozhodně kapitola Smiřte se s tím, že všechny ostatní matky jsou lepší než vy. Snad vás tahle malá ochutnávka originálních nadpisů navnadila knihu vyhledat a pustit se do ní. Já ji s širokým úsměvem na tváři všem ženám jakéhokoliv věku silně doporučuji...
Jo, a možná vás zvlášť teď bude zajímat článek Proč nefungují návody proti předvánočnímu stresu?
Přeji vám, abyste tuto knižní libůstku našli letos pod stromečkem.


Do vody - Paula Hawkins

18. prosince 2017 v 14:39 | Anna 13 |  Thrillery
Do vody

Originální název: Into the Water
Žánr: Thriller
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 416
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Ocenění: GoodReads Choice Awards 2017 - Best Mystery and Thriller


Anotace: Vyhýbejte se tichým vodám, nikdy nevíte, co se skrývá pod hladinou...
V říční tůni se najde tělo svobodné matky - a to právě na místě, kde byla téhož léta objevena mrtvola mladého děvčete. V historii malého městečka Beckford to sice nejsou první ženy, jejichž osud se na onom místě uzavřel, jsou to však právě ony dvě, jejichž smrt rozčeří nejen hladinu řeky, ale i poklidné životy zdejších obyvatel. A z temných vod začínají najednou na světlo dne vyplouvat neméně temná, dlouho zamlčovaná tajemství.


Můj názor: Když se vydá bestseller autorky, která svým debutem změnila svět thrillerům, je z toho hotové pozdvižení. Paula Hawkins se se svou Dívkou ve vlaku stala úspěšnou spisovatelkou, jejíž kniha vydržela na 1. místě v žebříčku bestsellerů 20 týdnů. Což byl úspěch, který žádná kniha před ní neměla. Kdo nečetl tuto famózní knihu, jako by nebyl. A teď se po dvou letech Paula Hawkins do středu pozornosti dostala znovu, se svým druhým psychothrillerem Do vody. Samozřejmě byl tento román dlouho očekávaný, ale u nás v Čechách to schytal ze všech stran. Objevilo se spoustu recenzí a reakcí, které poukazovaly na to, jak Hawkinsová zklamala, že do svého nového příběhu obsadila nesmírné množství postav, což se jí vymstilo, atd. Nechala jsem se strhnout tím davem a moc jsem neočekávala. V těchto dnech jsem se však sama přesvědčila, jak to s touto knihou vlastně je. Skočila jsem Do vody, i když moc bezpečná nebyla...

ALE LIDI SE TVÁŘÍ, ŽE NIC NEVIDÍ, NE? NIKOMU SE NEZAMLOUVÁ POMYŠLENÍ, ŽE VODA V ŘECE JE NAKAŽENÁ KRVÍ A ŽLUČÍ PRONÁSLEDOVANÝCH, NEŠŤASTNÝCH ŽEN: MÍSTNÍ JI DEN CO DEN PIJÍ.

Takže co si o ní myslím já? Je úžasná, mrazivá, dusivá, lahodná, šílená, děsivá, napínavá a dechberoucí. Nezapomenutelná. Tahle kniha mi vytřela zrak a já po celou dobu přemýšlela nad tím, co s tím proboha všichni mají. Ihned mne ovanula neuvěřitelně zvláštní a tajemná atmosféra toho místa, na kterém se děj odehrává, do postav jsem se vžila. Byly dokonale charakterizovaní, měli důvody proč takoví jsou, byli velmi lidští. A jak je to teda s jejich množstvím?
Asi takhle. Jelikož se příběh odehrává na maloměstě, tak je jasné, že se všech obyvatel velmi dotkne. Poznáte tu staré, mladé, děti i teenagery, zasloužilé dospělé... A není jich moc. Bylo nutné, aby jich bylo právě tolik, jinak by byl příběh strašně chudý. Každá osoba má svůj pohled na věc. Nikdo tam není hlavní či vedlejší, protože zdánlivě právě ta vedlejší postava způsobí ty největší zvraty. A jejich vyprávění jsou přece tak krásná, nádherně podaná. Proč se vám to nelíbilo? Mě nepřišlo, že by těch postav bylo mnoho. Asi jsem zvyklá. Vlastně čtu raději knihy s větším množstvím postav... Opravdu nevím, co by si ti, co kritizují zrovna tento aspekt knihy počali s prvním dílem veleúspěšného Milénia či Kingova hororu Prokletí Salemu nebo brilantních Sedmilhářek.
Ale to je jedno. Román je na přemýšlení. Pokud někdo chce mít hned všechno hezky naservírované a nebaví ho spekulovat a hádat, tak se pro tuhle knihu nehodí. Je to náročná kniha, pro kterou je vhodné si na ni vymezit čas a ponořit se do hlubin prokleté tůně...

