Young Adult

Láska v prachu hvězd - Krystal Sutherlandová

15. dubna 2018 v 18:20 | Anna 13
Láska v prachu hvězd

Originální název: Our Chemical Hearts
Žánr: Young Adult
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 304
Vazba knihy: Brožovaná


Anotace: Tohle není příběh o lásce z románů. Jen o lásce. Víceméně.
Henry Page prochází životem bez jakýchkoliv vzrušení. Ve škole přiměřeně dře, aby se dostal na dobrou vysokou. Ve společnosti se baví tak akorát, aby nebyl vyvrhel. A sní při zemi, aby byl editorem školního časopisu. Jenže pak potká Grace. Ta holka není modelka, a rozhodně to není diblík, který by prozářil každou místnost, do které vkročí. Právě naopak, Grace od sebe lidi odhání a odmítá jakoukoliv pomocnou ruku. Jenže Henry se poprvé v životě zamiloval a udělá cokoliv, aby se dívka jeho snů opět radovala...


Můj názor: Grace Townová mi přišla jako reakce na Greenovy hrdiny. Napadlo mě to hned, jak jsem ji trochu víc poznala. Tak za prvé je odpovědí a náplastí pro Augusta Waterse. Za druhé se tak trochu snaží kopírovat Aljašku, i když jinými způsoby. Ve výsledku by to mohly být příbuzné.
Ačkoliv je většina Databáze knih zaláskovaná do Henryho Page (proč???), tak mě spíše oslovila Grace, která byla nejspíše stvořena jako mírně záporná postava... Ale to ona je tím reálnem a skutečností...

VŽDYCKY JSEM SI MYSLEL, ŽE CHVÍLE, KDY POTKÁTE LÁSKU SVÉHO ŽIVOTA, BUDE JAKO Z FILMŮ.

Chci říci, že se mi kniha nelíbila a u mě je pod průměrem. Čekala jsem lásku s velkým L. Něco, co vás rozdrtí svou tragédii a na co nezapomenete. NE. Tohle je příběh o tom (chystám se spoilerovat), jak se kluk zamiluje do holky, která miluje někoho jiného. Ale ona miluje kluka, který se zabil a se kterám prožila takovou lásku, která se rozhodně popisuje těžko, protože na ni nejsou slova.

BĚHEM HODINY ANGLIČTINY NASTAL MOMENT, KDY JSEM SE ZAMILOVAL DO MYŠLENKY, ŽE SE STANU SPISOVATELEM.

Jste v podstatě svědky vyprávění kluka, který se stal vedlejší postavou v hlavní roli. Který se snaží chápat vesmír a samotnou Grace Townovou, což je v podstatě jedno a to samé... :)
A ten kluk je dost nevyspělý a nedokáže si s holkou posílat jiné SMS než na téma filmů a podobných ubohých vtipů, místo toho, aby se jí vyznával z toho, jak ji miluje... Nevím , co si o dvojici myslet a co si vzít z celého příběhu...

"TO JE KRÁSA."
"MYSLÍŠ? PŘIJDE MI, ŽE TOHLE LIDI ŘÍKAJÍ, KDYŽ SI PŘEČTOU BÁSEŇ, KTERÉ NEROZUMÍ. JÁ MYSLÍM, ŽE JE SMUTNÁ. NE KRÁSNÁ."

Je to, jako když čtete Velkého Gatsbyho. Samotný příběh lásky Gatsbyho a Daisy neprožíváme z jejich pohledů, ale pouze z vyprávění Nicka Carrawaye, který pro samotný příběh v podstatě moc důležitý není...
No, každopádně autorka na americkou klasiku poměrně často odkazuje, takže možná se knihou lehce inspirovala. Moc se jí to nepovedlo...

POLOVINA MÉ OSOBNOSTI BYLA ZDĚŠENA, ŽE TA DÍVKA POŠKODILA KNIHU, DRUHÁ POLOVINA BYLA NAPLNĚNA RADOSTÍ, ŽE MI TAK OCHOTNĚ DALA NĚCO, CO MĚLO PRO NI OČIVIDNĚ VELKOU CENU.

Celá kniha je vlastně pokračováním příběhů o tragických láskách. Mohla by se takto chovat Rose z Titanicu nebo Hazel z Hvězd..., Violet ze Všech malých zázraků, Noah ze Zápisníku jedné lásky... Chápete co tím chci naznačit? Sledujeme všechny postavy,jimž zemřeli nebo se zabili jejich milované spřízněné duše... Grace Townové se zabil kluk a proto je logické, že se z jeho smrti viní, že se obléká do jeho oblečení a žije v jeho pokoji, obklopuje se jeho oblíbenou hudbou a navštěvuje jejich místa lásky... Mohli bychom si Grace Townové vážit, kdyby tohle nedělala? Kdyby se hned zamilovala do Henryho a pohřbila v sobě lásku, která nezmizí, i když tu již ten druhý není?
Víte co? Já Grace Townovou za tohle vyzdvihuju, protože tento žal je jakýmsi důkazem toho, že nemůžeme dál žít, když se staneme aktéry v příběhu tragické lásky... Grace nám dokazuje, že pravá láska je jen jedna...

VESMÍR NENÍ KOUZELNÝM MÍSTEM, JAK SI LIDÉ RÁDI MALUJÍ. JE NESMÍRNĚ KRÁSNÝ, ALE ŽÁDNÉ KOUZLO V NĚM NENÍ, JEN VĚDA.

Autorka je vyložená okecávačka. Každou kravinu řeší příliš dlouho a oddaluje podstatné okamžiky. Nebavil mě její smysl pro humor, který přisoudila svým postavám, ani její párty a puberťácký styl života... Moc chlastu, moc pitomých hlášek... Zkrátka to rozhodně nebylo pro mě...

"TEĎ SEM CHODÍM, KDYKOLIV SE MI ZACHCE, ABYCH SI PŘIPOMNĚLA, JAK NEVÝZAMNÁ JSEM VZHLEDEM K VESMÍRU. VESMÍR JE TÍM NEJLEPŠÍM LÉKEM NA SMUTEK, JAKÝ ZNÁM.
"POCIT BEZVÝZNAMNOSTI NENÍ ZROVNA TÍM NEJÚČINNĚJŠÍM LÉKEM NA ZÁRMUTEK."
"JE. VE SVÉ MALOSTI NACHÁZÍM ÚTĚCHU."
"NICOTA TĚ MÁ DĚSIT. STEJNĚ JAKO DĚSÍ NÁS OSTATNÍ."
"NEJLEPŠÍ VĚC, KTEROU NÁM VESMÍR POSKYTL, JE SKUTEČNOST, ŽE VŠICHNI BUDEME ZAPOMENUTI."

Získala jsem z přečtení, do kterého jsem se nutila a které jsem nedokázala prožít, spoustu nádherných myšlenek, které alespoň částečně zalepili to zklamání... A to to začalo tak zajímavě. :(

GRACE TOWNOVÁ JE JEDNA VELKÁ ZAPEKLITOST ZABALENÁ V HÁDANCE UVNITŘ ZÁHADY.

Jsou tu knihy (i z Young Adult literatury), které vypráví skutečné příběhy lásky, z kterých vás bude bolet srdce i šimrat v žaludku. Ty čtěte... Tohle je opět něco, co získalo velkou marketingovou podporu, ale co nemá šťávu, napětí, emoce...
Dokonce to ani není oddechové čtení, protože vás bude stát velké úsilí to dočíst... :D :D

NIKDY JSEM SI NEUVĚDOMIL, ŽE SE ČLOVĚK MŮŽE ZAMILOVAT DO LIDÍ STEJNĚ, JAKO SE ZAMILOVÁVÁ DO PÍSNIČEK. JEJICH MELODIE NEMUSÍ ČLOVĚKU ZPOČÁTKU NIC ŘÍKAT, JE NEZNÁMÁ, ALE RYCHLE SE ZMĚNÍ V SYMFONII, KTERÁ SE TI ZARYJE DO KŮŽE, V HYMNU KOLUJÍCÍ PAVUČINOU TVÝCH ŽIL, V HARMONII NAŠITOU DO VÝSTELKY TVÉ DUŠE.

...

ČÍM VÍC JI DO SEBE BUDU VDECHOVAT, TÍM NEMOCNĚJŠÍ A NEMOCNĚJŠÍ BUDU.
GRACE TOWNOVÁ JE OSTRÝM ÚLOMKEM SKLA, O KTERÝ SE BUDU ZNOVU A ZNOVU POŘEZÁVAT, JESTLI SI S NÍ ZAČNU.

...

ZVLÁŠTNOST JE NEZBYTNOU SLOŽKOU KRÁSY.

...

- MŮJ BOŽE, JÁ JSEM DO NÍ VÁŽNĚ ZAMILOVANÝ.
- NEBUĎ PITOMEC. NEMŮŽEŠ NĚKOHO MILOVAT PO DVOU MĚSÍCÍCH ZNÁMOSTI.
- JACK A ROSE SE DO SEBE ZAMILOVALI PO NĚJAKÝCH ČTYŘECH DNECH.
- VÁŽNĚ CHCEŠ POUŽÍT TITANIC JAKO PŘÍKLAD, ŽE TOHLE DOBŘE DOPADNE?

...

TEN DOPIS JE PSÁN NA PAPÍŘE, KTERÝ BYL PŘÍTOMEN PŘI NATÁČENÍ LUHRMANOVA VELKÉHO GATSBYHO. DOSTÁVÁŠ DOPIS NAPSANÝ NA PAPÍŘE, KTERÝ BYL V PŘÍTOMNOSTI LEA DICAPRIA. NEJSPÍŠ JSOU NA NĚM JEHO KOŽNÍ BUŇKY.

...

CO DÁT DÍVCE, JEJÍŽ MYSL JE JAKO CELÝ VESMÍR, ZATÍMCO TVŮJ MOZEK UVNITŘ TVÉ HLAVY JE PEVNĚ PŘIKOVÁN K PLANETĚ ZEMI?

...

SMRT JE ODMĚNA ZA TO, ŽE JSME ŽILI.

...

PŘÍBĚHY SE ŠŤASTNÝM KONCEM JSOU JEN PŘÍBĚHY, KTERÉ JEŠTĚ NEBYLY DOVYPRÁVĚNY.

...

KDYBY TĚ LÁSKA MOHLA ZACHRÁNIT, ŽIL BYS NAVĚKY.

...

NEJVĚTŠÍ MILOSTNÝ PŘÍBĚH NEMUSÍ BÝT O DVOU LIDECH, KTEŘÍ STRÁVILI CELÝ ŽIVOT SPOLU. MŮŽE BÝT O LÁSCE, KTERÁ TRVALA DVA TÝDNY NEBO DVA MĚSÍCE NEBO DVA ROKY, ALE HOŘELA JASNĚJI A SILNĚJI A ZÁŘIVĚJI NEŽ JAKÁKOLI JINÁ LÁSKA PŘEDTÍM ČI POTOM.

...

JAK TO MŮŽE BÝT TVOJE SPŘÍZNĚNÁ DUŠE? NEŘEKLA TI, ŽE NIKDY NEČETLA HARRYHO POTTERA? VÁŽNĚ CHCEŠ STRÁVIT ZBYTEK ŽIVOTA S NĚKÝM TAKOVÝM?

...

DÍVALA SE NA SVÉHO MALÉHO SYNKA, JAKO BY BYL UHNĚTEN ZE SMĚSI ČISTÝCH DRAHOKAMŮ, PALAČINEK DO POSTELE V NEDĚLI RÁNO A DEŠŤOVÉ SMRŠTĚ PO SEDMILETÉM OBDOBÍ SUCHA.

...

NÁSLEDUJÍCÍ DNY NEBO TÝDNY NEBO MĚSÍCE NEBO ROKY SI BUDETE ŘÍKAT, CO JE S VÁMI TAK ŠPATNĚ, NEBO JESTLI JSTE SE NEPOVEDLI A JSTE TAK OŠKLIVÍ, ŽE VÁS NEMŮŽOU MILOVAT TAK, JAKO MILUJETE VY JE. BUDETE HLEDAT DŮVODY UVNITŘ SEBE, PROČ VÁS NECHTĚLI, A NAJDETE JICH MILIÓN.
MOŽNÁ TO BYLO TÍM, JAK JSTE VYPADALI PO RÁNU, KDYŽ JSTE SE ZROVNA PROBUDILI A NEOSPRCHOVALI SE. MOŽNÁ TO BYLO TÍM, ŽE JSTE BYLI PŘÍLIŠ K MÁNÍ, PROTOŽE NAVZDORY TOMU, CO VŠICHNI ŘÍKAJÍ, HRÁT SI NA NEDOSTUPNÉHO JE POŘÁD V KURZU. NĚKTERÉ DNY BUDETE VĚŘIT, ŽE KAŽDÝ ATOM VAŠÍ BYTOSTI JE NĚJAKÝM ZPŮSOBEM VADNÝ.
CO SI ALE MUSÍTE ZAPAMATOVAT, JAKO JSEM SI ZAPAMATOVAL JÁ, JE, ŽE JSTE VÝJIMEČNÍ.

...

PO CELOU DOBU JSEM JI MILOVAL SKRYTĚ V TAJNOSTI, MEZI STÍNEM A DUŠÍ.

Sněží, sněží... - John Green, Maureen Johnsonová, Lauren Myracleová

7. dubna 2018 v 19:23 | Anna 13
Sněží, sněží...

Originální název: Let It Snow
Žánr: Young Adult
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 261
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Bestseller New York Times
Tři sváteční romance.

Nejhorší sněhová bouře za posledních padesát let, láska ve třech podobách, bílá nadílka a jedna magická noc.

Někdy se stanou zvláštní věci: strhnou se události, které nikdo sice nečekal, ale ve svém výsledku změní člověku život. Možná někde znenadání uvízne vlak, možná vás kamarádi pozvou, abyste si zahráli deskovou hry se čtrnácti roztleskávačkami, a možná se jedno roztomilé miniprasátko ve skutečnosti neztratilo tak docela. Nakonec se zkrátka pozná, že andělé lidem pomáhají a o Vánocích se plní nejtajnější sny...

Sníh o Vánocích je hezká věc, ale čeho je moc, toho je příliš. Taková sněhová bouře umí zamíchat i těmi nejlepšími plány - a když k tomu připočtete ještě čtrnáct roztleskávaček, jedno miniprase a keramickou vesničku pro elfy, bylo by na rozpletení všech těch zmatků v městečku Gracetown skoro zapotřebí nějakého anděla!
Tři vánoční příběhy o tom, že ne vždycky je to, oč stojíte, taky to pravé...


Můj názor: Tohle je tak kouzelné čtení, že se budete rozplývat a dojímat snad nad každou desátou stránkou. :)
Díky poměrně nízkému hodnocení na Databázi knih jsem měla malá očekávání. Stal se ale zázrak a já knize naprosto propadla... Tato kniha je tak úchvatná, roztomilá, zasněžená a vánoční, že se z ní nikdy nebudete chtít dostat.
A navodí takovou vánoční atmosféru, že vám bohatě nahradí naše české Vánoce bez sněhu... :)
Je mi líto, že jsem se k ní nedostala dříve, aby měl příběh ještě větší kouzlo, ale již teď knihu plně miluji a hodlám si ji do své sbírky pořídit. A tradičně ji číst každé svátky...

VĚDĚLA JSEM, ŽE JE TO KRÁSNÉ, ALE VĚDĚT, ŽE JE NĚCO KRÁSNÉ, A MÍT Z TOHO POTĚŠENÍ JSOU DVĚ RŮZNÉ VĚCI.

Možná jsem byla špatně informovaná, ale myslela jsem si, že jde o tři vánoční povídky. To je ale omyl!!! Ty tři příběhy tvoří celek. Jedná se o jeden příběh, který si populární autoři rozdělili a každý se věnoval jen některým postavám. Fascinuje mě jak tohle dali dohromady. Kdo vymyslel co, jestli nějak navazovali, jak to prostě udělali... Protože je to úžasné dílo. Kdo četl, ví o čem mluvím.
Takže jsem byla strašně mile překvapená z propojení všech postav... Prostě se mi to strašně líbilo!
Ale co také od Johna Greena čekat jiného, že? :)

VŽDYCKY JSEM MĚL TAKOVOU PŘEDSTAVU, ŽE BY SE ČLOVĚK NIKDY NEMĚL VZDÁVAT ŠŤASTNÉHO PROSTŘEDKU V NADĚJI NA ŠŤASTNÝ KONEC, PROTOŽE NIC TAKOVÉHO JAKO ŠŤASTNÝ KONEC NEEXISTUJE.

John Green je pochopitelně největším tahákem této knihy a důvodem, proč je kniha bestsellerem. Jeho část příběhu se jako vždy povedla. Opět filozofoval, popisoval a vytvářel charaktery, které si zamilujete. Opět stvořil skvělou hrdinku, jakou umí jen on. Jo, mám na mysli Angie. Většinou mi totiž hrdinky z Young Adult žánru lezou krkem, ale u něho mi většinou žádná nevadí. Například Hazel s Aljaškou budu milovat do smrti. A to že se věnoval zrovna této podobě lásky mi vzalo dech. Příběhy lidí, kteří se odmalička znají a jsou nejlepší přátelé a pak si uvědomí, že se milují, odjakživa zbožňuju. A v podání Greena? :O Splněný sen.
Lauren Myracleová napsala cyklus knížek, které jsem hltala jako třináctiletá. :) Vzpomínám si na to dost barvitě. Četla jsem je o Vánocích, když celá rodina spala a já prožívala s Viki její lásky a humorné situace. Doba s těmito knihami, která byla vždy provoněná cukrovím, je již dávno pryč, ale vrátit se k této spisovatelce tímto způsobem bylo milé. Ona celou knihu završovala a ten konec plný zázraků a štěstí a naprosté dokonalosti nikdy nezapomenu. Ten vás dojme víc, než závěrečná scéna z filmu Sám doma...

NIKDO BY NEMĚL MÍT POCIT, ŽE DO SVÉ VLASTNÍ ŠKOLY NEPATŘÍ...

Tento zázrak vám silně doporučuji. A do předvánočního shonu a chaosu obzvlášť.
Není nic krásnějšího než mít na sobě teplé ponožky, upíjet horké kakao, za oknem mít sněhovou nadílku a číst o tom, jak se lidé milují... To je dokonalá představa a tato knížka je vánoční povinnost. A já si umím představit, že s ní strávím každé Vánoce zbytku mého života. Mohlo by se mi to povést... :D

CHCI, ABYS ZA MNOU NASTOUPIL DO LETADLA A ZPÍVAL MI JAKO ROBBIE JULII V PÍSNI PRO NEVĚSTU. CHCI, ABYS PRO MĚ POSTAVIL DŮM, JAKO NOAH PRO ALLII V ZÁPISNÍKU JEDNÉ LÁSKY. CHCI, ABYS MĚ UČIL LÍTAT NAD OCEÁNEM NA PŘÍDI ZAOCEÁNSKÉHO PARNÍKU JAKO V TITANIKU...
JDE O TO, ABYS MĚ MILOVAL TOLIK, ŽE BYS BYL OCHOTNÝ SE UTOPIT, KDYBY TO JINAK NEŠLO.
CHCI NĚJAKÉ VELKÉ GESTO.

Odpusť mi. Megan - Abbie Rushtonová

1. dubna 2018 v 19:37 | Anna 13
Odpusť mi. Megan

Originální název: Unspeakable
Žánr: Young Adult
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 253
Vazba knihy: Brožovaná


Anotace: Některá tajemství jsou nebezpečná, když se vysloví.
Megan nemluví. Už několik měsíců...
A ani nemůže. Loni v létě se stalo něco hrozného a ona slíbila, že o tom nikdy nikomu neřekne. Trápí ji strašná vina. Přišla o kamarádku, odcizila se mámě a stala se terčem posměchu spolužaček. Nebýt Luka, neměla by už nikoho. A pak se na jejich škole těsně před závěrečnými zkouškami objeví Jasmine. Temperamentní, nádherná, upovídaná Jasmine. A chce se s Megan kamarádit. Díky ní připadá Megan život zase o něco barevnější. A nejen jí. Jasmine padne do oka i Owenovi, za kterým pálí holky z celé školy.
Jenže pak se kolem nich začnou dít zvláštní věci. Že by to byla náhoda? Nebo jim hrozí nebezpečí? Megan by ráda znovu mluvila. Ale bojí se. Protože jestli se jí hlas vrátí, bude to znamenat jen jedno. Pravdu.


Můj názor: Myslím, že tato kniha má divnou obálku. Když se na ni zadívám, tak cítím, že je kniha určená pro mnohem mladší čtenáře. Zabývá se však tématy, které spíše osloví středoškoláky... :) Já jsem od knihy čekala zcela obyčejné vyprávění jedné patnáctileté holky, které neosloví, nenadchne. Nic.
Ale vlastně jsem byla docela překvapená. :) Nejvíce mě oslovily pocity vypravěčky Megan. Dívky, která nemluví, která má uvěřitelné pocity méněcennosti... Jelikož jsem v tom druhém zmiňovaném velmi podobná jako ona, tak mě to uchvátilo. A děj se brzy překlene v to, co žádný čtenář určitě nečekal. Že se bude jednat o lesbický příběh je vlastně příjemné zpestření a osvěžení celého děje. Oblíbíte si jak uzavřenou Megan, tak i její milovaný protiklad Jasmine. Jsou to výjimečné dívčí hrdinky, které vám přirostou k srdci a jejich doplňování se vás bude nesmírně bavit.
A příběh ochutí i tajemná, téměř až detektivní zápletka, která je víc než originální. Celý děj knihy autorka pokazila tím, že ho nedokázala dovést v šokující vyvrcholení. Roztrousila po stránkách stopy, které vás brzy dovedou k viníkovi a vždycky budete napřed než postavy z knihy. A to je trochu škoda. Ale není to tragédie. A knihu si dokážete určitě vychutnat i s vědomím tušení konce...
Knížka mě mile překvapila, docela i pohltila, ale nějakou velkou knižní senzací není. Ale ani nespadá k průměrným.
Je to prostě milý příběh..., který zabaví.

Můj vysvlečenej deník - Johana Rubínová

17. března 2018 v 23:44 | Anna 13
Můj vysvlečenej deník

Žánr: Pro mládež, Dívčí román
Rok vydání: 2008
Nakladatelství: Daranus
Počet stran: 332
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Skutečný příběh-----------

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Varování! Nedávejte to číst rodičům, nebo vás už nikam nepustěj.
Je příjemný objevovat sex - dokud do pokoje nevtrhne táta. Je opojný vychutnávat si první velkou lásku - dokud neskončí nešťastně. Je užitečný mít kámoše, kterej ti vždycky rád ubalí špeka - dokud se ti nerozjedou depky. Je vzrušující pohrávat si s myšlenkou, jestli by nebylo lepší nebejt - dokud si tě nevezmou do parády doktoři. Je skvělý mít kámošku, který můžeš všechno říct - dokud tě nepodrazí. A je úžasný mít svoje velký tajemství - dokud se kolem tebe neprojde smrt...


Můj názor: Asi bych začala tím, že je to velice otevřený román... Což by ve mně nevyvolávalo tolik emocí, kdyby to byl vymyšlený příběh o puberťácích. Ale tohle je život. Život sedmnáctileté rebelky z Prahy, která se rozhodla vydat svůj deník. K tomu byl potřeba talent, jejíž nedostatkem Rubínová jistě netrpí, a odvaha. Neuvěřitelná kuráž...
Takže, čtenářky a čtenáři pozor: tahle holka se svlékla před celým národem!!!! :O

TEN POCIT, KDY ČLOVĚK USÍNÁ A DĚSÍ SE NÁSLEDUJÍCÍHO DNE, DOBŘE ZNÁM Z DŘÍVĚJŠÍCH TEMNEJCH DOB, KDY JSEM SI MYSLELA, ŽE JEDINÝ, CO MÁ NA SVĚTĚ SMYSL, JE SEBEVRAŽDA.

I když já rozhodně nežiju tak skandální a vzrušující život, jako stejně stará Johana, i tak bych své niterné myšlenky takto odhalit nedokázala. Protože tohle je fakt síla.
Na začátku knihy nám mladá spisovatelka vzkazuje, že vše o čem píše je pravda. Dokonce neměnila ani jména svých rodinných příslušníků a kamarádů... Což je opět riskantní krok, kterým si mohla nahněvat spoustu lidí okolo sebe.
Vás čtení chytne. Sice není náročné, jedná se spíše o oddechový typ četby, ale jedno je na této knize jedinečné. Tohle není kniha pro teenagery o teenageřích. Tohle je kniha od samotné teenagerky. A právě proto je vše tak opravdové, jedinečné, pestré a působivé, zvlášť pokud jste v autorčině věku. Přečtete ji jedním dechem, samotná hrdinka vás bude šokovat tím, co vše na sebe napráská a brzy poznáte, že nemá absolutně žádné hranice.
Je zábavná, udržuje mistrnné tempo, čaruje originálním jazykem a vůbec se nebojí! Je svá, je jedinečná a vlastně stejná, jako všichni sedmnáctiletí!

BYL VEČER, KDY SE VŠECHNO SMÍ A KDY VŠECHNO TO, CO SE SMÍ, SE TAKY MUSÍ. VEČER, KDY SE DÁ DVAKRÁT ZA SEBOU NAPOČÍTAT DO NEKONEČNA A ANI TO MOC DLOUHO NETRVÁ...

(Spoilery):
Toto dílo je snad tou nejlepší terapií, kterou Johana provedla. Pochopíte, když si její knížku přečtete...
Nestačím se divit s čím vším přichází na veřejnost. Prozrazuje nám, jak to vypadá v jejich domácnosti. Rozepíše se o zavraždění její matky až po tátův nový vztah, ze kterého ona není rozhodně nadšená... Nestydí se nám zblízka přiblížit své sexuální zážitky a zkušenosti. Ale ještě mnohem intimnějším tématem je její pokus o sebevraždu, silné deprese, které logicky vyústí v pobyt na psychině. Svěřit se s tak choulostivými věcmi muselo být těžké, ale věřím, že to třeba mnoho lidem pomohlo nebo je to alespoň utvrdilo, že v podobných problémech nejsou sami... Kromě těchto vážnějších témat samozřejmě poznáte její partu přátel a bláznivé mejdany s litry alkoholu a nádechem marihuany...
I když mi je hrdinka, tedy Johana, svým životem docela vzdálená, tak přesto mi je svým občasným uvažováním a prožíváním určitých skutečností blízká...
Tento příběh je o puberťácích. O našem světě, našem myšlení, našich problémech. A i když je na knize varování, že kniha není určena pro rodiče, stejně by si ji přečíst měli. Nejen, aby se do nás vžili a snažili se nás pochopit, ale hlavně, aby si připomněli své mládí a to, že to vlastně není tak dávno, co sami byli takovou Johanou...

MAJÍ MI TU LÉČIT DUŠI, A PŘITOM MI JI NIČÍ.

Určitě knihu doporučuji. Sice je vulgární, otevřená a nezastavuje se opravdu před ničím, ale právě kvůli tomu má takový ohlas a popularitu. Což by mohlo přimět české teenagery ke čtení... :)
Mohu doporučit i film, který pobaví i donutí se zamyslet. Exceluje v něm spoustu skvělých českých herců. Johanu ztvárnila Veronika Kubařová, její kámošku Kasandru Berenika Kohoutová, ale nalákají i jiná známá jména - Šárka Vaculíková, Marika Šoposká, Petra Špalková, Sandra Černodrinská, Simona Stašová nebo Veronika Žilková. Film se povedl a věrně se držel své literární předlohy...

Tahle kniha doopravdy stojí za to! Johana Rubínová je pro mě nejodvážnější dívkou v mém věku, která dokázala něco, co si já neumím ani představit!

KRAJINA MÝCH SNŮ JE KRAJINA, VE KTERÉ CHYBÍ ÚPLNĚ VŠECHNO...

Víš, že tě miluju? - Estelle Maskame

28. února 2018 v 13:25 | Anna 13
Víš, že tě miluju?

Originální název: Did I Mention I Love You?
Žánr: Young Adult literatura, Dívčí román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 351
Vazba knihy: Brožovaná

Série: Víš, že tě miluju? + Víš, že tě potřebuju? + Víš, že mi chybíš?


Anotace: 1. díl fenomenální DIMILY trilogie.
Na léto v Kalifornii se Eden vůbec netěší. Má ho totiž strávit v nové rodině svého otce, kterého už tři roky neviděla. Prázdniny by měla prožít se třemi nevlastními bratry a novou "matkou" - lidmi, které vůbec nezná a ani netouží poznat.
Na největší komunikační problémy naráží s Tylerem, nejstarším z bratrů. Nevyzná se v jeho divoké povaze, nemůže vystát jeho drzý pohled a ego vyšší než kopce v Beverly Hills. Pořád na něj ale někde naráží a čím víc poznává jeho svět nekonečných večírků a her, při kterých se porušují pravidla, tím víc ji zajímá. Začíná ztrácet hlavu pro lásku, která je zákázaná...

DIMILY je zkratka tvořená z písmen názvu prvního dílu trilogie Did I Mention I Love You? Autorka Estelle Maskame má obrovskou fanouškovskou základnu a její série se ve světě stala fenoménem. Ve Velké Británii se DIMILY trilogie zařadila do žebříčku pěti nejlepších young adult knih všech dob.


Můj názor: Obálka na milovníky knih funguje jako magnet. Je neuvěřitelně přitažlivá, graficky neobvykle vyvedená. Celá série je sladěná v podobném módu, takže když kolem ní procházíte zatají se vám dech. Bohužel opět ji vyzdvihují slovy jako fenomenální, nejlepší série knih z žánru young adult všech dob... A promiňte, ale fenomenální tenhle příběh není ani zdaleka... A četla jsem tolik lepších knih pro mladistvé, inteligentnějších, které pozmění vaše názory i srdce...

TUTO KNIHU OD ZAČÁTKU VĚNUJI SVÝM ČTENÁŘŮM, PROTOŽE NENÍ MOJE, ALE JEJICH.

Děj se odehrává v prosluněné Santa Monice a je pravdou, že na začátku vás příběh poměrně rychle vtáhne a začne vás neskutečně bavit. S hrdiny se dostaneme k poutavému nápisu Hollywood a na obrovské pláže Venice Beach... Toulky letním Los Angeles se autorce vydařily. Určitě přitáhnou spousty čtenářů, pro které je tato oblast světa cestovatelským snem.
I rodinná situace hrdinky působí zpočátku velice zajímavě a vy se těšíte, co za problémy a tajemství tato rodina skrývá... Otec, který trpí nedostatečným zájmem o svou dceru a raději se věnuje výchově třech synů své partnerky. A tenhle charakterový rys knihy vůbec nešel do hloubky a podstata problémů ve vztahu otec a dcera nebyla vlastně ani pořádně nastíněna. Pořád čekáte, kdy si sednou a vysvětlí si to a nic. Velké zklamání...
Co je tím největším kladem celé knihy je neskutečně tajemný a přitažlivý Tyler. I přes svou agresivitu, pasivitu, lhostejnost a zoufalství cítíte, že tenhle úžasný kluk má velmi bolavá tajemství, které skrývá před zbytkem světa. Je ztracený a zranitelný a to jsou vlastnosti, které mě neuvěřitelně přitahují... Je to hrdina, kterého byste chtěli neustále chránit...

VSTÁVAT O LETNÍCH PRÁZDNINÁCH PŘED DVANÁCTOU NEBO O TAKOVÉM ČASE DOKONCE CHODIT MEZI LIDI, JE ABSURDNÍ. JE TO PROTI SPOLEČENSKÝM PRAVIDLŮM, KTERÁ PLATÍ PRO KAŽDÉHO NORMÁLNÍHO PUBERŤÁKA.

Co mě nejvíce nudilo a působilo to neuvěřitelně otravným dojmem bylo trávení letního času hlavní hrdinky. Neustálé večírky a pařby, alkohol, puberťáci... Ano, v Americe to tak je. Tam jsou večírky jakousi samozřejmostí a charakteristikou života mladých lidí. Ale tady jich bylo příliš. Ubozí náctiletí jsou neuvěřitelně nezajímaví a ploší... Namyšlené, manipulativní krasotinky a sprostí, zhulení a debilní kluci... To překonáváte těžko....
Také tam bylo zbytečně vysoké množství alkoholu. Kdyby autorka hlavní hrdince alespoň zvýšila věk, ale šestnáctiletá holka, která neustále přichází do kontaktu s tequilou a trávou je otravná a ubohá. Když na samém začátku poznáte ambice této dívky, začne vás zajímat, ale nakonec vám bude připadat tak strašně obyčejná a hloupá, že se přistihnete, že to doopravdy čtete jen kvůli Tylerovi...

NIKDY NEDBEJTE NA TO, CO SI MYSLÍ OSTATNÍ. VÁŠ ŽIVOT JE VÁŠ ŽIVOT, VAŠE HUDBA JE VAŠE HUDBA, VAŠE VOLBA JE VAŠE VOLBA A VAŠE VODKA JE VAŠE VODKA. NEMARNĚTE ČAS ZBYTEČNOSTMI. DĚLEJTE, CO CHCETE. CHOĎTE KAŽDÝ VEČER DO KLUBŮ, NASEDNĚTE NA LETADLO, NAVŠTIVTE BULHARSKO. DĚLEJTE TO, CO VÁS UČINÍ ŠŤASTNÝMI...

Teď se omlouvám, ale budu trochu spoilerovat! Z tohohle se musím vypsat...
Jde tu o jejich vztah. Eden je šestnáct. Tylerovi sedmnáct. Jsou nevlastní sourozenci. Ale nemají geneticky nic společného. Edenin otec se k Tylerově matce přistěhoval, když již byl on dávno na světě.
A tihle dva se do sebe zamilují... Předvídatelné, ale to mi vůbec nevadilo. Nápad to byl neobvyklý...
Neskutečně mě iritoval fakt, že se celou dobu píše o zakázané lásce...
A krev mi vřela rozčilením, když se ti dva po utajené a krátkodobé romanci rozejdou... Bože, Eden, ty jsi taková...
Možná budu znít divně, ale proč by se do sebe nemohli zamilovat? Proč by to museli tajit? Nemají společného nic. Akorát, že její táta si přišel hrát i na jeho otce. To je vše. Nemají stejnou krev, ani spolu nežijí. Jen přes léto sdíleli pokoje naproti sobě. Proč by proboha nemohli zůstat spolu? Proč ta zpropadená Eden, tak úžasného kluka, který se kvůli ní změnil musela odkopnout? On o vztah stál a chtěl ho zachránit. Proč, když to mezi nimi bylo tak dokonalé se museli potřídit kritické společnosti? Úpěla jsem nad tím, co ztratili, kým mohli být...
Konec mě naštval natolik, že jsem již fakt zuřila. Z hlediska psychologie si nemyslím, že by byl Tyler schopný, po tolika letech trápení a mlčení a ještě po rozchodu s jeho láskou o tom všem co prožil mluvit. Nevěřím autorce a nevím, proč z Tylera udělala někoho kým ani za mák není... A to, že Eden začala chodit s někým jiným... no comment! Asi víte, co to z ní v mých očích jednou provždy udělalo...

CHCI, ABY TU BYLO TICHO, A JÁ MOHLA V KLIDU POZOROVAT JEHO RYSY A JEHO CHYBY.
CHCI SE MU ZNOVU PODÍVAT DO OBLIČEJE A CHCI ZACHYTIT JEHO POHLED.
CHCI SE USMÍVAT A CHCI, ABY MI MŮJ ÚSMĚV OPLATIL.
CHCI VIDĚT, JAK ZATNE ZUBY, KDYŽ PŘEMÝŠLÍ.
CHCI, ABY MI DŮVĚŘOVAL NATOLIK, ŽE MI PROZRADÍ SVÉ MYŠLENKY.
CHCI NAHLÉDNOUT DO JEHO NITRA, POCHOPIT HO, PŘIJMOUT HO.
CHCI HO.

O čem se už raději nechci zmiňovat, ale nedá mi to, je naprosto příšerně odvedená práce na knize od nakladatelství či překladatele. Tolik chyb, vynechaných a pomotaných písmen, chybějících interpunkcí a dalších nepříjemností mi vyrazilo dech... Tohle se prostě čte fakt hrozně... :( :( :(

NEVYŽADUJU OD NĚHO VÝBORNÉ ZNÁMKY, UKLIZENÝ POKOJ ANI POMOC PŘI MYTÍ NÁDOBÍ, JEN CHCI, ABY BYL V POŘÁDKU, COŽ ANI ZDALEKA NENÍ.

Příběh jde dál v dalších dvou pokračováních, ale ty já ignoruji. I přesto, že zase budu lesklými obálkami v knihkupectvích přitahována mě už příběh té zpropadené Eden vůbec nezajímá...
A autorku už nejspíš také nikdy znovu neokusím...

KLIDNĚ BYCH I ZABÍJELA, JEN ABYCH TĚ MOHLA KAŽDÝ DEN LÍBAT.

Zklamávají mě nadšení recenzenti a lživá reklama. Je těžké se tomu ubránit, když jde o knihy.
Tohle je fakt děsný příběh a proslulé Colleen Hooverové, Johnu Greenovi, Davidu Levithanovi, Jandy Nelsonové či Jennifer Nivenové se tato autorka nemůže vyrovnat ani z desetiny...

POTŘEBUJU BÝT S TEBOU. TY PRO MĚ NEJSI ROZPTÝLENÍM. TO JSEM JÁ, EDEN. TOHLE. PRÁVĚ TEĎ. ZPŮSOBUJEŠ V MÉM NITRU ZATRACENÝ CHAOS, ALE MNĚ TO NEVADÍ, PROTOŽE TO JSEM JÁ. JSEM CHAOS. A NEJVÍC NA TOBĚ MILUJU, ŽE V TVÉ PŘÍTOMNOSTI MŮŽU BÝT TAKOVÝM CHAOSEM. PROTOŽE TI VĚŘÍM. JSI JEDINÁ OSOBA, KTERÁ SE O MĚ ZAJÍMALA A ROZEBRALA MĚ. CHCI BÝT TVÝM CHAOSEM.

Bohužel, jak již víte, vám tohle dívčí čtení opravdu doporučit nemohu... Jedině snad, že byste se obětovali, abyste poznali Tylera. Protože ten za ten čas, který u knihy strávíte, fakt stojí. :)

NA DEŠTI SE MI LÍBÍ, ŽE PŘI NĚM LIDÉ NEPOZNAJÍ, JESTLI PLÁČETE NEBO NE...

Moje srdce a jiné černé díry - Jasmine Wargaová

2. února 2018 v 15:54 | Anna 13
Moje srdce a jiné černé díry

Originální název: My Heart and Other Black Holes
Žánr: Young Adult
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 259
Vazba knihy: Brožovaná


Anotace: Na začátku se neznali. Spojoval je jen úmysl skoncovat se životem. Ale láska všechno změnila...
Aysel, šestnáctiletá Američanka s tureckými předky, se ocitá v tísnivé situaci. Otec se dopustil hrozného činu, matka založila novou rodinu a citlivá a inteligentní Aysel trpí její nevšímavostí. Uzavírá se do svého světa, navíc ji trýzní pomyšlení, že možná má v sobě cosi podobného jako její otec, cosi, co se jednou probudí, a ona spáchá něco děsivého... Aysel tomu chce zabránit a také se touží zbavit svého vše pohlcujícího smutku, "černého slimáka" v sobě, který spolehlivě zlikviduje sebemenší záblesk čehokoli pozitivního. Jako jediné východisko se jí jeví... sebevražda. Poněkud paradoxně však nemá odvahu spáchat ji sama, a proto si na příslušném internetovém portálu vyhledá "parťáka na sebevraždu". Setká se tak s chlapcem o rok starším, který nepřímo zavinil smrt své mladší sestry a svou vinu nemůže unést. Aysel a Roman se scházejí, plánují detaily společné sebevraždy. Nevyhnutelně se však sblíží a Aysel si pozvolna začíná uvědomovat, že poznala chlapce, s nímž chce nikoli zemřít, ale - žít. Zbývá však věc nadlidsky obtížná: přesvědčit Romana, skálopevně rozhodnutého se zabít, že i jeho život může pokračovat...

Práva na vydání knihy již zakoupilo dvacet zemí.

Úžasný a dojemný příběh pro čtenáře románu Hvězdy nám nepřály od Johna Greena a Eleanor a Park od Rainbow Rowellové.


Můj názor: Když jsem knihu v knihkupectví uviděla poprvé, strašně jsem ji chtěla... Okouzlila mě něžnou obálkou a ojedinělou anotací. Většinou se v knihách objevuje známé klišé, kdy nám jeden ze zamilované dvojice umírá a ten druhý se s tou bolestí vyrovnává. Viz Hvězdy nám nepřály nebo Tisíc polibků. Ale zde máme dívku, která chce umřít a ta si pomocí internetu najde kluka, který po smrti touží také. Dva lidé chtějí spáchat sebevraždu. Bojí se však, že v osudné chvíli couvnou a svůj čin nedokonají. Chtějí se podržet. Chtějí umřít spolu. Jenomže láska vše změní... Tady už se nám objevuje známý vzorec z Než jsem tě poznala, kdy se hlavní hrdinka do svého "parťáka na sebevraždu" zamiluje a chce s ním žít, ne umírat. Hlavní hrdina je však stále přesvědčený o tom, že nemůže žít dál... Takže ona ho přesvědčuje o tom, že má proč žít...
Z celého příběhu mám velmi rozporuplné pocity. Budu ráda vzpomínat na úžasné postavy, které vám přirostou k srdci a budou vám svým způsobem blízké. Líbilo se mi stylistické zpracování knihy a autorka píše velmi příjemně a jednoduše. Oddechové čtení to ale není. Aysel trpí silnými depresemi a má strach sama ze sebe. Nevyrovnala se se svou rodinnou situací, s tím, že její otec je vrah, což je pochopitelné... Je osamělá... Roman zase žije s pocitem viny, že nezabránil smrti své malé sestřičky, vyčítá si to denně... Nedokáže s tím žít. Autorka úspěšně vplouvá do pocitů člověka s depresí a v počátcích se mi zdálo, že měla vše pod kontrolou. Jak však hlavní hrdiny spolu seznámila, začalo se to bortit. Jejich chování a způsob jak spolu komunikovali mi přišel dost nepřesvědčivý... Tušíte, že si rozumí víc než kdokoli jiný a že se začínají mít rádi, ale stále se jeden od druhého ujišťují, že spolu v domluvený termín opravdu z toho útesu skočí... A jak můžete takhle smýšlet o člověku, když ho milujete? Jak ho k tomu můžete svým chováním nutit a přesvědčovat ho o tom? Knize vládne i velká dávka sobeckosti...
V hlavě máte zmatek, odmítáte tomu věřit. Ať se stane cokoli, nic vás nepřesvědčí o tom, že by se to někdy takhle mohlo vyvinout... A to je ten problém, který s knihou mám... Já jí prostě nevěřím...

LIDI NECHÁPOU, ŽE DEPRESE NENÍ ZPŮSOBENA TÍM, CO SE DĚJE KOLEM, ALE TÍM, CO JE UVNITŘ.

Když se city začnou drát na povrch, když je Roman s Aysel již nevydrží držet v sobě, vše se změní. Asyel chce žít. Chce žít s Romanem. Ale co on? Bude stále trvat na tom, že musí skočit spolu v den, který si vysnil? Nebo dá Aysel svobodu? Miluje ji také, nebo jeho city k ní nejsou natolik silné, aby ho vytáhli z temnoty? Touží více po nicotě a absolutním konci nebo po té dívce a životě, který by s ní mohl vést? Zvítězí strach a vina? Nebo naděje a odhodlání?
Je Moje srdce a jiné černé díry opět knihou, která nás rozlomí a ke které budeme potřebovat kapesníky? Poznáme další příběh tragické lásky? To si již přečtěte sami...
Kniha je jiná od všech podobných tím, že postavy mají možnost volby. Když Augustus Waters z Hvězdy nám nepřály začal prohrávat nad rakovinou, s Hazel věděli, že jejich malé nekonečno se blíží ke konci. A nemohli s tím nic dělat...
Ale zde se hrdina může rozhodnout, zda si ty žíly podřeže nebo ne... Zda dá lásce a životu ještě šanci. Nic tady totiž nevyhnutelné.
Mě se knížka líbila. Budu na ni ráda vzpomínat. Bohužel mi to vše kazí mé pochyby, které mi brání knihu vyzdvihovat do nebes... Může pomoci podobným lidem v podobných situacích, v jakých byli Aysel s Romanem... Může otevřít oči a pozměnit názory... Dojme a okouzlí...
Mám ji ráda... Ale není mou favoritkou v Young Adult žánru. :(

JSI STEJNĚ SMUTNÁ JAKO JÁ, A I KDYŽ JE TO TOTÁLNĚ NA HLAVU, JE TO SVÝM ZPŮSOBEM I DOCELA KRÁSNÝ.

Mluv - Laurie Halsová Andersonová

7. ledna 2018 v 13:32 | Anna 13
Mluv

Originální název: Speak
Žánr: Young Adult, Pro mládež
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Euromedia (YOLI)
Počet stran: 200
Vazba knihy: Brožovaná
Ocenění: National Book Award for Young Peoples Literature Finalist, Printz Honor Book, Golden Kite Book, Edgar Allan Poe Award, Los Angeles Times Award

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Jsi si jistá, že tobě se to stát nemůže?
Melinda Sordino nastupuje do prvního ročníku na Merryweatherskou střední s cejchem na čele. Potom co zavolala na závěrečný školní večírek policii, se s ní skoro nikdo ze spolužáků nebaví. Už jen cesta do školy představuje pro Melindu obrovské sebezapření, následují však o nic méně trýznivé hodiny a hodiny se spolužáky, kteří ji ostentativně pehlížejí. Melinda se uzavírá do sebe a čím dál víc se izoluje od okolí. Málokdo by si všiml, že téměř nemluví, a už ani nikoho nezajímá, proč tehdy na policii zavolala...
Jediným světlým bodem jsou pro Melindu hodiny výtvarné výchovy volnomyšlenkářského profesora Freemana. Jako ročníkový úkol si Melinda vybrala téma stromu. Nejdříve si s tím nevěděla rady, ale pak zjistila, že jen při malování se cítí znovu svobodná a nesvázaná trpkou vzpomínkou na závěrečný školní večírek. Útočištěm před okolním světem je jí tajná skrýš ve školním kumbálu, ve kterém si vytvořila malý výtvarný ateliér. Tady může být sama sebou, malovat znovu a znovu samu sebe, a stavět tak kousek po kousku svoji duši dohromady.


Můj názor: Další velmi úspěšná kniha Young Adult žánru. Získala velké množství prestižních ocenění a byla zfilmovaná. Zajímavé je, že kniha u nás vyšla až teď, když je téměř dvacet let stará. Přesto si myslím, že na tolik závažné téma, kterým se zabývá, by mohla být mnohem lepší. Vlastně MĚLA by být lepší. Ale to může být jen můj pocit... Na konci knihy totiž najdete reakce čtenářů knihy Mluv, které vás vlastně dojmou víc než příběh samotný... Protože my od tématu očekáváme více, oni však čtou o svém problému a jsou autorce vděční... Tahle kniha, byť je tenoučká, pro mne nezáživná a jednoduchá, změnila mnoha lidem život... A proto bych jí tu nejspíše měla hodnotit více objektivněji...

NIKDO BY NEMĚL BÝT NUCEN PRONÁŠET ŘEČ. ROZHODLA JSEM SE MLČET.

Hlavním tématem knihy je znásilnění. Hlavní hrdinka byla na letním večírku sexuálně zneužita starším studentem a... nemluví o tom. Neřekla to rodičům, kamarádkám, výchovným poradcům ani to nešla nahlásit na policii. Uzavřela se sama do sebe. Přestala komunikovat, udržovat přátelské styky, topí se v depresích,... Sama to nezvládá. Začíná se sebepoškozovat, trápí ji noční můry, je velmi osamocená, horší se ve škole... Jediným záchytným bodem v jejím životě je výtvarné umění...
Bohužel, autorka o osudném večeru a o užírajících pocitech píše velmi málo. Místo toho popisuje prostředí americké střední školy: učitele, přátelské kluby, problémy jídelny, školních chodeb i záchodků, zabývá se ubohými sportovními zápasy a charakteristikou roztleskávaček. V Melindině rodinném prostředí také chodíme po špičkách, cítíme, že to není v pořádku, ale pravý problém neodhalíme.
Kniha popisuje jeden celý školní rok jedné dívky, která má problém: ten problém je však tak skrytý, že se k němu dostáváme málo. Možná to byl záměr knihy: aby to bylo všechno tak, jak to v hlavě oběti je. Ta na to nemyslí, chce zapomenout...
Nevím moc, co si o tom myslet. Možná, že v tu dobu, kdy kniha byla vydána, to bylo jediné dílo pro mladistvé zabývající se tímhle tématem. Možná pro ně byla absolutně jedinečná a prolomila mnohá mlčení...

PROČ VŠICHNI MAJÍ TAK UKRUTNĚ VELKÝ PROBLÉM S TÍM, ŽE NEMLUVÍM?

Ihned po dočtení knihy, která mi nedala to, co jsem očekávala, jsem se podívala na film z roku 2004, který mne naopak překvapil. Byl jaksi hlubší, lépe vyjádřený. Melindu ztvárnila tehdy ještě mladičká Kristen Stewart, které role sedla. Hrála ji celou svou duší. Vůbec jsem nevěřila tomu, že tohle je ta Bella ze Stmívání. V téhle roli byla mnohem lepší... Dokázala se velmi vcítit a její herecký přednes byl tehdy ještě úplně jiný, než v populární upíří sáze. Film tedy rozhodně doporučuji, knihu až tak ne...
Ale lidem, kteří prožili něco podobného jako Melinda, může kniha pomoci... Pochopit jejich mlčení, ale zároveň zdůraznit důležitost svěření se...

COPAK ZNÁSILNIL I MOU HLAVU?

Všechno, úplně všechno - Nicola Yoonová

28. prosince 2017 v 21:01 | Anna 13
Všechno úplně všechno

Originální název: Everything, Everything
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 296
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Tato originální prvotina vypráví o dívce, která je doslova a do písmene alergická na celý svět. Je zavřená doma, nikam nesmí a skoro nikdo nesmí k ní. Když se ale do sousedního domu přistěhuje nová rodina a s ní i kluk jménem Olly, začíná se odvíjet komplikovaná "lovestory", která obrátí naruby všechno, úplně všechno, co osmnáctiletá Madeline dosud znala.
Neotřelý milostný příběh je zajímavý i svým zpracováním - obsahuje Madelininy deníkové záznamy, poznámky, tabulky, seznamy či ilustrace.
Příběh o bezmezné radosti i nekonečném smutku, které zažíváme, když prorazíme stěny své ulity a kvůli lásce uděláme něco úplně bláznivého (a smrtelně nebezpečného).


Můj názor: Tenhle příběh, ačkoliv se podobá spoustu jiným, je přeci jen originální a jedinečný. Ať už se vám při jejím čtení vybaví Všechny malé zázraky nebo Hvězdy nám nepřály, stejně máte pocit, že se autorka inspirovala pohádkovou Locikou. Mladá Madeline je totiž stejně jako ona uvězněná v domě se svou matkou a nikam nemůže. Nikdy nikde nebyla. Nikdy nikoho, kromě matky, ošetřovatelky a učitele nepoznala. Je nemocná. Svět by jí mohl během pár minut zabít.

PŘEČETLA JSEM MNOHEM VÍC KNIH NEŽ VY. A JE ÚPLNĚ JEDNO, KOLIK JSTE TOHO PŘEČETLI. JÁ JICH PŘEČETLA VÍC. VĚŘTE MI. MĚLA JSEM ČAS.

Nejspíš si říkáte, že i když je to námět zajímavý, co se z takového nápadu dá vytěžit. I kdyby hlavní hrdinka chtěla, nikam prostě nemůže, protože by umřela a tím pádem by byl konec příběhu. Jenže ono to tak jednoduché není. Láska ten bezpečný svět, plný jistot, ve kterém Madeline doposud žila, úplně změní. A změní i Maddyino srdce. A už nic není jako dřív. Změní se doslova a do písmene všechno, úplně všechno...

CHTĚNÍ VEDE JEN K DALŠÍMU CHTĚNÍ. TOUHA NEZNÁ KONCE.

Pokud jste ještě neviděli film, tak budete překvapení tím nenadálým a naprosto nepředstavitelným zvratem. Já jsem bohužel film viděla před půl rokem, takže jsem nebyla překvapená vůbec ničím. Spíš jsem si celý příběh prožila znovu, trochu jinak a vlastně jsem s literární verzí spokojená. Jenom mě velmi zaskočila forma, jakou je kniha zpracována. Velmi se hodí pro začínající čtenáře respektive pro ty, kteří nikdy moc nečetli, nebo čtou málo a chtějí nenáročné díla. Také si myslím, že příběh bude bavit i dvanáctileté a třináctileté. Já jsem chtěla asi něco víc. Ale čím déle jsem knihu četla, tím jsem si na tu neobvyklost zvykla a vlastně se mi to moc líbilo. Ale není to úplně můj styl? A co je na knize tak jiného? Tak především délka kapitol. Jsou velmi kraťoulinké, někdy obsahují sotva pět řádků. Tím pádem se to čte rychle a je to dost oddychové. Na odpočinek. Také je kniha ztvárněna kupou ilustrací, Madelininých poznámek a seznamů, chatů,... Prostě stránky otáčíte téměř neustále. Přesto budete nad knihou přemýšlet. Protože i když se to jeví jako kniha, která je jednoduchá, podstatou je něco mnohem důležitějšího. Budete si představovat, jaké by to bylo být v Maddyině kůži. A bude vás to svým způsobem lákat... Bože, co to píšu? Ale vážně... Nikam nemuset, nikoho nepotkávat a potom získat takový dar: vědět, co je důležité, umět žít a milovat.

JE TO DIVNÉ, KDYŽ SI UVĚDOMÍTE, ŽE JSTE OCHOTNÍ ZEMŘÍT. NEDOJDE VÁM TO NAJEDNOU, NENÍ TO NĚJAKÉ NEČEKANÉ ZJEVENÍ. DĚJE SE TO POMALU...

Přesto autorka dokázala city, které poutaly Madeline a Ollyho k sobě, popsat neuvěřitelně nádherně. Holky, pokud se do toho doopravdy ponoříte, budou vám v žaludcích létat hejna motýlů.
Kniha je o umění žít, vážit si života, jeho daru. A je o lásce, o tom, jak dokáže úplně všechno změnit.
Doporučuji čtenářům Young Adult literatury a všem romantickým duším, toužícím po něčem jedinečném.

SLIB - LEŽ, KTEROU CHCETE DODRŽET.

SPOILER! Líbilo se mi, že autorka svůj příběh neukončila happyendem na všech frontách. Myslím, že by mne hodně naštvalo, kdyby Maddy své matce odpustila. Nebylo by to uvěřitelné. Takhle si můžeme domýšlet, zda to v budoucnu udělá nebo ne.
Ale jedno mi na knize mírně vadilo a to bylo to, že hrdinka, ačkoliv jí už bylo osmnáct, nikdy moc nepřemýšlela nad tím co bude. Četla tolik knih, ale nikdy si nepoložila otázku zda se ona sama někdy zamiluje. A jestli budoucnost bez lásky unese. Možná to byla jakási obrana, aby jí z těch představ nebylo smutno, ale podle mne by takhle dospělý a sečtělý člověk neuvažoval. Trochu mi tam chyběly myšlenky a obavy o budoucnosti. A také si myslím, že to částmi mohlo být trochu depresivnější..., protože takový ten její život chvílema musel být.

NEKONEČNÝ - STAV, VE KTERÉM NENÍ ZNÁMO, KDE JEDNO TĚLO KONČÍ A DRUHÉ ZAČÍNÁ: NAŠE ŠTĚSTÍ JE NEKONEČNÉ.

Probuzení Simona Spiera - Becky Albertalli

21. prosince 2017 v 14:34 | Anna 13
Probuzení Simona Spiera

Originální název: Simon vs. the Homo Sapiens Agenda
Žánr: Young Adult, Pro mládež
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Euromedia (Yoli)
Počet stran: 296
Vazba knihy: Brožovaná
Ocenění: cena Williama C. Morrise Debut Award

-----------Chystá se filmové zpracování-----------


Anotace: Šestnáctiletý Simon už nějakou dobu ví, že je gay, ale ještě není připravený sdělit to okolnímu světu. Jedinou výjimkou je tajemný Blue, se kterým si Simon už několik měsíců vyměňuje e-maily a jejich vzájemné pouto sílí. Jenže pak citlivá korespondence padne do nesprávných rukou a Simon se stane obětí vydírání: buď udělá, co se po něm chce, i když se mu to příčí, nebo riskuje, že si tajné e-maily přečte celá škola. V sázce je však ještě mnohem víc - plachého Bluea by nechtěná publicita mohla vyděsit a Simon už by nikdy nezjistil, kdo Blue ve skutečnosti je...


Můj názor: Odmyslete si tu větu, která žlutě září na obálce knihy a usoudíte, že je dokonalá!

MLUVIL O OCEÁNU MEZI LIDMI. A O TOM, ŽE SMYSLEM VŠEHO JE NAJÍT BŘEH, KE KTERÉMU STOJÍ ZA TO PLAVAT.

Protože, že by tato kniha byla ve světě Young Adult literatury objevem? To teda fakt ne! Přečetla jsem této teenagerské literatury fakt hodně a docela dobře se v ní orientuji, takže vím, že příběh s gay tematikou není nijak originální. Silně kniha připomíná román Davida Levithana Líbali jsme se a nejnovějšího Johna Greena a jeho knihu Will Grayson, Will Grayson, kterou jsem teda zatím nečetla, ale vím, že to bude příběh asi hodně podobný.
V knize nejsou ani žádné převratné myšlenky nebo snad něco, co by jí dělalo nějakou výjimečnou. Vlastně něco jo. Absolutně výjimečný je Simon Spier!

"CO JE TO MOZKOMOR?"
TO MĚ ROZSEKÁ. "NORO, UŽ NEJSI MOJE SESTRA."
"TAKŽE TO JE NĚCO Z HARRYHO POTTERA," ŘEKNE.

Ano, je to gay. Miluje sušenky Oreo a hudbu Elliota Smithe, neumí gramatiku, vlastní psa Biebera, zamilovaný je do Harryho Pottera a má ty nejskvělejší hlášky pod sluncem, u kterých nejde zastavit smích. Takže se vlastně celou knihu pitomě culíte a myslíte si, že jste nenápadní. Čtěte to v soukromí!!! Většinou zrovna moc nějaké vtipné knihy nemusím, ale Simon mne strašně bavil. Úplně ho zbožňuju. Možná by autorka mohla vydat nějakou dodatkovou knihu, která by byla jen o jeho vtipech a myšlenkách. Věřte, že Simonův svět je boží. Veselý, bezstarostný... Také je to skvělý kamarád. Bože, proč to není můj bratr? Nebo mé dvojče? Vážně ho budete všem závidět: jeho sestrám, rodičům, kamarádům, Blueovi... No jo, holky, u něj nepochodíme... :) Moje zbožňovaná autorka Jennifer Niven napsala na přebal trefné vyjádření: Na Simona Spiera mám velký zálusk. Totálně jsem se do něj zamilovala. Jen škoda, že nejsem jeho typ... Jennifer, mluvíte mi z duše... :)

PRO MĚ JE POSLOUCHÁNÍ HUDBY DOST SAMOTÁŘSKÁ ČINNOST. ALE MOŽNÁ ŽE TO JE JEN ZÁSTĚRKA LIDÍ, CO NEMAJÍ KOULE JÍT NA KONCERT.

Kniha je psaná velmi jednoduchým a nenáročným stylem, který mne ale v tomto případě vůbec nevadil. Má být zábavná, oddechová a úsměvná. Když o ní však napíšou, že je kdovíjak objevná, tak jí to uškodí, protože my čtenáři budeme mít velká očekávání a pak budeme zklamaní z něčeho, co je vlastně výborné, jen ne objevné... No, je to trochu škoda. Ale já jsem po prvních stránkách, kdy jsem sice nechápala, co je na tomhle tak zvláštního, začala příběh milovat... A bylo mi v něm skvěle... A mohl být delší...

KDYŽ SE NAD TÍM ZAMYSLÍTE, TAK JE OD UČITELŮ VLASTNĚ DOST BLÁHOVÉ PŘEDPOKLÁDAT, ŽE VÁM MŮŽOU NADIKTOVAT, NA CO MÁTE MYSLET. JAKO BY NESTAČILO, ŽE TIŠE SEDÍTE A NECHÁTE JE UČIT. MAJÍ POCIT, ŽE MAJÍ PRÁVO OVLÁDAT VAŠE MYŠLENKY.

Autorka umí skvěle popisovat pocity a názory dospívajících. Jako by sama byla v našem věku. To se mi na knize strašně líbilo. A ten vztah Blue a Simona, který byl sice jen přes e-mail, dokázala popsat a vyjádřit přímo dechberoucím způsobem. Takže pokud jde o opravdovost a důvěryhodnost postav a celého příběhu, má ode mne tato spisovatelka jedničku s hvězdičkou.

KDYŽ ONI ZPOCHYBŇUJÍ PRÁVA HOMOSEXUÁLŮ, ZPOCHYBNÍME PRÁVA VŠECH HOMO SAPIENS.

Kniha je rozdělena do kratších kapitol, což je také sympatické. Vždy se jedna odehrává v Simonově hlavě (tedy v první osobě, běžné popisy a prožitky Simonova života: střední škola, rodina, přátelé a vyrovnávání se s realitou, že je na kluky) a druhá je tvořena e-maily mezi Bluem a naším Spierem.
Tihle dva kluci se totiž neznají. Neznají svá pravá jména, nevědí, jak vypadají. Jsou však ze stejné školy a stejného ročníku. Dopisují si několik měsíců... Co bude, až se rozhodnou jít s pravdou ven? Zažijí nejeden coming out, vydírání i šikanu, ale co bude s nimi samotnými? Kdo je Blue?
Víte, je to dost průhledné. Kdo je Blue víte asi od sté strany, ne-li dříve. Nechápu toho, kdo to nevěděl. Ale Simonova logika si neuvědomí vůbec nic, stejně jako někteří čtenáři. Aspoň budete na stejné vlně...

MOJE CITY K NĚMU JSOU JAKO SRDEČNÍ TEP - TICHÉ, ALE NEUTUCHAJÍCÍ, VŠUDYPŘÍTOMNÉ.

Ale na tom příběhu nebudete zbožňovat jen Simona, ale i jeho kamarády a rodinu. A Blue je taky strašně milý. Toho zbožňuju taky. Škoda, že jsou to jen fikce. Nebo, že já nemohu být fikcí a žít s nimi v jejich příběhu...

JE VŮBEC MOŽNÉ SE ZAMILOVAT PŘES E-MAIL?

