Únor 2018

Víš, že tě miluju? - Estelle Maskame

28. února 2018 v 13:25 | Anna 13 |  Young Adult
Víš, že tě miluju?

Originální název: Did I Mention I Love You?
Žánr: Young Adult literatura, Dívčí román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 351
Vazba knihy: Brožovaná

Série: Víš, že tě miluju? + Víš, že tě potřebuju? + Víš, že mi chybíš?


Anotace: 1. díl fenomenální DIMILY trilogie.
Na léto v Kalifornii se Eden vůbec netěší. Má ho totiž strávit v nové rodině svého otce, kterého už tři roky neviděla. Prázdniny by měla prožít se třemi nevlastními bratry a novou "matkou" - lidmi, které vůbec nezná a ani netouží poznat.
Na největší komunikační problémy naráží s Tylerem, nejstarším z bratrů. Nevyzná se v jeho divoké povaze, nemůže vystát jeho drzý pohled a ego vyšší než kopce v Beverly Hills. Pořád na něj ale někde naráží a čím víc poznává jeho svět nekonečných večírků a her, při kterých se porušují pravidla, tím víc ji zajímá. Začíná ztrácet hlavu pro lásku, která je zákázaná...

DIMILY je zkratka tvořená z písmen názvu prvního dílu trilogie Did I Mention I Love You? Autorka Estelle Maskame má obrovskou fanouškovskou základnu a její série se ve světě stala fenoménem. Ve Velké Británii se DIMILY trilogie zařadila do žebříčku pěti nejlepších young adult knih všech dob.


Můj názor: Obálka na milovníky knih funguje jako magnet. Je neuvěřitelně přitažlivá, graficky neobvykle vyvedená. Celá série je sladěná v podobném módu, takže když kolem ní procházíte zatají se vám dech. Bohužel opět ji vyzdvihují slovy jako fenomenální, nejlepší série knih z žánru young adult všech dob... A promiňte, ale fenomenální tenhle příběh není ani zdaleka... A četla jsem tolik lepších knih pro mladistvé, inteligentnějších, které pozmění vaše názory i srdce...

TUTO KNIHU OD ZAČÁTKU VĚNUJI SVÝM ČTENÁŘŮM, PROTOŽE NENÍ MOJE, ALE JEJICH.

Děj se odehrává v prosluněné Santa Monice a je pravdou, že na začátku vás příběh poměrně rychle vtáhne a začne vás neskutečně bavit. S hrdiny se dostaneme k poutavému nápisu Hollywood a na obrovské pláže Venice Beach... Toulky letním Los Angeles se autorce vydařily. Určitě přitáhnou spousty čtenářů, pro které je tato oblast světa cestovatelským snem.
I rodinná situace hrdinky působí zpočátku velice zajímavě a vy se těšíte, co za problémy a tajemství tato rodina skrývá... Otec, který trpí nedostatečným zájmem o svou dceru a raději se věnuje výchově třech synů své partnerky. A tenhle charakterový rys knihy vůbec nešel do hloubky a podstata problémů ve vztahu otec a dcera nebyla vlastně ani pořádně nastíněna. Pořád čekáte, kdy si sednou a vysvětlí si to a nic. Velké zklamání...
Co je tím největším kladem celé knihy je neskutečně tajemný a přitažlivý Tyler. I přes svou agresivitu, pasivitu, lhostejnost a zoufalství cítíte, že tenhle úžasný kluk má velmi bolavá tajemství, které skrývá před zbytkem světa. Je ztracený a zranitelný a to jsou vlastnosti, které mě neuvěřitelně přitahují... Je to hrdina, kterého byste chtěli neustále chránit...

VSTÁVAT O LETNÍCH PRÁZDNINÁCH PŘED DVANÁCTOU NEBO O TAKOVÉM ČASE DOKONCE CHODIT MEZI LIDI, JE ABSURDNÍ. JE TO PROTI SPOLEČENSKÝM PRAVIDLŮM, KTERÁ PLATÍ PRO KAŽDÉHO NORMÁLNÍHO PUBERŤÁKA.

Co mě nejvíce nudilo a působilo to neuvěřitelně otravným dojmem bylo trávení letního času hlavní hrdinky. Neustálé večírky a pařby, alkohol, puberťáci... Ano, v Americe to tak je. Tam jsou večírky jakousi samozřejmostí a charakteristikou života mladých lidí. Ale tady jich bylo příliš. Ubozí náctiletí jsou neuvěřitelně nezajímaví a ploší... Namyšlené, manipulativní krasotinky a sprostí, zhulení a debilní kluci... To překonáváte těžko....
Také tam bylo zbytečně vysoké množství alkoholu. Kdyby autorka hlavní hrdince alespoň zvýšila věk, ale šestnáctiletá holka, která neustále přichází do kontaktu s tequilou a trávou je otravná a ubohá. Když na samém začátku poznáte ambice této dívky, začne vás zajímat, ale nakonec vám bude připadat tak strašně obyčejná a hloupá, že se přistihnete, že to doopravdy čtete jen kvůli Tylerovi...

NIKDY NEDBEJTE NA TO, CO SI MYSLÍ OSTATNÍ. VÁŠ ŽIVOT JE VÁŠ ŽIVOT, VAŠE HUDBA JE VAŠE HUDBA, VAŠE VOLBA JE VAŠE VOLBA A VAŠE VODKA JE VAŠE VODKA. NEMARNĚTE ČAS ZBYTEČNOSTMI. DĚLEJTE, CO CHCETE. CHOĎTE KAŽDÝ VEČER DO KLUBŮ, NASEDNĚTE NA LETADLO, NAVŠTIVTE BULHARSKO. DĚLEJTE TO, CO VÁS UČINÍ ŠŤASTNÝMI...

Teď se omlouvám, ale budu trochu spoilerovat! Z tohohle se musím vypsat...
Jde tu o jejich vztah. Eden je šestnáct. Tylerovi sedmnáct. Jsou nevlastní sourozenci. Ale nemají geneticky nic společného. Edenin otec se k Tylerově matce přistěhoval, když již byl on dávno na světě.
A tihle dva se do sebe zamilují... Předvídatelné, ale to mi vůbec nevadilo. Nápad to byl neobvyklý...
Neskutečně mě iritoval fakt, že se celou dobu píše o zakázané lásce...
A krev mi vřela rozčilením, když se ti dva po utajené a krátkodobé romanci rozejdou... Bože, Eden, ty jsi taková...
Možná budu znít divně, ale proč by se do sebe nemohli zamilovat? Proč by to museli tajit? Nemají společného nic. Akorát, že její táta si přišel hrát i na jeho otce. To je vše. Nemají stejnou krev, ani spolu nežijí. Jen přes léto sdíleli pokoje naproti sobě. Proč by proboha nemohli zůstat spolu? Proč ta zpropadená Eden, tak úžasného kluka, který se kvůli ní změnil musela odkopnout? On o vztah stál a chtěl ho zachránit. Proč, když to mezi nimi bylo tak dokonalé se museli potřídit kritické společnosti? Úpěla jsem nad tím, co ztratili, kým mohli být...
Konec mě naštval natolik, že jsem již fakt zuřila. Z hlediska psychologie si nemyslím, že by byl Tyler schopný, po tolika letech trápení a mlčení a ještě po rozchodu s jeho láskou o tom všem co prožil mluvit. Nevěřím autorce a nevím, proč z Tylera udělala někoho kým ani za mák není... A to, že Eden začala chodit s někým jiným... no comment! Asi víte, co to z ní v mých očích jednou provždy udělalo...

CHCI, ABY TU BYLO TICHO, A JÁ MOHLA V KLIDU POZOROVAT JEHO RYSY A JEHO CHYBY.
CHCI SE MU ZNOVU PODÍVAT DO OBLIČEJE A CHCI ZACHYTIT JEHO POHLED.
CHCI SE USMÍVAT A CHCI, ABY MI MŮJ ÚSMĚV OPLATIL.
CHCI VIDĚT, JAK ZATNE ZUBY, KDYŽ PŘEMÝŠLÍ.
CHCI, ABY MI DŮVĚŘOVAL NATOLIK, ŽE MI PROZRADÍ SVÉ MYŠLENKY.
CHCI NAHLÉDNOUT DO JEHO NITRA, POCHOPIT HO, PŘIJMOUT HO.
CHCI HO.

O čem se už raději nechci zmiňovat, ale nedá mi to, je naprosto příšerně odvedená práce na knize od nakladatelství či překladatele. Tolik chyb, vynechaných a pomotaných písmen, chybějících interpunkcí a dalších nepříjemností mi vyrazilo dech... Tohle se prostě čte fakt hrozně... :( :( :(

NEVYŽADUJU OD NĚHO VÝBORNÉ ZNÁMKY, UKLIZENÝ POKOJ ANI POMOC PŘI MYTÍ NÁDOBÍ, JEN CHCI, ABY BYL V POŘÁDKU, COŽ ANI ZDALEKA NENÍ.

Příběh jde dál v dalších dvou pokračováních, ale ty já ignoruji. I přesto, že zase budu lesklými obálkami v knihkupectvích přitahována mě už příběh té zpropadené Eden vůbec nezajímá...
A autorku už nejspíš také nikdy znovu neokusím...

KLIDNĚ BYCH I ZABÍJELA, JEN ABYCH TĚ MOHLA KAŽDÝ DEN LÍBAT.

Zklamávají mě nadšení recenzenti a lživá reklama. Je těžké se tomu ubránit, když jde o knihy.
Tohle je fakt děsný příběh a proslulé Colleen Hooverové, Johnu Greenovi, Davidu Levithanovi, Jandy Nelsonové či Jennifer Nivenové se tato autorka nemůže vyrovnat ani z desetiny...

POTŘEBUJU BÝT S TEBOU. TY PRO MĚ NEJSI ROZPTÝLENÍM. TO JSEM JÁ, EDEN. TOHLE. PRÁVĚ TEĎ. ZPŮSOBUJEŠ V MÉM NITRU ZATRACENÝ CHAOS, ALE MNĚ TO NEVADÍ, PROTOŽE TO JSEM JÁ. JSEM CHAOS. A NEJVÍC NA TOBĚ MILUJU, ŽE V TVÉ PŘÍTOMNOSTI MŮŽU BÝT TAKOVÝM CHAOSEM. PROTOŽE TI VĚŘÍM. JSI JEDINÁ OSOBA, KTERÁ SE O MĚ ZAJÍMALA A ROZEBRALA MĚ. CHCI BÝT TVÝM CHAOSEM.

Bohužel, jak již víte, vám tohle dívčí čtení opravdu doporučit nemohu... Jedině snad, že byste se obětovali, abyste poznali Tylera. Protože ten za ten čas, který u knihy strávíte, fakt stojí. :)

NA DEŠTI SE MI LÍBÍ, ŽE PŘI NĚM LIDÉ NEPOZNAJÍ, JESTLI PLÁČETE NEBO NE...


Specialistka - Stephenie Meyerová

25. února 2018 v 16:19 | Anna 13 |  Thrillery
Specialistka

Originální název: The Chemist
Žánr: Thriller
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 528
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Pracovala pro tajnou vládní jednotku jako výslechová specialistka. Ví toho ale příliš a pro oddělení se stala rizikem, které je potřeba zastavit. Bez varování začíná lov, kde je ona kořistí. Nikde nezůstává dlouho, mění jména a podoby. Nezbyl jí nikdo, komu by mohla věřit... Chce-li vést normální život, musí splnit poslední úkol. Čeká ji nejtěžší boj jejího života. Navíc pozná muže, do kterého se zamiluje, a musí učinit vše, aby oba zůstali naživu.


Můj názor: Většina pravidelných čtenářů mého blogu ví o tom, jak moc miluju tuhle autorku. Že Stephenie Meyerová je má literární bohyně, která mi stvořila svět, do kterého se budu po zbytek mého života neskutečně ráda vracet. Ano, mluvím o deštivém městečku Forks, o plážích La Push, o Jacobovi, Belle, Edwardovi a Volturiových. Mám na mysli ty zelené lesy, kterými se prohání smečka vlkodlaků... Já upřímně doufám, že z tohoto nadšení pro tuto ságu nikdy nevyrostu... Zatím jsem na ní ale stále závislá a vždy přijde čas, kdy si potřebuju pár dalších kapitol znovu přečíst a dostat se zas tam, kde je mi nejlíp...
Věřím, že každý čtenář má příběh, který je pro něho nezbytný a který četl vícekrát a bude ho milovat do konce svého života...
Asi tušíte, co to tedy pro mě bylo, když Stephenie Meyerová vydala po devíti letech další román... Wow, nadšení, štěstí, touha, potřeba,... Po sci-fi románu Hostitel přišel thrillerový žánr (pro naši Steph něco neobvyklého) Specialistka. Když jsem ji v knihovně ukořistila, hned jsem se do ní zažrala... A takhle to bude i s každou následující knihou, kterou tato žena v budoucnu vydá...

