Březen 2018

Osm - Radka Třeštíková

27. března 2018 v 15:47 | Anna 13 |  Romány pro ženy
Osm

Žánr: Detektivka, Román pro ženy
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 381
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Od autorky bestselleru Bábovky.
Tak trochu jiná detektivka.
Jednu březnovou sobotu je v Ďáblickém háji nalezena postřelená mladá dívka Michaela. Zůstává v bezvědomí a policii se nedaří vyšetřit, kdo čin spáchal a proč. Byl to její snoubenec, nejlepší kamarádka nebo snad někdo z rodiny, ve které Michaela hlídala děti? Ona sama si po probuzení z kómatu osudný den nepamatuje, co víc, nepamatuje si celý poslední rok svého života.
Rok, který začal tak nevinně jako pohlazení a skončil pokusem o vraždu...


Můj názor: Upřímně: Bábovky jsem si zamilovala... Byla jsem k té knize neuvěřitelně skeptická, kvůli její nafouklé propagaci, ale žasla jsem, jak byly příběhy dvanácti žen chytlavé a ojedinělé.
Proto jsem se těšila na její nejnovější román, ale zároveň se bála, že možná ještě propagovanější detektivka Osm nebude tak dobrá... Ale to byla blbost. Asi tu nechci porovnávat populární Bábovky s touto knihou, protože obě byly boží... Každá jinak, ale ve výsledku dost podobně... No dobře, tak Bábovky o trošku vedou. :)
Jde tedy o detektivní příběh, ale úplně jiného rázu. Například tu nebudete většinu času pobývat s partou detektivů, ale poznáte příběh postupně... Tak jak se odehrával. Sledujete vztahy mezi manžely, rodiči a dětmi, partnery, přátely,... Zkrátka si užíváte pěkný příběh, ve kterém je mnoho postav, avšak já si za těch téměř 400 stran nestihla nikoho oblíbit. Ale to, že autorka dokáže každou postavu zprotivit má i své kouzlo. S touto knihou prostě hrdiny příjímáte takové jaké jsou, tedy se všemi chybami, s veškerou jejich sebestředností i s jejich mnohdy nepochopitelnými činy. A navíc ta postava, kterou na začátku litujete, vám bude na poslední stránce pít krev. I v tom je kouzlo knihy. Navíc je příběh originálně podaný. Respektive začínáme u konce a končíme na začátku. Asi nechápete, že? Klid. Ono to sice není nijak objevné, ale zajímavé, to určitě ano.
Také se mi líbilo, že se vlastně nevyšetřuje vražda, ale pouze pokus o ni. Je to příjemné osvěžení. A má to nádech tajemna, protože čekáte, na koho ukáže oběť, až se probudí... Ale ta se probudí s trochu vygumovaným mozkem...

Kniha vás donutí přemýšlet. Ne nad viníkem - tím totiž může být úplně každý. Každý má motiv Míšu zastřelit. Ale spíše nad vlastním životem. Přemýšlíte kolik podobných psychopatů, navenek tak sympatických a milých, chodí mezi námi a třeba nás právě ovlivňuje.
Zamyslíte se i nad tím, jak souvisí city s mozkem, co všechno může přivodit ztráta paměti a jak je to vše zvláštní a divné. Prostě přemýšlíte o naší podstatě, o smyslu našeho organismu, o místě, kde pramení city... A když tohle dokáže ve vás vyvolat česká detektivka, tak to už je nějakou známkou kvality, ne?

Strašně moc se mi to líbilo. Bylo to strhující a nápadité. Děj byl stále živý, pořád se posouval. Já rozhodně Radku Třeštíkovou všem doporučuji. Zatím nezklamala...
Již se těším na To prší moře.


Šťastný život mezi řádky - Michael Uras

23. března 2018 v 16:47 | Anna 13 |  Romány
Šťastný život mezi řádky

Originální název: Aux petits mots les grands remedes
Žánr: Román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 280
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Vtipem jiskřící román, který ve vás probudí touhu číst!
Dá se najít štěstí v knihách? Alex si vybral dost neobvyklé povolání: je biblioterapeut a nemocné duše léčí literaturou. Mezi jeho pacienty patří hendikepovaný mladík Yann, který se kvůli šikaně odmítá otevřít světu, nebo cynický Robert, který neumí komunikovat se svou manželkou. Ale jak už to tak bývá, kovářova kobyla chodí bosa a Alexův vlastní soukromý život je v troskách... Najde i on sám klíč ke štěstí v knihách, které tolik miluje?


Můj názor: Jako asi každý vášnivý čtenář hltám knihy, ve kterých jde o četbu jako takovou. Kde hlavní hrdinové jsou knihami posedlí, kde se děj odehrává v knihkupectví nebo v knihovně. Určitě nejsem jediná, kdo by na tyto příběhy stál hodinové fronty. Takže jsem byla sestře vděčná, když mi tuto knihu v knihovně našla. Číst o biblioterapeutovi je více než originální...
Ovšem Michael Uras napsal průměrný příběh. Ale má své kvality, díky kterým ani na vteřinu nepřemýšlíte o tom, že byste knihu odložili...

MELÁNIE UŽ NEMOHLA VYSTÁT ALEXANDROVU ZÁVISLOST NA KNIHÁCH. ODEŠLA A NECHALA HO SAMOTNÉHO. TEDY VLASTNĚ NE TAK ÚPLNĚ SAMOTNÉHO, PROTOŽE MU ZŮSTALY KNIHY.

Kdyby autor psal jen úvahy o literatuře, četbě, o spisovatelích a čtenářích, o místnostech přeplněných knihami a o světově známých dílech, byl by dokonalý. Když čtete řádky této knihy, cítíte doslova autorovo srdce, které se do těch vět vtisklo. Tuto knihu napsal nejen znalec literatury ale i její obrovský milovník... Pro každého čtenáře jsou úvahy o četbě a knihách naprosto dechberoucím zážitkem. Nestačíte si ty všechny myšlenky ani poznamenávat... Pokud máte čtenářskou krizi, tak tuhle knihu doporučuji: dokáže ve vás probudit čtenáře a člověka, který dýchá, protože čte... Vrátí vás to opět ke knihám, prožijete významné chvíle sebeobjevování...

MÉ OČI MĚLY TEN ZLOZVYK, ŽE HLEDALY KNIHOVNU VE VŠECH PŘÍBYTCÍCH, KTERÉ JSEM NAVŠTÍVIL. KNIHY, JEJICH UMÍSTĚNÍ A JEJICH STAV VYPOVÍDALY MNOHÉ O SVÉM MAJITELI. V KOLIKA BYTECH NENÍ ANI JEDNA KNIHA? MÍSTA BEZ ČETBY, ODŘÍZNUTÁ OD DUCHOVNÍ POTRAVY.

Ale už půjdu k té zápornější stránce. Postavy jsou originální. Je tu jeden biblioterapeut. Žena, která ho milovala, ale nečetla knihy. Němý kluk, který má znetvořený obličej a nevychází z domu. A mnoho dalších. Zprvu vám nevadí, že se vám tolik neodhalují. Jen je pozorujete a doufáte, že se do jejich nitra nakonec dostanete. To se ale nestane. Autor vás tam nepustí a nesnaží se o to, abychom na jeho postavy nikdy nezapomněli. Oni jsou ploché, nevybarvené a nezaujmou. A od poloviny knihy na nich pořád nálezáte jen negativní stránky jejich osobnosti... Ale dělá to z nich autor. Neukazuje nám jejich dobrotu a laskavost, kterou v sobě určitě mají. Měl to být záměr? Nebo do nich autor sám vložil svůj pesimismus?

NĚKDY LITERATURA DOHONÍ ŽIVOT. MOŽNÁ PROTO, ŽE VŠECHNO UŽ BYLO NAPSÁNO.

Hlavní hrdina Alex, který příběh místy vypráví, je biblioterapeut. Povolání, o kterém v knihách moc často nečteme. Z tohoto námětu by se dalo vytěžit mnohem více. A i když mě tento způsob léčby zaujal, tak k někomu jako byl Alex, bych nikdy nešla. Držel si všechny své klienty hrozně od těla, čemuž jsem zprvu rozuměla, ale pak jsem pochopila, že se jich bojí. Že je tak úplně nevnímá. A štvalo mě to. Zvlášť mě zaujal sedmnáctiletý Yann se znetvořeným obličejem, který nevycházel z domu. Byl němý a komunikoval pouze písemně. Kluk, který si v srdci hýčkal lásku k dívce, kterou nikdy nebude moci mít. Doufala jsem, že mu Alex pomůže, že se sblíží a že si porozumí. Biblioterapeut se ho bál, mladíkova chytrost byla cítit na metry daleko.
Zkrátka kniha má nevyužitý potencionál. Postavy mohly být mnohem více rozvinuté, rozkuchané. Chyběly emoce, jakékoliv city ze strany hrdinů. Ze začátku je ještě můžete očekávat, v polovině jste již rozčarovaní a ke konci jste smíření i zklamaní...

NEUVĚŘITELNÉ JE, ŽE NA TOMTO SVĚTĚ VŽDYCKY NAKONEC NAJDEME NĚKOHO, KOMU SE LÍBÍME.

Byla jsem ráda, že se fiktivní terapeut hodně zabývá Rimbaudem - mým milovaným básníkem... Ale zklamaválo mne, že svým klientům zadával samé klasiky... Jejich díla rozhodně nepodceňuju, některá jsem četla, ale některá ne, a tak nechci soudit. Ale přesto mi přijde, že se autor mohl věnovat i současným dílům, které také mohli spoustu nečtenářů oslovit. A možná, že touha po příbězích by byla silnější a dlouhodobější...
Mrzelo mě, že jsem se nedočetla o dílech, která neznám...

PROČ NECHCE NIKDY CHODIT VEN?
PROTOŽE JSEM ČETL. A ZÁVISLOST BYLA ČÍM DÁL VĚTŠÍ. MUSEL JSEM VŠECHNO PŘEČÍST, COŽ JE NEMOŽNÁ TOUHA.

Co mi na knize mírně vadilo, bylo, že autor nepravidelně střídal způsoby vyprávění příběhu. Většinovou část jsme četli z pohledu samotného Alexe, ale občas se tam vlezle vecpala er forma, která byla rušivá a matoucí.
Jinak Uras používá hodně krátké věty a myšlenky se řetězově vrství bleskovou rychlostí. Musíte si na to zvyknout, ale ke konci to jen obdivujete.

JAK JSEM MOHL MILOVAT ŽENU, KTERÁ NEČTE?

Kniha má zápory i klady. A já nevím, jestli knihu vysloveně doporučit nebo ne.
Je zvláštní. To je to slovo.
Ale pokud pro vás knihy znamenají svět a je to vaše největší vášeň, tak příběh dočtete do konce...
Lákadlem mohou být poutavé myšlenky a citace, které jsem sem vypsala a které vám mohou pomoci se rozhodnout, zda do knihy jít či nejít...

ČLOVĚK BY NIKDY NEMĚL DOVOLIT, ABY LITERATURA ROZHODOVALA O NAŠICH ŽIVOTECH, ALE JE TO NEMOŽNÉ PRO NĚKOHO, KDO V NÍ ŽIJE.

Já již napsala vše, co jsem měla na srdci a jsem ráda, že se mohu pustit do další knihy. :)

KDYŽ MI NĚKDO KLADL OTÁZKY O KNIHÁCH, NEMOHL JSEM NA NĚ ZKRÁTKA NEODPOVĚDĚT.

...

VY SE DÍVÁTE NA SVĚT SKRZE LITERATURU.

...

KDYŽ MÁ ČLOVĚK OBLIČEJ JAKO JÁ, MUSÍ MÍT PŘEDSTAVIVOST.

...

SPISOVATELÉ JSOU ČASTO NEŠŤASTNÍ LIDÉ. LITERATURA SE RODÍ ZE SMUTKU. KDYŽ JE ČLOVĚK ŠŤASTNÝ, NEMÁ POTŘEBU ODŘÍZNOUT SE OD SVĚTA A PSÁT.

...

VYPNUL JSEM RÁDIO, KTERÉ NEUSTÁLE CHRLILO ZPRÁVY. COPAK TO NIKDY NEPŘESTANE? COPAK BYCH SI NĚKDY RÁNO NEMOHL POSLECHNOUT: "JE 8 HODIN, NIC SE NEDĚJE, ZŮSTAŇTE V POSTELI, JDĚTE VEN, ŽIJTE. ZÍTRA NA SHLEDANOU."

...

BUDE VEDLE MNE A TO SE VYROVNÁ VEŠKERÉ LITERATUŘE.

...

NIKDO SI TĚ NEVŠÍMÁ, STEJNĚ JAKO SI NEVŠÍMÁ NIKOHO JINÉHO. A JESTLI SE NÁHODOU NA TEBE NĚKDO PODÍVÁ, JE TO ČIRÁ NÁHODA.

...

VŽDYCKY JSEM SNIL O TOM, ŽE SKONÁM S KNIHOU V RUCE. ZEMŘÍT PŘI ČTENÍ.

...

LITERATURA JE TEDY ŽIVOT Z DRUHÉ STRANY ZAVŘENÉHO OKNA. V TOM NÁM MŮŽE POMOCT. PROTOŽE ONA JE SKORO ŽIVOT.

...

VŽDYCKY CHODÍM VEN S KNIHOU V KAPSE.

...

ŽIL JSEM KNIHAMI, TUDÍŽ MI HROZILO NEBEZPEČÍ, ŽE BUDU POVAŽOVAT OSOBY V ROMÁNECH ZA BYTOSTI Z MASA A KOSTÍ.

...

CÍTIL JSTE NĚKDY, ŽE VÁS ROMÁN PŘÍMO VTÁHL, ŽE SE TOPÍTE POD SLOVY NĚJAKÉHO SPISOVATELE?

...

MILUJU BACHOVU HUDBU UŠIMA, NE MOZKEM.

...

"MLUVIL JSEM O PROKLETÍ KNIH. ZVLÁŠTĚ O JEDNÉ KNIZE. ŘEKNU VÁM JEDNO, DEJTE SI POZOR NA PROUSTA! JE TADY, MEZI NÁMI. A JE VELICE AGRESIVNÍ!"
NO, ASI NEJSEM SÁM, KDO ŽIJE V LITERATUŘE.

...

ČLOVĚK UŽ NEMÁ PRÁVO NA ŽIVOT, KDYŽ SI Z ELEKTROSPOTŘEBIČE UDĚLÁ TĚŽIŠTĚ KONVERZACE.

...

