Tematika 2. světové války

Ztracená manželka - Alyson Richmanová

28. května 2018 v 0:33 | Anna 13

Originální název: The Lost Wife
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 290
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

------------Chystá se filmové zpracování-----------


Anotace: Z předválečné Prahy až do New Yorku zavádí čtenáře mimořádně silný příběh velké lásky Lenky a Josefa, jejichž životy se opět protnou až po šedesáti letech.
Úspěšný newyorský porodník stále sní o své první ženě, která zůstala v nacisty okupovaném Československu.
Jaký byl osud malířky Lenky?

Když se Lenka a Josef seznámili, s láskou a důvěrou hleděli do budoucnosti. Oba studovali na univerzitě a pocházeli z dobře situovaných pražských rodin - Lenčin otec byl úspěšný obchodník se sklem, Josefův vážený pražský porodník. Těm dvěma mladým lidem však předurčil životy jejich původ. A nad Evropou se brzy rozklenul černý mrak nacismu...
Napětí v Československu vzrůstá a báječný život v předválečné Praze se mění v noční můru ghett a koncentráků. Všechny jistoty postupně mizí. Než se Lenčina rodina vzpamatuje, hranice se neprodyšně uzavřou, takže není úniku. I přes strašlivé zážitky si Lenka zachovává důstojnost a sílu.
Josefově rodině se s pomocí amerických příbuzných podaří včas vycestovat. Mladý lékař si později buduje úspěšnou kariéru v nové vlasti. Přesto stále touží po své milované Lence, na kterou nikdy nedokázal zapomenout...


Můj názor: Tahle kniha je přenádherně napsaná a její příběh je bezpochyby velmi silný. Přesto ale mám pocit, že zůstane jedním z těch, který se mi v mé paměti smísí s jinými příběhy z Terezína a Osvětimi a mladé lásky z druhé světové. A to mě na tom mrzí. Čím více jsem z tohoto období přečetla, tím víc vidím ten počet příběhů, které si doopravdy pamatuji a které svou originalitou z polic knihoven září...

Láska je jako malování. Prázdný prostor je téměř tak důležitý jako vyplněný. Vzduch mezi našimi odpočívajícími těly a nádech v rozhovoru jsou jako bílá místa na malířském plátně, a ostatní věci, které tvoří náš vztah - smích a vzpomínky -, jsou postupně přibývající tahy štětcem.

Autorku jsem si díky knize Kabinet milostných dopisů zcela zamilovala. Byla to kniha, kterou jsem prožila všemi smysly. Dodnes si příběh v živých barvách pamatuji a toužím po tom, se do něj znovu vnořit. Ta kniha má u mě ohromný potenciál. A je to jedna z těch úplně nejlepších, co jsem kdy četla. Možná i proto Ztracená manželka neměla ani zdaleka takovou šanci tuto knihu překonat...

Dva doteky kůže si člověk pamatuje celý život - když se poprvé zamiluje a vezme milovanou osobu za ruku a když vás dítě chytí za prst. V obou případech jste k druhému připoutáni navěky.

Z čeho jsem byla přenadšená: rozhodně z toho, že americká autorka psala o válečném Československu. Představa, že si tento bestseller přečetlo tolik lidí, kteří se o naší zemi a Praze a obyvatelích dočetli mnoho pro ně nového a zajímavého, mě naplňuje hrdostí.

Je tohle projev lásky? V hlase člověka, jehož je vám souzeno milovat, slyšíte ty, kteří se teprve mají narodit.

Vadilo mi zpočátku chování hlavních hrdinů. Hlavně tedy způsob jejich komunikace. Takhle se snad mladí lidé bavit nemohli ne? :(

Mysl, srdce, lůno. To je trojice spojená v posvátném tanci. Ženská pánev je jako přesýpací hodiny, které dokážou předvídat čas. Život vytváří i ochraňuje. Když nastávající matka nemá dost výživnou stravu, plod si bere živiny z jejích vlastních zubů a kostí. Ženy jsou od přírody vybavené k nesobeckosti.

Na počtení na jedno odpoledne je příběh zajímavý. Ale já na něj asi zapomenu, nebo mi zůstanou jen letmé vzpomínky.

Řekla jsem mu, jak jeho láska změnila ženu, která po válce toužila jen po smrti, v člověka, který prožil plný a krásný život.

A natisknout na obal, že se jedná o druhou Sofiinu volbu je hodně přes čáru. Je rozdíl rozhodovat se o tom, zda vycestuji s manželem nebo zůstanu s rodinou a tím, které ze svých dvou dětí pošlu na smrt. To se tedy nezlobte...

Tato kniha jest první v dlouhé řadě knih, které mám v úmyslu ti namalovat.

Dívka v modrém plášti - Monica Hesseová

19. dubna 2018 v 18:14 | Anna 13
Dívka v modrém plášti

Originální název: Girl in the Blue Coat
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 303
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Píše se rok 1943 a v nacisty okupovaném Amsterdamu vládne přídělový systém. Mladičká Hanneke se ale vyzná. Na černém trhu se pohybuje jako ryba ve vodě a dokáže obstarat většinu věcí, které lidé potřebují. Při jedné z donášek ji její pravidelná zákaznice požádá o pomoc. Nechce sehnat maso nebo petrolej. Chce, aby Hanneke našla židovskou dívku, kterou u sebe ukrývala. Vzala si jen svůj modrý plášť a zmizela neznámo kam. Hanneke zprvu ani neuvažuje o tom, že by se do nebezpečného pátrání pustila. Pak ale položí první otázku. Když dostane odpověď, chce najednou vědět víc. Postupně je vtažena do pavučiny tajemství a ohromujících odhalení, která ji zavedou až do samého srdce studentského protinacistického odboje...
Úžasně napsaná kniha, která na pozadí skutečných událostí vypráví výjimečný příběh o statečnosti obyčejných lidí, o lásce, smutku a životě v těžkých časech.


Můj názor: Fascinující příběh z pera americké autorky vyprávějící příběh z okupovaných ulic Amsterdamu. Mladá dívka, která každé ráno nasedá na kolo a projíždí městem kanálů, je dívka, která porušuje pravidla pro dobro druhých. Na černém trhu shání, co se dá a objíždí své klienty. Místy musí flirtovat s nacistickými vojáky, aby se jí nepodívali do košíku a nenašli něco, co by neměla mít u sebe a navíc v takovém množství. Ta dívka má pod kostkovanými šaty a bledou kůží zlomené srdce, které se roztříštilo v dobu, kdy jí zastřelili její první a jedinou lásku na frontě. Ta dívka s sebou na každém kroku vláčí pocit viny. Naskytne se jí však příležitost svůj čin napravit. Zachránit život židovské dívky na útěku. Může se jí to v nebezpečných ulicích podařit? Co všechno bude muset obětovat a kam jí její "vyšetřování" zmizelé dívky zavede? Kolik odvahy a statečnosti bude třeba? A jak se záhada vyřeší? Kolik nevinných životů bude muset navždy zhasnout?

"SVĚT STVOŘIL BŮH, ALE HOLANDSKO STVOŘILI HOLANĎANÉ." ŘÍKAL TO JAKO NĚCO, NA CO BYCHOM MĚLI BÝT PYŠNÍ, ALE PRO MĚ V TOM BYLO I VAROVÁNÍ: "NESPOLÉHEJTE NA TO, ŽE VÁS NĚCO ZACHRÁNÍ. JSME V TOM SAMI."

Tento příběh je především příběhem o statečnosti a odvaze mladých lidí, kteří bojují o přežití v kruté válce. A to nejen o vlastní životy, ale především o životy druhých. Mladá Hanneke se vydá najít dívku, kterou nezná, ale v jejímž osudu může hrát důležitou roli. Může se jí podařit dívku zachránit před deportací do německých táborů?
Tohle je neuvěřitelně překrásný i bolestný příběh o vytrvalosti a naději... O odvaze...

NAUČILA JSEM SE, ŽE BÝT STATEČNÁ JE NĚKDY TO NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ, CO MŮŽETE BÝT, ŽE TO JE VLASTNOST, KTEROU SE MÁ ŠETŘIT.

Touto knihou pobíhají mladé postavy a snaží se lidem shánět jídlo, vyrábět falešné doklady, pomoci jim nacházet lidi, kteří jsou ochotní u sebe schovávat židy. Mladé dívky se angažují v zařizování náhradních rodin. Chtějí malé děti zachránit před zkázou a dát je k lidem, kteří budou rodiči, kteří malé holčičky a chlapečky ochrání.
Dalším odvážným činem, jehož důležitost se projeví mnohem později, je pořizování fotografií, jejichž obsah by mohl autora poslat do pekel. Lidé, kteří TO VŠECHNO zdokumentovávali si zaslouží OHROMNÝ A UPŘÍMNÝ DÍK! Projevili takovou odvahu... A mysleli na budoucnost...

ON MĚ POLÍBIL A ŠLI JSME NA ZMRZLINU, NÁDHERNÝ ZAČÁTEK VZTAHU VE SVĚTĚ, KTERÝ MĚL KE KONCI BLÍŽ, NEŽ JSME KDY TUŠILI.

Tohle není kniha o boji o přežití v koncentračních táborech. Není vyprávěna z pohledu židovky. Je to kniha o lidech, kterým se daří proplétat se nebezpečným Amsterdamem a zachraňovat lidské životy. S rizikem, že mohou kdykoliv zemřít. Že mohou být odhaleni. Tato obava se naplní, když jedna dívka z odboje ztratí svůj foťák s velmi nebezpečným obsahem.

POKUSIT SE VYPRÁVĚT PŘÍBĚH O KULTUŘE A DOBĚ, KTERÉ VÁM NEPATŘÍ, JE STRAŠIDELNÉ A MOŽNÁ I TROCHU TROUFALÉ.

Kniha se velmi podobá překrásnému románu Kabinet milostných dopisů, která zase pojednává o práci odboje v italské Veroně. Dívku v modrém plášti bych však doporučila i mladším čtenářům, kteří o té době již něco málo ví. Tím, že je příběh orientován hlavně na mladé dívky a chlapce, tak zaujme i teenagery...
Stojí za to knihu přečíst. Nemá totiž vůbec žádná klišé a je ABSOLUTNĚ nepředvídatelná. Konec vás tak překvapí a nadchne, že budete vzpomínat, kdy jste naposledy byli z nějaké knihy tak šokovaní.
Příběh je plný tragických zvratů i nečekaných událostí, z kterých vám zatrne.

VÍM, JAKÉ TO JE, MÍT SKROMNÁ, PROSTÁ PŘÁNÍ, A PAK JEN PŘIHLÍŽET, KDYŽ VÁM JE NĚKD SEBERE.

Přeji příjemnou četbu.
Osobně doufám, že autorka opět brzy něco napíše.
A děkuji paní Hesseové, že se v poděkování zmínila o Anně Frankové. To bylo krásné...

S přečtením této knihy budete pociťovat ještě větší touhu Amsterdam navštívit...

VELKOU ČÁST TOHO, CO SVĚT VÍ O TÉ VÁLCE, O TOM MĚSTĚ, O TOM, JAKÉ TO CELÉ BYLO, MÁ NA SVĚDOMÍ JEDNA KONKRÉTNÍ KNÍŽKA, NAPSANÁ NA PŮDĚ UPROSTŘED OKUPACE. JSEM NESMÍRNĚ VDĚČNÁ ANNE.

Hana - Alena Mornštajnová

4. března 2018 v 15:07 | Anna 13
Hana

Žánr: Historický román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
Počet stran: 306
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Třetí román úspěšné české autorky.
Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže, co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu?
Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra.
Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film.
Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí...


Můj názor: Odhodlávala jsem se dlouho, než jsem si konečně sedla a rozhodla se o tomto zážitku napsat. Je těžké psát o knize, která vám rozbušila srdce, vypálila vám do mozku scény, na které nikdy nezapomenete, u které jste se choulili do sebe, aby ta bolest, kterou jste s hrdiny prožívali byla co nejmenší. Když kvůli knize vypláčete moře slz, když nemůžete v noci spát, když se týráte tím, že si jdete po přečtení pustit dokumenty o holokaustu, protože máte pocit, že to těm lidem dlužíte, abyste je poslouchali, tak je opravdu velice obtížné o Haně psát... Protože slova jsou zbytečná. Protože důležitý je ten prožitek, který vás vyždíme... Příběh je bolestný, drastický, dramatický, autentický, a já jsem měla pocit, že nečtu knihu od české autorky, ale že jsem zaplula do příběhu zpracovaného na světové úrovni, a tak to přece nikdo u nás neumí... Pletla jsem se... Alena Morštajnová je pro mě nesmírně talentovanou spisovatelkou, která zajistila, že i český národ se může pyšnit současným literárním klenotem... Děkujeme Vám...

NEMĚLA JSEM PROČ ŽÍT, ALE NEUMĚLA JSEM UMŘÍT.

