Stačí jen dotyk - Colleen Oakleyová

21. dubna 2018 v 19:59 | Anna 13 |  Romány pro ženy
Stačí jen dotyk

Originální název: Close Enough to Touch
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Fortuna Libri
Počet stran: 352
Vazba knihy: Vázaná


Anotace: Podmanivý, dojemný a nevšední příběh o síle lidského srdce.
Jubilee Jenkinsová odmalička trpí nevšední chorobou: má alergii na lidský dotyk. Poté co na střední škole málem přišla o život po prvním polibku, odešla do ústraní a začala žít svůj život v naprostém osamění. Po matčině smrti je však nucena postavit se znovu tváří v tvář vnějšímu světu a jeho nástrahám.
Získá zaměstnání v knihovně, kde se seznámí s Erikem a jeho adoptivním synem Ajou. Chlapec prožil trauma, neboť ztratil oba rodiče, z jejichž smrti se obviňuje, je "svůj", avšak s Jubilee si jako zázrakem rozumí. Eric se musí vyrovnat jak s Ajovou labilní povahou, tak s problémy s vlastní dcerou z prvního manželství. I Eric se s Jubilee spřátelí, najde v ní oporu a zamiluje se do ní. Rozhodne se, že si k ní najde cestu prostřednictvím knih a naučí ji milovat život.
Stačí jen dotyk, aby byl šťastný. Stačí jen dotyk, aby zemřela. Stačí jen dotyk a příběh o lásce dvou lidí vás chytí za srdce a nepustí až do poslední strany.


Můj názor: V poslední době se roztrhl pytel s příběhy, které obsahují hrdiny, kteří jsou postiženy velmi vzácnou a podivnou chorobou. Hrdinka této knihy trpí alergií na lidi. A teď si většina čtenářů řekne, jestli jde o medicínské postižení nebo jestli na ně má alergii asi tak, jako většina z nás. Asi víte, jak to myslím. Jubilee ale opravdu trpí tím, že ji může zabít kontakt s lidskými kožními buňkami. Nesmí se nikoho dotýkat. Hrozí, že ji může ohrozit třeba i to,že si navlékne oblečení po někom, vyspí se v lůžkovinách někoho jiného nebo vezme do ruky předmět, který před ní držel někdo jiný. Umíte si představit s tímhle žít? Že nepociťujete lásku? Nebo tedy alespoň, že vás nikdo, kdo vás miluje nemůže hladit, objímat, líbat, držet vás za ruku? Že to všechno nemůžete udělat ani vy? Je to bolestné.

MOŽNÁ EXISTUJE JEŠTĚ JINÝ DŮVOD, PROČ JSEM DEVĚT LET NEVYŠLA Z DOMU. MOŽNÁ JE TO TÍM, ŽE TO NEDOKÁŽU.

Kniha začala, pro mě, opravdu hodně zajímavě. :) Hrdinka knihy totiž celých devět let žije sama v domě, ze kterého nevychází. Vůbec. Neotevře ani pošťákovi nebo donáškové službě. Studuje přes online přednášky a čte knihy. Hodně. Opravdu extrémně moc. Ale jednoho dne ji zemře matka, která byla sponzorem tohoto jejího poustevnického života a ona musí vyjít ven. Autorka podala luxusní spisovatelký výkon, když s Jubilee prožívala její agorafobii... Tohle plně ocení snad jen ten, kdo má ohromný strach z lidí. A to já mám. Takže si mě hrdinka se svým zoufalstvím a snahou získala. A logicky dojde k tomu, že na scénu musí přijít láska.
Pro milovníky literatury je úžasné číst o knihovnách a milé, ale nedostupné knihovnici. A když se navíc zamiluje do muže, který si k ní přijde půjčit Stmívání, Sebevraždy panen, Zápisník jedné lásky, Carrie a Dolores Claibornovou, a potom o těch příbězích vedou dlouhé rozhovory, je to extrémně čtivá kniha. Obzvlášt, když většnu těch příběhů znáte, o kterých si povídají.

ČETL JSEM STMÍVÁNÍ. FANDÍM JACOBOVI.TÁTA

Jenže jako čtenáře nás hlavně přitahuje fakt, že jejich láska nemůže být naplněna. On se jí nesmí dotýkat, protože by mohla zemřít. Ona by chtěla, ale také nemůže. Vzniká mezi nimi pouto, které nikdo nepřetrhne a vy, jako čtenář, to pociťujete velmi intenzivně. Fandíte jim a přitom víte, že to nemá řešení, východisko. A příběh se vám tak moc líbí, že si přejete, aby to autorka utla raději někde uprostřed, než aby si to pokazila přehnaným optimismem a klišoidním zakončením. To mi zkazilo celý čtenářský zážitek a mrzelo mě, že autorka celou dobu tak brilantně bruslí na vlnách reality a pak se najednou vyhoupne až k nebesům a my z toho máme typickou americkou slaďárnu, hóóódně nepravděpodobnou... :(
Strašně mi to vadilo.

CHTĚLA JSEM, ABY MĚ POLÍBIL... A CO TO O MNĚ VYPOVÍDÁ? ŽE TRPÍM NĚJAKOU BIZARNÍ TOUHOU PO SMRTI?

Ale přesto má kniha takové klady, že na ni budete vzpomínat s úsměvem na rtech. A možná si ji ještě někdy přečtete, i když vynecháte absurdní konec.
Tato knížka se velmi podobá románu Všechno, úplně všechno. Tam se jedná o dívku, která má zase alergii na svět a tráví svůj život ve sterilizovaných místnostech... Do té doby, než se zamiluje. A vyplavou na povrch věci, které jsou uvěřitelné a velmi dramatické. Tu knihu hodně doporučuji. I když se mi lépe četla dnešní recenzovaná kniha, tak jsem se, alespoň u Všeho, úplně všeho vyvarovala zklamání...
Přeji příjemnou jarní četbu...

ČTU DÁL. LÍBÍ SE MI VĚDOMÍ, ŽE SE JÍ SVÝMI SLOVY DOTÝKÁM. ŽE JÍ VE SPÁNKU VCHÁZEJÍ DO UŠÍ.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama