Poezie

Neskonalá - Michel Faber

1. dubna 2018 v 14:04 | Anna 13
Neskonalá - příběh jedné lásky

Originální název: Undying: A Love Story
Žánr: Poezie
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 143
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Skutečný příběh-----------


Anotace: Michel Faber je bytostný prozaik, básním se věnoval jen okrajově a sám vtipkoval, že při svém tempu bude mít dost materiálu na první sbírku zhruba tak v devadesáti. Pak ale po dvaceti letech manželství Faberova žena Eva onemocněla nevyléčitelnou rakovinou kostní dřeně a Faber se vrátil ke své původní profesi, totiž ošetřovatelství. A právě v pokoji londýnské nemocnice, kde Eva strávila poslední měsíce svého života, vznikly první básně z cyklu Neskonalá.
Tematicky se celá sbírka omezuje na průběh nemoci, Evinu smrt a Faberův žal. Je to poezie nekompromisně upřímná, emocionálně intenzivní, místy protkaná šibeničním humorem. Drtivá většina básní je psaná volným veršem a rýmovaná sporadicky, což je paradoxně její výhoda: je mnohem přístupnější, než poezie obvykle bývá, a účinek je bezprostřednější.
V básních, jež ocenili i takoví literární velikáni jako Ian McEwan, pojmenovává Michel Faber cosi obecně sdělného: co to znamená najít životní lásku a pak ji krutým způsobem ztratit. Dává hlas lidem, kteří o rakovině kvůli přetrvávajícímu tabu neumí mluvit, nemocným, kteří si své pocity nechávají pro sebe.
Sečteno a podtrženo: básnická sbírka Neskonalá nabízí tuzemskému publiku další působivou autorskou polohu jednoho z nejuznávanějších současných anglofonních spisovatelů, a celek autorova díla tak nasvěcuje ještě ostřejším světlem.


Můj názor: Bolí to u srdce..., pálí to v očích..., když tohle čteš... Obracíš stránky..., nepřestáváš,... i když tě to ničí... Máš strach..., toužíš žít..., a přemýšlíš o tom, jestli by nebylo lepší se nenarodit,... protože jestli nás čeká tolik utrpení a bolesti... Kdo by to unesl?

SNĚME TEN SEN, JEJŽ STOJÍ ZA TO SNÍT:
ŽE ŽIVOT, TEN JE PŘÍLIŠ ZÁSADOVÝ,
NEŽ ABY ZDRŽOVAL, KDYŽ MĚL BY ODEJÍT.

ANO, NEPŘESTÁVEJME SE MODLIT.
NE ZA TO, AŤ NAŠE DUŠE DLÍ U BOHA DO SVĚTA SKONÁNÍ,
JEN ZA TO, AŤ UMŘEM STÁŘÍM A VE SPANÍ.

...

SNAŽILA SES DOVOLAT,
ALE V DIGNITAS MĚLI OBSAZENO.
MOC JSI MĚ PROSILA,
TAK JSEM JIM ALESPOŇ NAPSAL.
MOJE DATLUJÍCÍ PRSTY ROZECHVÍVALY TVOU POSTEL.
ALE ŠVÝCARSKO NEODPOVĚDĚLO.

...

BYLA JSI BEZMOCNÁ A HROZIVÁ,
JAKO RODÍCÍ MEDVĚDICE,
JAKO NOVOROZENĚ.

...

NEMOHLI BYSTE MĚ ODVÉST NA DRUHÝ KONEC VESMÍRU DO SKRÝŠE BOHA?
POČKEJTE NA MĚ, NEŽ SE VLOUPU DO ZASEDAČKY A VYTÁHNU TOHO NAMYŠLENÉHO SRÁČE Z JEDNÁNÍ S VĚČNOSTÍ,
ZE SUMMITU O ZÁHADÁCH ŽIVOTA,
A PŘINUTÍM HO, ABY MI VYSVĚTLIL,
PROČ BYLO TAK NUTNÉ
MUČIT A PONIŽOVAT
A NAKONEC ZLIKVIDOVAT
MOU ŽENU.

...

AČ JSI TAK KRÁSNÁ,
TO TY TEĎ NEDOKÁŽEŠ
ZŮSTAT.

...

JAK SLADKÉ JE VYSLOUŽIT SI LÍTOST MLADÝCH.

...

CO TAK MŮŽU UDĚLAT, ABYCH PŘIPOMNĚL SMRT SVÉ MANŽELKY?
ZABILA TĚ RAKOVINA, A PŘECE NIKDO
NEZAVOLAL BBC.
ŽÁDNÍ UPLAKANÍ KOLEMJDOUCÍ NEKLADLI VĚNCE NA MÍSTO ČINU,
ŽÁDNÍ PISÁLCI NEOBVIŇOVALI VLÁDU,
ŽE JEDNALA PŘÍLIŠ POMALU.
TVÉ NEMOCI, JEJÍŽ KAŽDOU FÁZI OHRANIČOVALY KRIZE,
SE PŘESTO NEVĚNUJE ANI STRÁNKA NA WIKIPEDII.
Z GLOBÁLNÍHO HLEDISKA JSI VEDLA BEZVÝZNAMNÝ ŽIVOT.
TVÁ SMRT BYLA ZANEDBATELNÝ FAKT.

Terapie v noci - Iva Frühlingová

17. ledna 2018 v 19:33 | Anna 13
Terapie v noci

Žánr: Poezie
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 144
Vazba knihy: Vázaná


Anotace: Otevřená výpověď známé české zpěvačky a spisovatelky Ivy Frühlingové je psána většinou ve verších a mezi osobními básněmi, jako třeba Kritik, Modeling nebo Showbyznys, je příběhem, který má svůj začátek, průběh i konec.
Malé dítě bývá zátěžovým testem nejen pro psychiku, ale hlavně pro partnerský vztah. A právě to se stane i hrdince knihy, která otěhotněla a vdala se brzy po seznámení. Ustojí tuhle krizi? Miluje svého manžela i dítě, přesto má pocit, že jí něco schází. Začne se na sebe dívat jinou optikou a hledá pravé hodnoty života. Oba mají s manželem nezvyklé sexuální touhy, najde si milence... Nic z toho jí ale nedává, po čem touží doopravdy - zdravé pouto v rodině a klid v duši. Někdy je totiž největší výhrou najít a přijmout sebe sama!


Můj názor: Když o tom napíšu něco pozitivního a nádherného, přečtete si to, aniž byste mysleli na to, že Frühlingová je slavnou zpěvačkou? Spousta z nás trpí předsudky o tom, že pokud někdo známý či slavný napíše knihu, bude to něco... neslaného-nemastného, brak, slátanina a vydaly jí to jen kvůli jejímu jménu. Že? Jen zvedněte ruce. Ale já pořád dokola těmto lidem opakuji: proč by herečka či zpěvačka nemohla mít i spisovatelský talent? Důkazem toho je třeba Aňa Geislerová a teď i tato žena, která vám svými básněmi prozáří i ztemní jakoukoli noc.

KDYŽ POCHOPÍŠ, ŽE ZÍTŘEK MOŽNÁ NEBUDE, KONEČNĚ OTEVŘEŠ NÁRUČ SVĚTU.

Tohle veršování, se bude líbit čerstvým a ne zcela spokojeným matkám, zoufalým manželkám, nešťastným hloubajícím bytostem, které trápí úzkosti a strachy, lidem s depresí, umělcům, analytikům, těm, co vnímají a za svůj realistický, mnohdy i pesimistický, náhled na život se nestydí.

BÁLA JSEM SE LIDÍ.
BYLI VŠUDE A BYLO JICH MOC.
JEN NĚKTEŘÍ Z NICH JSOU JINÍ A VIDÍ ZA OBZOR.

Mě to vtáhlo asi i proto, že sama jsem v období, kdy nejsem zcela vpohodě. Hrdinka básní také chodí k psychologovi a bere prášky a zaobírá se podobnými problémy, co já. Tedy jsem jí rozuměla, ten vodotrysk emocí jsem hltala a zamilovávala se do jednotlivých básniček, které mne inspirovaly i pohladily.

PORADÍ SI S KAŽDÝM PROBLÉMEM, PROTOŽE NIC NEŘEŠÍ.
I JÍZDA NA KOLE JE POTĚŠÍ.
NEBO LYŽE, HOKEJ, CHATA, PIVO,
KYTIČKY A HNOJIVO...
PASOU SE, PASOU.
A KDYŽ SE NEPASEŠ JAKO ONY,
POTŘEBUJEŠ PSYCHOLOGA.
A TAK SI ŘÍKÁM,
MÁ TO U NÁS UMĚLCŮ VŮBEC SMYSL?
ASI MÁ.
VŽDYŤ DÍKY NÁM MAJ PSYCHOLOGOVÉ CO ŽRÁT.

Kniha je zajímavá i tím, že nejde jen o jednotlivé básně, ale že na sebe navazují. Mají začátek, průběh a konec. Některé jsou autobiografické, některé smyšlené. Každopádně jsou velmi originální, cynické, někdy až surové.... A myslím, že takové myšlenky se budou honit v hlavě každého člověka alespoň jednou za život... A pokud je cítíte teď, tahle kniha vám pomůže a ukáže vám, že nejste sami... ...divní...

...NEZNÁM NIC HORŠÍHO, NEŽ KDYŽ SE DĚSÍŠ SAMA SEBE.

Já knihu doporučuji. Frühlingovou jako zpěvačku vůbec neposlouchám, ale zdá se, že ji budu vyhledávat jako spisovatelku. Překvapila mě, pohltila mě... Je jedinečná a píše bez masky a obalu, ukrývá svůj vnitřek, mnohdy temný a rozbolavělý.

SVĚT MĚ BUDE BOLET STÁLE,
PROTOŽE JAK JIŽ ŘEČENO,
VNÍMÁM.
A PROTO MĚ POZITIVNÍ LIDI TAK DĚSÍ.
JSOU HLOUPÍ, NEBO NAIVNÍ?
NEVÍM.

Témata básní: mateřství, láska, realita, vliv společnosti, deprese, nenávist, domácí násilí, krutost, úzkosti, strachy, krize v manželství, nevěra, samota, beznaděj, sebevražedné myšlenky, sebepoškozování,...

VLASTNĚ JSEM ZAS TAK DALEKO VÁŽNĚ NEBYLA,
PROTOŽE JSEM VŠUDE TÁHLA SEBE
A TU VĚČNOU SAMOTU,
CO MĚ SŽÍRÁ I TEĎ.

Když ji budete číst v noci, umocní se vám čtenářský prožitek...

CELEJ ŽIVOT JAK BLBCI ČEKÁME NA JEDNOHO JEDINÝHO ČLOVĚKA.

...

MATEŘSTVÍ JE JAKO HUDBA.
VŠICHNI JI DĚLÁME JINAK, ALE SPRÁVNĚ.

Jsem ženská - Anna Swirszczynská

27. srpna 2017 v 22:49 | Anna 13
Jsem ženská

Žánr: Poezie
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Pistorius A Olšanská
Počet stran: 160
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Výbor z díla Anny Swirszczynské (1909 - 1984) obsahuje průřez sedmi sbírkami významné polské básnířky. Český čtenář tak poprvé získává možnost seznámit se v knižní podobě s její spontánní a nepatetickou poezií, reflektující jak intimní chvíle, tak velké historické události. Verše Anny Swirszczynské se opírají o autorčinu teorii básnické tvorby, která akcentuje poezii emocionální a angažovanou, jež má lidem pomáhat žít i umírat a která má také mluvit ve jménu ponížených a trpících. V některých básních se spojuje neskrývaná erotická tematika s vědomím obtížnosti ženského údělu, jiné představují jedinečnou výpověď o člověku v nesnadných časech okupace a ty, které byly napsány nejpozději, přinášejí vzpomínky na dětství a ztracené blízké.


Můj názor: Vyloženě mi vadí, když se rozebírá poezie. Když se analyzuje a pitvá. Jako lidé nemáme právo hodnotit cizí duše a básně jsou v podstatě takové jejich úlomky. Já je poznávám, cítím, přemýšlím nad nimi a prožívám je. Když se mi báseň nelíbí, obrátím list. Když mne báseň zaujme tak si ji opíši a čtu ji několikrát za sebou.
Poezii moc nevyhledávám a nečtu. Miluji Arthura Rimbauda, který je mi svými verši velmi blízký a kterého považuji za krále poezie. Za naprostého lidského génia, za vidoucího.
Autorka této knihy mi učarovala svou opravdovostí a rozevřeností se světu. V jejích básních je ženství a život. Život žen moderních i vesnických, matek.. Do svých slok zachytila momenty druhé světové války, které o ní vypoví více než samotný román. Její nesmírný talent mne zaujal natolik, že jsem si knihu rozprostřela do tří dnů, abych si ty básně opravdu vychutnala. Zde je jejich ochutnávka…

JSEM BEZVÝZNAMNÁ.
NIKDY NA TO NEZAPOMÍNÁM.
CHODÍM JAK BEZVÝZNAMNÝ ČLOVĚK,
SEDÍM JAK BEZVÝZNAMNÝ ČLOVĚK,
MYJU SE, SPÍM A JÍM
NAPROSTO BEZVÝZNAMNĚ.

...

UMÍRÁNÍ
JE PRÁCE NEJTĚŽŠÍ
ZE VŠECH.

STAŘÍ A NEMOCNÍ
BY OD NÍ MĚLI BÝT OSVOBOZENI.

...

BÁSNĚ SE MAJÍ PSÁT JEN VE STAVU INSPIRACE.
BÁSNĚ MÁME PSÁT A PŘITOM RADOSTÍ TANČIT NEBO PLAKAT.
POEZIE JE EXHIBICIONISMUS. NAHOTA.

...

MÁ PRÁVO MÍT TLUSTÉ BŘICHO,
JEJÍ BŘICHO PORODILO PĚT DĚTÍ.
HŘÁLY SE U NĚJ,
BYLO SLUNCEM JEJICH DĚTSTVÍ.

PĚT DĚTÍ ODEŠLO,
ZBYLO JÍ TLUSTÉ BŘICHO.
TO BŘICHO
JE KRÁSNÉ.

Sezóna v pekle, Iluminace, Dopisy vidoucího - Arthur Rimbaud

12. února 2017 v 18:43 | Anna 13
Sezóna v pekle - Iluminace - Dopisy vidoucího

Originální název: Oeuvres completes
Žánr: Poezie
Rok vydání: 2004
Nakladatelství: Garamond
Počet stran: 136
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Iluminace, obsahující čtyřicet básní v próze a dvě básně ve volném verši, jsou text uhrančivé krásy, který narušuje hradby mezi realitou a halucinací a vzpírá se jakémukoli jednoznačnému výkladu. Rimbaud je napsal mezi sedmnáctým a devatenáctým rokem a poprvé je bez jeho vědomí (Rimbaud byl v té době v Africe) vydal Verlaine v roce 1886.
Sezóna v pekle je jakousi Rimbaudovou duchovní autobiografií, jejíž poslední část Sbohem je považována za autorovo rozloučení s básnickou tvorbou.
To, co Rimbaud později uvedl do praxe ve svém díle, předznamenávají dva takzvané dopisy vidoucího. Básník v nich navzdory svému věku naprosto jasně formuluje poslání básníka a své představy o básnické tvorbě. Podle Rimbauda nestačí jen veršovat: básník musí rozjitřit své vědomí, jako se jitří poranění, obnažit svou duši a vyvést své smysly z navyklého řádu a jejich souzvuku - jedině tak se stane vidoucím.


Můj názor: Dnešní recenze bude trochu jiná. Nebudu totiž hodnotit knihu ani její obsah, tak jako to dělám vždy. Smyslem tohoto článku bude spíše upozornit na prokletého básníka Arthura Rimbauda, který tvořil poezii absolutně neuvěřitelně odlišnou, pobuřující, povznášející a zároveň tak krásnou. Ano, nádhernou, přímo božskou... Jeho spojení slov, jeho věty a rýmy jsou tajemné, magické a nepochopitelně uchopené...

RUKA S PEREM SE VYROVNÁ RUCE S PLUHEM.

Poprvé jsem jeho jméno postřehla na základní škole, když jsme probírali prokleté básníky a vím, že jsem se jím nijak nezabývala. V osmé třídě totiž nemůžete Rimbauda pochopit ani pocítit, můžete se naučit jeho život nazpaměť, možná vás zaujme, že většinu svých děl vytvořil velmi mladý a snadno si ho zapamatujete podle jeho hezké mladistvé tváře, ale jinak to pro vás nejspíš bude další básník, kterého se musíte naučit, stejně jako horu dalších autorů.

ČINNOST NENÍ ŽIVOT, ALE ZPŮSOB, JAK PROMRHAT URČITOU SÍLU, JE TO PODRÁŽDĚNÍ.

Před rokem a půl u mne propukla platonická láska k Leonardovi DiCapriovi a já začala poznávat jeho filmografii. Přehrávala jsem si všechny filmy bez ohledu na žánr, prostě důležité bylo jen to, že tam hraje on. A objevila jsem film Úplné zatmění. Mimochodem, vážně úchvatný, výborně zpracovaný a brilantně podaný příběh Paula Verlaina a Arthura Rimbauda. A tam jsem o Rimbaudovi uslyšela podruhé. A nebyl to jen učebnicový výčet, nýbrž jeho dechberoucí život, kterému se snad nedá věřit. Ve filmu jsou citovány i jeho verše a myšlenky z jeho knih a mne prostě tenhle mladý Francouz strašně zaujal. Ne proto, že ho ztvárnil Leonardo (i když dokázal jeho rozervanou duši předvést v obrovské opravdovosti a jeho výkon byl dechberoucí), ale protože tento básník byl jiný, a mě jiní lidé přitahují, protože myslí a vidí věci jinak. A především jsem si ho zamilovala díky jeho úchvatným slovním spojením a větám, které se vymykají jakémukoli pochopení.
Ale děkuji za ten film, neboť tam jsem Rimbauda blíže poznala a jeho shlédnutím se odstartovala má vášeň k jeho básním...

DNES UMÍM POZDRAVIT KRÁSU...

Ten film jsem si pustila již vícekrát a od té doby jsem přečetla jeho sbírku básní Opilý koráb a tuto, kterou recezuji. Z první jeho sbírky jsem byla upřímně mimo, protože jsem dosud nečetla nic tak ohromného. U této druhé jsem byla ještě unešenější. Už první stránkou si mne Rimbaud získal znovu a získá si mne ještě mnohokrát. V mém srdci je už navždy vepsaná báseň Génius, neboť mne neuvěřitelně uklidnila a otevřela spoušťeč slz. Nepochopím, že tohle napsal osmnáctiletý kluk...

JSEM MISTREM TICHA.

Rimbaud byl mezi vyvolenými lidmi z této planety, které od narození byli předurčeni k úspěchu. Možná mi nerozumíte, ale pokud si přečtete Sézónu v pekle, pochopíte. Byl to člověk, který provokoval, tíhnul k zemi i ke hvězdám, miloval noci a moře, tíhnul ke svobodě a patřil peru. Byl jeho Bůh. Je to Bůh básníků. Zbožňuji jeho kritiku, jeho popisy, jeho alegorie. Fascinuje mne tím, kým byl, co dokázal, jakou měl odvahu. Chtěla bych poznat ještě blíže jeho vnitřní svět...

NAŠÍ TOUZE SCHÁZÍ DOKONALÁ HUDBA.

Proč nechci hodnotit knihu? Pocity z ní jsem vám vypsala a ty jsou podstatné...
Poezie se nedá hodnotit, i když je posuzována kritiky odnepaměti... Pokud ji však hodnotíte, či vykládáte a trváte na vašem názoru, ztrácí kouzlo, kterým jsou samotné básně opředené. Nikdy nevíte, co tím vším chtěl básník říci. Nevíte jestli slunce, opravdu hraje roli slunce, a jestli opilý koráb, je korábem a pokud ano, jestli... Nevíte...

POKUD JDE O SVĚT, AŽ ODEJDEŠ, CO SE S NÍM STANE? V KAŽDÉM PŘÍPADĚ NIC Z DNEŠNÍ PODOBY.

Smyslem poezie není smysl. Poezie je sama smyslem - Colleen Hooverová


JÁ JE NĚKDO JINÝ.

 
 

Reklama