CO KDYŽ JEJÍ JISTOTA, ŽE JE TO PAST, PRAMENÍ Z TOHO, ŽE JE PARANOIDNÍ A ČTE MOC ŠPIONÁŽNÍCH ROMÁNŮ?

Nejdříve pojďme knihu vyzdvihnout:
Takže, i když to pro mě bylo nemožné, Stephenie se neskutečně vypracovala po stylistické stránce knihy. Má neskutečně poutavé popisy prostředí, z nichž dýchá takové autentično, že tam jste, prostě jste. Zaobírá se do detailů všemi postavami, a to po charakteristické i fyzické stránce. Neustále nám připomíná, co mají hrdinové s sebou za zbraně a jak se jim v průběhu událostí zbarvují jejich modřiny... Někoho to bude štvát, já jsem však ten typ čtenáře, který se v popisech vyžívá, takže pro mě to bylo důležité a po této stránce jsem dostala vše, co jsem chtěla.
Sepsání tohoto příběhu muselo být pro autorku náročné i v tom, že si musela nastudovat typy zbraní: co každá z nich dovede, z jakého je roku, jak se používá, atd. a také se musela nějaký čas věnovat chemii, protože naše hlavní hrdinka je vědkyně takových rozměrů, kterou v reálném světě snad nepotkáte...
Meyerová překvapila a napsala propracované scény, které jsou nepředvídatelné a neskutečně napínavé...

I KDYŽ SE NEZDÁLO, ŽE BY SE NA NI NĚKDO DÍVAL, VŽDYCKY BYLO CHYTŘEJŠÍ SE CHOVAT, JAKO BY TO TAK BYLO.

Proč pro mě kniha není hotovou bombou, má víc důvodů, ale především jde o to, že nijak zvlášť nemiluju špionážní krimiromány, které mi vždy přijdou trochu absurdní a těžko se mi tomu všemu věří. Těžko si představuji, že se z tohohle žití člověk nezhroutí, že má stále sílu bojovat a odvahu jít dál... Chování hrdinů mi zde přišlo velice nepravděpodobné... Ale zvyknete si na to... Adaptujete se na ten svět docela rychle... Protože prostě musíte... Nikdy nevíte, kdy se zase začne střílet a jaká stránka bude ta rozhodující...


ZVYKY BYLY KONECKONCŮ NEBEZPEČNÁ VĚC.

Vadil mi také nedostatek citů a emocí. Já chápu, že se autorka nechtěla pouštět do hlubokomyslné lovestory, když psala o přestřelkách a boji o přežití. Láska se tam sice objeví, ale na mě neměla moc velký vliv. Nevím, zda to bylo těmi hrdiny, že mi příliš nesedli, nebo celkovou situací, ale těch emocionálních zvratů tam bylo málo. A to mě trochu zklamalo. Také jsem, jako většina čtenářů, čekala na milostný trojúhelník, který se nekonal, a pak mě to mrzelo.
A jak jsem již psala: nezaujaly mě postavy. Hlavní hrdinka: Alex bych měla ráda více, kdybych s ní od začátku neměla problém, o kterém ještě budu nadále mluvit. Hlavní mužské hrdiny jsem ani nemilovala, ale ani mi nějak extra nevadily. Nebyl k nim z mé strany ani zájem, ani lhostejnost... Zkrátka jediné, kdo mi stál za větší pozornost byla Valentine a bylo mi líto, že jsme se o ní nedozvěděli trochu více... Stála by za samotný román... Ale byla spíše vedlejší postavou a když odstoupila od smrtící mise, oddechla jsem si: hlavně ne Val, dobře se rozhodla!
Kvůli těmto věcem mi příběh nedoputoval až k srdci... Ale tím nesnižuji jeho kvalitu...

NEPŘEMÝŠLEJ OPAČNĚ, MYSLI NENÁPADNĚ.
OBČAS TĚ TO, CO SE TI NA TOBĚ NELÍBÍ, ZACHOVÁ NAŽIVU.

Co je dokonalé, bombastické a absolutně dostačující: zvraty a akce! Je jich tam požehnaně. Nikdy se nebudete nudit, stále se něco děje a jsou to situace plné vysokého napětí a nedají se předvídat. To si na románu zamilujete. Nejsou tu žádné prostupné táhlé pasáže, děj se stále vyvíjí a zamotává novými směry...
Spoilery: Nikdy nezapomenu na tuto trojici fantastických scén: 1) Alex unáší Daniela pod domněnkou, že je to terorista a mučí ho ve své chemické laboratoři, 2) na ranči dojde k přepadení nájemnými vrahy, akce, pot, krev, střílení, psí smečky: tohle jsem si prostě vychutnávala!, 3) závěrečná scéna: záchranná mise, riskantní přepadení utajené americké vlády: boží konec!
Tohle si nenechte ujít!!!

BÝT OBYČEJNÝ SE VLASTNĚ STRAŠNĚ PODCEŇUJE.

Román u mě neměl ze začátku moc dobré vyhlídky a to kvůli dvěma skutečnostem...
Zaprvé se hlavní zápletka podezřele podobala filmu Nákaza... Ale to bych ještě skousla, protože mě ten námět baví, ale přes co jsem se dostávala dost těžko byla hlavní hrdinka Alex... Já bych jí vážně měla ráda, kdyby se tak okatě nepodobala Lisbeth Salanderové. Nejen, že se mírně podobaly vzhledem (krátké vlasy, vychrtlá hubená postava), ale byly stejně chytré, mazané, lstivé a vždy vyhrávaly a ničeho se nebály. Ok, Lisbeth je machr přes počítače, Alex absolutně dokonale ovládá chemii, se kterou dokáže pozabíjet a umučit k smrti i tucet agentů CIA... Ale jsou si prostě v mnoha ohledech podobné a z toho jsem zkrátka nadšená nebyla a dost jsem bojovala s tím, abych je pořád neporovnávala...

CHTĚL JSEM TĚ UŽ PŘEDTÍM, NEŽ SES STALA JEDINOU ŽENOU V MÉM ŽIVOTĚ.

O Stephenii Meyerové média napsali velice výstižnou větu, kterou bych o ní řekla též: Lidé nechtějí knihy Meyerové jen číst, chtějí do nich proniknout a žít tam. Nevzpomenu si na jméno novin, ve kterých se tato citace objevila, avšak její autor měl božskou pravdu. Takhle to my, její čtenáři, doopravdy máme. :)

VIDÍM ŽENU, KTERÁ JE... OPRAVDOVĚJŠÍ NEŽ JAKÁKOLI JINÁ ŽENA, KTEROU JSEM KDY POZNAL. VEDLE TEBE KAŽDÝ ČLOVĚK, KTERÉHO ZNÁM, VYPADÁ CHATRNĚ, TAK NĚJAK NEÚPLNĚ. NIKDY MĚ TO K NIKOMU NETÁHLO TAK JAKO K TOBĚ, A TAK JE TO UŽ OD PRVNÍ CHVÍLE, CO JSEM TĚ UVIDĚL.
JE TO JAKO ROZDÍL MEZI... TÍM, KDYŽ ČTEŠ O GRAVITACI A PAK POPRVÉ SPADNEŠ.

Jako obrovská fanynka její tvorby jsem objevila spousty shodných prvků s jejími předchozími díly. Máme tu motiv, ve kterém se jeden z milované dvojice domnívá, že si nezaslouží být milován pro to, kým je, co vše provedl, udělal... (Alex - zabíjela, mučila lidi x Edward: vrah desítek lidí). Motiv vytržení obyčejného člověka z jeho reality, je vržen do pro něj zcela nelogického a nebezpečného světa (Daniel se nemohl nadále vrátit ke svému obyčejnému životu, utíkal, aby žil, schovával se, aby ho nezabili x Bella objevuje svět upírů a vlkodlaků, je vržena do skutečnosti, které se těžko věří a také bojuje proti hrdinům, kteří ji chtějí dostat).
Těch podobných nuancí je strašná spousta, je tam kupa detailů, které k sobě mají blízko, ale pozná je jen ten, kdo četl ságu Stmívání...

MYSLÍM, ŽE MI BYLO DVANÁCT TŘINÁCT, KDYŽ JSEM SE VZDAL PŘEDSTAVY, ŽE BYCH PROŽIL NEOBYČEJNÝ ŽIVOT. TO JE PRAVDĚPODOBNĚ VĚK, VE KTERÉM VŠICHNI ZAČNOU DOSPÍVAT A OPOUŠTĚT SNY. DOJDE TI, ŽE NEJSI VE SKUTEČNOSTI MIMOZEMŠŤAN S ÚŽASNÝMI SUPERSCHOPNOSTMI, ADOPTOVANÝ TĚMI OBYČEJNÝMI LIDSKÝMI RODIČI, KTERÝ ZACHRÁNÍ SVĚT. TEDA TOHLE VÍŠ UŽ MNOHEM DŘÍV, ALE NĚJAK TO NEMŮŽEŠ VZDÁT, JEŠTĚ PÁR LET NE. A PAK TĚ SVĚT TROCHU ZTRHÁ A Z ŽIVOTA TI ZMIZÍ TROCHU TÉ BARVY, A TY SE SPOKOJÍŠ S REALITOU...

Knihu, i přes drobná zklamání mohu doporučit. A nelíbí se mi, že je všude recenzovaná, jako thriller pro ženy. Myslím, že i chlapi by se zažrali do těch akčních napínavých scén, které v současných thrillerech někdy dost chybí. Doporučuji tedy oběma pohlavím, všem věkovým kategoriím.
Také jsem četla určité spekulace o tom, že se chystá seriálové zpracování Specialistky, ale nevím, zda tomu úplně věřit. Nemuselo by to být úplně špatné. Vše záleží hlavně na hereckém obsazení a na dodržení dějové struktury. Z minulosti víme, že filmy podle románů Meyerové nejsou nijak úžasné, i když si získali vysokou popularitu a přivedli diváky k jejím knihám...

DOSTAT SE Z DOSAHU AMERICKÉ VLÁDY ZNĚLO JAKO VYLEPŠENÁ VERZE NEBE.


Agnes - Hannah Kentová

20. února 2018 v 17:38 | Anna 13 |  Historické romány
Výsledek obrázku pro agnes kniha

Originální název: Burial Rites
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Fortuna Libri
Počet stran: 328
Vazba knihy: Vázaná

-----------Skutečný příběh-----------

-----------Chystá se filmové zpracování-----------


Anotace:Islandský příběh o touze a zradě.
Děj se odehrává na Islandu, kde jsou lidské vztahy utvářeny nádhernou, avšak drsnou severskou přírodou, ale i každodenním tvrdým bojem o živobytí.
Agnes Magnúsdóttir, mladá žena, je odsouzená za brutální vraždu svého pána a milence, a je poslána na izolovanou farmu strážníka Jóna Jónssona, aby zde čekala na popravu.
Jeho rodina je zděšená, že má poskytnout domov odsouzené vražedkyni, a zpočátku jí opovrhuje. Jen Tóti, mladý kněz, který se stane Agnesinou duchovní oporou, cítí při svých návštěvách odsouzené potřebu porozumět jí a pochopit, co se vlastně stalo.
Když však letní měsíce vystřídá zima a tvrdý farmářský život přinutí celou domácnost pracovat bok po boku, všichni poznávají Agnes blíže. Postupně se vynořuje její tragický příběh o touze a zradě a najednou vyplývá, že nic není tak, jak se na počátku zdálo.


Můj názor:Kniha vypráví skutečný příběh vězenkyně odsouzené k trestu smrti z 19. století. Islandská příroda vás bude mrazit a podtrhávat třeskutou a děsivou atmosféru, hrdinové vás velmi zaujmou a celý příběh je neskutečně ojedinělý. Autorka navíc píše svěže, poeticky a snaží se podtrhnout každý detail...
V jednu chvíli čtete tu knihu jako závislí, ale o pár stránek dál už se nutíte k tomu, abyste vůbec dočetli kapitolu. Zdlouhavé popisy farmářských činností, opakující se výlevy hlavních postav a k uzoufání táhlý konec vás ve výsledku moc nechytnou.
Přesto si myslím, že kniha má svůj potenciál a spoustu si toho z ní odnesete... a na Agnes nezapomenete.

ZDÁ SE, ŽE KAŽDÝ, KOHO MÁM RÁDA, SKONČÍ V ZEMI, A JÁ POŘÁD ZŮSTÁVÁM SAMA.
JE TEDY DOBŘE, ŽE UŽ NEZBÝVÁ NIKDO, KOHO BYCH MOHLA MILOVAT. NIKOHO NEMUSÍM POHŘBÍVAT.

