Romány

Nejskrytější přání - Marybeth Mayhew Whalen

Sobota v 14:44 | Anna 13

Originální název: The Things We Wish Were True
Žánr: Román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: MysteryPress
Počet stran: 288
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Možná je to vaše město. Možná je to vaše ulice. Možná je to vaše tajemství.
Při pohledu zvenčí může Sycamore Glen vypadat jako naprosto obyčejné ospalé maloměsto. Ale za bílými plaňkovými ploty leží pavučina tajemství utkaná od jednoho domu k druhému.
Místní obyvatelé si v sobě nesou, stejně jako každý z nás, břemeno vlastní minulosti - až do chvíle, kdy nehoda na koupališti naruší zdejší křehkou rovnováhu. A když závažné okolnosti donutí jednu ženu vrátit se po letech do Sycamore Glen, začíná se klubko sousedských vztahů a životů pomalu rozplétat.
Jediné parné léto odhalí dávno pohřbená tajemství a obyvatelé Sycamore Glen zjistí, že je nemožné skutečně znát ty, kteří jsou nám nejbližší. Je ale také nemožné milovat je a odpustit jim?


Můj názor: Tak tato kniha je ztrátou času.
Když to čtete, máte pocit, že je příběh namixovaný všemi možnými situacemi z jiných knih. Není originální a všechno, co se v knize děje, je velmi nucené.
Téměř vše bylo až trapně předvídatelné. Například stalkera Jancey jsem poznala už z úvodních kapitol.
Ze začátku se to vyvíjelo slibně a zajímavě, ale ke konci jsem již jen přeskakovala stránky, abych se dozvěděla tajemství a lži hrdinů. Četbu jsem si neužila, převážně jsem se nudila. Zbytečně protahované popisy činností postav zabírají většinu knihy a zdržují od podstatných dialogů, které ke konci za moc nestojí.

A nejvíce mě irituje lákavá anotace, která upozorňuje na to, že by se příběh mohl odehrávat v naší ulici. ??? Ne. Tohle se v reálném životě neděje. Taková překombinovanost a neuvěřitelnost fakt ne.

Knihu nedoporučuji. :(

Šťastný život mezi řádky - Michael Uras

23. března 2018 v 16:47 | Anna 13
Šťastný život mezi řádky

Originální název: Aux petits mots les grands remedes
Žánr: Román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 280
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Vtipem jiskřící román, který ve vás probudí touhu číst!
Dá se najít štěstí v knihách? Alex si vybral dost neobvyklé povolání: je biblioterapeut a nemocné duše léčí literaturou. Mezi jeho pacienty patří hendikepovaný mladík Yann, který se kvůli šikaně odmítá otevřít světu, nebo cynický Robert, který neumí komunikovat se svou manželkou. Ale jak už to tak bývá, kovářova kobyla chodí bosa a Alexův vlastní soukromý život je v troskách... Najde i on sám klíč ke štěstí v knihách, které tolik miluje?


Můj názor: Jako asi každý vášnivý čtenář hltám knihy, ve kterých jde o četbu jako takovou. Kde hlavní hrdinové jsou knihami posedlí, kde se děj odehrává v knihkupectví nebo v knihovně. Určitě nejsem jediná, kdo by na tyto příběhy stál hodinové fronty. Takže jsem byla sestře vděčná, když mi tuto knihu v knihovně našla. Číst o biblioterapeutovi je více než originální...
Ovšem Michael Uras napsal průměrný příběh. Ale má své kvality, díky kterým ani na vteřinu nepřemýšlíte o tom, že byste knihu odložili...

MELÁNIE UŽ NEMOHLA VYSTÁT ALEXANDROVU ZÁVISLOST NA KNIHÁCH. ODEŠLA A NECHALA HO SAMOTNÉHO. TEDY VLASTNĚ NE TAK ÚPLNĚ SAMOTNÉHO, PROTOŽE MU ZŮSTALY KNIHY.

Kdyby autor psal jen úvahy o literatuře, četbě, o spisovatelích a čtenářích, o místnostech přeplněných knihami a o světově známých dílech, byl by dokonalý. Když čtete řádky této knihy, cítíte doslova autorovo srdce, které se do těch vět vtisklo. Tuto knihu napsal nejen znalec literatury ale i její obrovský milovník... Pro každého čtenáře jsou úvahy o četbě a knihách naprosto dechberoucím zážitkem. Nestačíte si ty všechny myšlenky ani poznamenávat... Pokud máte čtenářskou krizi, tak tuhle knihu doporučuji: dokáže ve vás probudit čtenáře a člověka, který dýchá, protože čte... Vrátí vás to opět ke knihám, prožijete významné chvíle sebeobjevování...

MÉ OČI MĚLY TEN ZLOZVYK, ŽE HLEDALY KNIHOVNU VE VŠECH PŘÍBYTCÍCH, KTERÉ JSEM NAVŠTÍVIL. KNIHY, JEJICH UMÍSTĚNÍ A JEJICH STAV VYPOVÍDALY MNOHÉ O SVÉM MAJITELI. V KOLIKA BYTECH NENÍ ANI JEDNA KNIHA? MÍSTA BEZ ČETBY, ODŘÍZNUTÁ OD DUCHOVNÍ POTRAVY.

Ale už půjdu k té zápornější stránce. Postavy jsou originální. Je tu jeden biblioterapeut. Žena, která ho milovala, ale nečetla knihy. Němý kluk, který má znetvořený obličej a nevychází z domu. A mnoho dalších. Zprvu vám nevadí, že se vám tolik neodhalují. Jen je pozorujete a doufáte, že se do jejich nitra nakonec dostanete. To se ale nestane. Autor vás tam nepustí a nesnaží se o to, abychom na jeho postavy nikdy nezapomněli. Oni jsou ploché, nevybarvené a nezaujmou. A od poloviny knihy na nich pořád nálezáte jen negativní stránky jejich osobnosti... Ale dělá to z nich autor. Neukazuje nám jejich dobrotu a laskavost, kterou v sobě určitě mají. Měl to být záměr? Nebo do nich autor sám vložil svůj pesimismus?

NĚKDY LITERATURA DOHONÍ ŽIVOT. MOŽNÁ PROTO, ŽE VŠECHNO UŽ BYLO NAPSÁNO.

Hlavní hrdina Alex, který příběh místy vypráví, je biblioterapeut. Povolání, o kterém v knihách moc často nečteme. Z tohoto námětu by se dalo vytěžit mnohem více. A i když mě tento způsob léčby zaujal, tak k někomu jako byl Alex, bych nikdy nešla. Držel si všechny své klienty hrozně od těla, čemuž jsem zprvu rozuměla, ale pak jsem pochopila, že se jich bojí. Že je tak úplně nevnímá. A štvalo mě to. Zvlášť mě zaujal sedmnáctiletý Yann se znetvořeným obličejem, který nevycházel z domu. Byl němý a komunikoval pouze písemně. Kluk, který si v srdci hýčkal lásku k dívce, kterou nikdy nebude moci mít. Doufala jsem, že mu Alex pomůže, že se sblíží a že si porozumí. Biblioterapeut se ho bál, mladíkova chytrost byla cítit na metry daleko.
Zkrátka kniha má nevyužitý potencionál. Postavy mohly být mnohem více rozvinuté, rozkuchané. Chyběly emoce, jakékoliv city ze strany hrdinů. Ze začátku je ještě můžete očekávat, v polovině jste již rozčarovaní a ke konci jste smíření i zklamaní...

NEUVĚŘITELNÉ JE, ŽE NA TOMTO SVĚTĚ VŽDYCKY NAKONEC NAJDEME NĚKOHO, KOMU SE LÍBÍME.

Byla jsem ráda, že se fiktivní terapeut hodně zabývá Rimbaudem - mým milovaným básníkem... Ale zklamaválo mne, že svým klientům zadával samé klasiky... Jejich díla rozhodně nepodceňuju, některá jsem četla, ale některá ne, a tak nechci soudit. Ale přesto mi přijde, že se autor mohl věnovat i současným dílům, které také mohli spoustu nečtenářů oslovit. A možná, že touha po příbězích by byla silnější a dlouhodobější...
Mrzelo mě, že jsem se nedočetla o dílech, která neznám...

PROČ NECHCE NIKDY CHODIT VEN?
PROTOŽE JSEM ČETL. A ZÁVISLOST BYLA ČÍM DÁL VĚTŠÍ. MUSEL JSEM VŠECHNO PŘEČÍST, COŽ JE NEMOŽNÁ TOUHA.

Co mi na knize mírně vadilo, bylo, že autor nepravidelně střídal způsoby vyprávění příběhu. Většinovou část jsme četli z pohledu samotného Alexe, ale občas se tam vlezle vecpala er forma, která byla rušivá a matoucí.
Jinak Uras používá hodně krátké věty a myšlenky se řetězově vrství bleskovou rychlostí. Musíte si na to zvyknout, ale ke konci to jen obdivujete.

JAK JSEM MOHL MILOVAT ŽENU, KTERÁ NEČTE?

Kniha má zápory i klady. A já nevím, jestli knihu vysloveně doporučit nebo ne.
Je zvláštní. To je to slovo.
Ale pokud pro vás knihy znamenají svět a je to vaše největší vášeň, tak příběh dočtete do konce...
Lákadlem mohou být poutavé myšlenky a citace, které jsem sem vypsala a které vám mohou pomoci se rozhodnout, zda do knihy jít či nejít...

ČLOVĚK BY NIKDY NEMĚL DOVOLIT, ABY LITERATURA ROZHODOVALA O NAŠICH ŽIVOTECH, ALE JE TO NEMOŽNÉ PRO NĚKOHO, KDO V NÍ ŽIJE.

Já již napsala vše, co jsem měla na srdci a jsem ráda, že se mohu pustit do další knihy. :)

KDYŽ MI NĚKDO KLADL OTÁZKY O KNIHÁCH, NEMOHL JSEM NA NĚ ZKRÁTKA NEODPOVĚDĚT.

...

VY SE DÍVÁTE NA SVĚT SKRZE LITERATURU.

...

KDYŽ MÁ ČLOVĚK OBLIČEJ JAKO JÁ, MUSÍ MÍT PŘEDSTAVIVOST.

...

SPISOVATELÉ JSOU ČASTO NEŠŤASTNÍ LIDÉ. LITERATURA SE RODÍ ZE SMUTKU. KDYŽ JE ČLOVĚK ŠŤASTNÝ, NEMÁ POTŘEBU ODŘÍZNOUT SE OD SVĚTA A PSÁT.

...

VYPNUL JSEM RÁDIO, KTERÉ NEUSTÁLE CHRLILO ZPRÁVY. COPAK TO NIKDY NEPŘESTANE? COPAK BYCH SI NĚKDY RÁNO NEMOHL POSLECHNOUT: "JE 8 HODIN, NIC SE NEDĚJE, ZŮSTAŇTE V POSTELI, JDĚTE VEN, ŽIJTE. ZÍTRA NA SHLEDANOU."

...

BUDE VEDLE MNE A TO SE VYROVNÁ VEŠKERÉ LITERATUŘE.

...

NIKDO SI TĚ NEVŠÍMÁ, STEJNĚ JAKO SI NEVŠÍMÁ NIKOHO JINÉHO. A JESTLI SE NÁHODOU NA TEBE NĚKDO PODÍVÁ, JE TO ČIRÁ NÁHODA.

...

VŽDYCKY JSEM SNIL O TOM, ŽE SKONÁM S KNIHOU V RUCE. ZEMŘÍT PŘI ČTENÍ.

...

LITERATURA JE TEDY ŽIVOT Z DRUHÉ STRANY ZAVŘENÉHO OKNA. V TOM NÁM MŮŽE POMOCT. PROTOŽE ONA JE SKORO ŽIVOT.

...

VŽDYCKY CHODÍM VEN S KNIHOU V KAPSE.

...

ŽIL JSEM KNIHAMI, TUDÍŽ MI HROZILO NEBEZPEČÍ, ŽE BUDU POVAŽOVAT OSOBY V ROMÁNECH ZA BYTOSTI Z MASA A KOSTÍ.

...

CÍTIL JSTE NĚKDY, ŽE VÁS ROMÁN PŘÍMO VTÁHL, ŽE SE TOPÍTE POD SLOVY NĚJAKÉHO SPISOVATELE?

...

MILUJU BACHOVU HUDBU UŠIMA, NE MOZKEM.

...

"MLUVIL JSEM O PROKLETÍ KNIH. ZVLÁŠTĚ O JEDNÉ KNIZE. ŘEKNU VÁM JEDNO, DEJTE SI POZOR NA PROUSTA! JE TADY, MEZI NÁMI. A JE VELICE AGRESIVNÍ!"
NO, ASI NEJSEM SÁM, KDO ŽIJE V LITERATUŘE.

...

ČLOVĚK UŽ NEMÁ PRÁVO NA ŽIVOT, KDYŽ SI Z ELEKTROSPOTŘEBIČE UDĚLÁ TĚŽIŠTĚ KONVERZACE.

...

KAŠLU NA TO, ABY MI PATŘILY CIHLY, KTERÉ MĚ OBKLOPUJÍ, ELEKTRICKÉ KABELY, VYPÍNAČE, OBKLADY. PŘEJU SI MÍT KOLEM SEBE JENOM KNIHY.

...

KDYŽ ČLOVĚKU NENÍ DOBŘE, RIMBAUD OPRAVDU POMŮŽE.

Doktoři - Erich Segal

27. prosince 2017 v 0:34 | Anna 13
Doktoři

Originální název: Doctors
Žánr: Román
Rok vydání: 2006
Nakladatelství: Lucka
Počet stran: 732
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Nové vydání bestselleru, který byl přeložen do mnoha světových jazyků.
Strhující příběh několika spolužáků, kteří v šedesátých letech opustili s čerstvým diplomem v kapse lékařskou fakultu Harvardu, nás zavádí do medicínského prostředí v USA. Nahlédneme do nejtajnějších zákoutí života lékařů - od piteven až po výzkumná pracoviště nabitá nositeli Nobelových cen - a zároveň do nejniternějších zákoutí lidské duše. S hlavními hrdiny prožíváme jejich lásky a touhy, skryté vášně, první profesní zkušenosti, triumfy, ale i bolestná zklamání a nečekané prohry.
Pestrá, dramaticky se proplétající mozaika osudů Barneye, Laury, Benneta, Setha a dalších, plná lidského tepla i bolesti, zaujala miliony čtenářů na celém světě a dodnes je uchvacuje svou pravdivostí a humanismem, láskou a úctou k člověku i životu...


Můj názor: Já se bojím doktorů, nemocí, nemocnic. Nejspíš nejsem jediná. Ale naprosto miluju televizní seriály z lékařského prostředí. A vždy mne bavilo studovat encyklopedie lidského těla a učit se ho i latinsky. Prostě mě všechno ohledně lékařů a diagnóz zajímá, ale nechci to prožívat na vlastní kůži. Proto pro mě objevení Doktorů bylo něčím neuvěřitelně lákavým.
Segala jsem v rámci svého pohledu na spisovatele povýšila. Předtím jsem četla jen jeho jeden román, který nebyl špatný, ale ani ničím objevný, ale touhle bichlí prokázal, že je to spisovatel nasazující vysoký kalibr. Tahle kniha nenese "jen" poselství a úctu k lékařské profesi, ale velmi důkladně mapuje historii medicíny od padesátých až do téměř osmdesátých let. Což je velmi důležité, protože s každým rokem lidstvo objevilo nové léky, metody a poznatky, určily nové diagnózy, vynalezli významné přístroje a my musíme vědět, čím vším mohou naši hrdinové léčit své pacienty.
Autor se také otírá o druhou světovou válku, do které zařazuje některé postavy. Ukazuje nám, jak v té době znesvětily hippokratovu přísahu, jaká svinstva páchali "doktoři".
Také svou knihou bojuje proti rasismu, když nám otvírá problémy černého chirurga v šedesátých letech. Dostaneme se i k válce ve Vietnamu...
Ano, otřeme se i o jiné aspekty lidského života v té době, ale především nahlédneme za zdi nemocnic a výzkumných pracovišť, o kterých jsme dosud nic nevěděli...

...HIPPOKRATOVSKOU PŘÍSAHU NELZE NIKDY ODVOLAT.

Začínáme dětstvím hlavních hrdinů. Zjišťujeme, co vede lidi k tomu, zvolit si tato povolání. Mají vzory ve svých rodičích, nebo prožili tragické události, se kterými se vyrovnávajíjí tak, že nedopustí, aby se v budoucnu stali i druhým? Poté se s postavami, které si stihneme oblíbit, dostáváme na Harvardskou univerzitu. V této části knihy neměl děj jedinou chybu. To bylo zajímavé, chytlavé a návykové. Připomínalo mi to českou sérii Básníků. Koleje, kterými se šíří strach ze zkoušek a z neúspěchu, pitevny, nervová zhroucení, lásky i žárlivost, laboratoře, nekonečné šprtání... i sebevraždy.
A nadále se hrdinové stávají mediky a rozpustí se do všech možných oborů. Tím pádem má čtenář možnost pochopit člověka, který se rozhodne pro práci v pitevně i lékaře, který se stane anesteziologem. Autor se zabývá téměř všemi obory (chirurgií, pediatrií, neonatologií, onkologií, porodnictvím, gynekologií, psychiatrií i urgentními případy), ale nezapomíná ani na důležitost výzkumných center a vědeckých pracovišť.
Prostě okusíme lékařskou profesi ze všech možných úhlů. Ještě žádná kniha neměla natolik využité téma! Tady autor vyždímal snad všechny možné lékařské otázky a opravdu se mu to povedlo! Tleskám...
Hlavní hrdinové neřeší jen své pacienty, ale i vztahy a rodinné záležitosti. Objevuje se láska i bolestná zklamání, o zvraty není nouze. A co se týče těch pacientů, jsou to případy, které by tak efektivně a s velkým procítěním nedokázala zpracovat ani Ordinace v růžové zahradě nebo seriál Modrý kód.

ŽÁDNÁ LIDSKÁ BYTOST BY NEMĚLA BÝT MUČENA, AŤ JIŽ NACISTOU - NEBO KNIHOU ZÁKONŮ.

Čím mě autor udělal ohromnou radost, bylo využítí morální a etické otázky a jistým dilematem ve zdravotnictví, a to problematikou eutanázie. Smrt ze soucitu je téma, o kterém bych mohla číst snad donekonečna. Strašně mě zajímá. Za možnost využití eutanázie pro Českou republiku bych ráda bojovala. Jsem pro ni všema deseti. Jelikož mladý lékař Seth v této knize tajně podával smrtící dávku trpícím pacientům v letech, kdy to bylo zcela nepřípustné a vyvolávalo to salvy reakcí lidí i lékařů, tak muselo dojít k odhalení a soudu. Autor se však eutanázii nevěnuje okrajově, ale jde do hloubky. Odkrývá utrpení všech: smrtelně nemocného člověka, jeho rodiny a lékaře, který již vyčerpal všechny možnosti léčby a bojuje s pocitem nutnosti svého pacienta vysvobodit. Doufám, že to otevře oči všem čtenářům a budou vyžadovat právo na důstojnou smrt v našem státě. A pokud snad tato kniha a případy v ní lidi a politiky nepřesvědčí, může to už snad jen film Doktor Smrt, který také velmi doporučuji.
A pokud byste někdo náhodou znal knihu s příběhem, ve kterém se autor eutanazií zabývá, budu všem vděčná za tipy...
Román Doktoři je příběhem odvahy, utrpení, laskavosti, sebeobětování a lidství. O pravdě a nespravedlnosti. O bolesti i zázracích. O lékařích, kterých si dost nevážíme, nevidíme do jejich duše a vydáváme je za jakési Bohy. Segal však píše o lidských bytostech...
Nádherná kniha, na kterou nelze zapomenout...

VĚDA NEMŮŽE POCHOPIT ZÁZRAK.

Samota - Natalio Grueso

2. prosince 2017 v 22:31 | Anna 13
Samota

Originální název: La soledad
Žánr: Román
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Host
Počet stran: 256
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Napínavá cesta do lidské duše, dobrodružství plné fantazie a citu, ve kterém se mísí touha, vděčnost, spravedlnost, humor a sny.
Stránkami tohoto kouzelného příběhu putují nezapomenutelné postavy, které se čtenáři zaryjí hluboko do srdce: okouzlující zloděj Bruno Labastide, muž, který lidem předepisuje knihy, mladý pašerák slov, lovec snů, i krásná Japonka s medovýma očima, jež ve svém benátském bytě každou noc vzdoruje osudu.
Tento magický román nás vezme na cestu kolem světa, z Paříže do Buenos Aires, z Benátek do Šanghaje, z Guatemaly do Bagdádu, a umožní nám účastnit se podivuhodného dobrodružství svých zvláštních postav, osamělých ztroskotanců, kteří však dokážou to nejkrásnější a nejušlechtilejší na světě - udělat jiné šťastnými.


Můj názor: Když jsem si právě tuto knihu vybrala pro dnešní den, čekala jsem, že budu číst něco filosofického a ojedinělého. Ale, že to bude až tak zvláštní a jiné, jsem opravdu nečekala. Má to své kouzlo, ale vy budete z příběhů lehce rozpolcení... a vlastně nebudete vědět, co si o tom myslet. Zda autorovi zatleskat nebo povytáhnout obočí a říct, že nad tím ještě chvíli popřemýšlíte a pak se rozhodnete zda ten aplaus udělíte.

TVÉ RTY JSOU DENÍKEM, DO NĚHOŽ VPISUJI SVÉ OKAMŽIKY ŠTĚSTÍ.

Myslíte si, že budete číst ucelený příběh? Omyl. Tohle je kniha neskutečného množství jednotlivých drobných příběhů, které se někdy prolnou a někdy úplně minou. Někdy mají souvislost a někdy smysl či užitečnost zcela postrádají. Někdy nudí a někdy chcete mnohem víc. Pořád upřímně netuším, zda jsou to samostatné povídky nebo jde o román nějaké vyšší myšlenky, kterou však já nenacházím v celku, ale v samotných částech knihy.

ŠTĚSTÍ A ROZKOŠ SPOČÍVAJÍ V PROSTÉM PŘECHODU Z CHLADNA DO TEPLA. AŤ UŽ DO TEPLA DOMOVA, DO TEPLÉ PEŘINY, KTEROU SE PŘIKRYJEME, NEBO DO TEPLA NĚKOHO, KDO NÁM ZAHŘEJE SRDCE.

Na přebalu se píše, že knížka obsahuje kouzelné hrdiny, které se vám vryjí do srdce. Mne zaujaly čtyři. A to předepisovatel knih (existuje lepší nápad na postavu, než muž, který léčí knihami?), krásná mládá Číňanka (lze nemilovat tak křehkou duši, která zachraňuje osamocené muže svou krásou, něžnou pozorností a laskavostí? která si své milence vybírá podle toho, jak dokonalá vyznání a příběhy dokáží vytvořit?), dospívajícího Khaleda (v jeho příběhu se objevuje nespravedlost světa v celé své šíři a jeho osud bolí) a zamilovaného Lucase (postava pocházející z budoucnosti nebo jiného světa, ve kterém se platí daně za slova: on se stává pašerákem slov). Psala jsem již, že je kniha v celé své míře originální a úplně neskutečná? Možná je proto je tak osamocená?

JSEM ZKRÁTKA PŘEDEPISOVATEL. PŘEDEPISUJU KNIHY, JAKO JINÍ PŘEDEPISUJÍ LÉKY, LÁZNĚ NEBO ÚROKY. JÁ PROSTĚ PŘEDEPISUJU KNIHY.

Mě si autor získal od první věty, která zní: Nikdo neví o samotě tolik jako já. Sám autor v doslovu píše, že celý příběh je zcela smyšlený, ale jenom první věta z knihy je autobiografická. Samota je cítit ze všeho, co do té knihy autor dal. Ne vždy je nepříjemná. V této knize se však převážně vyskytuje jako něco ukrutného, bolestivého, nesnesitelného a nezbavitelného...

JÁ CHCI, ABY MÁ VNUČKA MĚLA LEPŠÍ ŽIVOT NEŽ JÁ, A VÍM, ŽE TO ČLOVĚK NAJDE V KNIHÁCH.

Rozhodně bych knihu doporučila všem, co chtějí něco neobvyklého, netušeného, jedinečného, kouzelného... Něco, co dokáže naštvat i rozněžnit... Kniha má totiž i své slabší stránky. Ne každý příběh obsahuje nějaký smysl či důvod, nebo alespoň já jsem ho nenašla. Něco je v knize složité, něco naopak krásně lidské a zcela srozumitelné... Má prostě své vlastní kouzlo.

JSOU ALE CHVÍLE, KDY ČTENÍ ZRAŇUJE, KDY SI ČLOVĚK ŘÍKÁ, ŽE NEMĚL ČÍST TOLIK.

...

POŘÁD PŘEMÝŠLEL NAD TÍM, JAKÁ STRHUJÍCÍ KNIHA BY MOHLA VZNIKNOUT Z JEHO PŘÍBĚHU.

...

LUCAS DOSTAL K NAROZENINÁM ČTYŘI STA SLOV.

...

JE STRAŠNĚ ZAJÍMAVÉ, CO VŠECHNO SE MŮŽE ČLOVĚK NAUČIT, KDYŽ POZORUJE OSTATNÍ. JE TO JAKO, NEVÍM... JAKO JET NA SAFARI. ČLOVĚK JE SICE VE MĚSTĚ, ALE POŘÁD JE TO PŘECE JEN SAFARI.

...

POD HVĚZDAMI, I KDYŽ JSOU SEBEKRÁSNĚJŠÍ, JSME NAKONEC VŠICHNI BEZMOCNÍ A SAMI.

Zimní evangelium - Brendan Kiely

17. listopadu 2017 v 10:32 | Anna 13
Zimní evangelium

Originální název: The Gospel of Winter
Žánr: Román
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 252
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Inspirováno skutečnými událostmi-----------


Anotace: Hlavním hrdinou strhujícího debutu amerického prozaika Brendana Kielyho Zimní evangelium je obyčejný šestnáctiletý středoškolák Aidan. Potají rodičům krade sedativa a alkohol a řeší zdánlivě banální problémy se spolužáky a učiteli. Jenže pod slupkou na první pohled ospalého městečka kdesi na východním pobřeží USA kousek od New Yorku tiká časovaná bomba.
Autor se příběhem Aidana vrací k jednomu z největších skandálů novodobých amerických dějin - sexuálnímu zneužívání dětí ze strany kněží. Nejde však bulvární cestou, nelibuje si v explicitních sexuálních scénách ani dramatických citových výlevech. Je spíše psychologickou studií jedné z obětí, kdy sleduje Aidanovy snahy vyrovnat s celou zkušeností, počínající absolutním popřením po finální uvědomění si, že mlčet znamená dovolit, aby se stejné věci děly dál i jiným. Zimní evangelium navíc není jen obžalobou kněží, kteří zneužili důvěry svých svěřenců. Je obžalobou celé americké společnosti, a to především bohatých "bílých" komunit Nové Anglie, v nichž se dospělí ženou za pochybnými hodnotami a přehlížejí do očí bijící volání o pomoc svých osamělých a mnohdy i zanedbávaných dětí, které touží stejně jako všechny děti po jediném: lásce a pozornosti.

Můj názor: Román zabývající se velmi citlivým a těžkým tématem mne zpočátku silně zaujal, ale postupem děje nadšení uvadalo a já z konce ani z průběhu knihy nebyla kdovíjak odvázaná. Problémem bylo, že se mi postavy nedokázaly dostat do srdce a i přes veškerou autorovu snahu mi přišlo, že to mohlo být ještě více rozpitvané do hloubky. Ale to může být jen můj pocit. Někomu bude z pohledu psychologie připadat román dost výstižný a dostačující. Mně tam však spousta věcí scházelo a přišlo mi zbytečné se nimrat v popisech počítačové hry, která najednou zaplnila celou scénu a nebyl prostor pro emoce a dusivou atmosféru v místnosti.
Autor si vybral složité téma, nicméně se mi vlastně líbilo, že si vybral podat ho tak, že jsme vlastně začali v momentě, kdy má hlavní hrdina otřesné a ponižující chvíle za sebou a již se s nimi vyrovnává. V celé knize nejde o ty činy, jako spíš o jejich následky. A to je celkem ojedinělé a zajímavé. Co je na knize dalším plusem je skutečnost, že to autor vyjádřil tak, aby byly těmi činy postihnuty rovnou tři hrdinové. A tím vlastně ukázal jedinečnost každého člověka v tom, že každý reaguje jinak, každý potřebuje něco jiného a že žádná reakce není ta "správná".
Příběh zachycuje bezmoc, zoufalství, samotu a úplné dno, na které se hrdinové dostávají.
Nemyslím si, že je to špatná kniha. Jen autor dle mého nevytěžil vše, co z tak zajímavého a ne tak častého tématu, mohl.

CHTĚL JSEM NABÝT JISTOTY, ŽE KAŽDÝ STRACH SE MŮŽE ROZPLYNOUT, ŽE JE SAMOTA NEMOC, KTERÁ SE MŮŽE LÉČIT, KDYŽ SE NĚČÍ VÝDECH STANE MÝM NÁDECHEM. PAK UŽ SE ANI JEDEN Z NÁS NEBUDE CÍTIT OSAMĚLÝ.

Nevím, zda knihu vyloženě doporučit, ale každopádně by měla být čtena z důvodu toho, aby se o takovýchto skandálech, které ničí mladým lidem budoucnost, vědělo a nezavíraly se před tím oči.
Pokud se pro knihu rozhodnete, tak vám přeji, abyste v ní objevili více než já.
Rozhodně, ale kniha hodně dá...

Veronika se rozhodla zemřít - Paulo Coelho

12. března 2017 v 18:17 | Anna 13
Veronika se rozhodla zemřít

Originální název: Veronika Decide Morror
Žánr: Román
Rok vydání: 1999
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 159
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Zfilmováno-----------

-----------Série: U řeky Piedra jsem usedla a plakala (1. díl), Veronika se rozhodla zemřít (2. díl), Ďábel a slečna Chantal (3. díl)-----------

-----------Skutečný příběh-----------


Anotace: Zdá se, že Veronika má všechno, co si může mladé děvče přát. Chodí na večírky, setkává se s atraktivními mladými muži, ale přesto není šťastná. Něco jí chybí. A tak se jednoho rána Veronika rozhodne zemřít.


Můj názor: Paulo Coelho píše krásné knihy. Knihy, které se vás dotknou. Jeho díla patří mezi ty nezapomenutelné.
Přečetla jsem jeho nejznámější román Alchymistu. A z té z pohledu jednoduché pohádky jsem byla unešená. Učaroval mne jednoduchý styl psaní, ve kterém se však skrývají hluboké myšlenky. Četla jsem lepší knihy než byl Alchymista, myslím, z toho duchovního pohledu. Ale občas se přistihnu, že na tuto knihu vzpomínám. A ráda. Už dlouho jsem byla rozhodnutá přečíst si další jeho tvorbu a naskytla se mi příležitost před pár týdny, kdy jsem ve škole dostala v podstatě za úkol přečíst si Veroniku...

JAK SOUDIT - VE SVĚTĚ, KDE SE KAŽDÝ SNAŽÍ ZA KAŽDOU CENU PŘEŽÍT - LIDI, KTEŘÍ SE ROZHODNOU ZEMŘÍT?

Máme předmět zabývající se osobnostním rozvojem a růstem. Dostáváme za úkol zajímat se o významné osobnosti, doporučují se nám číst filosofické a psychologické knihy. Většinou si všechny tipy zapíši s tím, že se k nim jednou dostanu, ale tentokrát jsem si ze seznamu padesáti knih vybrala Veronika se rozhodla zemřít. Tuto knihu budu asi za měsíc prezentovat. Bála jsem se, že se o uznávaného Paula Coelha lidé poperou, že o něm něco slyšeli, či zaslechli o titulu. Ale dnešní mládež o tomto člověku nic neví a velmi silně pochybuji, že by jim bylo povědomé jméno Rimbauda, Verlaina, Koontze, Kinga, Moyesové, Knausgaurda či Johna Greena. Většina z nich by ani nevěla, kdo je to J. K. Rowling.
Ale to jsem se dostala někam, kam jsem nechtěla. Zkrátka tuto knihu jsem dostala za úkol přečíst, ale nebrala jsem to jako povinnost, protože jsem se ke knize chtěla stejně někdy dostat.
Autor si mne získal hned od prvních stran. Knížka je tenoučká, psaná jednoduchým stylem, avšak příběhem složitá. S Veronikou, která se pokusila zabít, nezabila: pokusila, se dostáváte do psychiatrické slovinské léčebny. Zde autor čerpal z vlastní zkušenosti, neboť i on byl v takovýchto zařízeních třikrát hospitalizovaný. Veronika, která se pokouší zabít práškami z důvodu toho, že má nudný stereotypní život, že ona sama je zbytečná a svět stejně nikdo nespasí, se po svém nevydařeném pokusu o vlastní smrt dostává do psychiatrické léčebny, která se tváří jinak, než ve filmech a ve které se setkáváme s dalšími třemi důležitými hrdiny a s personálem tohoto zařízení. Veronika je naštvaná a touží po smrti, když ji však doktor řekne, že ji do týdne srdce vypoví službu, neboť takto reaguje na nebezpečné léky, které prošly Veroničiným tělem, začne objevovat krásu i smysl života. A to právě v psychiatrické léčebně, kde nikdo neřve, neječí, naopak tu panuje klid. Kde je každý sám sebou, bezstarostný. Autor se po celou knihu zabývá otázkou, co to znamená být blázen. Veronika se rozhodla zemřít je kniha naplněná šílenstvím...

- CO JE TO OPRAVDOVÉ JÁ?
- TO JE TO, CO JSTE, NE TO, CO Z VÁS UDĚLALI.

Setkáváme se s ženou trpící panickým syndromem, s ženou s hlubokými depresemi a s mladým schizofrenikem. A tyto tři pacienty ovlivní příchod Veroniky a vidina blížící se smrti. Ta kniha je inspirující, přináší nové pohledy a názory, které se usídlí ve vaší hlavě...
Na tu knihu nezapomenete.
Chcete vědět, co se s Veronikou stane a jak budou žít ostatní psychicky nemocní lidé po tom, co jim její příběh proletí životem? Čtěte tuto knihu, která se sice tváří depresivně, avšak po jejím dočtení budete mít velkou chuť do života.

JSTE ODLIŠNÁ OSOBA, KTERÁ CHCE BÝT STEJNÁ JAKO DRUZÍ. A TO JE PODLE MNE VÁŽNÁ NEMOC.

Chyť mě, jestli to dokážeš - Frank W. Abagnale, Stan Redding

7. července 2016 v 16:47 | Anna 13
Chyť mě, jestli to dokážeš

Originální název: Catch Me If You Can
Žánr: Autobiografický román
Rok vydání: 2002
Počet stran: 270
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Událostem popsaným v této knize se možná budete zdráhat uvěřit. A není divu - vždyť výčet kousků toho nejtroufalejšího a nejmazanějšího podvodníka v dějinách nelze označit jinak než slovem omračující. Jenom Frank Abagnale, génius bankovních podfuků a vynálezce nejlevnějšího způsobu cestování napříč světadíly, totiž dokáže se stejnou lehkostí sypat kolem sebe náruče padělaných šeků jako dobývat srdce těch nejpůvabnějších uniformovaných žen na světě, letušek a zdravotních sestřiček. A protože nevyčerpatelné mohou být rovněž zásoby vysokoškolských diplomů, odskočí si tento přeborník převleku odpočinout od světa financí do dětské nemocnice, aby se zde vydával za pediatra, anebo si odpřednáší semestr sociologie na jedné z amerických univerzit - to vše pro ryzí radost z napínavé falešné hry. Nehoráznost Abagnaleovy podvodnické akrobacie však nemůže zůstat bez odezvy u státních orgánů hned na dvou kontinentech, a tak se pomalu z jeho mistrovského umění podvrhu stává neméně stylové umění útěku...
Jistě ne náhodou se elegancí Abagneleových eskamotérských čísel nechal okouzlit i Steven Spielberg a v roce 2002 natočil podle autobiografie Chyť mě, jestli to dokážeš film s Leonardem DiCapriem a Tomem Hanksem v hlavních rolích.


Můj názor: Před pár měsíci jsem viděla film Chyť mě, když to dokážeš s mým milovaným hercem Leonardem DiCapriem a teď jsem sáhla po knize. Jako každého kdo tuto knihu četl mne příběh učaroval, nechtělo se mi tomu všemu věřit, ale úplně úžasně jsem se bavila...

V NECELÝCH JEDNADVACETI LETECH JSEM BYL DVOUAPŮLNÁSOBNÝ MILIONÁŘ.
NEBYL TO VŠAK PŘÍLIŠ POKOJNÝ ŽIVOT.

Film s knihou mají společného opravdu málo. Film je úžasná nenáročná komedie, kde se Leonardo DiCaprio s Tomem Hanksem báječně doplňují a rozesmívají vás k smrti. Kniha je ale celá podle pravdy a je psána slavným podvodníkem, který vám bude brát dech. Já jsem se u knihy neuvěřitelně bavila, pořád jsem tomu všemu nemohla věřit a Franka jsem si i přes to všechno co dělal dost oblíbila. Je to geniální, inteligentní člověk, posedlý penězi a svobodou. Přesto si myslím, že prožil život, který mu bude spoustu lidí závidět. Jeho dokonalé skrývání a útěky, jeho pilotování, to vše mne bralo dech. Celý jeho příběh zní pohádkově, ale je pravdivý a fascinující.
Frank William Abagnale se tímto románem přiznal celému světu a tím nám všem daroval neskutečně zábavný příběh a dle mého se důkladně od svých hříchů očistil.

BYL JSEM PODVODNÍK, JEDEN Z NEJHLEDANĚJŠÍCH ZLOČINCŮ NA ČTYŘECH KONTINENTECH, A PRÁVĚ JSEM DĚLAL TO, CO MI ŠLO ZE VŠEHO NEJLÍP - VODIL JSEM NEVINNÉ LIDI ZA NOS.

Odpusťte mi, váš Leonard - Matthew Quick

18. června 2016 v 23:38 | Anna 13
Odpusťte mi, váš Leonard

Originální název: Forgive me, Leonard Peacock
Žánr: Román
Rok vydání: 2015
Počet stran: 256
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Právě dnes má Leonard Peacock narozeniny. A právě na své narozeniny si do batohu k učebnicím přibalí P-38, pistoli nacistického důstojníka, kterou zdědil po svém otci. Právě dnes Leonard zastřelí svého bývalého nejlepšího kamaráda Ashera Beala a potom i sebe. Už se nemůže dočkat. Ještě před tím se však musí rozloučit se čtyřmi lidmi, na nichž mu záleží: se stařičkým sousedem Waltem, posedlým Humphreym Bogartem, s houslovým virtuózem a spolužákem Babakem, s Lauren, jež miluje Ježíše (a do níž byl trochu zamilovaný zase Leonard), a taky s Herr Silvermanem, který v Leonardově třídě přednáší o holokaustu.


Můj názor: Věřím, že každému čtenáři patří na světě jedna kniha. Věřím, že každému patří příběh, který byl napsán přímo pro něj. Je možné, že na tu knihu do smrti nenarazíte, možná ji však objevíte.
Já si nechci tuto knihu, příběh ani jeho úžasného hrdinu nárokovat, ale cítím, že tento příběh byl napsán pro mě. A je to nepopsatelný pocit. Dnes 18. června jsem se vzbudila do obyčejné slunné soboty a našla svou knihu. Knihu, pro kterou jsem celý svůj čtenářský život doufala. Jsem z ní nadšená. Děkuji Vám, Matthewe Quicku...

ZAČAL JSI ZNOVU VĚŘIT V BUDOUCNOST. NENÍ TO NIJAK TĚŽKÉ, PROTOŽE MILUJEŠ PŘÍTOMNOST.

Od tohoto autora jsem četla Terapii láskou (tento spisovatel mne vlastně naučil chápat lidi s láskou k fotbalu). Ta se mi líbila a tuto jeho druhou knihu jsem vídala v knihkupectvích, ale myslím, že jsem po ní ani nikdy nesáhla. Teď nastal čas a já ji objevila. Je dobře, že právě teď. Kniha je psaná skvělým vypravěčským a zábavným stylem. Upoutá, nadchne a inspiruje. Ale pro mne tu v této knize čekal můj životní literární hrdina: Leonard Peacock. Ještě nikdy jsem s nikým takto nesouznila, s nikým jsem si tak dobře nerozuměla,... právě jsem se zamilovala.

PROČ PO NÁS CHCETE, ABYCHOM O POSTAVÁCH, JAKO JE HAMLET - O HRDINECH -, VŮBEC ČETLI, KDYŽ SI JE NEMÁME BRÁT ZA VZOR? KDYŽ SE MÁME STARAT JEN O BODY A PŘIJÍMAČKY NA VYSOKOU A TAK DÁL? CHOVAT SE PŘESNĚ STEJNĚ JAKO VŠICHNI OSTATNÍ?

Leonard byl coby čerstvě osmnáctiletý kluk úplně stejný jako já. No, dobře ÚPLNĚ samozřejmě ne, ale já žasla, jak strašně jsme se podobali. Měli jsme stejné strachy, podobné pocity vůči naší generaci lidí, vůči dospělým a světu. Oba dva jsme rádi hodně přemýšleli a polemizovali nad věcma. To nás bavilo. Oba dva jsme byli raději sami, byli jsme dospělejší, měli jsme stejné názory na školu a učitele, na náboženství!, (tohle bylo až opravdu neuvěřitelné, když mi Leonard začal mluvit z duše...), na život obecně... Až na to, že on měl patrně vyšší sebevědomí než já a odvahu. Ale já jsem zase nepotřebovala zachránit. On ano, ale neměl nikoho, kdo by to udělal...

JSI JINÝ, LEONARDE. JÁ JSEM TAKY JINÝ. BÝT JINÝ JE DOBRÁ VĚC. I KDYŽ JE TO TĚŽKÉ.

Oba dva jsme JINÍ, ODLIŠNÍ, PŘEMÝŠLEJÍCÍ... Takových lidí je málo. Jsou však opovrhovaní a málokdy je svět objeví. Jsme totiž uzavření. Proč právě tito lidé mizí dobrovolně ze světa a tolik z nich se trápí???

PŘEMÝŠLELI JSTE NĚKDY O VŠECH TĚCH VEČERECH, KTERÉ JSTE PROŽILI A UŽ SI NA NĚ VŮBEC NEVZPOMÍNÁTE? VEČERY TAK VŠEDNÍ, ŽE SE JE VÁŠ MOZEK PROSTĚ NEOBTĚŽOVAL ZAZNAMENAT? NEDĚSÍ VÁS TO NĚKDY?

Tenhle můj Leonard měl sebevražedné sklony. Mimochodem tohle je opravdu vynikajicí kniha o sebevraždě. Mnohem lepší než ty vaše opěvované Všechny moje zázraky. Tato kniha všechno líčí bez obalu, tak jak to je, i když se to jeví velmi surově... Jak já bych Leonardovi ráda pomohla. A stačilo by začít blahopřáním k narozeninám...

PROČ MAJÍ LIDI RÁDI, KDYŽ JIM POKLÁDÁTE OTÁZKY, NA KTERÉ UŽ ODPOVĚDĚLI MILIONKRÁT, A NESNÁŠEJÍ, KDYŽ SE POKOUŠÍTE PŘIJÍT S NĚČÍM PODMĚTNÝM? JÁ MÁM PODMĚTNÉ OTÁZKY RÁD.

Leonarda držely nad vodou 4 věci. Hamlet, houslová hudba, hodiny ve škole o holokaustu a bogartovské filmy. Měl naslouchajícího a hodného učitele a starého milého souseda, ale to bylo vše. Žádní pořádní přátelé, žádná rodina, žádná láska. A uvnitř v duši jedno ponuré trauma z dětství... Ještě nikdy jsem se o nikoho nebála tolik, jako o Leonarda Peacocka.

BAVÍ V DNEŠNÍ DOBĚ PŘEMÝŠLENÍ JEŠTĚ NĚKOHO DALŠÍHO, NEBO JSEM TOTÁLNÍ ÚCHYL?

Tohle je bezpochyby zatím má nejlepší kniha, jakou jsem četla, kniha ve které jsem se našla. Dokonce jsem se tu i hodně inspirovala. A našla jsem svou druhou polovinu. A co je na tom, že doopravdy neexistuje, že je to jen literární postava? Byla stvořena, aby mi pomohla...
Miluji tě Leonarde Peacocku... Však se jednou najdeme...

MÁŠ NĚKDY POCIT, ŽE ROZSVĚCUJEŠ SVĚTLO, ALE NIKDO HO NEVIDÍ?

Nejsem jako vy - Jodi Picoultová

5. února 2016 v 23:33 | Anna 13
Nejsem jako vy

Originální název: House Rules
Žánr: Román
Rok vydání: 2011
Počet stran: 567
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Osmnáctiletý Jacob Hunt je jen zdánlivě obyčejný teenager - exceluje v matematice, má hodně černý smysl pro humor a nenávidí nepořádek. To, co má navíc, je Aspergerův syndrom, formu autistické poruchy. Je neprodyšně uzavřený ve svém vlastním světě, a i když se snaží být jako všichni ostatní, netuší, jak by to měl udělat. Jacob žije se svou matkou Emmou a bratrem Theem a především díky pravidlům, která si rodina vytyčila, je jeho život občas nezvyklý, ale má pevný řád. Jeho základy však fatálně otřese násilná smrt jeho mladé lektorky sociálních dovedností. Důkazy zprvu ukazují na jejího přítele Marka, ale brzy se ukáže, že ten zločin spáchat nemohl. Poté se na místě činu najdou stopy, které ukazují k Jacobovi, a chlapec s uhýbavým pohledem a podivným chováním je rázem prvním podezřelým. Byl by schopen vraždy? Kdo se k němu dokáže dostat natolik blízko, aby poznal pravdu?


Můj názor: Pokud jste četli mou recenzi na knihu Desátý kruh od této autorky, která byla publikována po Vánocích, museli jste cítit, jak moc se mi ten příběh líbil. Pořád si ho pamatuji. Dokonce i drobné detaily.
Těšila jsem se na další psychologickou sondu do mé duše, když jsem brala do rukou další knihu. Byla sice trochu slabší, ale otevřela mi bránu do světa autistů...

KDYŽ ČLOVĚK NAJDE DÍVKU, DO KTERÉ SE ZAMILUJE, ROZEZNĚJÍ SE MU V HLAVĚ ZVONY A V DUŠI SE MU ROZZÁŘÍ OHŇOSTROJ...

Pokud jste nečetli tuto knihu, nemůžete říct, že víte, co je Aspergerův syndrom nebo-li autismus. Autorka stvořila úžasnou postavu osmnáctiletého mladíka: Jacoba. Je tajemný, záhadný, tichý, mnohé skrývá,... A především je fascinující. Jeho autismus v něčem dává velký smysl. On život z několika pohledů chápal velmi jednoduše. Byl vždy pravdomluvný a čestný. On nežil ve svém vlastním světě. On žil v tom našem, akorát ho vnímal tak, jak mi to nedokážeme...
Jacobe, jsi úžasný, bych tě moc ráda poznala...

PATNÁCT LET JSEM SE SNAŽILA O TO, ABY SE JACOB ZAŘADIL DO NORMÁLNÍHO ŽIVOTA, ABY NEZŮSTAL IZOLOVANÝ VE SVÉM SVĚTĚ... A TEĎ JEDINÝ DEN VE VĚZENÍ VŠECHNO ZNIČIL.

Někomu by Jacob mohl připomínat monstrum nebo zombie. Ale já vím, že má city... Přišla jsem na to z pár jeho myšlenek. On není tak sebestředný...
Kniha se netočí jen příznaků autismu, záchvatů a stresů kolem něho, ale objeví se tu soudní řízení, vražda, dlouhé výslechy, krev, spousty detektivních příběhů. Zdá se, že toto je oblíbené téma autorky...

JEDNOU SE MĚ BRATR ZEPTAL, JESTLI BYCH SI VZAL LÉK PROTI ASPERGEROVI, KDYBY EXISTOVAL.
ŘEKL JSEM MU, ŽE NE.

Kniha vám přiblíží i život lidí, kteří se pohybují kolem autistů. Nejsou to jen lékaři a psychologové, učitelé a sociální lektoři. Co prožívá matka autisty? Co jeho bratr? A co otec? Autorka příběh využila k rozkreslení pocitů ostatních postav a úžasně je vystihla. Jacob měl milující matku, která pro něj doslova obětovala celý svůj život. A bratr? Theo byl postava k zamyšlení... Bylo mi ho líto, někdy se mi ho chtělo odsuzovat... Byl to velmi nevyrovnaný člověk a bylo to především díky Jacobovi...

DÍKY DOMÁCÍ ŠKOLE JSEM SI UVĚDOMIL JEDNU VĚC, A SICE JAKÁ JE STŘEDNÍ ŠKOLA NESKUTEČNÁ ZTRÁTA ČASU.

Nikdy nezapomenu na dvě scény z této knihy.
1) Ta scéna, ve které Jacob mamince říká, že slyší květiny umírat, je prostě nádherná...
2) Malý Jacob si lehne před ložnici svého bratra, který se každou noc budí s křikem: bojí se dinosaura. A Jacob mu řekne, že žádný dinosaurus neexistuje, ale že i kdyby existoval, tak zabije jeho než se dostane do bratrova pokoje.
Možná ty scény takto nedávají smysl, ale musíte si je přečíst, aby je vaše srdce nasálo...

MĚLA BYCH RADŠI JINÉ DÍTĚ, KTERÉ NEMUSÍ TAK TVRDĚ BOJOVAT O SVÉ MÍSTO NA SLUNCI A SNÁZ PROPLOUVÁ ŽIVOTEM?

Knihu určitě doporučuji lidem co milují knihy k zamyšlení a psychologické romány. Mohla by se hodit i těm co se do hloubky zabývají autismem. Otevře vám oči a vy TO uvidíte. Otevře vám duši, aby jste je přijmuly...

KDYŽ JSEM S TEBOU, PŘESTANE BÝT SVĚT PROBLÉM, KTERÝ NEMŮŽU VYŘEŠIT. POJĎ SE MNOU PROSÍM TĚ NA PLES, PROTOŽE TY JSI MOJE HUDBA...
 
 

Reklama