Milovala jsem atmosféru Simonovy rodiny. Jeho rodiče, kteří nebrali nic moc vážně, milovali své děti a byli posedlí reality show a Láskou nebeskou a seriály. Jejich humor byl příjemný a neotřelý. A Simonovi sestry a jejich sourozenecký vztah měl taky co do sebe. Prostě se v tomhle příběhu žije americky dobře.

MILUJU TVŮJ ÚSMĚV, KDYŽ ANI NEVÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ. MILUJU TVOJE VĚČNĚ ROZCUCHANÉ VLASY. MILUJU NA TOBĚ, ŽE SE LIDEM DÍVÁŠ DO OČÍ O CHVILIČKU DÉLE, NEŽ JE NUTNÉ. A MILUJU TVOJE MĚSÍČNĚ ŠEDÉ OČI. TAKŽE JESTLI SI MYSLÍŠ, ŽE MI NEPŘIPADÁŠ DOST ATRAKTIVNÍ, TAK JSI BLÁZEN, SIMONE.

Co se týče připravovaného filmu, který se u nás bude jmenovat Já, Simon a do kin přijde 15. března 2018, tak už můžete shlédnout první trailery. Upřímně, nadšená z nich nejsem. Mám pocit, že to určitě nebude mít to kouzlo. Vlastně mi přijde, že z toho udělaly takovou frašku pro americké teenagery. Ale mohu se samozřejmě mýlit. Každopádně titulní roli obsadí herec Nick Robinson, kterého jsme mohli vidět v letošním filmu Všechno, úplně všechno. Já mám problém. Mě se vůbec nelíbí. A Simona miluju. To nééééééééé. Na film nejdu. Ale zase tam hraje moje zbožňovaná Katherine Langford z 13 Reasons Why. Ta se zhostí role Ley.
Nejsem nadšená, že to zfilmovali a dali tomu ještě navíc tak stupidní název. Jak u nás, tak u nich (Love, Simon).

SVĚTLÁ BARVA KŮŽE BY NEMĚLA BÝT AUTOMATICKY POVAŽOVANÁ ZA NORMÁLNÍ O NIC VÍC NEŽ HETEROSEXUALITA. VLASTNĚ BY SE ZA NORMÁLNÍ NEMĚLO POVAŽOVAT NIC.

Doporučuji všem teenagerům, jejich rodičům, všem gayům i lesbám. Všem, všem, všem. Prostě, jak říká Simon: všem homo sapiens. A probořme konečně ty trapné domněnky a smyšlenky o homosexuálech. Je 21. století, je svoboda. Ulehčeme jim život, aby byl jejich coming out něčím, co bude normální a jim se před ním nebude dělat nevolno. Že jo, Blue? :)

LIDI JSOU VÁŽNĚ JAKO DOMY S OBROVSKÝMI POKOJI A TITĚRNÝMI OKNY. A MOŽNÁ JE TO TAK DOBŘE, ASPOŇ SE NIKDY NEPŘESTANEME PŘEKVAPOVAT.

Vychutnejte si tenhle příběh se sušenkami Oreo a s dávkou dobré nálady. Vlastně nevadí, když vám do smíchu nebude: z depky vás dostane Simon. Krásné čtení s opět kvalitní Young Adult literaturou. Doporučuji!!! :)

NEMÁM RÁD KONCE. MÁM RÁD VĚCI, KTERÉ NIKDY NEKONČÍ.

Po tvém boku - Kasie Westová

9. prosince 2017 v 20:30 | Anna 13
Po tvém boku

Originální název: By Your Side
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 308
Vazba knihy: Vázaná


Anotace: Láska přijde, když to nejmíň čekáš!
Když Autumn zjistí, že zůstala zamčená v knihovně, myslí si, že už to nemůže být horší. Až do té chvíle, než přijde na to, že Dax tam skončil s ní. Autumn toho o Daxovi moc neví - prý je to samotář, a jednou se dokonce zapletl do nějaké bitky a skončil v polepšovně. Ale je si naopak jistá tím, že je asi tou poslední osobou, se kterou by chtěla někde zůstat celý víkend zamčená. A tak si prostě jen dokola připomíná, že je jen otázkou času, než si její přítel Jeff všimne, že ji nechal v knihovně a vrátí se pro ni.
Jenže Jeff se nevrátí.
A tak musí Autumn jíst pár dní jen jídlo z automatu a bavit se s divným klukem. Naštěstí ale zjistí, že Dax není zas tak zvláštní a že si dobře rozumí. Dokonce víc, než si kdy Autumn s jakýmkoli jiným klukem rozuměla. Můžou ale jejich pocity přežít konec víkendu a návrat do jejich původních životů?


Můj názor: Úplně přesně netuším, jak se k této knížce vyjádřit.
Když jsem si ji v knihkupectví vybírala k narozeninám, zaujala mne nejen obálkou, ale hlavně anotací. Ta nám sděluje, že půjde o román, který se bude převážně odehrávat v knihovně a že tam hlavní hrdinové zůstanou "uvěznění" celý víkend. Může to být splněný sen. Kniha s takovýmhle příběhem prostě musela být v mé knihovničce. Ale už u prvních stránek jsem úpěla nad příšernou hlavní hrdinkou. Myslela jsem, že v knize půjde o milovníky knih a ona se v prostoru plným knih kouše nudou... Chápete to? Schází jí mobil. S ním je přece všechna zábava. Tuhle ohromně tupou hrdinku jsem zpočátku nemohla vystát, ale naštěstí se vedle ní v křesle uvelebil okouzlující Dax s Hamletem na klíně. Takže dobře, jednoho čtenáře bychom v knize měli. Víc knihomolů tu však opravdu nenajdete...

NEPŘISUZUJ MI ŽÁDNÉ EMOCE. NETVAŘ SE, JAKO BYS VĚDĚLA, CO SI MYSLÍM, NA ZÁKLADĚ SVÝCH VLASTNÍCH ZKUŠENOSTÍ.

Problém byl však mé očekávání. Těšila jsem se na lidi, kteří jsou odlišní, ale spojí je právě ten prostor, ve kterém se nacházejí a společná záliba: knihy. Aha, tak to není společná záliba, hlavní hrdinka nečte a už v úvodu přiznává, že knihovnu navštívila naposledy jako malá holka. Proč se ty nejůžasnější věci stanou těm, kteří o ně nestojí? Co já bych za to dala, být celý víkend zamčená v knihovně, sama. Nebo s Daxem, který by však mou samotu nenarušoval. Autumn mne neskutečně vytáčela, když ho odtrhávala od četby a příliš z celé té situace vyváděla. O pár kapitol dále se však vyjasní, že naše hrdinka trpí úzkostnou poruchou, což zcela mění pohled na její emotivní výlevy.
Na tu holku jsem si nakonec začala zvykat a přijala ji takovou jaká je. Trochu mě vadilo, že se pořád nemůže rozhodnout v tom, co opravdu chce nebo co je pro ní nejlepší. Ale začala mi být docela blízká svými duševními stavy, které jsem dost dobře dokázala pochopit a ocenit tak autorčinu snahu je co nejopravdověji vyjádřit.
No a Dax byl zase další hrdina, kterému jsem úplně propadla. Byl samotářský, záhadný, rád četl, měl strašně velké srdce, uměl číst v lidech jako v knihách a dokázal dostat tu zpočátku nesnesitelnou hlavní hrdinku do klidu. Do pohody. On ji zachraňoval, ona se měnila a celý příběh se zvrtl v něco strašně krásného a dokonalého...

A TEĎ SPOLU CHODÍTE? KNIHOVNA VÁS DALA DOHROMADY. KNIHY SPOJUJÍ. TO BY BYL SKVĚLÝ SLOGAN PRO KNIHOVNU.

Shrnutí? Přiznávám, že mne opravdu zklamalo, že knihám se v příběhu nevěnuje téměř žádná pozornost. I když se nacházíme v knihovně... Je to tak, bohužel... Ale za to, že nám autorka vykouzlila na papír tak božského kluka, jakým je Dax jí děkuju a na ten příběh tím pádem nemám šanci zapomenout. Líbilo se mi i to, že se věnovala úzkostné poruše a pěstounství.
Jinak bych knihu určitě doporučovala jako tu oddechovou, která vám zpestří atmosféru zimních večerů. Je to jednoduchý Young Adult román, který není příliš zamotaný a neobsahuje (pro mě bohužel) ani špetku filosofie... Přesto jsem si četbu užila. Třeba se jednou k příběhu vrátím a proužiju si atmosféru knihovny a uzavřeného Daxe znovu...
Asi by mne kniha více nadchla, kdybych tolik neočekávala a na základě anotace si už nepředstavovala ten příběh. Asi takhle: napsala bych to trochu jinak! :D

VÁM VŠEM, KTEŘÍ ŽIJETE S ÚZKOSTÍ, DEPRESÍ NEBO JINOU DUŠEVNÍ NEMOCÍ: VÍM O VÁS. VÍM, ŽE JSOU DNY, KDY MÁTE POCIT, ŽE JSTE ZVÍTĚZILI NAD STRAŠNOU BESTIÍ, A DNY, KDY MÁTE POCIT, ŽE ONA ZVÍTĚZILA NAD VÁMI. DĚKUJU ZA TO, ŽE JSTE SAMI SEBOU A ŽE BOJUJETE DÁL.

Tisíc polibků - Tillie Coleová

22. listopadu 2017 v 22:39 | Anna 13
Tisíc polibků

Originální název: A Thousand Boy Kisses
Žánr: Young Adult literatura (Pro mládež)
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Euromedia
Počet stran: 352
Vazba knihy: Brožovaná


Anotace: Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků může vydržet na celý život.
Jeden chlapec, jedna dívka. Pouto mezi nimi je ukováno v jediném okamžiku a střeženo v srdci celou dekádu. Jejich pouto vydrží navždy. Nebo tomu alespoň věří.
Když se sedmnáctiletý Rune po dvou letech vrací z rodného Norska do ospalého městečka Blossom Grove, kde se v dětství spřátelil s krásnou Poppy, vrtá mu hlavou pouze jediné: Proč mu dívka, která byla druhou polovinou jeho duše a která mu slíbila, že bude věrně čekat na jeho návrat, přestala před dvěma lety odpovídat na jeho dopisy a telefonáty? Poppyino mlčení zlomilo Runovi srdce. Zatrpkl a zatvrdil se. Když však odhalí pravdu, zároveň zjistí, že ta největší bolest ho teprve čeká.
Samostatný román pro čtenáře od 14 let.
Přichystejte si kapesníky.


Můj názor: Mozek není schopen zapamatovat si všechny ty nádherné příběhy, které za život přečte. Ale některé, ty opravdu velmi výjimečné, zůstanou v paměti po celá desetiletí. Protože vyvolávají ohromné a neutišitelné emoce, a většinou jejich hrdinové jsou tak skuteční a jasní, že vám ze srdce neuniknou a nikdo je nenahradí.
A opravdu nezapomenutelný příběh je Tisíc polibků...

VŽDYCKY TVRDILA, ŽE MÁ V SRDCI MĚSÍČNÍ PAPRSKY A V ÚSMĚVU SLUNCE. ŘEKLA MI, ŽE TO ZNAMENÁ, ŽE JE ŠŤASTNÁ.

Když jsem tento vskutku skvostný romantický příběh začala číst, věděla jsem, že čtu něco jedinečného a vysněného. A hned mne napadlo, že tohle bude sklízet kritiku. Spoustu lidí v tom uvidí sladkobolné vyjádření teenagerské lásky, přecitlivělost hlavních hrdinů a přikrášlené scény, které ztrácejí na uvěřitelnosti... Pro mne však autorka napsala zázrak. Dokonalý příběh o skutečné lásce... Neboť tohle je to, co chce každý. Co potřebuje každý. Je mi jedno, že je to možná trochu naivní, já chci takové příběhy číst, chci tomu všemu věřit, protože, kdybychom tomu nevěřili, tak pro co bychom tady byli?

NAVĚKY. NAVŽDY A VĚČNĚ.

Předem se omlouvám za spoilery. Nestěžujte si pak, když něco "omylem" vyzradím. Varovala jsem vás. :)

VÍDAL JSEM POPPY KAŽDÝ DEN OD SVÝCH PĚTI LET. SPAL JSEM VEDLE NÍ SKORO KAŽDOU NOC OD SVÝCH DVANÁCTI. OD OSMI LET JSEM JI KAŽDÝ DEN LÍBAL A MILOVAL JI VŠÍM, CO MÁM, UŽ TAKOVOU FŮRU DNÍ, ŽE JSEM TO PŘESTAL POČÍTAT. NEMĚL JSEM TUŠENÍ, JAK PROŽÍT DEN BEZ NÍ PO SVÉM BOKU. JAK MÁM BEZ NÍ VEDLE SEBE DÝCHAT...

Příběh pojednává o lásce dvou mladých lidí, kteří se poznali ve svých pěti letech a stali se nejlepšími přáteli. Když zemře krásné Poppy v osmi letech babička, daruje ji ještě před smrtí zavařovací sklenici s tisíci růžovými srdíčky, které má Poppy popsat všemi naprosto mimořádnými polibky. A v tomto věku začíná nevinná, čistá a skutečně naplňující láska Poppy a Runeho. Zasáhne osud a v jejich patnácti letech musí Rune odjet s rodiči do Skotska. Dělí je celý oceán. Odloučení trvá celé dva roky. Slíbili si, že na sebe budou věrně čekat, že své rty navždy věnují tomu druhému. Nikdy nebudou patřit nikomu jinému. Jenže Poppy se po pár měsících přestane ozývat. Runeho to porazí, zabije... Přestane žít... Po dvou letech se vrací zpátky do rodné Georgie... A nalézá Poppy, která mu přestala odepisovat, aby ho chránila před nevýslovným utrpením. Umírá... Jak bude vztah Poppy a Runeho pokračovat? Stihnou zaplnit všechna srdce polibky, při kterých pukají srdce... Přijde konec? A bude něco po něm?

MOŽNÁ JSME JAKO TEN TŘEŠŇOVÝ KVĚT, RUNE. JAKO PADAJÍCÍ HVĚZDY. MOŽNÁ JSME SE MILOVALI AŽ MOC A PŘÍLIŠ MLADÍ. ZAPLÁLI TAK JASNĚ, ŽE MUSÍME ZANIKNOUT. EXTRÉMNÍ KRÁSA, RYCHLÁ SMRT...

Příběh jsem od začátku silně prožívala. Bylo mi jedno, že v něm ležím čtyři dny. Chtěla jsem si vychutnat každé slovo, vtisknout si do paměti každý jejich polibek. Chtěla jsem, abych na tohle nikdy nezapomněla. Věřím, že budu knihu ještě mnohokrát otvírat... Nemám mnoho literárních postav, pro které bych dýchala, ale tihle dva mi byli vším. Kdykoliv trpěli, tak mě to bolelo a svíralo hruď. Nedokázala jsem se dívat na zlomeného Runeho, jak klečí na mrakodrapu v Manhattanu a řve žalem. Nedokázala jsem unést, jak tak dobrá bytost, jakou byla Poppy, snáší statečně svůj osud a chtěla jsem na ní zavolat: klidně to ze sebe pusť, rozbreč se: máš přece Runeho, který tě podrží... Miluju je. Strašně je miluju. Strašně mi na nich záleží. Autorka mi tím jejich koncem zničila v daném okamžiku život a pak mi ho v epilogu navrátila. Epilog je živou vodou, po které se znovu zase nadechnete...

JAK SE DOSTANETE PŘES TO, ŽE NEJSTE SCHOPNI POMOCT?

Kdybych uměla malovat, tak bych brala do rukou štětce a tempery a začala vytvářet jejich příběh v obrazech. Je to neuvěřitelná inspirace... Namíchala bych tu nejrozkošnější růžovou a namalovala ty dva v rozkvetlém třešňovém hájku, nebo na pláži při východu slunce...

"PROČ JE TŘEBA KONCE ŽIVOTA, ABYCHOM SE NAUČILI, JAK SI UŽÍVAT KAŽDÝ DEN? PROČ MUSÍME ČEKAT, DOKUD NÁM NEDOCHÁZÍ ČAS, ABYCHOM ZAČALI USKUTEČŇOVAT VŠECHNO, O ČEM JSME KDY SNILI, KDYŽ JSME PŘEDTÍM MĚLI VŠECHEN ČAS SVĚTA? PROČ SE NEPODÍVÁME NA ČLOVĚKA, KTERÉHO MILUJEME NEJVÍC NA SVĚTĚ, JAKO BY TO BYLO NAPOSLEDY, CO HO VIDÍME? PROTOŽE KDYBYCHOM TO DĚLALI, ŽIVOT BY ZÁŘIL. SKUTEČNĚ A DOKONALE BYCHOM JEJ PROŽÍVALI."
- ZADÍVAL JSEM SE NA HOLKU, KTEROU MILUJU NEJVÍC NA SVĚTĚ, JAKO BY TO BYLO NAPOSLEDY, CO JI VIDÍM, A MĚL JSEM POCIT, ŽE ŽIJU.

Navždy budu mít před očima tebe Rune. Nádherný Vikingu. Norský chlapče. S očima jako nebe a s dlouhými blonďatými vlasy. Jak jsi celý v černém, na krku máš foťák a v náručí neseš svou Poppy.
Tebe Poppy si budu pamatovat jako tu malou upatlanou holčičku s bílou mašlí ve vlasech a modrých šatičkách, jak vylézáš z okna svého pokoje a prahneš po dobrodružstvích. Nebo jak sedíš v prázdném Carnegie Hall se svým cellem a hraješ Labuť z Karnevalu zvířat...
Mám vás v srdci a v duchu si vás budu představovat ve všech vašich nezapomenutelných okamžicích vaší věčné lásky. Rozbušili jste mi srdce, svírali se mi vnitřnosti vzrušením i bolestí, potrhali jste mi srdce a zase jste ho dávali dohromady, a já na vás NIKDY, prostě NIKDY (říkejte si všichni, co chcete) nezapomenu...
Vím, že nikde nejste dokonalejší než v mých představách. A tam jste také věční...

TOUŽIL JSEM JI POLÍBIT VÍC, NEŽ JSEM POTŘEBOVAL DÝCHAT.

Když já nevím, co teď číst. Existuje něco, co mne po tomhle nezklame? Tahle kniha mi vypálila do útrob mého já cejch. Prostě si mne označkovala jako tu, která jí podlehla...

BOJÍŠ SE, POPPYMIN? PROTOŽE JÁ JSEM PODĚLANÝ STRACHY. JSEM VYDĚŠENÝ KVŮLI TOMU, JAK SAKRA ŽIVOT BEZ TEBE VYPADÁ.

Tohle se nedá k ničemu přirovnat, ale doporučuji to všem těm, kteří milují Colleen Hooverovou. Obě autorky mají velmi podobný styl podávání příběhu. Odhalují emoce a nitra hlavních hrdinů, vyždímají z nich vše. A ta atmosféra, kterou kolem sebe jejich hrdinové mají, prýští i na vás. Nejde se ubránit jejich podmanivým kapitolám... A také obě dvě autorky vytvářejí kluky, kteří se k holkám chovají tak, jak o tom my sníme. A my je v těch příbězích milujeme...
Spousta lidí bude namítat, že jsou to druhé Hvězdy nám nepřály..., ale tohle je mnohem silnější a krásnější. Avšak Hvězdy... v sobě mají zase více filosofie a geniálních myšlenek.

KDO JSME JEDEN BEZ DRUHÉHO?

Díky knize jsem se dnes byla ochotná vzdát svých milovaných seriálů a věnovat se přemýšlením nad ní. Protože jsem ji v sobě musela nechat naplno doznít. A teď si jdu pustit ještě všechny hudební skladby, které se v knize objevili...
Příběh mě udělal šťastnou...

JEDNOU JSEM ČETLA, ŽE KDYŽ KAŽDOU NOC SNÍŠ, JE TO, JAKO BYS ŠEL NA NÁVŠTĚVU DOMŮ.

Možná to je trochu limonádové, ale co to mění na tom, že je to tak krásné???

PROTOŽE POPPYMIN BYLA PŘESNĚ JAKO TŘEŠŇOVÉ KVĚTY. MĚLA JEN KRÁTKÝ ŽIVOT, JAKO MAJÍ ONY, ALE NA KRÁSU, KTEROU SVĚTU PŘINESLA, SE NIKDY NEZAPOMENE. NIC TAK KRÁSNÉHO NEMŮŽE VYDRŽET NAVĚKY. BYLA JAKO OKVĚTNÍ PLÁTEK, JAKO MOTÝL... JAKO PADAJÍCÍ HVĚZDA... DOKONALÁ... JEJÍ ŽIVOT BYL KRÁTKÝ, ALE BYLA MOJE. STEJNĚ JAKO JSEM JÁ BYL JEJÍ.

Hledání Aljašky - John Green

13. listopadu 2017 v 18:09 | Anna 13
Hledání Aljašky

Originální název: Looking for Alaska
Žánr: Young Adult literatura
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Euromedia
Počet stran: 256
Vazba knihy: Brožovaná
Ocenění: YALSA Book Awards 2006, Americkou knihovnickou asociací je zařazena mezi 10 nejlepších knih pro mládež

-----------Chystá se filmové zpracování-----------


Anotace: Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh.
Aljaška Youngová je krásná, chytrá, zábavná - a naprosto fascinující. Miles Halter ji miluje tak, že to víc ani nejde. Díky ní objeví hodnotu a bolest bezpodmínečné lásky i bezpodmínečného života. A nakonec už snad ani nezáleží na tom, že se tím všechno navždy změní.

Román má dvě části:
Předtím: V celé dosavadní existenci Milese Haltera zvaného Váleček se zatím nic zajímavého nestalo, a tak jeho posedlost slavnými posledními slovy významných osobností v něm vyvolala ještě větší touhu hledat své velké Možná. Vypraví se tedy do občas bláznivého, trochu nejistého a rozhodně ne nudného světa internátní školy Culver Creek a život přestane být bezpečný - ba změní se v pravý opak. Jen o pár dveří dál totiž bydlí nádherná, chytrá, zábavná, sexy, sebedestruktivní, ujetá... a zkrátka úžasná Aljaška Youngová, kapitola sama pro sebe. Vtáhne Válečka do svého světa, nasměruje ho k velkému Možná a uloupí mu srdce.
Potom: Nic už není takové jako dřív.


Můj názor: Tahle knížka byla ta úplně první, kterou jsem od Greena četla. Hvězdy nám nepřály přišli až po ní. Vlastně jsem měla to štěstí, že jsem ji četla ještě před tím obrovským HALÓ, které Hvězdy... udělaly. Okouzlila mne už ve třinácti letech, a i když je pravda, že jsem jí v tom věku rozhodně nemohla úplně porozumět, tak jsem si zamilovala Greenův svět. Jeho ojedinělé a barvité metafory, jeho jedinečné a originální hrdiny, jeho styl, který se vymykal všemu, co jsem do těch třinácti zatím četla. To on stál v počátcích dnešního fenoménu Young Adult literatury a řadí se právem mezi nejlepší světové autory píšící pro naši generaci. Jeho knihy nám lámou srdce a patří mezi ty, ke kterým se vždy ráda a několikrát vracím...

NESNÁŠEL JSEM DISKUSNÍ HODINY. TADY JSEM VE ŠKOLE, TAK MĚ UČTE.

Hledání Aljašky je doslova má srdcová záležitost... Často ji nechávám v mé hlavě soupeřit s Hvězdami... a občas je i trochu napřed. Papírová města a Příliš mnoho Kateřin jsou knihy, které se do mého srdce nevtiskly... Ty až tak úplně nedoporučuji. A co se týče jeho nejnovějšího románu Will Grayson, Will Grayson, tak ta jediná mi chybí přečíst a budu znát komplet jeho knihy vydané u nás.
Teď pojďme ale k samotné knize, ve které se hledá to "velké Možná".

VY VŠICHNI KOUŘÍTE, PROTOŽE VÁM TO CHUTNÁ. JÁ KOUŘÍM, ABYCH UMŘELA.

Kniha je každým coulem filosofická, ale místy i dost vtipná. Dojemná, smutná, přinášející kouzlo mládí v příběhu tak záhadném, že by mu neporozuměl ani Sherlock Holmes. A o tom to je. O neporozumění, o záhadách, které nikdy a nikdo nevyřeší...
Dvě hlavní filosofické otázky jsou: Jdu hledat velké Možná. a Jak se kdy dostanu z tohohle labyrintu? Jedná se o poslední slova amerických osobností. Hlavní hrdina má totiž kouzelnou zálibu v tom vyhledávat a zapamatovávat si poslední slova známých osobností. Stejnou zálibu má i John Green, kterou právě svému hrdinovi půjčil.
Co na knize miluju nejvíc? Co mi na ní přijde úplně nejskvělejší a proto ji tak často otvírám (četla jsem ji již asi čtyřikrát)? No přece ALJAŠKA YOUNGOVÁ! To je literární hrdinka, která je tak výrazná, že ji vidíte před očima do všech možných detailů. Obdivujete ji, ale svým způsobem jí i pohrdáte. Nechápete ji, a přitom vám je něčím tak blízká. Zaráží vás její inteligence a zároveň povrchní lhostejnost k životu. Její prudká náladovost. Její tajemství. Její počet vykouřených cigaret a vypitých flašek od vína. Baví vás. Fascinuje vás. Chcete ji znát blíž. Chcete ji umět předvídat. A proto vás konec roztrhá. Tahle postava je tak plastická... Nelze na ni zapomenout. Bude vaší inspirací i otřesným vzorem... Má v sobě všechno a nic. A bude už navždy žít ve vašich myslích a srdcích. Nezbavíte se jí...
Od třinácti se mi vybavuje. Nebráním se myšlenkám na ni. Mám ji ráda...

CELÝ ŽIVOT STRÁVÍŠ V LABYRINTU A MYSLÍŠ NA TO, JAK Z NĚJ JEDNOU UNIKNEŠ A JAK TO BUDE SKVĚLÝ, A PROTOŽE SI PŘEDSTAVUJEŠ BUDOUCNOST, DOKÁŽEŠ JÍT POŘÁD DÁL, ALE NIKDY NEUNIKNEŠ. BUDOUCNOST PROSTĚ POUŽÍVÁŠ K TOMU, ABYS UTEKL PŘED DNEŠKEM.

V Greenových dílech spatřuji velmi podobné znaky a otázky, kterými se zabývá. Jsem pozorný čtenář a vím, že Green svým hrdinkám velmi rád lakuje nehty namodro. Že miluje metafory. A že každá jeho postava je strašně chytrá a inspirativní. A zvlášť v knihách Hvězdy nám nepřály a Hledání Aljašky spatřuji vypořádávání se s tématem smrti, životem po ní a zapomněním. Zvlášť to zapomnění hraje v obou knihách velkou roli. Augustus Waters z Hvězd... je posedlý tím, aby se na něj nezapomnělo a s Hazel Grace dojde k osvíceným myšlenkám, které mu dovolí odejít... Zde hrdinové nejsou tak zatvrzelí jako on a přijdou na východ z labyrintu utrpení spontánněji a přirozeněji. Uvědomí si v čem je jejich životní naděje a jak se pohnout vpřed a vypořádat se s vinou a nevědomostí... Obě knihy jsou chytré a rozvíjí vaše myšlenkové pochody různými směry, které vás obohatí... Více inteligentního čtení pro mladé prosím...

JAK SE KDY DOSTANEME Z TOHOTO LABYRINTU UTRPENÍ?

Za zmínku stojí i to, že by mělo být v příštím roce už snad hotové i filmové zpracování tohoto ojedinělého příběhu. Herci zatím známi nejsou. Já se však opravdu hodně obávám, kdo bude hrát Aljašku... Tu mám ve své hlavě do nejmenších detailů vybarvenou a nehodlám se smířit s nějakou tuctovou herečkou. Doufám ve filmový zázrak. Pokud mne trailer nenadchne, nechám se filmovým zážitkem minout.

VŠICHNI ODCHÁZÍME, POMYSLEL JSEM SI, A PLATÍ TO PRO KRABY I PRO KRABICE, PRO ALJAŠKU-MÍSTO A ALJAŠKU-DÍVKU, PROTOŽE NIC NEVYDRŽÍ, DOKONCE ANI SAMA ZEMĚ NE. KDYŽ SI ČLOVĚK PŘESTANE PŘÁT, ABY SE VĚCI NEROZPADALY, NEBUDE TRPĚT, KDYŽ SE TO STANE.

Doporučuji vám tuto knihu celým srdcem. Jsou dva tábory lidí: ti co ji milují a upřednostňují ji i před Hvězdami... a ti, které nezaujala a nedokážou pochopit, co v ní my hledáme a nacházíme... Až dnes, po pátém přečtení téhle knihy jsem pochopila její název a mnohem víc jsem si její četbu užila, protože jsem ji rozuměla. I Aljašku jsem viděla v jiném rozlišení...

NEŽ JSEM SEM PŘIJEL, DLOUHO JSEM SI MYSLEL, ŽE CESTOU Z LABYRINTU JE PŘEDSTÍRAT, ŽE NEEXISTUJE, VYBUDOVAT SI MALÝ, UZAVŘENÝ SVĚT V NĚJAKÉM ZASTRČENÉM KOUTĚ NEKONEČNÉHO BLUDIŠTĚ A PŘEDSTÍRAT, ŽE NEJSEM ZTRACENÝ, ŽE JSEM DOMA. ALE VÝSLEDKEM BYL JEN OSAMĚLÝ ŽIVOT VE SPOLEČNOSTI POSLEDNÍCH SLOV MRTVÝCH, A TAK JSEM SEM PŘIŠEL HLEDAT VELKÉ MOŽNÁ, SKUTEČNÉ PŘÁTELE A ŽIVOT, KTERÝ NEBUDE TAK BEZVÝZNAMNÝ.

Kniha vás přesvědčí mimo jiné i o tom, že John Green doopravdy umí psát a tvořit. Že Hvězdy nám nepřály nebyla jen náhoda či podceňované dílo, jak si mnozí z vás myslí, ale jen výsledek mnohaleté práce se slovy a fantazií. Mimochodem Hledání Aljašky je jeho debutem... Stojí za vaši pozornost. Dejte Greenovi šanci... A nebraňte se, až na vás ten příběh začne působit...

NARODIL JSEM SE DO BOLÍVAROVA LABYRINTU, A PROTO MUSÍM DOUFAT V NADĚJI RABELAISOVA VELKÉHO MOŽNÁ.

Ten, kdo stojí v koutě - Stephen Chbosky

29. října 2017 v 23:19 | Anna 13
Ten, kdo stojí v koutě

Originální název: The Perks of Being a Wallflower
Žánr: Román pro mládež
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 216
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít.
Strhujícímu románu Stephena Chboskyho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů.
Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně.
V Charliem se Chboskymu podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.


Můj názor: Jsem té knize absolutně oddaná...

NĚKDY SE LIDÉ UCHYLUJÍ DO SVĚTA VLASTNÍCH MYŠLENEK, ABY SE NEMUSELI ZAPOJIT DO SKUTEČNÉHO ŽIVOTA.

V létě dávali na ČTArt stejnojmenný film, který mne celkem zaujal. Sice jsem asi nedostala všechno, co jsem myslela, že po zhlédnutí dostanu, ale byla jsem především zvědavá na knížku. Zajímavostí určitě je to, že film zrežíroval sám autor této dokonalé knihy. A co mne ještě zaujalo? Kniha se umístila na patnáctém místě v žebříčku 100 nejzakazovanějších knih 21. století. Je to vůbec možné, že se někdo rozhodl zakázat někoho seznámit s tak úžasným vypravěčem, jakým je Charlie?

TO JE TEN, CO STOJÍ V KOUTĚ. VIDÍ VĚCI KOLEM SEBE. MLČÍ O NICH. A ROZUMÍ.

Příběh je psán formou dopisů. Patnáctiletý Charlie píše neznámému příteli (je i dost možné, že si ho vymyslel) a svěřuje se mu se svými myšlenkami, pocity, strachy, zkušenostmi a zážitky. Charlie je strašně zvláštní a naprostou kouzelná osoba. Introvertní, přemýšlivý, štědrý, nesmělý, nevinný a upřímný kluk, který se snaží napasovat se do společnosti a komunity středoškoláků. Jeho první dopisy začínají obavami ze střední školy, kde se celkem netypicky skamarádí hned s několika čtvrťáky, kteří jakoby vypadly z románů Johna Greena. Zamilujete si svérázně krásnou Sam, křehkého, vtipného a kamarádského gaye Patricka a i upovídanou Mary Elizabeth. Samotný Charlie je sice hodně přecitlivělý (opravdu v té knize až strašně často bulí), ale vy ho budete milovat. Hlavně pro jeho nevědomost a upřímnost, která někdy nahání hrůzu. Občas dělá a říká věci, které by nikdo nikdy neudělal a neřekl, ale tím také neustále překvapuje a překypuje obdivuhodnou odvahou.

CÍTÍM SE NEKONEČNĚ.
A PŘÍSAHÁM, ŽE V TEN OKAMŽIK JSME BYLI NEKONEČNÍ.

Charlie a jeho přátelé vás mohou zachránit. Zvlášť v posledním dopise jsem měla pocit, že ho Charlie posílá mně, protože jsem ty slova aktuálně opravdu hodně potřebovala. A jediné co mi rozbíjí srdce je to, že mu nemůžu napsat...

PROSTĚ SI MYSLÍM, ŽE KDYŽ SE KLUK DÍVÁ NA HOLKU A MÁ POCIT, ŽE ZPŮSOB, KTERÝM SE NA NI DÍVÁ, JE LEPŠÍ NEŽ TA HOLKA SAMOTNÁ, JE TO ŠPATNĚ.

Zbožňovala jsem to, jakým byl Charlie čtenářem. Nejen, co četl za knihy, ale jak je vnímal, jakým způsobem je četl. Myslím, že jsem až dnes pochopila jednu část knihy z Velkého Gatsbyho. Ne, že by mi ji Charlie vysvětlil, ale ve svém životě zažil jev, o který se Gatsby přel s Nickem Carrawayem. A mne to teď došlo. Tahle scéna z mé milované knihy se mi vybavila hned při Charlieho popisech a já už věděla na jakou stranu se přiklonit a jak to bylo myšleno.
I tohle můžete jako čtenář zažít: v úplně odlišné knize najdete odpovědi na otázky z knihy ještě odlišnější... Ach, jak já miluju ty čtenářské zázraky.

JE MEZI NIMI JEDNA FOTOGRAFIE SAM, KTERÁ JE PROSTĚ NÁDHERNÁ. ASI NENÍ MOŽNÉ POPSAT, JAK NÁDHERNÁ JE, ALE ZKUSÍM TO.
KDYŽ SE ZAPOSLOUCHÁŠ DO ASLEEP A VYBAVÍŠ SI TY DNY, KDY BYLO KRÁSNĚ A TY JSI VZPOMÍNAL, A PŘITOM BUDEŠ MYSLET NA TY NEJKRÁSNĚJŠÍ OČI, JAKÉ ZNÁŠ, A BUDEŠ BREČET A TA OSOBA TĚ NEBUDE CHTÍT, TAK POTOM SI MYSLÍM DOKÁŽEŠ PŘEDSTAVIT TU FOTOGRAFII.

Kniha, respektive spíše Charlie, vám ukáže svět z jiné perspektivy. Je obohacující přemýšlet jako on. Zkusit to prostě jednou vidět všechno jinak.

ŘÍKAL, ŽE JE TO TEN TYP KNÍŽKY, KTEROU ČTE KAŽDÝ PO SVÉM.

Všichni ti hrdinové jsou až bolestně skuteční a vám je s nimi strašně dobře.
Charlie proplouvá americkým teenagerským životem a vy se vezete s ním. Když knihu přečtete, zažijete tu nejvíc osvětlenou a hlasitou jízdu tunelem, při které se hlavní hrdinové cítí nekonečně.
Škoda, že kniha skončit musí.

NEVÍM, JESTLI SES TAK NĚKDY CÍTIL. ŽE SE TI CHCE USNOUT NA TISÍC LET. NEBO PROSTĚ NEBÝT. NEBO SI PROSTĚ NEUVĚDOMOVAT, ŽE JSI. NEBO TAK NĚCO. MYSLÍM, ŽE CHTÍT NĚCO TAKOVÉHO JE DOST MORBIDNÍ, ALE KDYŽ TO NA MĚ PŘIJDE, TAK SI TAKOVÉ VĚCI PŘEJU. PROTO SE SNAŽÍM NEPŘEMÝŠLET.

Tuhle knížečku miluju a celé mé srdce je v příběhu jako doma. Proč mám pocit, že by se nejlépe četla na Vánoce? Tak si o ní napište Ježíškovi a udělejte s Charliem do sněhu andílka.

MÁM DOJEM, ŽE SE SNAŽÍM ŘÍCT, ŽE TOHLE VŠECHNO MI PŘIJDE DŮVĚRNĚ ZNÁMÉ. ALE NENÍ TO ZNÁMÉ MNĚ. PROSTĚ VÍM, ŽE NĚKDO JINÝ UŽ TO ZAŽIL. TU CHVÍLI, KDY JE VENKU KLID A VIDÍŠ, JAK SE VĚCI HÝBOU, A TY TO NECHCEŠ A VŠICHNI SPÍ. A VŠECHNY TY KNÍŽKY, CO JSI ČETL, UŽ ČETLI JINÍ LIDÉ. A VŠECHNY PÍSNIČKY, KTERÉ JSI MĚL RÁD, UŽ POSLOUCHALI JINÍ LIDÉ. A HOLKA, KTERÁ SE TI LÍBÍ, UŽ SE LÍBILA JINÝM LIDEM. A VÍŠ, ŽE KDYŽ SE PODÍVÁŠ NA VŠECHNY TYHLE CHVÍLE, KDY JSI BYL ŠŤASTNÝ, MŮŽEŠ SE CÍTIT SKVĚLE, PROTOŽE VYTVÁŘÍŠ JEDNOTU.

V knize jsou scény a myšlenky, citáty a lidi, na které nikdy nezapomenete, neboť jsou to vaše součásti a vy je potřebujete...

LEŽEL JSEM V POSTELI A SNAŽIL JSEM SE PŘIJÍT NA TO, PROČ SE NĚKDY VZBUDÍŠ A MŮŽEŠ ZASE USNOUT A JINDY TO NEJDE.

Knihu doporučuji všem, co milují Johna Greena. Je tu někdo, kdo ho snad nemiluje? No, takže asi všem. :D
A samozřejmě těm, co hltají Young Adult literaturu. Tahle je vysoce kvalitní a originální. Povzbudí do života. Je nezapomenutelná. Je věčná a nespoutaná. Ach bože, je tak... svérázně nádherná.

BUĎ K TÉHLE KNIZE SKEPTICKÝ. JE TO SKVĚLÁ KNIHA. ALE ZKUS BÝT SPÍŠ FILTR, NE HOUBA.

PS: Je nutností si pustit k četbě či po ní píseň Asleep od Smiths. K tomu příběhu je spjata a v tom textu jsem se našla. Jak tohle někdo napsal? WOW!

PROTOŽE JE V POŘÁDKU, ŽE NĚCO CÍTÍŠ. A ŽE JSI PŘITOM TÍM, KÝM JSI.

Nebe je všude - Jandy Nelsonová

18. srpna 2017 v 14:04 | Anna 13
Nebe je všude

Originální název: The Sky is Everywhere
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 302
Vazba knihy: Vázaná


Anotace: Sedmnáctiletá Lennie je knihomolka, má ráda muziku a svůj klarinet. Žije spokojeně ve stínu své báječné sestry a trochu jí hraje druhé housle. Sedmnáct let se dělily o šaty, myšlenky, radosti i strasti. Ale teď je Bailey mrtvá a Lennie najednou přespává v domě plném smutku pod zamračenou oblohou. Jako by někdo vypnul nebe. Lennie se navíc k tomu všemu zamiluje - poprvé ve svém životě a hned do dvou kluků. Joeův tajemný úsměv trumfne snad už jen jeho hudební talent a Toby je tichý pohodář, skejťák a hlavně Baileyina velká láska.

Nebe je všude je křehký a dojemný příběh o ztrátě a životě, o palčivých pocitech bezmoci a nenávisti i lásce zároveň.


Můj názor: Když jsem před rokem přečetla autorčinu knihu Dám ti slunce, cítila jsem, že je tu někdo, kdo svým dílem předčil famózního Johna Greena. Samotná kniha byla filosofií. Byla plná barev, umění, byla ohromující a skutečná. Byla jsem jí tak okouzlená, že jsem si v knihovně zamluvila i její další knihu. Čekala jsem na ni rok a včera ji shltla za den. Tahle kniha není taková jako ta první. Ta první pro mne bude něčím víc, ale i téhle jsem se neubránila plnému počtu hodnocení... Protože při jejím čtení vás zaplaví doslova celá paleta lidských emocí, v příběhu spatříte všechny barvy světa...
Autorka kreslí slovy a vytváří příběhy tak dojemné, milé a nevinné, že chytí za srdce většinu žen a dívek... Ráda si ji jednou přečtu znovu...

KDYŽ JSEM S NÍM, JE NĚKDO SE MNOU V MÉM DOMĚ ŽALU. NĚKDO, KDO ZNÁ JEHO ARCHITEKTURU STEJNĚ JAKO JÁ, KDO MŮŽE PROCHÁZET SE MNOU Z JEDNOHO TESKLIVÉHO POKOJE DO DRUHÉHO, TAKŽE CELÁ TA OBROVITÁ STAVBA Z VĚTRU A PRÁZDNOTY NENÍ TAK STRAŠNÁ, TAK OSAMĚLÁ JAKO PŘEDTÍM.

Příběh je prodchnutý ztrátou, bolestí a žalem. Sedmnáctileté Lennie zemře sestra a kniha dokonale popisuje všechny ty smutné a bezmocné okamžiky rodiny, která se s její ztrátou vypořádává. Musím podotknout, že všechny postavy jsou tu pohádkově kouzelné. Samotná Lennie, která je takovým zmateným skřítkem umí pozvednout náladu už jen tím, že provádí neodpustitelné věci, které jí vy promíjíte ještě dřív než se k nim uchýlí. Zamilujete si její babičku, která je prostě tou nejúžasnější bytostí z celé knihy, teda až na Joea, z kterého nebudete moci usnout. Hodněkrát se při čtení zastavíte a přemýšlíte. Vychutnáváte si tu atmosféru první lásky, která se tluče s bodavým zoufalstvím...

HRAJ HUDBU, NE NA NÁSTROJ.

Vždy, když si vzpomenu na ty dvě knihy od Jandy Nelson, první co my vstoupí do mysli jsou ty barvy. Nevím, jak to dělá, že jsou její příběhy tak umělecky vybarvené, ale takovéhle pocity zažívám jen málokdy. A také má úžasný talent procítit každou lidskou emoci a pohrát si s ní a přirovnávat ji k určitým věcem a skutečnostem či jevům.
Tahle autorka je velmi nadaná a já doufám, že ještě zasytí svými příběhy spustu knihoven po celém světě...

ZTRATIT SE JE TA NEJSNADNĚJŠÍ VĚC NA SVĚTĚ, KDYŽ SE NĚKDO ZTRATIT CHCE.

Kniha mi vehnala i slzy do očí, když jsem jako čtenář byla svědkem vraždy jedné knihy. Hlavní hrdinka se rozhodla, že rozstříhá stránky i postavy, výroky i situace. To, jak je hlavní hrdinka skvělá podtrhuje i fakt, že jsem jí odpustila i toto. S přihlížením na danou situaci se jí to dá prominout. Ale vzalo mě to. Této scéně byla věnována celá jedna strana a já si pobrečela. Myslím, že obzvlášť můj tatínek by si scénu pochvaloval, protože rozstříhanou knihou byla Větrná hůrka...

KDYŽ TO NEŽIJETE, NEMŮŽE VÁM TO VYJÍT Z TRUBKY.

Kniha je i o knihách, o hudbě a básních. Lennie po městě a po lese rozhazuje své básnické umění a vy se ho můžete pokusit rozluštit. Každá kapitola je totiž zahájena a ukončena fotografií, na které je doslova naškrábana báseň. Je pravda, že některé kousky luštíte dost dlouho a už vidím, jak si na to bude část čtenářů stěžovat, ale mne se ten nápad líbil. Poklona Jandy...

KDYŽ JOE HRAJE NA TRUBKU, PADÁM ZE ŽIDLE NA KOLENA. KDYŽ HRAJE, VŠECHNY KVĚTINY MĚNÍ BARVY A ROKY A DESETILETÍ A STALETÍ DEŠTĚ SE LIJÍ ZPÁTKY DO NEBE.

...emoce a pocity se totiž také odrážejí na našem písmu. Je tedy jasné, že rozzuřená báseň bude téměř k nepřečtení, že ze zoufalství budou rozmazaná určitá písmena vlivem slaných slz. A navíc je tajemné pokoušet se luštit... Mě se to líbilo, nadchlo a dodalo to příběhu nejen originalitu, kterou sice nepotřeboval, protože sám je jedinečný a neopsatelný, ale i nadčasovost a inspiraci...

KDYŽ NĚKDO UMŘE, VYHOŘÍ KNIHOVNA.

Jak je možné, že vás kniha přinutí cítit fyzickou bolest???
MILUJU LITERATURU!!!

JAK JE MOŽNÉ, ŽE V KLASICKÉ LITERATUŘE PRAVÁ LÁSKA TAK MÁLOKDY ZVÍTĚZÍ?

Knihu doporučuji všem milovníkům Young Adult děl. Všem, kterým zůstal v srdcích žal po milovaných osobách, všem, kdo chtějí prožívat první lásku s hlavními hrdiny. Kniha se bude líbit teenagerkám i starším ženám. Je lehká jako vánek a přinutí vás otevřít oči a hledět na nebe. A budete toho tolik cítit... Opravdu kniha, která je právem oceňována našimi srdci za tu, která nám ho zastavila...

PAMATUJEŠ, JAK TO BYLO, KDYŽ JSME SE POLÍBILI? NÁRUČE A NÁRUČE SVĚTLA PADALY PŘÍMO NA NÁS. JAKO PROVAZ SPUŠTĚNÝ Z OBLOHY. JAK SE MŮŽE SLOVO LÁSKA, SLOVO ŽIVOT VŮBEC VEJÍT DO ÚST?

...a nezapomeňte, že nebe je všude a začíná u vašich nohou.

TOHLE JE ONO - PRO TOHLE JE VŠECHEN TEN ROZRUCH, O TOMHLE JE VĚTRNÁ HŮRKA - JE TO TENHLE POCIT, KTERÝ MNOU PROBÍHÁ, JAK TADY STOJÍM S JOEM A NAŠE RTY SE ODMÍTAJÍ OD SEBE ODDĚLIT. JAK JSEM MOHLA CELOU TU DOBU VĚDĚT, ŽE JEN JEDEN POLIBEK MĚ DĚLÍ OD CATHY A JULIE A ELIZABETH BENNETOVÉ A LADY CHATTERLYOVÉ?!

Proč? 13x proto - Jay Asher

12. srpna 2017 v 20:33 | Anna 13
Proč? 13x proto

Originální název: Thirteen Reasons Why
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2009
Nakladatelství: Albatros
Počet stran: 232
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Clay Jensen nechce mít s kazetami, které nahrála Hannah Bakerová, nic společného. Je přece mrtvá.
Ale její hlas říká, že i jeho jméno se na páskách objevuje - že je svým způsobem spoluzodpovědný za její smrt.
Celou noc tedy Clay poslouchá a odhaluje pravdu o životě a smrti Hannah Bakerové a také sám o sobě - pravdu, kterou nikdy nechtěl tak úplně poznat.


Můj názor: Asi se doopravdy nedokážu ubránit porovnávání knihy s mým oblíbeným seriálem 13 Reasons Why, který mne před dvěma měsící totálně pohltil a zaměstnal můj mozek na 24 hodin denně. Vím, že by nikdy nevznikl kdyby neexistovala tato kniha a tak budu k jejímu autorovi shovívavější. Jen říkám, že seriál jde mnohem více do hloubky, rozresluje charaktery postav a snaží se o nahlédnutí do tématu více různými směry. Ptáte se jestli je lepší seriál nebo kniha? Seriál, rozhodně...

NA STŘEDNÍ ŠKOLE VÁS POŘÁD NĚKDO SLEDUJE, TAKŽE JE NEUSTÁLE DŮVOD HRÁT.

Kniha je strašně jednoduchá, hubená a rozhodně špatně napsaná. Nevím jestli je to chyba překladatele či samotného autora, ale přišlo mi, že čtu něco pro děti. Něco opravdu jednoduchého... Některé věty přímo tahají za uši a to je přitom nečtete nahlas. Přijde mi, že jsou špatně poskládané. No a co se týče příběhu, tak samotný nápad je brilantním myšlenkovým počinem. Škoda toho zpracování. Šlo by si s ním rozhodně lépe vyhrát. Clay Jensen a Hannah Bakerová se rozhodně ani trochu nepodobají těm postavám ze seriálu. Navíc se celý děj odehrává během jedné jediné noci, ve filmové verzi trvalo přeposlouchání všech třinácti kazet Clayi Jensenovi pár dnů... A bylo by to i pochopitelnější...

PŘED SEBOU SAMÝM ALE ČLOVĚK NEMŮŽE UTÉCT. NEMŮŽETE SE ROZHODNOUT, ŽE UŽ NECHCETE NIKDY VIDĚT SAMI SEBE. NEMŮŽETE SE ROZHODNOUT, ŽE VYPNETE HLUK VE VLASTNÍ HLAVĚ.

Seriál mne nadchl od prvních scén a tak je samozřejmé, že mne zajímala i kniha. Rozhodně, ale upřednostňuji seriál.
Navíc je to natočeno tak, že vám to zaplní hlavu po ty dny, co ho sledujete. Zamilujete si postavy a celou tu myšlenku. A pochopitelně přemýšlíte hlavně nad tím, ke které straně se postavit. Měla Hannah doopravdy důvod se zabít? Nebo byla jen rozmazlenou holkou toužící po pozornosti, která bere všechno moc vážně? V Hannah jsem se nevyznala a nemyslím, že jsem ji pochopila i když jsem přečetla knihu. Clay Jensen byla postava, pro kterou bilo mé srdce. Každý díl jsem se na něj těšila. A pak tu byl ještě Tony, který mne uhranul svou vyrovnaností a tajemností.
Seriál se zabývá tématem sebevraždy. V knize vidíte příběh ze dvou pohledů. A to z pohledu té dívky, která spolyká prášky (v seriálu si podřeže zápěstí), která vypráví příběh na svých kazetách, který poslouchá Clay. A on je ten druhý vhled do příběhu, kluk, který ji tajně miloval.
Seriál to pojal lépe. Kromě těchto dvou hlavních aktérů ukazuje život rodičů, kterým se zabije dítě. Zaměřuje se na školu, která je obviněna z šikany, díky které se Hannah zabila. A ukazuje životy těch, co Hannah údajně přivedli do hrobu.
Nevím, proč jsem ten seriál tolik žrala a proč si ho ještě pořád pouštím. Samotné téma sebevraždy a důvodů je spouštěčem zajímavých myšlenkových pochodů. Mám tolik otázek, na které si pokaždé odpovím jinak. Záleží v jakém jsem rozpoložení. Miluju ten pohled na dnešní teenagery: na to jak jsou zkažení a děsiví. Seriál mi připomíná, proč k nim mám tak strašný odpor.
Hannah není člověk, kterého budete litovat. Ale určitě každý se v ní trochu najde. Ztělesňuje totiž těžkost bytí, která na každého z nás občas dopadne.
Miluju ten příběh. Ráda jsem si o něm přečetla, avšak mnohem raději ho budu sjíždět stále dokola v podobě seriálových epizod.
A doporučuji ho všem teenagerům. Najdete se v něm. A moc vám přeji, abyste se nenašli v nějakém tom Hannině "důvodu". Buďte upřímní. Já jsem rozhodně z poloviny Clay a z poloviny osoba, která se jen vláčela po školních chodbách: tedy někdo z komparsu... šedá myš.

KDYBY BYLA MOJE LÁSKA OCEÁNEM,
NEZNALA BYCH VÝZNAM SLOVA PEVNÁ ZEM.
KDYBY BYLA LÁSKA POUŠTÍ A NIC VÍC,
NENÍ KROMĚ PÍSKU NIKDE VŮBEC NIC.
KDYBY BYLA LÁSKA HVĚZDA NA NEBI,
NENASTANE ÚSVIT, CO JI ZAHUBÍ.
MÍT TAK VELKOU LÁSKU S PÁREM PERUTÍ,
SAMA SE S NÍ K NEBI VZHŮRU ROZLETÍM.

Možná jednou - Colleen Hooverová

8. srpna 2017 v 23:41 | Anna 13
Možná jednou

Originální název: Maybe Someday
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Euromedia Group
Počet stran: 392
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Série: Možná jednou (1.díl), pokračování zatím nepřeloženo-----------


Anotace: Tyhle narozeniny se Sydney zrovna nepovedly - zjistila, že její přítel ji podvádí. S její nejlepší kamarádkou... a spolubydlící k tomu. Takže je bez přítele, kamarádky a bytu. Naštěstí zasáhne Ridge, sympatický hudebník odvedle, který se Sydney ujme. Noví spolubydlící sice nejsou zrovna normální, ale sám Ridge je fajn a navíc... navíc chce po Sydney texty ke svým písničkám. Jejich spolupráce je to nejlepší, co Sydney kdy potkalo, ale hrozí přerůst v něco víc. Jenže mezi jejich srdci stojí víc než jen šokující skutečnost, že Ridge je hluchý - je tu především Maggie, kterou Ridge upřímně miluje a kterou Sydney nehodlá vystavit stejné zradě, kterou sama zažila...


Můj názor: Vždy, když se pouštím do knih od této ženy, vím, že se k nim přilepím a neodlepím se, dokud nepřečtu poslední slovo toho dokonalého příběhu. U této knihy bylo silné, velmi silné nutkání ji nepouštět z ruky, ale také tu byla touha mít ji alespoň na dva dny. Do knihy jsem spadla a milovala ji od první kapitoly...

KDYŽ NEVĚŘÍM VERŠŮM, JE TĚŽKÉ BÝT SPOKOJENÝ S HUDBOU.

Měla už někdy kniha svůj vlastní soundtrack? Já o žádné nevím, ale tahle jich má rovnou osm. Věřte mi, že tohle jste ještě nezažili, tohle je prostě moje láska. Literatura a hudba spojená v jedno. Autorka napsala příběh o hudebníkovi, který neslyší a o dívce, která skládá srdceryvné texty. A tyhle dva se dají, alespoň co se týče muziky, dohromady. A vznikají zázraky, které si opravdu můžete poslechnout. Četla jsem už tolik knih, ve kterých hudba hrála téměř hlavní roli, ale tu jste si mohli jen představovat.
Neumím ani popsat co TOHLE je. Představte si, že čtete ty uchvatné kapitoly o tom, jak ty dva skládají hudbu. Jak Ridge, kluk, který neslyší, tiskne svou kytaru k tělu, aby slyšel ty vibrace, ty tóny. Je nesmírně talentovaný. A ten kluk hraje dívce, která sedí na posteli vedle něho a která tu hudbu opravdu cítí, proto čmárá do bloku slova, které pak oba dva spojují s hudbou. A tohle samotné skládání, kterého je v knize požehnaně a přece ne dost, je už samo o sobě skvělým zážitkem. Ale vy o těch tónech, o kterých Colleen píše nemusíte jen snít. Vy máte možnost je doopravdy slyšet, procítit, vnímat. Griffin Peterson totiž všechny ty texty zhudebnil, zahrál, zazpíval a vzniklo tak osm úchvatných, dechberoucích a srdcervoucích songů, které si můžete prostřednictvím autorčiných webových stránek stáhnout a tu hudbu průběžně poslouchat s příběhem, který čtete. Ani neumím popsat, jak moc to působí, co se ve mě odehrávalo. Příběh je ještě více autentičtější a opravdovější. Nehledě na to, že samotné písničky jsou textařské unikáty. Hudební taky, ale ty verše...


JEŠTĚ NIKDY JSEM ZA CELÝ ŽIVOT STRÁVENÝ V NAPROSTÉM TICHU TOLIK NETOUŽIL NĚCO SLYŠET JAKO TEĎ JEJÍ ZPĚV.

Co je na knize dalšího, co miluju? Ridge Lawson. Hluchý kluk, hrající na kytaru tak, jako by byla jeho tělesná součást, vnímajícího svět tak, jako ho nikdo nevidí. A jeho oddanost a upřímnost z něj tryská. Miluju jeho vlasy a to jak se pohybuje a jak píše a jak se směje. A ten jeho talent.
Tato autorka již stvořila Deana Holdera z knih Bez naděje a Ztracená naděje, na kterého myslím ještě dnes.
Teď se jí podařil ještě smyslnější hrdina. Hluchý hudebník, který vnímá hlavně srdcem, a který je prostě tak... Musíte ho objevit. Čeká na vás v této knize...
Pořád přemýšlíte o tom, jak ty tóny, které na kytaře loudí, musí znít pro něj. Co to dělá s jeho tělem? Jak tu hudbu cítí uvnitř sebe? Jak taková hudba zní? Má takový prožitek?
Opět si uvědomíte, jak je sluch cenný. Představte si, že byste už nikdy neslyšeli skladbu, kterou na celém světě milujete nejvíc. Alespoň ne ušima? Dá se bez hudby přežít? I hluchý ji potřebuje... Pro život je možná nezbytná stejně jako kyslík. Možná je stejně tak důležité žít v melodiích a tónech, slastných symfoniích, jako v atmosféře...

TEĎ MĚ DRŽEL, JAKO BYCH BYLA JEHO SOUČÁSTÍ.

Během četby se ve vás toho bude strašně moc prát. Protože hlavní, milovaní hrdinové jsou v situacích bez východisek. Doslova. A vy se kvůli nim budete vnitřně drásat. Někdy vás doopravdy až zabolí u srdce, někdy se roztřesete, někdy ukápne slza, někdy se vám žaludkem proletí houf motýlů, někdy nebudete moc zklidnit srdce...
Autorka totiž píše tak, že vás to ovlivňuje vnitřně i fyzicky. Pocity hrdinů se přenášejí na vás a vy někdy musíte přestat a přemýšlet. Čas s touto knihou jsem doopravdy prožila. Hltala každé slovo z knihy, ale zároveň si ho vychutnávala...
Bože, já tu knihu miluju!!!

SLOVA DOKÁŽOU NĚKDY SRDCE ZASÁHNOUT MNOHEM VÍC NEŽ ČINY.

Ráno se probouzíte se slovy těch písní, které při četbě posloucháte, na rtech. A už chcete vědět, co se v příběhu stane dál. Už chcete další úžasnou písničku...
Na začátku knihy je upozornění, že kniha má soundtracky. Já jsem tedy ještě před jejím přečtením zabrouzdala na webovky paní Hooverové a nastahovala si do přehrávače všechny ty songy. A pak, když se v knize objevily jsem si je pouštěla. Takže tedy, když s knihou někam půjdete, musíte k ní přibalit i sluchátka a MP3 přehrávač či mobil. Kniha nefunguje bez písniček. Písničky nefungují bez knihy.
Tenhle nápad: doslova propojit hudbu a literaturu je na velmi významné ocenění, protože přetransformovává čtenářské požitky na jiné čtenářské planety...

POTŘEBUJU NĚKOHO, KDO BUDE OCHOTNÝ SLEDOVAT, JAK ČELÍM OCEÁNU, A PODPOROVAT MĚ, ABYCH SE NEUTOPILA. JENŽE TY MĚ K OCEÁNU ANI NEPUSTÍŠ.

Příběh je o zakázané lásce, silné oddanosti a neuvěřitelné upřímnosti. O touhách, o citu a realitě. O válce s vlastním srdcem, kterou člověk nemůže nikdy vyhrát...

KDYBYS CELÝ ŽIVOT VĚDĚL, ŽE V PŘÍŠTÍ MINUTĚ MŮŽEŠ UMŘÍT, SPOKOJIL BY SES S TÍM, ŽE BUDEŠ JEN TAK PŘEŽÍVAT? NEBO BYS DO TOHO DAL VŠECHNO?

Psané je to všechno tak, jak jsme u Colleen Hooverové zvyklí. Tedy neuvěřitelně procítěně. Opravdu máte pocit, že to zažíváte, že v tom příběhu jste, jenom neviditelní. Jakmile vás něco od četby vyruší, v duši zuříte. Ty chvíle Sydney a Ridgeho jsou magické... A poslední kapitola je tou, která se nezapomíná, neboť popisuje to, co již bylo v mnoha knihách popsáno do nejminiaturních detailů, avšak až teď to bylo teprve opravdově a neuvěřitelně procítěně popsáno. Bude se vám tajit dech nad autorčiným talentem.

KDYŽ NEMŮŽU SLYŠET OKOLNÍ SVĚT, VÍC SE SOUSTŘEĎUJU NA SVĚT VE MNĚ. A V MÉM SVĚTĚ JE VŽDYCKY TICHO. TAKŽE SI VŽDYCKY UVĚDOMUJU TLUKOT SRDCE.

Víte, co? Přečtěte to, zažijte to.
Já jsem té knize dala srdce. Ale nejen jí. Taky těm písničkám, bez kterých nevím, jak jsem doposud žila. Fakt to nechápu. :)
Tu knihu vlastním a na každé straně zbyla určitá část mého vnitřního světa. Roztrhala jsem se pro ten příběh. Ty kousky sebe budu ještě hodně dlouho dávat zpátky na místa v sobě a tak knihu musím přečíst ještě alespoň xkrát, abych je všechny posbírala. Proč mám, ale pocit, že na těch stránkách a v tónech těch písní zůstanou napořád?

PŘITISKL JSEM UCHO K JEJÍMU SRDCI. POPRVÉ V ŽIVOTĚ JSEM SLYŠEL ABSOLUTNĚ VŠECHNO.

Slovy to začíná, tóny to končí...
Tohle jsou výsledky literárních vzrušení v srdcervoucích melodiích...

I KDYŽ TEĎ NEMŮŽEŠ BÝT MÁ
BUDU ČEKAT, JAK DLOUHO SE DÁ
AŽ SI MĚ ODVEDEŠ, JEDNOU
MOŽNÁ JEDNOU
MOŽNÁ JEDNOU

Tíha vesmíru - Jennifer Nivenová

1. srpna 2017 v 13:50 | Anna 13
Tíha vesmíru

Originální název: Holding Up the Universe
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Euromedia Group
Počet stran: 408
Vazba knihy: Brožovaná


Anotace: Každý si myslí, že dobře zná Libby Stroutovou - odvážnou dívku s úctyhodnou váhou, jejíž fotku s titulkem "nejtlustší teenagerka Ameriky" otiskly před dvěma roky snad všechny noviny v USA. Libby se ale od té doby změnila - a nejen co se váhy týče.

Stejně tak si každý myslí, že dobře zná i Jacka Masselina. Mezi spolužáky je oblíbený, randí s nejkrásnější holkou ze školy a na první pohled to může vypadat, že má všechno, co si může přát. Až na to, že trpí prosopagnosií - není schopný rozeznávat lidské tváře a svůj handicap samo sebou skrývá.

Když tedy na sebe Stroutová a Masselin narazí ve škole, svět se rázem obrátí vzhůru nohama - minimálně Van Burenova střední. A malér je na světě!


Můj názor: ................................................................................................slova, slova, slova. Potřebuju slova, které ji vystihnou.

STŘEDNÍ ŠKOLA JE TEN NEJHORŠÍ ZÁŽITEK NA SVĚTĚ.

Napsat tuhle recenzi bude těžké, protože tohle je kniha, kterou nemohu žádným slovem vyjádřit. Jasně, mohu napsat, že je krásná, ohromující, neuvěřitelná, ale tyto slova doopravdy nevystihují to, jaká doopravdy je a co dokáže s člověkem udělat. Takže i když tu recenzi nakonec nějak napíšu, tak mi věřte, že bude nepovedená a absolutně nevystihující tento malý literární zázrak.

MŮJ SKUTEČNÝ KLUK JE FIKTIVNÍ.

Jennifer Niven je autorkou veleúspěšné knihy Všechny malé zázraky, kterou jsem já k mé smůle četla v období kdy mi tak úplně nesedla. Neprožila jsem ji, neužila jsem si ji. K myšlenkám se k ní stále vracím a vím, že ta kniha je asi velmi dobrá s velkým potenciálem, ale že chyba byla ve mě, když jsem ji četla. Tu knihu vlastním, takže nebude problém se k ní kdykoli vrátit a konečně ji pochopit. Theodor Finch, který v ní vystupuje je tím klukem, kterého toužíte pochopit a svým způsobem ho milujete, ale víte, že se k němu nikdy doopravdy nedostanete. Tohle si pamatuji. I když už to bude víc než rok, co jsem knihu četla, tak se mi stále vybavuje jeho Jupitero-plutónský gravitační efekt. Sama sobě si slibuji, že se ke knize vrátím... obzvlášť teď, když mě autorka s Tíhou vesmíru absolutně dostala.

NĚKDO JE HNUSNEJ PROTO, ŽE NEMÁ RÁD SÁM SEBE, ALE PAK VIDÍ NĚKOHO JINÝHO, KDO SÁM SEBE ZNÁ A MÁ SE RÁD TAKOVEJ, JAKEJ JE, A TO MŮŽE TOHO DOTYČNÝHO VYDĚSIT A PŘIMĚT HO, ABY SE NENÁVIDĚL JEŠTĚ VÍC.

Jennifer Niven je úžasná v tom, že upozorňuje na psychické nemoci, o kterých nikdo nic moc neví. Ve své první, již zmiňované knize, se zaobírala bipolární poruchou, která vyústila v něco tragického. V této knížce reaguje na lidi s neurologickou poruchou, na lidi s prosopagnosií. Tato porucha mozku spočívá v tom, že si jedinec není schopen zapamatovat, tedy poté i rozeznat lidské tváře, obličeje. Pokaždé je to, jako by toho člověka neznal, i když ho miluje. Identifikuje ho podle vůně, hlasu, oblečení, způsobu, jakým se pohybuje, či jinými tělesnými identifikátory. Obličejovou slepotou trpí jeden člověk z padesáti.
Tento hendikep "věnovala" svému hrdinovi Jackovi Masselinovi, kterému budou patřit vaše srdce, protože je naprosto úžasnej.

CO KDYBY CELÝ SVĚT TRPĚL OBLIČEJOVOU SLEPOTOU?
KDYBY MĚLI PROSOPAGNOSII VŠICHNI, TI MÉNĚ HEZCÍ BY NA TOM NEBYLI TAK ZLE. PROTOŽE VZHLED BY PŘESTAL BÝT DŮLEŽITÝ.

Další hlavní hrdinkou je dívka, která trpí poněkud větší nadváhou a ta vyúsťuje v šikanu, která je v poslední době snad všude. Myslím jako filmy a knihy. Ale to samozřejmě není na škodu, protože se o tomhle musí mluvit a psát.
Trochu mi kniha připomněla můj milovaný seriál 13 Reasons Why, který pojednává také o šikaně na střední škole, avšak hrdinku v seriálu to zničilo, ale Libby Stroutovou (tu úžasnou tlustou dívku) to nevyvedlo z její rovnováhy.
Libby se stala mým vzorem, co se týče jejího sebevědomí, jejího smyslu pro život. Věřím, že si ji zamilujete všichni do jednoho, protože vám dodá sílu a sebedůvěru.

KDYŽ NĚKDO TRPÍ OBLIČEJOVOU SLEPOTOU, TAK VLASTNĚ POŘÁD ZTRÁCÍ LIDI, KTERÝ MILUJE.

Tohle je kniha o lásce, o tom, co to znamená někoho doopravdy vidět. Je o tom, jak si věřit a mít se rád. O tom, přijmout svou jinakost a vydávat ji za jedinečnost. Je o tom, jak správně a plně žít, jak se nebát a všemu se postavit. Je to prostě kniha, která vás změní. Budete asi trochu jiní, po jejím přečtení. Tato kniha vede lidi k laskavosti..., která změní svět.

SICE TO NENÍ VIDĚT, ALE UVNITŘ SE USMÍVÁM.

YA (Young Adult) literatura je v posledních letech na špičkové úrovni. Pro dospívající se píše strašně chytře a tak, že když ty knihy čtete máte pocit, že to nepsal dospělý člověk, ale někdo v našem věku, protože jak by jinak bylo možné, že se v těch knihách tolik najdete. Ale to myslím jen co se týká těch teenagerovských pocitů. Jinak je samozřejmě poznat, že knihu psal vyspělý spisovatel, který má světu co nabídnout.
Mezi ty nejlepší se řadí včetně této autorky samozřejmě John Green, David Levithan, Colleen Hooverová, Jandy Nelsonová,... Takže pokud chcete opravdu kvalitní lehce filosofická díla, tak tohle jsou jejich autoři...

OBLIČEJ JE MAPA ŽIVOTA.

Myslím, že autorka touto knihou zachránila naše světy. Zachraňuje naše já, naši budoucnost a pokud někdo sám v sobě prožívá něco těžkého, ať je to cokoliv, nikdy to není malicherné. A jako lék, vám na to vaše trápení poslouží tento příběh.
Ale připravte se na to, že vám ukradne srdce, které by mohlo přestat bít, pokud byste mu nedopřáli další kapitolu...

...SDÍLEJÍ SPOLU TO, CO S NIKÝM JINÝM.

A strašně budete prožívat tu lásku obou hrdinů. A budete jim závidět. To jejich jiskření se prosakuje z každé stránky do vašeho těla a celé vás rozechvěje. Přistihnete se, že se usmíváte jako blázni, nebo, že najednou nevidíte. A ne, netrpíte prosopagnosií, jenom brečíte. :)

JSI TEN NEJÚŽASNĚJŠÍ ČLOVĚK, JAKÝHO JSEM KDY POTKAL. JSI JINÁ. JSI SAMA SEBOU. POŘÁD. A TO O SOBĚ NEMŮŽE TVRDIT JEN TAK NĚKDO...

Také si toho spoustu uvědomíte, co se týká vaší osoby. Já mám například velký problém se sebevědomím, o kterém samozřejmě vím, ale překvapilo mne, že mám také problém důvěřovat jenom trochu cizím lidem. Když si uvědomím, co Libby všechno vyprávěla svým kamarádkám, které mohli klidně jít a říci to všechno někomu dalšímu, obzvlášť když jste jako čtenář věděli, co všechno se na té škole děje...
Mám problém se otevřít. A vůbec nevidím důvod, proč by o mě lidé měli něco vědět...

VEZMU TĚ NA MĚSÍC A ZPÁTKY, A AŽ TAM BUDEME, NASBÍRÁM TI HVĚZDY NA PAMÁTKU.

Kniha je psaná v krátkých kapitolách, ve kterých se střídají pohledy Jacka s pohledy Libby. To bylo samozřejmě strašně zábavné a výborně promyšlené. A kolik myšlenek v knize najdete. Sem do recenze jsem musela opravdu dlouho vybírat, protože jich bylo tolik, že by hrozilo, že bych prozradila celý děj a také, že by se to do článku vůbec nevešlo.

LIBBY STROUTOVÁ, TY SI ZASLOUŽÍŠ, ABY TĚ BYLO VIDĚT.

Budete zbožňovat jak se Jack s Libby postupně sbližují, jak se svěřují. Jak tam od první chvíle roste něco tak křehkého jako je důvěra.

ŘÍKÁM SI, JAK ÚŽASNÝ BY BYL SVĚT, KDYBYCHOM VŠICHNI VŠUDE TANČILI.

Autorka ve vás celou tu dobu pěstuje pocit, že nejste sami. A že můžete dokázat cokoli a můžete všechno. Že vzhled není důležitý. Což jistě všichni víme, ale nikdo z nás se s tím doopravdy neztotožnil. Kdo z nás neřeší sám sebe?
Jack se svou poruchou nebyl sám, Libby se svou nadváhou nebyla sama. Opět to tak nějak všichni podvědomě víme, že je určitě někde někdo, kdo trpí stejnými problémy, ale dokud ho nepoznáme, tak tomu úplně nevěříme a máme pocit té samoty.
Ale nejsme sami. Na nic. A nejsme jediní, co mají ten problém, co zrovna řešíme. Lidé ho už měli, lidé ho mají, a až ho vyřešíte vy, bude ho mít zase někdo jiný.
Kniha ve vás vypěstuje počátky sebevědomí, které by bylo dobré využít a rozvinout je. V mém případě nevím, pořád cítím hlavně zbabělost, ale třeba...

NEMŮŽU SE OD TÝ KNÍŽKY ODTRHNOUT. NENUŤ MĚ ZAČÍNAT O TOM, CO VŠECHNO SE MNĚ LÍBÍ NA TOBĚ. TO BYCH TO NIKDY NEDOČET, A JÁ SI VYTKNUL ZA ŽIVOTNÍ ÚKOL, ŽE TO ZA VEČER ZVLÁDNU.

...třeba začnu tím, že mám strašnou chuť napsat autorce. Napsat jí anglicky email, protože to, co napsala ve mě doteď rezonuje... Nevím jestli je to s mou angličtinou a vyjadřovacími schopnostmi dobrý nápad, ale nějak potřebuji, aby věděla...

TYHLE JSOU PRO CHVÍLE, AŽ BUDEŠ TANČIT SAMA NA JEVIŠTI
NEBO VE SVÉM POKOJI
NEBO KDEKOLIV JINDE TVOJE SRDCE ZATOUŽÍ.
JSOU TU PRO TEBE, AŽ BUDEŠ TANČIT VE SVÝCH SNECH,
TANČIT V BUDOUCNOSTI,
TANČIT S LÁSKOU A TVOŘIVOSTÍ A RADOSTÍ,
TANČIT, PROTOŽE JE TO TVOJE PŘIROZENOST.
PROTOŽE AŤ JE TO JAK CHCE, TY JSI TANEČNICE -
SKRZ NASKRZ.
HLAVNĚ
TANČI
DÁL.

Příběh Jacka a Libby z vás dostane všechny možné emoce, které existují. Naučíte se vidět... A poznáte ty nejsuprovější literární hrdiny, co se jen v knihách skrývají...

ZAPAMATUJTE SI TOHLE: NĚKDO VÁS CHCE. AŤ JSTE VELCÍ, MALÍ, VYSOCÍ, PRŤAVÍ, PĚKNÍ, OBYČEJNÍ, PŘÁTELŠTÍ, PLAŠÍ. NENECHTE NIKOHO, ABY VÁM TVRDIL OPAK, DOKONCE ANI SAMI SEBE NE.
HLAVNĚ NE SAMI SEBE.

Mimochodem, co se týká té prosopagnosie, tak ji autorka dokázala popsat a vystihnout tak, že jste doopravdy dokázali pocítit jaký život s ní asi je. Popisuje všechny projevy, to, jak k ní člověk přijde, jak se s ní vypořádává, jak probíhá vyšetření... Prostě si myslím, že se do toho opravdu ponořila a dostala ze sebe všechno.
Na konci knihy, v poděkování, píše o tom, že vycházela ze své vlastní zkušenosti a proto je kniha taková jaká je. Ta upřímnost z ní je cítit... Sama se v dospívání potýkala s nadváhou a úzkostmi. V její rodině se vyskytuje prosopagnosie. Věřte, že autorka NÁM rozumí.

2 VĚCI, KTERÝ MI NA LIBBY NEJVÍC CHYBÍ
1. TO,JAK MI JE, KDYŽ JSME SPOLU. JAKO KDYBYCH PRÁVĚ SPOLKNUL SLUNCE A VYZAŘOVAL HO VŠEMA PÓRAMA.
2. VŠECHNO.

Na obalu knihy se píše: Hvězdy nám nepřály mají dvojče! Ale tohle je podle mne jen lákadlo pro ty, kterým se Hvězdy... líbily, aby sáhli i po tomto románu. Jinak s nimi nesouvisí. Tento příběh ze mě dostal mnohem víc, byl dojemnější, strhující, srdcervoucí, kouzelný, nezapomenutelný a tak brilantně vystihnutelný, že to ani víc nejde. Hvězdy nám nepřály jsou srdcovkou mnoha čtenářů (i mou), ale z YA literatury už je u mne překonalo spoustu knih. Ale určitě je pravda, že kterým se líbily, bude se líbit i tohle... to nepopsatelné...

NIKDY BYCH NEMĚLA ZLOMENÉ SRDCE, PROTOŽE BYCH SE PŘÍLIŠ BÁLA. A I KDYŽ MĚ TO ZLOMENÉ SRDCE BOLÍ JAKO ČERT, JE TO O TOLIK LEPŠÍ NEŽ NECÍTIT NIC.

Knihu bych doporučovala všem, co jsou neukotvení, nevyrovnaní. Nevěří si, mají strachy. I já taková jsem. Tahle kniha vám nepřičaruje sebevědomí a sebedůvěru, ale má moc ve vás zasadit jejich kořínky, má moc z vás udělat lepšího člověka. Může změnit stovky a tisíce myslí teenagerů celého světa. Tak jí dejte šanci...
Je to kniha, která bude holkám zdvihat sebevědomí, které postrádají...
Bude měnit střední školy...
A může změnit i učitele. I když na profesora Levina bych nechtěla narazit ani omylem. Jeho psychoterapeutický kroužek by mě zničil.
Kniha je optimistická...
V podstatě.

MYSLÍM, ŽE BEZ PROSOPAGNOSIE BYCH SÁM SEBE NIKDY TAK DOBŘE NEPOZNAL.

Doufám, že se někdy dostanu ven...

OPRAVDU SE TO DĚJE. POTKALI JSME SE A ZMĚNILI SI NAVZÁJEM SVĚT.

Copatá máma - Barbora Bečvářová

15. července 2017 v 16:39 | Anna 13
Copatá máma

Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 264
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Inspirováno skutečnou událostí-----------


Anotace: Lucii je devatenáct, má pár měsíců před maturitou a spoustu plánů do budoucna. Co mezi nimi určitě není, je plán otěhotnět. A přesně to se stane. Po počáteční nejistotě se rozhodne dítě si nechat, i když vyrovnat se s tím, že z ní bude máma, není vůbec snadné.
Lucie se mění z potřeštěné středoškolačky v dospělou ženu a zároveň musí vyřešit vztah k Tomášovi, své dlouholeté a donedávna platonické lásce, se kterým miminko čeká. Dokáže jejich čerstvé a neprověřené zamilování zvládnout takovou zkoušku? K tomu se ještě přidává komplikovaný vztah k rodičům a spousta starostí o budoucnost...
Čtivý a poutavě napsaný příběh byl částečně inspirován autorčinou zkušeností s neplánovaným těhotenstvím v posledním ročníku střední školy.


Můj názor: Tak tohle byla další oddechovka z oddělení dívčích románků. Nepřekvapila, neurazila, ale ani nenadchla. Je to taková průměrná knížka zamířená na věkovou skupinu 13, 14, 15 let a pro ne moc zdatné čtenáře. Příběh je velmi jednoduchý, ale pěkně podaný, ze kterého vyplývá nejedno ponaučení a u kterého si odpočinete.

PROČ SE ROZMNOŽOVÁNÍM V BIOLOGII KONČÍ, MÍSTO ABY SE JÍM ZAČÍNALO? UČITELKA PAK NESTÍHÁ, SKONČÍ U VYLUČOVACÍ SOUTAVY A ČLOVĚK ANI NEVÍ, CO MU TO ROSTE V DĚLOZE.

Zvědavá jsem na knihu byla především kvůli nové české autorce, která byla zařazena mezi YA (Young Adult) literaturu, což je u našich autorů celkem pocta. Popravdě nevím, jestli si zaslouží být mezi spisovatelskými hvězdami v podobě Johna Greena, Davida Levithana, Colleen Hooverové nebo Jennifer Nivenové. Ale rozhodně píše milým stylem, který je, jak jsem již psala, určený mladším.
Také mě kniha zaujala námětem, jelikož zbožňuji vše, co se točí kolem těhotenství, porodů a miminek. Knížka mě bavila. Ale vadilo mi, že je tam vše servírované způsobem, u kterého se nemusí přemýšlet. Autorka stvořila hrdinku, která mne překvapila svou zodpovědností a citem.
Příběh se mi líbil. Ale tohle již není literatura pro mne. Jednou za čas ano, ale číst jen tohle, tak jsem jako čtenář strašně plochá a jednoduchá.
Buďme při výběru knih nároční...

NAJEDNOU MĚ ZAPLAVILA TOUHA ZŮSTAT TĚHOTNÁ NAVĚKY. CHRÁNIT TO MALÉ STVOŘENÍ SVÝM TĚLEM A NEPOUŠTĚT HO VEN, DO SVĚTA, KDE SE KAŽDÝ STARÁ JEN SÁM O SEBE A TÁTOVÉ BEZ ROZLOUČENÍ UMÍRAJÍ.

Líbali jsme se - David Levithan

23. prosince 2016 v 21:34 | Anna 13
Líbali jsme se

Originální název: Two Boys Kissing
Žánr: Pro mládež
Rok vydání: 2015
Počet stran: 192
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná

-----------INSPIROVÁNO skutečnou událostí-----------


Anotace: Bestsellerový autor David Levithan napsal příběh založený na skutečné události - Harry a Craig, dva sedmnáctiletí kluci, se zůčastnili líbacího maratonu, aby překonali Guinnessův rekord a zároveň upozornili na předsudky panující ve společnosti. Dehydratovaní a nevyspalí se snaží překonat rekord a jejich úsilí se stává ohniskem, kolem kterého se točí příběh dalších dospívajících kluků, již hledají svou vlastní identitu, lásku, řeší rodinné problémy - a hlavně touží objevit své místo v tomto světě.
Levithan umně splétá nitky jejich osudů do jednoho velkého příběhu o dospívání a hledání vlastní identity, zkrátka o tom, jaké to dnes je být mladý kluk na kluky.


Můj názor: Miluji Davida Levithana, pro jeho odvahu napsat tuto knihu... Nejlepší kniha pro dospívající, ale i pro ty dospělí, kteří prohrávají svůj boj se životem. Kteří se bojí ukázat. Mají a nemají pro to důvod. Neumím si ani trochu představit jak strašně těžké musí být homosexuálem v této době. Ale i jak těžké to MUSELO být...

NEMÁTE PONĚTÍ, JAK RYCHLE SE MOHOU VĚCI ZMĚNIT. NEMÁTE PONĚTÍ, JAK RYCHLE MOHOU ROKY UPLYNOUT A ŽIVOTY SKONČIT.

David Levithan patří bezpochyby mezi světovou špičku autorů píšících pro dospívající. Je asi tak stejně famózní jako John Green či Colleen Hooverová. Vím, že má na svém kontě spoustu bestsellerů z nichž jsem četla snad jen knihy Den co den a Dash a Lily: Kniha přání. Mimochodem, tu druhou jmenovanou velmi doporučuji. Zvlášť v tomto období. Ta vánoční atmosféra v knize má nekonečný dech...
Když nad tím tak přemýšlím, je to vlastně přesně na den rok, co jsem ji četla. A dnes jsem s četbou Levithanových děl pokročila... Kniha Líbali jsme se, k jejíž názvu se ještě vyjádřím, mne vzala dech. Naprosto ji zbožňuju a řadím ji mezi nejlepší knihy pro mládež.

NEVĚDOMOST NENÍ BLAHO. BLAHO JE ZNÁT CELÝ SMYSL TOHO, CO BYLO ČLOVĚKU DÁNO.

Téma knihy? Homosexualita.
V poslední době se mi knih s tímto tématem dostalo spoustu. Četla jsem Carol. Kniha o lásce mezi dvěma ženami. Dám ti slunce: také kniha, která se nedá dost barvitě popsat. A toto téma se objevovalo i v dalších knihách byť jen okrajově. Ale až tento příběh mi dal to, co jsem chtěla, co jsem potřebovala, aby obsahovala kniha o gayích. Naději...

ČAS SE DÁ NADNÁŠET MLČENÍM, ALE POTŘEBUJE ZAKOTVIT VE SLOVECH.

Kniha je v podstatě určena lidem, kteří se hledají. Kteří se za svou orientaci stydí a mají pocit, že svět je místo, které se nedá zvládnout. Doporučila bych ji všem, které to táhne ke stejným pohlavím.

KDYŽ ZAVŘETE OČI, MŮŽETE SI VYKOUZLIT SVĚT.

Příběh je vyprávěn homosexuály, kteří tu byli, a kteří se na náš svět dívají jakoby shora. Jsou mrtví, ale rozumí vám. Uvědomují si, jak to máte těžké, protože to všechno prožili, akorát v jiné době. Tady by se dalo polemizovat o tom, v jaké době to měli tito lidé těžší. Já ale nevím. Možná, že dnešní doba už je pokročilejší a spoustu z nás gaye a lesby toleruje, necítí k nim nic špatného... Ale přiznejme si to upřímně. Kolik nás je? Rozhodně menšina. Velmi malé procento, pokud bysme to brali celosvětově. Oni se pořád většinou skrývají, neboť bývají oběti útoků, jsou odsuzování veškerým náboženstvím, když na to v dospívání přijdou, řeší problém, jak to říci rodině... Spoustu z nich se zabije, spoustu z nich to zvládne... Ale dokud si lidé neuvědomí a nepřijmou to, že homosexuálové tu byly vždy (jen se o nich nemluvilo), že tu jsou (pravda, teď se o nich mluví) a že tu budou, bude všechno stejné. Věřím však, že se pohneme. A to třeba právě prostřednictvím takovýchto knih, které obměkčí a zlidští každého...

TANEC DOKÁŽE UVOLNIT, KDYŽ JSTE MLADÍ. KDYŽ SE TO PODAŘÍ, TA SVOBODA NEVEZME ZA SVÉ S POSLEDNÍ PÍSNIČKOU. ODNESETE SI JI S SEBOU. VYUŽIJETE JI PRO NĚCO VĚTŠÍHO.
POZNÁTE, KDYŽ O NI PŘIJDETE.

A tento příběh dává všem lidem naději. Že se nemají bát, nemají se cítit provinilí, špatní, nechutní, nesprávní... Cítí to jinak. Ale slovo jiný není špatný, jak je psáno v knize. Jste svým způsobem výjimeční a mnohdy fascinující, nepochopitelní, ale přijatelní... Nikdy se nestyďte za ty, které milujete...

ŠPATNÁ PRVNÍ RANDE NIC JINÉHO NEJSOU - POVÍDKY. DOBRÁ PRVNÍ RANDE JSOU VÍC NEŽ POVÍDKY. JSOU TO PRVNÍ KAPITOLY.

Příběh je o dvou klucích, kteří se rozhodli překonat světový rekord v nejdelším líbání. Bylo to něco okolo dvaatřiceti hodin. Neuvěřitelné? Jejich láska to zvládla a oni zbořili předsudky. Jejich líbání se dostalo do všech světových televizí, kolovalo po internetu. Vysloužili si spoustu podpory od lidí, také se však staly oběťmi jak slovního tak fyzického napadení.

JE MNOHO TAKOVÝCH OKAMŽIKŮ, KTERÉ NEČEKÁTE, ŽE PŘEŽIJETE.
A POTOM PŘEŽIJETE.

A okolo nich se prolínají další příběhy gayů.
Ryan, který byl celou svou pubertu kvůli své orientaci šikanovaný.
Avery. Narozen v dívčím těle. K vysněnému pohlaví mu dopomohly hormony a operace. Trpící poruchami příjmu potravy. Sebepoškozující. Ale také snad již zamilovaný a alespoň trochu šťastný...
Cooper, odsouzený vlastními rodiči, zdrhající z domova, páchající sebevraždu...
Peter, který má neuvěřitelné štěstí ve svých rodičích. Podporují ho, milují ho... Obdivuji je. A miluji všechny rodiče, kteří své potomky nezavrhnou, kvůli jejich způsobu lásky. Dojímáte mne...

A to byl jen výčet uvězněných kluků a jejich problémů, kterým bych strašně ráda pomohla, kdybych mohla a kdyby existovali.

OČEKÁVÁNÍ RADOSTI NENÍ NIKDY STEJNÉ JAKO RADOST. OČEKÁVÁNÍ BOLESTI NENÍ NIKDY STEJNÉ JAKO BOLEST. OČEKÁVÁNÍ VÝZVY NENÍ ANI TROCHU TO SAMÉ JAKO VÝZVU PROŽÍVAT...

Nevěřím, že kniha neosloví i ty, co tyto lidi zavrhují, co s nimi mají problém. Změní váš názor. Pochopíte, že i v těhlech vztazích nejde o nic jiného než o lásku...

POCIT, ŽE SVĚT JE PLNÝ LIDÍ PŘESVĚDČENÝCH, ŽE JINÝ JE SYNONYMUM PRO ŠPATNÝ.

Kniha mne přiměla zamyslet se nad tím, jak bych brala to, kdyby mi můj vysněný syn jednoho dne řekl, že gay. A neumím si představit, že bych reagovala špatně. Prostě neumím. Mohla bych ho jen obejmout, přijmout to a dát mu to také najevo...

CHYBA NENÍ VE MNĚ. CHYBA JE VE SPOLEČNOSTI.
PROTOŽE NENÍ DŮVOD, PROČ BY MUŽI A ŽENY MĚLI MÍT ODDĚLENÉ ZÁCHODY. NENÍ DŮVOD, PROČ BYCHOM SE KDY MĚLI STYDĚT ZA SVOJE TĚLO NEBO ZA SVOJI LÁSKU. JE NÁM PŘEDEPISOVÁNO SE ZAHALOVAT, SCHOVÁVAT SE, ABY NÁS DRUZÍ MOHLI OVLÁDAT, MOHLI NÁS PŘIMĚT ŘÍDIT SE JEJICH PRAVIDLY.

V knize byl jediný odstavec věnovaný zamyšlení otce nad svým synem homosexuálem. A ten mne úplně dojal... Muži chtějí ze svých synů vychovat chlapi a gayové pro ně nejsou představou mužství. Tenhle názor je na každým. Ale tento tatínek byl na svého syna hrdý a moc ho miloval. Vážně mne to šíleně dojalo...
A pak tam byla ještě jedna scéna věnovaná otci a synovi: otec se šel s jedenáctiletým synkem podívat na Harryho a Craiga, jak se líbají. V knize bylo vysvětleno, že on s jeho ženou ho vychovávají tak, že není samozřejmé a jediné správné mít mámu a tátu, ale že může mít tátu a tátu, mámu a mámu, nebo jen tátu, či jen mámu. U tohohle se mi už vážně chtělo plakat. Kéž by takovíto lidé doopravdy existovali. Doopravdy si přeji a doufám, že existují... Bohužel doufat a věřit, jsou pořád odlišné pojmy.

NIC JINÉHO PO VÁS NECHCEME. BUĎTE VÍC NEŽ PRACH.

Tak strašně moc bych si přála, aby tito lidé už neměli strach. A abychom je my brali jako samozřejmé obyvatele naší planety. Aby se mohli na ulici políbit a nikdo by ani nemrkl, aby mohli chodit na všechny akce a držet se tam za ruce, aby nemusely chodit jen na ty vlastní, speciálně pro ně určené. Aby si mohli udělat pořádnou svatbu. Aby mohli vychovávat děti. Přála bych si, aby byli šťastní.
Buď je můžeme brát jako výjimečné, kteří jsou svým způsobem fascinující, anebo jako normální, kteří do našeho života běžně patří. Obojí je správné...

JE NENADÁLÉ. JE KONEČNÉ.
A MEZI TÍM JE ŽIVÉ.

A na konci sáhodlouhé recenze, kterou jsem tu v tento večer stvořila, a ze které je vám doufám jasné, že knihu všem doporučuji, se ještě vyjádřím k názvu knihy, který něco vypovídá o českých nakladatelích. V Americe se kniha jmenuje Two Boys Kissing nebo-li Dva kluci se líbají... Nechci nic říkat, ale proč nemáte kuráž knihu přeložit doslovně? Ten název nezní špatně. Bojíte se snad, že až příliš doslovně upozorňuje na homosexualitu v knize? Mne to přijde jako vrchol zbabělosti... Takže jen Líbali jsme se... No, ale alespoň ji přeložili a vydaly. I to se cení...

PŘIJDE ČAS - MOŽNÁ DOKONCE DŘÍV, NEŽ SI TOHLE PŘEČTETE - KDY LIDI UŽ NEBUDOU NA FACEBOOKU. PŘIJDE ČAS, KDY HVĚZDY VAŠEHO OBLÍBENÉHO SERIÁLU PRO MLADÉ OSLAVÍ ŠEDESÁTKU. PŘIJDE ČAS, KDY BUDETE MÍT STEJNÁ NEZCIZITELNÁ PRÁVA JAKO VÁŠ NEJHETEROSEXUÁLNĚJŠÍ KAMARÁD. PŘIJDE ČAS, KDY SE GAY PLES NEBUDE MUSET POŘÁDAT ZVLÁŠŤ. PŘIJDE ČAS, KDY SE PODÍVÁTE NA NA NĚKOHO MLADŠÍHO NEŽ VY A BUDETE MÍT POCIT, ŽE VÍ MNOHEM VÍC, NEŽ JSTE KDY VĚDĚLI VY. PŘIJDE ČAS, KDY SE BUDETE BÁT, ŽE SE NA VÁS ZAPOMENE. PŘIJDE ČAS, KDY SE PŘEPÍŠÍ DOKTRÍNY.
KDYŽ VYLOŽÍTE VŠECHNY TRUMFY, PŘÍŠTÍ GENERACE BUDE MÍT O TOLIK VÍC, NEŽ JSTE MĚLI VY.

VY VŠICHNI BYSTE SE MĚLI DOŽÍT SHLEDÁNÍ SE SVÝM BUDOUCÍM JÁ.