Mornštajnová vytvořila příběh založený na utrpení, které si nelze představit... O holokaustu jsem toho četla tolik, ale stále tomu nemohu uvěřit... Já vím, říká to každý, ale doopravdy je to něco nepopsatelného... Proto obdivuji autory, kteří píší, jakoby si tím sami prošli, ale kteří přitom "nevědí nic". A taková je i Hana.
Příběh je dokonale poskládaný. Začínáme téměř deset let po válce, kdy nás do příběhu zavede půvabná dívenka, která si díky své neposlušnosti a drzosti zachránila život. Tragédie ji zavede do života tety Hany, které se devítileté děvčátko vždy bálo... Hana před celým světem skrývá drastickou minulost své rodiny a své ztracené duše... Pozorujeme život děvčátka vyrůstající u uzavřené tety a zároveň probádáváme minulost rodiny Helerovy...
Hana je ženou, která nejde vystihnout... Čteme tolik knih o lidech, kteří přežijou Osvětim, ale jejich autoři nám už neukážou jejich budoucnost. Jak žijí po hrůzách, kterými byly svědky, s pocity viny, s tím co viděli... Je těžké to popsat, vím. Ale Mornštajnová to dokázala... Dokonale popsala život člověka, který si už neumí vydobýt místo na světě, ani nechce... Člověka, který nemá důvod žít, důvod někomu věřit...
Ačkoli je příběh drsný, hrůzný, tak je krásný... Neuvěřitelně autentický, námi čtenáři na maximum prožitý...
Já ho miluji...
V srdci mi zůstane už napořád...
A hned teď, den po dočtení, mám chuť se do knihy začíst znovu...

DUŠE, KTERÁ DĚLÁ ČLOVĚKA ČLOVĚKEM, VE MNĚ NEBYLA. ODJELA S MOU RODINOU NA VÝCHOD, ZTRATILA SE V ULICÍCH TEREZÍNSKÉHO GHETTA, UVÍZLA V DOBYTČÍM VAGONU MÍŘÍCÍM NA VÝCHOD, ROZPUSTILA SE V TÁBOROVÉM BAHNĚ A SHOŘELA V OSVĚTIMSKÝCH PECÍCH.

Nebudu přehánět, když sem napíši, že Hana je působivějším a opravdovějším románem než Vypravěčka nebo Mischling...
Má takové historické kouzlo, které vybízí přetavit příběh na filmová plátna. Je lidský a půvabný...
Opravdu upřímně doufám, že se kniha dostane za hranice našeho státu, za oceán... Že bude lidem bude přípomínat hrůzy dvacátého století a stane se světovým bestsellerem. Vůbec mi nepřijde, že by to byla přehnaná vize...

AČKOLI - CO ČLOVĚK POTŘEBUJE?
TROCHU JÍDLA A V ZIMĚ TEPLÉ OBLEČENÍ.
A DŮVOD ŽÍT.

V napínavém příběhu, který nelze odložit, je spousta momentů, které si budete pamatovat ještě hodně dlouho...
Já nikdy nezapomenu na odstavec, který nemá vůbec žádnou spojitost s válkou a tou dobou, ale který vystihuje lásku ke knize... Ten, když se malá Mira vzdala peněz, které měla od maminky na školní obědy, a zaplatila za ně pokutu v knihovně za knížku, kterou údajně ztratila... Ona ji však "ukradla" a celý měsíc neměla obědy...
Je to takový střípek z celé pestré mozaiky tohoto příběhu, ale mě dojímá to, co čtenář pro milovaný příběh obětuje...

RADILI MI, ŽE MÁM ZAPOMENOUT, PROTOŽE NECHTĚLI SLYŠET TO, CO BYCH MOHLA VYPRÁVĚT.

Mým neskutečným štěstím je, že budu mít brzy možnost se s autorkou setkat a že mi možná můj výtisk bude zdobit její věnování... Jsem jí vděčná za tuto knihu natolik, že mě znervózňuje jen představa, že se k této ženě budu moci jen přiblížit...
Těším se na to, jako na Ježíška...

A ještě jedno vám bude knihu často připomínat... Vybaví se vám vždy, když budete mít na talíři vanilkový věneček...

PŘEŽILA JSEM PEKLO JENOM PROTO, ABYCH DÁL ROZNÁŠELA SMRT.

Neviditelná zranění - Věra Fojtová

16. prosince 2017 v 18:05 | Anna 13
Neviditelná zranění

Žánr: Historický román
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Moba
Počet stran: 248
Vazba knihy: Vázaná

-----------Skutečný příběh-----------


Anotace: Mělo to začít tak idylicky. První taneční, první vyznání, první polibek... To vše mělo potkat šestnáctiletou Rút. Jenže to by nesměl být rok 1941 a na prsou by jí nesměla svítit žlutá hvězda. Místo atlasových střevíčků na první bál, které jí sliboval tatínek, jen tvrdé dřeváky a pochod smrti.
Neuvěřitelně sugestivní příběh dvou mladých lidí, Ervína a Rút, vychází ze skutečných událostí.
Výjimečná kniha o naději, která snese srovnání s díly Arnošta Lustiga či Jana Otčenáška.


Můj názor: Dlouho jsem přemýšlela, jak se k této knížce vyjádřím. Autorka v Doslovu trefně vystihla mé pocity z příběhů lidí za 2. světové války: stud a pocit viny. Ty mám u dobrých i ne tak dobrých děl. Nikdy totiž nehodnotím příběhy. Z těch je mi vždy úzko a nepříjemně po těle. Proto se knihy s tématem holokaustu špatně hodnotí. Pokusíte se o nich říci špatné slovo a budete obviněni, že nemáte dostatečnou úctu k těm lidem v té kruté době. Jak jsem řekla nehodnotím ten příběh. Ten se skutečně stal a soudit tedy lidské životy v utrpení mně zcela nepředstavitelném mi nepřísluší. Ale kniha jako taková: její forma, styl, kterým je napsaná, co cítíte z vět, jak je poskládaná: to je to, co tu dnes hodnotím. To mne příliš nenadchlo a nijak oslnivě nezapůsobilo. Psané je to, jak z pera školáka, nemá to svěžest, důvtip a někdy se to čte doslova špatně, jakoby kostrbatě. Souvětí jsou nemelodická. Co se týče stránky jazyka, jde tedy o primitivní román. Já jsem ale od české autorky příliš neočekávala... Proč my Češi nejsme schopní napsat něco excelentního a jedinečného? Opravdu významného?
Tahle knížečka se ve svém zástupu knih z období druhé světové snadno ztratí. Nevím, nakolik je příběh pravdivý a kolik si toho autorka domyslela, ale trochu mne vadila tak samozřejmá předvídatelnost. SPOILER! Začínáme tím, jak se Židům žilo za války v Praze, nastupujeme do transportu, který nás odveze do Terezína a všichni tušíme co přijde teď: Osvětim. Pak přijdou na řadu pracovní tábory a pochod smrti. Nakonec skončíme v ponižujícím Bergen Belsenu a víme, že za chvíli nám nad hlavou poletí anglická letadla. Opravdová otázka Co bude dál? nás napadne až po osvobození, kdy bylo tolik lidských osudů nejistých. Pokud však byl příběh Rút pravdivý, tak před ní smekám a obdivuji její nezdolnost a dravost s kterou přežívala ty nevyčíslitelné hrůzy. Pokud opravdu přežila Osvětim, pochod smrti a následující peklo v Bergen Belsenu je to hrdinka, která nemá obdoby. Je mi vždy líto, že takovéhle knihy, jejímž prostřednictvím se dostáváme do koncentračních táborů končí velmi často osvobozením či návratem do trosek měst, které hrdinové na začátku opustily. Ale jak se mohou všichni ti lidé, co přežili tohle všechno vyrovnat s tím, co prožili? S tolika ztrátami, s takovým ponížením? S takovou neúctou a odporem k lidem, který je potkal? O tom už se tolik nepíše. Přitom mě by opravdu zajímalo, jestli ti lidé zapomněli, potlačili to v sobě, či se s tím vyrovnali, pokud to ovšem jde. Nebo byli dny, kdy je minulost nepronásledovala? V knize Mischling takové rozhřešení nalézt můžete, ale pro mě je příliš idylické a téměř nemožné...
Každopádně bych knihu doporučila z vysoké úcty k lidem v ní. Aby se na ně nezapomnělo, aby nám jejich prožitky připomněly hodnotu dnešní doby.
Ale asi bych vám spíše doporučila zajímavější a poutavější knihy z tohoto období... Mimo jiné např.: Zlodějku knih, Jsou světla, která nevidíme, Mischling, Osvětimskou knihovnici, Chlapce na vrcholu hory, Kdysi, Potom, Kabinet milostných dopisů, Vypravěčku, Předčítače, Sůl moře, V šedých tónech, Pekařovu dceru,...

Potom - Morris Gleitzman

8. prosince 2017 v 20:39 | Anna 13
Potom

Originální název: Then
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 194
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Série: Kdysi (1.díl), Potom (2.díl)-----------

-----------Inspirováno skutečnými událostmi-----------


Anotace: Felix je Žid. A být Žid, když kolem zuří druhá světová válka, je nebezpečné. Felix měl nějakou dobu štěstí, schovával se v katolickém sirotčinci, pak ve sklepě. Jenže úkryt byl odhalen a Felix se ocitne ve vlaku jedoucím do koncentračního tábora. A přece znovu získá naději: z vlaku se jemu a šestileté Zeldě podaří uprchnout. V bezpečí ovšem nejsou ani zdaleka. Jak dokážou bez pomoci přežít? A komu můžou důvěřovat, když všude je tolik lidí lačnících po odměně za dopadeného Žida? Štěstí se však na ně opět usměje v podobě laskavé statkářky Genii. Ta je nechá u sebe v domě, vybělí jim vlasy a dá německá jména. Felix však tuší, že je jen otázkou času, kdy někdo odhalí jeho pravou identitu. A to bude konec - pro něj, pro Zeldu i pro Geniu...
Morris Gleitzman líčí v druhém svazku pětidílné řady život v okupovaném Polsku z dětsky naivní perspektivy malého hrdiny, což činí jeho vyprávění ještě silnější.

K napsání příběhu autora inspiroval osud Janusze Korczaka, polského židovského lékaře a autora knih pro děti. Po mnoho let pomáhal ve Varšavě vést sirotčinec pro dvě stovky židovských dětí. Když německé úřady počátkem srpna 1942 nařídily transport dětí do vyhlazovacího tábora Treblinka, Korczak se rozhodl jít s nimi, přestože dostal nabídku na vyřazení z transportu.
V Treblince byli všichni zavražděni v plynových komorách.

Napínavá kniha o nezměrné odvaze a naději, o přátelství a lidskosti uprostřed nelítostné doby, inspirovaná skutečným příběhem.
Někteří lidé jsou ochotni riskovat cokoli, ba i svůj život, jen aby zachránili život jiného člověka.

V tradici bestsellerů Chlapec v pruhovaném pyžamu a Zlodějka knih.


Můj názor:Pokračování románu Kdysi je opět napínavé, srdceryvné, bolestné a zdrcující vyprávění desetiletého chlapce Felixe, který se marně snaží přežít v kruté době bez rodičů a s každodenním strachem o život. Má ale naději, má odvahu a udržuje jedno nádherné přátelství se šestiletou Zeldou.
Jelikož na konci prvního dílu končíme tam, kde Felix se Zeldou vyskočí z vlaku, který je vezl do tábora smrti a víme, že přežili, tak pokračujeme přesně tam, kudy vlak mezitím stihl projet.
Možná, že první část příběhu mne zasáhla více, ale zde kniha končí tak krutě a nemilosrdně, že nedokážete zadržet slzy. Tohle čtení děsí, bolí...
Opravdu silně doufám, že přeloží další tři díly, které prostě nutně potřebuju. Já musím vědět, co bude s Felixem dál...
Tahle série knih se u mne řadí mezi první desítku těch z období holokaustu. Je vhodná i pro nenáročné čtenáře vzhledem k jednoduché formě psaní a tenkosti knihy. Ale asi byste už měli mít o téhle době něco načteno. Ale určitě je vhodná i pro mladší čtenáře, tak asi od patnácti let.
Doporučuji tohoto nadějného autora všem, kteří na tyto příběhy nechtějí zapomenout...