BECKFORD NENÍ MÍSTEM SEBEVRAŽD. BECKFORD JE MÍSTO, KDE SE LZE ZBAVIT POTÍŽISTEK.

Romány paní Hawkins jsou na stejné úrovni s bohyní thrilleru Flynnovou. Jsou utkány z psychologických podstat, lidské manipulace a křivd z minulosti. Mají význam: nejde jen o to dopátrat se vraha. Jde i o to, něco zastavit, něco porazit. Něco si uvědomit a odhalit...
Krásnou četbu... Nedovolte, aby byla tato krásná kniha urážena lidmi, kteří zbrojí proti marketingu a talentu druhých.

KDYŽ ČLOVĚK SLYŠÍ KLAPAT KOPYTA, POOHLÍŽÍ SE PO KONÍCH, ALE NENÍ MOŽNÉ, ABY NEBRAL V POTAZ EXISTENCI ZEBER.


Neviditelná zranění - Věra Fojtová

16. prosince 2017 v 18:05 | Anna 13 |  Historické romány
Neviditelná zranění

Žánr: Historický román
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Moba
Počet stran: 248
Vazba knihy: Vázaná

-----------Skutečný příběh-----------


Anotace: Mělo to začít tak idylicky. První taneční, první vyznání, první polibek... To vše mělo potkat šestnáctiletou Rút. Jenže to by nesměl být rok 1941 a na prsou by jí nesměla svítit žlutá hvězda. Místo atlasových střevíčků na první bál, které jí sliboval tatínek, jen tvrdé dřeváky a pochod smrti.
Neuvěřitelně sugestivní příběh dvou mladých lidí, Ervína a Rút, vychází ze skutečných událostí.
Výjimečná kniha o naději, která snese srovnání s díly Arnošta Lustiga či Jana Otčenáška.


Můj názor: Dlouho jsem přemýšlela, jak se k této knížce vyjádřím. Autorka v Doslovu trefně vystihla mé pocity z příběhů lidí za 2. světové války: stud a pocit viny. Ty mám u dobrých i ne tak dobrých děl. Nikdy totiž nehodnotím příběhy. Z těch je mi vždy úzko a nepříjemně po těle. Proto se knihy s tématem holokaustu špatně hodnotí. Pokusíte se o nich říci špatné slovo a budete obviněni, že nemáte dostatečnou úctu k těm lidem v té kruté době. Jak jsem řekla nehodnotím ten příběh. Ten se skutečně stal a soudit tedy lidské životy v utrpení mně zcela nepředstavitelném mi nepřísluší. Ale kniha jako taková: její forma, styl, kterým je napsaná, co cítíte z vět, jak je poskládaná: to je to, co tu dnes hodnotím. To mne příliš nenadchlo a nijak oslnivě nezapůsobilo. Psané je to, jak z pera školáka, nemá to svěžest, důvtip a někdy se to čte doslova špatně, jakoby kostrbatě. Souvětí jsou nemelodická. Co se týče stránky jazyka, jde tedy o primitivní román. Já jsem ale od české autorky příliš neočekávala... Proč my Češi nejsme schopní napsat něco excelentního a jedinečného? Opravdu významného?
Tahle knížečka se ve svém zástupu knih z období druhé světové snadno ztratí. Nevím, nakolik je příběh pravdivý a kolik si toho autorka domyslela, ale trochu mne vadila tak samozřejmá předvídatelnost. SPOILER! Začínáme tím, jak se Židům žilo za války v Praze, nastupujeme do transportu, který nás odveze do Terezína a všichni tušíme co přijde teď: Osvětim. Pak přijdou na řadu pracovní tábory a pochod smrti. Nakonec skončíme v ponižujícím Bergen Belsenu a víme, že za chvíli nám nad hlavou poletí anglická letadla. Opravdová otázka Co bude dál? nás napadne až po osvobození, kdy bylo tolik lidských osudů nejistých. Pokud však byl příběh Rút pravdivý, tak před ní smekám a obdivuji její nezdolnost a dravost s kterou přežívala ty nevyčíslitelné hrůzy. Pokud opravdu přežila Osvětim, pochod smrti a následující peklo v Bergen Belsenu je to hrdinka, která nemá obdoby. Je mi vždy líto, že takovéhle knihy, jejímž prostřednictvím se dostáváme do koncentračních táborů končí velmi často osvobozením či návratem do trosek měst, které hrdinové na začátku opustily. Ale jak se mohou všichni ti lidé, co přežili tohle všechno vyrovnat s tím, co prožili? S tolika ztrátami, s takovým ponížením? S takovou neúctou a odporem k lidem, který je potkal? O tom už se tolik nepíše. Přitom mě by opravdu zajímalo, jestli ti lidé zapomněli, potlačili to v sobě, či se s tím vyrovnali, pokud to ovšem jde. Nebo byli dny, kdy je minulost nepronásledovala? V knize Mischling takové rozhřešení nalézt můžete, ale pro mě je příliš idylické a téměř nemožné...
Každopádně bych knihu doporučila z vysoké úcty k lidem v ní. Aby se na ně nezapomnělo, aby nám jejich prožitky připomněly hodnotu dnešní doby.
Ale asi bych vám spíše doporučila zajímavější a poutavější knihy z tohoto období... Mimo jiné např.: Zlodějku knih, Jsou světla, která nevidíme, Mischling, Osvětimskou knihovnici, Chlapce na vrcholu hory, Kdysi, Potom, Kabinet milostných dopisů, Vypravěčku, Předčítače, Sůl moře, V šedých tónech, Pekařovu dceru,...


Městečko Pines - Blake Crouch

11. prosince 2017 v 19:04 | Anna 13 |  Thrillery
Městečko Pines

Originální název: Pines
Žánr: Thriller
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 384
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Série: Městečko Pines (1.díl), pokračování u nás zatím nevyšlo

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Tajný agent Ethan Burke přijíždí do městečka Wayward Pines ve státě Idaho, aby tam pátral po dvou pohřešovaných federálních agentech. Wayward Pines se mu na první pohled jeví téměř idylicky, v ulicích vládne klid a pořádek a nic nenasvědčuje tomu, že by se tam mohlo odehrávat něco nezákonného. Jenomže téměř okamžitě po Ethanově příjezdu dojde k několika podivným událostem a Ethana přepadne tísnivá předtucha, že nic není tak, jak se na první pohled zdá. Co se to děje? Každý krok, který Ethan učiní při hledání pravdy, ho zavádí stále dál od světa, který zná, až nakonec musí čelit hrůzné možnosti, že Wayward Pines už živý neopustí.
Napínavý thriller kombinující prvky sci-fi a hororu.


Můj názor: Do tohohle se snad nejde nezamilovat...
Dnes vám nemohu vůbec nic prozradit o ději knihy, protože bych vám to vše zkazila. Musíte do knihy jít s tím, že nic nevíte a taky dlouho, hodně dlouho vědět nebudete. Nedělejte si nic z toho, že to nechápete, protože žádný čtenář to během četby podle mě nepochopil. O tom to je. To je autorův záměr. Napsal to tak, abychom si z toho na konci sedli na zadek a dlouho zírali do prázdna a nechápali, že tak dobrý příběh a ohromující myšlenku dokázal splodit lidský mozek. Kdo je to Blake Crouch? Podle mě génius...
Poprvé jsem knihu četla na doporučení mého tatínka když mi bylo asi čtrnáct let. Chytlo mě to, žasla jsem, zamilovala si hlavního hrdinu Ethana i celou tu geniální myšlenku a doteď to považuji za nejlepší příběh z budoucnosti, který znám. Představuji si sama sebe v situaci obyvatele Wayward Pines. Jakkoli je to bizarní, svým způsobem mne ty představy uklidňují a baví mě se v myšlenkách tam do toho místa pořád vracet. Z té atmosféry jsem byla nadšená před lety, jsem znovu a myslím, že na tuto knihu NIKDY nezapomenu.
Neváhejte... Tohle si užijete na maximum!!!
Možná jste slyšeli už i o seriálovém zpracování této ságy. No, ona to sice je trilogie, ale u nás zatím nebyly další díly přeloženy a vydány a já na ně už čtyři roky čekám. Marně. Doufám, že to někdy dopadne. Díky seriálu sice vím, co se dělo dál, ale chci to na papíře... Na Slovensku nedávno druhý díl vyšel, tak doufejme, že Česká republika nezůstane pozadu.
A co se týče seriálu: ten je vynikající. Deset dílů po pětačtyřiceti minutách vás zahalí tajemnem, děsem a napětím. Upozorňuji, že všechny tři knihy jsou v celém seriálu, to znamená, že pokud věříte, že se dočkáme pokračování v knižním podání, tak si na ně počkejte, jinak však počítejte s tím, že vše pokračuje zhruba od třetího či čtvrtého dílu. Poslední desátý díl je něco, co nejde popsat... Pokud se držely knižní předlohy, tak Blakea Crouche obdivuji ještě více...
Příběh v sobě nese ale mnohem více, než další vhled do budoucna. Je o lidské přizpůsobivosti, nezdolnosti, odvaze a víře. O strachu. O zbabělství. Autor se zamýšlí nad tím, zda zvítězíme nad planetou nebo ona nad námi. Jak dlouho tu vydržíme a co bude po nás...
Mě to nepřestává fascinovat... Po přečtení porodíte spoustu plodných myšlenek a otázek... Budete si na ně dlouho odpovídat. A v rámci této knihy poznáte i sami sebe. Pokud si ovšem přiznáte pravdu...


Po tvém boku - Kasie Westová

9. prosince 2017 v 20:30 | Anna 13 |  Pro mládež
Po tvém boku

Originální název: By Your Side
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 308
Vazba knihy: Vázaná


Anotace: Láska přijde, když to nejmíň čekáš!
Když Autumn zjistí, že zůstala zamčená v knihovně, myslí si, že už to nemůže být horší. Až do té chvíle, než přijde na to, že Dax tam skončil s ní. Autumn toho o Daxovi moc neví - prý je to samotář, a jednou se dokonce zapletl do nějaké bitky a skončil v polepšovně. Ale je si naopak jistá tím, že je asi tou poslední osobou, se kterou by chtěla někde zůstat celý víkend zamčená. A tak si prostě jen dokola připomíná, že je jen otázkou času, než si její přítel Jeff všimne, že ji nechal v knihovně a vrátí se pro ni.
Jenže Jeff se nevrátí.
A tak musí Autumn jíst pár dní jen jídlo z automatu a bavit se s divným klukem. Naštěstí ale zjistí, že Dax není zas tak zvláštní a že si dobře rozumí. Dokonce víc, než si kdy Autumn s jakýmkoli jiným klukem rozuměla. Můžou ale jejich pocity přežít konec víkendu a návrat do jejich původních životů?


Můj názor: Úplně přesně netuším, jak se k této knížce vyjádřit.
Když jsem si ji v knihkupectví vybírala k narozeninám, zaujala mne nejen obálkou, ale hlavně anotací. Ta nám sděluje, že půjde o román, který se bude převážně odehrávat v knihovně a že tam hlavní hrdinové zůstanou "uvěznění" celý víkend. Může to být splněný sen. Kniha s takovýmhle příběhem prostě musela být v mé knihovničce. Ale už u prvních stránek jsem úpěla nad příšernou hlavní hrdinkou. Myslela jsem, že v knize půjde o milovníky knih a ona se v prostoru plným knih kouše nudou... Chápete to? Schází jí mobil. S ním je přece všechna zábava. Tuhle ohromně tupou hrdinku jsem zpočátku nemohla vystát, ale naštěstí se vedle ní v křesle uvelebil okouzlující Dax s Hamletem na klíně. Takže dobře, jednoho čtenáře bychom v knize měli. Víc knihomolů tu však opravdu nenajdete...

NEPŘISUZUJ MI ŽÁDNÉ EMOCE. NETVAŘ SE, JAKO BYS VĚDĚLA, CO SI MYSLÍM, NA ZÁKLADĚ SVÝCH VLASTNÍCH ZKUŠENOSTÍ.

Problém byl však mé očekávání. Těšila jsem se na lidi, kteří jsou odlišní, ale spojí je právě ten prostor, ve kterém se nacházejí a společná záliba: knihy. Aha, tak to není společná záliba, hlavní hrdinka nečte a už v úvodu přiznává, že knihovnu navštívila naposledy jako malá holka. Proč se ty nejůžasnější věci stanou těm, kteří o ně nestojí? Co já bych za to dala, být celý víkend zamčená v knihovně, sama. Nebo s Daxem, který by však mou samotu nenarušoval. Autumn mne neskutečně vytáčela, když ho odtrhávala od četby a příliš z celé té situace vyváděla. O pár kapitol dále se však vyjasní, že naše hrdinka trpí úzkostnou poruchou, což zcela mění pohled na její emotivní výlevy.
Na tu holku jsem si nakonec začala zvykat a přijala ji takovou jaká je. Trochu mě vadilo, že se pořád nemůže rozhodnout v tom, co opravdu chce nebo co je pro ní nejlepší. Ale začala mi být docela blízká svými duševními stavy, které jsem dost dobře dokázala pochopit a ocenit tak autorčinu snahu je co nejopravdověji vyjádřit.
No a Dax byl zase další hrdina, kterému jsem úplně propadla. Byl samotářský, záhadný, rád četl, měl strašně velké srdce, uměl číst v lidech jako v knihách a dokázal dostat tu zpočátku nesnesitelnou hlavní hrdinku do klidu. Do pohody. On ji zachraňoval, ona se měnila a celý příběh se zvrtl v něco strašně krásného a dokonalého...

A TEĎ SPOLU CHODÍTE? KNIHOVNA VÁS DALA DOHROMADY. KNIHY SPOJUJÍ. TO BY BYL SKVĚLÝ SLOGAN PRO KNIHOVNU.

Shrnutí? Přiznávám, že mne opravdu zklamalo, že knihám se v příběhu nevěnuje téměř žádná pozornost. I když se nacházíme v knihovně... Je to tak, bohužel... Ale za to, že nám autorka vykouzlila na papír tak božského kluka, jakým je Dax jí děkuju a na ten příběh tím pádem nemám šanci zapomenout. Líbilo se mi i to, že se věnovala úzkostné poruše a pěstounství.
Jinak bych knihu určitě doporučovala jako tu oddechovou, která vám zpestří atmosféru zimních večerů. Je to jednoduchý Young Adult román, který není příliš zamotaný a neobsahuje (pro mě bohužel) ani špetku filosofie... Přesto jsem si četbu užila. Třeba se jednou k příběhu vrátím a proužiju si atmosféru knihovny a uzavřeného Daxe znovu...
Asi by mne kniha více nadchla, kdybych tolik neočekávala a na základě anotace si už nepředstavovala ten příběh. Asi takhle: napsala bych to trochu jinak! :D

VÁM VŠEM, KTEŘÍ ŽIJETE S ÚZKOSTÍ, DEPRESÍ NEBO JINOU DUŠEVNÍ NEMOCÍ: VÍM O VÁS. VÍM, ŽE JSOU DNY, KDY MÁTE POCIT, ŽE JSTE ZVÍTĚZILI NAD STRAŠNOU BESTIÍ, A DNY, KDY MÁTE POCIT, ŽE ONA ZVÍTĚZILA NAD VÁMI. DĚKUJU ZA TO, ŽE JSTE SAMI SEBOU A ŽE BOJUJETE DÁL.