Neviditelná zranění - Věra Fojtová

16. prosince 2017 v 18:05 | Anna 13 |  Tematika 2. světové války
Neviditelná zranění

Žánr: Historický román
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Moba
Počet stran: 248
Vazba knihy: Vázaná

-----------Skutečný příběh-----------


Anotace: Mělo to začít tak idylicky. První taneční, první vyznání, první polibek... To vše mělo potkat šestnáctiletou Rút. Jenže to by nesměl být rok 1941 a na prsou by jí nesměla svítit žlutá hvězda. Místo atlasových střevíčků na první bál, které jí sliboval tatínek, jen tvrdé dřeváky a pochod smrti.
Neuvěřitelně sugestivní příběh dvou mladých lidí, Ervína a Rút, vychází ze skutečných událostí.
Výjimečná kniha o naději, která snese srovnání s díly Arnošta Lustiga či Jana Otčenáška.


Můj názor: Dlouho jsem přemýšlela, jak se k této knížce vyjádřím. Autorka v Doslovu trefně vystihla mé pocity z příběhů lidí za 2. světové války: stud a pocit viny. Ty mám u dobrých i ne tak dobrých děl. Nikdy totiž nehodnotím příběhy. Z těch je mi vždy úzko a nepříjemně po těle. Proto se knihy s tématem holokaustu špatně hodnotí. Pokusíte se o nich říci špatné slovo a budete obviněni, že nemáte dostatečnou úctu k těm lidem v té kruté době. Jak jsem řekla nehodnotím ten příběh. Ten se skutečně stal a soudit tedy lidské životy v utrpení mně zcela nepředstavitelném mi nepřísluší. Ale kniha jako taková: její forma, styl, kterým je napsaná, co cítíte z vět, jak je poskládaná: to je to, co tu dnes hodnotím. To mne příliš nenadchlo a nijak oslnivě nezapůsobilo. Psané je to, jak z pera školáka, nemá to svěžest, důvtip a někdy se to čte doslova špatně, jakoby kostrbatě. Souvětí jsou nemelodická. Co se týče stránky jazyka, jde tedy o primitivní román. Já jsem ale od české autorky příliš neočekávala... Proč my Češi nejsme schopní napsat něco excelentního a jedinečného? Opravdu významného?
Tahle knížečka se ve svém zástupu knih z období druhé světové snadno ztratí. Nevím, nakolik je příběh pravdivý a kolik si toho autorka domyslela, ale trochu mne vadila tak samozřejmá předvídatelnost. SPOILER! Začínáme tím, jak se Židům žilo za války v Praze, nastupujeme do transportu, který nás odveze do Terezína a všichni tušíme co přijde teď: Osvětim. Pak přijdou na řadu pracovní tábory a pochod smrti. Nakonec skončíme v ponižujícím Bergen Belsenu a víme, že za chvíli nám nad hlavou poletí anglická letadla. Opravdová otázka Co bude dál? nás napadne až po osvobození, kdy bylo tolik lidských osudů nejistých. Pokud však byl příběh Rút pravdivý, tak před ní smekám a obdivuji její nezdolnost a dravost s kterou přežívala ty nevyčíslitelné hrůzy. Pokud opravdu přežila Osvětim, pochod smrti a následující peklo v Bergen Belsenu je to hrdinka, která nemá obdoby. Je mi vždy líto, že takovéhle knihy, jejímž prostřednictvím se dostáváme do koncentračních táborů končí velmi často osvobozením či návratem do trosek měst, které hrdinové na začátku opustily. Ale jak se mohou všichni ti lidé, co přežili tohle všechno vyrovnat s tím, co prožili? S tolika ztrátami, s takovým ponížením? S takovou neúctou a odporem k lidem, který je potkal? O tom už se tolik nepíše. Přitom mě by opravdu zajímalo, jestli ti lidé zapomněli, potlačili to v sobě, či se s tím vyrovnali, pokud to ovšem jde. Nebo byli dny, kdy je minulost nepronásledovala? V knize Mischling takové rozhřešení nalézt můžete, ale pro mě je příliš idylické a téměř nemožné...
Každopádně bych knihu doporučila z vysoké úcty k lidem v ní. Aby se na ně nezapomnělo, aby nám jejich prožitky připomněly hodnotu dnešní doby.
Ale asi bych vám spíše doporučila zajímavější a poutavější knihy z tohoto období... Mimo jiné např.: Zlodějku knih, Jsou světla, která nevidíme, Mischling, Osvětimskou knihovnici, Chlapce na vrcholu hory, Kdysi, Potom, Kabinet milostných dopisů, Vypravěčku, Předčítače, Sůl moře, V šedých tónech, Pekařovu dceru,...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama