Literární klasika

Utrpení mladého Werthera - J. W. Goethe

27. října 2017 v 11:38 | Anna 13
Utrpení mladého Werthera

Originální název: Die Leiden des Jungen Werthers
Žánr: Román
Rok vydání: 1968
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 108
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Nejproslulejší román 18. století, který je psaný formou dopisů záznamů z deníku. Romantický román v dopisech líčí lásku muže, který miluje ženu svého přítele, a protože nevidí východisko ze situace, rozhodne se zemřít. Dílo rozhodujícího významu pro historii německé i světové prózy, je jedním z prototypů romantického románu v dopisech, založeného na prosté klasické zápletce. Autorovi šlo o víc, než o příběh nešťastné lásky. Jako hrdinu zvolil člověka své doby, představitele mladé buržoazie, který ve snaze dosáhnout svobody naráží na překážky v podobě feudálních konvencí. Je příliš osamělý a neschopný proti společnosti bojovat a proto raději volí smrt.


Můj názor:Utrpení mladého Werthera jsme rozebírali před dvěma týdny ve škole a mně učarovalo líčení tohoto příběhu naší učitelkou natolik, že jsem si knihu vypůjčila a přečetla. Překvapilo mě, že je tak tenká, ale nakonec jsem za to byla docela ráda. Preromantický autor J. W. Goethe píše nádherně. Líbily se mi naprosto dokonalé popisy přírody a lehce filosofické myšlenky. Bohužel však celá zápletka knihy je tak strašně primitivní, že vás příběh začne pěkně nudit. Pocity, které mladý Werther chová k černooké Lottě byly opět výstižné a čisté a je jisté, že je autor musel doopravdy prožít. Přesto mne kniha neučarovala a posledních pár stránek už jsem trpěla, jak se to všechno tak prodlužovalo a přitom jsem věděla, jak to celé skončí...

A TY, DOBRÁ DUŠE, KTERÁ JSI STRHOVÁNA TÝMŽ VÍREM JAKO ON, NABER ÚTĚCHY Z JEHO UTRPENÍ A UČIŇ TUTO KNÍŽKU SVÝM PŘÍTELEM, NEDOVEDEŠ-LI SI SUDBOU NEBO VLASTNÍ VINOU NALÉZTI BLIŽŠÍHO.

Proč jsem si vybrala zrovna tento příběh a ne známější drama Faust? Protože mne fascinovalo to, co kniha dokázala v 18. století vyvolat. Historie okolností této knihy je velmi tajemná a mrazivá. Asi vám úplně nemohu napsat o co jde, jelikož bych prozradila pointu příběhu, ale určitě si po přečtení dohledejte jistá fakta: jaké lidské šílenství kniha způsobila? Ale bylo to šílenství?

ALE KDYŽ UŽ SE TAK MÁLOKDY DOSTÁVÁM K ČETBĚ, TAK MUSÍ TAKÉ KAŽDÁ KNIHA BÝT ZCELA PO MÉ CHUTI. A MNĚ JE ZE VŠECH AUTORŮ NEJMILEJŠÍ TEN, U KTERÉHO NALÉZÁM SVŮJ VLASTNÍ SVĚT, U KTERÉHO SE ŽIJE JAKO KOLEM MNE...

I v dnešní době je možné se ve Wertherovi najít... A určité myšlenky vás zaujmou a popisy míst uhranou, ale...
Nelituji jejího přečtení ani času, který jsem knize dala, ale ani bych se nedivila, kdybych na příběh zapomněla. Vracet se k němu v myšlenkách nebudu. Doporučuji čtenářům klasiky. Od německého autora se rozhodně chystám na Fausta.

Tato kniha je i maturitním čtením a to rozhodně stojí za přečtení, neboť se knize nemusíte až tak věnovat (má necelých 100 stran) a příběh je primitivní ačkoliv obsahuje hlubší poslání...

PŘI VYJITÍ NEVYVOLAL WERTHER, JAK SE MU VYTÝKALO, NEMOC, HOREČKU, NÝBRŽ ODKRYL CHOROBU, DÁVNO V MNOHÝCH MYSLÍCH UTAJENOU.

Lolita - Vladimir Nabokov

20. října 2017 v 21:53 | Anna 13
Lolita

Originální název: Lolita
Žánr: Román
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Paseka
Počet stran: 384
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Lolita, Lola, Lo, Lolitchen, Lottelita... Samotné jméno titulní hrdinky a jeho proměny, vyvolávající hravé i trýznivé asociace, naznačují od prvních řádek Nabokovova nejslavnějšího románu míru obsese jeho vypravěče a protagonisty Humberta Humberta mladičkou Dolores Hazeovou, zároveň ale i nekonečnou prchavost předmětu jeho vášnivého a zničujícího citu.
Bolestná, šokující i dojemná zpověď čtyřicátníka Humberta o bezmezné erotické posedlosti kouzlem dvanáctileté "nymfičky" a jejích tragických důsledcích dokáže i půlstoletí po svém vzniku zasáhnout čtenáře otevřeností a důsledností, s níž otevírá a rozvíjí své tabuizované téma, s odstupem času jej však stále výrazněji oslovuje jako to, co vždy představovala především: mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma vášně, lásky a hříchu, vycházející z bohatého kulturního zázemí a překypující pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, ironií i humorem.


Můj názor: Knihu jsem si chtěla přečíst především proto, že je to nesmrtelná klasika o které se zmiňují i současná literární díla a zbožňuji příběhy, které zamávají se světem a ani po šedesáti letech se na ně nezapomíná. Lolita je knihou, kterou asi jen tak z hlavy nevypustím a která mi tam zůstane napořád.
Příběh bych rozdělila tak na tři části: počáteční život hlavního hrdiny Humberta, kde se zmiňuje o své první lásce a životu před Lolitou, poté prostředek zabývající se vztahem k Lolitě a jejich soužitím a poslední část: Humbert bez Lolity, bez smyslu, s touhou mstít se, zabíjet... Na rovinu tu napíšu, že poslední část je bezpochyby nejhorší a to mne zklamalo. Čekala jsem něco mnohem grandióznějšího. Ale posledních šedesát stran to byla předlouhá zdržovaná nuda. Nevím zda to bylo tím, že jsem na těch stránkách postrádala Lolitino kouzlo, ale její zmizení "ze scény" má na ukončení díla jisté dopady. Poslední odstavec mne chytl za srdce asi stejně jako prvních pár řádků, které zapříčinily, že jsem se do příběhu rychle a bez námahy vžila a zamilovala si autorův jedinečný spisovatelský talent.

LOLITA, SVĚTLO MÉHO ŽIVOTA, ŽÁR MÝCH SLABIN. MŮJ HŘÍCH, MÁ DUŠE. EL-Ó-EL-Í-TÉ-Á: ŠPIČKA JAZYKA SE VYDÁVÁ NA TŘÍSTUPŇOVOU PROCHÁZKU PATREM A NA "-TŘI!" ŤUKÁ O ZUBY. LO. LI. TA.

Jsem čtenářka, která zbožňuje popisy. Musím to mít. Potřebuju vědět, jak vypadají postavy do žalostných detailů, místa, která navštěvují, popisy emocí a pocitů, které prožívají... Nesmí to být nudné a zdlouhavé, ale bazíruji na detailech a vychutnávám si je. Někdo by řekl, že je zbytečné vědět, jakou značku mají bonbony, které Lolita právě žvýká či jakým barevným odstínem a typem rtěnky si zakreslovala místa do mapy, která by chtěla navštívit. Já takové drobnosti ale zbožňuju... Jsou boží... A Vladimir Nabokov je autor, který nenechá jediný mrak na obloze bez povšimnutí a sleduje do jakých obrazců se slévají dešťové kapky na okně. Což však, uznávám, může být pro mnohé čtenáře vyčerpávající... Já jsem si to vychutnávala a autorův barvitý styl bych vyzvedla hodně vysoko...
Všichni víme, že tohle byl příběh zakazovaný, pobuřující a opovrhovaný. Chápu, že v jisté době to muselo být odvážné něco takového vydat a podepsat se pod to (mimochodem na konci knihy je doslov, kde se sám autor vyjadřuje ke svému románu a obtížím, které ho provázely s jeho vydáním, jeho vztahu k Lolitě). Kniha je de facto o pedofiliii. Čtyřicetiletý muž se "zamiluje" do dvanáctileté dívenky, která se stává jeho nymfičkou. Proč slovo zamiluje dávám do uvozovek? Protože to dle mého nemohla být láska a hlavní hrdina mne svým fňukáním, jak moc ji miluje vyloženě štval. Úplně ohyzdným způsobem Lolitě ubližoval, znásilňoval ji, ovládal a manipuloval jí, děsil ji. Čekala jsem, že to vše Lolitě dojde, čím vyšší věk bude mít a že se vzbouří. Držela jsem jí palce a stála při ní. Proto mne konec zklamal.
Samotní hrdinové nejsou sympatičtí. Ani "kouzelná a dechberoucí" Lolita, která Humbertovi vysává vnitřní orgány a zabíjí ho její pouhé pohledy. Má v sobě jakousi zkaženost a vulgárnost, drzost, ale rozhodně je to velmi symbolická postava světové literatury. Nezařaditelná a jedinečná. Má své kouzlo. Humbert je Evropou, Lolita Amerikou... Snad byste před nimi však utekly na severní pól....
Líbilo se mi na knize i to, že se Nabokov nevyžívá v erotických scénách. I když je román braný mnohými jako erotický, nemyslím si, že si toto označení zasluhuje. I o tom se autor zmiňuje v doslovu knihy, doporučuji knihu ještě nezklapovat, ale přečíst si těch pár stran navíc. Stojí za vaši pozornost.
Když Lolitu čtete, pohybujete se v jakémsi růžovém oparu. Udělat si na to vše názor je těžké a někdy skličující... Já jsem však s tímto nemoralizujícím románem spokojená. Není o lásce, ale o touze. O posedlosti, šílenství, fanatismu. O maniakovi. Je elektrizující, děsivý i hřejivý. Kouzelný i odporný. Doporučuji a Vladimira Nabokova obdivuji za jeho nezdolnost při psaní, za odvahu poslat nezkrotnou a vášnivou Lolitu do světa a za jeho talent, který mne úplně vysál.

VĚDĚL JSEM, ŽE JSEM SE DO LOLITY ZAMILOVAL NAVĚKY, ALE VĚDĚL JSEM TAKÉ, ŽE NAVĚKY LOLITOU NEZŮSTANE.

Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry

8. září 2017 v 11:59 | Anna 13
Malý princ

Originální název: Le Petit Prince
Žánr: Pohádka, Pro děti a mládež
Rok vydání: 2005
Nakladatelství: Albatros
Počet stran: 94
Vazba knihy: Vázaná
Ocenění: 3. místo v anketě Kniha mého srdce, v žebříčku 100 nejdůležitějších knih 20. století

-----------Série: Malý princ (1. díl), Návrat malého prince (2. díl), Návrat mladého prince (3. díl)-----------

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Není princ jako princ. Tenhle je skutečně jen jeden - Malý princ Antoina de Saint-Exuperyho, jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury. Malý princ, kouzelná pohádková bytost, přichází na naši Zemi ze vzdálených vesmírných světů, aby se kdesi v Africké poušti setkal s autorem našeho příběhu a zjevil mu tajemství své podivuhodné životní pouti. Ale zjeví mu vlastně daleko víc: tajemství čistého srdce, dobra a krásy. Je to opravdu líbezná knížka, která vám bude jistě právě tak milá a blízká, jako byla všem čtenářským generacím, a k níž se budete i později nejednou rádi vracet.


Můj názor: Mě se to líbilo, jenže...

SVĚT SLZ JE TAK ZÁHADNÝ.

Já vážně nevím, proč Malý princ nekraluje mému srdci. Nevím, jestli se mi do něj někdy dostane a nevím, jestli taky nejsem jediná na světě, která se pro tuhle filosofickou pohádku nenadchla. Nejspíš zase nebyla vhodná doba, nejspíš jsem čekala víc. Nejsem dítě, které tu pohádku ani zdaleka tak dobře nepochopí, jako dospělý. Jsem "typický dospělý" z knihy. A to je poněkud velmi smutné. Myslela jsem, že se v knize skrývá trochu více té hloubky. Všechna ta moudra tam jsou strašně krásně popsána a zařazena. Spoustu z nich mám vypsaných. Já prostě nevím, proč do té knihy nejsem zamilovaná...

JE TO OPRAVDU UŽITEČNÉ, PROTOŽE JE TO HEZKÉ.

Knihy nehodnotím jen tím, JAK jsou napsány ani tím O ČEM jsou. Hodnotím je převážně podle toho, co mi dají, co ve mne vyvolají. Miluju knihy, ze kterých si toho tolik opíšu, knihy, které mne podpoří, nakopnou, ukážou nový směr, pomohou v určité situaci. Ty knihy, které ve mě vyvolají fyzickou odezvu. Které zasáhnou mé srdce a rozhodí můj emoční systém.
Malý princ mne nerozplakal, nesvíraly se mé útroby, nebušilo mi srdce. Ten příběh nekritizuji! Jen píšu o tom, že na mne kniha citově nezapůsobila a proto ji hodnotím tak příkře...

ŘEČ JE PRAMENEM NEDOROZUMĚNÍ.

Dětem toto laskavé a citlivé čtení doporučuji. Bylo by dobré, kdyby si o každé kapitolce se svým rodičem, který jim bude předčítat, popovídali. Rozebrali si ji. Na Malého prince by se nemělo spěchat.

CO JE DŮLEŽITÉ, JE OČÍM NEVIDITELNÉ...

Všechna ta moudra jsou chytrá a strašně pravdivá. Já to všechno vím.
Ale stejně u mne budou vést jiné filosofické knížky jakými jsou třeba Alchymista, Mnich, který prodal své ferrari, Muž, který chtěl být šťastný,...

STÁVÁŠ SE NAVŽDY ZODPOVĚDNÝM ZA TO, COS K SOBĚ PŘIPOUTAL. JSI ZODPOVĚDNÝ ZA SVOU RŮŽI...

Malý princ nezklamal. Jen jsem prostě ta, která jím není ohromena, která je vůči jeho zlatým vláskům a dobrému srdíčku imunní.
Nelituji, že jsem si knihu přečetla. Doufám, že v nějaké době či situaci v mém životě mi bude třeba útěchou a milým čtenářským pohlazením po duši.
Nezatracuji ji a i přes má negativa ji doporučuji...
Třeba časem si ji také zamiluji...

NIKDY NEJSME SPOKOJENI TAM, KDE JSME.

Určitě je příběh literární senzací, naprostým unikátem. Je snad nějaká jiná kniha tak davově milována?

JEDINĚ DĚTI VĚDÍ, CO HLEDAJÍ. ZTRÁCEJÍ ČAS PRO HADROVOU PANENKU, PANENKA SE STANE HROZNĚ DŮLEŽITÁ, A KDYŽ JIM JI NĚKDO VEZME, PLÁČOU...
MAJÍ ŠTĚSTÍ.

Tragický příběh dánského prince Hamleta - William Shakespeare

19. července 2017 v 20:12 | Anna 13
Tragický příběh dánského prince Hamleta

Originální název: The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark
Žánr: Divadelní hra
Rok vydání: 1959
Nakladatelství: Československý spisovatel
Počet stran: 270
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Výpravné vydání klasické tragédie s hlubokou psychologií prince Hamleta, zklamaného lidmi i světem. Hra má niterné vztahy k osobnosti i tvorbě autorově, neboť znamená obrat k pesimismu. Kniha je ilustrována cyklem meditativních kreseb Josefa Šímy.


Můj názor: Hamleta jsem nevolila jako povinnou četbu, ani jsem nijak netoužila po shakespearovském verši, ale chtěla jsem porozumět mé nejoblíbenější literární postavě, která příběh Hamleta miluje. Chtěla jsem vědět proč ho Leonard Peacock tak zbožňuje, proč se v něm vidí... A pochopila jsem ho.

TY, SRDCE, KŘIČ, PROTOŽE MOJE ÚSTA MUSÍ MLČET.

Nedávno jsem četla Romea a Julii, ale nebudu tu tyto dvě tragédie srovnávat. Nemohu říci, která se mi líbila více, protože obě dvě mě nějak obohatily a huboce zaujaly. I když příběh lásky odehrávající ve Veroně asi možná o krůček vede. Ale spíše se Hamlet nehodil pro dnešní den, protože jsem nebyla v tom správném psychickém rozpoložení. Proto jsem ten příběh do sebe tolik "nenasála" a nenechala ho, aby na mne tak zapůsobil.
Ale už vím, kdo je Hamlet, proč je to mezi literárními postavami takový hrdina a proč tuto nesmrtelnou knihu uznává tolik lidí.

VŠEMU DÁVÁ VLASTNOSTI TEPRVE NAŠE MYŠLENÍ.

Knihu nesoucí si tolik filosofie bych doporučila všem, pro která takováhle díla nestárnou.
Četla jsem, že Gillian Flynnová (autorka Zmizelé) se chystá přepsat Hamleta do modernější podoby. Opravdu nevím, co si o tomto nápadu myslet, spíš mě to děsí. Vážně chceme měnit/přetvářet Shakespeara? Proč? Bojíme se, že by jeho díla mohli zaniknout? Nechci kritizovat předem něco, co ještě nespatřilo světlo světa, ale spíše se mi ten nápad nelíbí. Ale kdo ví, co z pera mistryně thrilleru vzejde...

ACH ANO, VÍME SNAD, CO JSME, ALE NEVÍME, CO SE Z NÁS MŮŽE STÁT...

Romeo a Julie - William Shakespeare

5. července 2017 v 17:39 | Anna 13
Romeo a Julie

Originální název: Romeo and Juliet
Žánr: Divadelní hra
Rok vydání: 2006
Nakladatelství: Atlantis
Počet stran: 152
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Slavná a nesmrtelná Shakespearova tragédie o lásce dvou milenců ze znesvářených rodů Monteků a Kapuletů.


Můj názor: Neznat tento příběh je snad hříchem...
Pokud se někdo považuje za knihomola a ještě nečetl Romea a Julii či jiného Shakespeara (jako já do této doby) měl by to co nejrychleji napravit.


ONI SE VRAŽDÍ Z NENÁVISTI A JÁ SE VRAŽDÍM Z LÁSKY.

Je pro mne vždy těžké psát o knihách, které jsou literární klasikou, neboť mám pocit, že je každý zná, nikdo o nich už číst nepotřebuje a píše se mi o nich těžce také proto, protože nevím, jak obdiv a úctu, kterou k nim chovám vyjádřit. Romeo a Julie je příběh, který ZNÁ celý svět. Je to ohromující...

UKAŽ MI ŽENU KRÁSNOU NAD JINÉ A JEJÍ KRÁSA MI HNED PŘIPOMENE, ŽE JÁ ZNÁM KRÁSU, CO JI VE VŠEM PŘEDČÍ.

Literární dílo je základ. Vyděsilo mne kolik lidí na Databázi knih k této knize použilo tak namyšlená a nadřazená slovní hodnocení. Komentáře typu: Nepochopila jsem, nerozuměla jsem... či: Je těžké se v dnešní době něčím takovým prokousat, mne rozhněvali. Měla jsem také obavu, jak se mi slavná tragédie bude číst, neboť veršům zrovna neholduji, ale překvapilo mne jak mne Shakespearův jazyk pohltil a já četla jednotlivé sloky třeba i pětkrát za sebou absolutně uchvácena. Myslím, že poslouchat Shakespeara a číst ho je značný rozdíl. Když jsem se například dívala na film, rýmy mi vadily. Možná to však bylo tím, že šlo o film: nejsme zvyklí, aby se ve filmu veršovalo. Každopádně mne jazyk Romeův a Juliin uchvátil a neumím si představit tento příběh vyprávět jinak.
Nevím, co dotyční, co takto komentovali četli za překlad, avšak Martin Hilský a jeho vydání z roku 2006 je krásně přebásněné a pokud tomu neporozumíte, tak si neříkejte čtenář. Použít k dílu Romeo a Julie výraz: musela jsem se tím prokousat, je ubohost.

TY LÍBÁŠ JAKO Z KNIH.

Samozřejmě toto vášnivé drama bylo mnohokrát zfilmováno a hráno na prknech světových divadel. V divadle jsem na něm nebyla, film jsem viděla jen jeden: ten z roku 1996 s Leonardem DiCapriem a Claire Danes v hlavních rolích. Jedná se o moderní pojetí příběhu kde místo mečů jsou taseny revolvery, avšak ta láska je stejná a oba již zmiňovaní protagonisté se těchto posvátných rolí zhostili s velkým zapálením a vykřesali ze sebe maximum, proto na vás film zapůsobí tak, že nad takovouto láskou s takovým koncem budete dlouho přemýšlet. V mém případě se po shlédnutí projeví nespavost a já filosofuji a pokládám si otázky, které si přede mnou položilo již spoustu příznivců shakespearovských děl.

DVĚ NEJJASNĚJŠÍ HVĚZDY NA NEBI SI NĚKAM CHTĚLY Z NEBE ODSKOČIT A JEJÍ OČI SHŮRY ZÁŘÍ ZA NĚ. CO KDYŽ SI SPOLU VYMĚNILY MÍSTA?

Co vám velice doporučuji je baletní představení Romea a Julie, ať už v jakémkoli zpracování. Příběhem se inspiroval hudební skladatel Sergej Prokofjev, který složil hudbu ke známým baletním pade deux a která mne nepřestává fascinovat.

VRAŽDÍ TEN, KDO NEPOTRESTÁ VRAŽDY.

Chtěla bych spatřit balkon Julie v italské Veroně.
Jen si dovolte snít a představte si, že pod ním sedíte s knihou a čtete si tu dobře známou scénu. To by bylo magické...

KUPU HVĚZD Z NĚJ UDĚLEJ, ROZHOĎ JE PO NEBI, AŽ ZKRÁSNÍ TAK, ŽE SVĚT SE ZAMILUJE DO NOCI A PŘESTANE UŽ VZÝVAT ŽHNOUCÍ DEN.

Viděla jsem film, byla jsem na baletním představení, příběh jsem znala ze školy, přesto mne kniha překvapila. Její přečtení neberu jen jako maturitní povinnost. Obohatila mne, opět se dostavili mnou už mnohokrát položené otázky, ale co mne překvapilo byla závěrečná scéna odehrávající se v kapuletovic hrobce. Překvapilo mne a vlastně mi to možná i vadilo, že se k umírajícím milencům připojilo tolik aktérů, ve filmu se mi scéna věnovaná pouze JIM líbila více. V knize byly sebevraždy příliš rychlé, závěrečné verše uspěchané, na scénu se drala společnost, která to vše způsobila a která tam být neměla. Každopádně takhle tu tragédii zobrazuje kniha a já její konec respektuji. Filmové vyvrcholení však upřednostňuji...

AŽ UMŘEM, BUDE ZASE DOBŘE.

Jak jsem již řekla, ke knize se vážou otázky, na které neexistují odpovědi. Otázky týkající se morálky, mládí milenců, síle lásky, závěrečného gesta znepřátelených rodů... V každém věku si na ně odpovíme jinak. V každém období života to budeme cítit jinak. A pak: je to jen příběh, ne? Nebo ne?

MINUTA BEZ TEBE JE MNOHO DNÍ!

V blízké době se tu objeví recenze na další shakespearovskou tragédii, kterou se chystám číst a tou bude Hamlet. Těším se na ni, neboť jsem si shakespearovský styl oblíbila a pochopila autorovu nesmrtelnost a genialitu.

SMUTNĚJŠÍ PŘÍBĚH NIKDO NEVYPOVÍ NEŽ TEN O JULII A ROMEOVI.

Jana Eyrová - Charlotte Bronteová

21. května 2017 v 14:14 | Anna 13
Jana Eyrová

Žánr: Román
Rok vydání: 1968
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 364

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Ubohý sirotek, Jana Eyrová, nemá nikoho, kdo by ji chránil před zlými příbuznými a učiteli. Odhodlaná najít své štěstí se stane vychovatelkou a začne tak svůj nový život v Thornfield Hall. Zanedlouho však Jana zjistí, že Thornfield a vlastník usedlosti, pan Rochester, před ní skrývají tajemství.


Můj názor: Už dlouho jsem si říkala, že začnu číst romány Charlotte Bronteové a Jane Austenové. Je to klasika, kterou prostě čtenář jako já musí znát a román Jana Eyrová se mi už dlouho tiskl v poličce k mým knihám, tak jsem po něm jednou sáhla s tím, že ho možná ani nedočtu, ale alespoň to zkusím. Okamžitě mne učaroval jazyk, jakým Bronteová vypráví a nebylo pochyb o tom, že bych tenhle román dokázala odložit. Nikdy jsem nepoznala krásnější a vznešenější formu psaní. Nic se tomu nikdy nepodobalo a podobat nebude. Jana Eyrová je román, který si vás nezíská ničím moc novým, co se týče zápletek a situací, které potkávají hlavní hrdiny, ale uhrane vás krása jazyka, obšírně dokonalé popisy okolí i charakterů postav a především samotná Jana Eyrová. A pak samozřejmě láska, která je trnitá, bolestivá, krásná, osvěžující a zakázaná. V knize je hodně tajemství a celý příběh se zdá jako pohádka s přešťastným koncem.
I když je to příběh velmi starý, odnesete si z něj nesčetně ponaučení, hlubokomyslných pravd a inspirací.

LIDSKÉ BYTOSTI MUSÍ NĚCO MILOVAT.

Kniha začíná v Janině dětství, kdy se jako desetiletý sirotek musí vypořádat s tyranií svých příbuzných, kteří ji mají v péči. Později se ocitá v sirotčí dívčí škole, kde si pobude osm let. Stane se z ní silná, vzdělaná, moudrá, odvážná a svá dívka, která si půjde za štěstím.
Ocitne se v odlehlém Thornfieldu v krásné divé přírodě. Stane se vychovatelkou osmileté holčičky a v domě se zamiluje do svého pána. On ji lásku opětuje. Avšak vše je komplikovanější než by se mohlo zdát a nejde zdaleka ani tolik o postavení či majetek nebo věkový rozdíl. Pan Rochester skrývá tajemství, které postupně odkrývá a způsobí pohromu, která ovlivní životy všech.
Milovala jsem to vyobrazení zakázané lásky, milostné rozhovory Jany a Edvarda. Celý ten příběh, jeho postavy, prostředí, jeho malebnost a jedinečnost jsem si zamilovala a četla jsem ho každou volnou chvíli.

JE TO SLABOST A HLOUPOST ŘÍKAT, ŽE BYS NĚCO NESNESLA, KDYŽ TI JE SOUZENO, ŽE TO MUSÍŠ SNÁŠET.

S tím příběhem jsem souznila. Těšila jsem se i do školy, kde všechny přestávky prožiji v dalekém Thornfieldu v mlze lásky, která se nemohla úplně probudit. Usínala jsem a přemýšlela nad příběhem.
Četla jsem ho týden a teď je mi líto, že už skončil.
Jana Eyrová zůstane už napořád jednou z mých nejoblíbenějších ženských postav. Po celý příběh jsem ji obdivovala a v duchu s ní rozmlouvala a radila jí. Ne vždy mne poslechla. :)
Dala mi naději a odvahu.

JE PRAVDA, ŽE KRÁSU VIDÍ TEN, KDO JI CHCE VIDĚT.

Nebudete se chtít z románu vynořit a vnímat to všechno kolem nás, co není ani zdaleka tak nádherné, jako samotný Thornfield nebo city hlavních postav.

POCÍTILA JSEM PRUDKOU ROZKOŠ, JAK JSEM SE NA NĚHO DÍVALA - ÚŽASNOU, ALE BOLESTNOU ROZKOŠ, RYZÍ JAKO ZLATO, ALE TRÝZNIVOU JAKO OSTRÝ OCELOVÝ HROT - ASI TAKOVOU, JAKOU POCÍTÍ ČLOVĚK ZMÍRAJÍCÍ ŽÍZNÍ, KDYŽ SE PŘIPLAZÍ KE STUDÁNCE, ALE VÍ, ŽE JE OTRÁVENÁ, A PŘECE SE NAD NÍ SKLONÍ A HLTÁ TY BOŽSKÉ DOUŠKY.

Příběh končí šťastně, ale pořád tam je ta hrozba, která vychází z povah hrdinů, že se vše zhroutí a nastane zkáza. Štěstí, kterým je protkaný konec, však neprožije snad žádný z nás. A pokud někomu je souzeno prožívat takovouhle bezpodmínečnou lásku, tak získal tu nejvyšší cenu této planety.

CIT NEKOŘENĚNÝ SOUDNOSTÍ JE MDLÝ NÁPOJ, ALE SOUDNOST NEMÍRNĚNÁ CITEM JE HOŘKÉ A DRSNÉ SOUSTO, KTERÉ ČLOVĚKU UVÍZNE V KRKU.

Ať se teď rozhodnu pro jakoukoli knihu ke čtení, tak vím, že budu nejspíše trpět u stylu psaní. Po Bronteové se mi bude zdát, že jsme zapomněli, jak vyjádřit opravdu opravdově a upřímně to, co chceme vyjádřit, jak cítíme, že to chceme vyjádřit. Možná sáhnu po Rutě Sepetysové nebo Rowan Colemanové. Ty se mi vždy líbili. Ale dám si den pauzu od čtení, abych vstřebala ten nádherný konec, který jsem hlavním hrdinům tolik přála. Dlouho jsem si žádnou knihu takhle neužila.

KÉŽ BY SES NIKDY, TAK JAKO JÁ, NEDĚSIL, ŽE SE STANEŠ NÁSTROJEM ZLA PROTI TOMU, KOHO Z CELÉHO SRDCE MILUJEŠ.

Příběh byl mnohokrát zfilmován a já bych se na nějakou jeho podobu ráda podívala, ale v tom nepřeberném množství nevím, který z nich je nejkvalitnější. Pokud někdo z vás viděl Janu Eyrovou na plátně a líbila se vám, tak mi prosím napište rok zfilmování. Já se na to pak podívám. I když nemám ráda filmy podle knih, tak myslím, že tohle by nemusela být tragédie, ale krásné zpracování.

NAŠE LÍBÁNKY BUDOU TRVAT CELÝ NÁŠ ŽIVOT.

Knihu doporučuji všem milovníkům klasické literatury, ale ty ji už mají bezesporu dávno přečtenou. Je to kniha všech romantiků, kteří fandí pravým láskám. Je to úžasný historický román. Je to nesmrtelný příběh. A já jsem šťastná, že ho znám, že jsem ho mohla prožít...

VÍM, CO TO JE, ŽÍT JEN PRO ČLOVĚKA A S ČLOVĚKEM, KTERÉHO MILUJI NADE VŠECHNO OSTATNÍ TADY NA ZEMI. ŽÁDNÁ ŽENA NA SVĚTĚ NEBYLA SVÉMU MUŽI NIKDY TAK BLÍZKÁ, JAKO JSEM JÁ, NIKDY NEBYLA NATOLIK KOSTÍ Z JEHO KOSTI A TĚLEM Z JEHO TĚLA. NIKDY NÁM NEPŘESTANOU V PRSOU BÍT NAŠE SRDCE V DOKONALÉM SOULADU - PROTO JSME STÁLE POSPOLU.

Deník - Anne Franková

11. března 2016 v 22:08 | Anna 13
Deník

Originální název: Het Achterhuis
Žánr: Autobiografie
Rok vydání: 2006
Počet stran: 262
Nakladatelství: Triáda
Vazba knihy: Brožovaná s přebalem

-----------Skutečný příběh----------

-----------Zfilmováno-----------


Anotace:Annelies Marie Franková (12. června 1929 - březen 1945) uprchla v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který dříve patřil otcově firmě. Dospívající Anne psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a Polsku, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků a zdramatizován. Do tohoto vydání byly zahrnuty nově nalezené a v českém překladu dosud nepublikované stránky z deníku.


Můj názor:Annu Frankovou jsem neznala do doby, než se mí oblíbení hrdinové z románu Hvězdy nám nepřály nedostaly do jejího domu v Amsterodamu. Tedy přesněji: do jejího zadního domu: útočišti a úkrytu před válkou. Od té doby jsem si ji vyhledala na internetu a její deník (mimochodem neuvěřitelné dílo) jsem si vypůjčila v knihovně...

NORMÁLNÍ LIDÉ NETUŠÍ, CO ZNAMENAJÍ KNIHY PRO ČLOVĚKA, KTERÝ JE POD ZÁMKEM.

Annin příběh mne fascinoval...
Ze začátku je kniha trochu dětinská. Vždyť si Anna začala psát svůj deník ve třinácti letech! Sama si pak v půlce knihy říkala, jak mohla to a to napsat před rokem. Ze začátku je tedy trošičku nudná, ale prosím, vydržte to. Kniha je neuvěřitelná. Jsem z ní úplně mimo a pochybuji, že se z ní zas tak lehce dostanu...

JENOM BYCH TAK RÁDA CÍTILA OTCOVU OPRAVDOVOU LÁSKU, NEJEN JAKO JEHO DÍTĚ, NÝBRŽ JAKO ANNE, TAKOVÁ, JAKÁ JE.

V knize je nejůžasnější ten přelom. Ta změna v samotné Anně. Anna se neuvěřitelně změnila. Už to není třináctileté děvčátko, které je mírně rozmazlené, vzteká se kvůli hloupostem, výkyvy nálad jsou u ní na denním pořádku a o velmi intimních věcech píše tak neosobně a odměřeně. To byla Anna.
Po roce stráveném v zadním domě se však velmi změnila. Začala přemýšlet o podstatě života, o válce, o lásce, o její rodině, o svém těle, o budoucnosti... Ach můj bože... Když víte, jak to s ní dopadne a zároveň se dozvídáte všechny její sny a touhy, tak vám z toho běhá mráz po zádech...

JEZDIT NA KOLE, TANCOVAT, PÍSKAT, VIDĚT SVĚT, CÍTIT SE MLADÁ, VĚDĚT, ŽE JSEM SVOBODNÁ - PO TOM JÁ TOUŽÍM.

Až jsem se divila, ale hlavně žasla nad tím, jak moc se s Anne ztotožňuji. Jak moc jsme si podobné. Jak na svět shlížíme podobnýma očima, že máme stejné pocity,... Měla jsem jí tak strašně moc ráda. Jestli by někde na světě měla být dívka, která by mi rozuměla a se kterou bych mohla sdílet své emoce, tak by to jednou provždy byla Anne Franková. Je neuvěřitelná. Nepřestanu na ni myslet, uctívat ji,... Zkrátka: Nikdy nezapomenu...

ČLOVĚK V SOBĚ MÁ PUD K NIČENÍ, PUD K ZABÍJENÍ, K VRAŽDĚNÍ A BĚSNĚNÍ, A POKUD CELÉ LIDSTVO NEPROJDE PROMĚNOU, BUDE ZUŘIT VÁLKA...

Už opravdu dlouho jsem si u knihy takhle nepobrečela. Překvapilo mne to... Slzy mi stékaly po tvářích i když se vlastně ještě nic tak hrozného nedělo... Brečela jsem nad jejím osudem. Proč Annu nemohla chránit nějaká hvězda? Plakala jsem nad tím, jak šťastným člověkem byla a jakým mohla být...

KAŽDÉ DÍTĚ SE MUSÍ VYCHOVÁVAT SAMO.
RODIČE NÁM MOHOU POMOCI JENOM RADOU ČI NÁVODEM.
KONEČNÉ UTVÁŘENÍ CHARAKTERU KAŽDÉHO ČLOVĚKA JE VÝSLEDKEM JEHO VLASTNÍ SNAHY A NÁMAHY.

Anna byla významnou bytostí, která změnila svět. A já doufám, že se dívá. Že vidí tento svět, který zdaleka není dokonalý, ale lidé jsou možná svobodnější než dříve. Doufám, že vidí ty slzy na našich tvářích... Doufám, že nás, Anno, vidíš, jak nás tvá slova dojímají...
Nakonec jsi to dokázala.
Svět na tebe nikdy nezapomene...

NEMYSLÍM NA UTRPENÍ, ALE NA KRÁSU, KTERÁ STÁLE JEŠTĚ TRVÁ.
MYSLI NA VŠECHNO KRÁSNÉ, CO JE JEŠTĚ V TOBĚ A KOLEM TEBE, A BUĎ ŠŤASTNÁ!
KDO MÁ ODVAHU A DŮVĚRU, NIKDY NEZAHYNE V NEŠTĚSTÍ!

Chci jet do Amsterodamu a vidět zadní dům, ve kterém se rodina Frankova schovávala. Chci vidět místnosti, ve kterých Anna Franková vytvářela věty, které dojaly svět. Pozdě, ale přece...
A hlavně: chci vidět tajuplné okno, ze kterého Anna viděla štěstí a Boha.

BŮH CHCE VIDĚT LIDI ŠŤASTNÉ V PROSTÉ A KRÁSNÉ PŘÍRODĚ.

Neskutečný příběh židovské rodiny, který sepsala pouze patnátiletá dívka, je ohromujícím dílem, na které se nezapomene. Nutí nás přemýšlet nad štěstím, které vlastně máme a vůbec si ho neuvědomujeme a nad našimi životy. Věřím tomu, že Anna jich svým dílem změní ještě mnoho.
Kolikrát jsem nad Annou přemýšlela. Jaká byla asi její poslední myšlenka? A viděla ještě nebe?

DOKUD MŮŽEŠ BEZ BÁZNĚ HLEDĚT NA NEBE, DOTUD VÍŠ, ŽE JSI VNITŘNĚ ČISTÝ A ŽE BUDEŠ ZASE ŠŤASTNÝ.

Anno Franková, děkuji Bohu za tebe, že tě stvořil. Nikdy na tebe nezapomenu a budu tě mít navždy v mém srdci...
Na tvá slova o štěstí a lásce stále myslím...

KDYŽ JSEM DNES RÁNO SEDĚLA U OKNA A UPŘENĚ A BEDLIVĚ POZOROVALA BOHA A PŘÍRODU, BYLA JSEM ŠŤASTNÁ, NIC NEŽ ŠŤASTNÁ. A DOKUD EXISTUJE TOTO VNITŘNÍ ŠTĚSTÍ, ŠTĚSTÍ Z PŘÍRODY, ZE ZDRAVÍ A JEŠTĚ Z MNOHA VĚCÍ, BUDE TEN, KDO JE NOSÍ V SOBĚ, VŽDYCKY ZASE ŠŤASTEN.

Velký Gatsby - Francis Scott Fitzgerald

11. února 2016 v 13:47 | Anna 13
Velký Gatsby

Originální název: The Great Gatsby
Žánr: Klasická literatura
Rok vydání: 1991
Počet stran: 150
Nakladatelství: Lunarion
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Nick Carraway, přijíždějících do Spojených států se chce věnovat obchodu s cennými papíry. Jeho sousedem je bohatý Jay Gatsby, který Nicka požádá, aby mu zprostředkoval setkání s jeho sestřenicí Daisy. Gatsby Daisy miluje, ale ona je vdaná za Toma Buchanana. Manželství není šťastné. Buchanan má milenku Myrtle, která tragickou náhodou skončí pod koly Gatsbyho auta, které řídila Daisy. Myrtin manžel Wilson pokládá za viníka Gatsbyho...


Můj názor: Když jsem nedávno viděla stejnojmenný film v televizi, přišlo mi, že je to ten nejkouzelnější, nejnepochopitelnější, nejsmutnější a nejúchvatnější příběh za poslední dobu... Byl plný povrchnosti, snobských lidí peněz, ale také o nenaplněném snu, jedné neopětované lásce, tajemné duši zámožného muže, jehož konec vás velmi zasáhne... Příběh o zeleném světle nikdy nezapomenu...

NIC NEMŮŽE BÝT TAK OHNIVÉ A TAK SVĚŽÍ JAKO TO, CO ČLOVĚK DOKÁŽE NAHROMADIT V PŘÍŠEŘÍ SVÉHO SRDCE.

Celé mi to přijde jako ze snu. Velkolepé večírky slavných lidí, přenádherné sídlo, vždy božsky oblečený Gatsby s překrásným úsměvem doufající ve vyplnění svého snu... Nevěra, pomluvy, peníze, povrchnost, sobectví a jedna tragédie. To vše v tomto příběhu, odehrávající se v historickém New Yorku...

MINULOST SE NEDÁ OPAKOVAT.

Myslím, že bych si příběh, který bych psala více vychutnala. Kniha byla zbytečně krátká. Mohla mít klidně 300 stránek a byla by ještě skvělejší. Velkolepé večírky bych popisovala, tak dlouho, dokud by mé vzrušení z nich neopadlo. Pocity postav tu mohly také být více popsané a neodolatelný pan Gatsby by mohl odhalit více. Je to škoda, že se román nepovedl rozšířit a udělat z něho velkolepější dílo, vzhledem k příběhu, který se v něm odehrává...

NEMOHU VÁM POPSAT, JAK MĚ PŘEKVAPILO, KDYŽ JSEM PŘIŠEL NA TO, ŽE JI MILUJI, KAMARÁDE.

I přesto se mi kniha líbila. A moc. A doporučuji ji všem, kterým se líbil film. Uvítala bych ji ve své knihovničce s filmovou obálkou... :)

NA TRÁVNÍKU A NA CESTĚ SE KUPILY TVÁŘE TĚCH, KDOŽ SPŘÁDALI TEORIE O TOM, JAK JE GATSBY ZKAŽENÝ, A ON STÁL NA TĚCH SCHODECH, KYNUL JIM NA ROZLOUČENOU A SKRÝVAL PŘED NIMI SVŮJ NEZNIČITELNÝ SEN...

Na konci mi tekly slzy proudem až mne to překvapilo. Gatsbyho mi prostě bylo strašně líto. Jeho uzavřenost a tajemství, které skrýval ve své čisté duši mu neposkytly lásku ani přátele. Byla jsem ráda za Nicka Carrawaye, který byl pravým přítelem a i když ho Daisy asi nikdy pořádně nemilovala, on měl tu čest vroucně a hluboce milovat. A to je cit, který málokdo za celý život pozná...

MYSLEL JSEM NA GATSBYHO ÚŽAS, KDYŽ POPRVÉ SPATŘIL ZELENÉ SVĚTLO NA KONCI DAISYINY LODĚNICE.
GATSBY VĚŘIL V TO ZELENÉ SVĚTLO, VZRUŠUJÍCÍ BUDOUCNOST, KTERÁ PŘED NÁMI ROK OD ROKU USTUPUJE...

Nádherná kniha u které se rozpláčete, pak slzy setřete a v noci se vám bude zdát o tom, jak tančíte na večírku a Gatsby vás sleduje stojící na schodech s jiskrami v nebesky modrých očích...

VĚDĚL, ŽE KDYŽ TUTO DÍVKU POLÍBÍ A NAVŽDY ZASNOUBÍ SVÉ NEVYSLOVITELNÉ VIDINY S JEJÍM SMRTELNÝM DECHEM, NEBUDE SE JEHO MYSL UŽ NIKDY LEHCE VZNÁŠET JAKO MYSL BOŽÍ.

 
 

Reklama