KAŠLU NA TO, ABY MI PATŘILY CIHLY, KTERÉ MĚ OBKLOPUJÍ, ELEKTRICKÉ KABELY, VYPÍNAČE, OBKLADY. PŘEJU SI MÍT KOLEM SEBE JENOM KNIHY.

...

KDYŽ ČLOVĚKU NENÍ DOBŘE, RIMBAUD OPRAVDU POMŮŽE.


Můj vysvlečenej deník - Johana Rubínová

17. března 2018 v 23:44 | Anna 13 |  Young Adult
Můj vysvlečenej deník

Žánr: Pro mládež, Dívčí román
Rok vydání: 2008
Nakladatelství: Daranus
Počet stran: 332
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Skutečný příběh-----------

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Varování! Nedávejte to číst rodičům, nebo vás už nikam nepustěj.
Je příjemný objevovat sex - dokud do pokoje nevtrhne táta. Je opojný vychutnávat si první velkou lásku - dokud neskončí nešťastně. Je užitečný mít kámoše, kterej ti vždycky rád ubalí špeka - dokud se ti nerozjedou depky. Je vzrušující pohrávat si s myšlenkou, jestli by nebylo lepší nebejt - dokud si tě nevezmou do parády doktoři. Je skvělý mít kámošku, který můžeš všechno říct - dokud tě nepodrazí. A je úžasný mít svoje velký tajemství - dokud se kolem tebe neprojde smrt...


Můj názor: Asi bych začala tím, že je to velice otevřený román... Což by ve mně nevyvolávalo tolik emocí, kdyby to byl vymyšlený příběh o puberťácích. Ale tohle je život. Život sedmnáctileté rebelky z Prahy, která se rozhodla vydat svůj deník. K tomu byl potřeba talent, jejíž nedostatkem Rubínová jistě netrpí, a odvaha. Neuvěřitelná kuráž...
Takže, čtenářky a čtenáři pozor: tahle holka se svlékla před celým národem!!!! :O

TEN POCIT, KDY ČLOVĚK USÍNÁ A DĚSÍ SE NÁSLEDUJÍCÍHO DNE, DOBŘE ZNÁM Z DŘÍVĚJŠÍCH TEMNEJCH DOB, KDY JSEM SI MYSLELA, ŽE JEDINÝ, CO MÁ NA SVĚTĚ SMYSL, JE SEBEVRAŽDA.

I když já rozhodně nežiju tak skandální a vzrušující život, jako stejně stará Johana, i tak bych své niterné myšlenky takto odhalit nedokázala. Protože tohle je fakt síla.
Na začátku knihy nám mladá spisovatelka vzkazuje, že vše o čem píše je pravda. Dokonce neměnila ani jména svých rodinných příslušníků a kamarádů... Což je opět riskantní krok, kterým si mohla nahněvat spoustu lidí okolo sebe.
Vás čtení chytne. Sice není náročné, jedná se spíše o oddechový typ četby, ale jedno je na této knize jedinečné. Tohle není kniha pro teenagery o teenageřích. Tohle je kniha od samotné teenagerky. A právě proto je vše tak opravdové, jedinečné, pestré a působivé, zvlášť pokud jste v autorčině věku. Přečtete ji jedním dechem, samotná hrdinka vás bude šokovat tím, co vše na sebe napráská a brzy poznáte, že nemá absolutně žádné hranice.
Je zábavná, udržuje mistrnné tempo, čaruje originálním jazykem a vůbec se nebojí! Je svá, je jedinečná a vlastně stejná, jako všichni sedmnáctiletí!

BYL VEČER, KDY SE VŠECHNO SMÍ A KDY VŠECHNO TO, CO SE SMÍ, SE TAKY MUSÍ. VEČER, KDY SE DÁ DVAKRÁT ZA SEBOU NAPOČÍTAT DO NEKONEČNA A ANI TO MOC DLOUHO NETRVÁ...

(Spoilery):
Toto dílo je snad tou nejlepší terapií, kterou Johana provedla. Pochopíte, když si její knížku přečtete...
Nestačím se divit s čím vším přichází na veřejnost. Prozrazuje nám, jak to vypadá v jejich domácnosti. Rozepíše se o zavraždění její matky až po tátův nový vztah, ze kterého ona není rozhodně nadšená... Nestydí se nám zblízka přiblížit své sexuální zážitky a zkušenosti. Ale ještě mnohem intimnějším tématem je její pokus o sebevraždu, silné deprese, které logicky vyústí v pobyt na psychině. Svěřit se s tak choulostivými věcmi muselo být těžké, ale věřím, že to třeba mnoho lidem pomohlo nebo je to alespoň utvrdilo, že v podobných problémech nejsou sami... Kromě těchto vážnějších témat samozřejmě poznáte její partu přátel a bláznivé mejdany s litry alkoholu a nádechem marihuany...
I když mi je hrdinka, tedy Johana, svým životem docela vzdálená, tak přesto mi je svým občasným uvažováním a prožíváním určitých skutečností blízká...
Tento příběh je o puberťácích. O našem světě, našem myšlení, našich problémech. A i když je na knize varování, že kniha není určena pro rodiče, stejně by si ji přečíst měli. Nejen, aby se do nás vžili a snažili se nás pochopit, ale hlavně, aby si připomněli své mládí a to, že to vlastně není tak dávno, co sami byli takovou Johanou...

MAJÍ MI TU LÉČIT DUŠI, A PŘITOM MI JI NIČÍ.

Určitě knihu doporučuji. Sice je vulgární, otevřená a nezastavuje se opravdu před ničím, ale právě kvůli tomu má takový ohlas a popularitu. Což by mohlo přimět české teenagery ke čtení... :)
Mohu doporučit i film, který pobaví i donutí se zamyslet. Exceluje v něm spoustu skvělých českých herců. Johanu ztvárnila Veronika Kubařová, její kámošku Kasandru Berenika Kohoutová, ale nalákají i jiná známá jména - Šárka Vaculíková, Marika Šoposká, Petra Špalková, Sandra Černodrinská, Simona Stašová nebo Veronika Žilková. Film se povedl a věrně se držel své literární předlohy...

Tahle kniha doopravdy stojí za to! Johana Rubínová je pro mě nejodvážnější dívkou v mém věku, která dokázala něco, co si já neumím ani představit!

KRAJINA MÝCH SNŮ JE KRAJINA, VE KTERÉ CHYBÍ ÚPLNĚ VŠECHNO...


Spánek - Haruki Murakami

17. března 2018 v 0:22 | Anna 13 |  Povídky
Spánek

Originální název: Nemuri
Žánr: Novela
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 80
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát - Těmito slovy začíná povídka Harukiho Murakamiho. Jejíž protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Žije s manželem a malým synem. Dny mají stále stejný řád. Zaběhnutý stereotyp naruší hrdinčina patologická neschopnost spát. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru: noci nejprve tráví ve společnosti Anny Kareninové a sklenky brandy, posléze se ocitá ve světě, kde přestávají platit běžná pravidla.


Můj názor: Láska na první přečtení... Láska na první pohled i na první pohmat.

KAM SE JEN PODĚLA TA NĚKDEJŠÍ ČTENÁŘKA, CO HLTALA KNIHY JAKO POSEDLÁ? CO PRO MĚ VLASTNĚ ZNAMENALA TA DOBA A MOJE ČTENÁŘSKÁ VÁŠEŇ, PRUDKÁ TAK, ŽE TO BYLO AŽ BIZARNÍ?

Během hodiny jsem se zamilovala. Do příběhu. Do vět. Do Murakamiho.
A vím, a nechci to ani zkoušet, že nedokážu napsat nic, co by někoho přesvědčilo, aby si knihu přečetl. Já vás ani nechci přesvědčovat. Pokud si k ní najdete cestu, můžete se zamilovat. Nebo si ani nevšimnete, co za skvost vám to právě prošlo rukama. Nebo jí nedáte šanci. Možná ji nepochopíte a zapomenete.
Ale když se zamilujete... tak budete celí šťastní knihu opatrovat.
Jen jen pro některé... protože je taková, že nemůže být pro všechny.

...MOJE PSYCHIKA NÁLEŽÍ JEN A JEN MNĚ SAMÉ. A JÁ SI JI VYHRADÍM JEN SAMA PRO SEBE. NIKOMU JI NEDÁM. NESTOJÍM O ŽÁDNÉ LÉČENÍ. NEHODLÁM SPÁT.

Ponocujte. Usedněte na gauč, do křesla, do postele pod peřinu. Nebo ulehněte do horké vany či zaparkujte na parkovišti pod lampu. Musí být noc. A vy nesmíte být unavení. Mějte po ruce tabulku čokolády. A dospělí i alkohol. Brandy podtrhne chuť samotné povídky. A buďte sami.
A nemyslete...
...jen čtěte, obracejte stránky, nořte se a vyplouvejte, užívejte si to, soustřeďte se a přemýšlejte. Zkrátka vnímejte.

CO TU CHTĚL TOLSTOJ JAKO SPISOVATEL VLASTNĚ ŘÍCT, CO SI PŘÁL, ABY ODTUD ČTENÁŘI VYČETLI, JAK ORGANICKY TOHLE JEHO POSELSTVÍ V ROMÁNĚ VYKRYSTALIZOVALO A CO Z TOHO ROMÁNU PAK VE VÝSLEDKU PŘEKONALO A PŘEVÝŠILO I SAMOTNÉHO SPISOVATELE.

Více slov bohužel nemám...
Z uchvácení jsem oněměla...

MOHLA JSEM ČÍST KNIH, KOLIK SE MI JEN ZAMANULO. A SOUSTŘEDIT SE LIBOVOLNĚ DLOUHO, ANIŽ BYCH CÍTILA ÚNAVU.

...

ŽÍT ŽIVOT ČLOVĚKA, KTERÝ SE SOUSTŘEDIT NEDOVEDE, TO JE JAKO MÍT OTEVŘENÉ OČI A STEJNĚ VŮBEC NIC NEVIDĚT.

...

POKUD SMRT NEZNAMENÁ ODDECH A ODPOČINEK, JAKÁ ZÁCHRANA BY PAK VLASTNNĚ PLYNULA TOMUHLE NAŠEMU NEDOKONALÉMU, VYČERPÁVAJÍCÍMU ŽITÍ? JENOMŽE, VZATO KOLEM A KOLEM, ON VLASTNĚ NIKDO PŘESNĚ NEVÍ, JAKÁ SMRT DOOPRAVDY JE. KDO JI KDY DOOPRAVDY VIDĚL? NIKDO.


Kam patříme - Emily Giffin

16. března 2018 v 16:05 | Anna 13 |  Romány pro ženy
Kam patříme

Originální název: Where We Belong
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 344
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Zrovna když si začneme myslet, že život držíme pevně v rukou, něco nás dozajista vyvede z omylu...
Marian může bez zaváhání prohlásit, že ve svých šestatřiceti letech dosáhla úplně všeho, o čem kdy snila. Má úspěšnou kariéru, krásný byt a úžasný vztah s mužem, kterého miluje. K úplnému štěstí chybí už jen maličkost: aby s ní ten muž založil rodinu. Peter se ovšem k ničemu nemá a Marian cítí, že její biologické hodiny tikají stále hlasitěji.
To je ovšem jen jeden ze dvou problémů, které ji trápí. Už dlouhých osmnáct let skrývá před celým světem tajemství - a to tajemství se objeví jednoho večera u jejích dveří. Je to zlomový okamžik, kdy se Marianin perfektní život začne hroutit jako domeček z karet.
Osmnáctiletá Kirby vždy věděla, že je adoptovaná a nijak ji to netrápilo. Své rodiče i sestru Charlottu měla vždy upřímně ráda, ale zároveň v ní hlodal pocit, že se od nich liší. Že zkrátka nezapadá. Sotva dosáhla plnoletosti, vydala se do New Yorku najít svou pokrevní matku - a teď tedy stojí na jejím prahu...


Můj názor: Emily Giffinová je mým objevem za poslední měsíce, který mě neuvěřitelně zaujal a bavil. Během krátké doby jsem přečetla vše, co bylo u nás vydané. Tahle kniha je tou poslední. Na této spisovatelce mě uchvátil nejen její vypravěčský talent a neotřelá a lehce kontroverzní témata jejích románů, ale hlavně se mi líbilo, že dokáže bořit předsudky a z postav, kterými byste jinak opovrhovali a odsuzovali je, udělá vaše oblíbené hrdiny. Zkrátka je talentovaná. Díky ní jsem si zamilovala ženskou hrdinku Claudii, která se odmítá zhostit role mateřské (mimochodem tuto hrdinku potkáte v tomto románu :)), dokázala jsem pochopit proč Tessa odpustila svému muži nevěru a přijala jsem, že láska může vzniknout i mezi tak odlišnými jedinci jakými jsou Ethan a Darcy.
Miluji Giffinové příběhy. Úplně všechny... až tedy na tento...
Tohle není vůbec špatná kniha. Opravdu ne. Ale je průměrná. Hlavně v porovnání s ostatními knihami autorky. Zabývá se tématem adopce. Zobrazuje ženu, která se svého dítěte vzdala a teď čelí své dceři tváří v tvář. Po osmnácti letech. A vyobrazuje i tu dívku, která s tím, že je adoptovaná žije odmalinka, v rodině je spokojená, avšak přesto hledá samu sebe, své kořeny, a právě proto teď stojí naproti své biologické matce.
Musel by se stát zázrak, kdyby Giffinová zvládla stvořit hrdinku, která se vzdá svého dítěte, abych ji já dokázala pochopit a přijmout. Problém, proč mě kniha natolik nechytla byl rozhodně v postavách. O Marian nemluvím - ta je jasná. Ale chybělo mi rozpitvání pocitů té osmnáctileté dívky, té rozpolcené a osamělé... Zkrátka se kniha nevyvedla tak, jak bych u takového tématu očekávala....

VŮBEC JSEM CONRADA NEZNALA..., A PAK SE PRO MĚ STAL CELÝM SVĚTEM.

Ovšem myšlenky mi ubíhaly směrem do budoucnosti. Začala jsem si uvědomovat, že bych se klidně mohla dočkat podobných zvratů, jaké obsahuje kniha. Téma náhradní rodičovské péče mi je blízké a proto tato kniha měla u mě větší význam, kterého ale nedosáhla. Rozhodně, ale posloužila dobře k tomu, abych začala polemizovat nad budoucností a pomohla mi k uvědomění si, že touha poznat biologické rodiče nepramení z nedostatku lásky a přijetí náhradních rodičů. Až teprve s tímhle příběhem jsem si uvědomila, že je to přirozené a normální. Že v některých případech bychom se nemohli posunout dál, kdybychom neudělali to, co vnitřně cítíme že potřebujeme, ze strachu, abychom neublížili svým blízkým...
Takže, Laurinko... Dělej co chceš, co cítíš, co potřebuješ. Nesmírně tě miluju!!!!

- TAHLE LÁSKA MI ROZVRÁTILA ŽIVOT.
- TAHLE LÁSKA JEDEN ŽIVOT STVOŘILA.


Temné kouty - Gillian Flynnová

14. března 2018 v 22:55 | Anna 13 |  Thrillery
Temné kouty

Originální název: Dark Places
Žánr: Thriller
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 442
Vazba knihy: Brožovaná
Ocenění: nejlepší kniha roku 2006 - časopis Publishers Weekly

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Libby Dayové bylo sedm, když se její matka a dvě sestry staly oběťmi "satanistické vraždy" v kansaském městečku Kinnakee. Libby přežila - a u soudu se proslavila svědectvím, že je zabil její patnáctiletý bratr Ben. O pětadvacet let později ji vyhledají členové neoficiálního spolku zaměřeného na notoricky známé zločiny. Doufají, že objeví důkazy svědčící o Benově nevině. Libby zase doufá, že na své tragické minulosti něco vydělá...
Filmoví tvůrci se chopili už druhého psychothrilleru americké bestselleristky Gillian Flynnové. Po celosvětově úspěšné Zmizelé (Rosamund Pike získala za titulní roli oscarovou nominaci) vznikla i adaptace Temných koutů - postavu Libby ztvárnila Charlize Theron (držitelka Oscara za snímek Zrůda).


Můj názor: Gillian Flynnová patří z mé strany k nejrespektovanějším autorům současnosti... Někdy mě děsí, že si tohle všechno vyfantazírovala žena, protože zvlášť tento příběh je extrémně brutální a drastický. Nechutný a zvrácený. Zvlášť, když se případ týká vražd dvou malých holčiček a jejich matky... Přežije jen nejmladší dcera chudé farmářky, které se povede z domu utéci... A Ben. Její bratr. Ten, který tento zločin spáchal...
Libby, pětadvacet let od tragické noci, žije sama. Vyžívá z finančních darů, které jí lidé posílali, když jim jí bylo líto... Topí se v depresích, vlastně nic moc nedělá,... Pak ji však kontaktuje skupina lidí posedlá příběhem zločinu její rodiny a tvrdí, že je její bratr nevinný, že za vraždu její rodiny může někdo jiný... Ale může to být vůbec pravda? Udělal to snad Libbyin otec? Nebo někdo, kdo nenáviděl její matku a měl s ní spor? Ale vždyť Libby svého bratra přeci tu noc za zavřenými dveřmi slyšela...
Čte se to tak, že si myslíte, že se to nikdy nevyřeší. Podezřelých je náhle strašně mnoho, i když před desítkou let se o nich nikdy neuvažovalo... Na jednu stranu vás to neuvěřitelně baví. Snažíte se vytipovávat toho nejpodezřelejšího a vadí vám, že v důležitých dialozích Flynnová odbočuje jinam a popisuje věci, které vás vůbec nezajímají... Máte chuť ty odstavce přeskočit... A to je špatně. Flynnová v případě této knihy strašně odbočuje... A nudí a rozčiluje... Docela mě to zklamalo... Ale největší zklamání jsem prožívala v případě odhalení podrobností z místa zločinu. Nebyla jsem šokovaná, v mozku jsem měla podsunutou myšlenku, že takhle by to vlastně mohlo také být, ale doufala jsem ve více vzrušující konec...
Ostré předměty se Zmizelou jsou na trochu jiném levelu...
Víc mě vtáhli do děje... Byla jsem z nich šokovanější a nadšenější...

CO MŮŽU ŘÍCT MUŽI, KTERÝ VÍ, JAK PŘEMÝŠLÍM, A PŘESTO VEDLE MNE V NOCI SPÍ SE ZHASNUTÝM SVĚTLEM?

Ale i tak je kniha kvalitní a bavit vás bude. Někdy to možná bude trochu váznout a vy se budete muset i trochu nutit, abyste ji dočetli, ale ve výsledku zanechá dobrý dojem a vy ji stejně budete doporučovat dál. :)
Zajímavé je, že se prolíná vypravování z pohledu Libby ze současnosti a osudový den v er formě, kde pomalu ale jistě začínáme chápat všechny okolnosti a důsledky...
Knihu doporučuji, ale je nejslabší z celé autorčiny dosavadní tvorby...
Určitě ale žánrově tato kniha patří mezi ty nejlepší... Hodnotila bych ji výše, kdyby to nenapsala tato žena, o které vím, že mě od ní jiná díla zaujala mnohem více...
Na film se nejspíše nepodívám... Kniha přeci jen zanechá dojem, který si nechcete nějakou vizualizací pokazit.

BYLO PŘEKVAPIVÉ, ŽE JSTE MOHLI UPROSTŘED NOCI STRÁVIT CELÉ HODINY PŘEDSTÍRÁNÍM, ŽE JE VŠECHNO V POŘÁDKU, A ZA DENNÍHO SVĚTLA PAK PO TŘICETI VTEŘINÁCH VĚDĚT, ŽE TO PROSTĚ NENÍ PRAVDA.


Chybíš mi - Kate Eberlenová

10. března 2018 v 15:22 | Anna 13 |  Romány pro ženy
Chybíš mi

Originální název: Miss You
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 410
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Když vás osud odloučí, může vás svést znovu dohromady?
Tess a Gus jsou si souzeni. Jen se zatím neměli šanci poznat...

"Dnešek je první den zbytku tvého života" stojí na malovaném talíři v jejich kuchyni a Tess tohle motto nedokáže pustit z hlavy, přestože je právě ve Florencii a měla by si užívat poslední bezstarostné prázdniny, než nastoupí na vysokou v Londýně.
I Gus je tou dobou s rodiči ve Florencii, sedm měsíců po nečekané události, která dramatickým způsobem zasáhla do jejich životů. A snaží se zjistit, kým je ve skutečnosti.
V onen osudný den se jejich cesty zkříží, načež se oba vrátí do svých anglických domovů, aby se mohli vydat vstříc budoucnosti, která se citelně liší od té, již si pro sebe vysnili.
Během následujících šestnácti let jim život a láska kladou do cesty rozličné nástrahy a výzvy. A nezdá se, že by se jim osud chystal nabídnout příležitost opravdu se poznat - alespoň dokud se oba shodou okolností neocitnou zpátky ve Florencii...


Můj názor: Nejideálnější lokalitou, kde knihu otevřít a vnořit se do nesmírně bohatého příběhu je na 100% lavička ve Florencii...

VĚŘÍME, ŽE SI PŘÁTELE VYBÍRÁME SAMI, ALE MOŽNÁ JE TO VŽDYCKY JEN OTÁZKA NÁHODY.

Autorka vlastní jedinečný spisovatelský talent, který vás do příběhu rychle přenese. Vyžívá se v pocitech postav, v jejich charakteristice. Věnuje se veškerým možným detailům na cestě jejich životy a co úplně miluje: popisování měst a zemí. S hlavními hrdinami prochodíte celý Londýn, každou jednotlivou uličku. A stejně tak procestujete Florencii. Vydáte se za uměním, kulturou, za zmrzlinou,... Zkrátka je to román poměrně cestovatelský. :) :) :) To ale není na škodu, i když někdy by se autorka jmenování všech ulic a pamětihodností mohla vyhnout, protože to začíná být chvílema odrazující...

TO, ŽE NESTUDUJU ANGLICKOU LITERATURU NA UNIVERZITĚ, MI PŘECE NEBRÁNÍ DÁL ČÍST, NO NE?

Hned zpočátku rozehrává příběhy na dvou frontách. Proplouváme životem obětavé a sečtělé Tess, která musí hned ze začátku románu přijít k rodinné tragédii, která ovlivní celý její život, vzdát se svého snu a přijmout realitu, která je těžší než se zdá. Tato hrdinka je velice sympatická a je bezpečné si ji oblíbit. :)

TI, KTEŘÍ UMÍRAJÍ MLADÍ, MUSÍ NAVŽDY ZŮSTAT HRDINY.

Na druhé straně máme pihovatého Guse, který ztratil osobu, která mu měla být blízká, ale jemu nechybí. Topí se v pocitech viny, ve výčitkách, dělá vše pro to, aby se zavděčil zoufalým rodičům a vydává se na cestu, o které si ani není jistý, zda je správná. V životě dost naráží... Podvádí i bývá podveden, miluje i nenávidí, mlčí a podřizuje se...

JAKÉ TO ASI JE, ŽÍT NA MÍSTĚ, KDE NIKDO NEVÍ, CO JSTE ZAČ, COŽ VÁM DÁVÁ SVOBODU OBJEVIT, KÝM VE SKUTEČNOSTI JSTE?

Od začátku knihy je nám všem jasné, že tihle dva skončí spolu. Potkají se v létě ve Florencii, když je jim oběma osmnáct let. Nevymění si nic jiného než pár slov a pohledů... Netuší, že patří k sobě... Osud je nechá se vykoupat v utrpení života a zařídí jim i šťastné momenty... Po šestnácti letech se ve Florencii ocitnou znovu... A tentokrát to nebude jen o konverzačních frázích, ale o hlubokém souznění a porozumění. Vše zapadne do sebe. I když je to dokonalé a snové, vidina budoucnosti však tak růžová není...

KDYŽ NEVÍŠ JAK DÁL, NEDĚLEJ NIC.

Autorka se věnuje v romantickém, svižném a originálním příběhu spoustě aktuálním tématům. Ztrátě blízkého člověka, zodpovědnosti, ztráty životního snu, Aspergerově syndromu, rakovině, nevěře,...
Příběh nikdy neztrácí na gradaci. Postupuje dál. Zastavuje se u zlomových situací a emotivních momentů. Má své kouzlo a na čtenáře rychle zapůsobí...

MOŽNÁ, ŽE KDYŽ SE ČLOVĚKU DAŘÍ, NEMĚL BY POKOUŠET OSUD A SNAŽIT SE TO JEŠTĚ VYLEPŠIT.

Co mě ale bavilo úplně nejvíce (a je to dost zvláštní) byla hlavní hrdinka a její myšlenkové pochody. Když seděla za kasou, vytipovávala podle potravin a produktů, které lidi kupovaly, jejich charaktery, životní problémy, vztahy v rodině. Z tohohle námětu by mohla autorka sestavit extra čtivou povídku, i když by se zákládala v podstatě na takové blbosti...
Když dokáže spisovatel psát úplně o obyčejných věcech neobyčejně, tak je fantastický... Vždycky jsem se těšila na další Tessinu směnu v supermarketu... :)

PRAVÉMU UMĚLCI NA POPULARITĚ NEZÁLEŽÍ.

U Guse mě zase zaujala jeho láska k jeho dcerám. S jakou odevzdaností k nim přistupoval. Jak byl v podstatě spíš ženou než mužem. :) Vyžíval se v kurzech pro batolata, raději se vzdal své doktorské kariéry a zůstal s nimi na rodičovské. Přesně tento přístup bych očekávala od žen... To už je dnes, ale velice neobvyklé...

KDYBYCHOM ŽILI S TÍM, ŽE JE STEJNĚ VŠECHNO PŘEDEM DANÉ, NIKDY NEPŘIJMEME ZODPOVĚDNOST ZA VLASTNÍ ČINY.

Nejhorší části knihy? Popisy přípravy jídel. To jsem dávala jen tak tak, abych nepřeskakovala. :( Nesnáším vaření a nechápu současnou vášeň v gastronomii. Zdá se, že autorka je ale velký gurmán, a tak nejen, že popisuje přípravu, ale do detailu probírá i jídelní lístky v restauracích. Ano, jsme část knihy v Itálii, kde trocha té jejich kuchyně do příběhu patří, ale tohle bylo příliš... To je asi jediná výtka...

SMRT JE V NAŠÍ SPOLEČNOSTI OBROVSKÉ TABU, NEZDÁ SE TI?

Líbilo se mi, že nás Eberlenová zavedla i do průběhů kurzů tvůrčího psaní... :) Tak zajímává témata a prostředí... Velice sympatický nápad, ukázat nám tradiční britskou zálibu takovým způsobem...

...KOLIK LŽÍ VŠICHNI NEUSTÁLE VYPOUŠTÍME Z PUSY, ABY SE SVĚT MOHL TOČIT DÁL...

Já mohu knihu jedině doporučit... Romantika se skrývá v tom, že víte, že to k ní spěje, že se ti dva mohou kdykoliv a kdekoliv setkat... A přesto je skvělé, že to není přeslazené, když víme, co bublá pod povrchem jejich náhlého zamilování...

MYSLÍM, ŽE TĚ MILUJU! VLASTNĚ SI TO JENOM NEMYSLÍM! VÍM TO! MILUJU TĚ, TESS! MÁŠ TU NEJÚŽASNĚJŠÍ MYSL, NEJKRÁSNĚJŠÍ TĚLO...

Ideální čtení na léto... Na dovolenou v Itálii... K chvílím slastného volna, k odreagování...
Další kvalitní a originální román pro ženy...
Těším se na autorčinu další tvorbu... :)

MÁME SLOVNÍKY PLNÉ ÚŽASNÝCH SLOV, A PŘESTO DOKÁZALO LIDSTVO ZA CELOU SVOU EXISTENCI PŘIJÍT JEN S TĚMI NAPROSTO NEDOSTAČUJÍCÍMI ČTYŘMI SLABIKAMI, KTERÉ TUHLE JEDINEČNOU, VŠEOBJÍMAJÍCÍ VÁŠEŇ POPISUJÍ.

No není to dokonalá představa: jen vy, tato kniha, tři kopečky italské zmrzliny a lavička ve stínu starobylé Florencie... Ach!

JESTLI NA SVĚTĚ EXISTUJE MÍSTO, KAM BY SE MĚL ČLOVĚK VYDAT V DEN, KDY SE ZAMILUJE, PAK JE TO ROZHODNĚ PISA.


Hana - Alena Mornštajnová

4. března 2018 v 15:07 | Anna 13 |  Tematika 2. světové války
Hana

Žánr: Historický román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
Počet stran: 306
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Třetí román úspěšné české autorky.
Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže, co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu?
Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra.
Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film.
Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí...