Kdysi - Morris Gleitzman

8. prosince 2017 v 13:49 | Anna 13
Kdysi

Originální název: Once
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 162
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Série: Kdysi (1.díl), Potom (2.díl)-----------

-----------Inspirováno skutečnými událostmi-----------


Anotace: Každý si zaslouží zažít něco dobrého. Alespoň jednou v životě. Tři roky a osm měsíců žije devítiletý Felix v odlehlém katolickém sirotčinci v horách, ačkoli není katolického vyznání. Jeho rodiče ho přivedli k matce Mince, představené jeptišek, aby se měl dobře. A určitě si pro něj brzy přijdou, jak Felix věří, jen co vyřeší potíže, které mají se svým knihkupectvím. Protože židovští knihkupci to mají v Polsku roku 1942 těžké. Jak moc, to Felix pochopí, až když se v sirotčinci objeví muži s podivnými páskami na rukávech a začnou vyhazovat a pálit knihy z místní knihovny.
Felix uteče, aby našel rodiče a varoval je. Cestou zachrání z hořícího domu malou Zeldu, jejíž rodina byla zavražděna, a pomalu mu dochází, co mají tihle spalovači knih za lubem. A co to znamená pro něj, Zeldu a všechny ostatní Židy. Morris Gleitzman líčí v prvním dílu z čtyřdílné řady život v okupovaném Polsku z dětsky naivní perspektivy malého hrdiny, což činí jeho vyprávění ještě silnější.

Gleitzmana k napsání příběhu inspiroval osud Janusze Korczaka, polského židovského lékaře a autora knih pro děti, který zasvětil svůj život péči o mladé lidi. Po mnoho let pomáhal ve Varšavě vést sirotčinec pro dvě stovky židovských dětí.
Když německé úřady počátkem srpna 1942 nařídily transport dětí do vyhlazovacího tábora Treblinka, Korczak se rozhodl, že půjde s nimi, přestože nemusel. V Treblince byli všichni zavražděni v plynových komorách.

Napínavá kniha o nezměrné odvaze a naději, inspirovaná skutečným příběhem.
V tradici bestsellerů Chlapec v pruhovaném pyžamu a Zlodějka knih.


Můj názor: Tohle je opravdu výjimečná kniha. Velmi originálním pohledem se vracíme do roku 1942 v Polsku. Ten jedinečný pohled na válku nám zajistí chlapec Felix. To všechno, co se kolem nás děje vidíme z jeho perspektivy, z jeho dětské devítileté mysli.
Co myslíte, co si může myslet malý chlapeček o tom, když muži v uniformách pálí jeho nejmilovanější předměty: knihy? Nacisti se pro něj stanou spalovači knih. Pochody smrti jsou pro něj výlety na venkov. Všemu uvěří a ještě si své dobrodružství vylepšuje vymyšlenými historkami. Tenhle Felix má totiž neuvěřitelnou představivost. Jenže z jeho snivého světa ho brzy vytrhne krutá realita života mimo sirotčinec, ze kterého uteče. Brzy pochopí, že nacisti nejen, že mají problém s židovskými knihami, ale i s Židy jako takovými. Zažije věci, které si nikdo z nás neumí představit. Vidí, jak si zubožení lidé kopou své vlastní hroby, vidí, jak se po nich střílí jako po psech. Všude je krev, násilí, výstřely a strach. Jsme svědky toho, jak Felix ztrácí svou víru v lidi a v celý svět. Už nevymýšlí příběhy. Už nevěří v setkání s rodiči. Je ztracený ve světě, který ho chce zabít. Ale záchrana je nablízku. A naděje ještě nezhasla...

V TOMTO PŘÍBĚHU SE MOJE PŘEDSTAVIVOST SNAŽÍ UCHOPIT NEPŘEDSTAVITELNÉ.

Kniha je psána jednoduchou formou. Příběh je ovšem silný a drtivý. Číst o této době je vždy těžké, ale když vám svůj život popisuje někdo tak malý, bezbranný a osamocený, trhá vám to srdce. Sami se v myšlenkách vracíte do dětství, do toho, kým jste byli jako malí a jaké by to bylo být ve věku Felixe v okupovaném Polsku. Jenže, jak autor sám napsal, snažíme si představit něco, co je naprosto nepředstavitelné.
Víte, nějaká část mě pořád ještě nemůže uvěřit, že se tohle dělo. Že někdo dokázal oddělovat děti od rodin, ženy střílet do zátylků, trhat rodiny od večeří a nakládat je do transportů k jejich zkázám, že někdo dokáže vypálit kulku do bezbranného miminka. Jak se z tohohle svět vzpamatoval?
Felixovo vyprávění pokračuje v následující knize Potom. Šťastnou náhodou ji mám doma a mohu tedy v příběhu hned pokračovat. Držím Felixovy a Zeldě všechny palce a v myslích jsem s nimi za jejich bojem o přežití. Tak trochu tuším, jakým směrem se jejich příběh bude dál ubírat a nemohu se dočkat a zároveň se mrazivě bojím...

JE MI JÍ VÁŽNĚ MOC LÍTO. JE OPRAVDU TĚŽKÉ BÝT SIROTEK, KDYŽ VÁM CHYBÍ FANTAZIE.

Chlapec na vrcholu hory - John Boyne

3. prosince 2017 v 17:50 | Anna 13
Chlapec na vrcholu hory

Originální název: The Boy at the Top of the Mountain
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 240
Vazba knihy: Vázaná

-----------Inspirováno skutečnými událostmi-----------


Anotace: Když osud malému Pařížanovi Pierrotovi určí, že bude žít u tety na vrcholu hory, nemá chlapec ještě ponětí, kam se svět řítí. Jenže píše se rok 1935 a tajuplný dům, kde jeho teta pracuje jako hospodyně, je zlověstný Berghof, horské sídlo Adolfa Hitlera. Vůdce si vezme Pierrota pod svá ochranná křídla a uvrhne ho do neznámého, nebezpečného světa moci, tajemství a úkladů - a chlapec si bude muset zvolit, na kterou stranu se přidá.


Můj názor: Hodně, hodně, hodně dobrá kniha. Je strašně skvělé, že se o těchto věcech stále píše a že je lidé čtou. Nesmíme dopustit, aby se na to všechno zapomnělo...
Další příběh z druhé světové války mne rozesmutnil. Ale tentokrát jsem nepřihlížela tomu, jak lidé hladoví, jak jsou týraní v koncentračních táborech nebo jak na jejich města padají bomby a oni se denodenně bojí o svůj život. Četla jsem příběh sedmiletého francouzského chlapce, který se po smrti svých rodičů dostává na děsuplný Berghof na vrcholu hory, kde se ho ujímá jeho teta, která v domě slouží. Sídlo však patří samotnému Hitlerovi, který si tam nevinného chlapce snadno ochočí. Jako čtenář přihlížíte úděsné zkáze... Jak se z rozkošného dítěte stává dospívající tyran, kterého zmanipuloval sám Fuhrer. Nic šíleného snad neexistuje. Tu proměnu zvládl autor vylíčit zcela bravurně. Mladý Pierrot se začne povyšovat, fyzicky i psychicky napadat služebnictvo, zatrací svou rodinu i své jméno, vzdá se svého přátelství s klukem, který mu byl téměř bratrem jen proto, že je to Žid.
Hitler v knize vystupuje od jisté doby téměř neustále a vede s Pierrotem dlouhé rozhovory o Říši, o politice, válce, rasách a moci. Vy nesoudíte toho chudáka chlapce, protože sami nevíte, jak by jste mysleli v jeho situaci a době. TEĎ každý ví, ko to byl Hitler, co udělal, co způsobil, každý ví, co se mělo udělat... Ale oni v té době nevěděli nic.
Při četbě si uvědomíte kolik takových malých bezbranných chlapců bylo v Hitlerjugend zkaženo. Kolik snů a dobra bylo zničeno. Zde se jedná o příběh jednoho člověka, ale ono v šílenství války nikdy nejde o příběh jednoho člověka.
Hitler, Goebbles, Heinrich: všichni to byli zvířata. V příběhu je můžete přistihnout jak sedí nad plánkem koncetračních táborů a rozpráví o nich. Tohle prostě nechápete.
Je to těžké a ničivé čtení, ale jsem ráda, že nám konečně nějaká kniha ukázala, že člověka jste v té době mohli zničit i jinak než tím, že jste ho nechali vyhladovět a poslali do Osvětimi. Kniha nám ukázala, že strašně snadno můžeme ztratit sami sebe a celý život potom žít s pocity sžírající viny a ztraceného dětství.
Je hrůza, co vše se dělo... A nedá se to odpustit. Já hlavnímu hrdinovi neodpustila, i když ho vyloženě neodsuzuji... Jenom je to taková postava, která stojí za více pozornosti a proto si o ní klidně znovu ráda přečtu.
Kniha je psána velmi jednoduchou formou a je zařazena do žánru Pro děti a mládež. Já si však nemyslím, že knihu mohou číst děti. Ani s rodiči bych to nedoporučila. Nejde jen o tu krutost, ale i o ty politické osobnosti, o vývoj té války, o spoustu věcí, kterým neporozumí. Určitě je to kvalitní dílo, ale doporučila bych ho asi tak od deváté třídy ZŠ, kde se 2. světová válka už probírá a proto to může být zajímavý pohled na tu dobu ze zcela jiných hledisek. Ale i dospělí v ní najdou mnoho důležitého a chytrého. Ale je třeba si zvyknout na tu jednduchou formu vyprávění...
Chlapce v pruhovaném pyžamujsem ještě nečetla, ale už se na něj moc těším.
Doporučuji. Je to ale velmi silné čtení! Rozhodně žádná oddechovka...

Kabinet milostných dopisů - Alyson Richmanová

18. listopadu 2017 v 19:44 | Anna 13
Kabinet milostných dopisů

Originální název: The Garden of Letters
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 344
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Inspirováno skutečnými událostmi-----------


Anotace: Elodii je teprve devatenáct, když její život plnou silou postihne krutá realita. Píše se rok 1943 a v Itálii jsou u moci fašisté. Elodie se dosud věnovala pouze milované hudbě a své mimořádné nadání uplatnila jako nadějná violoncellistka, ale po náhlé otcově smrti se zapouje do italského hnutí odporu. Poznává zde svou první velkou lásku a navzdory tíživé politické situaci i hrozícímu nebezpečí prožívá s Lukou krásný sen. Když však Němci obsadí severní Itálii, musí z rodné Verony uprchnout - nejprve do Benátek a pak až do zapadlé vesničky na vzdáleném italském pobřeží. Tím se vydává na pouť, která jí překvapivě může přinést nový smysl života.


Můj názor: Četbu této knihy jsem prožívala, jako žádnou jinou. Úplně mě autorka svým strhujícím vyprávěním uchvátila a já toužila být pohlcena každým jednotlivým slovem. Knihu šíleně moc miluji a jsem ještě více šťastná, že po ní mohu sáhnout kdykoli znovu, protože ji vlastním. Takže vám ji všem doporučuji celým svým srdcem...

POCHOPILA, ŽE KRÁSA JE ZBRAŇ, KTEROU JE LEPŠÍ MÍT UKRYTOU, A VYTÁHNOUT JI POUZE V PŘÍPADĚ ABSOLUTNÍ NUTNOSTI.

Kolik knih se vejde do jednoho lidského srdce? Jakou cenu má mozek starého čtenáře, který se doslova promiloval literaturou? Kolik příběhů nás ještě roztrhá a položí, dojme, rozveselí i rozesmutní? Jaká kniha nám změní život? Kolik úchvatných hrdinů ještě potkáme a budeme za ně v myslích bojovat? Proč, my čtenáři, bez kouzla četby nedokážeme existovat? Otázky, které se mi teď honí v hlavě jedna přes druhou. Navzájem se chytají a hledají odpovědi, které neexistují...

A VĚDĚLA JSEM, ŽE MUŽ, KTERÝ DOKÁŽE STVOŘIT TAKOVOU KRÁSU, JE MUŽ, KTERÉHO CHCI MILOVAT.

S touto knihou si nejen uvědomíte, v jakém blahobytu žijete, jelikož se příběh odehrává za druhé světové války, ale také jaký význam má hudba, literatura a lidský dotek.
Pohled této knihy na válku je jiný než z mnoha jiných. Hlavní hrdinové netrpí ani tolik hladem a chudobou. Nejsou uvězněni v pracovních a koncentračních táborech, nejsou Židé. Jsou to mladí lidé, kteří v Itálii statečně vzdorují fašismu a přidávají se k odbojářům a společně bojují za své milované, které kvůli nacistům navždy ztratili. Krutost války je v knize vystižena velmi reálně, surově, ale jinak. Nabízí ne zcela častý pohled na lidi v roce 1943.

MÁ SNAD KAŽDÝ SVOU PÍSEŇ? ELODIE PŘEMÝŠLELA, JESTLI I LIDÉ, JIMŽ SE DO VÍNKU NEDOSTALO HUDEBNÍHO SLUCHU, MAJÍ NĚKDE V SOBĚ UZAMČENOU MELODII.

Příběh vezme za srdce všechny, kteří milují hudbu a knihy. Mladá Elodie je vynikajicí violoncellistka a pasáže, které se zabývají jí v hudbě jsou úchvatné. Četla bych je stále dokola. Úplně hlavní sympatickou hrdinku vidíte před očima, jak tančí za svým violoncellem a slyšíte ty tóny, které vyluzuje. Autorka umí svým procítěným a živým jazykem stvořit přenádhernou a autentickou atmosféru, ze které se vám nechce odcházet.
A tato krásná hudebnice se zamiluje do mladého knihkupce s očima barvy jantaru. Naučí ji milovat knihy, společně se zabývají Malým princem a pracují v odboji. To knihkupectví budete milovat. Tu jejich lásku také. Luca s Elodií jsou velmi plastickými hrdiny, které vás citově vyprahnou.

ROZEVŘELA RTY JAKO ORCHIDEJ.
ZPEČETIL JEJICH LÁSKU DALŠÍM POLIBKEM.
NYNÍ UŽ ZNAL ODPOVĚĎ NA OTÁZKU, KTEROU MU KDYSI DAL JEDEN Z JEHO SPOLUŽÁKŮ: KDY JE ŽENA NEJKRÁSNĚJŠÍ? KDYŽ TI POPRVÉ ODHALÍ SVÉ TĚLO? SVÉ SRDCE? NEBO DUŠI?
V TOMTO VZÁCNÉM OKAMŽIKU DRŽEL V NÁRUČÍ ŽENU, KTEROU MILOVAL A KTERÁ PŘED NÍM NESKRÝVALA ANI JEDNO.

Velmi se mi líbilo, že autorka zasadila příběh do Itálie a konkrétně do těch nejkrásnějších míst. Začínáme ve Veroně (ve městě Romea a Julie), kde se předávají šifry a zbraně ukryté v knihách, kde mladá láska rozkvétá mezi regály knih, kde se ale také vraždí, zatýká a projít se po ulici je strachem o život. Za noci tu však hraje dívka na cello...
Dostáváme se i do Benátek, když se hrdinové vydávají na útěk z Verony. Budete se toulat jejich uličkami, vnímat tu historickou dobu a ve městě mlhavých lagun se budete cítit o trochu bezpečněji. Benátky jsou místem, kde se určitě ztratíte, když se ztratit chcete. A končíme v Portofinu, v přístavní vesničce, kde začíná ta nejkrásnější část příběhu, kde byste chtěli navždy zůstat. Dala bych nevím co, za to, abych mohla navždy zůstat v tom domečku plným knih, se zahradou bohatou na květiny a citrusy, s výhledem na oceán a s ložnicí polepenou dopisy lásky. Žila bych tam s Angelem a byla navěky šťastná. Nejkrásnější literární místo, které jsem zatím v knihách objevila. A ještě nikdy jsem netoužila po lásce nějakého hrdiny, jako po lásce Angela, toho nejlaskavějšího muže...

PŘÍLIŠNÉ VYSTAVOVÁNÍ JE ZÁHUBA KRÁSY.

Je to příběh války, silné lásky, touze... Je plný hudby, knih, příběhů,... vůní, dojetí, napětí a strachu.
A především je o odvaze a statečnosti.

VŮNĚ KNIH JÍ PŘINÁŠELA ÚTĚCHU. UVAŽOVALA NAD TÍM, PROČ PRÁVĚ TISKAŘSKÁ ČERŇ, PAPÍR, KLIH A PLÁTĚNÁ VAZBA VONÍ TAK ZVLÁŠTNĚ. MOŽNÁ PROTO, ŽE ŠLO O VŮNI VĚDOMOSTÍ. INFORMACÍ. MYŠLENEK A NÁPADŮ. BÁSNÍ A LÁSKY. VŠECHNO SPOJENÉ DOHROMADY NA JEDNOM DOKONALÉM KLIDNÉM MÍSTĚ. PODOBNĚ JAKO SE POD CIFERNÍKEM HODINEK UKRÝVÁ SLOŽITÝ MECHANISMUS, TAK I KNIHKUPECTVÍ TOHO NABÍZELO MNOHEM VÍC, NEŽ BYLO PATRNÉ NA PRVNÍ POHLED.

Vždy mě fascinují mladí lidé a jejich činy, které za války udělají. Často přemýšlím, a v této knize jsem se v takových myšlenkách doslova topila, jak bych se za takové doby chovala já. Měla bych takovou odvahu a statečnost? Riskovala bych svůj život? Bojovala bych za svou vlast nebo bych s rodinou někam utekla? A jaké by to bylo ocitnout se v cizí zemi? Co bych si zabalila do kufru? Co by bylo s mou rodinou? Jaké by to bylo vyjít na ulici ve strachu, že vás mohou zastřelit? Jak bych v té době vnímala barvy, knihy, básně a hudbu? Jak bych žila?
Všichni lidé v tomto příběhu jsou propojeni odhodláním a nesmírnou, opravdu neuvěřitelnou odvahou. Fascinují mne. Jsou mými vzory. Kéž by se, již historie neopakovala... Kéž by lidstvo četlo takovéto knihy, vzdávalo hold opravdickým hrdinům a ponaučilo se z minulosti. Nedopusťme, aby se Gatsbyho slova naplnila: Minulost se může opakovat.

S KNIHOU NIKDY NEBUDEŠ OPUŠTĚNÁ.

Knihu doporučuji každému citlivému čtenáři, který prahne po dávce lásky v nelehké době a po napětí a síle lidských činů. Kniha je mimo jiné i o tom, jak rozumět a pochopit lidi, aniž byste s nimi museli mluvit... Pohledy očí, doteky paží, síla hudby o člověku více napoví...

TVÝMI DOPISY VYTAPETUJI LOŽNICI.

Mám chuť se na celý večer zahalit do klasické hudby plné smyčců a pochopit příběh ještě pomocí melodií...

ŽENA, KTERÁ MILUJE KNIHY, UMÍ SNÍT A KAŽDÝ PŘÍBĚH, KTERÝ PŘEČETLA, TVOŘÍ ČÁST JEJÍ DUŠE.

Možná, že jsem ještě žádnou knihu tolik neprožila jako tuto. Je to zázrak... Patří jí celé mé srdce...
Úcta autorce...

BUDU TĚ VĚČNĚ MILOVAT. NA TO NEZAPOMEŇ. I Z HVĚZD.

Předčítač - Bernhard Schlink

17. září 2017 v 14:57 | Anna 13
Předčítač

Originální název: Der Vorleser
Žánr: Román
Rok vydání: 1998
Nakladatelství: Prostor
Počet stran: 199
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Román se na pozadí osudové lásky mladého chlapce a mnohem starší ženy zabývá otázkou německé viny za zločiny druhé světové války. Poté, co patnáctiletý Michael prožil vášnivý milostný vztah k téměř o dvacet let starší Hanně, se s ní opět setkává jako student práv u soudu při procesu s dozorkyněmi z jednoho koncentračního tábora u Krakova. V jedné z nich poznal právě Hannu. Vybavuje se mu vše, co spolu prožili a snaží se vyrovnat s minulostí, kterou před ním zatajila. Hlavním motivem tohoto psychologického románu je snaha Němců o vypořádání se s nacistickou minulostí. Jeho autor využil milostného příběhu jako výchozího prostředku k zamyšlení nad otázkou viny a trestu, přístupu dvou generací k ní (stud dětí za jednání svých rodičů apod.). Román je napsán v "ich" formě - vypravěčem je sám Michael, který děj provází svými niternými filozofickými úvahami.


Můj názor: Na knihu jsem byla strašně zvědavá, neboť mne silně zaujala filmová adaptace tohoto příběhu. Úchvatná Kate Winslet spolu s Ralphem Fiennesem a Davidem Krossem sehrály dechberoucí drama, na které se prostě nezapomíná a mozek se k nim občas vrací. Film je skvost, který před knihou upřednostňuji neboť mi přišel srdceryvnější a obsáhlejší, ale ani kniha mne nezklamala.
Když jsem ji brala do ruky, překvapilo mne množství stránek. 200 stran mi přišlo strašně málo a já přemýšlela, jak to všechno chce autor vměstnat do tak malého prostoru a zda se film držel literární předlohy. Držel. Velmi věrně a pokorně.
Co mi na knize vadilo a co mi chybělo byl rozhodně nedostatek přímých řečí a rychlost celého děje. Kdyby kniha měla stran 500 a příběh by tak byl více rozepsaný, možná, že by byl nudný, ale třeba by také zachytil více autentičnosti, pravdivosti a emocionálních scén, které mi také chyběly. Kniha je navíc psána složitě, jazykem poněkud zastaralým a náročným. Mnohokrát jsem četla odstavce vícekrát, zvlášť v moralizujících a filozofických částech knihy. Opravdu jsem tomu všemu chtěla porozumět, protože mne příběh zaujal a já se ho snažila pochopit a odnést si z něj co nejvíce, ale moc se mi to nedařilo. V určitých chvílích jsem pociťovala svou nevyzrálost a jakýsi strach udělat si na to vše vůbec názor...
Vůbec nepočítejte s oddechovou knihou, ale s příběhem, který se vymyká jakémukoli pochopení. Na který můžete nazírat z mnoha úhlů pohledů, můžete nad ním hloubat dnem i nocí.
Dělí se na tři části. První z nich je určitým způsobem romancí, příběhem lásky, která není zcela opětována a kterou probublává tajemství. Druhá část se zabývá právem a soudními procesy obžalovaných dozorkyň koncentračních táborů a ve třetí části by se mělo konat rozuzlení, vyústění života postav, které se koná, ale vysvětleno není nic, protože to vysvělit nelze.
Je to příběh lásky, viny, zločinu a především je o otupělosti...
Autor se tímto příběhem snaží vypořádat s nacistickou historií své země. Hrdinku Hannu, kterou stvořil a která by snad měla být schopna obsáhnout německou minulost, toužíte probádat, autor to však nedovolí. Neotevře to, co ji vedlo k tomu a tomu, proč se stalo to a to, jak vnímá tohle a tamto. A tím pádem se tajemná uzavřená postava stává někým koho byste měly nenávidět a odsoudit, avšak nejde to. Nejde, protože nahlédnete do jejích bezbranných a lidských částí jejího světa a vám tahle žena zanechá stopu ve vašem mozku.
Kniha se zabývá spoustou otázek a opravdu není lehké na ně odpovědět, je to nemožné, neboť něco jako "správná odpověď" neexistuje. A přemýšlet nad nimi nás nutí se otřásat všemi možnými emocemi.
Dle mého je kniha výborným psychologickým románem zabývající se otázky holokaustu, viny a trestu, zrady, studu, moci a strachu. Je lehce filosofická s podtónem romantiky. A nabízí další čtenáři přitažlivé téma: to, jaké to je milovat zločince...

Jsou světla, která nevidíme - Anthony Doerr

1. září 2017 v 20:36 | Anna 13
Jsou světla, která nevidíme

Originální název: All the Light We Cannot See
Žánr: Válečný román
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 536
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Ocenění: Pulitzerova cena za rok 2015, GoodReads Choice Awards 2014 - Best Historical Fiction


Anotace: Marie - Laure prožívá s milujícím otcem spokojené dětství v Paříži. Život jí však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tehdy ještě netuší, že má před sebou další, mnohem obtížnější zkoušky. Němci obsazují Paříž a Marie s otcem jsou nuceni uprchnout, musejí opustit své dosavadní jistoty a vydat se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště. Je ale možné najít takové místo v rozbouřené Evropě? Zvláště když s sebou Mariin otec nese nebezpečné tajemství?

V německé hornické kolonii vyrůstá sirotek Werner, toužící po jiném osudu, než jaký mu byl předurčen. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje ho věda, technika. Jeho přirozený talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, nezůstanou nepovšimnuty. Zajistí mu místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend - stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je stále vědom nelidských důsledků své inteligence, se nakonec při pátrání po odbojářích dostává i do Saint-Malo.

Blíží se chvíle osudového setkání...


Můj názor: Tahle kniha je tím nejlepším, co jsem za letošní léto přečetla. A bude rozhodně mezi tím nejlepším, co jsem kdy vůbec přečetla a ještě přečtu. Pokud se pro tuto knihu rozhodnete, tak spadnete do příběhu plného popela i mlhy, vln z oceánů, nadějí i snů. A hlavně prožijete příběh takový, jaký se dnes v současné literatuře téměř nevyskytuje.
Během čtení mi příběh připomínal Zlodějku knih. Mají několik podobných bodů... Jde o příběh ze stejné doby, jde o dětské hlavní hrdiny a obě dvě knihy jsou psané jazykem poetickým, lyrickým, neobvyklým a originálním... Koho Zlodějka knih chytla za srdce, tak ti by měli ochutnat i Anthonyho Doerra.


OTEVŘETE OČI A DÍVEJTE SE JIMI, NEŽ SE ZAVŘOU NAVŽDY.

Před přečtením této knížky jsem se pokoušela číst Zeď vzpomínek od tohoto autora. To je povídková kniha, ale nedočetla jsem ji. Myslím, že na ni nebyl vhodný čas a také byly povídky velmi složité. Takové abstraktní... Ale teď se rozhodně chystám přečíst veškerou jeho prozatimní tvorbu...

JE SPRÁVNÉ DĚLAT NĚCO JENOM PROTO, ŽE TO DĚLAJÍ VŠICHNI OSTATNÍ?

Dnešní kniha láká čtenáře přitažlivou obálkou, zvláštním názvem i tloušťkou, ale především oceněním jako je Pulitzerova cena. Miluji tlusté knihy a bohužel nejsem imunní vůči knihám, které jsou označeny jako bestseller nebo vyhodnoceny jako ty nejlepší knihy roku. O Světlech... jsem si nic nezjišťovala. Brala jsem jako samozřejmost, že ji vyzkouším i přes tu předchozí zkušenost s tímto autorem. A kniha doslova ohromila...

ČEKAL, AŽ JEHO VNITŘNÍ ŽIVOT DOHONÍ TEN VNĚJŠÍ.

Byl poslední týden prázdnin a já ho chtěla završit pořádným literárním zážitkem... A to se povedlo. Po čtyři dny jsem si vychutnávala ponurou atmosféru druhé světové války v příběhu, který dobyl mé srdce a ještě teď ve mně doznívá a já jsem ještě pořád tak napůl ve francouzském městečku Saint-Malo, které potkal tak tragický osud...
Příběh je i přes všechnu krutost a hrůzu strašně krásný. A to proto, že je psaný tak umělecky... Jako by těch 500 stran byla jedna dlouhá nekonečná báseň...

ZAVŘÍT OČI NEZNAMENÁ POZNAT SLEPOTU.

Jedná se o příběh, který si plyne svým tempem. Máte však pocit, že v žádném časovém období nejste ani moc krátce ani moc dlouho. Je to nádherně vyvážené a oběma hlavním hrdinům odtikává čas jejich prvního setkání. Mladá dívenka Marie-Laure, která musí před bombardováním Paříže utéci do "bezpečnějšího" Saint-Mala se svým otcem. Hrozí jim oběma větší nebezpečí než ostatním. Muž propašovává přes celou Francii neuvěřitelně vzácný diamant a jeho dcera je slepá. Před Němci nejsou rozhodně ani trochu v bezpečí.
Chlapec jménem Werner zase vyrůstá v nacistickém Německu a před sirotčincem a budoucností horníka ho zachrání jeho technický talent. Nic netušíc se dostává do Hitlerjugend, kde započne devastace jeho zatím nevinné duše. V jakém historickém okamžiku se tito dva setkají? Zachrání se navzájem v této skličující době? Přežijí pád města Saint-Malo?

KOLIK JE V NOCI SVĚTLA! NIKDY SI TOHO NEVŠIML. DEN BY HO OSLEPIL.

Kniha začíná 7. srpnem 1944, kde bylo zničeno francouzské Saint-Malo. Oba hlavní hrdinové jsou v akutním ohrožení života. V knize se všechno vrací na začátek a oni tak mají čas, aby si našli cestu do vašeho srdce... Určitě si ji najdou. Celé ho zaplní...
Poté se kniha vrací zpět do osudných hororových hodin, ve kterých jde o všechno...
Bože, jak jen je ten příběh propracovaný a vyšperkovaný. Skoro ze stránek cítíte ty vůně a vidíte ty barvy... Kniha vybízí k filmovému zpracování, ale to by bylo opravdu výzvou, protože kniha je fascinujícím výsledkem desetileté práce Anthonyho Doerra a opravdu by nebylo snadné dostat příběh na plátno tak, aby jste přestali dýchat, jako se to děje s knihou....

JAKÉ BY TO BYLO, STRÁVIT V TOMTO VYSOKÉM ÚZKÉM DOMĚ DESET LET, ZAVŘÍT SE V NĚM PŘED SVĚTEM, STUDOVAT JEHO TAJEMSTVÍ A ČÍST JEHO KNIHY A DÍVAT SE NA TUTO DÍVKU.

Knihu musíte číst v tom správném rozpoložení, abyste ji mohli plně prožít. Musíte si na ni udělat čas a musíte být otevření a odvážní, čelit každičké větě statečně a s pokorou.
Spoustu lidí zklamala. Četli ji dlouho... Ale mne to nadchlo, dojalo, přeneslo vždy na celé odpoledne úplně někam jinam... A považuji ji za opravdu kvalitní knihu...

CO VÁLKA DĚLÁ SE SNÍLKY?

Doporučuji všem milovníkům historie, těm, co čtou příběhy z druhé světové války a těm, kterým nejde pouze o příběh, ale i o to, jak je převyprávěn...
Užijte si to...

VZDUCH JE JAKO KNIHOVNA A ZÁZNAMY KAŽDÉHO PROŽITÉHO ŽIVOTA, KAŽDÉ VYŘČENÉ VĚTY A KAŽDÉHO ODVYSÍLANÉHO SLOVA V NĚM ZŮSTÁVAJÍ NAPOŘÁD...

Mischling - Affinity Konar

8. července 2017 v 13:54 | Anna 13
Mischling

Originální název: Mischling
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 386
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Ocenění: 5. nejlepší kniha roku 2016 (podle Amazon.com)

-----------Inspirováno skutečnými událostmi-----------


Anotace: Staša a Perla jsou sestry, dvojčata. Společně s matkou a dědečkem se v transportu dostanou do Osvětimi a dívky, které jsou si fyzicky velmi podobné, zaujmou nechvalně proslulého Josefa Mengeleho. Hlavní lékař v Březince, přezdívaný Anděl smrti, si v táboře vybudoval lidské zoo...
Sestry mají úplně rozdílné povahy: zatímco Perla je tichá a smutná, stále přemýšlí o minulosti, Staša je veselá a myslí hlavně na budoucnost. Mengeleho zrůdné experimenty se dotknou obou, ale přežijí. Jenže těsně před osvobozením tábora se Perla ztratí. Staša pak putuje zdevastovaným Polskem a snaží se ji za každou cenu najít.
Román je napsaný s nezvyklou lyrickou a psychologickou intenzitou, zajímavý je nejen tím, že o tomto tématu existuje téměř výlučně jen literatura faktu, ale hlavně tím, že příběh je vyprávěn očima mladých dívek. Bezpochyby patří k tomu nejsilnějšímu, co jsme v moderní světové literatuře mohli číst.


Můj názor: Fiktivní příběh děvčátek z Osvětimi vás nejednou rozpláče, ale také pohladí na duši. Jedná se o příběh neutuchající naděje, síle nenávisti, touze po pomstě. Příběh sesterské lásky, která byla krutě znásilněna, avšak nezpopelněna... Příběh se šťastným koncem, který by však nikdo nechtěl zažít...

I KDYŽ NÁSILÍ ŘÁDÍ DÁL, PŘETRVÁVÁ I KRÁSA...

Affinity Konar je prozaickou básnířkou. Tenhle román je jedinečný především jejím pohledem na svět, který daruje svým postavám, které za ni promlouvají. Maluje slovy, používá metafory a alegorie, vykresluje příběh z kterého mrazí i hřeje... Autorka, která mě svým stylem psaní pohltila a předčila i pro mne zdánlivě nepřekonatelnou Bronteovou... Lyrická podoba příběhu překvapí, nadchne, a míří hodně vysoko...

MÁM SNAD NĚJAKÝ DŮVOD, PROČ NETANCOVAT?

I když se jedná o fikci, příběh je složený ze spousty vzpomínek lidí, které hrůzy Osvětimi přežili. Objeví se v něm příběhy, který zná téměř každý, jako například chlapci, dvojčata, které Mengele sešil zády k sobě a oni tak pomalu umírali... Takových příběhů je více... A hlavně poukazuje na zrůdu, která experimentovala s lidskými těly, člověka, který za své pekelné činy nebyl nikdy potrestán... Přísahám vám, že se vám bude obracet žaludek, že byste ty scény, které příliš opravdově popisují všechny ty příšernosti nejraději přeskočili, ale vy víte, že je nutné je znát a přečíst, i když k pochopení či poznání nikdy nedojdete...
Opravdu takoví lidé existovali? Lidé, kteří byli schopni z dětí zaživa vyřezávat vnitřnosti, cpát je do miniaturních klecí, znásilňovat je, experimentovat s nimi takovým způsobem, který by člověka nikdy nenapadl? Proč se tohle muselo dít? Myslím, že to neví ani sám Bůh...

SVĚT, VÁLKA. JAKO BY TO NEBYLO TOTÉŽ...

Četla jsem spoustu knih z Osvětimi, či Bergen Belsenu, znám příběhy z Dachau, příběhy z pracovních táborů nebo z pochodů smrti. Tahle kniha je jiná v tom, že nastiňuje pohledy lidí, kteří přežili tyto hrůzy. A že ani po osvobození Osvětimi nebyl konec utrpení a násilí. Příběh dvou sester vypráví o tom, jak se musely vydat vstříc budoucnosti, v kterou bylo těžké věřit. Ti lidé neměli nic. Jídlo, domov, zdraví ani rodinu. Velkým bohatstvím bylo, když byli naplněni vírou a nadějí, kterou u nich obdivuji. Staša se musela vymanit z pochodu smrti, Perla znetvořená Mengelem putovala polskými městy s touhou najít sestru, svou druhou polovinu.

NOC TEHDY ZAPOMNĚLA, ŽE V OSVĚTIMI BY NEMĚLA BÝT KRÁSNÁ.

Příběh začíná tím, jak dvanáctiletá dvojčata přijíždějí v dobytčáku do Osvětimi a před plynem je ,,zachrání" doktor Mengele. Polovina knihy se odehrává v Osvětimi. Popisuje její život, hrůzy, které si nikdo neumí představit. Nebyla jsem schopna číst tento příběh před spaním. I tak se mi před ním vybavovali výjevy z knihy... V polovině příběhu je Osvětim pod Ruskou armádou osvobozena a nastává pouť zdevastovaným Polskem, kde rozdělená dvojčata zažívají další hrůzy a snaží se jedna druhou vzájemně najít.
Staša s kamarádem Feliksem, který s ní pobýval v osvětimské zoo se vymaní z pochodu smrti a poháněná pomstou se vydá do zbořené Varšavy zabít Mengeleho, který ji oddělil od druhé polovičky. Perla, která je úplně zpustošená po Mengeleho zákrocích a jeví se jako člověk na pokraji smrti je zachráněna ruským vojákem a se zbytkem zachráněných dětí se vydává najít nový domov, bezpečí...

I KDYŽ ČLOVĚK CÍTÍ KE DRUHÉMU SEBEVÍC, NIKDY TO NEMŮŽE PŘEDČIT POTŘEBU BÝT SÁM SE SVOU BOLESTÍ.

Příběh je opravdu přenádherně napsaný, i když jeho obsah děsí. Poučíte se z něj a váš obdiv k přeživším, ale i k těm co neměli to štěstí se ještě prohloubí.

JSEM JEN RÁDA, ŽE JSME SI NEDALY ZA ÚKOL NAJÍT TADY KRÁSU.

Obdivuji ty lidi nejen za to, co byli schopni vydržet, ale hlavně za to, že poté byli schopni jít dál. Žít. Sama Perla na konci knihy říká: ,,Museli jsme se znovu naučit milovat život." To je podle mě strašně těžké. Není to jen věta. A za co je ještě více obdivuji? Za to, co by pro mne snad bylo zhola nemožné: za to, že dokázali odpustit. Perla odpustila člověku, který ji zničil tělo natolik, že umírala mladá a bez možnosti počít dítě. Odpustit lidem, který jim zničili sny, zabili jim rodiny a dopustili se na nich tolika násilí je pro mne absolutně nepředstavitelné...

NEZNÁME VŽDYCKY SAMI SEBE, NEVÍME, KÝM SE MŮŽEME STÁT, CO MŮŽEME DOKÁZAT POTÉ, CO SI S NÁMI ZLO ČINÍ, CO SE MU ZLÍBÍ.

Autorka napsala příběh o Josefu Mengelem, příběh pojednávající o lásce dvojčat, které válka rozdělila. Konec je šťastný, možná až moc. Ale vy ty postavy máte rádi natolik, že jim ho z celého srdce přejete.
Poetická kniha o nejtěžších dobách v historii světa, na kterou nezapomenete. Mischling (= míšenec, kříženec, hybrid).

...MUSELY JSME SE ZNOVU NAUČIT MILOVAT SVĚT.

Pekařova dcera - Sarah McCoyová

22. června 2017 v 21:43 | Anna 13
Pekařova dcera

Originální název: The Baker´s Daughter
Žánr: Román pro ženy, Historický román
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Fortuna Libri
Počet stran: 368
Vazba knihy: Vázaná


Anotace: Ojedinělá kniha, v níž se prolíná přesvědčivý příběh z války se současností. Kniha, která ukazuje, že lidské city a problémy zůstávají stejné, a přitom nezáleží ani na místě, ani na době, v níž žijeme…

Rok 1944. Elsie Schmidtová, dcera pekaře v Garmischi, dospívá v nacistickém Německu, jehož porážka se nezadržitelně blíží. Denně je konfrontována se stále tíživější realitou, z níž ji vytrhuje pozvání nacistického důstojníka na vánoční večírek. S mírnými rozpaky přijímá, neboť odmítnout by mohlo být nebezpečné jí i celé rodině. Její bezradnost se jen prohloubí, když je během večírku požádána o ruku. Samozvaný snoubenec patří mezi ostatními důstojníky k nejvlídnějším a nejčestnějším, ale i on je zcela lhostejný k osudu židovského chlapce, který byl pro svůj krásný hlas vybrán, aby zpíval nacistickému publiku koledy. Elsie se s chlapcovou tragickou budoucností nemůže smířit a vůbec netuší, že brzy bude o chlapcově osudu rozhodovat právě ona…
O šedesát let později. Reba Adamsová je novinářka. Celý život na ni doléhá stín vzpomínek z dětství. Otec, veterán z Vietnamu, se nikdy nevyrovnal se zločiny, jichž se během války dopouštěl i on sám, a svými patologickými náladami trápil celou rodinu. Reba se snaží útěkem z domova minulost vymazat. Nyní žije v El Pasu, pracuje v lokálním časopise a je zasnoubena s Riki Chavezem. Riki je zaměstnán u pohraniční stráže, jejímž hlavním úkolem je vracet nelegální běžence zpět do Mexika. Práci vykonává svědomitě, ale spokojený není, příliš s uprchlíky soucítí. Ani vztah s Rebou není tak vřelý, jak by si přál a jak by se na zamilované snoubence slušelo…
Blíží se Vánoce a Reba má napsat článek s vánoční tematikou. Objeví německé pekařství a jeho majitelku Elsie. Životní moudrost staré Němky Rebu magicky přitahuje a pomáhá jí najít sebe sama…


Můj názor: Kniha vypovídající mnohé o lidské povaze: o touhách, o strachu, o pravdě, o bolesti, o lásce. Protkaná potrhanými nitěmi spletenými do nevyřčených tajemství, které by nemusely obstát před světem jaký byl a jaký je, ale především před námi samotnými...

SNĚNÍ MI NEDĚLÁ DOBŘE.

Kniha mne ze začátku nedokázala vtáhnout do nacistického Německa natolik, jak bych si přála. Je celkem rušivé, když jedna kapitola knihy patří této mrzuté bídné době a další dnešním maličkostem. Ale řešíme maličkosti, které jsou v rozporu s rokem 1945 ubohé, žalostné nebo jsou naše osobní tragédie důležité stejně jako celosvětově známe údálosti? Autorka se touto knihou snaží ukázat, že lidé se nezměnili, že tu kralují stále stejné emoce a problémy.

VSTOUPILA MU DO ŽIVOTA A VNESLA DO NĚJ SVĚT.

Stačila jedna věta, která rozmotala poněkud zamotanou propleteninu vztahů a vrhla světlo na příběh, který mne v tu ránu chytnul. Čtenář v tuto chvíli zná tajemství, která nikdo z postav neví a jen čeká, kdy se to dozví a jaký to u nich bude mít ohlas. Stejně do konce knihy nevyjdou najevo všechny pravdy. My známe pravdu. Postavy v knize však ne, a je to tak asi dobře.
Elsie Schmidtová, pekařova dcera. Sedmnáctiletá dívka prožívá své nejkrásnější roky ve válečném Německu. Co si má počít dívka, která je proti režimu, která se ve snaze zachránit svou rodinu chystá provdat za nacistického důstojníka a která ve zdi svého pokoje ukrývá židovského chlapce? Příběh z druhé světové války je dojemný a pěkně napsaný.
Reba Adamsová, novinářka trpící poruchou identity, uvízlá v minulosti a zmatená z pravdy. Snoubenka Rikiho Chaveze, pohraničního strážníka, který přísně dodržuje zákon tím, že vrací uprchlíky zpět a nemilosrdně je posílá na jistou smrt. Tento příběh vás neuhrane natolik, jako ten Elsiin. Přesto se oba dva doplňují a spojují minulost s přítomností.

NEMŮŽEŠ PŘECI MILOVAT NĚKOHO, KOHO SE BOJÍŠ, NEBO NE?

Kdybyste ode mne chtěli doporučit knihy z druhé světové války, doporučila bych vám nejspíš tyto: Osvětimská knihovnice, Vypravěčka, Zlodějka knih, V šedých tónech, Sůl moře či povídku Nadaný žák. Ode dneška mezi ně zařadím i Pekařovu dceru, byť není na takové špici jako výše jmenované knihy, má v sobě lidskost, kterou autorka dokázala zachytit tak dokonale, že o sobě začnete pochybovat, začnete se zkoumat. Sebe i své okolí. A budete přemáýšlet. A každá kniha, která donutí člověka se doopravdy zamyslet je dobrou knihou.

DNES BYL SVĚDKEM KONCE SVÉHO DĚTSTVÍ.

Autorka již nic jiného nenapsala, což je škoda, protože mi její styl psaní vyhovoval.
Určitě knihu doporučuji, knihu plnou vůní čerstvého pečiva, knihu naděje, knihu lásky a odvahy, příběh pravdy...

CHLÉB VLASTNĚ ZNAMENÁ POTVRZENÍ ŽIVOTA.

Sůl moře - Ruta Sepetysová

11. června 2017 v 23:43 | Anna 13
Sůl moře

Originální název: Salt to the Sea
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 352
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Ocenění: GoodReads Choice Awards 2016, kategorie Best Young Adult Fiction

-----------Na motivy skutečných událostí-----------


Anotace: Když udeří tragédie, vůbec nezáleží na tom, z které země a kultury jste či jaký je váš společenský status. Všichni lidé na palubě lodi Wilhelm Gustloff bojovali za jedinou věc. Chtěli přežít.

Zima roku 1945.
Čtyři mladí lidé.
Čtyři tajemství.

Přišli každý odjinud, ale všechny je žene a pomalu dohání neštěstí, lži a... válka. Tisíce zoufalých lidí prchají k moři před postupující sovětskou armádou. V záplavě utečenců se protnou cesty čtyř mladých lidí snažících se dostat na loď Wilhelm Gustloff, jež slibuje bezpečí a svobodu.
Ne každý slib se však dá dodržet.
Čtenáři i kritiky milovaná autorka Ruta Sepetysová (V šedých tónech, CooBoo 2014, a Potrhaná křídla, CooBoo 2015) se nechala inspirovat největší tragédií v dějinách mořeplavby a pootevřela oponu před válečnou událostí, o níž se toho ví překvapivě málo. Příběh, který mnohé osvětlí a dodá naději i chuť do života.


Můj názor: Už jsem tu psala recenzi na knihu V šedých tónech od této veleúspěšné lidské autorky, která má ohromný talent psát o historických událostech tak, jako by je sama prožila na vlastní kůži. Jako by se její duše protloukla všemi těmi hrozivými událostmi druhé světové války, o kterých píše. Autorka do svých knih vložila tajemství a zapomenuté události, které si však zaslouží naši pozornost, zaslouží se zapsat do našeho podvědomí. Jde o explodující příběhy, které čtenáře tolik trýzní...

CO VIDÍ SLEPÍ VE SNU? ZDÁ SE JÍ NĚKDY TŘEBA O KVĚTINĚ, I KDYŽ V ŽIVOTĚ ŽÁDNOU NEVIDĚLA?

Sůl moře je knihou, kterou jsem si zamilovala, neboť během jednoho jediného dne mi rozpumpovala srdce, které pak bez milosti rozbila. Tříštilo se s osudem jednotlivých hrdinů a já byla uvězněná v záplavě slz, bezmocná odtrhnout oči od knihy, okovaná strachem o mého milovaného Floriana, jehož literární život mi byl po tento den vším.

ZNALA JSEM PTAČÍ LEGENDY. RACCI BYLI DUŠE MRTVÝCH VOJÁKŮ. SOVY BYLY ŽENSKÉ DUŠE. HOLUBICE BYLY DUŠE NEDÁVNO ZEMŘELÝCH SVOBODNÝCH DÍVEK.
EXISTOVAL NĚJAKÝ PTÁK PRO DUŠE LIDÍ, JAKO JSEM JÁ?

Ruta Sepetysová má nejen obdivuhodný spisovatelský talent, ale také odvahu a obrovité odhodlání. Události, na které lidstvo pomalu, ale jistě začalo zapomínat ji dohnalo k tomu, aby je ona sama prostřednictvím jejích fiktivních příběhů vyvedla na světlo pravdy a touto dokonalou beletrií vykonala pro svět TOLIK, neboť připomněla něco, co spoustu lidí neznalo a možná by se to ani nedovědělo nebýt jí.

KDYŽ BUDEŠ VŠÍMAVÁ, NEBUDEŠ SE MUSET VYPTÁVAT.

Její první, již zmiňovaná kniha se týkala pracovních táborů na Sibiři za druhé světové války. Sůl moře je o snad největší námořní katastrofě v dějinách, o potopení lodi Wilhelm Gustloff. Při této zkáze přišlo o život přes devět tisíc lidí, a to převážně malých dětí. Lidí, kteří pluli za svobodou, za nadějí, za ztracenými rodinami...
Proč se tedy pořád mluví jen o Titanicu? Proč nevyjdou na světlo všechny ty lodi, které se potopili za druhé světové války s větším počtem pasažérů než měl Titanic? Celkem prý v moři v této válce zmizelo 25 000 obětí. Dokážeme si to číslo vůbec představit? Moře je ohromným hrobem těl i duší, je pohřebištěm příběhů, které nedobyli svět...

ANO, SKUTEČNĚ VÝJIMEČNÍ LIDÉ NĚKDY ŽIJÍ OSAMĚLÝM ŽIVOTEM...

Zpátky ke knize. O nádherné atmosféře, kterou dokáže navodit jen tato autorka je škoda psát. Já to neumím napsat. Neumím se vypsat ze všech těch pocitů, které se vámi proženou, nedokážu se tu vyznat s bolesti, kterou teď cítím, nepochopím, že mne samotné popisy potápějící se lodi vzali víc než vrcholné scény Cameronova Titanicu. Vidíte, co autorka dokázala? Já bych snad všem vrazila tuto knihu do rukou a donutila ji otevřít. Musela bych vám ji donutit jen otevřít, protože četba by vás uchvátila natolik, že byste se ani jednou jedinkrát nemuseli ke čtení nutit.

VINA JE LOVEC. OSUD JE LOVEC. HANBA JE LOVEC. STRACH JE LOVEC.

Jsou to životy, které na střídačku vyprávějí čtyři mladí lidé.
Joana, dívka putující do Německa za svou matkou, která svou laskavostí a dobrotou vzbuzuje v lidech náklonnost a lásku.
Alfred, mladý námořník, chystající se na svou první plavbu, povýšený myslitel, skrývající v sobě barvy strašidelné temnoty.
Emilia, dívka nesoucí si svou hanbu pod srdcem, bojující se lží a osamělostí, vyniká svou statečností a nezlomností.
A Florian, kluk, do kterého jsem se beznadějně zamilovala, bažící po pomstě, který svou uzavřeností přitahuje všechny kolem sebe, i když on by to chtěl naopak, zrazený umělec, skrývající tajemství, které může zabít jeho i všechny, kdo se k jeho vnitřnímu světu přiblíží.
Už kvůli Florianovi, prosím...

ŘÍKÁ SE, ŽE SMRT MÁ TISÍC DVEŘÍ, KTERÝMI VYPUSTÍ ŽIVOT, A ČLOVĚK SI VŽDYCKY JEDNY NAJDE. NA KAŽDÉHO Z NÁS TY DVEŘE ČEKAJÍ. VÍM TO A JSEM S TÍM SMÍŘENÝ. ALE DĚTI, TO JE NĚCO JINÉHO. S TÍM MÁM PROBLÉM. PROČ DĚTI?

Mladí lidé putují zimou, houštím, popraskaným ledem, aby se zachránili naloděním na Wilhelm Gustloff, netušící, že právě tato loď jim všem navždy změní životy.
Bude se vám zdát, že smrt se nalepila na každou stránku knihy, ale to je válka, která svých obětí měla ještě daleko více než jich potkáte na stránkách knih, i když se to zdá nemožné a nemyslitelné.

JE NEKONEČNĚ POŠETILÉ SE DOMNÍVAT, ŽE JSME MOCNĚJŠÍ NEŽ MOŘE NEBO NEBE.

Přečtěte si příběh mladých lidí, na kterém poznáte i postavu, kterou byste objali štěstím a vděčností, kdyby existovala. Moudrý starý švec putující do bezpečí s rozdávající nadějí vás neuvěřitelně dojme.
Knihu doporučuji. Kniha, která v mém žebříčku překonala spoustu jiných a dostala se na hvězdné první příčky. Já ji miluji. Obsahuje sůl moře, ale po dočtení budou její stránky obsahovat i něco z vás: sůl vašich slz...