Život jedna báseň - Colleen Hooverová

2. prosince 2016 v 13:33 | Anna 13
Život jedna báseň

Originální název: Slammed
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2014
Počet stran: 264
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná

-----------Série: Život jedna báseň (1.díl), další díly se zřejmě chystají-----------


Anotace: Autorka bestsellerů Colleen Hooverová předkládá čtenářům další romantický příběh, na jehož počátku je rodina otřesená tragickou událostí... a na konci shledání dvou spřízněných duší, které to k sobě přitahuje navzdory osudu i společenským pravidlům. Osmnáctiletou Layken, zdrcenou smrtí milovaného tatínka, čeká další rána: musí se s matkou a mladším bráškou odstěhovat z rodného Texasu na sever země, do Michiganu, kde sněží už v září a kde nezná živou duši.
Snaží se ze všech sil držet, aby nepřidělávala matce starosti, ale v duchu si zoufá a ztrácí naději, že se její život někdy změní k lepšímu. A přece k tomu stačí tak málo: mladík z protějšího domu, přitažlivý jednadvacetiletý Will, s nímž ji pojí záliba v poezii recitované autory v klubech... a jemuž se nová hezká "sousedka" zalíbí na první pohled.
Layken a Willa to k sobě neodolatelně táhne a po první vášnivé schůzce se zdá, že je nemůže nic rozdělit. Přesto však stačí jedno šokující odhalení, aby slibný vztah rázem skončil. Neskončí ale jejich vzájemné city a každodenní setkávání je pro oba mnohem bolestnější, než kdyby se už nemuseli nikdy potkat. Síla emocí se tak ocitá na jednom konci lana, zatímco se s ní z druhého konce přetahují morální zásady a společenské konvence, které jsou zdánlivě nepřekonatelnou překážkou jejich lásky.


Můj názor: Knížky Colleen Hooverové zbožňuji. Vždy mne chytí a nutí číst dál a dál, vždy skrývají nějakou temnou událost a vždycky ovládnou moje srdce. Colleen sice píše romány pro dívky, ale její příběhy mají náboj. Dokáže z nich mrazit nebo se naopak rozpustíte nad tou dokonalou romantikou. Těšila jsem se na tuto knihu už dost dlouho. Ale zase mi moc dlouho nevydržela. Zhltla jsem ji jako malinu...
A je to další příběh, pro který bych dýchala...

JSOU TŘI OTÁZKY, NA KTERÉ BY SI ŽENA MĚLA ODPOVĚDĚT ANO, NEŽ SPOJÍ SVŮJ ŽIVOT S NĚJAKÝM MUŽEM:
VÁŽÍ SI TĚ - ZA VŠECH OKOLNOSTÍ?
POKUD BUDE ZA DVACET LET OD NYNĚJŠKA STEJNÝ JAKO TEĎ, CHTĚLA BYS S NÍM POŘÁD BÝT?
A NAKONEC, INSPIRUJE TĚ K TOMU, ABY SES SNAŽILA BÝT LEPŠÍM ČLOVĚKEM?
AŽ NAJDEŠ NĚKOHO, S KÝM NA VŠECHNY TŘI ODPOVÍŠ ANO, PAK JSI NAŠLA DOBRÉHO CHLAPA.

S touto autorkou jsem se setkala poprvé prostřednictvím knih Bez naděje a Ztracená naděje. Ty knížky mne ovládly, omráčily. Dosud je považuji za ty nejlepší z nejlepších, co se týče beletrie pro náctileté. Zamilovala jsem se v nich do Deana Holdera, četla je více než jednou a už je dokonce díky úžasným lidem i vlastním. Ale vypadá to, že se k nim brzy připojí i tato kniha. To vám, ale teda byla kniha...

NENÍ PODSTATNÉ, CO SI O VAŠICH TEXTECH MYSLÍ NĚKDO JINÝ. KDYŽ SE POSTAVÍTE NA JEVIŠTĚ, CHCETE SE PODĚLIT O ČÁST SVÉ DUŠE. TO SE NEDÁ HODNOTIT.

Kniha mě vtáhla do děje téměř od první věty. Oblíbila jsem si postavy, zbožňovala jsem jejich temnější stránky, které je dělaly mnohem lidštějšími a opravdovějšími. Fandila jsem jejich lásce, která byla tak neuvěřitelně poetická. (Will ale rozhodně nepředčil Deana Holdera, i když skládá krásné básně :)). Dlouho jsem přemýšlela nad tím co by mohlo být tak hrozné, že je to od sebe odtrhne. Co by mohlo být nemorální a nebezpečné. Pokud to chcete vědět, čtěte dál, varuji předem, že to vyzradím. Vztah učitele a studentky je zřejmě velmi nebezpečný a to tak, že by mohl ovlivnit už tak dost zapeklité osudy. Hrdinové knihy se s tím vypořádají každý jinak, a přesto stejně...

LETOS MĚ VŠICHNI NĚCO NAUČILI.
DEVÍTILETÝ BRATR MĚ NAUČIL, ŽE SE OBČAS DÁ ŽÍT POZADU A SMÁT SE VĚCEM, KTERÉ VÁM NEPŘIJDOU VŮBEC K SMÍCHU.
LETOS MĚ UČILA I HUDEBNÍ SKUPINA! UČILA MĚ, JAK CÍTIT, CO CÍTÍM, ZNOVU.
TAKY MĚ LETOS UČILA PACIENTKA S RAKOVINOU. NAUČILA MĚ POCHYBOVAT. NIKDY NELITOVAT. POSUNOVAT HRANICE, PROTOŽE OD TOHO TU JSOU.
LETOS MĚ HODNĚ UČILA DÍVKA Z PĚSTOUNSKÉ PÉČE. NAUČILA MĚ, ŽE RODINA NEMUSÍ BÝT POKREVNÍ...
MŮJ UČITEL MĚ LETOS NAUČIL, ŽE SMYSLEM JE POEZIE.
MŮJ TÁTA MĚ TAKY HODNĚ NAUČIL. ŽE HRDINOVÉ NEJSOU VŽDYCKY NEPORAZITELNÍ A ŽE KOUZLO JE VE MNĚ.

TENHLE ROK MĚ UČIL TAKY JEDEN KLUK. KLUK DO KTERÉHO JSEM VÁŽNĚ, HLUBOCE, ŠÍLENĚ, NEUVĚŘITELNĚ A NEODVOLATELNĚ ZAMILOVANÁ. A NAUČIL MĚ TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ZE VŠEHO. DÁVAT DŮRAZ NA ŽIVOT.

Kniha je opět o hledání nějaké ztracené naděje. Je o zoufalství čišící z lásky, která i když existuje existovat nesmí. Příběh poučuje v tom, že v životě musíte hledat rovnováhu mezi srdcem a rozumem. Že život chce, abyste ho vzali do vlastních rukou. A že to jediné, co je doopravdy nevyhnutelné a čeká nás všechny je smrt.
Kniha je o tom, že bychom konečně měli přestat hledat smysl v poezii. A o tom, že to co cítíme, můžeme cítit znovu.

ŽIVOT ZABLOKOVAL MOJE PLÁNY, MOJE SNY, MOJE TOUHY, MOJE PŘÁNÍ, MOJE POTŘEBY.
ZABLOKOVAL MĚ PŘED TOU KRÁSNOU DÍVKOU, DO KTERÉ JSEM SE TAK TĚŽCE ZAMILOVAL.

Kniha mne zklamala hodně ubohým českým překladem. Některé pasáže z knihy byly ostudné, špatně seřazená slova rvala uši. Opravdu škoda. A to ještě nemluvím o tom, že tam chyběly písmena.
Takovéhle chyby kazí dojem z celé knihy...

A ŽIVOT ROZHODNĚ NECHCE, ABYCH ŘÍKAL TÉ DÍVCE, KTEROU JSEM POTKAL - TÉ KRÁSNÉ, SILNÉ, ÚŽASNÉ, HOUŽEVNATÉ DÍVCE, DO KTERÉ JSEM SE ZAMILOVAL, ŽE BY MĚLA BÝT AŽ TŘETÍ.
ŽIVOT SE MI SNAŽÍ ŘÍCT, ŽE BYCH TU DÍVKU, KTEROU TOLIK MILUJU, MĚL POSTAVIT NA PRVNÍ MÍSTO.
STAVÍM NA PRVNÍ MÍSTO JI.

Knihu rozhodně doporučuji všem fanynkám Colleen Hooverové a dívkám, které touží po nečem romantickém, ale ne vyloženě cukrovém. Tato kniha skrývá spoustu temnoty, který život přináší: smrt, samotu, beznaděj, nemoc... Není to zas až tak jednoduché čtení. Vždyť jsem i plakala. A to tak, že jsem si to nejdřív ani neuvědomila.
Rozhodně knihu doporučuji a těším na Colleeiin nejnovější román Odvrácenou tvář lásky.

MILION PADESÁT JEDEN TICÍC DVĚ STĚ MINUT.
ASI TOLIK MINUT TĚ MILUJU.
A PŘESNĚ MILION PADESÁT JEDEN TICÍC DVĚ STĚ MINUT OD TÉHLE CHVÍLE TĚ POŽÁDÁM O RUKU.
POŽÁDÁM TĚ, ABYS STRÁVILA ZBYTEK VŠECH MINUT SVÉHO ŽIVOTA SE MNOU.

Bílá jako sníh, rudá jako krev - Alessandro dAvenia

10. října 2016 v 21:12 | Anna 13
Bílá jako sníh, rudá jako krev

Originální název: Bianca come il latte, rossa come il sangue
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2014
Počet stran: 270
Nakladatelství: Jota
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Leo je šestnáctiletý kluk jako každý jiný: rád se poflakuje s kamarády, hraje fotbal, prohání se na mopedu a žije v dokonalé symbióze se svým iPodem. Školní hodiny by nejraději vymazal a učitele vidí jako živočišný druh, v jehož brzké vyhynutí nepřestává doufat. Takže když přijde nový supl na dějepis a filozofii, Leo ho přivítá pořádnou dávkou cynismu. Ale zdá se, že tenhle mladý profesor je mezi ostatními vyučujícími raritou. Když přednáší, dokáže všechny strhnout, často zabrouzdá mimo osnovy a každým slovem nenápadně pobízí své žáky, aby žili naplno a šli za svými sny. A Leo jeden velký sen má - jmenuje se Beatrice, nejhezí holka ve škole. Beatrice je ztělesněním vášně, její rudé vlasy září na miliony světelných let a jediný její pohled Leovi otevírá brány ráje... Ale než Beatrice vůbec zjistí, že ji někdo dokáže milovat tak opravdově a upřímně, onemocní leukémií. Leo si poprvé v životě klade otázky, na které nenajde odpověď na internetu, ale musí se s nimi vypořádat sám, a vydává se bojovat za svůj sen. Pochopí nakonec, že sny neumírají, a najde sílu věřit v něco většího, než je on sám?


Můj názor: Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem zatím četla...

KDYBY BYLA FILM, BYL BY TO ÚPLNĚ NOVÝ ŽÁNR.
A KDYBY BYLA VŮNĚ, VONĚLA BY JAKO PÍSEK PO RÁNU, KDY JSOU SPOLU PLÁŽ A MOŘE JEŠTĚ SAMI.
A KDYBY BYLA BARVA? BYLA BY RUDÁ...

jsem se do knihy zamilovala hned od první stránky...

NEBÝT ŠKOLY, BYL BYCH NAVÍC ODPOČATĚJŠÍ, HEZČÍ A SLAVNĚJŠÍ.

Byl přede mnou volný den. Zachumlala jsem se do peřin, obklopená tichem, které miluji. A nic jiného jsem už nepotřebovala, jen tuto knihu. Četla jsem a četla, absolutně nevnímala čas. Byla jsem někde jinde. Málem jsem zapomněla z té postele vylézt, abych nezmeškala trénink. Vůbec jsem se nechtěla té knihy pustit. Odtrhnout se od ní bylo to nejtěžší, co jsem ten den udělala...

SVOBODA NÁM DÁVÁ MOŽNOST SNÍT A SNY JSOU KRVÍ NAŠEHO ŽIVOTA, I KDYBY NÁS TO MĚLO STÁT CESTY PLNÉ NEBEZPEČÍ A PÁR VÝPRASKŮ.

Knížka vypráví příběh šestnáctiletého kluka s typickými zájmy středoškoláka. Fotbal, kámoši, balení holek, moped a mobil. Tenhle kluk má ale přeci jenom v sobě něco víc. A to něco v něm začne rozkvétat po té, co zjistí, že bez dívky, kterou bezhlavě miluje nedokáže volně dýchat, po té, co mu nový učitel otevře bránu k jeho snům, po té co ho jeho otec naučí číst ve hvězdách. A když teprve Leo objeví svůj sen, začne žít...

KDYŽ SE SNY NERODÍ V TICHU, STÁVAJÍ SE NOČNÍMI MŮRAMI.

Kniha je velmi hluboká. Příběh to není nijak napínavý, strhující, nemá mnoho zvratů ani zápletek. Jen tak si plyne, stejně tak, jako plyne život a vy se na jeho řádcích necháte unášet. Kniha skrývá neuvěřitelnou moudrost. Má tolik zajímavých myšlenek a citací... V podstatě vám ukáže vše, co potřebujete vědět. Kniha je filosofická a dá vám do života více než populární Alchymista. Tomu všemu, o čem se v knize píše, totiž dokážete uvěřit...

ŽIVOT BEZE SNŮ JE JAKO ZAHRADA BEZ KVĚTIN, ALE ŽIVOT SE SNY, KTERÉ NEJDOU USKUTEČNIT, JE JAKO ZAHRADA S UMĚLÝMA KYTKAMA...

Možná si řeknete, že knihy pro teenagery, ve kterých by se neobjevila rakovina, už neexistují. Tahle ji má taky. Ale není vyprávěná z pohledu nemocného, nýbrž tím, kdo možná, jenom možná, trpí více. Je vyprávěna z pohledu člověka, který tu na smrt nemocnou dívku miluje natolik, že by za její zdraví obětoval všechny hvězdy na obloze, všechnu vodu z oceánů. Obětoval by se natolik, že by navěky uvízl v bílé...

KDYŽ SE ČLOVĚK NUDÍ, ZNAMENÁ TO, ŽE NEŽIJE DOSTATEČNĚ.

Láska. Hlavní cit tohoto příběhu. Leo miluje svou Beatrice, a přitom s ní ani slůvko neprohodil. Ona možná ani neví, že existuje. On se však za ni modlí, píše jí dopisy, daruje ji krev a věří, že právě jeho krev v jejím těle ji dokáže uzdravit. Nepřestává snít a nepřestává milovat...

KNÍŽKY... VŠECHNY TY ŘÁDKY PLNÉ PŘÍBĚHŮ A SNŮ NEMAJÍ ANI CENU ČÍSLA POKOJE V NEMOCNICI, KDE LEŽÍ BEATRICE PROMĚNĚNÁ NA HOLČIČKU, KTERÁ SE VRACÍ DO BŘICHA ZEMĚ.

Četli jste někdy o tak silné lásce? Vy o tom člověku nevíte téměř nic, on vás nezná a vy byste si s ním vyměnili život? Neuvěřitelný příběh lásky v této knize je vážně překrásný.

ČEKÁM NA DVĚ VĚCI: ŽE MĚ NĚKDO ZACHRÁNÍ ANEBO ŽE PŘIJDE KONEC SVĚTA.
TO DRUHÉ JE PRAVDĚPODOBNĚJŠÍ NEŽ TO PRVNÍ.

Kniha vypráví o snech. O štěstí. O hvězdách.
Kniha napsaná přímo pro mě. A nejen pro mě. Osloví téměř všechny teenagery, protože je o nich.

PODĚLIT SE S NĚKÝM O VLASTNÍ BOLEST JE TEN NEJVĚTŠÍ PROJEV DŮVĚRY, JAKÝ EXISTUJE.

Každý z nás se něčeho bojí. My náctiletí většinou budoucnosti. Sníme, ale stejně se bojíme, že se nám to všechno, co se nám honí hlavou před usnutím, nesplní. Hledáme marně recepty na štěstí, protože šťastní nejsme. A ptáme se, proč musíme prosedět tolik hodin ve škole, o učitelích máme své teorie a neumíme si za Boha představit, že by svět mohl vypadat také jinak. Jsme natěšení vystresovaní snílci se staženými zadečky. Unaveni stereotypem a zbytečnostmi, které nám kradou náš čas. Někteří z nás nudící se, hledající marně cestu ven z kruhu, ve kterém se začínají dusit. Plýtváme časem, protože si myslíme, že ho máme dostatek. Debatujeme o smrti, přitom se zdráháme vyslovit slovo mrtvý. Bojíme se věřit v Boha a co je ještě horší: opouštíme své sny.
Najdete se alespoň v nějaké větě? Buďte upřímní. Nenajdete se v podstatě téměř ve všem? Právě pro vás je tato kniha.

JSOU DVA ZPŮSOBY, JAK SE PODÍVAT NĚKOMU DO OČÍ. TÍM PRVNÍM JE SE DÍVÁT NA OČI JAKO NA SOUČÁST CELÉHO OBLIČEJE. TÍM DRUHÝM SE DÍVÁTE JEN DO OČÍ A NIC VÍC, JAKO BY BYLY CELÝM OBLIČEJEM. JE TO JEDNA Z TĚCH VĚCÍ, CO ČLOVĚKU NAHÁNÍ STRACH.

Knihu napsal učitel. Neděste se. Tím, že se denodenně pohybuje mezi námi mladými, tak nás nejspíš dokáže velmi dobře pochopit. Je to úžasný člověk. Mým nesplnitelným snem je se teleportovat na jeho hodiny filosofie. Teda alespoň myslím, že ji učí. Myslím, že ano. :)

KDYBYCHOM MĚLI K DISPOZICI DOSTATEK ČASU A TU SPRÁVNOU LAVIČKU, ŠTĚSTÍ BY BYLO ZARUČENÉ. JENŽE NĚKDO BOHUŽEL VYMYSLEL POVINNOU ŠKOLNÍ DOCHÁZKU.

Kniha vám vlije do žil neskutečný optimismus. Neříkám, že jsem si po ní začala vážit života. To ne. Vážím si ho již dlouho. Po tom, co jsem přečetla ve třinácti Hvězdy nám nepřály a žila životy Hazel a Augusta, pochopila jsem, jaké to je být zdravý. Představovala jsem si svůj život v zajetí zákeřné nemoci, představovala jsem si o co všechno bych přišla, co všechno bych naopak musela vytrpět a začala jsem si toho vážit. Vážit si zdraví, nadechnutí, chůze. Hvězdy nám nepřály je kniha, která přivedla spoustu lidí ke čtení, která si ukradla spoustu srdcí po celém světě, která skrývala hrdinu, o kterém si nechalo zdát milion holek. A pokud jste jí propadli i vy, tak si přečtěte tento příběh. Bude se vám líbit.

LÁSKA TU NENÍ PROTO, ABY NÁS DĚLALA ŠŤASTNÝMI, ALE ABY NÁM UKÁZALA, JAK SILNÁ JE NAŠE SCHOPNOST SNÁŠET BOLEST.

Na přebalu knihy je napsáno, že si knihu zamilovali i rodiče. A já ji určitě doporučuji. Pokud se do ní dokáží začíst, zavzpomínají na své dospívání, jaké to bylo takhle žít a pochopí své děti, které právě svádí své vnitřní souboje a mnohdy prohrávají. Podívejte se do jejich světa touto knihou. Věřte, že mi šestnáctiletí jsme na tom všichni dost podobně. :)

JE TO VŮBEC MOŽNÝ, ŽE V ŠESTNÁCTI JE ČLOVĚK PŘESVĚDČENÝ, ŽE CELÝ ŽIVOT JE JEN ŠKOLA A ŠKOLA ŽE JE CELÝ ŽIVOT? ŽE PEKLO JSOU UČITELÉ A RÁJ JSOU PRÁZDNINY? ŽE ZNÁMKY JSOU POSLEDNÍ SOUD? JE TO VŮBEC MOŽNÝ, ŽE V ŠESTNÁCTI MÁ CELÝ SVĚT ROZMĚRY ŠKOLNÍHO DVORA?

Tato recenze je dlouhá především proto, že mne v ní zaujalo tolik myšlenek a já jsem je musela pustit ven. Třeba vás přesvědčí o tom, si knihu přečíst.

PROČ BOLEST A RADOST PLÁČOU ÚPLNĚ STEJNĚ?

Nenechte se zmást malým procentulním hodnocením na Databázi knih. Lidé už podle mne nevědí co chtějí. To prostě u této knihy není možné...

JEJÍ NOHY NÁSLEDUJÍ MÉ KROKY A SPOLEČNĚ VYNAÉZAJÍ CHOREOGRAFII PRVNÍHO TANCE MUŽE SE ŽENOU.

Budu ráda, když mi napíšete, jak se vám kniha líbila. Pište buď dolů do komentářů nebo na mail anka.nov@seznam.cz, kde všem odpovím. Ráda si píši o knihách a příbězích a mám ráda každého, kdo jim věnuje svůj čas.

JÁ JSEM TOMU NEVĚŘIL, ALE NEBE JE PLNÝ PŘÍBĚHŮ. NEJDŘÍV JSEM HO ANI NEVIDĚL, A TEĎ SI V NĚM ČTU JAKO V KNÍŽCE.

S touto knihou se možná znovu narodíte. Znovu se bezstarostně nadechnete.

JENOM PĚKNÝ PŘÍBĚHY SI ZASLOUŽÍ, ABY BYLY V SOUHVĚZDÍCH.

Nejsem blázen, když tuto knihu opěvuji. Ona je zázrakem. Klenotem literatury. Je barevná, hořká, pravdivá a optimistická. Miluju ji.

TAJEMSTVÍ ŠTĚSTÍ JE ZAMILOVANÉ SRDCE.

Doporučuji všem teenagerům, jejich rodičům a všem, kteří potřebují nakopnout, aby se někam dostali.

NOC JE TO SPRÁVNÉ MÍSTO PRO SLOVA.

Čtěte následující odstavce. To jsou mé rady, jak naložit se životem. To co cítím a co dělám já.

BOŽE, HVĚZDY UŽ K NIČEMU NEJSOU: ZHASNI JE JEDNU PO DRUHÉ.
SUNDEJ SLUNCE A ZAKRYJ MĚSÍC.
VYPUSŤ OCEÁN, ROSTLINY VYRVI Z KOŘENŮ.
TEĎ UŽ STEJNĚ NA NIČEM NEZÁLEŽÍ.
A HLAVNĚ MĚ NECH NA POKOJI!

Žij. Prostě žij. - To řekl Will Traynor z knihy Než jsem tě poznala. A já to říkám znovu. Cítíš tu sílu z té věty?

NARODIL JSEM SE NA PRVNÍ ŠKOLNÍ DEN, VYROSTL A ZESTÁRL ZA POUHÝCH DVĚ STĚ DNÍ.

Přečti si tuto knihu. Otevře ti nový obzor. Rozhodně ti něco dá. Uschovej si její kouzlo v sobě navždy.

NEMŮŽU SI DOVOLIT ZAHODIT ANI JEDINÝ DEN SVÉHO ŽIVOTA.

Dělej to, co miluješ a co tě naplňuje. To má smysl.

VE ŠKOLE JE VŠECHNO UDĚLANÉ TAK, ABY SE TO DALO RYCHLE ZAPOMENOUT.

Zakaž si marnit své dny. Každý den může být tvůj poslední. Uvědom si, že život je tvůj. A že je krátký. Vzpomeň si na Beatrice a těž z jejího příběhu do toho svého.

V HORÁCH JSOU VEČER VIDĚT HVĚZDY JAKO NIKDE JINDE.

Najdi si lavičku. Tvou lavičku, na které budeš sedět a přemýšlet. Řešit problém zn. štěstí. Ze které se budeš dívat na nebe.

KAŽDÝ DEN JE ZAČÁTKEM NOVÉHO ŽIVOTA.

Zamiluj se. Nebraň se. Pokud chceš být opravdu šťastný, musíš milovat. Miluj opravdově, hluboce, upřímně.

VÍC JSEM DO TVÝCH ŘÁDKŮ NEZASAHOVAL. BYLO BY TO, JAKO BYCH ZASAHOVAL DO TVÉHO ŽIVOTA, KTERÝ BY MĚL ZŮSTAT NEDOTKNUTELNÝ.

Začni se dívat na hvězdy. Nemusíš v nich hned muset umět nutně číst. Stačí, když načerpáš sílu z vesmíru. Vždyť, jaký vlastně můžeš mít problém, když máš nad sebou takovou krásu?

KULTURY A CIVILIZACE VYVINULY ZA STOVKY LET TO, CO TY JSI POCHOPIL BĚHEM JEDNOHO ŠKOLNÍHO ROKU.

Nepřestávej, prosím, věřit ve své sny. Sni, kdykoliv to bude možné. Sen ti někdy může zachránit život...

PAK NÁSLEDOVALO TICHO TĚCH, KTEŘÍ SE DÍVAJÍ NA MĚSÍC A NA NEBE A MLUVÍ, S KÝM SE JIM ZACHCE, TAM ZA HVĚZDAMI.

Jen si troufni - Katie McGarryová

29. srpna 2016 v 22:43 | Anna 13
Jen si troufni

Originální název: Dare You To
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2014
Počet stran: 445
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná

-----------Série: Překroč svůj stín (1. díl), Jen si troufni (2. díl)-----------


Anotace: Kdyby někdo znal celou pravdu o Beth Riskové a jejím životě, okamžitě by poslal její matku do vězení a sedmnáctiletou Beth bůhvíkam. Takže chrání mámu za každou cenu. Dokud se na scéně neobjeví její strýc a přinutí Beth si vybrat mezi máminou svobodou a svým vlastním štěstím. Beth se musí nastěhovat k němu, žít s ním a jeho ženou, která ji nenávidí, a chodit do školy, kde jí nerozumí. Ani trochu. Snad kromě jednoho kluka…
Ryan Stone patří mezi zlatou mládež. Populární hráč baseballu a hvězda místního týmu má však tajemství, které nesmí nikomu prozradit. Ani kamarádům, se kterými sdílí všechno včetně hecování a výzev. Která z nich je nejšílenější? Pozvat na rande Skejťačku, která by o něj nezavadila ani pohledem.
Z výzvy se ale stane přitažlivost, kterou Ryan ani Beth nečekali. Najednou kluk s bezchybnou pověstí riskuje své sny a život pro holku, kterou miluje. A holka, která k sobě nikoho nepustí blíž než na pět metrů, si to najednou troufne.


Můj názor: Takže zaprvé: první díl jsem nečetla a vůbec mi to nevadilo. Knihy na sebe navazují velmi volně, takže po této můžete v klidu sáhnout a nemusíte se bát, že byste něčemu nerozuměli. :)
Když jsem se do knihy začítala, moc mi to nešlo. Ne, že by autorka neuměla psát, ale bylo to takové plytké, nevyvážené. Také strašně naivní. A ty řeči co puberťáci měli a jak se chovali. Váhala jsem, jestli mám tohle vůbec číst, ale nakonec se to zvrtlo a já se začala zamilovávat do hlavních hrdinů. Čím dál více mě zajímaly. Co skrývají, co cítí, budou nakonec spolu? Strašně jsem jim fandila a zbožňovala jejich rozhovory. Kniha je strašně romantická, slaďoučká, plná zvratů... Neobsahuje žádné hluboké myšlenky, ale já mám pocit, že nebude dlouho trvat a vrátím se k ní...

Je to lehké čtení na oddech, u kterého se budete bavit a přestanete vnímat čas.
Rozhodně jedna z těch lepších knih pro mládež. Doporučuji všem romantickým duším...

Dám ti slunce - Jandy Nelsonová

5. července 2016 v 22:48 | Anna 13
Dám ti slunce

Originální název: I will give you the sun
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2016
Počet stran: 360
Nakladatelství: Albatros Media - CooBoo
Vazba knihy: Vázaná


Anotace: Některým lidem je prostě souzeno potkat se ve stejném příběhu.
Jude a její dvojče Noah jsou si neuvěřitelně blízcí.
Když je jim třináct, Jude pochopí, že je krásná, a Noah zas, že je gay.
Třináctiletý Noah má kromě své sestry už jen jedinou lásku: kreslení.
A dělá všechno pro to, aby se dostal na prestižní uměleckou školu.
Jude naproti tomu víc řeší kluky a barvu nové rtěnky.
O tři roky později je všechno jinak.
Na školu snů se dostala Jude, ale je z ní zakřiknutá šedivá myška, co se schovává za své výtvory.
Z Noaha se stal pařmen a lamač dívčích srdcí.
A jejich máma je mrtvá.


Můj názor: Na tuto novou knihu jsem přišla náhodou. Viděla jsem ji v jednom knižním katalogu, kde ji doporučoval John Green. No a když jsem ji v knihovně uviděla, přišlo mi to trochu jako zázrak, že si tam ta knížka lebedí v knihovničce, zastrčená navíc ještě ve špatném regále, v sekci Fantasy. Je totiž úplně nová a nikdo ji neměl půjčenou...

JAKÁKOLI VIDITELNÁ ZVLÁŠTNOST NA OBLIČEJI ZNAČÍ PODOBNOU ZVLÁŠTNOST POVAHY.

Zvláštní je, že já nikdy nic moc od knížek pro mládež neočekávám. Tuto autorku jsem neznala, takže prostě žádné očekávání, jenom prostě bylo venku krásně a já sáhla po této pozitivní knížce (ta obálka je senzační). A musím vám říci, že optimismus vám teda dodá určitě.

- DAL BYS MI TEN OBRAZ?
- ZA SLUNCE, HVĚZDY, OCEÁNY A VŠECHNY STROMY BYCH O TOM MOŽNÁ UVAŽOVAL...
- TO BY MI ZBYLY JENOM KVĚTINY, NOAHU. NO DOBŘE...
- TO TEĎ MÁM PRAKTICKY VŠECHNO.
- ALE JÁ MÁM JEHO.

V knize jsou zajímavé postavy, chytré myšlenky, dechberoucí zápletky a to jak autorka popisuje pocity: vžijete se do příběhu tak, že nevnímáte okolní svět. Kniha mne neuvěřitelně silně překvapila, nabudila, dodala mi sílu, probudila ve mne povodeň emocí a já ke konci brečela štěstím. Projevilo se ve mne tolik barev...
Dalo by se říci, že mi kniha dala slunce!

PŘIPADAL JSEM SI V BEZPEČÍ, PROTOŽE SE MNOU BYL TÁTA A TO ON KAŽDÉ RÁNO VYSAZOVAL SLUNCE NA NEBE A VEČER HO ZASE SUNDÁVAL.

Nikdy bych neřekla, že by někdo ve psaní příběhů pro mládež předčil Johna Greena. Ale ono se to stalo!!! A to je ZÁZRAK!!! Ať žije Jandy Nelsonová.

SKAMARÁDIT SE S NĚKÝM JE PŘÍŠERNÝ STRES.

Co mě na knize velmi zaujalo bylo, že se autorka pustila do aktuálního tématu: vcítila se do vnitřního světa gaye. Bože to je tak krásná kniha. Láska ke stejnému pohlaví snad nikdy nebyla lépe vyjádřena. Ano je to láska. A ONI cítí to samé co MY. Jsou STEJNÍ. MILUJÍ!!!
Tak úžasně zpracováno. To, jak je dnešní lidé utiskují, zakazují jim žít vlastní životy, jaký k nim mají odpor,... A jak se oni cítí. Autorka to dokonale všechno vystihla. A já jí děkuji za to, že se do toho nebála jít. Mohlo by se však touto knihou něco změnit???

MUSÍŠ VIDĚT ZÁZRAKY, ABY NĚJAKÉ ZÁZRAKY NASTALY.

Kniha září barvami. Doporučuji knihu všem co milují tvoření, barvy, co rádi kreslí a malují. Už jsem četla hodně knih o malířích, výtvarnících, ale ještě nikdy jsem tu jejich činnost tak dokonale neprožívala, jako teď. Autorka čaruje... Kouzlo.

DALA JSEM ZA TEBE PRAKTICKY CELÝ SVĚT. SLUNCE, HVĚZDY, OCEÁN, STROMY, VŠECHNO. VZDALA JSEM SE PRO TEBE VŠEHO.

Jsem z knihy vedle. Už dlouho mne nic takto nezasáhlo. Krásná, dojemná, pravdivá, láskyplná, emotivní, barevná, živá, dýchající kniha.

LÁSKA TVOŘÍ I NIČÍ.

Je to jedna z těch knih, která ve vás zůstane navždy. Možná si nevzpomenete na příběh, na postavy, ale vzpomenete si, co jste při jejím čtení cítili...

LIDI UMÍRAJÍ, ALE VZTAH S NIMI NE.

Doporučuji všem co milují příběhy o lásce, co chtějí mít život barevnější, všem co se hledají, všem koho trápí minulost, všem krativním a tvořivým duším, těm co mají rádi Johna Greena.
Jsem z té knihy absolutně užaslá...

KDO VÍ, JESTLI OSUD JE TO, JAK SÁM SOBĚ VYPRAVUJEŠ PŘÍBĚH VLASTNÍHO ŽIVOTA?

Hvězdy nám nepřály - John Green

30. června 2016 v 10:55 | Anna 13
Hvězdy nám nepřály

Originální název: The Fault in Our Stars
Žánr: Román
Rok vydání: 2013
Počet stran: 240
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Ocenění: výhra GoodReads Choice Awards 2012, kniha roku 2013 na Databázi knih

-----------Zfilmováno-----------


Anotace: Jemu je sedmnáct, jí šestnáct.Potkají se a zamilují se do sebe. Ona má rakovinu v posledním stadiu, on ze souboje s rakovinou vyšel s amputovanou nohou. Ti dva se výborně doplňují, a navíc je spojuje osobitý pohled na život i na chorobu, která je postihla... Jejich společná cesta trvá jen pár měsíců a jako každý velký milostný příběh končí smrtí. Přesto kniha není o smrti. Je o lásce. O tom, že hrdinové nemusejí být zblízka takoví, jak jsme si je představovali, že svět není továrna na splněná přání a že opravdová statečnost nemusí vždycky zachraňovat lidstvo. O tom, že i za pár měsíců se dá prožít malá věčnost.
Originální a citlivá knížka je napsána s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmem a díky autorovu vypravěčskému talentu má neuvěřitelně silné vyznění.

Hvězdy nám nepřály - tak se jmenuje dojemné, čtenáři milované dílo neobyčejně oceňovaného autora Johna Greena. Je to kniha chytrá, odvážná, neuctivá a drsná, která se zabývá vzrušujícím, tragickým a vlastně i zábavným tématem - totiž tím, jaké to je, když je člověk naživu a zamiluje se.


Můj názor: V těchto posledních dnech jsem si opět vrátila ke knihám,které mne inspirují.Vždy na mě čekají v knihovničce, až zase přijde jejich čas. V těchto dnech jsem se opět začetla do Ztracené naděje a opět se zamilovala do Deana Holdera. Včera jsem si přečetla Velkého Gatsbyho, protože ten příběh prostě miluju. A dnes jsem asi počtvrté dočetla Hvězdy nám nepřály. A byla jsem překvapená, protože jsem na ně trochu změnila názor...

I KDYŽ PŘEŽIJEME ZHROUCENÍ NAŠEHO SLUNCE, NEPŘEŽIJEME NAVŽDYCKY.

Hvězdy nám nepřály je kniha, která zdobí mou knihovnu, mnou je čtená mnohokrát. I když, jak na tím teď přemýšlím, zas tolikrát jsem ji vlastně nečetla. Naposledy asi před rokem. Líbila se mi, zbožňovala jsem Augusta, vypisovala si citáty z knihy,... ale vždy mne kniha uváděla do depresí, necítila jsem se po ní dobře po těle, jestli víte jak to myslím. A přestala jsem ten příběh tak často vyhledávat.

OBČAS SI ČLOVĚK PŘEČTE NĚJAKOU KNÍŽKU A POCÍTÍ AŽ FANATICKOU POTŘEBU PŘESVĚDČIT ÚPLNĚ KAŽDÉHO, ABY SI JI PŘEČETL TAKÉ, PROTOŽE SE MU ZDÁ, ŽE JE TO JEDINÝ ZPŮSOB, JAK NÁŠ ROZTŘÍŠTĚNÝ SVĚT UVÉST ZASE DO POŘÁDKU.
A PAK JSOU KNIHY, O KTERÝCH LIDEM VYPRÁVĚT NEMŮŽETE, KNIHY TAK JEDINEČNÉ A ZVLÁŠTNÍ A VAŠE, ŽE KDYŽ O SVÉ LÁSCE K NIM PROMLUVÍTE, MÁTE DOJEM, ŽE JE ZRAZUJETE.

Johna Greena miluju. Četla jsem od něj ještě tři knihy, které měly taky takové greenovské kouzlo. John je určitě právem takovým autorem, jakým je, protože mi přijde, že rozumí naší generaci, fascinuje ho mládí, a také proto, že nepíše své obyčejné příběhy obyčejně. Je určitě jedním z mých nejoblíbenějších autorů a já ho obdivuji.

JSEM GRANÁT A JEDNOU VYBUCHNU A RÁDA BYCH, ABY BYLO CO NEJMÍŇ OBĚTÍ...

Hvězdy nám nepřály byla vlastně první kniha, která mne seznámila s rakovinou a od té doby jsem knih s tímto tématem četla hodně. Bohužel lepších knih. Nezapomenu například na Dívku s devíti parukami nebo na knihu Ještě než umřu.
Hvězdy nám nepřály však paří do mého srdce i po včerejší změně, která se nejspíš přes ten rok odehrála ve mě a já už na knihu hledím jinak. Kniha je neuvěřitelně skvěle podaná, vyprávěná brilantně, bere dech. Jen ty postavy mi už nějak neseděly. Jenže já je nemohu hodnotit, jsou to fiktivní hrdinové s rakovinou, oni umírají, a tak ty řeči co vedou jsou asi takové, jaké by puberťáci s tímto životem vedly. Hazel mne občas už fakt vytáčela a Augustova posedlost, aby se na něj nezapomnělo, mi už nepřišla tak vhodná.
Na knihu, na nemoc, na postavy, na myšlenky, které by mimochodem měly získat Nobelovku se již dívám jinak. Zdá se mi, že knize více rozumím.

TY JSI TAK MOC TY, ŽE TI ANI NEDOCHÁZÍ, JAK JSI VÝJIMEČNÁ.

Pokud se vám tato kniha líbí, přečtěte si První lásku. To je kniha o Lásce.
Green má na přebalu napsáno, že kniha není o rakovině, není o smrti, je o lásce. Ale mne to teď už vůbec nepřišlo. Rakovina se tam rozebírá ze všech stran, stránek o umírání je tam také požehnaně a ta láska mi nepřijde tak silná. Překvapilo mne, že mne ta kniha tak rozvášnila. Musela jsem nad ní včera celý večer přemýšlet, ale k žádnému kloudnému výsledku jsem se nedobrala. Já tu knihu miluju a zároveň ji po včerejšku nemohu vystát.. Vím jen, že kniha mi nikdy nepřišla vtipná, ale pěkně depresivní, takže opravdu nechápu, proč je na přebalu napsáno: Nejvtipnější smutný příběh.

MILUJU TĚ A VÍM, ŽE LÁSKA JE JENOM VÝKŘIK DO PRÁZDNA A ŽE NEVYHNUTELNĚ PŘIJDE ZAPOMNĚNÍ, ŽE JSME VŠICHNI ODSOUZENÍ K ZÁHUBĚ A NASTANE DEN, KDY SE VŠECHNO NAŠE SNAŽENÍ OBRÁTÍ V PRACH, A VÍM, ŽE SLUNCE POHLTÍ JEDINOU ZEMI, KTEROU KDY BUDEME MÍT, A MILUJU TĚ.

První láska je kniha o lásce. Ta ano. Rakovina se tam objeví, ale zůstane pod povrchem, protože není důležitější než láska. A v knize nejsou nemocnice, léky, není to bílý příběh.
Je však tak strašně krásný.

TURISTÉ SI MYSLÍ, ŽE AMSTERODAM JE MĚSTO HŘÍCHU, ALE VE SKUTEČNOSTI JE TO MĚSTO SVOBODY. A SPOUSTA LIDÍ VIDÍ VE SVOBODĚ HŘÍCH.

Film Hvězdy nám nepřály je opravdu hodně povedený a strašně dojemný. Je to jeden zmála případů, kdy je film i kniha na stejné úrovni. Takže po dočtení knihy určitě doporučuji film.

VĚŘÍM, ŽE VESMÍR SE DOŽADUJE POZORNOSTI. ŽE JE RÁD, KDYŽ SI NĚKDO VŠIMNE JEHO ELEGANCE. A KDO JSEM JÁ, KTERÝ TADY ŽIJU UPROSTŘED HISTORIE, ABYCH VESMÍRU VYKLÁDAL, ŽE ON, ANEBO FAKT, ŽE HO POZORUJU, JSOU DOČASNÉ?

Vidíte. Když jsem knihu četla poprvé asi ve třinácti, přišla mi strašně sladká, překrásná, dojemná, brečela jsem nad ní, ve snech si představovala Augusta Waterse a pořád dokola koukala na film. Když jsem si knihu přečetla dnes, vidím ji jako neskutečně chytrou a citlivou, která vás donutí přemýšlet, něco cítit. Její počet na databázi knih jsem snížila o jednu hvězdu. Už si nemyslím, že je to kniha, kterou si musí přečíst každý, ale ze svého srdce ji nevymažu. I když mi příběh přijde lehce naivní, navadí mi to tolik, protože vím, že ta lehká naivita má své kouzlo a všichni jsme takoví.

AŽ SE NĚKDY V BUDOUCNOSTI OBJEVÍ V MÉM DOMĚ VĚDCI S ROBOTICKÝMA OČIMA A NABÍDNOU MI, AŤ SI JE ZKUSÍM, ŘEKNU JIM, AŤ SI JE STRČÍ NĚKAM, PROTOŽE NECHCI VIDĚT SVĚT BEZ AUGUSTA WATERSE.

Kniha vás přesvědčí o nespravedlnosti vesmíru, někdo si bude více vážit svého života a svého těla. Ale o síle lásky mne nepřesvědčila. Vždyť i samotná Hazel po smrti Augusta řekla, že jejich vztah by stejně nevydržel.

SVĚT SICE NEBYL STVOŘENÝ PRO LIDI, ALE ČLOVĚK ROZHODNĚ BYL STVOŘENÝ PRO SVĚT.

Kam jsi odešla - Gayle Formanová

17. června 2016 v 9:21 | Anna 13
Kam jsi odešla

Originální název: Where she went
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2015
Počet stran: 224
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná
Ocenění: vítěz GoodReads Choice Award 2011

-----------Série: Zůstaň se mnou (1.díl), Kam jsi odešla (2.díl)-----------


Anotace: Od oné tragické autonehody uběhly tři roky - Mia sice přežila, ztratila však svou rodinu i chuť do života. Drsnou zkoušku nevydržel ani vztah s kytaristou Adamem a cesty obou mladých lidí se rozešli.
Nadaná violoncellistka je hvězdou newyorsé konzervatoře Julliard, zatímco Adam, který se mezitím stal rockovou hvězdou, žije v Los Angeles a krmí bulvár svým bouřlivým vztahem se slavnou herečkou. Když během svého turné zůstane sám trčet v New Yorku, náhoda ho svede dohromady s Miou. Tu osudnou noc se společně toulají po městě, vzpomínají na minulost a nesměle otevírají srdce budoucnosti - a také jeden druhému. Dá se však vrátit všechen ten čas, který ztratili? Dají se odpustit chyby, jež oba udělali, a splnit nesplněné sliby?


Můj názor: Tak jsem se zase jednou začetla do knížky určenou pro mládež, tedy i mě. Chtěla jsem si oddychnout, vzít si něco, co přečtu za den, klidně něco jednoduššího... A tak jsem sáhla po této knize, jejíž předchozí díl jsem četla, když mi bylo asi třináct. Ale stále si ho pamatuji. U této knihy se nebudu divit, když její děj zapomenu.

DEN MŮŽE MÍT JEN ČTYŘIADVACET HODIN, ALE PŘEŽÍT HO ČLOVĚKU NĚKDY PŘIPADÁ STEJNĚ NEMOŽNÝ JAKO ZDOLAT EVEREST.

Kniha navazuje na příběh Mii, která po tragické nehodě, při které se jí zabila celá její rodina, odletěla do New Yorku, kde získala stipendium na Julliard. A přestala komunikovat se svým klukem. Adam se uzavřel a v tomto depresivním období složil úžasnou desku, se kterou se svou skupinou vyjel na turné. Stala se z něj celosvětová star. Představte si to asi takhle, byl slavný jako někdo z One Direction. :) A Mia se stala uznávanou a populární cellistkou.

VÁŽNĚ SI MYSLÍŠ, ŽE MÍSTO, KDE JE ČLOVĚK POHŘBENEJ, NĚJAK SOUVISÍ S TÍM, KDE ŽIJE JEHO DUCH?

Plusem na knize je, že celý příběh vypráví Adam. Pohledy kluků jsou vždy mnohem zábavnější a zajímavější, než když je vypráví holka. Tento Adam byl, ale nevyrovnaný, bral antidepresiva, každý den na turné měl jednu holku, zpychl, dostal strach z davů a z bulvárů... Při tom všem nějak ztratil svou lásku k hudbě...

A CO KDYŽ TO NENÍ HUDBA, CO MILUJEŠ?

A jak to tak v knihách bývá, oba dva se jedné noci setkají ve ztemnělém New Yorku. A začíná nekonečné žvatlání o blbostech, pořádně ani nevíte jestli jsou postavy rádi, že spolu tráví čas nebo jestli by od sebe co nejrychleji utekli. Tohle všechno je první polovina, ve které se pořádně vlastně nic neděje. Nuda.

-PROČ JSI SE UŽ NIKDY NEOZVALA?
-PROTOŽE JSEM TĚ NENÁVIDĚLA.
-NENÁVIDĚLA? A PROČ?
-PROTOŽE JSI MĚ PŘIMĚL, ABYCH ZŮSTALA. ZEMŘÍT BY BYLO SNADNĚJŠÍ.

V druhé polovině se to vše najednou převrátí a oni si začnou vylévat srdce, plakat, třást se, vyčítat si křivdy z dob před třemi lety,... Prostě se do sebe pustí. Začne vás to trochu bavit, ale celý příběh je tak strašně naivní, hloupoučký. Budou ho hltat poblázněné třináctky, kterým bude tohle připadat romantické. Mě však happyend a ubulená lovestory nenadchla.

ŽASL JSEM NAD JEJÍ SCHOPNOSTÍ SLYŠET HUDBU V TICHU.

Na to, jak byla první kniha dobrá, je tahle zklamáním. Styl psaní jednoduchý.
Já prostě v knihách hledám poselství, nějaké kouzlo, city a spoustu hlubokomyslného podtextu. Také postavy, které mi nebudou na stránkách neustále fňukat, ale budou mne bavit. Jsem prostě už sečtělejší,no! :)

MÁM STRACH, CO SE STANE, AŽ HUDBA SKONČÍ.

Nedoporučuji. Jsem z ní zklamaná, ale ještě zklamanější jsem z lidí, kteří tuto knihu vyzdvihli. To vás tyto nicnedávající knížky baví? Své názory na tuto knihu mi určitě napište... Budu vás respektovat.

-JÁ SE TAK NĚJAK S LÁSKOU K HUDBĚ ROZEŠEL.
-KVŮLI MNĚ?
-KVŮLI ŽIVOTU...

Aspoň trochu normální - Trish Dollerová

27. března 2016 v 12:33 | Anna 13
Aspoň trochu normální

Originální název: Something like normal
Žánr: Dívčí román
Počet stran: 200
Nakladatelství: Albatros Media - CooBoo
Vazba knihy: Vázaná


Anotace: Když se Travis vrátí domů z mise v Afghánistánu, zjistí, že jeho rodiče se rozvádějí, bratr mu přebral přítelkyni a ukradl auto. A navíc ho pronásledují noční můry, v nichž stále dokola vidí smrt svého nejlepšího přítele. Zdá se, že jeho život je úplně v troskách. Pak ovšem potká Harper, svou dávnou kamarádku ze školy, s kterou se začne prodírat minovým polem rodinných problémů i posttraumatické poruchy. A konečně se zdá, že život by mohl být aspoň trochu normální. travisův suchý humor, smysl pro čest a povinnost i schopnost věřit v životě v to dobré z něj dělají neobyčejného a neodolatelného hrdinu.
Trish Dollerová, autorka knihy Kde hvězdy stále září, se tentokrát pustila do neobyčejně aktuálního tématu. Ale z pozice mužského vypravěče se jí ho podařilo uchopit poutavě, zajímavě, ale ne pateticky. Příběh o tom, že i v sebehorší situaci nesmíme ztrácet naději a že život je vlastně krásný.


Můj názor: Příběh o sympatickém klukovi jménem Travis, vracející se z mise z Afghánistánu, plný děsivých vzpomínek, které se mu vkrádají i do snů... Příběh mladé lásky...
Kniha mne zaujala nádhernou obálkou a zajímavým názvem... Vystačila mi na celý večer, který jsem prožila na slunečné Floridě se super lidmi...

OFICIÁLNĚ TĚ PROHLAŠUJI ZA NEJÚŽASNĚJŠÍ HOLKU NA SVĚTĚ.

Je to takový typický dívčí románek, který potěší, ale asi nijak zvlášť nezaujme. Příběh je psaný poutavým stylem, ale není to prostě žádná knižní bomba. Nicméně si zaslouží čtyři hvězdičky, které jsem knize udělila na Databázi knih. Nevím však, co o knize napsat...

NEPOTŘEBUJU TERAPII. POTŘEBUJU JEN VÍC DNÍ, JAKO JE TENHLE.

Je to klasický a jednoduchý příběh americké mládeže, která prožívá své léto na pláži, na brigádách, na večírcích, jsou se svými láskami... Knížku doporučuji všem, které hledají oddychové, ale ne hloupé čtení na večer... Knihu tu vychvalovat do nebes nebudu, nebudu ji kritizovat. Doporučím vám ji a vy si o ní udělejte svůj obrázek... Krásné čtení.

JEDNA Z OPRAVDU ÚŽASNÝCH VĚCÍ V AFGHÁNISTÁNU BYLY PRÁVĚ HVĚZDY.

Autorka napsala prý populární knihu Kde hvězdy stále září. Četl ji tu někdo? Pokud ano, napište mi na ni názor do komentářů... Užijte si čtení a já se jdu vydat do sci-fi světa. Potřebuji zase jiný žánr...

TO JE MOJE MÁMA - JEDINEJ RODIČ NA CELÝ PLANETĚ, KTEREJ SE SNAŽÍ VLASTNÍ DÍTĚ PŘESVĚDČIT, ŽE DROGY JSOU ROZHODNĚ LEPŠÍ NEŽ PŘIDAT SE K MARIŇÁKŮM.

Všechny malé zázraky - Jennifer Nivenová

21. března 2016 v 21:19 | Anna 13
Všechny malé zázraky

Originální název: All the Bright Places
Žánr: Literatura pro mládež
Rok vydání: 2015
Počet stran: 360
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná
Ocenění: GoodReads Choice Awards (Best Young Adult Fiction)


Anotace: Strhující příběh o hledání a (ne)nalezání, o lidských předsudcích, přátelství a první lásce.
Theodora Finche fascinuje smrt. Neustále přemýšlí nad způsoby, jak by se mohl zabít. Ale pokaždé ho něco - bez ohledu na to, jak je to zdánlivě bezvýznamné - nakonec zastaví.
Violet Markeyová zase žije pro budoucnost - upíná se k dokončení střední školy a k momentu, kdy bude moct opustit rodné městečko v Indianě. To jí totiž až příliš bolestně připomíná nedávnou tragickou smrt její sestry.
Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat. Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat krásy Indiany, a oba přitom učiní zajímavé objevy. Finch zjišťuje, že jen s Violet může být sám sebou - podivínským, přemýšlivým, ale zároveň zábavným a originálním, a že není až takový blázen, za jakého ho ostatní považují. Violet zase zapomene počítat dny do konce školy a konečně začíná znovu žít. Jenže zatímco Violetin svět se rozrůstá a získává nové barvy, Finch se propadá do temnoty deprese.


Můj názor: Knihu jsem dostala k Vánocům. Předtím jsem jí vůbec neznala (nějakou záhadou se mi její marketing vyhnul), ale stačilo si přečíst, že kniha je nutností pro fanoušky knih Hvězdy nám nepřály a Eleanor a Park. Oboje knihy zbožňuji a tak jsem si říkala, že tohle bude další kniha zabývající se hlubšími tématy ve světě dospívajících. Nechci tu knihu kritizovat, už jen kvůli těm holkám, kterým změnila život, které ji milují a které ještě víc milují Theodora Finche. Napíšu si k ní, ale svoje.

MUSÍŠ ŽÍT TAK, ABYS NIKDY NELITOVALA.

Kniha pojednává o dvou sedmnáctiletých lidech. O hloubavém klukovi trpící bipolární poruchou, o dívce, která jaksi zapomněla po své smrti své sestry znovu žít. Tito dva lidé se střetávají na střeše školy. Oba s myšlenkami na sebevraždu?
Nicméně se o sebe začnou zajímat, jak to v knihách chodí a zamilují se do sebe. Zde chci upozornit na nedostatek vypsaných citů a emocí. Nicméně Slova jsou v knize velmi důležitá a perfektní.
Já se do knihy nevžila. Postavy mi k srdci nepřirostly. A byl tragický konec opravdu tragický?

LITERATURA. LÁSKA. ŽIVOT.

Kniha je o sebevraždách, lásce, o myšlenkách dospívajích. Mimochodem, nejvíce jsem si z celé knihy oblíbila a uchovala Jupitero-plutónský gravitační efekt. Kvůli němu už stojí za to knihu číst.
Kdo nechce znát konec: nečtěte dál! Finch na konci knihy spáchá sebevraždu. Utopí se. Občas si říkám jestli to byla sebevražda, ale autorka to asi tak chtěla, takže to jako sebevraždu budeme brát. Na sebevrahy mám svůj vlastní názor a nechápu, proč je lidé odsuzují. Každý má právo si vybrat, jestli chce tento život žít nebo ne. Pořád si však naše společnost o sebevrazích šušká jen to nejhorší, ale ve skutečnosti nic nechápe. Finch byl zvláštní: měl Violet, miloval ji, byl milovaný a přesto se zabil. Nedal nikomu možnost, aby mu pomohl. Uzavřel se. A způsobil bolest dívce, která si jeho smrt bere na sebe...

NĚKDY JE PRAVDA TO, CO CÍTÍME UVNITŘ, I KDYŽ TO TAK VE SKUTEČNOSTI NENÍ.

Každých čtyřicet vteřin někdo ve světě spáchá sebevraždu. Mrazí vás z toho?
Autorka psala ze své vlastní zkušenosti se sebevraždou a se svou zkušeností se smrtí. Já, ale knihu nijak neobdivuji. Psaná je dobře, má zajímavý, smysluplný a důležitý příběh, ale já jsem prostě četla knihy lepší, zajímavější, příběhy procítěnější. Doporučuji lidem v depresi, lidem co milují Young Adult a těm, kteří chtějí myslet... Také těm co se trápí myšenkami na sebevraždu nebo těm, kteří myslí na smrt nebo se jí bojí...

CHCI BÝT KLUK, KTERÝ PATŘÍ DO TOHOTO SVĚTA A DO SVÉ VLASTNÍ KŮŽE A JE PŘESNĚ TÍM, KÝM CHCI BÝT JÁ SÁM, A CHCI, ABY MŮJ EPITAF ZNĚL: KLUK, CO MILUJE VIOLET MARKEYOVOU.

Trochu mi vadilo, že o bipolární poruše nebylo napsáno více...
Tato věta mne nadchla:

JE TO TAK KRÁSNÉ, BÝT KRÁSNÝ V SOUKROMÍ.

Přeji krásné počtení. Hvězdy nám nepřály jsou emotivním příběhem s úžasnými postavami. Setkáte se tu blíže s rakovinou, ale hlavně s teenagery, kteří se bláznivě zamilovali, ale hvězdy jim neseslaly to, co si zasloužili... Eleanor a Park je kniha o sladkých letech náctiletých, a o tom, jaké neuvěřitelné náboje a elektrický proud vám proudí v ruce, když v ní držíte svou lásku. Je o ohňostroji v duši a mravenci v těle. Všechny malé zázraky jsou o putování, lásce, slovech, která znamenají život, o Jupitero-plutónském gravitačním efektu a o tom, co se stane, když zůstanete pod vodou...

NENÍ MRTVÝ. JEN PRÁVĚ OBJEVIL EXISTENCI JINÉHO SVĚTA.

Léto na druhý pokus - Morgan Matsonová

4. března 2016 v 16:00 | Anna 13
Léto na druhý pokus

Originální název: Second Chance Summer
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2014
Počet stran: 406
Nakladatelství: Albatros Media - CooBoo
Vazba knihy: Brožovaná


Anotace: Poslední léto, které by mělo trvat navěky...
Rodina Taylor Edwardsové nepatří zrovna mezi ty, co drží pohromadě. Pak ale přijde táta s tou hrozivou novinkou, zbývá mu už jen pár týdnů života a přeje si strávit svoje poslední léto s rodinou ve starém domě u jezera, kde byli naposledy, když bylo Taylor dvanáct. Nacpaní do domečku, co se najednou zdá mnohem menší a mnohem víc venkovský než kdy dřív, se teď snaží najít cestu jeden k druhému.
Taylor má moc ráda třpytivé jezero a vonící les, večery na pláži... Ovšem před lety tu zklamala nejen svoji nejlepší kamarádku, ale i první lásku, takže vrátit se sem pro ni vůbec není snadné. Teď se to pokouší napravit, neutéct od odpovědnosti a co možná nejvíc si užít tohle léto a poslední dny se svým tátou, které se nenávratně krátí. Každý si ale zaslouží druhý pokus - rodina, kamarádi i láska.
Nová kniha od Morgan Matsonové, autorky knihy Amy a Roger: Na cestě, vám zase zlomí srdce!


Můj názor: Měla jsem chuť na něco jednoduššího na odlehčení. Tuto knížku jsem měla půjčenou z knihovny už od srpna a dostala jsem se k ní až teď. Je to krásné letní počtení, které doporučuji na horké prázdniny k vodě. Nejlépe by se tato knížka četla na molu, ale ne na ledajakém. Na molu, kde je vyryto Taylor+Henry=NAVŽDY. Na molu, kde se plní sny a odkud uvidíte nejen ohňostroj, ale i padající hvězdy třpytící se na hladině jezera...

NECHALA JSEM SE NATOLIK UNÉST TÍM, JAK TO MEZI NÁMI SKONČILO, ŽE JSEM SKORO ZAPOMNĚLA, JAK TO ZAČALO.

Kniha vypráví příběh sedmnáctileté Taylor a její sympatické rodinky, která se vydává strávit poslední léto v Pensylvánii v jejich domě u jezera. Taylor to léto obnovuje své znovunalezené přátelství a ztracenou lásku. Všechno není tak růžové, jak by se mohlo zdát a i léto dokáže mrazit. Taylořin otec má totiž rakovinu čtvrtého stádia a sem přijel strávit své poslední teplé měsíce, poslední noci pod hvězdami...

ZAŽILAS NĚKDY VEČER, KTEREJ... JAKO BY VŠECHNO ZMĚNIL?

Kniha se odehrává v nádherném prostředí: Edwardsovi mají nádherný dům, hned vedle rozžhaveného mola a blýštícího se jezera. A kousek od nich je tajemný les, který v korunách stromů skrývá bunkr vzpomínek....
Knížka je to moc pěkná, ale že by mi zlomila srdce, jak je napsané zezadu na obálce, to ne...
V knížce mě štval jeden fakt: autorka u jedné postavy pravidelně zaměňovala barvu jeho očí. Nejdříve byla teple hnědá, pak zase zelenkavá,... Dost mi to vadilo. Ať si autoři své hrdiny nejdříve vykreslí do podrobností a nemění jejich důležité rysy, které jsou pro postavy jedinečné, kdy se jim zachce. I my je totiž zbožňujeme...

A ZATÍMCO JSME SE LÍBALI, NAHOŘE MEZI STROMY, DÉŠŤ POSTUPNĚ SLÁBL, AŽ NAKONEC VYŠLO SLUNCE.

Občas mi přišlo i divné, že se sourozenci chovaly možná někdy trochu moc přehnaně šťastně a pohodově na to, že jim umíral otec. Strávili s ním málo času na to, že věděli, že jsou to s ním jejich poslední chvíle.
Nečekala jsem, že mi na konci vhrknou slzy do očí. Nebyli tam, když jim táta zemřel, ale když to poslední co jejich milovaný tatínek viděl byla noční obloha, posetá padajícími hvězdami a když poslední co slyšel bylo Mám tě ráda, tati...

JAK TO, ŽE TU TYHLE VĚCI, TYHLE STUPIDNÍ NEDŮLEŽITÉ VĚCI, POŘÁD JEŠTĚ BYLY, KDYŽ SVĚT SKONČIL NĚKDY KOLEM ÚSVITU?

Jak říkám, asi bych nechodila na brigádu a nevymetávala občasné večírky, když vím, že bych ty vzácné chvíle toho léta mohla trávit s rodinou, ale i tak mi byli hrdinové sympatičtí. S hlavní hrdinkou jsem se v něčem shodovala, ale v některých chvílích bych ji nejradši seřvala. Malou Gelsey posedlou baletem jsem zbožňovala a Henry byl prostě Henry. Postavy i prostředí byly skvělé. Příběh někdy přestřelený, někdy naivní...

DNEŠEK BUDE DEN, KTERÝ ROZDĚLÍ MŮJ ŽIVOT NA ČÁST PŘED A ČÁST PO.

Knihu doporučuji pro romantické snílky a lidi, kteří milují hvězdy, tak jako já, a kteří si stejně jako já myslí, že nemohou chybět v žádném příběhu... Tady jich je rozeseto hodně... A možná k vám jedna spadne a vy si ji uchováte navždy...

KRÁSNÉ DNY NEJSOU NĚCO, ČEHO SE NÁM DOSTANE NEOMEZENÝ POČET.

První láska - James Patterson, Emily Raymondová

14. února 2016 v 11:41 | Anna 13
První láska

Originální název: First Love
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2015
Počet stran: 224
Nakladatelství: CooBoo - Albatros Media
Vazba knihy: Vázaná


Anotace: Axi Mooreová je ve všech ohledech hodná holka. Pilně studuje, nedělá žádné průšvihy a hodně čte. Ale jednoho dne se rozhodne, že nějaké to pravidlo přece jen poruší... uteče z domova, ze svého do puntíku naplánovaného světa, a vydá se na roadtrip. A tím překvapí nejen sebe, ale také svého kamaráda Robinsona, kterého vezme s sebou. Protože co může být více vzrušující než cesta napříč Státy s životní láskou? Axi ale zjistí, že v životě, stejně jako na cestě, sem tam narazíte na překážku, před níž se vám bohužel utéct nepodaří...


Můj názor: Když jsem knihu dostala k Vánocům, nebyla jsem z ní ani nadšená, ale ani mi nevadilo, že bude v mé knihovničce. Něco jsem o ní slyšela a řekla si, že až budu mít chuť na nějakou teenagerskou lovestory, tak ji otevřu. Čekala jsem lehce naivní příběh, který by se ve skutečnosti stejně nemohl stát, ale nakonec jsem se do ní začetla...

JESTLI JE TENHLE VÝLET CHYBA, TAK TA NEJLEPŠÍ, JAKOU KDY UDĚLÁME.

Překvapil mne příjemný styl psaní, postavy, kterým nechyběl vtip, ale ani vážnost. Cesta napříč Amerikou byla zábavná, dobrodružná a plná napětí mezi hlavními hrdiny. Kradli auta, jedli nezdravě, dostali se na večírek celebrit, kde potkaly dokonce Matta Damona. Všechno se to zdálo neskutečné, ale proč by to vlastně nemohlo existovat???

DNEŠEK BYL, KONECKONCŮ, VŠECHNO, CO JSME S JISTOTOU VĚDĚLI, ŽE MÁME.

Pod slupkou zábavy se však skrývá tajemství... Pokud si knihu chcete přečíst a být překvapeni jako já, tak nečtěte dál!!!
Bohužel i v této knize se objeví rakovina. Nejdříve si myslíte, že přeci není možné, aby tak roztomilý, srandovní kluk, který byl vždy v pohodě, měl rakovinu. Pak si řeknete: už zase? Musí se tahle hnusná nemoc dostat úplně všude? A pak jste rádi, že má příběh hloubku a trochu reálného života. Každopádně, překvapení to je!

PROČ SE MĚ SAKRA MOJE TĚLO SNAŽÍ ZABÍT?

Přesto, ale kniha není o rakovině. Je o hloubce lásky mezi náctiletými. Polibků, něžných slůvek, pošťuchování a emocí tu najdete mnoho. Do nemocnice se dostanete v přítomnosti jenom jednou... Celý příběh se mi opravdu strašně, strašně moc líbil...

LÁSKA JE KOUZELNÁ A NEKONEČNÁ. ALE ŠTĚSTÍ, NA DRUHOU STRANU, NENÍ.
BUDOUCNOST JE PRO MĚ UŽ V MINULOSTI, BYLAS MOJE PRVNÍ LÁSKA A BUDEŠ MOJE POSLEDNÍ.

Víte co mne na knize zvlášť zaujalo? To, jak Robinson umíral! Jaký měl k nemoci postoj! Že by někdo konečně myslel jako já? Byla jsem nadšená...

NEZÁLEŽÍ NA TOM, JAK KONEC VYPADÁ - NA ČEM ZÁLEŽÍ, JE, ŽE PŘIŠEL.

Hodně lidí si na knihu stěžuje. Že už kniha nemůže být bez nemoci, bez smrti, aby byla dobrá! Aby se prodávala! Ale knihy píše sám život. A tohle je život. Tohle je život, který mnoho z nás nehodlá vidět...

MILOVAL JSEM KAŽDÝ TVOJE JÁ, KTERÝ KDY EXISTOVALO.

Komu se líbily Hvězdy nám nepřály, tak se mu tato kniha určitě zalíbí. Nenapodobuje ten příběh ani zdaleka. A popravdě? Možná se mi tento příběh líbil o trošku více... Ale na to si už udělejte názor sami.

HVĚZDY, KTERÉ VIDÍME, VLASTNĚ ANI NEJSOU OPRAVDVÉ HVĚZDY. VIDÍME SVĚTLO, KTERÉ OD NICH VYRAZILO PŘED MILIONY LET, ALE TEPRVE TEĎ DOŠLO K NAŠIM OČÍM.
NEVIDÍME HVĚZDU, SPÍŠ VZPOMÍNKU.

Knihu plnou lásky, cestování, kradených aut, srandy, polibků, citátů z knih, ale i nemoci a nevyhnutelné smrti vám mohu jen vynachválit a doporučit...

NIKDY NEPŘESTAL VĚŘIT, ŽE MĚL ŠTĚSTÍ. TŘEBA NE DOST VELKÉ ŠTĚSTÍ NA TO, ABY PŘEŽIL, ALE ŠTĚSTÍ, ŽE VŮBEC ŽIL.
BYL MOJE SVĚTLO, MOJE SRDCE, MŮJ NÁDHERNÝ PLANTÁŽNÍK. A JÁ BYLA - JÁ JSEM - JEHO HH.

Ostrov Lhářů - E. Lockhartová

7. února 2016 v 11:22 | Anna 13
Ostrov Lhářů

Originální název: We were liars
Žánr: Román pro mládež
Rok vydání: 2015
Počet stran: 264
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Vázaná
Ocenění: GoodReads Choice Awards, rok 2014, kategorie Best Young Adult Fiction


Anotace: Báječná rodina Sinclairových. Soukromý ostrov. Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku. Skupina čtyř přátel - Lhářů -, jejichž přátelství začne být destruktivní. Revoluce. Nehoda. Tajemství. Lži a další lži. Pravá láska. Pravda.


Můj názor: Knihu jsem začala číst na doporučení mé sestry. Po dlouhé době opět četla a byla z této knihy úplně hotová. Dokonce brečela. A věřte mi, že mou sestru jen tak něco nerozpláče. Byla jsem zvědavá a cítila jsem, že o něco krásného přijdu, když knihu nepřečtu... Ale to jsem se pletla.

NO, VÍŠ PŘECE, ŽE BEECHWOOD JE ÚPLNĚ JINEJ SVĚT, NE? ČLOVĚK TU NENÍ TÍM, KÝM JE CELEJ ROK DOMA. TADY SE MŮŽEŠ STÁT NĚKÝM JINÝM, LEPŠÍM.

Autorka zvolila velmi obyčejný styl psaní, který ničím neoplývá. Ze začátku jsem si říkala, že to přečtu v pohodě za večer, ale trvalo mi to pár dní... Ze začátku je to v pohodě. Spousta lidí, informací,... Není tam, ale žádný zmatek a vám se nebude chtít kniha odložit, ale udělejte to. Je škoda, že první polovina knihy je tak super a ke konci zase naopak úplně mimo a tak zmatená... Kniha mi připomíná váhy...

GAT SE NA TEBE DÍVAL, JAKO BYS BYLA NEJZÁŘIVĚJŠÍ PLANETA V CELÝ GALAXII.

Ten soukromý ostrov rodiny Sinclairových, na kterém se příběh odehrává je děsivý. Ty malé pláže, skaliska, dřevěné chodníčky, Hnízdo,... Mrazilo mne z toho všeho... A co se týče hlavních hrdinů: čtyř teenagerů, tak ty mi byli nesympatičtí opravdu hodně. Vždy mi v knize nějaký ten puberťák vadí, ale tady to byli hloupí, ukňouraní a rozmazlení lidé, kamarádi, kteří si lhali. A proč? V čem?

NA CHVÍLI JSME BYLI NA CELÉ PLANETĚ ÚPLNĚ SAMI, VŠUDE NAD NÁMI I KOLEM NÁS SE ROZPROSTÍRALO NOČNÍ NEBE, BUDOUCNOST I MINULOST.

Na obalu knihy je napsáno: Přečtěte si to. A jestli se někdo zeptá, jak to skončí, prostě lžete! Tohle se mi líbilo. Čekala jsem tedy omamný konec, ze kterého budu hotová... Nestalo se tak. Konec byl předvídatelný, nudný, přehnaný a na tohle se snadno zapomene. Nakonec jsem tedy byla zklamaná...

ANI VE SCRABBLU NEEXISTUJE SLOVO, KTERÝ BY VYJADŘOVALO, JAK STRAŠNĚ SE CÍTÍM.

Kniha v sobě neměla nic zajímavého. Byl to jen popis událostí jednoho léta na ostrově nafrněných lidí... O konci vám nic neřeknu, protože pokud to dočtete, uděláte si na to názor sami... Já jen říkám: Nechápu jak to může být bestseller. Příšerný styl psaní, nuda na konci, super začátek. Ke knize se již nevrátím a určitě na ni brzy zapomenu...

JONATHANE SINCLAIRE DENNISI, PRO KOLIK LIDÍ JSI MOHL BÝT SVĚTLEM V TEMNOTĚ?

Nevím co si mám o knize myslet... NEdoporučuji!!!

TOHLE JE NÁŠ OSTROV. TADY ZŮSANEME MLADÍ NAPOŘÁD.

Od poslední věty v prvním odstavci jsem vám lhala... Je to tak... Přišlo mi to jako dobrý nápad, takže pokud jste se dostali až sem, tak vám řeknu jedno: Přečtěte si tu knihu, protože na ni nezapomenete, budete na ni myslet neustále a mnoho věcí pochopíte. Jak řekl John Green, kniha je neskutečně chytrá... A až ji přečtete, tak lžete. Jedině tak, můžete této knize vzdát úctu...

...JAKO BY SE VESMÍR ROZHODL ZMĚNIT SKUPENSTVÍ...

Dash a Lily: Kniha přání - Rachel Cohnová a David Levithan

24. prosince 2015 v 10:43 | Anna 13
Dash & Lily - Kniha přání

Originální název: Dash and Lily: Book of Dares
Žánr: Dívčí román
Rok vydání: 2014
Počet stran: 276
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná


Anotace: Nechala jsem ti tu pár nápověd a vodítek. Jestli chceš, otoč stranu. Jestli ne, vrať knihu prosím zpátky do poličky. Takhle začíná nová knížka od bestsellerového autora Davida Levithana a Rachel Cohnové. Lily zanechala chvíli před Vánoci červený zápisník plný výzev na poličce svého oblíbeného knihkupectví a čeká, až někdo přijme nabídku ke hře. Ale je Dash ten pravý? Nebo je jejich osudem vzájemně sdílet svoje sny a touhy jen na stránkách deníku, který na střídačku schovávávají po celém vánočním New Yorku? Můžou se ve skutečnosti setkat, bude to fungovat? Bude červený zápisník jejich knihou přání? Nebo se k sobě vlastně ani trošku nehodí?
Předvánoční a vánoční New York, jedno velké staré knihkupectví, červený zápisník, dva lidi a spousta úvah nejen o nesmrtelnosti chrousta...


Můj názor: Jsou Vánoce a tak jsem si den před Štědrým dnem přečetla pěknou oddechovou knížku plnou romantiky, psaníček, nenaplněných přání, vánočního New Yorku, sněhu, starého voňavého knihkupectví a především kouzla, které jen tak nevyprchá...

CHTĚLA BYCH VĚŘIT TOMU, ŽE NĚKDE ŽIJE NĚKDO, KDO JE JAKO STVOŘENÝ PRÁVĚ PRO MĚ.
CHTĚLA BYCH VĚŘIT TOMU, ŽE ŽIJU PROTO, ŽE JSEM PRO NĚKOHO JAKO STVOŘENÁ.

Knihu (mimochodem ta obálka se fakt nepovedla a nezaujala) jsem si přečetla kvůli Davidu Levithanovi, kterého mám ráda proto, že napsal velmi nápaditou knihu, jak by řekl Dash, Den co den. A také vím, že se s ním přátelí John Green a právě chystají společný příběh. David s Rachel Cohnovou stvořil jedinečný, úchvatný příběh o mladých lidech, jejichž prostředníkem je rudý zápisník...

ZVUK MÉHO VLASTNÍHO ŽIVOTA, VLASTNÍHO VNITŘNÍHO ŽIVOTA, BYL VŠÍM, CO JSEM POTŘEBOVAL SLYŠET.

Dívčí románek jsem již dlouho nečetla. A že jsem se jich dříve načetla dost. Pak mi, ale přestali stačit a já toužila po větším knižním obohacení. Chtěla jsem to NĚCO, co knihy dávají nám lidem a na to Lanczová nestačila...

TENHLE ZÁPISNÍK JE PODIVNÝ NÁSTROJ - HUDEBNÍK NEPOZNÁ, JAKOU HUDBU BUDE VYDÁVAT, DOKUD NA NĚJ NEZAČNE HRÁT.

Dashe si zamilujete. Chytrý, milující knihy a samotu. Postavy v této knize měli duše, ale i mozky. Přemýšleli o věcech, tak citlivě a nechovaly se (až teda někdy na Lily) jako nějací extra puberťáci, kteří v hlavách nemají nic jiného než, jak se někomu líbit, jak být co nejvíce cool.
Při čtení na vás bude dýchat vánoční atmosféra...

KDYBY ČLOVĚK NEMOHL VĚŘIT ANI KNIKUPECTVÍ, TAK KOMU BY POTOM VĚŘIT MOHL?

Kouzelně romantický vánoční příběh vás obzvlášť v této době potěší. Já tedy včerejšího dne nelituji. Krásné Vánoce všem:

DRŽ SE SVÝCH SNŮ, NEBOŤ KDYBY SEN MĚL ZEMŘÍT, ŽIVOT BY BYL JAKO PTÁK SE ZLOMENÝM KŘÍDLEM, KTERÝ NEMŮŽE LÉTAT.

A ještě jedna poznámka z knihy:

BYLI JSME TU SAMI, SAMI UPROSTŘED NEJVĚTŠÍHO CHRÁMU KNIHOMOLŮ V CELÉM NEW YORKU, V NOC, KTEROU TOHLE MĚSTO OSLAVUJE JAKO ŽÁDNOU JINOU V ROCE.

Příliš mnoho Kateřin - John Green

23. prosince 2015 v 12:07 | Anna 13
Příliš mnoho Kateřin

Originální název: An Abundance of Katherines
Žánr: Román pro mládež
Rok vydání: 2015
Počet stran: 240
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba knihy: Vázaná s přebalem


Anotace: Když jste zázračné dítě, otvírá se před vámi zázračná budoucnost. Nebo ne? Colin Singleton právě maturoval, dostal kopačky od své devatenácté Kateřiny a má pocit, že jeho život skončil. Ještě že je tu jeho kamarád Hassan, který prostě žádné utápění v sebelítosti nepřipouští. Než se Colin stačí vzpamatovat, ocitne se na cestě bez cíle - a ta skončí v ospalé venkovské díře, vyznačující se jen dvěma pozoruhodnostmi: hrobem rakousko - uherského arcivévody a dívkou Lindsey. Její zásluhou Colin začne pomalu chápat, že není nutné být mladistvým géniem, abyste změnili svět...
Po úspěchu románů Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky a Papírová města vychází nyní v českém překladu další dílo veleúspěšného autora Johna Greena, který si u nás bleskurychle získal početný čtenářský fanklub.


Můj názor: Johna Greena mám prostě ráda. Je to ten nejzajímavější, nejoriginálnější a nejcitlivější autor, kterého znám. A také je nejrozpoznatelnější. Vždycky bych poznala, že ta kniha je jeho. Ať už názvem knihy, ale hlavně a především stylem psaní, myšlenkami a postavami. On je prostě jedinečný a naše generace čtenářů ho miluje. A já doufám, že bude ohromovat dál a dál. A také doufám, že si už od něj brzy přečteme další bombu.

TEN ÚSMĚV BY DOKÁZAL UKONČOVAT VÁLKY A LÉČIT RAKOVINU.

Já jsem četla všechny jeho knížky přesně tak, jak tady u nás vycházely. Nejdříve Hledání Aljašky, z které jsem byla unešená, pak samozřejmě Hvězdy nám nepřály, které už nikdo z mého srdce nevymaže, pak s trochou zklamání Papírová města a teď tuto knihu plnou Kateřin, lásky, matematických vzorců, a cool lidí. Tato kniha vyšla v roce 2006. Tedy šest let před tím než autor napsal Hvězdy nám nepřály. Možná to řada z vás neví, ale je to dost zajímavé. Kdyby nebyly Hvězdy nám nepřály, tak pochybuji, že by se k nám knížka dostala. Vždyť je stará téměř deset let!

BYLA UZLEM VŠECH SPOJENÍ, KTERÁ VYTVÁŘEL JEHO MOZEK - OSOU KOLA.

Také vám přijde, že autor píše velmi citlivě a tak nějak po svém? Já ho obdivuji a dokázala bych o něm a o jeho čarování se slovy psát donekonečna. jeho čtvrtá knížka mi něco ukázala. John Green má ve všech svých knihách velmi podobné nebo stejné znaky. Všimli jste si, že každá hlavní hrdinka má nalakované nehty? A, že si toho v té knize vždy hodně všímá? Že většinou ve svých knihách své hrdiny bere na výlet? Že jsou všichni naprosto jedineční víme, ale všichni by jsme poznali, že tuto postavu stvořil John. Jak to dělá?

ALE JÁ PRACHY NEPOTŘEBUJU. POTŘEBUJU SVŮJ ŽIVOT.

Všichni jeho klučičí hrdinové zbožňují zvláštní činnosti:
Váleček se učí nazpaměť poslední slova...
Augustus miluje metafory...
Colin rád přesmyčky...
:D

ČLOVĚK MŮŽE HROZNĚ MOC MILOVAT, ALE NIKDY NEMŮŽE NIKOHO MILOVAT TOLIK, JAKO SE MU PO NĚM MŮŽE STÝSKAT.

Také se ve svých knihách dost často zaobírá tím tématém něco znamenat a něco po sobě zanechat. Augustus Waters byl doslova posedlý tím, aby tu po něm něco zůstalo a aby si ho lidé hodně dlouho pamaovali, až mi s tím (v dobrém) lezl na nervy. A tady Colin Singleton chce něco znamenat? Ale co to vůbec je? A pro koho? To se dočtete v této knize...

KNIHY JSOU EXPERTI NA KOPAČKY: ODLOŽÍŠ JE A ONY NA TEBE POČKAJÍ CELOU VĚČNOST, VĚNUJ JIM POZORNOST A ONY TI VŽDYCKY LÁSKU OPLATÍ.

John Green má ve svých příbězích i dost sebevědomé a většinou provokativní a jiné dívky, po kterých jde většina kluků. Jak Aljašku nenávidím, tak ji miluju, ale jedno vím jistě: nikdy ji nepochopím.
Hazel byla jiná, ale asi mi nejbližší. (Mimochodem nehty měla tmavě modré) :D
Margo Roth Spiegelman byla záhadou, kterou nešlo neobdivovat.
A Lindsey, kterou poznáte tady, byla vlastně obyčejnou, chytrou, ale přesto Greenovskou dívkou.

POTŘEBOVAL VIDĚT VE VZORCI NE MATEMATIKU, KTEROU NESNÁŠEL, ALE JAZYK, KTERÝ MILOVAL.

Ale, protože jsem si právě teď tak trochu uvědomila, že tu píšu o Greenovi a jeho postavách, myšlenkách a příbězích spíš, než o knize Příliš mnoho Kateřin, tak vám řeknu jedno: kniha je jednoduše složitá. Co v ní najdete? Kateřiny, léto, matematické vzorce, lásku, touho něco znamenat, být NĚKÝM a především inspiraci a obohacení vás samých. Je to vlastně vše...

V JEHO MYSLI SE KATEŘINA I. UŽ STÁVALA KATEŘINOU XIX. UŽ BRZO DOSEDNE ZPÁTKY NA TRŮN, KTERÝ JI CELOU TU DOBU PRÁVOPLATNĚ PATŘIL.

Kniha je složitá pro ty, které v ní složitosti vidí. Kdo ji bere jako jednoduchý příběh, tak jednoduchým příběhem zůstane. Já ve všem hledám složitosti. A tak je tato kniha krásně složitá... Moc se mi líbila a ráda si ji za pár let přečtu znovu.

PŘEMÝŠLELA JSI NĚKDY O TOM, JESTLI BY TĚ LIDI MĚLI RÁDI VÍC, NEBO MÍŇ, KDYBY DO TEBE VIDĚLI?

Green je nesmrtelný... On tu po sobě rozhodně něco zanechá. A to NĚCO je v jeho knihách... Tak si je užijte...

MYSLÍM, ŽE KDYŽ ČLOVĚK ZTRATÍ KOUSEK SEBE, TAK UŽ TEN KOUSEK NIKDY NEZAPADNE ZPÁTKY.

Ztracená naděje - Colleen Hooverová

19. června 2015 v 15:11 | Anna 13
Ztracená naděje

Originální název: Losing hope
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2014
Počet stran: 336
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Paperback

-----------Bez naděje (1.díl), Ztracená naděje (2. díl)-----------


Anotace: Bez naděje. Příběh o dívce Sky, která se ztracenými vzpomínkami na šokující události svého dětství najde i dávného kamaráda. Chlapce, bez jehož pomoci by nic z toho nedokázala. Deana Holdera, který se pro ni stane víc než jen přítelem... Jak ale stejný příběh vnímá Holder, mladík s drsným zevnějškem a citlivým srdcem? Na jeho život dopadá stín tolika tragédií, až se zdá, že se z jejich chladu nikdy nevymaní. Vyčítá si, že nedokázal ochránit ani svou kamarádku z dětství, ani sestru - dvojče Les, která před rokem spáchala sebevraždu. Když v samoobsluze náhodou narazí na už téměř dospělou Sky, je to pro něj jako zjevení. Možnost začít aspoň v jednom případě znovu. Má ale právo prozradit dívce pravdu? Nebo bude milosrdnější lhát? Jenže jak potom může připustit, aby se do něj zamilovala? A dokáže skutečná láska vyrůst ze lži? Holder téměř ztrácí naději... jen už nikdy nechce ztratit Sky.

Můj názor: Přečetla jsem si první díl a byla jsem fascinovaná... Když mi tatínek jen tak koupil druhý díl, byla jsem štěstím bez sebe. Moc dobře jsem věděla, že kniha v podstatě nikam nepostoupí. Že je to ten samý příběh, akorát z pohledu Deana Holdera, do kterého jsem se opravdu zamilovala. Tak nádherně jsem se začetla do jeho světa...

ŠEST LET JSME ŽILI VE SVĚTĚ, KDE DOSPĚLÍ MAJÍ VŽDYCKY PRAVDU A DOBRÝM LIDEM SE NESTÁVAJÍ ŠPATNÉ VĚCI.

Líbilo se mi, že děj začal ještě před Lesinou smrtí. Chtěla jsem vědět jak to všechno dopodrobna bylo. Také se mi moc líbilo, že si Holder s Les jakoby psal. To bylo opravdu nádherné počtení. Pořád jsem si jí snažila představovat jak tam někde s ním je. Dost jsem si jí oblíbila. Co já bych dala za to, abych měla takového bratra, jako byl Dean Holder.

ZAMILOVAL JSEM SE DO CELÉ DÍVKY.

Vím, že tu pořád píšu jen o Holderovi, ale mě prostě nepřestane fascinovat. Strašně moc ho obdivuji a přeji si, aby byl skutečný. Les a Holder, to jsou dva úžasní literární hrdinové, kteří si prožili každý strašně težké a bolestivé chvíle, nicméně se zdá, že budou šťastní...

PAK SE ZE MĚ POKUSILA VYLÍBAT DUŠI.

Nikdy knihu nepřestanu doporučovat. Pokud si myslíte, že je to jen nějaký sladký dívčí románek s happyendem, tak se dost mýlíte. Je to kniha plná bolesti..., ale i štěstí. O chlapci, kterému se zabije jeho jediná sestra a zhroutí se mu rodina. Ztratí ve svém životě dvě osoby, které nejvíce miloval. O dívce, která se ve svých osmnácti letech dozví, že je někdo úplně jiný a navíc se ji vybaví minulost, která spíš připomíná horor. Oba dva, ale potká to nejcennější: láska. O tom jak to ti dva všechno zvládly si přečtěte v této knize.

V MINULOSTI SE MNOU CLOUMALA SPOUSTA EMOCÍ, ALE NIKDY JSEM SI DOOPRAVDY NEPŘÁL NIKOHO ZABÍT... NE TAK, JAKO ZROVNA TEĎ TOHO CHLAPA.

Nepřeji si nic víc, než aby se Colleen rozhodla sepsat třetí díl. Třeba z budoucnosti těchto dvou lidí...

TEN HAJZL SEBRAL MOJÍ SESTŘE SÍLU ŽÍT A JÁ HO ZA TO CHTĚL ZABÍT.

Ještě jeden poslední nejhezčí citát:

CHCI, ABY SES DÍVAL... PROTOŽE TEĎ TI DÁM POSLEDNÍ KUS SVÝHO SRDCE.





Papírová města - John Green

16. června 2015 v 17:09 | Anna 13
Papírová města

Originální název: Paper towns
Žánr: Literatura světová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 288
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

-----------Chystá se film-----------


Anotace: Po úspěchu románů Hvězdy nám nepřály a Hledání Aljašky vychází nyní v českém překladu další dílo veleúspěšného autora Johna Greena, který si i u nás bleskurychle získal početný čtenářský fanklub. Hrdinou Papírových měst je Quentin Jacobsen, normální, trochu bojácný kluk, který má od dětství rád svou kamarádku, nádherně nespoutanou Margo Rothovou Spiegelmanovou. Ta mu pak jednou ze tmy nečekaně zaklepe na okno - s výzvou, aby ji doprovázel na celonoční cestě důvtipné pomsty. Ráno jejich společné dobrodružství skončí a nastane nový den. Margo však ve škole chybí. Quentin začne pátrat a brzy si uvědomí, že pro něj zanechala určité stopy. Znal vlastně Margo? A co jsou papírová města, s nimiž se nyní setkává? Oblíbený autor přináší brilantní příběh nabitý upřímnými emocemi.

Můj názor: Předtím jsem samozřejmě četla jak Hledání Aljašky tak i Hvězdy nám nepřály do kterých jsem se zamilovala. Proto mne tolik zajímaly i Papírová města. Moc jsem od nich, ale nečekala. Četla jsem o nich hodně recenzí ve kterých se objevovalo hodně kritiky. Ale protože to napsal John Green, tak jsem do toho šla.

PODLE MĚ SE KAŽDÉMU STANE ZÁZRAK.

První stránka byla naprosto geniální. V tu chvíli jsem si opravdu myslela, že to bude superkniha. První část (kniha je rozdělena do tří částí) mě strašně moc bavila. Margo byla strašná potvora a Quentin zase strašný srab. Jejich noční dobrodružství jsem hltala. Po tom co, ale Margo zmizela a Quentin ji začal s kamarády hledat mne to přestalo bavit. Vraceli se pořád na to samé místo a jejich posedlost najít nějakou holku mi přišla ubohá. Ve skutečnosti by to takhle nikdy nebylo. Velmi jsem si oblíbila Radara. To je super postava.

PODÍVEJ SE NA TU SPOUSTU PAPÍROVÝCH LIDÍ, CO BYDLÍ V PAPÍROVÝCH DOMECH A PÁLÍ BUDOUCNOST, ABY JIM NEBYLO ZIMA...

Také mi strašně vadilo jméno hlavní postavy. V podstatě ani pořádně nevíte jak se čte a je takové zvláštní.
Margo mi zase nevím proč připomíná tyčinku Margot... :D

JE HROZNĚ TĚŽKÉ ODEJÍT - DOKUD NEODEJDETE. A PAK JE TO TA NEJSNADNĚJŠÍ VĚC NA SVĚTĚ.

Závěr z této knihy? Nechci knihu úplně kritizovat, ale na druhou stranu to nějaký extra zajímavý příběh nebyl. V podstatě ten příběh byl o ničem. Ale myšlenky, které tam John Green zanechal jsou nádherné a k zamyšlení. Jisté poselství ta kniha má, jen si ho v něm musíte najít sami, protože není tak jednoznačné jako třeba u Hvězdy nám nepřály. Přeji příjemnou četbu...

NIC NIKDY NEDOPADNE TAK, JAK SI ČLOVĚK PŘEDSTAVUJE.

Bez naděje - Colleen Hooverová

29. května 2015 v 22:33 | Anna 13
Bez naděje

Originální název: Hopeless
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2014
Počet stran: 384
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Paperback

----------- Série: Bez naděje (1.díl), Ztracená naděje (2.díl)-----------


Anotace: Pravda vede někdy k větší beznaději než víra v lež. Tohle zjištění čeká sedmnáctiletou Sky poté, co se seznámí s Deanem Holderem - možná jediným klukem, kterého provází ještě horší pověst než ji. S klukem, s nímž poprvé ucítí něco, co v ní všechny povrchní známosti předtím probudit nedokázaly. Holder ji uchvátí i vyděsí už během prvního setkání, ale hlavně ji dokáže zbavit citové otupělosti, kterou už začala považovat za součást její povahy. A vyvolat v ní vzpomínky na minulost... vzpomínky tak bolestné, že by si přála nechat je dál hluboko pohřbené. Sky podvědomě vycítí nebezpečí a snaží se udržovat si od Holdera odstup. Ten se ale nehodlá snadno vzdát. Dívka krůček po krůčku zjišťuje, že Dean Holder není vůbec tím, za koho ho považovala. A postupně odkrývaná tajemství vedou k otázce, kdo je vlastně ona sama...

Můj názor: Tuhle knihu jsem šla číst s tím, že to bude nějaký dívčí románek se známou zápletkou a že si u toho pěkně oddychnu. Tak to, ale tedy vůbec není. Kniha je jedním slovem strhující. Stačí jedna věta a celý příběh se otočí o 180 stupňů. Opravdu jsem takovou sílu nečekala. Určitě si knihu koupím a přečtu si další díl, protože je to jedna z těch knih, kterou přečtete rychle a ani se nenadějete a je konec. A vy: Cože to to už skončilo? A jak to bude dál?

SLIB MI, ŽE KDYŽ KVŮLI NĚMU BUDEŠ SMUTNÁ, BUDEŠ MYSLET NA OBLOHU.

Kniha vlastně začíná jako úplně normální příběh jedné holky. Možná není tak moc obyčejný jak se zdá, ale pro čtenáře bude známý. Jakmile se, ale na scéně objeví přenádherný kluk jménem Holder, kvůli kterému se mi mnohokrát zastavilo srdce a poprvé se velmi nevšedně a tajemně seznámí se Sky, začne to být napínavý. Chci říci, že jsem snad žádný zamilovaný pár (kromě Belly a Edwarda) tak necítila a neviděla jako tento. Všechno jsem s nimi prožívala a úplně se odpojila od reality. Strašně se k sobě hodí a já je oba moc miluji.

A DĚKUJI TI ZA TO, ŽES MĚ PO TĚCH LETECH NAŠEL.

Dean Holder je kluk, ze kterého se Vám budou podlamovat kolena, na kterého budete myslet každý večer před spaním, kterému během knihy dáte své srdce, kterého budete chtít políbit a obejmout, do kterého se prostě zamilujete a budete netrpělivě čekat na okamžik, kdy si svlékne tričko...

POTŘEBUJU TĚ POLÍBIT.

Kniha je o velké lásce, kterou budete hlavním hrdinům přát, kterou jim budete závidět a o které budete snít, ale je i o smrti, osudu, znásilnění a zaobírá se vážnými tématy, takže nečekejte nějaký ten románek. To, že vlastně v jednu chvíli Sky ani neví kým je, je dost děsivé. Autorka vymyslela úžasné zápletky a témata, která se do knihy skvěle hodí i když je třeba vůbec nečekáte...

V TU CHVÍLI JSEM BYLA SOUSTŘEDĚNÁ JEN NA NĚJ A NA SVOJE SRDCE, NA TO, JAK ZÁROVEŇ PŘEKYPUJE LÁSKOU A BOLESTÍ.

To jak v knize vše zapadne do sebe je úžasné a vy si uvědomíte, jak vše na světě má své místo a důvod proč tak je. Před přečtením této knihy jsem si také myslela, že už lepšího, krásnějšího a úžasnějšího literárního hrdinu než je Jacob Blak nebo Augustus Waters nepotkám, ale Holder je ten kluk, kvůli kterému jsem tuto knihu nedokázala odložit. To je kluk, kterého jsem ještě nevytěsnila z hlavy a na kterého ve dne v noci myslím. Nemohu se dočkat na další díl, až se s ním opět setkám...
 
 

Reklama
Reklama