Můj názor: Odhodlávala jsem se dlouho, než jsem si konečně sedla a rozhodla se o tomto zážitku napsat. Je těžké psát o knize, která vám rozbušila srdce, vypálila vám do mozku scény, na které nikdy nezapomenete, u které jste se choulili do sebe, aby ta bolest, kterou jste s hrdiny prožívali byla co nejmenší. Když kvůli knize vypláčete moře slz, když nemůžete v noci spát, když se týráte tím, že si jdete po přečtení pustit dokumenty o holokaustu, protože máte pocit, že to těm lidem dlužíte, abyste je poslouchali, tak je opravdu velice obtížné o Haně psát... Protože slova jsou zbytečná. Protože důležitý je ten prožitek, který vás vyždíme... Příběh je bolestný, drastický, dramatický, autentický, a já jsem měla pocit, že nečtu knihu od české autorky, ale že jsem zaplula do příběhu zpracovaného na světové úrovni, a tak to přece nikdo u nás neumí... Pletla jsem se... Alena Morštajnová je pro mě nesmírně talentovanou spisovatelkou, která zajistila, že i český národ se může pyšnit současným literárním klenotem... Děkujeme Vám...

NEMĚLA JSEM PROČ ŽÍT, ALE NEUMĚLA JSEM UMŘÍT.

Mornštajnová vytvořila příběh založený na utrpení, které si nelze představit... O holokaustu jsem toho četla tolik, ale stále tomu nemohu uvěřit... Já vím, říká to každý, ale doopravdy je to něco nepopsatelného... Proto obdivuji autory, kteří píší, jakoby si tím sami prošli, ale kteří přitom "nevědí nic". A taková je i Hana.
Příběh je dokonale poskládaný. Začínáme téměř deset let po válce, kdy nás do příběhu zavede půvabná dívenka, která si díky své neposlušnosti a drzosti zachránila život. Tragédie ji zavede do života tety Hany, které se devítileté děvčátko vždy bálo... Hana před celým světem skrývá drastickou minulost své rodiny a své ztracené duše... Pozorujeme život děvčátka vyrůstající u uzavřené tety a zároveň probádáváme minulost rodiny Helerovy...
Hana je ženou, která nejde vystihnout... Čteme tolik knih o lidech, kteří přežijou Osvětim, ale jejich autoři nám už neukážou jejich budoucnost. Jak žijí po hrůzách, kterými byly svědky, s pocity viny, s tím co viděli... Je těžké to popsat, vím. Ale Mornštajnová to dokázala... Dokonale popsala život člověka, který si už neumí vydobýt místo na světě, ani nechce... Člověka, který nemá důvod žít, důvod někomu věřit...
Ačkoli je příběh drsný, hrůzný, tak je krásný... Neuvěřitelně autentický, námi čtenáři na maximum prožitý...
Já ho miluji...
V srdci mi zůstane už napořád...
A hned teď, den po dočtení, mám chuť se do knihy začíst znovu...

DUŠE, KTERÁ DĚLÁ ČLOVĚKA ČLOVĚKEM, VE MNĚ NEBYLA. ODJELA S MOU RODINOU NA VÝCHOD, ZTRATILA SE V ULICÍCH TEREZÍNSKÉHO GHETTA, UVÍZLA V DOBYTČÍM VAGONU MÍŘÍCÍM NA VÝCHOD, ROZPUSTILA SE V TÁBOROVÉM BAHNĚ A SHOŘELA V OSVĚTIMSKÝCH PECÍCH.

Nebudu přehánět, když sem napíši, že Hana je působivějším a opravdovějším románem než Vypravěčka nebo Mischling...
Má takové historické kouzlo, které vybízí přetavit příběh na filmová plátna. Je lidský a půvabný...
Opravdu upřímně doufám, že se kniha dostane za hranice našeho státu, za oceán... Že bude lidem bude přípomínat hrůzy dvacátého století a stane se světovým bestsellerem. Vůbec mi nepřijde, že by to byla přehnaná vize...

AČKOLI - CO ČLOVĚK POTŘEBUJE?
TROCHU JÍDLA A V ZIMĚ TEPLÉ OBLEČENÍ.
A DŮVOD ŽÍT.

V napínavém příběhu, který nelze odložit, je spousta momentů, které si budete pamatovat ještě hodně dlouho...
Já nikdy nezapomenu na odstavec, který nemá vůbec žádnou spojitost s válkou a tou dobou, ale který vystihuje lásku ke knize... Ten, když se malá Mira vzdala peněz, které měla od maminky na školní obědy, a zaplatila za ně pokutu v knihovně za knížku, kterou údajně ztratila... Ona ji však "ukradla" a celý měsíc neměla obědy...
Je to takový střípek z celé pestré mozaiky tohoto příběhu, ale mě dojímá to, co čtenář pro milovaný příběh obětuje...

RADILI MI, ŽE MÁM ZAPOMENOUT, PROTOŽE NECHTĚLI SLYŠET TO, CO BYCH MOHLA VYPRÁVĚT.

Mým neskutečným štěstím je, že budu mít brzy možnost se s autorkou setkat a že mi možná můj výtisk bude zdobit její věnování... Jsem jí vděčná za tuto knihu natolik, že mě znervózňuje jen představa, že se k této ženě budu moci jen přiblížit...
Těším se na to, jako na Ježíška...

A ještě jedno vám bude knihu často připomínat... Vybaví se vám vždy, když budete mít na talíři vanilkový věneček...

PŘEŽILA JSEM PEKLO JENOM PROTO, ABYCH DÁL ROZNÁŠELA SMRT.


Divné dny: Láska v pěti novelách - Hana Pražáková, Etela Farkašová, Věra Nosková, Markéta Hejkalová, Eva Tvrdá

2. března 2018 v 22:19 | Anna 13 |  Povídky
Divné dny: Láska v pěti novelách

Žánr: Povídky, Novely
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Hejkal
Počet stran: 211
Vazba: Vázaná s přebalem


Anotace: Pět autorek, pět novel, pět příběhů současných žen. Jejich společným tématem je krize, která náhle zasahuje do klidného běhu všedních dní. Hana Pražáková píše ve čtivé titulní novele Divné dny o nevěře, hrozící rozbít dosud šťastnou rodinu, ale píše o ní s pochopením pro všechny zůčastněné a dokonce s dávkou humoru. Slovenská spisovatelka Etela Farkašová v novele Na rubu plátna vypráví o neblahém rodinném dědictví, které zasahuje do života mladé dvojice. V jejím textu nechybí tragická hloubka, ale ani naděje. Kratší novela oblíbené Věry Noskové Něco se musí stát aneb význam počítače v rodinných vztazích, plná humoru a ironie, líčí složitý vztah matky a dcery a jejich soupeření o jednoho muže. Markéta Hejkalová píše v novele Jednoho dne o lásce, která nemůže přežít v každodenním světě. Do banálního příběhu nevěry vstupuje několik nečekaných událostí a celá situace se ocitá v jiném světle. Eva Tvrdá vypráví ve velmi čtivé novele Slunce a piškoty o zlých anonymních dopisech, které náhle vtrhnou do života jedné spokojené ženy.


Můj názor: Tématem pěti novel pro ženy je láska. Láska v mnoha podobách...
V prvním případě jde o lásku dospívající dívky k rodičům. Tato novela vznikla již v roce 1992, což je také hodně poznat. Nevím, zda by v té době odrážela autentičnost mladých lidí, ale když čteme dnes o tom, jak se sami se sebou baví, tak je to děs. Přímé řeči kazí celý dojem z knihy a vůbec je příběh tak jednoduchý a roztáhlý, prostě nijaký. Zapomenete ho, jen co se vyspíte. Povídka je sice čtivá a na odlehčení. Proč ne? Ale pro mě nuda...
Druhou novelou se nám představuje slovenská autorka, ze které mám ode dneška hrůzu. Používá tak neskutečně dlouhá souvětí, že působí neuspořádaně a lehce se v nich ztratíte. Pokus o nějaké umění či o zvýraznění se se nevydařil. Navíc jsem ji ani nedočetla. Když jsem totiž po pár stránkách zjistila, že přímé řeči neuvádí do uvozovek, skončila jsem s ní.
Třetí novela nám ukazuje prapodivný vztah matky s dcerou, ve které převládá spíše vzájemné opovržení, znechucení a nenávist než láska. Tento příběh se dá přečíst, v něčem pobaví a svým způsobem připomene film Jak se krotí krokodýli.

NEMÁ RÁDA ŽÁDNÉ ZÁPASENÍ, ANI NAPĚTÍ, KTERÉ K NĚMU MŮŽE VÉST, ZE VŠEHO NEJVÍC TOUŽÍ PO KLIDU, PO MOŽNOSTI BÝT JEN TICHOU, NENÁPADNOU POZOROVATELKOU DĚNÍ OKOLO SEBE...

Povídka Jednoho dne popisuje tu romantickou podobu lásky: vášeň, touha, zamilovanost, zatím nezkažené ideály. Avšak nezalíbila se mi.
Až na konci se objeví novela, která má to pravé příběhové kouzlo. Je v ní skrytá hrozba, tajemství, strach, napětí - a to vše v obyčejném životě, který žije každý z nás. Velice povedené, poutavé a čtivé. Byla jediná, která mě chytla a doopravdy se mi líbila...
S českými autory nemám dobré zkušenosti a díla těchto žen nijak nepovýšila mé mínění o našich spisovatelích...
Nemohu doporučit. Snad jen tu Slunce a piškoty...
Dokonce bych i řekla, že čtení zbylých povídek je ztráta času. :( :(

LÁSKA SE NESMÍ ODMÍTAT, PROTOŽE LÁSKA JE DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ VŠECHNO OSTATNÍ. NEŽ VZDÁLENOSTI. NEŽ POLITIKA. NEŽ KLIDNÝ KOLOTOČ KAŽDODENNOSTI, KTERÝ SE NAVÍC MŮŽE KDYKOLIV ZADRHNOUT A ZASTAVIT. NEŽ CELÝ JEJÍ ŽIVOT?


Na čem záleží - Emily Giffin

2. března 2018 v 12:01 | Anna 13 |  Romány pro ženy
Na čem záleží

Originální název: Heart of the Matter
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 400
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Odpověď někdy známe. Jen si neumíme položit správnou otázku.
Tessa Russová udělala to, před čím ji matka tolikrát varovala: vzdala se vlastní kariéry, aby se mohla plně věnovat manželovi a dětem. Považuje své rozhodnutí za správné, i když to z ní v očích okolního světa udělalo typickou bohatou paničku z předměstí. Ve společnosti podobně situovaných žen sice intelektuálně strádá, ale bere to jako nutnou cenu, kterou je třeba zaplatit za šťastný rodinný život.
Valerie Andersonová je právnička a svobodná matka šestiletého Charlieho, který nikdy nepoznal svého otce. Tolikrát už se spálila, že na milostný život - a vlastně i na přátelství - úplně rezignovala. Je to pro ni vědomá hra na jistotu: když člověk od života nic nečeká, nemůže být zklamán.
Obě ženy bydlí na tomtéž předměstí, ale mají jen velmi málo společného. Vlastně je spojuje jen láska, kterou cítí ke svým dětem. Neochvějné vědomí, že vědí, na čem v životě záleží. A následně i tragická událost, která jejich osudy proplete na tolika rovinách, že by si to nikdy nedokázali představit.


Můj názor: Hlavním tématem tohoto románu je nevěra. Motiv mnohokrát zpracovaný, objevující se v mnoha současných dílech všech žánrů... Každý o ní četl, mnoho lidí ji bohužel zažilo na vlastní kůži.
Hlavním záměrem této knížky je rozpitvat pocity podváděné osoby. Od počátečního tušení až po rozhodování co dál: jde odpustit? Je možné nalézt ztracenou důvěru? Rozbít rodinu? Obětovat se pro děti? Dát druhou šanci?
Nikdy jsem nečetla tak výborně popsané myšlenkové pochody podvedené ženy. Ženy, která se starala o domácnost a děti. Která milovala svého manžela i přes jeho vysoké pracovní vytížení plastického chirurga. Já měla Tessu ráda. Byla mi sympatická tím, že pro ni péče a výchova o dvě malé děti byla přednější než kariéra.
Baví mě, jak tato autorka rozpitvává svět žen. Sice mi paničky z předměstí sympatické nebyly a asi ani nikdy nebudou, ale o tomto světě se dobře čte! :)
Jediné, co mě na hlavní hrdince štvalo bylo to, že měla chůvu. Nejspíše americký standard, ale zbytečnost. Když už jsem tedy doma a mám "jen" dvě děti, proč tedy nebýt ženou v domácnosti se vším všudy?
Příběh nemá tendenci šokovat. Předvídatelnost je dle mého názoru záměrná, abychom měli možnost sledovat detaily v životech dvou žen, které by klidně mohli žít v našich ulicích. Tak reálně je to zpracované...

KDYŽ SE VYMĚNÍ VĚTŠÍ STRACH ZA MENŠÍ, TEN MENŠÍ ZTRATÍ NA VÝZNAMU.

Příběh je rozdělen na kapitoly, ve kterých se střídají světy dvou žen. V ich formě se nám bude zpovídat Tessa a v er formě budeme číst o Valerii. Svobodné matce syna, kterého hned v ústředí postihne tragédie, ve které půjde o jeho zdraví. Tyto dvě ženy se neznají, ale všechno se zamotá právě v době, kdy malý hošíček spadne do ohně...
Podané je to výborně. Napsané opět neuvěřitelně čtivě... Akorát mi vadilo, že i Valerie neměla možnost ich formy. Přišlo mi to trochu zvláštní, ale přijmete to a zvyknete si na to brzy...
Čím mě autorka překvapila a strašně potěšila byla skutečnost, že jsem se opět setkala s Dexem a Rachel. Hlavními hrdiny knihy Něco vypůjčeného. Zde vystupují jako vedlejší, ale je opravdu milé pozorovat, jak se jejich život změnil a zároveň zůstal stejný. Nic to neřekne těm, kteří tu knihu nečetli, ale pro ostatní je to svým způsobem i lákadlo, proč knihu vzít do ruky.
Autorku zbožňuju... Její romány mě strašně baví, vtahují mě takřka od první stránky a já se v nich vyžívám. Doporučuji všem tuto spisovatelku a všechny její knihy. Zbývá mi už jen přečíst Kam patříme a budu mít komplet načtenou její tvorbu. Ale bude se mi stýskat po tom, že už na mě žádná její kniha v knihovně nečeká... Snad brzy vydá něco nového... Je fakt skvělá a zaslouží si víc ženské pozornosti...

LÍBÍ SE MI, JAK VYPADÁŠ, JAKÁ JSI NA DOTEK A JAK CHUTNÁŠ. ZBOŽŇUJI MELODII TVÉHO HLASU A ZPŮSOB, JAKÝM SE NA MĚ DÍVÁŠ. ZAUJALA JSI MĚ TÍM, JAK JEDNÁŠ S CHARLIEM. JAKÁ JSI.