Autorka upozorňuje na skutečnou událost v dějinách a popisuje osud poslední popravené ženy na islandské půdě. Vyžívá se v poetických popisech přírody. Během čtení nám předkládá reálné písemné památky na události v knize. Děj knihy je zpočátku poutavý a tajemný, ke konci se táhne a je lehce předvídatelný. Přesto však s napětím čekáte jestli Agnes doopravdy popraví nebo se stane nějaký zázrak a ona bude osvobozena. Nešťastné trochu bylo, že autorka nám nejdřív "nedá vědět", že píše příběh skutečný. To se dočteme až v dovětku knihy. Chtěla jsem totiž kritizovat zápletky, záměry s hrdiny, málo zvratů a nespravedlivý, tak strašně nespravedlivý konec bez kapky naděje. Když se dozvíte, že se to vše stalo, nemůžete hodnotit dějiny. Lidské činy v té době byly příšerné. To nezpochybnitelně... Lidé si mysleli, že mají právo rozhodovat o pomstě, která jim nepřísluší, že mají právo rozhodovat o životě a smrti druhých... Zapomněli na Boha...

...SLEPÝ JE TEN, KDO JE BEZ KNIHY.

Příběh mi rozšířil obzory a povědomí o lidských činech. Dal mi toho hodně... Příběh u mne obstál. A konec mě rozzuřil. To opravdu nemohl nikdo nic udělat? Alespoň to zkusit? Trochu se obětovat...?
Ale co se týče zpracování: to bylo průměrné. Nic, co by vám bralo dech a nutilo neustále pokračovat. Ale zase nic tak nezáživného, aby se to nedalo dočíst...

ČLOVĚK STVOŘIL BOHA ZE STRACHU ZE SMRTI.

Doporučuji nadšencům do historie, lidem, které zajímají tragické osudy žen, které padly do rukou nespravedlnosti a na kterých se hřešilo. Všem, co chtějí pocítit pocity zrady a naprosté hrůzy a nakonec těm, které zajímá samotná Agnes Magnúsdóttir, jelikož autorka se opravdu věrně postarala o to, abychom si její osud pamatovali bez příkras, takový, jaký skutečně byl...

V NOCI BÝVÁ TĚLO OSAMĚLÉ. PRO LIDI NENÍ DOBŘE, KDYŽ JSOU MOC UZAVŘENÍ DO SEBE.


Něco modrého... - Emily Giffinová

18. února 2018 v 15:03 | Anna 13 |  Romány pro ženy
Něco modrého

Originální název: Something Blue
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2010
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 323
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Série: Něco vypůjčeného + Něco modrého...


Anotace: Název odkazuje k viktoriánské pověře, podle níž mám mít nevěsta na sobě něco starého (symbol její rodiny), něco nového (symbol naděje do budoucna), něco vypůjčeného (od kamarádky pro štěstí) a něco modrého (až do 19. století barva svatebních šatů).
Volné pokračování autorčina úspěšného románu Něco vypůjčeného poukazuje na známé, avšak stále a věčně opomíjené přísloví, že "není všechno zlato, co se třpytí". Příběh hlavní hrdinky Darcy předkládá k zamyšlení, co je v životě důležitější: zda krása, luxusní oblečení a doplňky, společenské večírky a obdiv povrchních kamarádů a k tomu atraktivní, chytrý, finančně zajištěný snoubenec, anebo skutečné přátelství, opravdová láska a trvale spokojený život. To, co člověk chce, není nutně to, co skutečně potřebuje.
Sobecká, povrchní, ale krásná Darcy se domnívala, že má ve všem jasno: čím hezčí dívka, tím kouzelnější život. Bez ohledu na prostředky k jeho dosažení, bez ohledu na pravidla hry. Ale její báječný, dokonalý svět se obrátí vzhůru nohama, když ji její nejlepší kamarádka Rachel, oddaná, zodpovědná, pracovitá a spolehlivá "šedá myška" přebere snoubence. Darcy, která sama svého snoubence Dexe podváděla s jeho kamarádem Marcusem a čeká s ním dítě, je přesvědčená, že se o ni Marcus postará. Ten ji však opouští a ona se poprvé v životě ocitá naprosto sama... s dítětem na cestě.
Darcy nechá zaměstnání a odlétá do Londýna za svým kamarádem z dětství Ethanem s představou, že zde znovu najde okouzlující život po boku krásného, bohatého Angličana, který jí bude ležet u nohou. Realita ovšem není zdaleka tak slastná. Ethan je k jejímu životnímu přístupu velmi kritický a Darcy si uvědomuje, že vůbec není připravená na mateřství. Po jedné ostré výměně názorů s Ethanem se Darcy odhodlává k radikální změně svého života.


Můj názor: Pokračování oblíbené duologie se nese v podobných tónech, jako předchozí část. Zatímco první díl nám vyprávěla ta zodpovědnější a normálnější z nejlepších kamarádek, tak zde se ke slovu dostává ta druhá: sobecká, sebestředná, namyšlená a povrchní Darcy. Žena, která podváděla svého snoubence, která zůstala sama v očekávání svého prvního dítěte bez jakéhokoli mateřskéhon pudu, bez práce a pravých přátel. Ta, co posuzuje lidi podle značky jejich bot se dostala do situace, která není záviděníhodná, do situace, kdy jí všichni odkopli a ona přestala být hvězdou večírků a inspirující femme fatale. Zkrátka: Darcy je sama a bez peněz. Bez podpory rodiny. Rozhodne se kompletně změnit svůj život, a tak z milovaného New Yorku odlétá do pošmourného Londýna ke svému kamarádovi z dětství...
Jak dopadne jejich soužití? Jak moc se jejich vzájemné vztahy vyhrotí?
Jak začne necitelná Darcy přistupovat ke svému dítěti, které v ní pomalu ale jistě roste?
Zůstane v Londýně nebo se vrátí zpět do New Yorku?
Jak dopadne její mnohaleté přátelství s Rachel?
Najde lásku, vyrovnanost a pravdu?
A konečně: dokáže se změnit?
Já tuto autorku prostě miluju. Její zápletky jsou sice občas velmi klišoidní a předvídatelné, ale ona o nich píše tak svěže a zábavně, že se od jejích knih neodtrhnete. Vytváří hrdiny, ve kterých se umí vyřádit a dostat z nich co nejvíc. Je autentická a její knihy jsou přitažlivé, stanete se na nich závislí...
Určitě doporučuji předchozí díl této knihy Něco vypůjčeného, ale pokud sáhnete rovnou po Něco modrého..., nic tak zásadního se nestane. Ztrácet v ději se nebudete, ale určitě si příběh vychutnáte více, pokud ho budete číst tak, jak se číst má: a to hezky za sebou...
Mohu doporučit i knihu Zkouška dítětem, která mě také nadchla a pomohla pochopit určitý "druh" žen...


Něco vypůjčeného - Emily Giffinová

11. února 2018 v 15:00 | Anna 13 |  Romány pro ženy
Výsledek obrázku pro něco vypůjčeného kniha

Originální název: Something Borrowed
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2009
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 345
Vazba knihy:Vázaná s přebalem

Série: Něco vypůjčeného + Něco modrého

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Jak vypadá verze Nebezpečných známostí pro 21. století? Debut americké autorky hodnotné ženské literatury je o nadčasovém etickém dilematu, kdy se bezhlavě zamilujete do snoubence své nejlepší kamarádky a on vztah opětuje. Název odkazuje k viktoriánské pověře, podle níž má mít nevěsta na sobě něco starého (symbol její rodiny), něco nového (symbol naděje do budoucna), něco vypůjčeného (od kamarádky pro štěstí) a něco modrého (až do 19. století barva svatebních šatů).
Rachel (hlavní hrdinka, která příběh vypráví) je mladá právnička z New Yorku, pracovitá, zodpovědná, chytrá a spolehlivá. Na její třicátiny uspořádá její nejlepší kamarádka Darcy (ta naopak intelektem zrovna nejiskří, má však o sobě vysoké mínění, spoustu ctitelů a sklon manipulovat lidmi) narozeninovou oslavu, po níž mírně opilá, dosud nezadaná Rachel skončí v posteli se snoubencem Darcy. Darcy a Dex mají před svatbou.
S výčitkami svědomí hodlá Rachel na celou nešťastnou záležitost rychle zapomenout, avšak i po vystřízlivění si uvědomuje, že její cit k Dexovi je silnější, než si myslela.
Román pojednává o tom, že hranice mezi tím, co je "správné" a co "špatné" jsou často velmi mlhavé, že konce nebývají umetené a že je třeba občas hodně zariskovat, chce-li člověk najít pravé štěstí.


Můj názor: Když jsem knihu v knihovně spatřila, tak mě rozhodně neupoutala ta strašná obálka :(, ale hlavně autorčino jméno. Četla jsem její Zkoušku dítětem, která mne vyloženě nadchla a nepustila. Proto jsem se nerozmýšlela a sáhla po její další knize.
Něco vypůjčeného je prvním dílem duologie z oblíbené série. Autorka opět zabruslí ke kontroverznímu tématu. U předešlé knihy se věnovala ženě, která nechce mít děti a u této zase nastiňuje situaci, ve které žena podvádí svou nejlepší kamarádku s jejím snoubencem. A nastane situace, kdy straníte sympatické Rachel, která poprvé v životě prožívá svou pravou lásku, byť zakázanou... Její kamarádka totiž není někdo, koho budete ve výsledku litovat, to ani omylem. Je to vypočítavá, proradná, povrchní a sobecká mrcha a manipulátorka, která tyranizuje své okolí... Rachel, jako by to však spatřila až v okamžiku, kdy s ní sdílí předsvatební nadšení a poznává jejího fantastického snoubence, kterého namyšlená Darcy ve skutečnosti vlastně nemiluje. Rachel se začne měnit a bojuje za své štěstí a za svou budoucnost. Za svou lásku, kterou si zaslouží i přes to, že je hříšná... City k Dexovi jsou silnější než výčitky svědomí a pocity viny...
Co musí kvůli své lásce Rachel obětovat? Zaplatí za ni takovou cenu?
Jak se rozhodne Dex, který opět zažívá pravou lásku, ale zásnubní prsten věnoval jiné? Komu ublíží?
A co všechno se ještě na Darcy provalí? Může mít její tajemství takové následky, které neunese? Vyjde z toho, jako paní dokonalá a opět nad všemi zůčastněnými vyhraje?

JSI ÚŽASNÝ ČLOVĚK A JÁ NEVÍM, ODKUD SE BEROU TY POCITY, KTERÉ VE MNĚ PROBOUZÍŠ. VÍM JEN TO, ŽE JSEM TI NAPROSTO PROPADL A PŘÁL BYCH SI, ABY SE ČAS ZASTAVIL A JÁ MOHL BÝT NEUSTÁLE S TEBOU A NEMUSEL MYSLET NA NIC JINÉHO. LÍBÍ SE MI NA TOBĚ DOSLOVA VŠECHNO, I TO, JAK TVŮJ OBLIČEJ PROZRAZUJE KAŽDOU TVOJI MYŠLENKU, A HLAVNĚ JAK VYPADÁŠ, KDYŽ MÁŠ ODHRNUTÉ VLASY A ZAVŘENÉ OČI A RTY JEN ZLEHKA POOTEVŘENÉ...

Kniha mě nepustila. Četla jsem ji jedním dechem a začetla se do ní po pár prvních stranách. Autorka má velmi svěží talent a její příběhy jsou nabité emocemi, zvraty a hrdiny, které si zamilujete. Myslím, že ji teď budu vyhledávat více, protože mě nezklamala ani svou druhou knihou... Obě dvě jsou na stejné úrovni. Jsou stejně skvělé.
Prostředí New Yorku je nádherně prokreslené, psychologie postav přesvědčivá. Děj vylíčený do spousty detailů a proložený úvahami hlavní hrdinky, které ani na vteřinu nenudí. Já rozhodně všem ženám doporučuji, protože tohle je velmi kvalitní a všímpohlcující román...

CO TO DĚLÁME?
PŘEMÝŠLELA JSEM O TOM SNAD STOKRÁT, ALE POKAŽDÉ MI VYŠLA JINÁ ODPOVĚĎ:
POSLOUCHÁME HLAS SVÝCH SRDCÍ.
RISKUJEME.
JSME ŠÍLENÍ.
JSME SEBEDESTRUKTIVNÍ.
JSME CHLÍPNÍ.
JSME POMATENÍ.
JSME VZPURNÍ.
ON MÁ STRACH Z MANŽELSTVÍ.
JÁ SE BOJÍM SAMOTY.
ZAČÍNÁME SE ZAMILOVÁVAT.
UŽ JSME ZAMILOVANÍ...

Zatímco první díl byl z pohledu Rachel, u pokračování Něco modrého děj bude pokračovat pohledem Darcy. Přísahám, že se nemůžu dočkat, až se dostanu do hlavy téhle prolhané ženské a těším se na její útrapy životem i na to, jak se změní. Tedy doufám, že se změní. :)
Něco vypůjčeného můžete shlédnout i ve filmové verzi Tvůj snoubenec, můj milenec, kterou jsem ještě neviděla, ale určitě se na ni chystám. Mám ráda Kate Hudson, která si zahrála právě tu sobeckou Darcy a těším se, jak bude film pojatý. Mužské obsazení je sice otřesné, ale zatím nehodnotím předem a co se týče knihy: doporučuji srdcem!!!

CELÁ FIRMA A VŠICHNI JEJÍ ÚČASTNÍCI MŮŽOU POČKAT. TEĎ MLUVÍME O LÁSCE.


Tulipánová horečka - Deborah Moggachová

5. února 2018 v 10:12 | Anna 13 |  Historické romány
Tulipánová horečka

Originální název: The Tulip Fever
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 245
Vazba knihy: Vázaná

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Historický román o umění a klamu, ztracené lásce a tulipánové cibulce...
Amsterdam byl ve třicátých letech 17. století považován za nejbohatší město světa. Vedle rozvinutého obchodu se mohl chlubit vybranou společností, jež pěstovala literaturu, hudbu i malířství. V té době celé Holandsko zasáhla tulipánová horečka...
Sophia Sandvoortová žije poklidným životem se svým postarším, ale bohatým manželem. Ten jednoho dne navrhne, aby se dali portrétovat, a tak do jejich domu přichází malíř Jan van Loos. Přestože Sophia cítí ke svému manželovi náklonnost, zamiluje se do Jana a přes výčitky svědomí se s ním začne scházet. Aby ji nikdo nepoznal, když večer vychází z domu, používá oblečení služky Marie. Maria čeká nemanželské dítě, ale protože odhalila nevěru své paní, začne Sophii vydírat. Sophia tedy vymyslí plán, který má pomoct služce, jí i Janovi. K jeho realizaci je však potřeba peněz, a tak se do spekulací s tulipánovými cibulkami pustí i Jan. Blíží se doba Mariina porodu a právě tehdy má dojít k vyřešení situace ke spokojenosti všech. Jenže vše se vždy naplánovat nedá...


Můj názor: Většinou se do historických románů zrovna nehrnu... Ale když jsem před půl rokem viděla trailer na stejnojmenný film, okouzlilo mě to natolik, že jsem si knihu koupila a přečetla ještě před shlédnutím filmu...
Čekala jsem velké drama, ale tohle bylo ještě lepší než všechna má očekávání... Ta láska, to město, ta situace, ti lidé, ten neodpustitelný podvod... Úžasné... Prostě příběh, jak má být...
Mladá Sophie, která se provdá za bohatého postaršího obchodníka, pozná poprvé pravou, vášnivou, zcela nevyzpytatelnou a šílenou lásku. Nedočká se jí od starého manžela, nýbrž od chudého malíře, který je jednoho dne přijede portrétovat. Jiskra mezi nimi zažehne téměř okamžitě... Ti dva se potajmu scházejí v mlhavém Asterdamu a spřádají temné plány, aby spolu mohli utéct... Rozpoutává se riziková hra, při které brzy půjde i o život! Čím Sophie oklame svého manžela, který nemá ani ponětí jakou ženu to miluje a jak moc ho v blízké budoucnosti zraní? Jak z celé situace vytěží služebná Maria, která pod srdcem nosí nemanželské dítě a hrozí jí život na ulici? Podaří se malíři Janovi vydělat na tulipánových cibulkách jmění, které jim zajistí slibnou budoucnost? Dokážou zkažené postavy žít se svými pocity viny?
Umění, tulipány, Amsterdam, láska, vášeň, podvod, lži, touha... Kdo má v rukou budoucnost a štěstí všech zůčastněných? Co se hlavním postavám připlete do cesty? Co vše závisí na jedné jediné tulipánové cibulce?

CHCI TĚ DRŽET V NÁRUČÍ A CÍTIT DOTEK TVÉ POKOŽKY, KDYŽ SNÍŠ.

O tulipánové horečce, která ve třicátých letech 17. století postihla celý Amsterdam jsem před přečtením knihy neměla ani tušení... Těžko se tomu věří... Na jednu stranu je krásné, že pouhá květina může mít nad lidmi takovou moc, i když ona sama vede velmi krátký život, ta fascinace a posedlost je opravdu neuvěřitelná... Na stranu druhou nám toto období ukazuje, jak jsme šílení a hloupí...
Filmové zpracování také pohltilo a zapůsobilo, avšak kniha je jako téměř vždy o něco lepší... Alicia Vikander, kterou zbožňuji, se role Sophie zhostila s velkým zápalem a ztělesnila její krásu... Dane DeHaan byl v roli chudého zamilovaného portrétisty naprosto okouzlujícím... Herecké obsazení bylo milé a sympatické a vystihovalo postavy z knihy působivě a věrně. Hudba byla grandiózní a celý film ještě povýšila... Vyrovná se svou intenzitou a škálou emocí a barev proslulému skladateli Hansu Zimmerovi a konkuruje mnoha filmovým trhákům. Kostýmy také dechberoucí... Trochu mě mrzelo, že si moc neužijeme atmosféry historického Amsterdamu, ale i tak je film nádherný....
Tento příběh se přidal k mým nejmilovanějším z žánru romance... Nezapomenu a věřím, že se k němu budu ještě velmi často vracet, ať už ke knize či filmu...

AMSTERDAM JE MĚSTEM DUCHŮ, ZLOČINŮ, KTERÉ NEZANECHÁVAJÍ ŽÁDNÉ STOPY, PROTOŽE TI, KDO JE PÁCHAJÍ, JSOU CHRÁNĚNI NEPROSTUPNOU NOCÍ.


