Květen 2018

Návraty domů - Debbie Macomberová

29. května 2018 v 16:45 | Anna 13 |  Romány pro ženy

Originální název: The Last One Home
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 312
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: 1 New York Times bestseller
200 milionů prodaných knih po celém světě.
Cassie, Karen a Nichole si byly v dětství blízké tak, jak to jen sestry dovedou. Šťastné roky ale přervala jediná osudová událost. Cassie se vzdala studia na vysoké škole a utekla s mužem, kterého rodiče neschvalovali, a to, co začalo jako běžná rodinná neshoda, skončilo mnohaletým odloučením a bolestnými křivdami. Cassie byla vždycky otcův miláček a její útěk zlomil srdce nejenom jemu, ale zatvrdil proti Cassie i ty, co ji milovali.
Cassie je nyní jednatřicet, vychovává malou Amiee a u soudu právě poslala svého násilnického manžela za mříže. Roky týrání ji ale zanechaly zranitelnou, nedůvěřivou a bez prostředků. Navzdory jejím snahám se s rodinou nikdy neusmířila. Jednoho dne ale dostane dopis, který ji vlije naději do žil. Síla odpuštění je větší, než se odvážila doufat. Když se napraví minulost, změní se i budoucnost...


Můj názor: Tato knížka se mi hned od začátku četla báječně. Líbil se mi vypravěčský styl i nenáročný příběh tří sester, které si k sobě po letech hledají cestu.
Důležité téma, kterému se autorka věnuje je určitě domácí násilí. Vnímá spíš, ale psychiku ženy, která se ze spárů násilnického manžela vymanila. Myslím, že se jí to povedlo zpracovat velmi dobře.

Tohle byla žena, která si prošla ohněm, ale nevyšla z něj spálená a zahořklá, spíš přetavená ve zlato.

Spoilery!
Vadily mi tři skutečnosti.
1) Natahovaný konec. Ubrala bych asi tak třicet stránek, jelikož se to vše vleklo moc dlouho a nic moc důležitého se nedělo.
2) Postava Amiee. Neskutečně otravná bytůstka, která byla vždycky tam, kde se nehodila. Fakt ji nemám ráda.
3) Okatost, která předurčuje celý děj. Jako já fakt nevím, jak vy, ale já z prvního rozhovoru Nichole a Jakea poznala, že jí je nevěrný. A rozuzlení bylo na posledních stránkách. Takže ta předvídatelnost děje, která sečtělému člověku nemůže uniknout, mi vadila.

Musíš mít jistotu, že v každém vztahu je tvůj hlas slyšet.

Jinak je příběh o veskrze silné ženě, která si své publikum zaslouží. I když je fiktivní. A vůbec všechna témata jsou čtivá a myslím, že se do příběhu rychle ponoříte a skoro se všemi hrdiny si budete rozumět. :)
Je to odpočinkové čtení pro ženy, které mají zrovna chuť na něco nenáročného.


Ztracená manželka - Alyson Richmanová

28. května 2018 v 0:33 | Anna 13 |  Tematika 2. světové války

Originální název: The Lost Wife
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 290
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

------------Chystá se filmové zpracování-----------


Anotace: Z předválečné Prahy až do New Yorku zavádí čtenáře mimořádně silný příběh velké lásky Lenky a Josefa, jejichž životy se opět protnou až po šedesáti letech.
Úspěšný newyorský porodník stále sní o své první ženě, která zůstala v nacisty okupovaném Československu.
Jaký byl osud malířky Lenky?

Když se Lenka a Josef seznámili, s láskou a důvěrou hleděli do budoucnosti. Oba studovali na univerzitě a pocházeli z dobře situovaných pražských rodin - Lenčin otec byl úspěšný obchodník se sklem, Josefův vážený pražský porodník. Těm dvěma mladým lidem však předurčil životy jejich původ. A nad Evropou se brzy rozklenul černý mrak nacismu...
Napětí v Československu vzrůstá a báječný život v předválečné Praze se mění v noční můru ghett a koncentráků. Všechny jistoty postupně mizí. Než se Lenčina rodina vzpamatuje, hranice se neprodyšně uzavřou, takže není úniku. I přes strašlivé zážitky si Lenka zachovává důstojnost a sílu.
Josefově rodině se s pomocí amerických příbuzných podaří včas vycestovat. Mladý lékař si později buduje úspěšnou kariéru v nové vlasti. Přesto stále touží po své milované Lence, na kterou nikdy nedokázal zapomenout...


Můj názor: Tahle kniha je přenádherně napsaná a její příběh je bezpochyby velmi silný. Přesto ale mám pocit, že zůstane jedním z těch, který se mi v mé paměti smísí s jinými příběhy z Terezína a Osvětimi a mladé lásky z druhé světové. A to mě na tom mrzí. Čím více jsem z tohoto období přečetla, tím víc vidím ten počet příběhů, které si doopravdy pamatuji a které svou originalitou z polic knihoven září...

Láska je jako malování. Prázdný prostor je téměř tak důležitý jako vyplněný. Vzduch mezi našimi odpočívajícími těly a nádech v rozhovoru jsou jako bílá místa na malířském plátně, a ostatní věci, které tvoří náš vztah - smích a vzpomínky -, jsou postupně přibývající tahy štětcem.

Autorku jsem si díky knize Kabinet milostných dopisů zcela zamilovala. Byla to kniha, kterou jsem prožila všemi smysly. Dodnes si příběh v živých barvách pamatuji a toužím po tom, se do něj znovu vnořit. Ta kniha má u mě ohromný potenciál. A je to jedna z těch úplně nejlepších, co jsem kdy četla. Možná i proto Ztracená manželka neměla ani zdaleka takovou šanci tuto knihu překonat...

Dva doteky kůže si člověk pamatuje celý život - když se poprvé zamiluje a vezme milovanou osobu za ruku a když vás dítě chytí za prst. V obou případech jste k druhému připoutáni navěky.

Z čeho jsem byla přenadšená: rozhodně z toho, že americká autorka psala o válečném Československu. Představa, že si tento bestseller přečetlo tolik lidí, kteří se o naší zemi a Praze a obyvatelích dočetli mnoho pro ně nového a zajímavého, mě naplňuje hrdostí.

Je tohle projev lásky? V hlase člověka, jehož je vám souzeno milovat, slyšíte ty, kteří se teprve mají narodit.

Vadilo mi zpočátku chování hlavních hrdinů. Hlavně tedy způsob jejich komunikace. Takhle se snad mladí lidé bavit nemohli ne? :(

Mysl, srdce, lůno. To je trojice spojená v posvátném tanci. Ženská pánev je jako přesýpací hodiny, které dokážou předvídat čas. Život vytváří i ochraňuje. Když nastávající matka nemá dost výživnou stravu, plod si bere živiny z jejích vlastních zubů a kostí. Ženy jsou od přírody vybavené k nesobeckosti.

Na počtení na jedno odpoledne je příběh zajímavý. Ale já na něj asi zapomenu, nebo mi zůstanou jen letmé vzpomínky.

Řekla jsem mu, jak jeho láska změnila ženu, která po válce toužila jen po smrti, v člověka, který prožil plný a krásný život.

A natisknout na obal, že se jedná o druhou Sofiinu volbu je hodně přes čáru. Je rozdíl rozhodovat se o tom, zda vycestuji s manželem nebo zůstanu s rodinou a tím, které ze svých dvou dětí pošlu na smrt. To se tedy nezlobte...

Tato kniha jest první v dlouhé řadě knih, které mám v úmyslu ti namalovat.

Sestřičky - Donna Douglasová

27. května 2018 v 20:15 | Anna 13 |  Romány pro ženy

Originální název: The Nightingale Girls
Žánr: Román pro ženy
Počet stran: 454
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2017
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Série: Sestřičky + Sestřičky v nesnázích


Anotace: Londýn, třicátá léta.
Tři velmi odlišné dívky se ucházejí o povolání zdravotní sestry v nemocnici Nightingale a pro každou je životně důležité uspět. Dora by udělala cokoliv, aby mohla uniknout z chudého East Endu a od nenáviděného otčíma, Helen má coby dcera ředitelky povinnost být za každých okolností nejlepší a aristokratka Millie si chce prosadit svobodu v tom, jak naložit se svým životem. Mezi ostatní studentky z různých důvodů nezapadají, a vzájemné přátelství je to jediné, co je drží nad vodou.
Tři přítelkyně se musí naučit nejen vše o péči o nemocné, ale také jak krýt jedna druhé záda před náročnými vrchními sestrami a jízlivými spolužačkami, jak se vyrovnat s prvními láskami i jak zůstat věrná sama sobě navzdory svazujícím společenským pravidlům. Najdou v sobě sílu splnit si své tajné sny dřív, než jim je opět někdo vyrve?


Můj názor: Sestřičky jsou oddechovou, nicméně velmi působivou záležitostí. Kniha se nemůže pyšnit hlubokými myšlenkami ani jedinečným stylem psaní. Může se ale řadit mezi ty, které když jednou začnete číst, tak se nemůžete odtrhnout a děj vás baví od začátku do konce.
Pokračování se nemohu dočkat... :)

Všechny postavy jsou charakteristicky zajímavé a žádná vám není nesympatická. Tedy až na Alfa, Constance a tyto klasické záporáky.
SPOILERY!
Je mi líto, že Dora nakonec nebyla s Nickem. Nick je lamač dívčích srdcí a Dory ho potřebuje. Že by se to v druhém díle změnilo?
Helen mi byla velmi blízká svými pocity a viděním světa a jsem spokojená s tím, jak to s ní dopadlo. Co se týče Millie, tak nevím, jestli nedělá se Sebem chybu. I když bych jí ho s nadšením přebrala, možná že William je k její rebelské povaze ten vhodnější.
Je mi líto, že se to tak rychle uzavřelo s Lucy, kterou jsem nesnášela i litovala zároveň.

Myslím, že tato série má co do sebe a že nám další knihy nabídnou hodně z lékařského prostředí před válkou.

Rozhodně doporučuji! Neodtrhnete se...

Ztracené světlo - Jill Santopolo

21. května 2018 v 18:01 | Anna 13 |  Romány pro ženy

Originální název: The Light We Lost
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 271
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Byl první, kdo ji inspiroval, dojal, skutečně jí rozuměl. Musí se smířit s tím, že bude i tím posledním?
Lucy musí učinit nejzávažnější rozhodnutí v životě. Ale než se k němu odhodlá, chce svůj příběh vyprávět od začátku.
Ona a Gabriel Samson se potkali na přednášce o shakespearovské literatuře v den, který otřásl celým tehdejším světem. Někde tam se rozhodli, že chtějí, aby jejich život měl smysl. Když se setkají o rok později, zdá se to jako osud: najdou smysl života jeden ve druhém? Jenže Gabe má i jiné sny: fotografovat ve válečných zónách, zkusit změnit svět. Jeho odjezd Lucy zdrtí.
Třináct let, které následují, je plných snů, žárlivosti, touhy a nakonec nové lásky. Lucy se provdá za spolehlivého a pohledného Darrena a snaží se splnit slib, který si dala. Když se s Gabem po letech znovu setká, musí se však znovu ptát sama sebe: Existuje cesta, po které by mohli jít spolu?
Ztracené světlo je příběhem o tom, co znamená poprvé milovat a být milován: příběhem, který se dotkne každého srdce.


Můj názor: Absolutně uhrančivá kniha, která vás nepustí a kterou čtete dlouho do noci, i když víte, že musíte přestat, protože se ráno chcete probudit s tím, že budete moci v příběhu pokračovat...

Já nemám slov. V tom příběhu je tolik života, různých druhů lásky, těžkých dilematů,... Je to dechberoucí příběh o žáru lásky, která nikdy nemohla být uhašena a nikdy se nemohla dostat pod kontrolu. Všechny postavy sympatické... Gabe velmi rozporuplný hrdina, který na své chyby doplácí až na samotném konci. Ale byla to chyba?

Knížka rozpláče romantické duše a v hlavě rozproudí nový vír otázek, na které nemusíte hned najít odpověď. :)

Kladně hodnotím i přenádhernou obálku a styl, kterým autorka příběh ztvárňuje. Naprosto originální a emotivní.

Doporučuji každým úderem mého srdce.

Nejskrytější přání - Marybeth Mayhew Whalen

19. května 2018 v 14:44 | Anna 13 |  Romány

Originální název: The Things We Wish Were True
Žánr: Román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: MysteryPress
Počet stran: 288
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Možná je to vaše město. Možná je to vaše ulice. Možná je to vaše tajemství.
Při pohledu zvenčí může Sycamore Glen vypadat jako naprosto obyčejné ospalé maloměsto. Ale za bílými plaňkovými ploty leží pavučina tajemství utkaná od jednoho domu k druhému.
Místní obyvatelé si v sobě nesou, stejně jako každý z nás, břemeno vlastní minulosti - až do chvíle, kdy nehoda na koupališti naruší zdejší křehkou rovnováhu. A když závažné okolnosti donutí jednu ženu vrátit se po letech do Sycamore Glen, začíná se klubko sousedských vztahů a životů pomalu rozplétat.
Jediné parné léto odhalí dávno pohřbená tajemství a obyvatelé Sycamore Glen zjistí, že je nemožné skutečně znát ty, kteří jsou nám nejbližší. Je ale také nemožné milovat je a odpustit jim?


Můj názor: Tak tato kniha je ztrátou času.
Když to čtete, máte pocit, že je příběh namixovaný všemi možnými situacemi z jiných knih. Není originální a všechno, co se v knize děje, je velmi nucené.
Téměř vše bylo až trapně předvídatelné. Například stalkera Jancey jsem poznala už z úvodních kapitol.
Ze začátku se to vyvíjelo slibně a zajímavě, ale ke konci jsem již jen přeskakovala stránky, abych se dozvěděla tajemství a lži hrdinů. Četbu jsem si neužila, převážně jsem se nudila. Zbytečně protahované popisy činností postav zabírají většinu knihy a zdržují od podstatných dialogů, které ke konci za moc nestojí.

A nejvíce mě irituje lákavá anotace, která upozorňuje na to, že by se příběh mohl odehrávat v naší ulici. ??? Ne. Tohle se v reálném životě neděje. Taková překombinovanost a neuvěřitelnost fakt ne.

Knihu nedoporučuji. :(

Cena za dokonalost - Céline Raphaelová

16. května 2018 v 14:49 | Anna 13 |  Skutečné příběhy

Originální název: La Démesure
Žánr: Román
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 208
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Skutečný příběh-----------


Anotace: Když malá Céline projevila hudební nadání, koupil jí otec klavír a rozhodl se, že z dcerky vychová virtuosku. Jeho praktiky se však velmi odlišovaly od běžných rodičovských a pedagogických metod. Spočívaly v ponižování, týrání a bití. Odpíral dcerce stravu, nebo ji naopak nutil jíst zbytky smíchané v odpornou šlichtu. Běžně ji zamykal, vyhrožoval jí a jeho slova: "Jsi horší než pes" se dítěti nesmazatelně vryla do paměti.
Každým dnem vymýšlel otec nový, rafinovanější způsob, jak Céline trýznit. Rány pěstí a kopance byly na denním pořádku a za každou chybu čekal holčičku výprask páskem až do krve. Submisivní matka, která pečovala ještě o jedno mladší dítě, dceru nedokázala bránit, a Céline se nakonec ocitla na pokraji smrti. Kniha je otřesný a neuvěřitelně silný dokument, který upozorňuje na skutečnost, že k týrání dětí může docházet pod nejrůznějšími záminkami.


Můj názor: Když jsem nedávno dočetla Dítě zvané TO, byla jsem tím knižním zážitkem doslova otřesena. To čtení mě bolelo a nedokázala jsem pochopit, že může vlastní matka postupně zabíjet své dítě. Nepochopím to nikdy v životě... S těmi lidmi nemám žádné slitování...
Tato kniha je opět drastická a bolestivá. Nechci zpochybňovat vůbec žádné násilí, které koho potkalo, ale tato knížka je méně násilnická než Dítě zvané TO. Zní to hrozně, jak to tu porovnávám, ale jen chci říci, že pokud vás zajímá téma týrání dětí a jste velmi citliví, tak si raději přečtěte tuto knihu. Omlouvám se, zda tohle mé vyjádření zní divně, ale snad pochopíte, co jsem tím chtěla říct.
Tahle knížka je svou důležitostí opravdu na výši a těmto knihám by se rozhodně lidé neměli vyhýbat. Povinná četba by to měla být zvlášť pro pedagogy a poradce, neboť ohavné zlo se může skrývat i u bohatých a oblíbených rodin nebo tam, kde to doopravdy nečekáte...
Je děsivé, jaký to mělo na holčičku z knížky vliv. Zvlášť, že onemocněla anorexií, celé své dospívání trávila po náhradních rodinách, domovech a centrech. Nakonec jste rádi, že vyspěla v ženu, která vystudovala to, co vždy chtěla a plní si svůj sen. Pomáhá druhým, je milována a co je ještě obdivuhodnější: odpustila své matce, která po celé ty roky neudělala nic, aby svou dceru ochránila, jen přihlížela...
Moc mi nevyhovoval styl psaní, ale to se u knih, kteří píší samotní aktéři příběhu stává často. Neprožívala jsem příběh naplno, ale to může být i tím, že jsem se do toho možná bála ponořit. Toto téma mi působí bolest...

Samozřejmě knihu doporučuji. Musíme o tom mluvit, psát, číst. Zajímat se o děti, jejichž hlas není slyšet...


Všechno nebo nic - Eva Urbaníková

16. května 2018 v 13:21 | Anna 13 |  Romány pro ženy

Originální název: Všetko alebo nič
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: EvitaPress
Počet stran: 466
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Všechno nebo nic je otevřený příběh lásky, která ne vždy skončí tak, jako v jiných knihách. Drze a bez servítky o vztazích, které nás válcují, o ženském přátelství, které nás chrání, o mužích, na které se nezapomíná… I když vlastně toho nejsou hodní…
Linda, Vanda a Jakub nejsou vymyšlené postavy. Chodí mezi námi, nadále se potloukají svými životy a je jen otázka času, kdy si znovu najdou přechodné bydliště v knize... Protože žijí přesně stejnými radostmi a starostmi jako my všichni ostatní, jen k nim přistupují, řekněme, trošku po svém...
Příběh propletený sarkazmem, humorem, vášní, smíchem, slzy, mužským egem a ženským sebevědomím. Příběh tak skutečný, že v něm objevíte sebe samých…
Slovenský kultový bestseller No.1 roku 2007, který vyšel s velkým úspěchem i v České republice přichází nově na filmová plátna a knižně ve filmové reedici na pulty všech knihkupectví...


Můj názor: Zklamání...
Do stejnojmenného filmu jsem se zamilovala. Je naladěný pozitivním viděním světa, hrají v něm dokonalí umělci a sledovat příběh Lindy a Vandy je neuvěřitelná zábava a potěšení. Ani nevím, kolikrát jsem ho již viděla...
Proto jsem se těšila, že příběh prožiju i literárně. Ale zklamalo mě, že se tvůrci filmu opravdu jen inspirovali tímto příběhem, neboť jsou to dva odlišné pohledy na Lindu i Vandu. To by mi ani až tak moc nevadilo, zvykla jsem si na to. Celé se to však moc nikam nehýbalo a postavy, které mi ve filmu tak přilnuly k srdci, byly v knize otravné a pohrdala jsem jimi.
Autorka však rozhodně píše zajímavě a někdy vyplodí až excelentní myšlenky. :) Nesedl mi jen příběh... Jinak autorčin styl psaní hodnotím kladně.
Raději se koukněte na film! :D

Je hloupé snít o lásce. Předplácíš si tak zklamání.

Nějak nemám, co ke knize více napsat. Je to hodně průměrná knížka, na kterou bych jistě zapomněla, kdyby nebylo filmu.

Dítě tě táhne kupředu. Chceš ho, ještě není zplozené. Miluješ ho, ještě není na světě. Jsi schopná pro něj umřít hned, jak ti ho poprvé ukážou.

...

Velké lásky spolu nechodí nakupovat do supermarketů, nefinancujou společný domov, nedohadujou se, kdo jde pro děti do školky.


Odvrácená strana matky - Monika Valentová

8. května 2018 v 14:43 | Anna 13 |  Motivační literatura
Odvrácená strana matky

Žánr: Fejetony
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 107
Vazba knihy: Vázaná

-----------Ze skutečného života-----------


Anotace: Jsou matky převlečení andělé, nebo mají i svou odvrácenou stranu, o které se ve slušné společnosti mluví jen šeptem? Monika Valentová ve svých fejetonech, doplněných kresbami Martina Veselovského, ukazuje z humorného úhlu pohledu temné kouty mateřství. Kojení nemusí být vždy nádherné, domácí strava nemusí být vždy zdravá a matka nemusí být vždy šťastná. Tuto knihu doporučují čtyři z pěti psychiatrů!!


Můj názor: Na mateřství jsem natěšená, jako málokdo v mém věku. A strašně mě baví číst humorné fejetony z mateřské.
Na této knížce autorka odvedla kus práce, když v humorných zážitcích přibližovala denodenní strasti matek a promluvila za všechny NORMÁLNÍ ženy. Určitě toto vyprávění spoustu maminek podpoří v jejich vypořádávání se s rolí rodiče. A myslím, že by Monika Valentová mohla otevřít oči i tatínkům, které si možná začnou mnohem více vážit žen na mateřských dovolených.
Autorka se s vtipem pouští do vyprávění o soužití s dvěma dcerami. Vypráví o strastích kojení, o bouřlivém období vzdoru i separační úzkosti. Ukazuje stinnou stránku mateřství, která je často vyčerpávající a pro mnohé ženy i hororová. Proto si myslím, že kniha by mohla fungovat i antikoncepčně. :) Nevím, zda to darovat těhulkám, které by to mohlo vystrašit. Ale co když je to právě naopak připraví na realitu a ony si pak nebudou představovat, že budou supermatkami? Nevím. Každopádně pokud máte doma batole nebo odrostlé děti, s knihou si prožijete známé situace a pochopíte, že nejste sami. :) Já se na to těším? Nejsem blázen? :) :D


Dvě ženy - Diana Beate Hellmannová

7. května 2018 v 23:24 | Anna 13 |  Romány pro ženy
Dvě ženy

Originální název: Zwei Frauen
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 1994
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 453
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Série: Dvě ženy + Začínám znovu žít + Lařin příběh

-----------Skutečný příběh-----------

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Osmnáctileté baletce Evě Martinové se splnilo její největší přání: tančí hlavní roli v baletu na Gershwinovu Rapsody in Blue. Nic by nebránilo jejímu štěstí, kdyby netrpěla bolestmi a neměla v tříselní oblasti divné bulky, které se nechtějí vstřebat. Eva si opatřuje stále silnější prášky proti bolestem, ale zároveň musí užívat i povzbuzující léky, aby eliminovala vedlejší účinky. To ale nelze dlouho praktikovat. Eva neustále hubne a po premiéře onoho baletního představení se zhroutí. Rodinný lékař ji posilá do nemocnice. Diagnóza: rakovina lymfatických žláz. Proto je Eva přeložena na radiologickou kliniku a tam se setkává s Claudií, která má leukémii. Dvě ženy, ale těžko byste našli dvě rozdílnější povahy. Na jedné straně pěstěná, naivní a trochu přepjatá Eva, na druhé Claudia, drzá, neomalená a sebevědomá dívka. Přesto se mezi těmito ženami rozvíjí při boji proti falešné sebelítosti, sebeklamu a strachu ze smrti pevné přátelství. V této mezní situaci se Evě otvírá zcela nový pohled na svět. Rodiče, příbuzní a známí ve své vlastní bezmocnosti selhávají, nebo naopak projevují nečekanou lidskou kvalitu. Lékaři a sestry - každodenní rutinní práce dusí jejich soucit - často sami nevědí, jak k pacientovi přistupovat. A pak je zde nemoc sama, která Evu vrhá do příboje mezi nadějí a malomyslností, aby ji pak ze samého dna zoufalství opět pozvedla k nové naději.
S detailní autentičností a s velkým psychologickým napětím provází tento román čtenáře všemi fázemi rakoviny a terapie této nemoci. Kniha je prodchnuta přesvědčivým přitakáním k životu, o který se v těžkém boji musí každý rvát. I v tom dodá kniha mnohému čtenáři odvahy.

Román byl zfilmován Carlem Schenkem s Jamie Gertzovou v roli Evy Martinové a Marshou Plimptonovou v roli Claudie.


Anotace: Knihám o rakovině jsem se v posledních měsících cíleně vyhýbala, neboť jsem si nechtěla přivolávat depresivní myšlenky. Když jsem ale tento bestseller našla ve vyřazených knihách za pouhých 10 Kč, tak jsem se do něho hned pustila. Strávila jsem s knihou více než týden. Čtení to totiž nebylo vůbec lehké. Hlavní hrdinka si vytrpěla ukrutně bolestivé dva roky svého života, kdy bojovala o každý nádech. Po celou dobu ji nesmírně obdivujete a na druhou stranu vás trápí to vše co prožívá. Přečtete pár stránek a dál už nemůžete... Musíte si oddechnout. Času, který jsem knize věnovala však rozhodně nelituju... Dala mi mnoho a ač se tak na první pohled netváří, tak je neuvěřitelně chytrá...

Jsem a nevím kdo.
Přicházím a nevím odkud.
Kráčím a nevím kam.
Udivuje mě, že mám takovou radost.

Jedná se o příběh autobiografický, který je však podaný jako román. Není to tedy žádná nezáživná biografie bez emocí. Evin příběh si vás získá, vy ji necháte v sobě žít, dovolíte ji, aby vás změnila a nepochybně na knihu dlouho nezapomenete, pokud vůbec někdy... Tento příběh se vám totiž neslije s těmi ostatními se stejným námětem. Ne snad, že by byli méně důležité, ale pravdou je, že zde se autorka nebojí ničeho. Věříte jí vše a je to tak surové, drsné a nelidské, že vás z jejího osudu mrazí...

Rakovina sama není tak zlá jako chemoterapie!

Eva popisuje své dětství, svou zanícenou lásku k baletu, svou ctižádost a profesionalitu. Víme však, že ve světlech reflektorů nebude zářit dlouho a že brzy dojde na její poslední arabesku. Poté Eva nastupuje na onkologickou kliniku, kde začíná dvouleté peklo, o kterém neměla doteď ani potuchy... Na pokoji se seznámí s o pár let starší ženou. Ta trpí leukémií a je tak pozoruhodná a obdivuhodná, že se i přes viditelné rozdíly spolu spřátelí. Obě ženy se vyrovnávají s umíráním, chemoterapií, rakovinou jako takovou a vše co s životem v nemocnici souvisí sdílí se smyslem pro humor, který však taky má svůj konec. Eva má naději, kterou střídá bezmoc. Claudie umírá... sice je na experimentální léčbě, ale bolesti páteře ji dávají tušit, že její dny jsou sečteny...

Kdyby život a smrt byli v očích lidí jedním a tímtéž, proč by pak měli žít? Žijí jen proto, že mají strach ze smrti.

Knihu bych určitě doporučila těm, co se vyrovnávají s podobnými osudy. Myslím, že vám kniha dodá sílu a načerpáte z ní motivaci do boje, který vyhráváte. Je neuvěřitelně chytrá a bude vám rozumět. Je bravurním způsobem napsaná...
A může pomoci i blízkým těchto bojovníků lépe pochopit jejich vnímání světa, jejich myšlení a emoce...
Tato kniha je především o tom, co všechno dokáže člověk přežít a zdolat... Je o lidské síle, odvaze, vůli...

Umírání je horší než smrt. Tenhle bídný sžíravý pocit zániku. Začíná, ale nekončí.

Autorka napsala i další dva romány, které jsou volným pokračováním tohoto příběhu. V jednom z nich se zabývá pacientkou, kterou jsme mohli poznat již v této knize a druhá kniha pokračuje nejspíše tím, kde tato končí... Ráda si její knihy znovu přečtu, ale vím, že mě zase emočně vyšťaví, takže s nimi nějakou dobu ještě počkám...

Svou zlobu potřebuju, abych se dokázala ubránit před zlobou druhých.

Tato kniha obsahuje veškerou lidskost i nelidskost v našem světě. Je o vůli žít a přežít i nemožné... Silně všem doporučuji.

Začíná to v umývárně a končí to v umývárně, a to mezi tím je strašně směšné.