HISTORIE NÁS ROZDĚLUJE, ALE SKRZE NÍ SE MŮŽEME SEJÍT V PŘÍBĚHU, STUDIU A VZPOMÍNÁNÍ. KNIHY NÁS SPOJUJÍ V CELOSVĚTOVOU KOMUNITU ČTENÁŘŮ, A CO JE JEŠTĚ DŮLEŽITĚJŠÍ, V CELOSVĚTOVÉ SPOLEČENSTVÍ LIDÍ TOUŽÍCÍCH POUČIT SE Z MINULOSTI.
NESMÍME DOPUSTIT, ABY PRAVDA ZMIZELA S TĚMI, KTEŘÍ TO VŠE PROŽILI.
PROSÍM, DEJTE JIM HLAS.

V šedých tónech - Ruta Sepetysová

12. dubna 2017 v 17:33 | Anna 13
V šedých tónech

Originální název: Between Shades of Gray
Žánr: Válečný román
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 288
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Na motivy skutečných událostí-----------

-----------Chystá se filmové zpracování-----------


Anotace: Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.


Můj názor: Kniha krásná, autentická, strašlivá, opravdová, šedivá, plná bolesti a zoufalství, ale také naděje. Miluji ji. Miluji celý ten tak strašně dojemný a emotivní příběh. Miluji hlavní postavy. Tento příběh je takový ten z mála, který si budete pamatovat strašně dlouho a budete na něj vzpomínat s děsem, se slzou v oku, ale i s úsměvem na tváři. Neboť tento starý příběh nám dává naději a odvahu, ukazuje jak žít...

NĚJAKÁ ŽENA, KTERÁ BYLA TAKY NA SEZNAMU, RODILA. JAKMILE PŘESTŘIHNOU PUPEČNÍ ŠŇŮRU, NALOŽÍ JE OBA DO AUTA.

Je to už nevím kolikátý příběh z 2. světové války, ale je první, kde se lidé místo Hitlera děsí Stalina. I jeho krutovláda byla absolutně šílená a padlo mu za oběť nespočet lidí.
Příběh v této knize je fiktivní, nicméně postavy vymyšlené zažívají reálné události, okamžiky. Už během začátku se rozbrečíte a kapesníky budete potřebovat několikrát. Kniha je neuvěřitelně vybarvená, všechno zažíváte díky dokonalým popisům jakoby na vlastní kůži, je nabitá emocemi, kniha vás ovládne...
Opět si uvědomíte, co vlastně máte. A budete vděční...
Uchovejte si tento příběh ve své paměti, ze srdce ho vymazat nedokážete i kdybyste chtěli sebevíc.
Nezapomínejme na dějiny světa. Dějiny jsou lidé, dějiny jsou příběhy. I my tvoříme historii a mne začíná čím dál více bavit a zajímat.

- MUNCH ŘEKL: Z MÉHO HNIJÍCÍHO TĚLA VYROSTOU KVĚTY A JÁ JSEM V NICH A V TOM JE VĚČNOST.
NO NENÍ TO KRÁSNÉ?
- TO TY JSI KRÁSNÁ, PROTOŽE TO TAK VNÍMÁŠ.

Kniha o patnáctileté dívce, kterou s její rodinou přetransportují do pracovních táborů. Musí se naučit přežívat v těch nejhorších přírodních podmínkách, musí vydržet neustálé ponižování, nadávání, fyzické napadání a nesmí svým věznitelům dát to, co chtějí: svůj strach. Ale i v těchto podmínkách, kde zima, hlad a nemoce přivolají smrt, vládne víra a naděje. Umění i láska se objeví i v této těžké době a jsou o to vzácnější a kouzelnější.
Přečtěte si tuto knihu, protože když to neuděláte, tak se připravíte doslova o zázračný čtenářský požitek. Já řadím knihu mezi ty nejkrásnější v mém životě. Opravdu.
Zdá se, že na scéně se objevila pro mě nová a nesmírně talentovaná autorka. Patří jí můj obdiv i velký dík za tento příběh.

V HLUBINÁCH ZIMY JSEM KONEČNĚ ZJISTIL, ŽE UVNITŘ MĚ TKVÍ NEZLOMNÉ LÉTO.
(ALBERT CAMUS)

Osvětimská knihovnice - Antonio G. Iturbe

25. března 2017 v 11:46 | Anna 13
Osvětimská knihovnice

Originální název: La Bibliotecaria de Auschwitz
Žánr: Historický román
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Akropolis
Počet stran: 448
Vazba knihy: Vázaná
Ocenění: cena Troa udělovaná španělským svazem knihkupců (2012)

-----------Skutečný příběh-----------


Anotace: Když v září 1943 dorazil do Osvětimi-Březinky transport vězňů z Terezína, stalo se něco neobvyklého - neproběhla selekce. Všichni, včetně starých lidí a dětí, byli umístěni do prvního, výhradně českého rodinného tábora. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky dnes čtyřiaosmdesátileté Dity Krausové, se též vracíme k polozapomenuté historii bloku 31. Tento blok pod vedením všeobecně respektovaného Fredyho Hirsche (1916 - 1944) se pro děti stal útočištěm i tajnou školou. Hrdinka příběhu, čtrnáctiletá Dita, osvětimská knihovnice, je strážkyní podivuhodného táborového tajemství - několika zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem. Dita je ovšem také nedobrovolnou strážkyní tajemství Hirschova...


Můj názor: Jedna z nejlepších knih o holokaustu. Rozhodně jedna z nejlepších knih mého života...

KNIHY JSOU VELMI NEBEZPEČNÉ, NUTÍ PŘEMÝŠLET.

Tohle je kniha, která dokáže vykreslit tu hrůzu, děs a zvrácenost tak, že si přejete, aby kniha brzy skončila. Ne proto, že byste se nudili, ale proto, že chcete, aby to ti lidé měli už za sebou a vy s nimi nemuseli prožívat ty hrůzy. Utrpení to muselo být nepředstavitelné. NIKDO si to nedokáže představit, ať má jakoukoli fantazii. Každý z nás u takových knih přemýšlí o tom, jaké by to bylo, kdybychom žili v této době, ale ono se nedá říci, co bychom v takové situaci dělali. Nemůžeme nikoho z té doby soudit. Ani příslušníky řad SS. Nikoho.
Když čtu knihy o koncentračních táborech, mám husí kůži a všechno to, co se dělo, se zdá jako sci-fi. Vážně byl člověk schopen něčeho takového? Vždyť o takovýchto věcech čteme v románech o budoucnosti, ale takovéhle vraždění a týrání se skutečně dělo a vlastně to ani není tak strašně dávno. Člověk je zrůda. Když se stalo tohle, dokázala bych už uvěřit tomu, že v budoucnosti by se mohl odehrát podobný děj knihy Bez šance.
Měli bychom si tyto příběhy připomínat. A všichni bychom měli znát méně známé, avšak velmi důležité a staečné osoby: Fredyho Hirsche a Ditu Krausovou...

VE VŠÍ ÚCTĚ, PANE HIRSCHI, JE MI UŽ ČTRNÁCT. VY SI OPRAVDU MYSLÍTE, ŽE KDYŽ KAŽDÝ DEN VIDÍM, JAK KÁRA S MRTVOLAMI KŘÍŽÍ CESTU HRNCI, VE KTERÉM NÁM VEZOU SNÍDANI, A KDYŽ SE DÍVÁM, JAK TUCTY LIDÍ VCHÁZEJÍ DO PLYNOVÝCH KOMOR NA KONCI LÁGRU, ŽE MĚ MŮŽE VYVÉST Z MÍRY, CO BYCH SI MOHLA PŘEČÍST V NĚJAKÉM ROMÁNU?

O jejich příběhu vám poví tato kniha. Dita Krausová, čtrnáctileté děvče, které se stalo opatrovnicí osmi knih, které se v Osvětimi objevily zázrakem. Tento příběh je skutečný, většina hrdinů této knihy opravdu existovala a prožívala to, co se píše v knize. Dita riskovala svůj život, kvůli knihám. Byla ochotná jít kvůli nim pod skalpel doktora Mengeleho. Ano, i tato lidská zrůda se v knize objevovala velmi často. O této osobě se smýšlí těžce: byl to člověk? Jeho emoční inteligence byla zřejmě na nule. O to více mne štve, že ho do jeho smrti nenašli a on si žil dál v utajení. Ale zpátky k Ditě, která si prošla snad všemi hrůzami, které koncentrační tábory mohou nabídnout, měla neuvěřitelnou odvahu a kuráž. Obdiv a úcta jsou na místě.

V TÉ CHVÍLI SE DITA SPÍŠ NEŽ KNIHOVNICÍ STALA OŠETŘOVATELKOU KNIH.

Fredy Hirsch, muž skrývající tajemství, které v této knize bude Dita opatrovat. Člověk, který v továrně na smrt vybudoval tajnou školu, žil pro děti, kterým chtěl pobyt v táboře zpříjemnit, jak jen to šlo. Byl to muž, ke kterému vzhlížel celý rodinný tábor, a který nedostal možnost změnit dějiny. Byl důležitější, než si všichni myslí. Jeho smrt byla tajemnější, než se zdálo. Otázky okolo jeho odchodu z tohoto světa se v knize mihotají stále, a i když se bude zdát, že na ně nikdo nemá odpověď, tak pravda přesto existuje.

NIKDO NIKOHO NEZNÁ.

Knihu vidím na filmovém plátně. Tento příběh by za to stál, aby byl opravdu kvalitně zfilmován.
Ale kniha je brilantně psaná. Hluboké myšlenky i velmi kvalitní a dechberoucí popisy onoho strašného místa. Opět si s knihou uvědomíte, co máme, jak si žijeme. Na obyčejný rohlík se budete dívat jinak a pocítíte důležitost literatury, která v takové šílené době zachraňovala lidské duše. Malá Dita si v táboře četla Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od Haška nebo Kouzený vrch od Manna. Ty knihy tam držely při životě lidství, ty zbědované duše se každý den vydávaly na výpravy se svými fiktivními hrdiny.
Jak už bylo v knize psáno, někomu se bude zdát zbytečné ochraňovat tak horečnatě pár potrhaných knih, když šlo v koncentračních táborech o mnohem důležitější věci, ale každý čtenář ví, co pro něj taková kniha může znamenat v těžkých chvílích jeho života. Co tedy asi znamenala pro lidi tak neuvěřitelně trpící? Mnoho, protože by je nevyměnily ani za kus chleba.
A představte si, že v Osvětimi bylo osm svazků knih, ale mnohem více bylo knih živoucích? Co je to živoucí kniha? Přečtěte si dojemný, děsivý, strašný, ale i krásný, naděje plný a odvážný příběh malé knihovnice, velitele utajené školy, příslušníka SS, který se zamiloval do vězenkyně, Rudyho Rosenberga, který vynesl hrůzu Osvětimi na světlo, podařilo se mu utéci a svým svěděctvím válku ukončit. Přečtěte si osudy lidí, kteří se dostaly na nejhorší místo na světě. Čtěte o hrdinech. Inspirujte se. Příběh je to šílený, ale strašně důležitý. Budete brečet a budete se smát, budete planout obdivem a úctou k těm lidem, budete přemýšlet, budete se bát a budete se zabývat mnoha otázkami. A také budete vdeční za tuto knihu.

KDYKOLI ZAČNEŠ ČÍST KNIHU, CÍTÍŠ SE, JAKO BYS NASTOUPIL DO VLAKU, KTERÝ TĚ VEZE NA PRÁZDNINY.

Co mne překvapilo a potěšilo i roztřáslo a rozplakalo bylo, že se v této knize objevila moje oblíbená hrdinka: Anna Franková. Dívka, která si v průběhu války psala deník, ze kterého vzniklo dechberoucí a uznávané dílo. Dívka, se kterou souzním. Dívka vyspělejší než se zdálo. Zemřela na tyfus vedle své sestry Margot. A její tělo zmizelo s těly ostatních vězňů. Dita Krausová jí viděla, proto se také objevila v knize. Její tělo se stalo bezvýznamným, ale její duše a talent žijí dodnes. Zanechala po sobě své dílo. A co když vedle Anny ležela dívka, která uměla nádherně kreslit, ale nestalo se z níc nic, co z Anny? Bůh není.
Děkuji autorovi za tuto knihu, Ditě za otevřenost, děkuji za zmínku o Anně.
Kniha o ohromné bolesti.

V MLÁDÍ JE JEDEN JEDINÝ ROK TÉMĚŘ CELÝM ŽIVOTEM.

Pro lidi, kteří zajímá 2. světová válka a holokaust. A pro ty, kteří milují literaturu a knihy, které o kouzlu knih umí překrásně vyprávět. Tak pro ty je tato kniha...

KNIHY NELÉČÍ NEMOCI, ANI SE NEMOHOU POUŽÍT JAKO ZBRANĚ K PORÁŽCE VOJSKA KATŮ, NELZE JIMI NAPLNIT ŽALUDEK ANI ZAHNAT ŽÍZEŇ. JISTĚ, KULTURA NENÍ ZAPOTŘEBÍ K TOMU, ABY ČLOVĚK PŘEŽIL. K TOMU SLOUŽÍ CHLÉB A VODA. JE PRAVDA, ŽE S CHLEBEM K JÍDLU A S VODOU K PITÍ ČLOVĚK PŘEŽIJE, ABY VŠAK PŘEŽILO LIDSTVÍ V ČLOVĚKU, TO NESTAČÍ. NEDOJÍMÁ-LI NÁS KRÁSA, NEZAVŘEME-LI OČI A NEUVEDEME-LI DO POHYBU MECHANISMY PŘEDSTAVIVOSTI, NEJSME-LI SCHOPNI KLÁST SI OTÁZKY A SPATŘIT HRANICE NAŠÍ NEVĚDOMOSTI, JSME BUĎ MUŽEM NEBO ŽENOU, NIKDY VŠAK ČLOVĚKEM. NENÍ NIC, CO BY NÁS ODLIŠILO OD LOSOSA, ZEBRY NEBO TURA PIŽMOVÉHO.

Vypravěčka - Jodi Picoultová

11. května 2016 v 17:40 | Anna 13
Vypravěčka

Originální název: The Storyteller
Žánr: Román
Rok vydání: 2014
Počet stran: 512
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Sage se skrývá se svými jizvami na tváři i na duši v pekařství, protože je to osamělá noční práce. Její rodina má židovské kořeny, babička přežila holokaust, ale ona sama se víře brání. Společnost nevyhledává, nicméně se při skupinové terapii, na níž se snaží vypořádat se smrtí své maminky, seznámí a pak i spřátelí se sympatickým devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich dlouhých rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu, neboť ho již dlouhá léta tíží svědomí. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech.
Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje odbor ministerstva spravedlnosti pro lidská práva a zvláštní vyšetřování a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže - byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi?


Můj názor: ......................................................................................................
Slova jsou někdy zbytečná, ale někdy jsou potřeba. Slovy někdy nelze popsat, to co cítíme, nejde to vyjádřit. Někdy se slovům nedá porozumět, ale někdy je dokážeme třeba pocítit. A to se povedlo slovy, která vytvořila Jodi Picoultová v tomto příběhu. I když tomu, co se v knize odehrává nikdy neporozumíme, pocítíme to...

NEDÍVÁ SE LIDEM DO OČÍ. TVRDÍ, ŽE TAK SE DÁ ČLOVĚKU UKRÁST JEHO DUŠE.

Jodi Picoultovou jsem už před touto knihou znala. Četla jsem od ní knihy Desátý kruh a Nejsem jako vy. První kniha o Danteho pekle, druhá o síle autizmu a tato třetí o hrůzách 2. světové války. To vypráví Vypravěčka.

POKUD VÁS MUČÍ JEN KVŮLI VAŠÍ VÍŘE, MŮŽE BÝT POTOM JEŠTĚ NÁBOŽENSTVÍ SVĚTLEM, ZA NÍMŽ SE DÁ JÍT?

Oslovilo mne jméno autorky, vyvedená obálka, nálepka Světový bestseller a anotace. Kniha vypráví příběh současnosti: zjizvené, plaché dívky, která se seznámí s bývalým nacistou, který ji požádá, aby mu pomohla ho zabít. Vypráví i příběh z minulosti: babička té plaché dívky přežívá v polském ghettu, trpí v Osvětimi a vytváří příběh, díky kterému přežije...
Silná propletenost minulosti se současností mne přesvědčila o tom, že jsou jedno a to samé...

KDYŽ ŽIJETE V PEKLE, PŘEDSTAVUJETE SI SMRT JAKO NEBE.

Co se týče stylu psaní, nelze mu nic vytknout. Autorka je velmi zkušená a talentovaná. A také velmi citlivá, ale zároveň nic neobaluje v růžové vatě. Spíš v krvi.

MOJE BABIČKA BY PŘEDČILA I STEPHENA KINGA.

Znám druhou světovou válku ze školy. Vím fakta. Znám jména skutečných lidí, kteří za této doby žili. Vím, co se tehdy dělo z knih a příběhů, které mne stihly obklopit. Ale doopravdy jsem si to vše uvědomila až s touto knihou. Když jsem v noci, co jsem knihu četla, plakala nad židy, oběťmi druhé světové války, srdce mi pukalo...

JAK MŮŽE ČLOVĚK SBALIT SVŮJ ŽIVOT JEN TAK DO KUFRU?

Nechápala jsem. Protože tuto hrůzu, tyto zločiny proti lidskosti se pochopit nedají. Nedá se porozumět lidem, kteří za této doby žili.
Pro většiny z nás je druhá světová válka jen látkou z učebice dějepisu. Jen málokdo ji pocítí. Ona je totiž vykládána špatně.
Učitelé dějepisu, dejte dětem do rukou tuto knihu a už nebudete muset nic vysvětlovat. Je v ní vše, co potřebují budoucí generace vědět. Je v ní dostatek slz...

JE TO ASI TA NEJTĚŽŠÍ VĚC NA POCHOPENÍ: JAK JE MOŽNÉ, ŽE I HRŮZA ČLOVĚKU ZEVŠEDNÍ?

Není zvláštní, že tato kniha u mne předčila i tolik populární a opěvovanou Zlodějku knih?

POKUD ZEMŘEŠ, BUDE TO KULKOU DO SRCE, NE DO HLAVY. SLIBUJU.

V knize je smrt, hrůza z let 1939 - 1945. Je v ní naděje, násilí, válka, krutost, myšlenky nacisty, pocity židovky. Pestrobarevně popisované události z koncentračních táborů. Hlad, bída, nenávist, láska... A příběh o upírech, který život jednoho člověka bude ovlivňovat až do smrti a jedné jí ho zase zachrání...
A abych nezapomněla: tento příběh je zároveň příběhem chleba...

JEDINÝ ZPŮSOB, JAK SE DÁ Z TOHOHLE PEKLA DOSTAT, JE V PODOBĚ POPELA, KTERÝ VYLETÍ TĚMI KOMÍNY.

Miluji tento příběh a stále mám před očima scény z knihy, které v mé mysli vždy oživnou. Hlas z amplionů žádá matky, aby odevzdaly své děti do transportu, na ulici matky řvou, křičí, tisknou své děti,...
Mladá Minka vidí svého otce jít doleva, ona sama jde do prava... Kdyby nepromluvila německy, zemřela by spolu s otcem v plynu... Slovo dokáže zachránit život...
A já vám další scény popisovat dál nebudu. Nejsem totiž tak dobrou Vypravěčkou, jako Paní Spisovatelka Picoultová.

PŘÍBĚHY VŽDYCKY PŘEŽÍVAJÍ SVÉ AUTORY.

Při čtení těchto hrůz si budete připadat provinile. A budete se stydět za dnešní svět...

PROČ SE SNAŽIT VYPSAT NA PAPÍR POCITY, KTERÉ JSOU PŘÍLIŠ PROPLETENÉ, OBROVSKÉ A OHROMUJÍCÍ, NEŽ ABY SE DALY SPOUTAT ABECEDOU?
KDYŽ ČLOVĚK NĚCO TAKOVÉHO PROŽIJE, JE MU JASNÉ, ŽE NEEXISTUJÍ SLOVA, KTERÁ BY TO DOKÁZALA ALESPOŇ PŘIBLIŽNĚ POPSAT.
A I KDYBYCH TO UDĚLALA, OSTATNÍ NEMOHOU NIKDY POROZUMĚT.

Pokud tuto knihu nepřečtete, neposunete se v životě dál...

ZEPTALA JSEM SE HO, CO NA MNĚ VLASTNĚ VIDÍ. A ON MI ODPOVĚDĚL, ŽE SVOJI BUDOUCNOST.

Zlodějka knih - Markus Zusak

5. prosince 2015 v 19:14 | Anna 13
Zlodějka knih

Originální název: The Book Thief
Žánr: Světový román
Rok vydání: 2009
Počet stran: 528
Nakladatelství: Argo
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Začínáme rokem 1939. Evropa je v pohybu. A smrt nikdy neměla víc práce.
Lisesel je malá dívka, která žije na malém městě se svými adoptivními rodiči, špatně spí, moc jí nejde čtení, hrává na ulici fotbal s kamarády odvedle. Mohlo by to být obyčejné dětství, kdyby to městečko neleželo uprostřed Německa. Liesel chodí do Hitlerjugend, zdravívá pravicí nepřítomného Fuhrera a krade knihy. Jinak řečeno to obyčejné dětství není: promluví do něj bomby, neštěstí a smrt. Smrt ostatně v knize promlouvá pořád: co by to bylo za příběh, kdyby neměl vypravěčku? Nechte se zlákat jejím vyprávěním: účinkuje v něm to děvče, harmonikář, židovský boxer, Němci a zloději. Dozvíte se z něj, že i smrt má srdce.


Můj názor: Po tomto příběhu jsem toužila už dlouho. Když mi tato kniha z knihovny konečně doputovala do mých rukou byla jsem šťastná. Věděla jsem, že to bude bomba. Nečekala jsem, že mne ty bomby tak zasáhnou a že ten příběh, i když se to ze začátku nezdá budu předávat dál dalším lidem, že ho budu číst ještě několikrát,... Zkrátka jsem nečekala, že mne tolik zasáhne.
Vím, že to píšu skoro u každé knihy, ale tato...

BOMBY JSOU NA CESTĚ - A S NIMI I JÁ.

Celou knihu provází Smrt. Je to neuvěřitelně přenádherně psané. Nemůžete uvěřit, že to psal muž, ale že ty slova jsou opravdu z duše Smrti. I smrt má srdce, píše se na obalu knihy a je to pravda. Pokud jste ještě stále přesvědčení o tom, že je smrt něco strašného, tak vás tato kniha přesvědčí o opaku. Nevěřím, že ne.

VIDĚLA MLADÉHO ŽIDA, KTERÝ JÍ PODVAKRÁT DAROVAL TY NEJKRÁSNĚJŠÍ STRÁNKY JEJÍHO ŽIVOTA POCHODOVAT DO KONCENTRAČNÍHO TÁBORA.

Kniha vypráví (nebo Smrt vypráví) příběh maličké dívenky, která se stala schovankou harmonikáře a pradleny. Žila v Německu, za druhé světové války. Kamarádila se s moc milým klukem. Kradla, provokovala, ve sklepě se svou rodinou schovávala mladého Žida, četla, kradla a především milovala knihy a slova ukrytá v nich. Neuvěřitelně silný příběh. Hnusný a krásný zároveň, neuvěřitelný. Příběh, který vám ukrade srdce, příběh, který už nepustíte...

JAK NĚKOMU DAROVAT KOUSEK OBLOHY?

Co mi na knize vadilo? Ze začátku mne moc nebavili dětské hry a hlouposti, ale když jsem Liesel a jejího Rudyh poznala blíže, začaly mne ty jejich vylomeniny bavit. Nejlepší postava (samozřejmě až po Zlodějce knih) byla manželka starosty.

PŘES OKNO V HIMMELSTRASE MI HVĚZDY ZAPÁLILY OČI.

Ještě mi trochu vadilo, že se v knize oběvuje moc německých slov. Brzy jsem si na ně však zvykla a na konci si uvědomila, že by ten příběh bez nich nemohl existovat.

ZOUFALE SE DRŽELA SLOV, KTERÁ JÍ ZACHRÁNILA ŽIVOT.

Z příběhu hlavně pochopíte, že byste si více měli všímat barev, více být vděční za světlo a váit si knih. Knihy jsou tu úplně neuvěřitelně popsané. 3 nejkrásnější momenty z příběhu, ve kterém figurují knihy: Zlodějka knih ukrade knihu přímo z ohně a riskuje tím svůj život, Zlodějka knih je v knihovně starostova domu, Zlodějku knih právě kniha zachrání před jistou smrtí. KNIHA...

OBČAS JSEM SI PŘEDSTAVOVALA, JAK TO VYPADÁ NAD TĚMIMRAKY, A VĚDĚLA JSEM, A NEMUSELA JSEM SE PTÁT, ŽE SLUNCE JE BLOND A ATMOSFÉRA BEZ KONCE JE GIGANTICKÝM MODRÝM OKEM.
BYLI TO FRANCOUZI, BYLI TO ŽIDÉ, A BYLI JSTE TO VY.

Jelikož je kniha zasazena do období druhé světové války, tak nečekejte šťastné chvíle i když ty se tamtaké najdou. Miluji závěr knihy. Je to brilantní a ve filmu to bude vypadat určitě strašně pěkně. Mimochodem, film jsem ještě neviděla, ale chystám se na něj a věřím, že se povedl.
Děkuji za tuto knihu. A to myslím opravdu, opravdu upřímně...

NENÁVIDĚLA JSEM TAHLE SLOVA A MILOVALA JSEM JE, A DOUFÁM, ŽE SE MI POVEDLY.


 
 

Reklama