Úsměvy žen - Nicolas Barreau

14. dubna 2018 v 14:58 | Anna 13 |  Romány pro ženy
Úsměvy žen

Originální název: Das Lacheln der Frauen
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 255
Vazba knihy: Vázaná


Anotace: V životě se někdy dějí těžko uvěřitelné věci - čtete knihu a její hrdinka jako by vám z oka vypadla, a restaurace, jako by to byla ta vaše vlastní. Přesně takové pocity měla Aurélie, když dočetla román Roberta Millera. Jak je to ale možné?, vrtalo jí hlavou. Vždyť on žije nedaleko Londýna, ona v Paříži...

Štěstí a neštěstí chodí po světě často ruku v ruce. Nebo se také dá říct, že štěstí si občas zvolí hodně podivné okliky, než doputuje právě k nám. O tom se přesvědčila Aurélie, mladá pohledná majitelka útulné pařížské restaurace s poetickým názvem "Le Temps des Cerises - Čas třešní". Kdyby ji totiž v to šedivé, studené listopadové pondělí zbaběle neopustil její přítel, nejspíš by nebloumala nazdařbůh po Paříži, nestála by při rozednění na mostě Pont Louis-Philippe a nehleděla do vody s příšerným pocitem sebelítosti, neutekla by před ustaraným mladým policistou do malého knihkupectví na Ile Saint-Louis a nikdy by neobjevila knihu, díky níž se její život změnil v úžasné dobrodružství...


Můj názor: Tohle jsem nečekala. Nečekala jsem, že by oddechová knížka mohla hýřit takovými emocemi a nábojem. Její jedinečný příběh osloví především něžná pohlaví, milovníky literatury a samotné Paříže...

LONI V LISTOPADU MI ŽIVOT ZACHRÁNILA KNIHA.

Nicolas Barreau píše jen zamilované románky z Paříže. Město lásky hraje vždy hlavní roli v jeho příbězích. Já jsem od něj ještě nic jiného nečetla, ale na další "francouzskou pochutinu" se již teď těším. Jeho knihy jsou nápadité a příjemné. Nejsem ten typ člověka, co touží stanout pod Eiffelovkou, ale příběhy z těchto míst jsou vždy něčím kouzelné.

ROKY NEZNAMENAJÍ NIC. DŮLEŽITÉ JE JEN TO, CO SE BĚHEM NICH STANE.

Nejkrásnější na tom všem je to, že hlavní roli nehraje krásná Aurélie z růžovoučké restaurace ani vousatý vystresovaný redaktor z knižního nakladatelství, ale kniha Roberta Millera. Ta kniha rozeběhne kolotoč událostí, který nepůjde zastavit a který změní vše. Je to neuvěřitelné a krásné...
Aurélie si koupila knihu, ve které se našla. Ale ne tak, jako se to občas stane nám všem. Že souzníme s postavami, velmi se jim podobáme a stejně s nimi přemýšlíme. Ale ona našla svou osobnost v knize. Našla tam sebe. Ona byla tou hrdinkou. Autor psal o ní a o její restauraci. Proč má pocit, že se tajemný autor do ní zamiloval? Vyhledá ho?

JÁ SBÍRÁM MYŠLENKY. V LOŽNICI MÁM ZEĎ PLNOU BAREVNÝCH PAPÍRKŮ S ÚVAHAMI, KTERÉ JSEM SI ZAZNAMENALA, ABY SE MI KVŮLI SVÉ PRCHAVÉ PODSTATĚ NEVYTRATILY ZE ŽIVOTA. ÚVAHY O TAJNĚ VYSLECHNUTÝCH ROZHOVORECH V KAVÁRNĚ, O RITUÁLECH A O TOM, PROČ JSOU TAK DŮLEŽITÉ, ÚVAHY O POLIBCÍCH V NOČNÍM PARKU, O SRDCI A O HOTELOVÝCH POKOJÍCH, O RUKOU, LAVIČKÁCH V PARKU, O FOTOGRAFIÍCH, O TAJEMSTVÍCH A O TOM, JAK JE VYZRAZUJEME, O SVĚTLE V KORUNÁCH STROMŮ A O ČASE, KTERÝ SE ZASTAVIL.

Jenže vše je klasicky jinak, než jak se zdá...
Ta kniha se stává předmětem téměř detektivního vyšetřování. Proč o autorovi na internetu nic není? A jak je možné, že neexistuje anglický originál? Nelze vyhledat ani překladatele a vše je těžší než by se mohlo zdát. Proč se jí zdá, že nakladatelství ji odmítá se s autorem spojit?

LŽOU FOTOGRAFIE, NEBO ŘÍKAJÍ PRAVDU?

Ta romantika, která se za knihou skrývá vás dostane do kolen. Tušíte to již po první kapitole, ale ani to nevadí, protože je to taková patová situace, ze které jako čtenář neumíte vybruslit a s nadšením sledujete autora, který vše rozplétá a zase splétá do sebe...

KDE SPISOVATELÉ PŘÍBĚHY BEROU? ŽE BY V NICH JEN TAK PODŘIMOVALY, A KDYŽ DOJDE K NĚJAKÉ UDÁLOSTI, TAK PROCITNOU A VYPLAVOU NA POVRCH? NEBO JE SPISOVATELÉ BEROU ZE VZDUCHU? NEBO SLEDUJÍ ŽIVOTNÍ CESTY SKUTEČNÝCH OSOB?
CO JE PRAVDA A CO JE VYMYŠLENÉ? CO SKUTEČNĚ EXISTOVALO A CO NEEXISTOVALO NIKDY? OVLIVŇUJE IMAGINACE SKUTEČNOST, NEBO MÁ SKUTEČNOST VLIV NA IMAGINACI?

Paříž je tu popsána také skvostně. Všechny ty kavárny a restaurace, ty uličky a obchůdky a malá zázračná knihkupectví... Ten sníh a vánoční světla...
A překvapením pro mě bylo, když se hlavní hrdinka vydala bruslit na Eiffelovu věž!!! :O

TI PRVNÍ PÍŠÍ NEUSTÁLE JEN O SOBĚ - NĚKTEŘÍ Z NICH PATŘÍ K VELIKÁNŮM LITERATURY.
TI DRUZÍ MAJÍ ZÁVIDĚNÍHODNÝ TALENT NA VYMÝŠLENÍ PŘÍBĚHŮ. JEDOU VE VLAKU, DÍVAJÍ SE Z OKNA - A NAJEDNOU JE NĚCO NAPADNE.
A PAK EXISTUJÍ TACÍ, KTEŘÍ JSOU TAKŘÍKAJÍC IMPRESIONISTY MEZI SPISOVATELI. JEJICH NADÁNÍ SPOČÍVÁ V TOM, ŽE PŘÍBĚHY NALÉZAJÍ.

Knihu mohu doporučit. Patří mezi oddechovky, ale má takové kouzlo...
Skvělá i pro předvánoční a vánoční období...

V PAŘÍŽI BYLO ZIMA A PRŠELO, ALE KDYŽ JSTE ZAMILOVANÍ, NA POČASÍ NEZÁLEŽÍ.

...

NIKDY JSEM NEOČEKÁVAL, ANI V NEJSMĚLEJŠÍCH PŘEDSTAVÁCH, ŽE DOSTANU DOPIS OD MOJÍ HRDINKY Z KNIHY - TO JE JAKO SEN, KTERÝ PŘIJDE SKUTEČNÝ.

...

NA VÁNOCÍCH JE NĚCO, CO NÁS NEUSTÁLE NAVRACÍ K NÁM SAMÝM, K NAŠIM VZPOMÍNKÁM A PŘÁNÍM, K NAŠÍ DĚTSKÉ DUŠI, KTERÁ JEŠTĚ POŘÁD S VYKULENÝMA OČIMA PŘEŠLAPÁVÁ PŘED TAJUPLNÝMI DVEŘMI, ZA KTERÝMI ČEKÁ ZÁZRAK.
ŠUSTĚNÍ PAPÍRU, ŠEPTÁNÍ SLŮVEK, SVĚTLO SVÍČEK, NAZDOBENÁ OKNA, VŮNĚ SKOŘICE A HŘEBÍČKU, PŘÁNÍ PSANÁ NA PAPÍR NEBO ŠEPTANÁ SMĚREM K NEBI, KTERÁ SE MOŽNÁ SPLNÍ... AŤ CHCEME NEBO NE, VÁNOCE V NÁS PROBOUZEJÍ VĚČNOU TOUHU PO ZÁZRACÍCH. A ZÁZRAKY NELZE VLASTNIT ANI POLAPIT, NEPATŘÍ NÁM, A PŘESTO JSOU TADY NEUSTÁLE PŘÍTOMNY JAKO NĚCO, CO DOSTÁVÁME DAREM.

...

PIŠTE JAKO O ŽIVOT, PŘÍTELI. VRYJTE SE DO SRDCE ŽENY, KTEROU JSTE SVEDL UŽ SVÝM PRVNÍM ROMÁNEM.

...

KDYŽ DOPÍŠETE ROMÁN, ULEVÍ SE VÁM.
A ZÁROVEŇ JE VÁM TAKY STRAŠNĚ SMUTNO.

...

ÚSMĚV ŽENY, ÚSMĚV DÍVKY - TO JE DAR Z NEBE, JE TO ZAČÁTEK KAŽDÉHO MILOSTNÉHO PŘÍBĚHU.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama