Horory

Sanctum - Madeleine Rouxová

14. října 2017 v 19:40 | Anna 13
Sanctum

Originální název: Sanctum
Žánr: Horor
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 336
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Série: Asylum (1.díl), Sanctum (2.díl), Katakomby (3.díl)-----------


Anotace: Tři kamarádi, talentovaní a tak trochu netradičně pro vzdělání zapálení středoškoláci aspirující na univerzitní studium, Dan, Abby a Jordan, které známe z knihy Asylum, se snaží zapomenout na to, co prožili na letní přípravce v New Hampshire College. Hrůzné zážitky je pronásledují ve snech i v každodenním životě, přestože si nepřejí nic víc než zapomenout. Leč neúspěšně. Někdo (či něco?) je kontaktuje (příznačně prostřednictvím moderních technologií, ale i "staromódní" poštou) a dává najevo, že "ještě není konec". Danovi se do rukou dostává část fotografie, která vytvoří jeden celek s bizarními černobílými snímky, které již dříve dostali Jordan a Abby. Jordan vyluští význam čísel na rubu fotografie - jedná se osouřadnice míst v Camfordu, městečku v němž sídlí kampus NHC. A je jasné, co musí následovat!
Trojice přátel se vrací na známá místa, aby odhalila tajemství, které, jak doufají, je jednou provždy osvobodí od minulosti. Odlupují jednotlivé vrstvy záhady jako cibuli (a občas je to skutečně i k pláči!), aby zjistili... Ale to už je na čtenářích.
Napínavé pokračování knihy Asylum vás zavede na známá místa, ale ukáže je v novém světle. Vyprávění je opět ozvláštněno dobovými fotografiemi, které pomáhají navodit atmosféru, v níž se tři přátelé pohybují na tenké hranici mezi minulostí a současností, genialitou a šílenstvím.


Můj názor: Na knížku jsem se strašně moc těšila, neboť jsem se do její první části úplně zamilovala. Kniha Asylum, kterou jsem četla měsíc před touto, jsem si šíleně užívala a objevila jsem příběh, který mne hluboce zasáhl. Rozhodně doporučuji si tuto knihu předem přečíst a nepouštět se do dvojky, když příběh neznáte. To by jste o hodně přišli a zamotali se v detailech, které jsou ale velmi důležité a celý čtenářský zážitek, kterým knihy Sanctum i Asylum bezpochyby jsou, byste měli zkažený.
Kdybych měla řící jestli byl druhý díl lepší či horší, nebo zda mne zklamal, odpověděla bych, že jednička měla více toho děsu a strašidelných momentů a byla svým způsobem kouzelnější, ale dvojka mne od začátku chytla, bavila a nepustila až do samotného konce. Takže první díl má blíže mému srdci, ale já nerada příběhy kouskuji a rozděluji, když je to v podstatě jeden příběh. A ten pokračuje v knize Katakomby, kterou již můžete sehnat na pultech knihkupectví. Takže pro mne má hodnotu celý ten příběh. Protože v něm jsou hrdinové, které berete jako své nejlepší přátele, o které se celou dobu strachujete a přejete si být s nimi, i když ty situace, které zažívají jsou k zešílení.
Knihu opět doplňují nádherné historické fotografie, které vás vtáhnou více do příběhu a někdy vás úplně zmrazí.
Příběh, který se zabývá historií psychiatrické léčebny mne opět úplně odtrhl od reality a roztřásl a rozbušil mé srdce. Ale bohužel tu bude pár mini negativ... :(

POTLAČOVANÁ REALITA SE VRACÍ JAKO NOČNÍ MŮRA.
- PHILIP K. DICK

Trochu mi občas vadil překlad. Ten, kdo ji překládal používá výrazy, které dnešní teenageři, a ať jsou jakkoli inteligentní a vychovaní, prostě nepoužívají. Když se to opakuje, začíná to pak lézt nervy, protože příběh ztráci autentičnost a to se prostě nesmí stávat.
Pak mi také přišlo, že spoustu věcí v knize nebylo pořádně vysvětleno a vyřešeno. Ale mohla jsem jen něco špatně pochopit nebo si budu muset počkat do třetího dílu. Vždyť i tady vycházela na světla vysvětlení, které jsem postrádala v prvním díle.
Tohle jen moje subjektivní výtka, ale vážně mi bylo líto, že autorka nedala prostor Jordanovi. Minule se více projevoval a řešil se i jeho život mimo Brookline (=psychiatrická léčebna). Z trojice přátel ho mám nejraději a v této knize šlo spíše o Abby a Dana. Snad se jeho úžasná povaha rozvine v Katakombách více. Těším se na další shledání s ním.
A mimochodem, vážně se mi nelíbí, že tam Abby zůstala. Ale kvůli ní se tam podle mě budou muset kluci vrátit a dovyřešit situaci.
A jakkoli byl konec grandiózní a napínavý, tak byl možná trošku přitažený za vlasy. Například vraždy dvou vysokoškoláků budou muset mít ještě dohru a určitě se to projeví na psychice Abby a Dana, kteří k nim měli blízko.
A trochu větší zklamání bylo, že se parta nevydala do Brooklinu. Ten plánek celého podzemí léčebny mám v hlavě vypálený a nemohu ho pustit z hlavy. Strašně jsem se těšila, že se tam opět podívám a budu se klepat strachy a dusit pod baldachýny prachu. Autorka nás tam zavede jen na samotný konec (kde jinde by mohlo dojít k famóznímu vyvrcholení, než tam, že?). Bohužel se do něj nepodívám ani v trojce, protože už neexistuje... Vážně, to mne ohromilo, že to autorka nechala zajít tak daleko a tím si i sama ztížila třetí díl.
Ale i přes tyto malé nedostatky jsem nadšená, spokojená, vyděšená a natěšená na pokračování. Proč se tak strašně bojím konce? Možná proto, že si myslím, že to nikdy skončit nemůže? Proto, že se bojím, že si další pokračování budu muset napsat sama, abych ukojila svou ztřeštěnou touhu se do příběhu nastěhovat???

JE V POŘÁDKU BÁT SE! JÁ SE BOJÍM POŘÁD.


Asylum - Madeleine Rouxová

17. srpna 2017 v 0:27 | Anna 13
Asylum

Originální název: Assylum
Žánr: Horor
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 310
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Série: Asylum (1.díl), Sanctum (2.díl), Katakomby (3.díl)-----------


Anotace: Kdo tam jednou vkročí, není pro něj cesty ven!
Pro šestnáctiletého Dana Crawforda je letní kurz pro nadané studenty životní šancí. Spolužákům na střední škole připadá spíš divný se svým až fanatickým zájmem o dějepis a vědní obory, ale studijní program na přípravné škole New Hampshire College je pro takové podivíny jako stvořený.
Hned po příjezdu se Dan dozvídá, že koleje jsou uzavřené a studenti budou letos bydlet ve zchátralé ubytovně Brookline - někdejší psychiatrické léčebně. Se svými novými kamarády Abby a Jordanem začne zvídavý mladík zkoumat spletité chodby ústavu a jeho utajený suterén. Před očima jim vyvstávají strašidelná tajemství... tajemství, která Dana a jeho přátele spojují s temnou minulostí blázince. Postupně vychází najevo, že Brookline nebyl jen tak obyčejný ústav... A jistá tajemství se derou na povrch.

Originální kniha vyvolává mrazení v zádech a připraví čtenáři nejeden šok, až se mu před očima začnou stírat hranice mezi minulostí a současností, přátelstvím a posedlostí, genialitou a šílenstvím.


Můj názor: Vůbec bych se nebála tu tvrdit, že je to nejděsivější příběh, jaký jsem kdy četla. Teď jsem se zarazila. Opravdu? Nepočítám tu skutečné příběhy, jako jsou třeba ty z Osvětimi, z kterých doopravdy mrazí v zádech, protože ty jsou bezesporu nejhorší. Jsou pravdivé. Ale pokud se zaměřím na horory, tak tato kniha překonala v mých pocitech strachu všechny Kingovky. Bože, vážně tohle píšu? Ale je to pravda. Nikdy jsem se tolik nebála. King je samozřejmě vynikající spisovatel a i jeho hororové scény vyvolávají neuvěřitelnou paniku, ale tuto knihu jsem nemohla odložit ani když se začalo stmívat. A hororům se "ve tmě" vyhýbám. Jenže já si řekla, že to prostě zvládnu. To napětí bych přes noc nevydržela. Teď si ale neumím představit, že zalehnu. Ta kniha mne tak vyděsila, že zhasnu až nad ránem. Tuhle noc jinak nedám. :)

HISTORIE SE NENÍ TŘEBA BÁT.

Kniha je na serveru Databazeknih.cz označena jako 91. nejhůře hodnocená kniha. Samozřejmě jsem si tohoto štítku všimla a ke knize přistupovala skepticky. Uvědomte si, že kniha je psána spíše pro mládež. To znamená dvě věci: vystupují v ní náctiletí hlavní hrdinové a i styl psaní je trochu jednodušší. Nemyslím si, ale, že by se kniha nemohla líbit i starším čtenářům pokud k ní budou přistupovat tak, že je cílena na mladší generace. Co se týče porce strachu, té se všem dostane vrchovatě, kdo umí četbu doopravdy prožívat. Musíte se umět zahalit do té temnoty, objevovat se zatajeným dechem další a další tajemná zákoutí ústavu, našlapovat po zastaralých schodech, se zatajeným dechem číst vzkazy se záhrobí... Musíte se tam dooopravdy vydat a prožívat to, jak nejlépe budete moci. Pak se vám bude chtít křičet na hlavní hrdiny ať tam nechodí, že tam nechcete, že se příliš bojíte... U filmového hororu si můžete zakrýt oči a přečkat tu scénu ve tmě, ale to u knihy nelze. Nemůžete přeskočit stránky, když se bojíte, uniklo by vám to nejdůležitější i nejkrásnější. Je totiž krásné, když tohle knihy dokážou. Doslova vás přenést, vyvolat ve vás pocity nevolnosti, strachu, paniky, třes,... Když tohle kniha dokáže je magická.

KDE VLASTNĚ ZAČÍNÁ ŠÍLENSTVÍ? JE JEHO ZÁRODKEM PARANOIA A NEVYROVNANOST JAKO U JORDANA NEBO UTKVĚLÁ POSEDLOST, JAKOU POZOROVAL U ABBY? KRÁČEJÍ PO TENKÉ ČÁŘE MEZI GENIALITOU A ŠÍLENSTVÍM. ZNÁŠ JI DOBŘE.

I když teď nejsem schopná si ani zajít na záchod, přesto tuhle knihu miluju. A chci ji vlastnit. Je to první knížka, hororová knížka, se kterou jsem vydržela do noci. Se kterou jsem toho tolik prožila. Mám pocit, jako bych se vrátila z výletu... Bylo to děsivé, ale úžasné dobrodružství. Na tajemné katakomby, fotografie, schody, laboratoře, cely a úzké chodby nikdy nezapomenu. Mám ten celý komplex vytavený v mozku jako mapu. Věděla bych kudy kam, kdyby to vše existovalo, ale nikdy bych tam nevkročila. Děkuju Dane, Abby a Jordane (můj nejoblíbenější) za ten dokonale prožitý den. Těším se, až vás opět objevím v dalších knihách... Jste jedni z nejlepších literárních hrdinů.
Knihu doplňují i dokumentární fotografie ze skutečných psychiatrických léčeben. Nikdy vás nic tak neděsilo. Rozhodně to příběhu přidává na autenticitě a vám to dodá ještě o kapku víc z vaší představivosti. Grafická úprava knihy je nádherná, originální. A ještě něco. Název knihy na obálce ve tmě svítí. Snad, abyste ani ve tmě nezapomněli...

V ŠÍLENÉM SVĚTĚ JSOU POUZE ŠÍLENCI NORMÁLNÍ.

Beznaděj - Stephen King

5. dubna 2017 v 12:35 | Anna 13
Beznaděj

Originální název: Desperation
Žánr: Horor
Rok vydání: 1998
Nakladatelství: Beta - Pavel Dobrovský
Počet stran: 479
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Ocenění: Locus Poll Award


Anotace: Nevada je rozlehlý kus pouště, kterým se pouze projíždí cestou za jinými cíli. A vedle vás sedí ještě někdo jiný, pokud máte štěstí... protože je to děsivé místo. Po silnici číslo padesát ujíždějí nemilosrdným letním vedrem i lidé, kteří do cíle nikdy nedojedou. Jako profesor Jackson s manželkou, kteří se vracejí domů do New Yorku, Carverovi z Wentworthu v Ohiu, kteří mají namířeno na prázdniny do Lake Tahoe, a stárnoucí literát Johnny Marinville, který se cítí na třistapadesátikilovém Harleyi jako romantický drsňák.
Mrtvá kočka přibitá k dopravní značce ohlašuje malé hornické městečko Beznaděj, které se krčí ve stínu valu povrchového dolu, pojmenovaného Čínská jáma. Ale je to tu mnohem horší. Dopravu zde řídí Collie Entragian, obrovitý šílenec v uniformě, který se považuje za jediného představitele zákona na západ od řeky Pecos. Bůh vám buď milostiv, pokud vám třeba upadla poznávací značka nebo píchnete pneumatiku.
Cosi tu nehraje a Entragian je pouze špičkou ledovce. Tajemství, kterým je krajina v Beznaději prosycená, a zlo, které nakazí město jako prudká infekce, jsou strašlivé a nesmírné. Ale malý David Carver asi ví - i když málem umře strachem, když si to uvědomí - že jsou tu i síly, které mají zlu čelit. Stephen King v Beznaději maluje svým rozmáchlým štětcem apokalyptický souboj mezi Bohem a zlem, mezi šílenstvím a zjevením. Naplno uplatňuje geniální nadání napínat čtenáře a jeho fantazie je děsivě živá, když jeho cestovatelé - a čtenáři, kteří se odváží sledovat jejich cestu - začínají objevovat pravý význam slova BEZNADĚJ...


Můj názor: Když jsem se po dlouhé době opět začetla do tak dobře známého kingovského psaní, bylo mi blaženě. Zbožňuji ten jeho styl, ty jeho detaily a obsáhlé popisy. Jeho vybroušené postavy, jeho momenty překvapení a hrůz. King je pro mne autorem, který mě dokáže udržet v napětí, dokáže mne bavit celou knihu, i když třeba popisuje pro někoho nudné pasáže. Mne to ale prostě baví. Protože on je nejen králem hororů a děsivých příběhů, ale obecně králem SLOV... Děkuji za tohoto člověka. Je BOŽÍ. A Beznaděj byla mojí čtrnáctou knihou od něj.


- CO JE DUCHOVNÍM STAVEM VĚŘÍCÍCH?
- LÁSKA A SMÍŘENÍ. MYSLÍM.
- A CO JE PROTIKLADEM VÍRY?
- NEVÍRA?
- NE. NIKOLI NEVÍRA, ALE SKEPSE. A KDYŽ JE NĚKDO SKEPTIK, JAKÝ JE JEHO DUCHOVNÍ STAV?
- NEVÍM.

- DUCHOVNÍ STAV SKEPTIKA JE BEZNADĚJ.

Beznaděj je příběh... no, beznaděje, zoufalství...
Opuštěná silnice v poušti č. 50. Na ní se prohání na motorce známý spisovatel, v karavanu čtyřčlenná rodinka a v obyčejném automobilu manželský pár. Tyto všechny na jejich cestě zastaví děsivý obrovitý policejní šerif města Beznaděj. A všechny tři zatkne a odveze je do důlního městečka uprostřed pouště, do Beznaděje. Je to město plné rozkládajících se mrtvol, neobvyklého násilí, děsu. Je plné vyjících kojotů, agresivních supů, hadů, pavouků,... Je to snad to nejděsivější místo na světě, kde všichni jeho obyvatelé jsou mrtví, žije tu jen ta havěť a krvácející násilnícký policajt. K postavám ze silnice č. 50 se přidají ještě dva cestující, kteří se rozhodnou pro návštěvu města sami a vězněm šerifa se stane i jeden starý obyvatel města, který ze záhadných důvodů nebyl zabit. Co se tu děje? Jaké tajemství skrývá ten důl, konkrétněji Čínská jáma? Jakým způsobem jsou ovládána zvířata, a co všechno se stane, když se dotknete tajemných sošek? King vám to napsal. Tak si to přečtěte...
Mám oblíbenější knihy od Kinga, ale tahle je samozřejmě opět skvělá, báječná, děsivá, monstrózně ohromná... Jenom tam na mne bylo až moc nerealistických prvků. Lepší by bylo, kdyby se příběh točil kolem pravděpodobnějších událostí. Byl by tak o to víc děsivý. A také se tam až moc hlavní postavy zaobíraly Bohem, to mne už vytáčelo.
Jinak na knihu, ale rozhodně nezapomenu. Hlavně ne na brilantní začátek, který byl tak o 50 % lepší než konec. Na to, jak si hlavní postavy odchytí rozkládající se policajt, budu ještě dlouho myslet.
Jinak celkově je kniha prostě super, takže rozhodně čtěte...

LHANÍ JE FIKCE, FIKCE JE UMĚNÍ, A PROTO VŠECHNO UMĚNÍ JE LEŽ.

Tvář - Dean Koontz

3. února 2017 v 14:27 | Anna 13
Tvář

Originální název: The Face
Žánr: Horor
Rok vydání: 2005
Nakladatelství: BB art
Počet stran: 470
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Když mrtví ožívají, musí živí umírat. Terčem je největší hvězda Hollywoodu...
Channing Manheim je kříženec Michaela Jacksona a Adama Sandlera, momentálně největší filmová hvězda světa. Je podobně prázdný, podobně pohádkově bohatý a vede podobně bizarní život. A je tak i kýženým terčem psychopatických deviantů.
Balíčky, které začaly chodit na jeho adresu, bere šéf jeho početné ochranky, bývalý policista Ethan Truman, zprvu jako rutinní záležitost, pro jaké byl najat, byť jejich symbolika je temná a hrozivá a přesahuje chápání běžného rozumu. Poměrně spolehlivá stopa jej dovede k jejich odesílateli. Na prahu jeho bytu přijde několika výstřely o život. Nebo ne...?
Žije dál, přestože dostal několik ran přímo do břicha. Brzy však zjistí, že není sám, kdo by měl být mrtvý, leč přesto žije. Spolu se svým přítelem policistou se Ethan dostává nejen do souboje s časem, během něhož musí rozluštit podstatu výhružek slavnému herci a překazit je, ale i do přímého kontaktu se silami, které nemohou pocházet z tohoto světa. Na čí straně stojí sociopat, jehož cílem je systematické podrývání společenského řádu formou drobných i větších zločinů, jež hodlá korunovat útokem na proslulou filmovou ikonu, je poměrně jasné. Na čí straně však stojí jeho kamarád z dětství, který stanul na opačné straně zákona než Ethan a zaplatil za to životem? Jeho nepostižitelné zásahy do vývoje událostí by mohl popřít jen chladný rozum, ten však Ethanovi začíná selhávat. Vměšování světa mrtvých do situace je totiž až příliš hmatatelné...

Mistr napětí a hrůzy opět míchá svůj neopakovatelný mix neskutečna s realitou. Málokdo umí dát hrůze a napětí takovou tvář jako Dean Koontz...


Můj názor: Dean Koontz. Člověk obdařený neuvěřitelnými dary: spisovatelským talentem, nezkrotnou fantazií, všemohoucí představivostí,... Člověk s přesným smyslem pro detail milující své postavy, kterým dává tolik volnosti, kolik mu dovolí jeho slovní zásoba, kterou má neuvěřitelně bohatou. A bohaté jsou také jeho příběhy, které vás nenechají spát a nutí vás mít u sebe kapesníky. Dean Koontz má můj obdiv a úctu. Král literatury s velkým K.

ČLOVĚK VSTÁVÁ KAŽDÉ RÁNO S TĚMI NEJZÁŘIVĚJŠIMI NADĚJEMI, ALE ŽIVOT HO PROVÁLÍ HNOJEM, PROSTŘELÍ MU BŘICHO A ON UMŘE.

V létě jsem od něj četla svou první knihu s názvem Nevinnost. Dostalo mne to. Ještě teď si vzpomínám na tu hromadu výpisků, kterou jsem si při četbě vytvořila a na to, jak moc mne kniha ovlivnila, jak moc mne okouzlila,... Vždyť ona mne úplně odrovnala. Byla lepší než Tvář, ale to neznamená, že Tvář nepřekvapila a neodhalila opět tu dobře známou spisovatelovu duši. Je to opravdový hrůzný horor, s postavami, které byste chránili vlastním tělem. Ta kniha žije ohromnou spoustou detailů a promyšleností, probudí ve vás představivost tak nepředstavitelnou a vyděsí vás natolik, že i když před sebou máte volný večer, stejně ji neotevřete, protože byste za tmy ani za světla nezamhouřili oči.

V BLUDIŠTI REGÁLŮ SE MEZI STRÁNKAMI TOLIKA KNIH UKRÝVALA NEJEDNA PŘÍŠERA, LIDSKÉHO I NELIDSKÉHO PŮVODU. JEDNA Z NICH VŠAK MOŽNÁ UŽ NEBRÁZDÍ SVŮJ PAPÍROVÝ SVĚT, NÝBRŽ TENHLE, MÍSTO INKOUSTOVÝCH VÝPARŮ DÝCHÁ VZDUCH A ČEKÁ NA MALÉHO CHLAPCE, AŽ JI OBJEVÍ ZA TÍM NEBO ONÍM ZÁKRUTEM ZTICHLÉ ULIČKY.

O čem kniha je si přečtěte v anotaci.
Na filmovou megastar někdo útočí. Posílá výhružné balíčky a šéf z jeho bohaté ochranky se bojí o plánovaný únos. Většina děje se odehrává v deštivých ulicích Los Angeles, obrovském bohatém sídle filmové hvězdy, ale zabloudíte i do nemocnice či márnice. Proslulý Channing Manheim je také otcem. Jeho desetiletý chlapec prožívá své dětství v jeho ohromném domě a trápí se ponurými myšlenkami na vlastní rodiče. Matku modelku, kterou nedávno propustili ze cvokhauzu a otce, který zapomíná, že existuje. Smysl života hledá v knihách a zajímavostech, které ví jen málo lidí. Jeho pasáže mne v knize bavily nejvíce, neboť mi ho bylo neuvěřitelně líto. Co se týče nechutných zvráceností a vražd, tak těch je v knize požehnaně. Až moc. Corkyho Laputy se nepřestávám děsit...
Příběh vyplývá z reálného policejního, kriminálního, hvězdného a obyčejného světa, ale je obohacen o nadpřirozené síly: anděly a duchy, které ději dají mnohem větší dávku hrůzy, které je už tak dost s Corkyho Laputou...

SVĚT TVOŘÍ SLOVA, DUNNY. SLOVA NESOU VÝZNAM, A VZHLEDEM KE SVÉMU VÝZNAMU MAJÍ I MOC. KDYŽ OTEVŘEŠ SVÉ SRDCE SMUTKU, KDYŽ PO SMUTKU POZNÁŠ LÍTOST A KDYŽ PO LÍTOSTI PŘIJDOU VÝČITKY SVĚDOMÍ, PAK ZA VÝČITKAMI SVĚDOMÍ NAJDEŠ POKÁNÍ, A TOHLE SLOVO VYSTIHUJE TVÁ MUKA. TO SLOVO MÁ NESMÍRNOU MOC, DUNNY. MÁŠ-LI JE PEVNĚ ZASAZENÉ V SRDCI, PAK NENÍ NIKDY POZDĚ, ŽÁDNÁ TEMNOTA NETRVÁ VĚČNĚ A ŽÁDNÁ NESMYSLNÁ DOHODA NEVÁŽE NĚKOHO, KDO SE ZMĚNIL TAK JAKO TY.

Knihu si rozhodně užijí milovníci hororů a fantasy příběhů. Doporučila bych ji obdivovatelům Stephena Kinga a samozřejmě Koontze, neboť tito dva chlapíci to s děsem rozjíždějí na stránkách knih nejbravurněji. A také mají neuvěřitelný smysl pro detaily. Já jejich tvorbu miluji a obdivuji a svět literatury si bez nich představit prostě nedokážu... Četla bych od nich cokoli. Klidně i kuchařské recepty. :)

MÁ KRÁSNOU TVÁŘ, ALE ZA NÍ SE SKRÝVÁ JEŠTĚ JINÁ TVÁŘ...
SKORO SE TO ZDÁ NEMOŽNÉ, ALE TAHLE TVÁŘ, TA DRUHÁ TVÁŘ, JE JEŠTĚ KRÁSNĚJŠÍ NEŽ JEJÍ OBLIČEJ. TO ONA JE ZDROJEM TÉ ZÁŘE A OPLÝVÁ TAKOVOU KRÁSOU, ŽE BY ZŮSTAL STÁT BEZ DECHU, KDYBY NEBYL JEN DUCH, KTERÝ PŘESTAL DÝCHAT, KDYŽ PŘIŠEL O TĚLO.

Carrie - Stephen King

3. července 2016 v 22:12 | Anna 13
Carrie

Originální název: Carrie
Žánr: Horor
Rok vydání: 1992
Počet stran: 176
Nakladatelství: Laser
Vazba knihy: Vázaná

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Román Carrie, autorova prvotina, vyšel v roce 1973 a o tři roky později vznikl na jeho základě film režiséra Briana de Palmy, se Sissi Spacekovou v hlavní roli.
Děj knihy se odehrává mezi americkými teenagery. Hlavní hrdinka je nešťastná, neatraktivní dívka, pronásledovaná svými vrstevníky a tyranizovaná matkou - náboženským fanatikem.
Carrie v sobě neočekávaně odhaluje paranormální schopnosti a malé, klidné městečko Chamberlain se stává jevištěm děsivých událostí...


Můj názor: To, že miluji a obdivuji Stephena Kinga už pravidelní čtenáři mého blogu moc dobře vědí. Na Carrie jsem se těšila již dlouho, protože to byla autorova oslavovaná prvotina. A mě se strašně moc líbila...

CO SE STANE, JESTLI EXISTUJÍ JEŠTĚ DALŠÍ JEDINCI JAKO ONA? CO SE STANE SE SVĚTEM?

Carrie je mou desátou knihou od Kinga. Ano, už těch knih je deset. Dovolte mi je tu prosím vypsat, alespoň pro mé potěšení. :) Tak tedy: Lunapark, Řbitov zviřátek, Prokletí Salemu, Pan Mercedes, Právo nálezce, Zhubni, Dlouhý pochod, Mlha, To, Carrie. Takže tohle všechno je za mnou, ale mnohem více ještě přede mnou. Ale jedno vám řeknu: já jsem se pro Kingovi příběhy narodila...
Ale teď zpět ke Carrie. Příběh je to děsuplný a bezpochyby zaujme hned na prvních stranách. King si tu pohrává s telekinetickými schopnostmi, což je stručně řečeno paranormální jev nebo činnost, při které dotyčný dokáže hýbat s předměty a možná i s lidmi a zvířaty. Mám takový pocit, že tohle totiž existuje. Tohle nevypadá jako výmysl. Teď samozřejmě nemyslím příběh Carrie, který je smyšlený, ale tomuhle se mi prostě CHCE věřit.
Carrie je strašně zajímavá postava, ale pokud mne tady někdo vyděsil, tak to byla bezpochyby její matka. Náboženská fanatička mi naháněla monstrózní strach. Bohužel je jasné, že někdo se do zajetí své víry může v běžném životě dostat a může to končit ještě hůře než v tomhle příběhu.
King tu v příběhu využívá určité komunikační prostředky, aby příběh udržel v chodu. Jsou to například výňatky z jeho fiktivních knih nebo novin, které příběhu odhalují určité skutečnosti. Je to originální nápad, kterým se například inspiroval autor knihy Oddíl.

JEJÍ MYSL A NERVOVÝ SYSTÉM SE PROMĚNILY V KNIHOVNU.

Na internetu jsem vyčetla, že právě Carrie je nejzakazovaňější kniha na amerických školách. To mě teda dost rozhodilo. Pokud svět začne zakazovat Kinga, zabíjí literaturu...

AŤ UŽ SI MYSLÍME O PŘÍPADU CARRIE WHITOVÉ COKOLIV, JE ZA NÁMI.

To - Stephen King

11. června 2016 v 18:52 | Anna 13
To

Originální název: It
Žánr: Horor
Rok vydání: 1993
Počet stran: 1052
Nakladatelství: Melantrich
Vazba knihy: Vázaná
Ocenění: Cena Augusta Derletha

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Příběh o klaunovi Pennywiesovi, který je ztělesněním věčného zla a který zabíjí děti v mainském městečku Derry. Parta kamarádů kolem Billa Denbrougha, říkající si Smolaři, se mu rozhodne čelit nejen proto, že Billův mladší bratr byl jednou z klaunových obětí. V létě 1957 se dávají do boje - Smolaři versus Pennywiese - s úmyslem zničit ho. Avšak v roce 1985 je TO znovu zpátky - a tentokrát je Billem a spol. pěkně rozladěné.


Můj názor: Co T-t-t-t-t-o bylo?

FIKCE JE PRAVDA UVNITŘ LŽI, A PRAVDA O TÉTO FIKCI JE JEDNODUCHÁ: KOUZLA EXISTUJÍ.

Ohromující jedinečný King celé čtyři roky sepisoval román, který se dnes řadí mezi jeho nejúspěšnější tvorbu, kterou lidé zbožňují. Tohle je Horor, tohle je strach, tohle napsat a vytvořit, promyslet To, to dá neskutečnou práci, píli a především odvahu. Protože po dočtení se začnete ptát: je tohle fikce? Je To fikce?

MÁME TADY V DERRY NĚJAKOU PŘÍŠERU. A TA ZABÍJÍ DĚTI.

Mistr King popsal na 1050 stránkách nepřekonatelný příběh jedné party, jednoho krásného, avšak děsivého dětství, jednoho hrůzu nahánějícího města, jehož druhým jménem je Kriminalita. Je to příběh Ta, příběh přátelství.
Kniha je literárním skvostem...

NEMÁ PŘECI ŽÁDNÝ SMYSL VZLÉTAT, KDYŽ NEMŮŽETE ZASE PŘISTÁT.

Spoustu lidí o knize píše, že ani neměli strach. Já ho ze začátku, také neměla, a ve dne také ne. Ale v noci jsem se bála jít do koupelny, abych náhodou v umyvadle nespatřila krev a neslyšela hlasy... Když do našeho města před týdnem přijel cirkus, všude byly vylepeny kartony s obrovským obličejem klauna. Jak jsem si připadala? Bylo to děsivé...
Kniha vás spíše nepostraší fyzicky, spíše tou psychikou. Tím něčím co se valí přes celé město, jeho budovy a obyvatele.

TA VĚC SE NA TOM ŽIVÍ - NA ZÁLEŽITOSTECH PRO DĚTI.

Styl psaní bravurní, tak Kingovsky specifický. Miluji to. Sice mám teď svou Kingovskou dávku v krvi asi na hodně dlouho, ale kdo ví, kdy zase dostanu absťák...
Jen King může použít slovní spojení jako třeba Těhotné mraky...

TO TADY JE POŘÁD, UŽ OD POČÁTKU ČASU... DÁVNO PŘED TÍM, NEŽ SE VŮBEC OBJEVIL ČLOVĚK...

Zajímalo mne jestli je Derry skutečné město a zjistila jsem, že je pouhou fantazií. King se prý sice inspiroval svým Bangorem, ale město Derry prostě neexistuje. Nevím jestli je to škoda nebo ne...
V Americe je limitovaná edice tohoto příběhu i s nádhernými obrázky a speciálním doslovem Pana Spisovatele Kinga. A ještě jsem se spojitostí s touto knihou četla něco o tom, že se má točit nové filmové zpracování, které má být rozděleno na dva díly. Na ten béčkový film, který je natočený se určitě nekouknu. Tohle, tento zážitek si nemohu nechat zkazit.

KTERÁ MATKA BY CHTĚLA ZABÍT SVÉHO SYNA LÁSKOU?

Trošku jsem odbočila k technickým tématům knihy, ale pojďme se zase vrátit do ní. Když mám rozečtený nějaký příběh, hodně ho prožívám. Jsem s ním a v něm všude, neustále nad ním přemýšlím. V městečku Derry jsem strávila tři týdny (mimochodem je to asi nejdelší čas, který jsem knize věnovala). Nebála jsem se v něm, protože jsem byla s partou Smolařů. S nejúžasnějšími přáteli, o kterých jsem kdy četla. Bylo mi s nimi dobře...
Ale zároveň jsem ráda, že se zase mohu pustit už do něčeho nového...

TO SICE NENÍ VIDĚT... ALE TO JE CÍTIT.

Na tohle dětství bych chtěla obzvlášť upozornit. Děti, které si hráli ve svých Ladech, stavěli si přehrady, toulali se po městě, chodili do kina, jezdili na kole, žili sami se sebou. Kdo z dnešních dětí tohle zažívá. Takovéhle přátelství je neskutečná vzácnost, která se v dnešní době nedostává každému. Tyhle děti měli nádherné dětství i když na něj pak zapomněli. I když si prožili to nejděsivější peklo, zažili hrůzu a děs a strach, pohybovali se v okruhu vražd. Přesto po Tom, když To skončilo byli šťastní, jako nikdy...

PŘÍŠERY SE SPÍŠ ŽIVÍ VÍROU, NE?

Oni na sebe zapomněli, ale já na ně ne. Já na ně nezapomenu nikdy. Nezapomenu na tebe Stane Urisi, kluku s tajemným úsměvem, který neumíš dělat vtipy, strachu máš asi trochu více, ale zároveň máš ohromnou vášeň: ptactvo. Nezapomenu na tebe Miku Hanlone, který miluješ knihy a staráš se o děsivé město, i když už je po všem. Nezapomenu na tebe Richie Toziere, který jsi tak strašně sarkastický, vtipný, sice mi lezeš na nervy s těma tvýma hláškama a napodobováním hlasů, ale vlastně jsi nakonec docela milý. Nezapomenu na tebe Bene Hanscome, tlusťochu, který sis vytrpěl své, ono léto sis prožil opravdové pevné přátelství, zamiloval si se, tak pěkně ses staral o knížky a tolik jsi mi přirostl k srdci i přes ten tvůj pupek. :) Nezapomenu na tebe Eddie Kaspbraku, citlivý, s tím tvým astma, které máš vlastně jen v hlavě, který tak neskutečně obdivuješ Billa a bojíš se své matky. Nezapomenu na tebe Beverly Marshová, nádherná zrzko, jsi pro každou zábavu, jsi odvážná a tak trochu trhlá, možná povrchní, přesto tě mám ráda. A nakonec nezapomenu na tebe Velký Bille, Kokto, vůdce, byl jsi skvělý...
Všichni jste byli skvělí. A Derry bylo tím pravým městem, kam se uchýlit, když se chcete bát...

JE HEZKÉ BÝT DÍTĚTEM, ALE JE TAKÉ HEZKÉ BÝT DOSPĚLÝM A BÝT SCHOPEN MYSLET NA ZÁHADY DĚTSTVÍ...

Zhubni - Stephen King

26. března 2016 v 17:00 | Anna 13
Zhubni

Originální název: Thinner
Žánr: Horor
Rok vydání: 2012
Počet stran: 242
Nakladatelství: BETA - Pavel Dobrovský
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Billy Halleck má všechno, co si může přát - drahý dům, hezkou rodinu a výnosné zaměstnání v advokátní kanceláři. Má však také výraznou nadváhu a jeho lékař ho varuje před infarktem. Ve chvíli nepozornosti za volantem Billy přejede cikánku, jejíž starý otec nad ním vysloví podivnou kletbu: Zhubni, řekne mu a pohladí ho po tváři. Jedno jediné slovo, ale za několik týdnů je Billy téměř o třetinu lehčí a naprosto zoufalý a vyděšený. Vsadí všechno na jednu kartu a dostává se do souboje se silami zla, které způsobují, že dál nedobrovolně hubne...


Můj názor: Tak tahle kniha mne zaujala především tím, jak se jmenovala. To byl doslova přitažlivý název. :) A protože Kinga prostě miluju, tak jsem si tu knihu přečetla hned druhý den, co jsem ji po dlouhé době ukořistila v knihovně... A rozhodně nezklamala. Spíš mne opět usvědčila v tom že King zůstane nesmrtelným člověkem. Zanechá tu po sobě tolik příběhů, tolik postav, tolik myšlenek, které lidé budou v jeho knihách číst donekonečna. King totiž umí čtenáře připoutat ke křeslu, k posteli, nebo já nevím kam si s jeho knihami zalízáte. Nemůžete se, ale z příběhu vymanit a strašně vás to baví a zároveň se třesete strachy...

NEJSOU ŽÁDNÝ KLETBY, JEN ZRCADLA, KTERÝ NASTAVUJEM DUŠÍM LIDÍ.

Upřímně nechápu, proč lidé nepřišli na to, že ve skutečnosti tento fantastický příběh napsal King. Že se za Bachmanem ukrýval ve skutečnosti náš Král. Vždyť přece, kdo jiný by tohle vymyslel? Kdo jiný by dokázal tohle stvořit, tohle napsat? Kdo jiný by mohl dýchat za tyto postavy a vytvářet jim slova, které vypouštějí ze svých ustrašených úst? Tohle je King, jakého ho milujeme. A zůstane takovým navždy....
Strana 85 mne prostě pobavila. King se doslova do této knihy vložil.

VE VŠECH MYŠLENKÁCH NĚCO DÝCHALO A PULSOVALO, A ON TO NEVIDĚL, PROTOŽE TO BYLO V JEHO NITRU.

A teď už bych mohla psát konkrétněji ke knize. Kniha je o jedné automobilové nehodě, kterou zaviní jeden tlustý chlapík. O cikánech, které kočují napříč Amerikou a jeden z nich: nemocný staroušek vysloví děsivou kletbu. Kniha je o kletbě, uvalené na tři postavy z knihy. Ztráta váhy, tvoření beďarů, aligátoří kůže, strach,... osud těchto hrdinů se začne krutě vymykat a všichni přítomní začínají prožívat peklo. Americký horor začíná a vám se to začíná líbit čím dál víc. Vyřeší vše cikánský koláč?
Cikáni jsou hlavním tématem knihy, která v sobě skrývá hluboký podtext o dnešních lidech. Cikání vs. bílí měsští lidé. Skončí tyto spory někdy? A i když byli cikání sebekrutější a děsivější, neměli právo se takto zachovat? A nebo už všichni překračujeme hranice lidskosti? Jak jednou skončíme proboha?
O tom tato kniha mluví...
Je to skvělá kniha! Tak se dejte do hubnutí.

NIKDY TO Z VÁS NESEJMU, BÍLÝ MUŽI Z MĚSTA. ZEMŘU S TÍM NA JAZYKU.

Prokletí Salemu - Stephen King

20. února 2016 v 15:09 | Anna 13
Prokletí Salemu

Originální název: Salems Lot
Žánr: Horror
Rok vydání: 1994
Počet stran: 410
Nakladatelství: Laser
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Jerusalems Lot je malé městečko v Nové Anglii, s bílými dřevěnými domy, se stromy vroubenými ulicemi a s kostelem. Indiánské léto přivítalo v Salemu Bena Mearse. Vracel se do města, které měl rád a kde, jak doufal, se zbaví svých nočních můr. Ale místo toho se vše změní. Do Salemu pronikne Cizinec. Cizinec s tajemstvím, nebezpečnější než sám ďábel.
Ben ztratí svou Susan, kněz Callahan neodolá zlu, a Mark, Benův dětský přítel, zasahuje způsobem víc než překvapivým.
Prokletí Salemu je výjimečný román, přitáhne čtenáře neustálým napětím, nově pojatou klasikou hororových rekvizit. Nezapomenete na město Jerusalem.


Můj názor: Moje pátá knížka z pera mistra napětí, který píše ty nejděsivější, nejnepředvídatelnější a nejvýjimečnější příběhy, horové příběhy: knížka od Stephena Kinga... Jsem z ní naprosto hotová a přenadšená, ale co je možná zvláštní: ne vyděšená. A vlastně jsem ten STRACH, který se v knize objevoval téměř na každé stránce neměla po celou dobu. Možná, že kdybych knihu četla u babičky: ve starém domě, na malé vesnici, kde je vždy hrozivá tma, tak bych se třeba bála. Ale tady se strach nedostavil a já byla trochu zklamaná...

ZÁKLADNÍ A URČUJÍCÍ CHARAKTERISTIKOU DĚTSTVÍ NENÍ SNADNÉ PROLÍNÁNÍ SNU A SKUTEČNOSTI, ALE POUZE ODCIZENÍ.
DÍTĚ, KTERÉ POČÍTÁ CENU, UŽ NENÍ DÍTĚTEM.

U mě na blogu si můžete přečíst ještě třeba recenze na Řbitov zvířátek, Pana Mercedese, Právo nálezce... Najdete je v rubrikách Horory a Detektivky. Nejlepší ze všech knih, co jsem od Kinga četla byl jednoznačně a bez přemýšlení Řbitov zvířátek. Tato kniha mne, ale také strašně bavila, byla jsem ve vysokém napětí, městečko bylo úžasné a jeho obyvatelé též... Musím se přiznat, že Stephen King nasadil do příběhu, a to hned ze začátku, mnoho postav a bylo těžké si je všechny zapamatovat, ale pokud knihu čtete kratší dobu a k příběhu se několikrát denně vracíte, tak se v městečku neztratíte. Já osobně se ke knize ještě vrátím a všem ji doporučuji. Ta atmosféra je prostě luxusní...

SVĚT KOLEM NÁS JDE KE DNU A TEBE VYVEDE Z MÍRY PÁR UPÍRŮ...

Kéž by městečko Salems Lot existovalo... Musím se přiznat, že jsem v tomto románu fandila upírům a zlu. Fandila jsem ďáblu? Nezdá se mi. Občas se mi už zdálo hloupé, jak si ti lidé mysleli, že město zachrání a že ty všechny upíry vymýtí. Ubohý pokus o něco, co se lidské rase prostě nepodaří. Pokud upíři existují, tak ať. My se prostě musíme spokojit s tím, že nejsme na vrcholu potravinářské pyramidy a že i námi se může někdo živit...

MĚSTO SE NESTARÁ O ZÁLEŽITOSTI ĎÁBLA O NIC VÍC, NEŽ SE STARÁ O ZÁLEŽITOSTI BOŽÍ NEBO LIDSKÉ.
POZNALO TEMNOTU...

Řbitov zviřátek - Stephen King

10. května 2015 v 21:09 | Anna 13

Originální název: Pet Sematary
Žánr: Horor
Rok vydání: 1994
Počet stran: 398
Nakladatelství: Laser
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Ocenění: literární ceny Locus 1983, kategorie Best Fantasy Novel, 7. místo

-----------Zfilmováno------------



Anotace: Rodina Creedových se usadí ve starém domě v půvabném prostředí venkova státu Maine. Otec lékař, krásná žena, rozkošné děti. Zdálo by se, že nic nemůže překazit jejich štěstí... Avšak objevuje se Cosi, co mrazí krev v žilách, Cosi strašnějšího než sama smrt. Cosi nesrovnatelně příšernějšího a silnějšího...

Můj názor: Mistr Stephen King. Geniální kniha. Nejděsivější kniha, kterou kdy napsal...
Knihu mi doporučil tatínek, který ji četl zamlada a říkal, že je to tedy něco. A to tedy je. Dokonalá atmosféra příběhu, perfektně vykreslené postavy a místa. Byla to moje druhá kniha od Kinga, první byl Lunapark, ale tahle byla fakt strašidelná.
Viktor Pascow mě v noci strašil. Bála jsem se, že se objeví i když je to jen smyšlená postava, tak mi prostě naháněla neuvěřitelný strach.
Rodina Creedová mi byla strašně sympatická. Oblíbila jsem si Louise i Rachel, malou Ellie a Gage. Dokonce, když Gage zemřel tak jsem si přála, aby ho šel Louis vykopat na hřbitov i když vím, že bych se toho okamžiku měla spíše děsit! Ale já jsem tak strašně chtěla vědět co by se stalo... Konec knihy byl mistrovský a geniálně napsaný, že jsem vůbec nevnímala okolní svět a jen koukala do té knihy a potlačovala jsem křik...

PŮDA MUŽSKÉHO SRDCE JE KAMENITĚJŠÍ...

Jud Crandel byla také tak nádherná postava, že mám z toho pocit, že tento muž snad musí někde existovat. To jeho vyprávění, pověrčivost, jeho terasa, chesterfieldky, tajemství, která v sobě skrýval... Opravdu dlouho na něj nezapomenu.
Rachelin zážitek z dětství ze sestřiny smrti mnou také hodně otřásl. Až mám někdy dojem, že se s těmi postavami King setkal, že je zná osobně, že existují.
Tu cestu lesem z Ludlow až na Řbitov zviřátek, přes polom k Mikmackému pohřebišti jsem zbožňovala. Byla tak tajemná, strašidelná, ...

SMRT JE STAV, KDY , USTÁVÁ BOLEST A NASTUPUJOU JEN HEZKÝ VZPOMÍNKY. NENÍ TO KONEC ŽIVOTA, ALE KONEC BOLESTI.

Co nám chce tato geniálně mistrovsky napsaná kniha říci? Smrt je věc, kterou by jsme měli přijmout tak jak je a ne se snažit vrátit čas nebo tak něco. Neumím to úplně přesně vysvětlit, ale lidé si neuvědomují jak je smrt přirozená a dělají věci, které jsou nepřirozeně nadpřirozené... Musí si uvědomit co je život...

CHCEŠ VZKŘÍSIT ZOMBÍKA Z DRUHOŘADÉHO HOROROVÉHO FILMU?

Knihu vřele doporučuji a pokud Vás zajímá jestli se kouknu na film, tak nekouknu. Nechci si zkazit to co teď v sobě mám...



 
 

Reklama