Moje srdce a jiné černé díry - Jasmine Wargaová

2. února 2018 v 15:54 | Anna 13 |  Young Adult
Moje srdce a jiné černé díry

Originální název: My Heart and Other Black Holes
Žánr: Young Adult
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 259
Vazba knihy: Brožovaná


Anotace: Na začátku se neznali. Spojoval je jen úmysl skoncovat se životem. Ale láska všechno změnila...
Aysel, šestnáctiletá Američanka s tureckými předky, se ocitá v tísnivé situaci. Otec se dopustil hrozného činu, matka založila novou rodinu a citlivá a inteligentní Aysel trpí její nevšímavostí. Uzavírá se do svého světa, navíc ji trýzní pomyšlení, že možná má v sobě cosi podobného jako její otec, cosi, co se jednou probudí, a ona spáchá něco děsivého... Aysel tomu chce zabránit a také se touží zbavit svého vše pohlcujícího smutku, "černého slimáka" v sobě, který spolehlivě zlikviduje sebemenší záblesk čehokoli pozitivního. Jako jediné východisko se jí jeví... sebevražda. Poněkud paradoxně však nemá odvahu spáchat ji sama, a proto si na příslušném internetovém portálu vyhledá "parťáka na sebevraždu". Setká se tak s chlapcem o rok starším, který nepřímo zavinil smrt své mladší sestry a svou vinu nemůže unést. Aysel a Roman se scházejí, plánují detaily společné sebevraždy. Nevyhnutelně se však sblíží a Aysel si pozvolna začíná uvědomovat, že poznala chlapce, s nímž chce nikoli zemřít, ale - žít. Zbývá však věc nadlidsky obtížná: přesvědčit Romana, skálopevně rozhodnutého se zabít, že i jeho život může pokračovat...

Práva na vydání knihy již zakoupilo dvacet zemí.

Úžasný a dojemný příběh pro čtenáře románu Hvězdy nám nepřály od Johna Greena a Eleanor a Park od Rainbow Rowellové.


Můj názor: Když jsem knihu v knihkupectví uviděla poprvé, strašně jsem ji chtěla... Okouzlila mě něžnou obálkou a ojedinělou anotací. Většinou se v knihách objevuje známé klišé, kdy nám jeden ze zamilované dvojice umírá a ten druhý se s tou bolestí vyrovnává. Viz Hvězdy nám nepřály nebo Tisíc polibků. Ale zde máme dívku, která chce umřít a ta si pomocí internetu najde kluka, který po smrti touží také. Dva lidé chtějí spáchat sebevraždu. Bojí se však, že v osudné chvíli couvnou a svůj čin nedokonají. Chtějí se podržet. Chtějí umřít spolu. Jenomže láska vše změní... Tady už se nám objevuje známý vzorec z Než jsem tě poznala, kdy se hlavní hrdinka do svého "parťáka na sebevraždu" zamiluje a chce s ním žít, ne umírat. Hlavní hrdina je však stále přesvědčený o tom, že nemůže žít dál... Takže ona ho přesvědčuje o tom, že má proč žít...
Z celého příběhu mám velmi rozporuplné pocity. Budu ráda vzpomínat na úžasné postavy, které vám přirostou k srdci a budou vám svým způsobem blízké. Líbilo se mi stylistické zpracování knihy a autorka píše velmi příjemně a jednoduše. Oddechové čtení to ale není. Aysel trpí silnými depresemi a má strach sama ze sebe. Nevyrovnala se se svou rodinnou situací, s tím, že její otec je vrah, což je pochopitelné... Je osamělá... Roman zase žije s pocitem viny, že nezabránil smrti své malé sestřičky, vyčítá si to denně... Nedokáže s tím žít. Autorka úspěšně vplouvá do pocitů člověka s depresí a v počátcích se mi zdálo, že měla vše pod kontrolou. Jak však hlavní hrdiny spolu seznámila, začalo se to bortit. Jejich chování a způsob jak spolu komunikovali mi přišel dost nepřesvědčivý... Tušíte, že si rozumí víc než kdokoli jiný a že se začínají mít rádi, ale stále se jeden od druhého ujišťují, že spolu v domluvený termín opravdu z toho útesu skočí... A jak můžete takhle smýšlet o člověku, když ho milujete? Jak ho k tomu můžete svým chováním nutit a přesvědčovat ho o tom? Knize vládne i velká dávka sobeckosti...
V hlavě máte zmatek, odmítáte tomu věřit. Ať se stane cokoli, nic vás nepřesvědčí o tom, že by se to někdy takhle mohlo vyvinout... A to je ten problém, který s knihou mám... Já jí prostě nevěřím...

LIDI NECHÁPOU, ŽE DEPRESE NENÍ ZPŮSOBENA TÍM, CO SE DĚJE KOLEM, ALE TÍM, CO JE UVNITŘ.

Když se city začnou drát na povrch, když je Roman s Aysel již nevydrží držet v sobě, vše se změní. Asyel chce žít. Chce žít s Romanem. Ale co on? Bude stále trvat na tom, že musí skočit spolu v den, který si vysnil? Nebo dá Aysel svobodu? Miluje ji také, nebo jeho city k ní nejsou natolik silné, aby ho vytáhli z temnoty? Touží více po nicotě a absolutním konci nebo po té dívce a životě, který by s ní mohl vést? Zvítězí strach a vina? Nebo naděje a odhodlání?
Je Moje srdce a jiné černé díry opět knihou, která nás rozlomí a ke které budeme potřebovat kapesníky? Poznáme další příběh tragické lásky? To si již přečtěte sami...
Kniha je jiná od všech podobných tím, že postavy mají možnost volby. Když Augustus Waters z Hvězdy nám nepřály začal prohrávat nad rakovinou, s Hazel věděli, že jejich malé nekonečno se blíží ke konci. A nemohli s tím nic dělat...
Ale zde se hrdina může rozhodnout, zda si ty žíly podřeže nebo ne... Zda dá lásce a životu ještě šanci. Nic tady totiž nevyhnutelné.
Mě se knížka líbila. Budu na ni ráda vzpomínat. Bohužel mi to vše kazí mé pochyby, které mi brání knihu vyzdvihovat do nebes... Může pomoci podobným lidem v podobných situacích, v jakých byli Aysel s Romanem... Může otevřít oči a pozměnit názory... Dojme a okouzlí...
Mám ji ráda... Ale není mou favoritkou v Young Adult žánru. :(

JSI STEJNĚ SMUTNÁ JAKO JÁ, A I KDYŽ JE TO TOTÁLNĚ NA HLAVU, JE TO SVÝM ZPŮSOBEM I DOCELA KRÁSNÝ.